Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Mechový lesík (11.10.2022 17:42) Mechový úkryt zel prázdnotou, zdejší smečka se totiž na lov vypadala až příliš pozdě. Toho si ale všimla všechna lesní zvířátka a rozhodla se, že opuštěný a prázdný prostor využijí k nahromadění všech svých zásob, čímž prospějí jak sobě, tak i vlkům. Zasypala tedy celý úkryt nasbíranými oříšky, bukvicemi, zrníčky, semínky, listím, haluzemi a zkrátka vším, co by žádný tvoreček neměl v zimě a na podzim doma postrádat.
Úkryt smečky je tedy až po okraj zasypán a pokud by se ukázalo, že nějaký nevděčný vlk ho chce vyčistit, lesní zvířátka to rozhodně nepotěší.
// Váš úkryt je po dobu 1 měsíce neobyvatelný, vlci budou tedy ospalí, rozbolavělí a zmrzlí, protože budou muset nocovat venku. Po 1 měsíci se do úkrytu už můžete dostat, protože zvířátka většinu zásob spořádají, ale i nadále budete docela rozlámaní. Této nepříjemnosti se zbavíte tím, že úkryt vyčistíte a vyházíte ven všechny zásoby zvířátek, ale počítejte s tím, že je budou všechny veverky, prasátka, srnečky, ježečci, zajíčci a všichni ostatní bránit. Na úklid potřebujete alespoň 4 vlky s tím, že každý vlk napíše 3 posty, jak řeší tuto nepříjemnost.
Dodržování postihu bude kontrolováno.
Středozemní pláň (3.10.2022 13:40) Jak odcházel Etney z lesa něco začínalo být nepříjemné. Něco ho svědilo na krku. Nejdříve se to snažil přejít, ale postupně to bylo horší a horší, až už se to nedalo vydržet a musel se podrbat. Jenže jak se podrbal na tlapce mu zůstal přímo chuchvalec chlupů. Na místě na krku zůstala pleška. Místo navíc bylo podivně zarudlé, loupala se na něm kůže a divně zapáchalo. Ten puch se navíc zhoršil tím, jak se podrbal, takže být v jeho blízkosti bylo pro všechny ostatní čenichovým utrpením.
Je to jasné, Etney chytil prašivinu...
//Za porušení pravidel po použití vlastní magie, nevzal v dalším postu na vědomí, že spoluhráč se bránil též magií, má Etney postih na následujících 5 postů. Postihem je plíseň, která se mu dostala do kožichu. Plíseň nepříjemně zapáchá a svědí. Čím více se bude Etney drbat, tím více bude ztrácet srst.
Ale nebojte nebude plešatý na vždy. Srst mu během zimi zase doroste.
Postih bude kontrolován, zda je dodržován a v případě nedodržení hrozí Limbo.
Během léta se událo mnoho podivností, které obrátily Gallireu vzhůru nohama. Smrt a Život si usilovali o vlastní existenci. Bojůvky o moc přinesly výbuch sopky, tornádo a skoro začalo i na poušti sněžit. Vše zachránilo Kontinuum. Třetí sourozenec o kterém do té doby nikdo neslyšel. Slova, která proneslo k přeživším vlkům v portálu své sestry, zněla jasně. Rádo by se do kraje, který zvou Gallirea, rádo podívalo.
A vybralo si pro svou cestu opravdu neobvyklý dopravní prostředek.
Na nebi se nejprve dal pozorovat podivný útvar, který se každým dnem přibližoval více a více k zemi. V posledním tažení dorazil do atmosféry takovou silou, že se od něj začaly odlamovat kousíčky. Jejich ohnivá show byla nepřehlédnutelná, jak se spustil déšť meteoritů na zem. Nejeden z vlků se mohl obávat, že nastal soudný den a že s jejich životy je konec. Nebo není?
Jádro padající hvězdy zářilo fialomodrým světlem, které bylo pozorovatelné i v době, kdy prošlo atmosférou a setkalo se s povrchem Země. Otřes to byl mohutný, ale společně s otřesem se uvolnila i silná magická stěna, která proletěla celým krajem. Otřes ničil a měnil. Magie urovnávala.
I když byl dopad tragický a převrátil všechno vzhůru nohama, magie okamžitě zakročila. Tam kde kdysi byly hory, se najednou objevilo moře. Tam kde jednou byla poušť byl mocný vodopád. Vlkům to ovšem díky magické vlně, která se šířila postupně krajem, nepřišlo vůbec divné. Všechno se jim zdálo takové, jako by to bylo odjakživa stejné. Občas se někdo mohl zamyslet nad tím, že narazil na nějaký nový palouk nebo les, ale nikomu nepřišlo zvláštní, že se něco někam přesunulo.
Za tohle všechno mohla magie pána času i prostoru. Kontinuum bylo pánem nad obojím a tak se rozhodl trochu přeskupit a upravit Gallireu, aby více seděla jemu a jeho představám. Nedokázal sice zmírnit dopad na zem, ale mohl uspíšit čas a pozměnit prostor a v takové rychlosti vybudovat přírodu, že si jejího zmizení a znovu objevení ani vlci nemohli povšimnout. Magie, kterou ovládal byla až takto mocná.
"Nový domov, přináší nové možnosti," ozvalo se okolním prostorem, který zůstal po dopadu hvězdy nezměněn.
Možná to řekla hvězda a nebo možná její obyvatel.
Jedno je jasné.
Gallirea se změnila.
Získala nová místa, ale i novou nadpřirozenou bytost, která se rozhodně nebude zdráhat zasahovat do osudů vlků.
A jenom čas nám řekne, jestli je to "bohužel" a nebo "bohudík".
//Vaši vlci si změnu přírody kolem nebudou pamatovat. Do 1. 10. 2022 můžete sledovat roj meteoritů na nebi i se normálně přesouvat po mapě. Nikomu nebude divné to, že je najednou všechno jinde nebo jinak, protože Kontinuum vyslal magickou vlnu a tím pozměnil vnímání času a prostoru pro všechny vlky!
To ovšem neznamená, že si nemůžete v rámci hry zažít malé zmatení, že třeba objevíte něco úplně nového nebo že zažijeta pocit podobný deja vu.
Přejeme příjemnou zábavu 






Bobří ostrov (11.9.2022 18:08) Bobří ostrov byl záhadou. Nějak se objevil mezi řekami a ještě ho nic pořádně nezatopilo. Snad za to mohla hráz, po které kráčeli bobři. Jedno se tomuhle místu nedalo upřít, bylo tiché a nikdo vás zde nemohl rušit, kromě stavitelů hrází. Proč by si tu jeden nezatrénoval a nepocvičil svou vlastní magii?
//Každý kdo zde napíše do 22. 9. min. 3 posty o délce 15 řádků jak se cvičí v magii a odkaz na ně zašle Elise vzkazem, získává 1 hvězdu do jedné magie pod 5 level. Pokud postů napíšete 5 získáte jednu hvězdu do magie nad 5 level. Platí jen pro magie od Života či Smrti
Ohnivé jezero (11.9.2022 18:05) Ohnivé jezero bylo i takhle v září teplé a přímo vybízelo jednoho k tomu se vykoupat. Voda sice nemusela páchnout nebo vypadat vábně, ale pro otrlé vlky by to nemusel být problém. Pokud by se zde někdo vykoupal, nejen že by se mu zlepšila kondice, ale ještě by se pěkně otužil.
//Každý kdo zde napíše do 22. 9. min. 3 posty o délce 15 řádků o tom jak plave a odkaz na ně zašle Elise vzkazem, získává 1 hvězdu do jedné vlastnosti pod vrozené nebo 2 % nad vrozené.
Kopce Tary (11.9.2022 18:04) Kopce Tary přímo vybízely jednoho k tomu, aby si zacvičil. Jak se přeci říká, ve zdravém těle zdravý duch a u vlků to platí dvounásobně. A zdejší kopečky, prudké seběhy a překážky v podobě nor a děr, to byla hotová překážková dráha.
Ten kdo si jenom tak nelenošil, ale vydal se na místní kopečky si zaběhat, na tom rozhodně něco trhnul a jeho fyzická kondice se zlepšila.
//Každý kdo zde napíše do 22. 9. min. 3 posty o délce 15 řádků o tom jak zde běháte a odkaz na ně zašle Elise vzkazem, získává 1 hvězdu do jedné vlastnosti pod vrozené nebo 2 % nad vrozené.
Asgaarský hvozd (6.9.2022 17:37) Stádo muflonů bylo hnáno vpřed a každý měl něco na práci. Na začátku stáda s velkým kusem obratně rval Arcanus s Nemesisem, jejich muflon padal k zemi pod vahou dvou vlků a bylo jasné, že jeho životu bude za chvíli konec. Etney a Lucy po uvedení stáda do pohybu se rozhodli, že není třeba nadále dávat pozor a věnovali se čerstvým křivdám, které ranily jejich ega. O kus za stádem se do bezpečí pokoušel dostal kulhající muflon, avšak i on byl vybrán jako kořist pro smečku. Laura po prvním neúspěšném skoku zachytila svými zuby muflonovo stehno a teď bylo na Parsifalovi, aby postarší dámě se srdcem ze zlata vypomohl tak, jak se na správného rytíře sluší a patří.
Jakmile se Parsifal k raněnému muflonovi přiblížil, pozbyl opatrnosti. To zvíře bylo uzemněné, dvě jeho nohy nesloužily dobře a za jednu ho držela Laura. Stačilo tedy zvíře pouze dorazit, jaký v tom byl rozdíl oproti lovu zajíců? Žádná kořist se ale nevzdává tak lehce, navíc muflon jako kdyby vycítil, že Parsifal si není plně jist v kramflecích a ohnal se po mladém vlkovi svými velkými zakulacenými rohy. Nebohého vlčka hrot bodl do břicha a zbytek tvrdého rohu i lebky muflona vrazil do jeho žeber. Zranění naštěstí nebylo bodné, ale modřina znemožňující bezbolestné dýchání byla zaručena. Kdo ví, jestli Parsifal stihl ještě na poslední chvíli zareagovat a lehce uhnout, nebo mu muflon i zlomil pár žeber.
Alastorovi a Roweně se společnou silou se jim podařilo překousat liánu, která momentálně táhla Alastora do křovin. Bylo jasné, že tohle nebylo nic přirozeného. Jenže, co bylo ještě horší. Když se Alastor zvedl mohl si povšimnout, že liána není obyčeným druhem kytky. Nejednalo se o zelenající se šlahoun, ani o ten načernalý. Kolem nohy mu zůstávala věc, která byla zlatá. Nebo se možná jenom zdála zlatou. Jedno bylo ovšem jasné, nešla dát dolů. I kdyby se o to někdo pokoušel, věc by Alastorovi z tlapky neodejmul.
Mušličková pláž (1.9.2022 14:07) Procitnul uprostřed oceánu. Dusil se a topil. Bylo to nepříjemné. V čenichu ho pálilo a oči nemohl pořádně otevřít, jak si s ním pohrávaly vlny, které ho nakonec vyvrhly na pláž.
Lapal po dechu.
Byl naprosto vyřízený. A nejenom fyzicky, i psychicky. Zemřel, ale byl opět tady. Cítil, jak mu ostré zuby projely krkem, ale nepřišla lahodná náruč smrti. Jenom temnota. A pak... rozbouřené vody oceánu.
Písek se mu zadíral do tlapek, jak se postupně začínal rozhlížet kolem.
//Belial si odnáší poměrně velkou jizvu na krku od toho, jak jej Meinere zakousl. Také nebude moci následujících 15 postů pořádně mluvit a polikat. Postupně bolest začne povolovat, ale možná něco přetrvá.
Kontinuum sledoval vlky, kteří měli položit otázky.
"Nemůžeš myslet vážně, že je jen tak pošleš zpět?" prskala mezi tím Smrt.
"Ale můžu a ostatní budeme řešit až tu nebudou," odvětil jí Kontinuum chladně, pak pohledem zamířil zpět k vlkům.
První položila otázku Cynthia. "Jmenuji se Kontinuum a pocházím ze vzdálených míst na obloze. Moje sourozence Smrt a Života evidentně znáte, takže hádám že víte, že oplývají magickou mocí. Já taky mám ve svém repertoáru jisté magické dary," shrnul částečně to, čím je a kdo je. Nebyl tedy z jejich světa. Byl to další polobůh...
Druhá otázka přišla od vlka, který ji plyval jako by ji ani nechtěl pokládat. "Pokud vlci mají vůli a chuť vrátí se zptáky z druhé strany. Ale musí u toho prokázat, že na to mají tu správnou povahu a výdrž... Není to nic lehkého, ale když chtějí, mohou to zvládnout a pokud je průvodce Limbem pustí," odvětil mu Kontinuum na otázku.
"A teď je čas vás poslat zpět, evidentně tu máme celkem dost věcí na řešení..." mluvil dál Kontinuum, ale to už mu Život skočil do řeči.
"Musíš uklidit ten zmatek, co udělala Smrt. Mohl bys jim pomoci? Já nemám žádnou magii, abych..."
"Mohl. Neboj bratře, toho jsem si stihl všimnout. Všechno bude zase v pořádku. Na tu planetku bych se ovšem i já zašel rád podívat," odvětil Kontinuum trochu tajemným hlasem, jako by jeho příchod neměl být ani ničím dobrým ani špatným. Pak mrskl ocasem, který snad ani nebyl reálný a na zdi se objevil tmavě růžovo-fialový portál.
Bytost, nyní již se jménem, se obrátila k vlkům a kývla hlavou, aby už šli. Život byl první kdo k nim vykročil. Byli přeci z jeho týmu a přežili to. Chtěl jim ještě nějak pomoci.
"O Biancu se nemusíš bát," řekl Meinereovi. "Určitě všechno zvládla."
Společně došli až k portálu. "Moc Vám děkuji za vaši pomoc," poděkoval Život, než se oběma hluboce uklonil a obrátil se na cestu zpět k sourozencům. Smrt zatím dostávala v pozadí kázání od Kontinuua. Mluvili o tom, že tahat smrtelníky do jejich her není správné.
//FAMFÁRA, BUBNY, ZVON, KONEC, ŠMITEC!
Děkuji vám moc za absolvování tohoto dlouhého utrpení, snad někoho aspoň trochu osudovka bavila
Prosím všechny (i ty kteří nás během osudovky opustili), aby si napsali o odměny sem.
Dva přeživší získávají od Kontinuua novou výjmečnou magii času. Můžete ji umístit na svůj libovolný charakter, pokud máte bonus štěstí (napište případně který).
Dále si prosím všichni napíší zda preferují magie/vlastnosti/věc do inventáře (uveďte kterou). Podle toho kdy jste ve hře umřeli a s kolika % získáte odměnu. Navíc získáte odměnu podle toho jaké úkoly jste plnily během akce nebo co jste udělali (např. jít na horu, které jablko ukrást atd.).
Belial se už neměl kam schovat. Byl vydán na pospas všemu a všem. Cynthia nebyla ještě rozhodnutá, co dělta, i když o osudu Bianci její srdce rozhodlo tak snadno. Meinere ovšem rozhodnutý byl. Tady se nechtěl obětovat, nechtěl být tím rytířem, který bude spíše nastavovat vlastní krk než krky někoho jiného. Zde se ukázala jeho jiná stránka. Belial se nestihl ani pořádně bránit. Možná Meinereho seknul drápem? Možná... Půlený vlk rychle přitiskl kolem následovníka Smrti své zuby a hrdlo se mu zaplnilo vlčí krví. Belial sebou škubal v posledních záchvěvech, ale jeho život zde končil. V očích mu pohasla jiskra...
Jeden souboj skončil. Bitva byla vyhrána.
Jenže jiný souboj pokračoval dál. Cynthia a Meinere mohli slyšet hrozivé zvuky z hlavní jeskyně, kde mezi sebou soupeřili Smrt a Život. Ani jeden z nich nepoužíval magické schopnosti, protože oba dva byli celkem vysílení. Jenomže magii k pořádnému souboji ani nepotřebovali.
Jeskyně se otřásala a ze stropu padaly kusy kamene.
Oba vlci mohli jenom pozorovat tenhle souboj dvou titánů, kteří se poprvé po dlouhé době utkali mezi sebou. Život něco říkal, ale co nebo čím se snažil Smrt přesvědčit, nikdo nemohl zaslechnout.
Náhle se ze stropu uvolnil obrovský kus kamene a dopadl na zem, snad nikoho z přihlížejících vlků nezasáhl. Díra ve stropě ukázala hvězdu, která zířila více a více. Jako by se přibližovala směrem k jeskyni. Co to jenom je?
Světlo proletělo otvorem ve stropě a přistálo na zemi.
"Tak dost!" ohlušující rozkaz a oslepující světlo vyplnilo celou místnost. Každý musel odvrátit zrak od hvězdy, která se před nimi objevila. Smrt a Život přestali bojovat.
Když všichni pohlédli zpět stála před nimi bytost podobná vlkovi. Nebyl to ovšem ani on ani ona. Nedalo se říct z čeho je stvořen.
"Co tu děláš?" ozvala se jako první rozzuřená Smrt.
"Hádáte se jako malá vlčata," pronesl úsečně směrem ke Smrti a Životovi neznámý. "A navíc před smrtelníky. Tohle není opatrné."
"Já se jenom bránil," odvětil Život a bylo vidět, že nelže. Jeho tlapky byly plné šrámů od zubů Smrti, ale na těle jeho sestry nebylo skoro nic. Tenhle vlk si i v boji zachovával svou mírumilovnou povahu. "Chtěl jsem jí to vysvětlit, ale ona si nedala říct. Copak ji nzenáš?" dodal Život k neznámému.
"Znám," odpověděla bytost na řečnickou otázku. "A právě proto jsem tady. Vy dva se klidně rozcupujte na kusy, pokud to bude nutné, ale neměli byste tak činit před zraky smrtelných vlků. Co to pak z vás dělá? Jenom nějaké rozhádané sourozence..."
Pohlédl na Meinera a Cynthii.
"Co s nimi uděláš?" zabručela Smrt. Bylo vidět, že konečně trochu vychladla.
"Pošlu je tam, kam patří. Ale za jejich útrapy jim posloužím odpovědí na jednu otázku..." Neznámý nabízel své podivné služby. Meinere a Cynthia se mohli zeptat na cokoli a on by jim odpověděl. Zeptají se? Nezeptají?
Smrt jenom protáčela oči.
//Belial nechť napíše Elise vzkaz
Žertva - Neaktivní (30.8.2022 13:47) Provádět kouzla se jednomu nemusí vyplácet. Alastor s Rowenou tu prováděli něco, co rozhodně nebylo tím, co by země potřebovala. Magie byla teď zvláštní. Všechno, co se dělo mimo prostor gallireiského kraje, mělo ovšem vliv na místní. A to velký vliv. Magie se chovala nevyzpytatelně. Nikdo ji nemohl pořádně ovládnout. A tak provádět rituály magické povahy, muselo vyvolat jistou nepříliš předvídatelnou reakci.
Jen co Alastor pronesl slova a první kapky krve potřísnily kamennou plochu, ucítil, jak se mu kolem nohy omotává liána, která ho začala stahovat k zemi. Jako by se připlazil břečťan od nikud a rozhodl se vlka odtáhnout po zemi pryč. Pomůže Rowena bratrovi, nebo ho v tom nechá?
Belial využil jedinou možnost, kterou měl. Skrytý v temnotách mezi brouky doufal v nalezení nádherného úkrytu. A taky že ho našel. Přitisknutý k zemi a stěně doufal. Doufal, že uvidí světlo nového dne. Doufal, že se dostane z téhle prokleté jeskyně, že unikne hořkému osudu z tlapek jiných vlků.
Jenomže štěstí mu nebylo nakloněno. Cynthia si ho najednou všimla. Její oči prošli tmou a uviděla jak se tam krčí jako malý skrček. Teď už to měl Belial spočítané a byl vydán na milost a nemilost dvou cizích vlků.
//Je jen na Cynthii a Meinerovi, co se s Belialem stane dále.
Finální skóre: Tým Život má 307 bodů, Tým Smrt má 259 bodů.
Belial se konečnědostal k tunelu,,ale jeho rychlost nestačila. Ne když se h v tlapkáchhnal Meinere. Meinrre se přibližoval. Cynthia, která nebyla nejrychlejší, ale za to měla vytrvalost se k nim po vyškrábání na všechny čtyři, začala blížit.
Belial neměl šanci. Lovci byli na dosah. Meinere ho měl jen kus od sebe.
Belial se začal zvedat, ale to už k němu běžela Cynthia. Belial zvolil taktiku utéct. Vlčiceb byla ovšem rychlejší a co hůř. Měla prkelnou výdrž. Už skoro držela Beliaka v zubech. Nebožák se snažil najít východ, ale to by musel běžet zpět cestou, kterou sem přišli. Najde jí? Jako by mu přálo štěstí Cynthie zaškobrtla a upadla do prachu zrovna v moment kdy Měla Beliala by dosah.
Neinere se rozbíhá k dalšímu pokusu strhnout Beliala silou. Než k němu Meinere doběhl, vzpomněl si Belial, kterou cestou z jeskyně ven. Stihne do ní vběhnout Než ho převálcuje meinere?