Příspěvky uživatele

//Zarraya má šanci prchnout z lesa, pokud ji nevyužije za její osud Osud neručí. Až budeš u Mahtae sever napiš vzkaz Osudovi Pokud už v dobrodružství pokračovat nechceš, dej taky vědět.

YWRON

"Přece nepůjdeš spát, začíná nový den!" ozvalo se zničehonic vedle Ywronova ouška. Zpod kožešiny se vykutálela malá chlupatá kulička a protáhla se. Byl to malinkatý sklípkan. "Jsem Boženka, žiji tady v jeskyni. Chtěla bych jít ale ven a zažít nějaká dobrodružství! Jestli by jsi tedy šel se mnou..." Boženka udělal na Ywrona ta nejsmutnější psí-pavoučí očka a nožičkami prosebně třela o sebe. "Samotná se bojím, venku je hodně dalších Růženek, které by mě moc rády zblajzly..." povzdychla si Boženka a prosebně se na Ywrona podívala.

CIRI

Že to Sigymu nebylo blbé, nabízet omamné látky tak mladým vlkům, vlastně vlčatům, co nemají vlastní rozum. Ciri se motala hlavička tak moc, žeusela jít na čerstvý vzduch.
Jakmile se vypotácela ven, za uchem jí přistál barevný motýlek. "Ten ti teda dal, drahoušku, zrovna tuhle květinku! Honem dej hlavičku pod vodu, ať se trochu probereš! Takové květiny nejsou pro malá vlčata jako ty!" naříkal motýlek a lomil nad situací tykadla.
"Mám lepší nápad, jak strávit čas, můžeme spolu něco podniknout! Jmenuji se Emanuel, rád budu tvůj nový kamarád," představil se žlutý motýlek a sosáčkem se usmál.

Nicos raději vzal roha od jezírka, kde se to hemžilo nadpřirozenými bytostmi. Nebylo se co divit, ne každý měl žaludek na tak bizarní úkazy.
"Mejdej, mejdej, nouzové přistání!" začalo to hučet hluboce přímo nad Nicosem, než se mu na čumák zhroutil letící Roháč. Poskládal se na nohy a omlivně spustil: "Mladej pane, moc se vomluvuju, ty gejzíry mi řádně zatočily vrtulí!" Roztáhl křídla pod krovkami a podíval se, jestki na nich nemá nějaké závady. "Vypadá to, že jsem celej, tak já zas poletím. Tedy pokud byste, mladej pane, nechtěl zažít nějakou legraci, co vy na to! Vyhodíme si z chitinu! Jináč říkají mi roháč Bujan."

Ještěže byl Crowley tak svědomitým vlčetem, jinak by se nebohá Zurri jistě válela i nadále venku někde u řeky, odhalená světu a ponechaná na pospas všem predátorům.
Zatímco strnule stáli na dohled Arcanuss, všiml si černého vlčete nějaký hmyzí obyvatel. Nedalo mu to a přistál na keři hned vedle vlčete. Byl to veliký lišaj, kterému se očividně nechtělo jit spát. "Hej, hej, ty!" bzučel šepkavě na Crowleyho, aby přilákal jeho pozornost. "Nechceš podniknout nějaký výlet? Nerad přes den spím... Říkají mi Tmílek, mimochodem, " zabzučel lišaj prosebně.

Gwen poslušně seděla v křoví a čekala, až si ji nějaký dospělám vyzvedne. Byla správně vychovaným vlčetem, ackoliv byla teprve hodně malá. Každé malé dítko má v sobě ale malého čertíka, který rád vystrčí růžky.
K tlapkám Gwen se přikolébala zavalitá beruška a zastavila se naproti velkým zlatým očím vlčete. "Tohle teda nevypadá jalo zábava, schovávat se v křoví. Copak jsi nějaká větvička?" breptla beruška a vylezla Gwen na tlapičku. "Já jsem berušák Berry, co kdybychom si zahráli nějakou hru, než to čekání skončí?" navrhl berušák vřele a zakymácel tykadýlky.