Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Styx byla bojovnice jak se patří, nehodlala dát ani kousíček sebe těm potvorám. Jenomže ony se neptaly, gumídci s úsměvem na tváři běželi přímo proti ní, snažíc se s ní spojit. Styx byla ovšem nesmírně zkušená bojovnice s velice mocnou magickou silou. Povolala tak dvanácteráka, který si tu hnil už pěkně dlouhou dobu. Styx zmizela a medvídek tak ztratil svoji hmatatelnou verzi. Jen to plesklo o zem, jako kdyby někdo vylil puding. Jenomže i tenhle puding se uměl hýbat. Oko by si pravděpodobně jen tak nevšimlo, kdyby se na to silně nesoustředil. To už se ale dvanácterák hnal rozbíjet další a další medvídky. S každým dalším nárazem se ale na zvíře lepilo. V těch malých slizech, které se všude usazovaly se skrývali titerní malí gumoví medvídci. Teď to ale poprvé začínalo štípat, protože čím menší byli, tím víc agresivnější byli. Velký medvídek - žádný zuby, miniaturní medvídek - fest ostré zuby. Dvanácterák, za kterého se Styx vydávala měl teď co dělat, protože jimi byla obalená celá hlava, krk i plece.
Adiram tam postával a snažil se zbavit se medvídků pomocí vody. Co čert vem, byl to také přece bojovník. A teď se vrátíme k té prvotní kaluži, kterou po sobě zanechala Styx. Byla totiž nedaleko Adirama. Během celého toho chaosu, gumového šílenství a prskání slizu všude možné se právě tihle malí vojáčci rozhodli navštívit kožich tohoto Barda. Medvídci se dostali na na jeho nožky a vší silou začínali kousat, bolest se přirovnávala k blechám.
Yggdrasil a Odine
Ani tyhle dvě kuličky štěstí na tom nebyli zrovna nejlépe. Ovšem snažili se bránit, ale nebyli zrovna tak dvakrát silní, ani zkušení. Zdá se, že jejich jediným štěstím v téhle chvíli bylo, že Styx a Adiram byli zaneprázdněni svými problémy. Takže Yggdrasil a Odine měli potíže "jen" s gumídkami. Ti do nich vší silou naráželi, až se jim to povedlo. Obě vlčata se obalila do jedné větší gumové koule. Nemohli se dostat tam ani zpátky. Stačilo se jen o něco opřít a oni se rozpinkali do všech stran. Nehledě na to, že tomu okolních pár gumídků ještě pomohlo. Stačilo do nich párkrát pinknout a problém byl na světě. Jako hopíci se začali odrážet od všeho, co se jim naskytlo. Stromy, kameny, dokonce to prosvištělo i nebezpečně blízko Adirama a Styx. Shodou náhod tu ale stále bylo jezírko, do teď ještě mohli dvě vlčata volně dýchat a v rámci možností si užívat bezbolestnou a super rychlou jízdu. Jenomže teď je to vymrštilo několik desítek metrů vysoko a pak už obě padala přímo do jezírka. Tam už začíná nebezpečí, vzduch jim dochází a plavat šlo opravdu horko těžko. V celé té panice se ale celé jezírko jakoby probralo k životu, rozzářilo se jasně fialovou barvou. Vlčata mohla pod vodou vidět velice zvláštní květinu, která tuhle barvu vyzařovala. Stačilo se k ní dostat a možná tohle všechno skončí. Čím blíže byli, tím více byli zase sami sebou, gumídek se zmenšoval a začali se jim uvolňovat postupně nohy.
// Trošku to urychlím a přeskakuji, ať máte co ještě čas na případný salem. :)
Na Adirama se chystal zelený, pravděpodobně měl úplně to samé v úmyslu. Na Ismu se hrnulo hned několik, nejspíš jí padli do oka. "Mňam, mňam, mňam, mňam," ozývalo se nelítostné mlaskání.
A copak Odin a jeho ratolesti? Měli plné tlapky práce s těmi, co po nich šli. Odin se ochranářsky postavil před své děti, ale i ty měli otcovi geny a toužili se prát. Malý gumídci si vyhlídli právě tyto prcoše, protože velikostně k sobě zkrátka pasovali. Jako medicimbály do vlčat naráželi a snažili se z nich udělat taky takové zběsilé létající koule. Zdá se, že se to dařilo, s každým dalším nárazem se totiž gumídci víc a víc dostávali k vlčatům. Každý další náraz znamenal o několik centimetrů proniknout do nich. Zdálo se, že pak budou naprosto neovladatelní opíci, budou se jich muset nějak zbavit!
Každé kousnutí do těchto tvorečků znamená víc a víc sladkostí v tlamě. Začíná se to projevovat nadměrným slintáním a nechutně silnou žíznivostí.
// Šílená omluva, jak mám ranní je to v prcce...
Naše podivuhodná bahenní příšerka si jela svoje, byla spokojená. Měla v sobě hned dva vlky, čímž se zdálo, že se na chvíli uklidnila a zůstala stát na místě.
Mezi tím uvnitř se Styx rozhodně nehodlala jen tak vzdávat. Začala kousat, škrábat, snažíc se dostat ven. A dokonce se to i dařilo. Kromě toho, že s každým dalším kousnutím v tlamě cítila chuť gumových medvídků, z jejichž sladké chuti se jí určitě její křivý úsměv ještě více pokřivil, to šlo. Za chvíli už opravdu její nos vykouknul škvírkou ven. Během neuvěřitelně rychlých sekund se veškerá sladká tekutina dostala ven. Zdá se, že to nestvůře nijak nevadilo, možná si ani nevšimla. Škvírou se jim také podařilo vidět do místnosti, kde se i Adiram mohl pořádně nadechnout. Srst měli slepenou jako lepkající cumel. Díky viditelnosti, která tam sice jakš takš byla, neboť bahenní příšera byla ve skutečnosti trochu průhledná, ale měla na sobě dostatečně tlustou vrstvu bahna. Nebyli v onom tvorovi sami. Kolem nich si spokojeně spinkalo zhruba deset dalších gumových medvídků. Zatím si dvou nových spolubydlících nevšimli, co ale není může být. Jedno z nich se zdá se budilo. Bude Styx pokračovat v dostávání se ven a pomůže jí i Adiram? Nebo se raději pokusí první zbavit spících miminek?
Pro ty, kteří tady již někdy byly, je tohle jezírko nejčistějším prostředím, co se týče vodní plochy. Dnes mělo jezírko zcela zabahněnou tekutinu. Voda podivuhodně páchla, ale nikoliv nepříjemně. Vlkům to mohlo tak lehce imponovat a každý z nich cítil něco jiného. Některým to mohlo připomínat domov, jiným něco co je dříve příjemně překvapilo. Jezero bylo klidné, tiché, právě teď se nehnula z místa.
Jako první příchozí byla Styx, která jako první nalákaná kořist byla v hledáčku. Oné věci v jezírku se hrozně moc líbila. Někdo musí být vždy první. Za chvíli se to tu začalo kupit, přičemž už se tento tvor neudržel a nadšeně začal vřískat. Jezero se najednou rozbublalo a vmžiku vyskočilo, jako by voda pro něj absolutně nic neznamenala. V té rychlosti bylo poznat jenom obrovské tělo, které bylo snad ještě třikrát větší, než největší medvěd. Tělo bylo obaleno blátem, formovalo se jak potřebovalo. Jako kdyby ho někdo právě vymodeloval z hlíny. Skočilo přímo mezi Adirama a Styx, kteří dorazili na tohle místo jako první. Otevřelo tlamu a chramstl, uvnitř Styx a Adirama čeká nemilé překvapení, mnohonásobné překvapení. Z druhé strany se z netvora doslova uškubli čtyři menší kousky. Ty se chvíli dávali dohromady a pak už si to pelášili k ostatním. Zcela nadšeně.
Volba A: Pomáhat Styx a Adiramovi ven.
Volba B: Zaměřit se na malé potvůrky.
Volba C: Dělat ze sebe křoví.
a příští rok už dva >:D
Povinnost lovu za 2024 splněna. Šikulky.
Čvacht a čvacht. Chtěl si snad někdo umýt nohy? Musel jich mít tedy opravdu hodně. Zvuk mohl děsit, nebo naopak vábit. Co z toho si dotyčný vybere. Vzduchem se nesla podivná atmosféra, kolem Jezírka Levander se rozléhala mléčná mlha. Nebylo tak úplně dobře vidět, co je strůjcem této neplechy. Okolí Maharských močálů je proslulé převážně navlhlou až mokrou půdou. Cesta k Jezírku Levander tak nebude zcela jednoduchá a to co čeká u ní možná nebude pro každého jedince. Kdo je ovšem tak odvážný, aby se pokusil zabojovat a zbavit tak Gallireu této podivné bytosti?
Brala bych spíše méně jedinců, tudíž 3-5 max vlků. Přihlásit se můžete pod tento příspěvek, případně se nejpozději do pondělního rána dostavit.
Akce je BEZ pořadí, čili píšete kdy máte čas, osud se objeví jednou za dva, max tři dny, ať se vyhneme zbytečnému čekání. V případě odpisu všech dřív se budu snažit přizpůsobit.
Jejich tlapy duněly na krách ledovce, byly to rány tak ohlušující pod vodou, že si toho příšera nemohla nevšimnout. Velice klidně a pomalu se tak rozhodla vyplout napovrch. Jakmile měla příležitost, vší silou její ploutev udeřila do ledové stěny, tak aby se roztříštila. Jednoho vlka to doslova nakoplo až do samotného zadečku, ten shodou náhod měl opravdu ukázkový, dokonce stihl žblepnout i nadávku, která k tomu trefně seděla!
Jenomže příšera byla očividně tak naštvaná, že pokračovala dál. A ničila další a další velké kusy ledu. Občas vylezla jenom ploutev, či se ozval nepříjemný, až ohlušující zvuk. I když měla na výběr ze dvou vlků, příšeře se líbil ten tmavší, kolem kterého kroužila jako sup. Voda byla ledová, ale dotek téhle příšery se zdál až hřejivě teplý. Mimo zatím se heboučkého, durch mokrého vlčka dotýkala jenom ploutví. Tahle potvůrka byla velmi rychlá a tak jí bylo těžké jakkoliv zasáhnout, či vůbec zahlédnout. Jenomže příšera mohla na Alastarovi oči nechat a udělá všechno proto, aby si ho vzala sebou dolů ke dnu, jako osobní polštářek.
Volný pád, v té chvíli si mohl Arminius vzpomenout jedině na jediné, svoji maminku. Tu viděl, její tvář, ustaranou tvář, jak by nejraději svého chlapce viděla ve svém náručí. Ta tu ale nebyla, pád byl rychlý, ale nebyl zase až tolik tvrdý. Díky bouřce a vydatnému dešti z předchozího dne byla půda nasátá vodou. Pod stromem tak bylo znatelné bláto, možná i mech. Arminius měl to jediné štěstí, že spadl právě do tohoto rozpoložení. Pád to byl na záda tvrdý, s vyraženým dechem. Jenomže to nebylo to jediné, co padalo, Arminius byl o něco rychlejší než samotná větev, která dopadla na něj. Takže nejenže se mladík s obrovským elánem ocitl s vyraženým dechem a mnoha pohmožděninami, díky spadlé větvi pocítil bolest číslo dvě. Větev mu spadla přímo na bok, zapříčinila tedy zlomeninu žeber, oboustrannou.
Mladému vlčkovi to určitě znepříjemní život, postupem času začne zjišťovat, že zlomenina nebolí tolik, jako samotná pohmožděnina. Ta se může vyskytovat na různých částech těla, například tlapce, na kterou dopadl. Rána to byla ovšem i na hlavu, s bolestí hlavy se pojí problémy i s otřesem mozku, na jazyku bude neustále cítit pachuť zvracení.
Byla to šlupka, spadlá větev byla veliká a tak lehce štrejchla i samotnou Háti, ovšem jenom lehce, štěstí tentokrát stálo při ní.
//Za neznačené hranice přichází postih v podobě přerostlého borůvčí a veverek. Napište 5 postů, jak ho ničíte, a značkovací post a to nejdéle do 6. 10. Jinak vás zámoří veverky!
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.