Příspěvky uživatele

Adiram začal zpívat a hlásky ztichly a poslouchaly. Ale jen vteřinku. Skoro jako kdyby tu písničku znaly, začaly zpívat společně s Adiramem a dělat mu doprovod. Celým územím se rozléhala jeho písnička a i Drázův krátký smích. Bylo to jako takové malé kouzlo. Vlastně ne jako. Bylo to kouzlo.
Vedle Adirama začal růst vavřín měděné barvy, krásný a lesklý a kovový. vytvořil věnec a ten nasadil Adiramovi na hlavu, když vlk dozpíval. "Jmenuji se Vavřínka a tohle je můj dárek pro tebe, barde Adirame - vavřínový věnec hodný cézara! A i barda, hihi," zachichotal se vavřín vedle něj. Adiram zpíval pro kouzelná semínka! Vedle Dráze vykvetla pampeliška, která měla květ z křišťálu. "Děkujeme ti, Adirame," rozneslo se ještě krajem, než svět i semínka znovu usnula.

// Adiram získává svůj věnec a Dráz křišťálek za ochotu poslouchat zdejší kvílení.

Termiti nebyli zrovna trpělivými tvory a když Islin odmítala splnit jejich požadavky - odpovědět na jednoduché otázky - ne zrovna dvakrát vlídně to mezi nimi zacvakalo. Nejspíše nějaká urážka v termitštině. "Měla bys to co nejrychleji vyklopit, vílo," odplivl si jeden z termitů, "protože to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí." Termiti se na pokyn páru tykadel začali formovat kolem Islin a začali ji vyvádět z temné uličky ven zpátky na světlo do hlavní chodby. Postrkovali ji kusadly a nebrali na ni příliš velký ohled. A ani na její otázky a další slova. Co jim bylo po tom, jestli je nějaká vílá uražená. "A proč bychom ti to měli říkat? Seš vetřelec, beztak jsi spolčenec a uneslas královnu! Vílo!" odsoudil ji jeden z termitů a nehezky vlčici štípl do ocasu.
Rolanda si nikdo nevšiml a když vylezl z hromady smrdutých zásob, jeho pach byl dokonale zamaskován. Mohl tak termity následovat a pokud se bude tvářit jako hromádka jídla, nikdo si jej nevšimne. A možná si z něj nikdo neukousne po cestě.
Termiti Islin mezitím dostrkali celou hlavní chodbou až do královské komůrky. Ostatní termiti jim uhýbali z cesty a velcí vojáci nebezpečně cvakali kusadly nad Islininou hlavou, když procházeli. Minuli i onu prázdou chodbu, kterou se vydali Danie a Tonres. Islin a Roland si mohli všimnout jejich mizejících ocasů.
Královská komůrka byla původně oválnou místností, ale teď byla zavalená a obyvatelná byla tak jen menší třetina. Skrze kameny ale šlo cítit lehký průvan. Král termitů zrovna visel na stropě a něčemu nahoře naslouchal, když skupina termitích dělníků přivedla Islin. Král seskočil dolů a nevlídně si gallirejsou vílu prohlížel. Jeho tělo bylo delší než dělníků, měl tmavou barvu narozdíl od dělnické mléčné a vyznačoval se krásnými dlouhými bílými křídly. Opravdový král. Jenže bez královny. "Našli jsme ji v zásobách! Je to víla! Ukradla královnu! Má informace a nechce nám je říct!" pokřikoval jeden termit přes druhého na krále, který jim naznačil, aby se utišili. Jeden z termitů do Islin vrazil a shodil ji před krále. "Řekni, vílo, kde je naše královna?" zeptal se mrazivým hlasem král.

Danie a Tonres se vydali vedlejší chodbou, která byla termity přehlížena. Když opouštěli hlavní ulici, slyšeli za sebou jenom další povyk a chaos. Pokud se otočili, mohli si všimnout Islin, kterou jako rukojmí vedla skupina termitů skrze vojáky ke králi. A možná si všimli i Rolanda, který se termitištěm plížil skryt za vůni jídla.
Oba dva se dostali do velké místnosti, kde se jim naskytl pohled na všechny cetky, které termiti kdy nasbírali. Onen bájný poklad. Místnost byla vyplněná mušlemi, třpytivými démanty, drahokamy různých barev, vzácnými usušenými květinami, různými přívěšky, náramky, korunkami, zkrátka úplně vším, co se lesklo, třpytilo, blyštělo nebo to vypadalo zrkátka krásně. Danie padl zrak na jeden z přívěšků - modrý křišťál omotaný zelenou révou na dlouhém řetízku. Vezme si ho nebo ne? Vlky sem přece přilákal zpěv o pokladu, bylo to tedy to, co hledali!
Ticho narušily tlumené zvuky přicházející zpoza zdí. Slyšeli matně termitího krále, ale mimo něj slyšeli i jiné hlasy. "Pohněte, už to trvá věky! Vytáhněte jí zadeček už konečněať můžeme zmizet!" byla jedna z nejlépe slyšitelných vět. Slyšeli i další hlasy a zápolení, jak se někdo snažil něco těžkého odhodit stranou.

// Zde vás nechám rozhodnout samotné, co podniknout. :D

A jak vydra Nickolasovi slíbila, tak i provedla. Jen co Wolfganie a Marion vkročí na hranice Sarumenského hvozdu, mlha je pohltí a rozestoupí se až v momentě, kdy se octnou se zbytkem smečky na pusto pusté poušti. Takové překvapení nic netušící vlčice určitě nečekaly.

(// Pro urychlení děje se Wolfganie a Marion neteleportují až na mýtině, ale na hranicích Sarumenu :) )

Zdálo se, že s dovolenou nemá nikdo problém. Tedy až na drobné připomínky, či výčitky svědomí, které nové ochránce lesu přepadly. “Nepřipadá v úvahu. Les střeží mlha,” odpískla Mlha na slova Nicose. Bylo to přece úplně jasné! Žádný cizák do tak husté mlhy nepoleze. Vše měla pod palcem, byla ve své práci profík a ví, co dělá. A sama na dovolenou opravdu nepůjde. Obzvláště teď, když se přiřítil další zájemce. Nickolas měl ale dobrý nápad, i když ne každý jeho bod byl proveditelný. “To by vlastně šlo. Třeba taková Wolfganie a Marion zrovna míří do hvozdu a určite by na dovolenou chtěly. Maple ani Islin ale vzít nemůžu. Maple má plné tlapky přijímání nového zájemce a Islin z lesu před chvílí odešla, takže na ni nedosáhnu,” namítala vydra. Ale minimálně o další dva zájemce se pokusit mohla.
“Eh, tohle je trochu jinde, než jsem prapůvodně chtěla,” podrbala jse starostlivě na hlavě a pokoušela se si vybavit, kde že to vlastně jsou. Je tohle vůbec pořád Gallirea? Asi ano. Ale měla na mysli spíš nějaké tropičtější místo. Ne… pustotu. “Budu potřebovat vaši pomoc. Mám na mysli místo, kam bych se chtěla podívat, ale asi ne zrovna dostatečně konkrétní. Písčité pláže a teplíčko asi jako popisek nestačí. Abychom se tam teleportovali, potřebuji, abyste mi pomohli ho upřesnit. Když každý popíšeme, jak takové ideální místo na dovolenou vypadá a co bychom tam chtěli dělat, teleportujeme se tam snáz,” udělala tak trochu rychlokurz jejích schopností všem nebožákům, které čistým omylem vtáhla na pouť. “Začnu. Chtěla bych vidět vysoké palmy, plné tropického ovoce, které neodolatelně chutná. Vidět delfíny, s kterými bychom si mohli hrát. Tropický ráj na zemi,” popisovala vydra, zatímco se kolem skupinky vlků tvořila nedokonalá iluze ostrovu, palem a delfínů. A s každým dalším detailem, který kdo řekl, se iluze zhmotňovala a vytvářela tak fyzické znázornění místa, které si představují.

//Protože všichni odepsali, hážu post dříve.
Další post: 13.2.

Lady Mlhahule pochodovala sem a tam, zatímco pískala a urputně se u toho mračila. Velice brzy ale přišli na pomoc první dva vlčci, kteří o ní hovořili, jako by tam snad ani nebyla. “Samozřejmě, že rozumím,” pískla vydra a přiskočila k zrzavému vlčkovi. Nicosovi vyskočila na záda, důkladně jej očichala, až nakonec zaparkovala na jeho hlavě. “Tebe jsem naživo oficiálně nepotkala. Nováček, hm,” zamudrovala si pro sebe, když na něj z jeho hlavy nakoukla a zahleděla se mu pěkně z blízka do očí. Od hlavy se pak odrazila a skočila zpět na zem. “Mé jméno je Lady Mlhahule, jak určitě víš. Patronka Sarumenu a Sarumenských. Tajuplná, jako mlha,” zazubila se vydra.
Moc příležitosti na další otázky ale neměli, jelikož se rozhodla oběma prozradit, co že se to vlastně děje za hrůzu. Nejprve jim věnovala velice důležitý pohled, než vypustila pouhé: „Chci dovolenou.“ To by ale asi vlčkům jako důvod tohoto velkého svolávání nestačilo. „Dohlížet na hvozd a na vás všechny je pěkná fuška. Navíc to není vůbec žádná zábava. A jelikož by se mi po vás všech stýskalo, vezmu vás všechny s sebou,“ rozhodla. „Nebo teda ty z vás, kdo o to stojí,” zamručela, zatímco se poohlížela, kde je zbytek smečky. Ona by se pro ně roztrhala, zatímco někteří se ani neobtěžují ji přijít navštívit, když tu tak na všechny volá. “Tohle počasí je dost pod psa. Chtělo by to se válet na písku, slunit se na sluníčku…“ zasnila se vydra a slastně mlaskla. „Ne, že bystě měli na výběr,“ uculila se kulišácky, luskla vydřími prstíky, mlha všechny přítomné pohltila a až když se znovu rozestoupila, octli se vlčci na poušti.


//Opozdilce naberu individuálně, až se dostaví na Mýtinu.
Ale prosím o co nejdřívější příchod, ať nepropásnete půl osudovky.
Další post: 6.2.

Islin se nezalekla. Mnoho vlků by odsoudilo termita už jen podle vzhledu, ale na to ona nedbala. Šla termitům vstříc, jako kdyby to nebylo nic zvláštního. Roland se prvně schoval, ale potom přiběhl k Islin. Přece ji tam nenechá!
Použit bonus štěstí. Šance na schování je 3:6.
Kostka: 4
Úspěch.
Rolandovi se podařilo Islin zatáhnout do jedné z prohlubní v chodbě a utišit ji na dost dlouho, aby si jich termití četa procházející kolem nevšimla. Bylo to ale jen tak tak. Vojáci výhružně cvakali kusadly a dělník vedoucí je chodbou si nespokojeně mumlal. “Hlídejte vchod… Jako kdyby už nezmizela!” Jeden z vojáků se po něm ohnal nohou. “Co když ji někdo unesl? A co když jsou pořád tady!” Rozhodně to nevypadalo, že by měli s nalezenci dobré úmysly.
Jakmile četa prošla, vlci mohli pokračovat dál termitištěm nebo se vrátit ven.

Ještě že byla Danie tak čistá duše. A Tonres také. Nejednalo se ale o drobného termítka, kterého vysvobozovali, ale o půl metrového termitího dělníka zavaleného sutí. Skoro to ale vypadalo, že to na něj někdo shodil. Naštěstí se jim ho podařilo vytáhnout a termit se vděčně kusadly chytil Tonresovy tlapky a vytáhl zpod kamenů, které Danie nadzvedla. Jakmile byl venku, hned jeho staré mandibuky spustily: “Děkuji mnohokrát, děkuji… Oh, vy nejste ale našinci!” Jeho hlásek zněl najednou poplašeně. “Vy jste cizinci, jste zloději? Zloději! Ukradli jste ji? Ukradli!” z tázání plynuke ořecházek do osočování a jeho tykadélka sebou divoce mrskala. Celé to bylo takové zvláštní, asi by bylo vhodné zjistit, co se děje a o čem termit blekotá.

Zpěv utichl a vypadalo to, že skupina dobrodruhů byla sehnána. Vzhůru za pokladem tedy!
Islin si to namířila přímo do hlavního vchodu a Tonres ji následoval. Dostali se dovnitř hor a mohli si prohlížet dlouhou a tmavou uličku, která byla zbudována. Rozhodně nevznikla sama od sebe nebo nebyla vymletá vodou. Po stěnách byly vidět dlouhé rýhy, které nasvědčovaly o velkých a nebezpečných nástrojích, které na budování byly použity.
Vlci se ale nedostali moc daleko, když se před nimi zpoza vedlejší chodby objevil termit. Ale ne jen tak ledajaký. Půl metru se nezdá jako moc, ale když takové délky dosahuje jinak centimetrový hmyzáček, hned je o nebezpečí postaráno. A kdyby byl alespoň sám! Trmití hlídka obsahovala další dva vojáky s velkýma hlavami a kusadly dost masivními na to, aby jimi přešmikli vlčí končetinu bez větších obtíží. Zatím si jich hlídka ještě nevšimla, ale pochodovali přímo vlkům v ústrety. Islin s Rolandem se mohli pokusit schovat nebo utéct zpět ven dříve, než si jich termiti všimnou.
Šance, že se vám podaří před termity schovat je 1:6. Při použití bonusu štěstí vaše šance bude 3:6. Šance na úprk ven je stoprocentní. Jestli utečete, můžete se připojit k Danie s Tonresem.

Danie s Tonresem se rozhodli nevlézt drakovi přímo do tlamy a zvolili moudře. Začali hledat jinou cestu dovnitř a obcházeli kolem paty hor, až si Danie něčeho všimla. Nebyl to sice tajný vchod, ale podivně sesunutá hromada organického materiálu, pod kterou byl uvězněný jeden termit. Kopal kolem sebe nožičkama - těmi, které mu zbyly - ale jeho bratři mu na pomoc nepřicházeli. “Já vás slyším! Vytáhněte mě, pro královnu! Copak nemáte kouska úcty ke starším?” hořekoval termit zpod sutě. Jak se vlci rozhodnou? Pomůžou termitovi dostat se ven nebo ho tam nechají a půjdou si po svých? Třeba to byl taky lovec pokladu? Nebo to byla past? Anebo je chudák opravdu vězněn?

// Vítejte tedy už všichni! Doufám, že se budete bavit a že to nebude moc velká katastrofa. :D
První vrh kostkami je zde! Pokud budete chtít pokoušet váš osud a štěstí, máte nahoře napsány vaše šance na úspěch. Vy si v následujícím postu vyberete, co podniknete a jestli použijete bonus štěstí. Bonus štěstí platí pro celou skupinu, která se ocitá pod hrozbou kostek, takže vám na zvýšení šance na úspěch stačí použít 1 bonus štěstí.
Já si pak hodím kostkami (klidně vám to natočím a dám na discord XD) a uvidíme, jestli vám kostky přály nebo ne.
Vysvětlení: Jestli je šance na úspěch 1:6, musí na kostce padnout 6. Jestli je šance 3:6, musí padnout číslo větší než 3.

Přechod do teplých krajin mohl pro mnohé být nemalým šokem. Místo sněhu se vlci mohli procházet po písku a cítit slanou vůni moře ve vzduchu.
Vábnička lákala vlky až k vysokým horám, které se vyznačovaly zvláštní organickou strukturou, zápachem a mnoha, mnoha dírami. Nikde nebylo žádné jiné zvíře a u úpatí hor se nacházelo jen pár mrzkých keříků a trsů suché trávy.
Jakmile vlci dorazili, zpěv utichl a náhlé ticho bylo až ohlušující. Uvnitř hor by se měl nacházet onen pověstný poklad, tak na co čekat? Hlavní vchod do hory byl nedaleko, ale vycházel z něj podivný ruch. Škrábání, cvakaní a všeobecný povyk bez slov. Očividně tady vlci nebyli sami. Že by se o pokladu dozvěděl ještě někdo a chtěl jim ho vyfouknout?
Možná by nebylo od věci zkusit najít i jiný vchod nebo se porozhlédnout kolem. Nebo po hlavě vejít do hor hlavním vchodem.

//Vitajte, vitajte! Hážu post rovnou, ať se hned rozjedeme. Roland klidně může zareagovat dřív než přijdou ostatní, pak už se budete střídat dle pořadí.
V každém postu od Osuda najdete podtržené možnosti, které vám dávají na výběr, co podniknete. Nemusíte se všichni shodnout, každý si dělejte co chcete, ale zvažte možná rizika. Samozřejmě se můžete rozhodnout, že si nevyberete žádnou z možností, potom už je váš osud zcela náhodný.
Jen tak pro info, v některých částech akce si budu házet kostkami ve váš prospěch (DnD style). Ještě předtím vám dám vědět, že taková situace nastane a jaké jsou vaše šance na úspěch. Tyto šance si můžete zvýšit obětováním bonusu štěstí. To jen teď tak pro info, až situace nastane, řeknu toho víc.

Pomalu ale jistě se do hvozdu začalo stahovat více a více členů smečky. Na Gallirei zima přituhovala a každý rozumný tvor se raději stahoval domů, kde bylo nejlépe. Nikdo zdejší však netušil, co je doma čeká za paseku.

Pomalu ale jistě se hvozd zabaloval do opravdu husto husté mlhy. Tak husté, že by jeden skoro nedohlédl na špičku svého čenichu. Všem muselo být jasné, že se něco děje. A velice brzy na to vypuklo poplašné pískání vydry. Pronikavé zvuky, které se táhly celým hvozdem, jistojistě přitáhnou pozornost všech ochotných.

A tak jen co se zvědaví vlčci přiblíží, naskytne se jim pohled na rozčílenou vydru, která pochoduje sem a tam a rozhazuje u toho procítěně tlapkami. Něco ji očividně velmi rozrušilo.

//Vítejte na nové smečkové osudovce
Všichni, kteří se osudovky chtějí zúčastnit, nechť zareagují
na tento post nejpozději do 30.1. do cca 8:00.
Každé pondělí vás bude čekat nový příspěvek Osuda. Pořadí se nedodržuje, tudíž každý hraje, kdy má čas. Očekává se od účastníků jeden post týdně, ale pokud jste fretky a máte energii i čas, mezi posty Osuda můžete hrát bez omezení.

S případnými dotazy se neváhejte obrátit na mne, Maple,
a ráda vám vše zodpovím :)

Z dutých otvorů vysokých píšťal se krajem linula melodie a pronikala až na daleký sever Gallirei. Neslyšel ji však každý, jen některé vlčí uši rozeznaly podivné tóny a rozeznaly slova, která se v tichém zpěvu ukrývala.
“Tam kde teplo je i v zimě, tam kde omývá písek moře. Tam kde kraj tváří se nehostinně, tam skrývá se poklad v hoře.”
Půjde někdo ale za tóny hor? A bude je hnát zvědavost nebo vidina pokladu? A záleží na tom?

// První osudová akce z dílny Styx, bohové buďte milosrdní.
Přijímáme maximálně 4 vlky, vlčice nebo adolescenty. Oplínkované, mlékem umazané a slova sotva artikulující mrňouse nechte doma!
Přihlaste se dolů do komentářů a dorazte NEJPOZDĚJI 26.1. Když dorazíte dřiv, začneme dřiv. Jo a beru první 4 přihlášené.
Jak dlouho bude Osudovka trvat? Nevím, záleží na rychlosti vašich odpisů. Nehodlám to ale prodlužovat na déle než 2 měsíce, to si dávám jako limit.
Jo a budou se vám hodit bonusy štěstí, je zde možné (ale ne nevyhnutelné) úmrtí.
To je vše. Zatím.