Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Márylouka (9.3.2023 11:18)
Možná to bylo podivnou souhrou náhod, že se tu sešla skupinka tří samců, jejihž povahy byly tak podobné, ale zároveň tak rozdílné. Všichni v sobě měli trochu temnoty. Arogance, narcismus, egoismus, nedostatek empatie. Každý z nich částečně nebo v celku naplňoval tyto odporné povahové vlastnosti. Ale možná, že právě tohle jim pomůže přežít v tomhle podivném prostředí a získat to, po čem jejich srdéčka nejvíce touží.
Jako první vkročil do labyrintu Stín. Následován Belialem a Odinem. Vysoká tráva, močály, zápach a podivný strom. Procházet se vysokou trávou bylo poměrně snadné, ale čím déle šli, tím více to vypadalo, že se ke stromu vůbec nepřibližují. Ale těžko říct, jestli někoho z nich napadlo vyskočit a podívat se. Pokud ano, pak pokaždé, když vyskočili, aby se podívali, jestli už jsou stromu blizoučko, byli pořád ve stejné vzdálenosti. Jenomže pokud se otočili, už neviděli mlhu, která je sem zavedla, ale rozlehlý nikde nekončící močál.
Dorazili na křižovatku. Byly zde dvě cesty. Před jednou ležela na zemi podivná lebka obklopena fialovými kameny. Na druhé ležela lebka obklopena žlutými kameny. Kterou cestou se poutníci vydají?
Jako první vkročil do labyrintu Stín. Následován Belialem a Odinem. Vysoká tráva, močály, zápach a podivný strom. Procházet se vysokou trávou bylo poměrně snadné, ale čím déle šli, tím více to vypadalo, že se ke stromu vůbec nepřibližují. Ale těžko říct, jestli někoho z nich napadlo vyskočit a podívat se. Pokud ano, pak pokaždé, když vyskočili, aby se podívali, jestli už jsou stromu blizoučko, byli pořád ve stejné vzdálenosti. Jenomže pokud se otočili, už neviděli mlhu, která je sem zavedla, ale rozlehlý nikde nekončící močál.
Dorazili na křižovatku. Byly zde dvě cesty. Před jednou ležela na zemi podivná lebka obklopena fialovými kameny. Na druhé ležela lebka obklopena žlutými kameny. Kterou cestou se poutníci vydají?
//Můžete jít společně, můžete se rozdělit. Mějte ovšem napaměti, že všechna vaše rozhodnutí budou mít od tohoto okamžiku dopad na vaše počínání jako jednotlivců, ale zároveň i na vaše spoluhráče.
Zároveň váš výběr ovlivní i NPC charaktery, které během putování močálem potkáte.
P.S. příště budou lebky snad přímo v postu a ne jen odkazem.
Zároveň váš výběr ovlivní i NPC charaktery, které během putování močálem potkáte.
P.S. příště budou lebky snad přímo v postu a ne jen odkazem.
Zpěvné věže (7.3.2023 19:25)
Na jedné straně prolomené barikády stáli neznámí termiti se zavaleniu královnou a na druhé naši čtyři dobrodruzi a pár králových termitů. Situace byla napjatá jako kšandy, ale i přesto se nikdo z vlků neměl do boje, což bylo pochopitelné. Termiti je mohli svými velkými kusadly snadno přestřihnout vejpůl!
Jeden z termitů dělníků se rozcupital proti Danie, když se rozešla ke královně. “Zpátky, nebo… Nebo ti zmaluju fasádu!” čertil se dělník. Islin se ujala hlavní role investigátora a dokonace magií zkusila okolí uklidnit. Na termity tato mentální magie nefungovala, přecijen nepatřili k těm rozumějším tvorům. Pořád zlostně cvakali kusadly. “To nejsou naši termiti, cizáck, cizáci, zloději!” osočil únosce jeden z králových termitů. “Chceme si královnu jenom půjčit!” ohrazoval se jeden z únosců. A protože každému na jazyku visela otázka proč - a jeden z termitů se i zeptal -, dostalo všem odpovědi. “Protože naše termitiště královna opustila a vymíráme. Potřebujeme vajíčka! Váš král slíbil pomoc, ale ta nikdy nepřišla! Odsekli jste nás,” odpověděl termit. Ah, jak srdceryvný důvod!
Královy termity to ale neobměkčilo. “Naši královnu vám nedáme! Útok!” zavelel termit a všichni královi termiti se pustili do boje s termity únosci. Vlci se tak dostali do středu bojiště. Na kterou stranu se přikloní? Pomůžou králi, jak slíbili nebo se jim zželo cizích termitů? A nebude nejlepší vzít nohy na ramena?
Jeden z termitů dělníků se rozcupital proti Danie, když se rozešla ke královně. “Zpátky, nebo… Nebo ti zmaluju fasádu!” čertil se dělník. Islin se ujala hlavní role investigátora a dokonace magií zkusila okolí uklidnit. Na termity tato mentální magie nefungovala, přecijen nepatřili k těm rozumějším tvorům. Pořád zlostně cvakali kusadly. “To nejsou naši termiti, cizáck, cizáci, zloději!” osočil únosce jeden z králových termitů. “Chceme si královnu jenom půjčit!” ohrazoval se jeden z únosců. A protože každému na jazyku visela otázka proč - a jeden z termitů se i zeptal -, dostalo všem odpovědi. “Protože naše termitiště královna opustila a vymíráme. Potřebujeme vajíčka! Váš král slíbil pomoc, ale ta nikdy nepřišla! Odsekli jste nás,” odpověděl termit. Ah, jak srdceryvný důvod!
Královy termity to ale neobměkčilo. “Naši královnu vám nedáme! Útok!” zavelel termit a všichni královi termiti se pustili do boje s termity únosci. Vlci se tak dostali do středu bojiště. Na kterou stranu se přikloní? Pomůžou králi, jak slíbili nebo se jim zželo cizích termitů? A nebude nejlepší vzít nohy na ramena?
Jáma - Neaktivní (5.3.2023 16:18)
Na Smrtině tváři se nepohnul jediný sval, když se její svěřenkyně sklonila až k zemi. Takhle se jí měl klanět každý, přece nebude plácat po zádech někoho za něco tak triviálního. Navíc tu byla kvůli něčemu jinému.
“Smrt neposílá upozornění před svým příchodem,” zaprskala bohyně. Jako kdyby takovou trivialitu Rowena nevěděla. Musela být opravdu zaskočená, protože se Smrti zdálo, že vlčice před ní hloupne s každým dalším slovem.
“S vystopováním?” vyslabikovala sekaně po Roweně zpátky, jen co domluvila. Plameny na zemi se rozšířily a obemknuly trojici v půlkruhu. V otevřeném konci stála Smrt, což nebylo přílišným vysvobozením. Rowenou projela ostrá křeč, jak ji Smrt kárala. Bolest to byla nesnesitelná, jako kdyby jí někdo rval zaživa na kusy. Jak nečekaně bolest ale přišla, zase odezněla.
“Já nestopuju!” prskla po Roweně. “Nedodržela jsi svou povinnost, nechalas tam to vlče napospas osudu a tvůj pitomý bratr se rozhodl ho zachránit!” zavrčela na ni Smrt. “Takže si teď vezmu, co mi patří,” řekla prudce a odstrčila Roweniny nohy, kde se schovával Draven ve své vlastní loužičce z moči a slz. Smrt ho čapla po krkem a jediným zatnutím svalů nebojému vlčeti zlomila vaz. Hodila mrtvolu Roweně pod tlapy. “Pouč se z toho pro příště, Roweno,” odplivla si Smrt ještě a z jejího hlasu odkapával jed a zklamání.
Náhle blýsklo zelené světlo a Smrt zmizela. Vchod ven z jámy se opět uvolnil a když Rowena rozmrkala oči, všimla si že po děsivé bohyni zde nebylo ani stopy. Zem byla chladná bez známek zeleného ohně, vzduch nesmrděl sírou a Smrt zde také nebyla. Když se Rowena podívala na místo, kam Smrt hodila Dravena, uviděla Dravenovo zavalité tělíčko, které se lehce třáslo strachy, ale zcela očividně dýchalo a bylo v pořádku. Byl to jen sen? Iluze, halucinace? Nejspíše, protože po Smrti zde nebyly ani stopy a celá vzpomínka ihned po prožití začala rychle mizet, jako kdyby se nikdy nestala. Rowena polkla knedlík v krku, který ji tam začal trápit, ale nepodařilo se jí ho zbavit.
A Draven? Ten viděl jenom mámu povídat si se stíny v jámě a nejspíše byl někdy v průběhu lehce nakopnut.
// Rowena po dobu 1 měsíce nemůže mluvit.
“Smrt neposílá upozornění před svým příchodem,” zaprskala bohyně. Jako kdyby takovou trivialitu Rowena nevěděla. Musela být opravdu zaskočená, protože se Smrti zdálo, že vlčice před ní hloupne s každým dalším slovem.
“S vystopováním?” vyslabikovala sekaně po Roweně zpátky, jen co domluvila. Plameny na zemi se rozšířily a obemknuly trojici v půlkruhu. V otevřeném konci stála Smrt, což nebylo přílišným vysvobozením. Rowenou projela ostrá křeč, jak ji Smrt kárala. Bolest to byla nesnesitelná, jako kdyby jí někdo rval zaživa na kusy. Jak nečekaně bolest ale přišla, zase odezněla.
“Já nestopuju!” prskla po Roweně. “Nedodržela jsi svou povinnost, nechalas tam to vlče napospas osudu a tvůj pitomý bratr se rozhodl ho zachránit!” zavrčela na ni Smrt. “Takže si teď vezmu, co mi patří,” řekla prudce a odstrčila Roweniny nohy, kde se schovával Draven ve své vlastní loužičce z moči a slz. Smrt ho čapla po krkem a jediným zatnutím svalů nebojému vlčeti zlomila vaz. Hodila mrtvolu Roweně pod tlapy. “Pouč se z toho pro příště, Roweno,” odplivla si Smrt ještě a z jejího hlasu odkapával jed a zklamání.
Náhle blýsklo zelené světlo a Smrt zmizela. Vchod ven z jámy se opět uvolnil a když Rowena rozmrkala oči, všimla si že po děsivé bohyni zde nebylo ani stopy. Zem byla chladná bez známek zeleného ohně, vzduch nesmrděl sírou a Smrt zde také nebyla. Když se Rowena podívala na místo, kam Smrt hodila Dravena, uviděla Dravenovo zavalité tělíčko, které se lehce třáslo strachy, ale zcela očividně dýchalo a bylo v pořádku. Byl to jen sen? Iluze, halucinace? Nejspíše, protože po Smrti zde nebyly ani stopy a celá vzpomínka ihned po prožití začala rychle mizet, jako kdyby se nikdy nestala. Rowena polkla knedlík v krku, který ji tam začal trápit, ale nepodařilo se jí ho zbavit.
A Draven? Ten viděl jenom mámu povídat si se stíny v jámě a nejspíše byl někdy v průběhu lehce nakopnut.
// Rowena po dobu 1 měsíce nemůže mluvit.
Jáma - Neaktivní (5.3.2023 12:58)
Když Rowena vešla s Dravenem do jámy, čekalo ji na okraji srázu překvapení.
Kmotřenka Smrti, její nejmilovanější a nejvěrnější přívrženec, se setkala tváří v tvář se svou kmotrou, svou bohyní. Smrt stála v celé své hrůzostrašné kráse před Rowenou a znemožňovala jí jít dolů do jámy. Vchod za Rowenou se sesypal a uvěznil je tak v černočerné tmě, kterou prosvětlovala jenom zelená záře Smrtina neonového ohonu a jiskry, které z něj vyletovaly, zapalovaly drobné plamínky na chladné zemi a ozařovaly okraj srázu.
“Odepřela jsi mi to, co mi patří,” zasyčela Smrt na Rowenu. Byla naštvaná a ne málo. Ukázala se Roweně ve snech a přikázala jí, aby jí jedno z vlčat věnovala. Jenže se tak nestalo. Rowenu pohltil strach. Copak to nepojmenované vlče nahoře nezanechala své kmotře? Proč si ho nevzala?
Smrt zlostně probodávala Rowenu pohledem.
Kmotřenka Smrti, její nejmilovanější a nejvěrnější přívrženec, se setkala tváří v tvář se svou kmotrou, svou bohyní. Smrt stála v celé své hrůzostrašné kráse před Rowenou a znemožňovala jí jít dolů do jámy. Vchod za Rowenou se sesypal a uvěznil je tak v černočerné tmě, kterou prosvětlovala jenom zelená záře Smrtina neonového ohonu a jiskry, které z něj vyletovaly, zapalovaly drobné plamínky na chladné zemi a ozařovaly okraj srázu.
“Odepřela jsi mi to, co mi patří,” zasyčela Smrt na Rowenu. Byla naštvaná a ne málo. Ukázala se Roweně ve snech a přikázala jí, aby jí jedno z vlčat věnovala. Jenže se tak nestalo. Rowenu pohltil strach. Copak to nepojmenované vlče nahoře nezanechala své kmotře? Proč si ho nevzala?
Smrt zlostně probodávala Rowenu pohledem.
Márylouka (4.3.2023 9:53)
Blesk pročísnul oblohu a jeho klikatá ruka zasáhla pokroucený strom. Močály osvítilo světlo a hrom zazněl přímo nad hlavami vlků, kteří se rozhodli vydat mlhou. Země se mírně zachvěla, pod jejich kroky.
Všichni pociťovali nepříjemný pocit z tohoto místa. Něco jim napovídalo, že tohle není normální. Zatím se nikomu z nich neobrcely vnitřnosti naruby, ale podivné chvění žaludku napovídalo, že mají pravdu. Něco tu nesedělo. Něco podivného, slizkého. Ten pocit nepatřičnosti, jako by každého z nich obalil a přivinul na svou hruď, jako matka tisknoucí k sobě mrtvé vlče. Přirozené, ale zároveň znepokojující.
I přes špičkování před tím, se nyní všichni vlci sjednotili. Společný nepřítel přeci spojuje a to i ten, o kterém nevíte jak vypadá nebo kde na vás číhá. Stín měl menší výhodu v podobě Spára, nebyl na to tady sám. Zatím.
Všichni vlci se zastavili před močály. Podivné hlasy lákající je sem utichly. Slyšet bylo jenom šelestění křídel opeřenců, kteří kroužily nad močálem. Hrom ustal. Nebe ovšem zůstávalo černé, pokryté mraky jejihž nekonečná temnota nenapovídala ani o jejich počátku, či konci.
Jeden z vlků, těžko říci který, objevil na zemi podivný kámen. Skoro by si ho ani nevšimli ve vysoké trávě.
"Na cesty konci najdeš to, co nejvíc chceš."
Kámen jasně naznačoval, že mohou jít dále, ale podle všeho, to nebude příjemná cesty. Jeden by řekl, že močál mohou obejít. Při pohledu kolem ovšem muselo být každému jasné, že cesta vede jen skrze labyrint vysoké trávy. Rozlehlé močály se táhly na kilometry daleko. A těžko říct, jestli vůbec někde končí.
Vkročí vlci do močálů? Nebo se vrátí skrze mlhu na Gallireu?
Všichni pociťovali nepříjemný pocit z tohoto místa. Něco jim napovídalo, že tohle není normální. Zatím se nikomu z nich neobrcely vnitřnosti naruby, ale podivné chvění žaludku napovídalo, že mají pravdu. Něco tu nesedělo. Něco podivného, slizkého. Ten pocit nepatřičnosti, jako by každého z nich obalil a přivinul na svou hruď, jako matka tisknoucí k sobě mrtvé vlče. Přirozené, ale zároveň znepokojující.
I přes špičkování před tím, se nyní všichni vlci sjednotili. Společný nepřítel přeci spojuje a to i ten, o kterém nevíte jak vypadá nebo kde na vás číhá. Stín měl menší výhodu v podobě Spára, nebyl na to tady sám. Zatím.
Všichni vlci se zastavili před močály. Podivné hlasy lákající je sem utichly. Slyšet bylo jenom šelestění křídel opeřenců, kteří kroužily nad močálem. Hrom ustal. Nebe ovšem zůstávalo černé, pokryté mraky jejihž nekonečná temnota nenapovídala ani o jejich počátku, či konci.
Jeden z vlků, těžko říci který, objevil na zemi podivný kámen. Skoro by si ho ani nevšimli ve vysoké trávě.
"Na cesty konci najdeš to, co nejvíc chceš."
Kámen jasně naznačoval, že mohou jít dále, ale podle všeho, to nebude příjemná cesty. Jeden by řekl, že močál mohou obejít. Při pohledu kolem ovšem muselo být každému jasné, že cesta vede jen skrze labyrint vysoké trávy. Rozlehlé močály se táhly na kilometry daleko. A těžko říct, jestli vůbec někde končí.
Vkročí vlci do močálů? Nebo se vrátí skrze mlhu na Gallireu?
Márylouka (1.3.2023 13:15)
Představte si místo...
Těžké mraky. Husté a tmavé. Občasný hrom prořízne tichou krajinu. Hejna krkavců se vznesou k obloze, když protne oblohu blesk. Neprší, i když je déšť cítit ve vzduchu.
Mokřad. Skrze vysokou trávu, sahající vlkům až k čenichům se občas bleskne vodní hladina. Čvachtavé zvuky tlapek, které našlapují po mokrých cestičkách nenechají nikoho na pochybách, že tohle místo není pro poklidné putování. Cesty se mezi vodními plochami větších i menších rozměrů kroutí v travnatém labyrintu, který se občas ohne větrem a nechá nahlédnout poutníky dál, někdy ovšem tak milosrdný není. Zabloudit zde, sejít z cesty a naleznout smrt v podivné vodě je snadnější, než by mohlo jednoho napadnout.
Uprostřed velké plochy se nachází strom. Jeho stáří jen těžko odhadnout. Naklání se a kroutí, něco v jeho tvaru znechucuje úplně každého. Odpudivost stromu má nejspíše odrazovat, ale nějakým podivným způsobem jeho pokroucená nechutnost přitahuje nevinné oběti, aby se propletli až k němu skrze labyrint vody a tráv.
V pozadí za neútěšnou scenérií se rýsují hory. V temných mracích jejich špičky mizí. Jejich úpatí obklopuje les jehličnatých stromů, stojících tak těsně u sebe, že proplést se mezi nimi bez škrábanců není možné.
Mokřad. Strom. Les. Hory. To všechno se objevilo před každým, kdo vkročil do podivné mlhy, jenž dělila Gallireu a toto podivné místo.
Stín v mlze uslyšel hlas, který poznával jen on. "Pomoc.... Pomoc...."Kkomu pak ten utichající hlas jenom patřil?
Vé uslyšel něco jiného. "Pojďsss ssssem," zaskřehotal neznámý hlas z mlhy, nebo byl snad známý a co chtěl, rozhodně zněl zajímavě, pošramoceně, pokrouceně...
Odin v mlze mohl jasně a zřetelně slyšet: "To je nádherný výhled," jako by někdo vzdychal nad úžasem přírody nebo horou kostí.
No a Belial. Ten slyšel v mlze opěvování vlastní velkoleposti davem. "Och jaký dokonalý a skvělý."
Vkročí vlci do mlhy a za ni?
//Dobrý den,
vítejte u prvního osudovkového postu.
Čekací doba je neurčitá, ale klidně se přeskakujte, jak potřebujete. Není nutné držet pořadí.
Osud bude psát vždy maximálně po týdnu (to zanamená, že kdo do týdne nenapíše, tak má v kole smolík).
Během akce můžete využít bonusy štěstí (jak a kdy se dozvíte).
Vaše volby budou předem určovat, jak na vás budou reagovat postavičky, které cestou potkáte.
Momentálně máte poslední možnost z akce odstoupit a to tím, že nevkročíte do mlhy. Jakmile ovšem do mlhy vkročíte, nic není zaručeno a se všemi následky souhlasíte.
Dostavte se do mlhy nejpozději do pátku (Stín a Belial mohou doplnit své posty, co už sem naspali nebo napsat nové).
vítejte u prvního osudovkového postu.
Čekací doba je neurčitá, ale klidně se přeskakujte, jak potřebujete. Není nutné držet pořadí.
Osud bude psát vždy maximálně po týdnu (to zanamená, že kdo do týdne nenapíše, tak má v kole smolík).
Během akce můžete využít bonusy štěstí (jak a kdy se dozvíte).
Vaše volby budou předem určovat, jak na vás budou reagovat postavičky, které cestou potkáte.
Momentálně máte poslední možnost z akce odstoupit a to tím, že nevkročíte do mlhy. Jakmile ovšem do mlhy vkročíte, nic není zaručeno a se všemi následky souhlasíte.
Dostavte se do mlhy nejpozději do pátku (Stín a Belial mohou doplnit své posty, co už sem naspali nebo napsat nové).
Zpěvné věže (28.2.2023 15:24)
Islin se začala svého přiděleného průvodce vyptávat. Termiti nebyli nejbystřejšími organismy na planetě, ale přece něco vědět museli. "Král a královna byli v královské komůrce. Po otřesech se propadl strop a oddělil krále od královny. Krále jsme našli, královnu ne. Venku ji žádná hlídka nenašla a v blízkých tunelech není," odpověděl jí zdlouhavě termit pomalým hlasem, kdy každá věta zabrala skoro kvadrilión času.
Roland se mezitím začal ohrazovat oproti aktu být sněden. Termit se zarazil ve své snaze Rolanda okousat a jeho tykadla na moment ztuhla. "Mluvící jídlo!" křikl a připoutal tak pozornost krále, který se k nim rychle rozcupital. "A ty jsi co za kus mluvícího žvance, který chce najít královnu?" zeptal se hrozivě král. "Vílo, víš, co to je zač?" obořil se na Islin král, protože mu přišlo podezřelé, že by se tu najednou objevilo tolik divných věcí. Jako kdyby nestačilo, že jim zmizela královna!
Tonres a Danie byli vyrušeni přesně v ten moment, kdy se jim málem podařilo udělat průkopnický objev. Termiti, kteří dorazili, je začali zpovídat. Po slovech Danie se dva termiti rozcupitali ke stěně a skoro se na ni nalepili. V tu ránu se zpoza stěny ozvaly zvuky dalšího zápolení a jemné kvílení, po kterém všichni tři termiti vyletěli jako kdyby je bodla vosa. "KRÁLOVNA!" zapištěl jeden z termitů nalepených na stěně. Druhý termit se rozběhl zpátky odkud přišel, nejspíše ohlásit nález. Třetí a první termit se začali prohrabávat skrze stěnu.
Do královské komůrky vběhl dělník a spustil na krále: "Našli jsme královnu!" Nebylo to sice moc slov, ale stačilo to na to, aby zmobilizoval Islininého vojáka, který se mu vydal na pomoc. Král zůstal v komůrce, ale nebál se štěkat rozkazy: "Jděte, jestli ti chcete zachránit krky!" Poručil Islin i Rolandovi. Přecijen byli cizinci a jejich život závisel jenom na tom, jestli se jim podaří královnu získat.
Pokud Islin a Roland vyběhli za pádícím vojákem, dostali se na scénu k Danie a Tonresovi přesně v čas, kdy se stěna začínala propadat. Voják svou obrovitou hlavou bez varování narazil do stěny a rozbořil ji, vytvářeje tak kulovitý prostor do nějaké improvizované chodby.
Jakmile se prach usadil, všichni mohli spatřit jednu velkou zavalenou část chodby, která ale pokrývala něco objemného a znemožňovala tomu se pohnout. Byla to královna! Její obrovité, nadulé tělíčko bylo uvězněné pod sutí a vypadalo to, že je v šoku a nemůže se hnout.
Nebyla tam ale sama. V chodbě byli další termiti, ale všichni zlobně cvakali kusadly a kvíkali na své objevitele. Královi termiti zase zlobně prskali na termity před sebou. Očividně šlo o nějaké rivaly!
Co bude dál? Pokusí se někdo jít mírovou cestou a zjistit, co se stalo nebo dojde k násilí?
// Stojíte proti termitu vojákovi, termitu atentátníkovi a 4 termitům dělníkům. Na vaší straně je 1 voják a 3 dělníci. Rozhodněte se, co podniknete.
Roland se mezitím začal ohrazovat oproti aktu být sněden. Termit se zarazil ve své snaze Rolanda okousat a jeho tykadla na moment ztuhla. "Mluvící jídlo!" křikl a připoutal tak pozornost krále, který se k nim rychle rozcupital. "A ty jsi co za kus mluvícího žvance, který chce najít královnu?" zeptal se hrozivě král. "Vílo, víš, co to je zač?" obořil se na Islin král, protože mu přišlo podezřelé, že by se tu najednou objevilo tolik divných věcí. Jako kdyby nestačilo, že jim zmizela královna!
Tonres a Danie byli vyrušeni přesně v ten moment, kdy se jim málem podařilo udělat průkopnický objev. Termiti, kteří dorazili, je začali zpovídat. Po slovech Danie se dva termiti rozcupitali ke stěně a skoro se na ni nalepili. V tu ránu se zpoza stěny ozvaly zvuky dalšího zápolení a jemné kvílení, po kterém všichni tři termiti vyletěli jako kdyby je bodla vosa. "KRÁLOVNA!" zapištěl jeden z termitů nalepených na stěně. Druhý termit se rozběhl zpátky odkud přišel, nejspíše ohlásit nález. Třetí a první termit se začali prohrabávat skrze stěnu.
Do královské komůrky vběhl dělník a spustil na krále: "Našli jsme královnu!" Nebylo to sice moc slov, ale stačilo to na to, aby zmobilizoval Islininého vojáka, který se mu vydal na pomoc. Král zůstal v komůrce, ale nebál se štěkat rozkazy: "Jděte, jestli ti chcete zachránit krky!" Poručil Islin i Rolandovi. Přecijen byli cizinci a jejich život závisel jenom na tom, jestli se jim podaří královnu získat.
Pokud Islin a Roland vyběhli za pádícím vojákem, dostali se na scénu k Danie a Tonresovi přesně v čas, kdy se stěna začínala propadat. Voják svou obrovitou hlavou bez varování narazil do stěny a rozbořil ji, vytvářeje tak kulovitý prostor do nějaké improvizované chodby.
Jakmile se prach usadil, všichni mohli spatřit jednu velkou zavalenou část chodby, která ale pokrývala něco objemného a znemožňovala tomu se pohnout. Byla to královna! Její obrovité, nadulé tělíčko bylo uvězněné pod sutí a vypadalo to, že je v šoku a nemůže se hnout.
Nebyla tam ale sama. V chodbě byli další termiti, ale všichni zlobně cvakali kusadly a kvíkali na své objevitele. Královi termiti zase zlobně prskali na termity před sebou. Očividně šlo o nějaké rivaly!
Co bude dál? Pokusí se někdo jít mírovou cestou a zjistit, co se stalo nebo dojde k násilí?
// Stojíte proti termitu vojákovi, termitu atentátníkovi a 4 termitům dělníkům. Na vaší straně je 1 voják a 3 dělníci. Rozhodněte se, co podniknete.
Savana (24.2.2023 19:06)
Neškádli hada bosou nohou a neškádli velkou kočku... vlastně čímkoli.
Tihle vlci sice z počátku neprovokovali, prostě si vyšli jenom na výlet a na kočku narazili, ale možná za to mohl fakt, že vlčice uhnula, možná to, že pak měla na lva hloupé řeči a pokoušela se ho přilákat k sobě. Ale proč? Co měla za lubem, že měl lev jít za ní? Asi má u vlka větší šanci na úspěch, aby mohla dokázat, kdo je vládcem savany.
A lev se tak vydal na Parsifala.
Bukový sráz (22.2.2023 18:25)
Za to, že si Styx kašle na vlastní povinnosti se na území začalo dít něco podivného. Samozřejmě, že to muselo být stejně divné, jako je divná Styx. Ze země začala vylézat mrtvá zvířata. Jejich kostry začaly pochodovat kolem a jejich kosti rachotily skrze celý les. Bylo to jako neustálé klapání zubů.
To nebylo ale jediné, les byl plný přízraků. Modré přízraky byly průhledné, ale jinak vypadaly úplně jako živé. A taky se tak chovaly. Modré duše chodily po lese a na co sáhly, to chřadlo. Dušičky srnek, laní, veverek, ježků, ale i různých pěvců, poštolek a v neposlední řadě brouků. Jaké množství brouků!
Každý, kdo se duší dotkl, dostal elektrický šok, který byl přímo úměrný velikosti zvířete. Takže zatímco sáhnout na modrou duši mravence bylo jako pošimrání, projít skrze laň už vlkovi na chvíli vyhodilo pojistky.
// Za nezačkování hranic se Bukový les stal lesem chodících duší. Jemné dohnání duši do jejich kostrných těl vám zabere 10 postů, rozbiti koster 6 postů, ale poštvete si proti sobě duši majitele, která vás bude pronásledovat a elektrizovat náhodně další 2 gallirejské dny ( 14 dní reálných). Hranice doznačkujte nejpozději do 22.3. a pak zase podle pravidel.
To nebylo ale jediné, les byl plný přízraků. Modré přízraky byly průhledné, ale jinak vypadaly úplně jako živé. A taky se tak chovaly. Modré duše chodily po lese a na co sáhly, to chřadlo. Dušičky srnek, laní, veverek, ježků, ale i různých pěvců, poštolek a v neposlední řadě brouků. Jaké množství brouků!
Každý, kdo se duší dotkl, dostal elektrický šok, který byl přímo úměrný velikosti zvířete. Takže zatímco sáhnout na modrou duši mravence bylo jako pošimrání, projít skrze laň už vlkovi na chvíli vyhodilo pojistky.
// Za nezačkování hranic se Bukový les stal lesem chodících duší. Jemné dohnání duši do jejich kostrných těl vám zabere 10 postů, rozbiti koster 6 postů, ale poštvete si proti sobě duši majitele, která vás bude pronásledovat a elektrizovat náhodně další 2 gallirejské dny ( 14 dní reálných). Hranice doznačkujte nejpozději do 22.3. a pak zase podle pravidel.
Zpěvné věže (22.2.2023 16:56)
// Moc se omlouvám za prodlevu, už mi začíná být lépe, tak snad to zase rozjedu :c
Termiti stáli v polokruhu za Islin, která čelila jeho majestátnosti králi samotná. Roland stál vzadu u stěn v jemném přítmí a maskoval se za kus dřeva. Jenže… Co je nejoblíbenější pochoutkou termitů? Jeden z vojáků (termit s obrovskou hlavou a stejně obrovskými kusadly, který se od obyčejných dělníků lišil i svou o něco větší rozložitostí) se začal k Rolandovi přibližovat a oťukávat ho tykadélky. Obrovská kusadla Rolandovi nehrozila, ale termit se po něm začal natahovat orvním párem nohou a jeho ústní ústrojí začalo mlsně klapkat.
Mezitím král poslouchal Islin. “Vyšlete trojici dělníků k pokladu, ať to zkontrolují,” řekl král, když Islin domluvila. Tři z pěti termitů, kteří Islin dovedli se odpojili a vyrazili na průzkum. “Nevěřím ti příliš, ale můžeš prokázat svou ne inu nalezením královny. Jestli ji nenajdeš, zemřeš,” rozhodl král. Osud nebohé Islin ho příliš nezajímal, jeho prioritou bylo nalézt královnu. “Můžeš se pohybovat volně, ale s vojákem,” dodal král a kývnul na jednoho vojáka, který stál vedle něj.
// Islin může začít vyzvídat u ostatních termitů a může se pohybovat po termitišti, ale jen s vojákem po boku. Roland by se měl rozhodnout, jestli chce skončit jako termití zákusek.
Danie a Tonres byli u pokladu prozatím sami. I nadále slyšeli skrze stěnu zvuky zápolení. “Odval to! Trvá to moc dlouho, s takovou nás brzy najdou!” ozvalo se značně rozhořčeně skrze stěnu. Byla to snad i lehká hysterie. Žádný další vchod v této místnosti nenašli, krom pokladu a tenké stěny zde nebylo nic jiného.
Než ale stihli cokoliv podniknout, trojice dělníků si našla k vlkům cestu. Jenže Danie a Tonres pořád smrděli jako termiti. “Hledáme cizince, prý tu nějací byli!” vybafl na ně první termit, zatímco ostatní dva šli vlky zkontrolovat. Omakali je tykadly a k překvapení obou vlků jim jejich chlupatost a velikost nepřišla ani trochu podivná. “Ohlašte novinky průzkumu!” křikl ještě znovu první termit.
Termiti stáli v polokruhu za Islin, která čelila jeho majestátnosti králi samotná. Roland stál vzadu u stěn v jemném přítmí a maskoval se za kus dřeva. Jenže… Co je nejoblíbenější pochoutkou termitů? Jeden z vojáků (termit s obrovskou hlavou a stejně obrovskými kusadly, který se od obyčejných dělníků lišil i svou o něco větší rozložitostí) se začal k Rolandovi přibližovat a oťukávat ho tykadélky. Obrovská kusadla Rolandovi nehrozila, ale termit se po něm začal natahovat orvním párem nohou a jeho ústní ústrojí začalo mlsně klapkat.
Mezitím král poslouchal Islin. “Vyšlete trojici dělníků k pokladu, ať to zkontrolují,” řekl král, když Islin domluvila. Tři z pěti termitů, kteří Islin dovedli se odpojili a vyrazili na průzkum. “Nevěřím ti příliš, ale můžeš prokázat svou ne inu nalezením královny. Jestli ji nenajdeš, zemřeš,” rozhodl král. Osud nebohé Islin ho příliš nezajímal, jeho prioritou bylo nalézt královnu. “Můžeš se pohybovat volně, ale s vojákem,” dodal král a kývnul na jednoho vojáka, který stál vedle něj.
// Islin může začít vyzvídat u ostatních termitů a může se pohybovat po termitišti, ale jen s vojákem po boku. Roland by se měl rozhodnout, jestli chce skončit jako termití zákusek.
Danie a Tonres byli u pokladu prozatím sami. I nadále slyšeli skrze stěnu zvuky zápolení. “Odval to! Trvá to moc dlouho, s takovou nás brzy najdou!” ozvalo se značně rozhořčeně skrze stěnu. Byla to snad i lehká hysterie. Žádný další vchod v této místnosti nenašli, krom pokladu a tenké stěny zde nebylo nic jiného.
Než ale stihli cokoliv podniknout, trojice dělníků si našla k vlkům cestu. Jenže Danie a Tonres pořád smrděli jako termiti. “Hledáme cizince, prý tu nějací byli!” vybafl na ně první termit, zatímco ostatní dva šli vlky zkontrolovat. Omakali je tykadly a k překvapení obou vlků jim jejich chlupatost a velikost nepřišla ani trochu podivná. “Ohlašte novinky průzkumu!” křikl ještě znovu první termit.
Márylouka (21.2.2023 22:30)
//Přijato k 24. 2.: Belial, Stín, Vé, Odin(ještě je jedno místo)
Márylouka (21.2.2023 17:44)
//Márylouka se stane dějištěm osudové akce, která započne někdy příští týden.
Pokud se chcete zúčastnit napište do komentářů (nejlépe do 25. 2.) a pak jen stačí počkat na potvrzení a dovalit sem.
Z tohoto důvodu prosím, aby od 27. 2. nikdo území nevyužíval k přechodům děkuji 
Řeka Tenebrae (21.2.2023 5:15)
//Za porušení pravidel cenzury odečtena z úkrytu pokuta. Doporučujeme přečíst si nově platící pravidla zde. Při opakovaném porušení pravidel bude pokuta větší.
Papouščí ostrov (15.2.2023 20:43)
Padlo mnoho návrhů, ovšem nejblíže měli vlci právě Papouščí ostrov. Ten měl totiž téměř vše. Travnaté louky se sluníčkem, na kterých se mohlo polehávat a odpočívat. Písčitá pláž, která na tlapky nepálila, ale příjemně je vyhřívala. Oceán plný mušliček a jiných pokladů, které jen čekaly na vylovené. I jeskyně pro dobrodruhy se tu našly. A tak jen co se objevili na onom vysněném místě, vydra zajásala. „To je ono! Tady nám bude dobře,“ zamávala nadšeně tlapkami. „Já se jdu slunit na pláž. Přeji příjemné prozkoumávání,“ rozhodla se Mlhahule a začala si pochodovat po svém. Spokojeně se pak uvelebila pod palmou, aby jí nesvítilo do očí a užívala se pohody. Ostatní tak měli naprostou svobodu si užít dovolenou po svém. Lady Mlhahule ale věděla, že má za všechny zodpovědnost a tak brzy pobyt ostatním okoření, jen co si užije moment sama pro sebe.
//Vítejte na Papouščím ostrovu, Sarumenští. Tímto máte každý rozchod. Můžete si návštěvu užít sami, nebo ve skupince. Vše je nyní na vás.
V této části osudovky se nečeká na post Osuda. Každý hraje sám a Osud, nebo spíše vydra, se vám do hry samovolně vecpe a hru vám trochu zpestří bez předešlého varování.
Finální post osudovky, kdy se všichni teleportují domů, bude cca 1.3.
//Vítejte na Papouščím ostrovu, Sarumenští. Tímto máte každý rozchod. Můžete si návštěvu užít sami, nebo ve skupince. Vše je nyní na vás.
V této části osudovky se nečeká na post Osuda. Každý hraje sám a Osud, nebo spíše vydra, se vám do hry samovolně vecpe a hru vám trochu zpestří bez předešlého varování.
Finální post osudovky, kdy se všichni teleportují domů, bude cca 1.3.
Poušť Ararat (15.2.2023 20:36)
Ocitnout se ze zasněžené krajiny přímo na rozžhaveném písku pouště, to musel být pro Sarumenské pořádný šok. Obzvláště pak pro dodatečné oběti, na které si Mlhahule rozvzpomněla. Velmi brzy byly ale uvedeny do děje a než se rozkoukaly, byly skoro na cestě zase někam jinam. Nedalo se nic dělat, i to bylo součástí zážitku.
Nicos snil o rozkvetlé louce, osvěžujícím vánku a sluníčku. Star zase toužil po koupání, pralese a jeskyních, ve kterých by zažil dobrodružství. Nejvíce se ale rozpovídal Nickolas. S každým slovem se představa ideálního místa stávala skutečností, až se kolem nich iluze vlnily tak divoce, že nebylo pouště vidět. „Je to tady!“ zvolala vydra. Pak už následoval jen záblesk a na poušti nezůstala ani noha.
Nicos snil o rozkvetlé louce, osvěžujícím vánku a sluníčku. Star zase toužil po koupání, pralese a jeskyních, ve kterých by zažil dobrodružství. Nejvíce se ale rozpovídal Nickolas. S každým slovem se představa ideálního místa stávala skutečností, až se kolem nich iluze vlnily tak divoce, že nebylo pouště vidět. „Je to tady!“ zvolala vydra. Pak už následoval jen záblesk a na poušti nezůstala ani noha.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.