Příspěvky uživatele

Crowley se mohl přetrhnout, aby byl ve svém domově přijímaný a chtěný. Možná pro to ho tak trápilo, že ho jedna z alf - a jeho vlastní strýc odmítá. Tento vnitřní konflikt z něj vyzařoval jako lucernička v bezměsíčné noci. Toto světélko přilákalo pozornost jedné nadmíru podivné entity.
Nikým neviděná se zvědavě přiblížila k dospívajícímu vlčkovi a v té chvíli se na jeho nosánek snesla pěkná fialková květinka s růžovými proužky. Crowley a všichni ostatní ji sice mohli obdivovat, jenže v té chvíli, kdy se dotkla jeho nosu, černošedý vlček najednou mohutně kýchnul a z nosu mu vyletěl vskutku majestátní zelený sopl jako kule vystřelená z děla. Nešťastně se zrovna díval na svého dědečka, jehož mohutnou hruď Crowleyho zelený nosní sliz zdobil.
Pokud by se Crowley rozhlédl, odkud ta květina přišla, mohl by koutkem oka zahlédnout mihnutí zelené a červené a možná i mohl uslyšet tiché hihňání, ale kdo ví, co dokázaly vlčí uši a oči vnímat? Každopádně, i kdyby se rozhodl toto podivné vyrušení vyšetřit, nenašel by ani stopu po tom, že se to stalo. Prostě na něj spadla kytka, která už ale teď nebyla nikde k nalezení.

Tasa už musela být jistě zvyklá na život v zemi magičů. Jistě se také setkala s náhodnou magií, která si jakoby uprdla, takové náhlé PUF! Přesně jedno takové PUF! se zjevilo v její přítomnosti a projevilo se kousnutím do zadku. Z ničeho nic, jakoby se jí do pozadí zabořily malinké zoubky. Jen na chvilinku, aby to udělalo pích!
Ale za ní nic nebylo. Pokud by se otočila, mohla by koutkem oka zahlédnout mihnutí zelené a červené a možná i mohla uslyšet tiché hihňání, ale kdo ví, co dokázaly vlčí uši a oči vnímat? Každopádně, i kdyby se rozhodla toto podivné vyrušení vyšetřit, nenašla by ani stopu po tom, že se to stalo. Prostě si do ní něco kouslo a hned zmizlo.

Královna byla Danií a Tonresem potěšená, dokonce ji v jejím termitím cévním oběhu zahřálo, když se vzdávali jakýchkoliv odměn. "Nenutím vám, ale můžete si vzít, co vám případně padne do oka," přikývla jim.
Islin se u krále dožadovala pomoci pro svého kamaráda. Král to ale nebral v potaz a jeho rozčilené cvaknutí kusadly dalo všem kolem vědět, že si víla až příliš dovoluje. "V žádném případě, vílo," řekl chladně. Královna do toho nezasahovala, souhlasila s králem. Ti dva se do termitiště připletli bez pozvání a chovali se tu jako burani, měli štěstí, že je nechávali odejít živé! Jestli Roland zemře ihned za jejich dveřmi už nebyl jejich problém.
"Vojáci vás všechny vyprovodí ven," uzavřel celou situaci král. Pár vojáků se postavil na strany vlčí skupinky a pomalu vyvedlo čtveřici ven na čerstvý vzduch. Slunce zapadalo a oranžová záře oslňovala vlky vycházející z termitiště. Barvila všechno kolem do ohnivé barvy a na moment jim prohřála kožíšky. Termiti se záhy otočili a zmizeli zpátky ve své domovině. Všichni měli moc práce s obnovou chodeb a s opečováváním královny.
Vlci měli také svoje povinnosti. Islin se musela postarat o svého raněného a pomalu umírajícího parťáka, Danii čekal její bratr a Tonrese čekalo zase jiné dobrodružství.
Rolandovo tělo s nádechem čerstvého vzduchu ale nepocítilo uvolnění či spásu, ba právě naopak. Skoro jako kdyby čerstvý vzduch ještě podnítil oheň v jeho vnitřnostech. Vlk se skácel k zemi. Záleželo jen na Osudu (to jsem já, hihi), jak to s ním dopadne.

KONEC SLÁVA HURÁ UŽ NÁS NECH ODEJÍT!
Díky, že jste se zúčastnili :D Pokud mi napíšete, co se vám na osudovce líbilo a co ne, bude to jenom ku prospěchu mých dalších osudovek.

Vaše odměna:
Danie získává 3 hvězdy do vlastností, 1 hvězdu do magie a 3 perly. přidáno
Tonres získává 6 % nad vrozené vlastnosti a 3 perly. přidáno
Islin získává 1 hvězdu do speciální vlastnosti, 1 hvězdu nad 5. level do magie a 3 perly. přidáno
Roland získává 6 % nad vrozené vlastnosti a 3 perly. přidáno
V postu si napište, kam co chcete.

Můžete svobodně odejít, až na Rolanda.
Roland si musí vybrat mezi smrtí a postihem.
Pokud si vybere postih, jeho orgány sice neselžou, ale bude natolik slabý, že bude potřebovat, aby se o něj někdo aspoň 20 postů staral (do toho se nepočítá přeprava na klidné místo!). Bude potřebovat zajistit nezávadné jídlo, vodu, teplo a klid. Pokud toto nedodrží, zemře také.
Pří výběru smrti dofrčí Mrtvolka a odtáhne neboštíka do Limba.

Pac a pusu,

Odin
Poslednímu nezbylo nic jiného, než se vydávat za kočku. Ostatní ho v tom nechali. Jeho nátlak na jednu z příšerek zafungoval. Mírně zavrtěla chapadélkem na tu druhou a začaly se společně dohadovat. Než ovšem stihl Odin zareagovat a utéct, popadla ho tahle příšerka přesvědčená o tom, že se jedná o kočku do chapadla a přimáčkla si ho k sobě. Druhá příšerka zněla opoznání nabručeněji, protože přetvářku kočky přehlédla. Tohle nebyla z jejího pohledu žádná kočka a tak začala do Odina nevybíravě šťouchat.
Co vlk udělá? Bude se bránit? Bude dál kočkou?

Belial
Rozhodl se jako stín motat v podivných flecích mimo sluneční paprsky. Nechtěl být spatřen a celkem se mu to i dařilo. Jednou málem šlápl na kočku, která jenom zaprskala, ale když jí zmizel z dohledu zmlkla. Evidentně kočky odlákal někdo jiný a tím umožnil Belialovi nepozorovaný přesun kolem příšerek a jejich obydlí. Pomocí magie myšlenek se mu dařilo odhalovat, kde příšerky jsou, ale zároveň si to na něm vybralo svou daň a on začal být unavenější.
Únava způsobila, že si nedával pozor a šlápnul spícímu kotěti na ocas. Kotě zakňouralo a upozornilo na sebe jednu z příšerek s chapadélky, která se začala otáčet. Když se otočí uvidí Beliala, co udělá?
A opět tu byly dvě lebky. Jedna ležela u okna, druhá kousek od příšerky.

Skočí do okna a zmizí uvnitř domu?

Konfrontuje příšerku?

Stín
Vlk se rozhodl využít momentu překvapení a prostě běžel rovnou mezi dvě podivné bytůstky. A hle?! Ono se to povedlo! Protáhnul se mezi nimi, než se stačili vůbec vzpamatovat a začal brát čáru přes městečko směrem do středu. Kočky kolem něj ovšem prskaly jako nezastavitelné, takže přesně určovaly jeho polohu a to přilákalo zbytek osazenstva městečka, který se divil tomu, co jejich kočičí spolubydlící vyvádí.
Běžel a motal se městem, jenže netušil, že jedna z cest vedla do slepé uličky. Co te%d? Stín se nacházetl před možností. A opět tu byly dvě lebky. Jedna se nacházela u okna, druhá u malé boudy. Mohl ovšem zvolit i jiné varianty například vrátit se nebo zůstat stát.

Skočí do okna a zmizí uvnitř domu?

Vyskočí na boudu a bude pokračovat po střechách?

Nebo zvolí jinou možnost a lebky bude ignorovat?

Prozatím bylo ticho.
Zasažení se pomalu přestávali cítit nejlépe.
Islin se vzdávala a Tonres vytahoval královnu.
Podařilo se mu zatáhnout na tom správném místě, až se královna uvolnila ze suti a zvedl se prach, který přikryl všechny poslední jedovaté krystalky. Královna byla obrovská. Její dlouhý, pulzující zadeček vypadal skoro stejně jako termit, který před chvíli vybouchl.
"Nikam nejdete," přikázala vlkům zlobně a začala dělat něco, čemu vlci moc nerozumněli. Byly to snad vibrace?
Zničehonic se z proraženého tunelu vyřítilo hejno termitů, kteří královnu začali eskortovat do vedlejší místnosti s pokladem, dál od nebezpečného tunelu. Několik termitů začalo vlky nahánět za ní, takže nemohli utéci. Všichni se shromáždili v místnosti s pokladem.
Dělníci čistili královnu, masírovali ji a ochomýtali se kolem ní přesně tak, jak to termiti mají dělat. Objevil se i král se svými krásnými dlouhými křídly. Svou termití řečí plnou vibrací a feromonů si vyměnili několik informací, zatímco vlci mohli jenom přihlížet. Nikdo jim nedovoloval odejít.
Protože Danie a Tonres voněli jako zdejší termiti, začali je ostatní obskakovat. Začali je čistit od krystalků a špíny. Naštěstí byly krystalky už uschlé, tak žádnému termitovi neublížily. Jeden z termitů přinesl podivnou hnědou kuličku, která nevoněla nejlépe, a strčil ji Danii k obličeji. "Sněz to, dřív než se rozložíš zevnitř," nakázal jí. Islin a Roland takovou péči nedostali. K Islin promluvil král: "Našla jsi královnu, můžeš odejít živá, ale víckrát se tu už neukazuj!" Jeho hlas byl pevný přesně tak, jak by hlas krále měl být. "A ty také," zaškorpil se na Rolanda.
K Danie a Tonresovi promluvila královna: "Děkuji vám, tvorečkové. Za vaši pomoc si můžete vybrat cokoliv z naší pokladnice." Dlouhou nohou ukázala na poklady za sebou. "Schováváte se za vůni mých dětí, ale jste něco naprosto jiného. Za vaše skutky Vás ale přijímám mezi své děti. Budete zde vždy vítaní a pokud budete potřebovat pomoci, nebojte se na nás obrátit," řekla úsměvným hlasem královna.


// předposlední kolo

Stín se po kočce ohnal a ta s prskáním odskočila. Její povyk začal budit pozornost ostatních koček. Evidentně se jim nelíbila přítomnost vetřelců. Kožichy se jim ježily do všech stran jako květy bodláků a vydávaly zvuky, které jsou pro naštvanou kočku typické. Belial volil přístup, kašlu na vás schovám se. Uskočil do stínů jednoho z domků a opustil tak zbytek své skupiny. Prskající kočku nechal být. Využil magie, aby zaslechl myšlenky těch tvorů.
A povedlo se:
Copak se děje? Proč prská... Ježiš... Co to je? A co to dělá? slyšel myšlenky ohavných tvorů, které se týkali Stína a Odina. Ti dva sice byli v patách Belialovi, ale nestihli se schovat do úkrytu v temné části uliček včas. Bohužel, nepadl na ně dobrý osud.
Jedna z příšer se k nim hnala. A hned druhá za ní. Jedno z chapadélek se vztyčilo do káravého postoje a neurčitě něco mrmlaly. Ten zvuk byl možná nepříjemnější než prskání koček. Navíc jim nebylo vůbec rozumnět. Co teď? Zaútočit? Pokusit se hrát si na kočky? Ještě to risknout a schovat se? Odin a Stín se museli rozhodnout. Teď jede každý na sebe!
Belial mohl udělat hned několik věcí. Využít situace a začít kličkovat městem na druhou stranu, zachránit své společníky nebo prostě zůstat na místě a doufat, že si ho nikdo nevšimne... co udělá on?

Ze stínů se vyřítil termit doprostřed místnosti a rozstříkl se na všechny strany, jen co vykřikl svou mantru. Atentát.
Islin a Tonres se rozběhli ke královně a kryli její malátnou hlavu za svými těly.
Termit s Rolandovou nohou v čelistech stál a ani se nehnul, stejně jako nebohý vlk.
Danie pomocí magie vytvořila hliněný štít před Islin, Tonresem a královnou, ale sama se ničím nechránila.

// Islin+Tonres+královna - šance na zásah 1:6
Roland+termit - šance na zásah 4:6
Danie - šance na zásah 4:6

Hozeno: ITk 4, R 2+t 2, D 2

Termit vybouchnul a jeho toxická lepkavá látky se rozstříkla kolem. Islin, Tonres i královna nebyli zasaženi jedinou kapkou. Dopomohla tomu i Daniin zásah, avšak samotná Danie dostala zásah, ač se schovávala ve stínech. Tekutina jí ošplíchla a krystalky se jí zachytily na čele, mezi ušima a na boku krku. Termit držící Rolanda také dostal zásah a ustil Rolandovu nohu, než v křečích pomalu uhynul. Roland ovšem nebyl v bezpečí, protože i jeho termit svým výbuchem zasáhl a lepkavý jed se mu nalepil na zadek a břicho.
Oba zasažení vlci se zatím cítili v pořádku, ale jejich těla pomalu procházela otravou. V průběhu několika minut začali cítit, že s nimi něco není v pořádku. Bolest hlavy, slabost těla, bolest kostí i kloubů, nechutenství, bolest na hrudi a svědění v místech, kde je látka zasáhla byly první náznaky toho, že z toho nevyvázli. Jejich těla byla pomalu otrávena a příznaky se budou postupně zhoršovat.
Boj konečně utichl a to probudilo královnu k životu. Začala sebou víc smýkat a tykadly ohmatávala své dva zachránce. Jedním byla Islin, která smrděla jako naprosto cizí organismus a vysloužila si od královny nehezké odšťouchnutí její jednou přední končetinou, zatímco Tonres smrdící jako každý zdejší termit byl ušetřen. "Vytáhněte mě, ale opatrně na mé tělo!" přikázala královna rozkazovačným tónem.

Filozofické otázky nemají jednoznačnou odpověď, proto jsou filozofické. Takže ač se Maeve snažila sebevíce, její odpověď zkrátka nedávala smysl. A snad jako kdyby je někdo sledoval a chtěl se nad dvojicí trochu pobavit anebo se jim jich zželo, neboť obloha byla černá a začínalo pršet.
V mracích se udělala malá skulinka a jím prosvítalo lehce teplé jarní sluníčko, jehož paprsky dopadaly přesně na Maeve a Nemesise. Kolem nic se udělala jemná duhová záře a barvila jim kožíšky do veselých barviček. Vlci tak zůstali v suchu, teple a ještě s duhou kolem sebe.

// Sluníčko vás bude pronásledovat do noci, než zapadne.

Odin se na popud Beliala snažil narvat bulvu do důlku vlastní lebky, ale bezostyšně se u toho nakrucoval, že mu bulva upadla a odkutálela se pryč. V ten moment Stín vybral díru, jako další cestu. A tak se tři vlci nevědomky pustili do sestupu. Fialovou cestu si vybrali a tím zapečetili tím svůj osud.
Chřtán matky země je pozřel.

Vlčci se krátce po rozchodu rozutekli a každý našel zábavu v trochu jiné aktivitě. Mlhahule si náramně užívala pohody na pláži a jen co uznala za vhodné, že by bylo potřeba se navrátit zpět domů, oklepala ze sebe poslední zrnka písku, zasněně se zahleděla na vycházející slunce a zmizela. Ostatní ale zanechala za sebou, protože jim nechtěla kazit zábavu. Moc ji těšilo, že si k sobě někteří tímto dobrodružstvím našli cestu a sbližovali se. A tak na místě, kde před chvílí ještě stála, zůstal dřevěný talisman vydry. Až si budou přát opět poputovat domů, stačí se talismanu dotknout, mlha je opět pohltí a rozkoukají se až v samém srdci Sarumenu.

// Tímto Osudovku ukončuji. Děkuji všem moc za účast a doufám, že vám tahle malá osudovka alespoň trochu zpestřila hru :)

Bojiště ztichlo. Královna na Islinina slova reagovala jen jemným cvakáním kusadel. Její antény se lehce pohly směrem k Islin, když z ní začala sundávat sutiny. Zá hranná akce ale musela počkat, neboť vlci byli vyrušeni. V sázce teď nebyly jenom jejich kožichy a královna, ale i noha Rolanda. Nikdo by nechtěl být třínohým vlkem, takže se všichni zastavili a snažili se termitu domluvit, aby Rolanda pustil. Copak se vlci ještě neponaučili, že s termity se moc domluvit nedá? “Zvládnu ji vytáhnout i bez vás! Vodpádlujte od ní!” křikl přes všechny drobný termit a aby vlky popohnal, skřípl Rolandovu nohu o něco silněji, až z vlka vylezlo bolestivé zaskučení.
Danie se rozhodla zamířit do stínů, kde vlky něco pozorovalo. Zlověstné ticho ale narušilo cvaknutí právě z míst, kam Danie šla. Dřív, než však zmizela v temnotě se z ní jako kamion vyřítil termit třikrát větší než největší z vlků. Jeho tělíčko bylo nafouklé a pulzovalo, rozpínalo se, skoro vypadalo, že praskne. A mířil si to přesné do středu místnosti mezi všechny účastníky. “Za královnu!” vykřikl termit v poslední chvíli, než jeho tělo explodovalo v náloži lepkavé krystalkové hmoty s vysoce toxickými účinky.


// Šance, že vás atentátník zasáhl je 4:6. Pokud použijete bonus štěstí, šance bude 2:6. Momentálně se použití bonusu štěstí nevztahuje na celou skupinu, ale můžete jeho rozsah rozšířit chytrým rozmístěním.
Also zasáhnut může být i termit držící Rolanda a královna.

Also also: jestli používáte bonus, stačí to napsat nahoru do postu, nemusíte mi psát vzkaz :D

Výběr padl na fialovou lebku. Jak těžké bylo rozhodnutí pro každého z nich? Nebo možná jak lehké? Je ve skupině síla nebo naopak slabé články potáhnou ostatní ke dnu? A že to bude případně hodně tvrdý náraz... To všechno prozradí čas.

Stín se rozhodl využít svého okřídleného přítele. Ten mu prozradil, že jdou, ale vlastně jsou na místě. Zvláštní.
Belial se podivoval nad samotnou přítomností kostí. Byly opravdu vlčí? A proč byly tady? Zvláštní.
Odin to měl jako vždycky na banánu. Sebenepříjemnější cestu by pravděpodobně proměnil ve vtip. Ale i jemu tohle místo bralo humor z tlamy. Zvláštní.

Všechno jako by křičelo: Hej běžte pryč. Nepokračujte ke stromu. Ale to by tihle pitomečci, museli dát na svůj instinkt a ne na nějaké přehnané ódy o tom, co nejvíce chtěli. Vybrali si ovšem cestu a ta teď určovala jejich osud.

Fialová cesta
Bludiště z travnatých cest je vedlo dál a dál. Tlapky začínaly mírně bolet, jak si to šlapaly studenou vodou, jenž musela mít maximálně pět stupňů. Ponoření do takové vody na delší dobu by mohlo znamenat podchlazení a smrt. Naštěstí zatím nemuseli kráčet vodou nijak hlubokou. Dařilo se jim nalézat cestičky na poměrně mělkém podloží.

Náhle se před nimi otevřel kruh z trávy. Konečně odpočinek. Palouček nepůsobil nijak příjemně. Slyšet tu byl zpěv žab. Zatažená obloha navíc občasně pořád hřměla, i když zuby blesků vidět nebylo.
Uprostřed paloučku byla díra. Vlk by se do ní pohodlně vešel, ale byla tak temná, že nebylo úplně vidět kam vede. Možná vede k pokladu na konci duhy a nebo taky k jisté smrti. Tohle bylo složité odhadnout. Pokud se ovšem jeden dobře podíval po paloučku, mohl si všimnout, že na pravé straně je zase jedna z lebek. Tentokrát žlutá a vede rovnou do travnatého labyrintu. Díra tedy znamenala následovat prvně vybranou cestu.
Kam půjdete?

Vykročíte po fialové směrem do díry nebo se vydáte skrz trávu po žluté?