Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Satori, Zurri a Zestariane, za šílenou cestu v tomto období Vám tímto udělujeme znepříjemnění hry. A také s ním pojící se herní postih. Všichni tři, pokud se dostanete z vody budete trpět chřipkou, vysokými horečkami a neuvěřitelně zelenou rýmou. Únava, otrávená nálada spojená s touto nemocí je samozřejmostí. Tento herní postih Vás bude provázet na vašich dalších 15 příspěvcích. V nejbližší době by jste měli vyhledat teplo, nebo vyhledat pomoc od vlka s magií ohně. Za nedodržování výše uvedených příznaků Vás čeká mnohem horší osud.
Váš přechod je tímto zrušen, pokračovat dál můžete, až se dostanete z téhle šlamastiky.

// Mimořádná možnost získání potravy pro Vás hladové krky! Pokud se o svou kořist později rozdělíte, nebo si jí odtáhnete na bezpečné místo jenom pro Vás je jenom na Vás.
Pokud se rozhodneš jít si pro srnu a zvítězíš, získáš až + 3 body do kalamity!
A teď kde je zakopaný pes... Jsme na pláni, tudíž platí pravidla kalamity.
Srna tu bude ležet maximálně do 20.2.! Pak jí definitivně zpacifikují šakalové.
Je nutné se utkat se šakaly (zahnat je, zabít je, zkrátka a dobře je hladomor, každý chce aspoň kousek pro sebe... Nějaký ten škrábanec se ti asi nevyhne). Magie tu ovšem funguje.
Srnu by jste si měli odtáhnout někam do bezpečí, mimo pláň. ALE! Od té chvíle, kdy porazíte šakaly přichází druhý háček.
KRÁDEŽ! Kořist ti může někdo vyfouknout. Je nutné si ji uchránit alespoň 5 dní od získání. Pokud se o kořist bude chtít někdo utkat, bude muset přijít férový boj. Pokud prohraješ, získá bonusové body zkrátka vítěz, včetně masa.

- Je tu možnost, že se Vás domluví víc, že si půjdete pro kořist ale věřte, že kalamita už nějakou dobu přetrvává... a hlad nás může ovládat, i přítel se může ve výjimečném případě zachovat nepřátelsky. Body získá zkrátka jenom jeden a pokud se rozhodnete rozdělit, bude to pak zcela na Vás.
- Za pokus někomu ukrást kořist, ale nevyjdete jako vítěz Vám bude útěchou 1* do vlastnosti!
- Pokud se dáte do potyčky kvůli kořisti a vyhrajete, získáte nejen +3 body do kalamity, ale také 2* do vlastnosti!

Ledy se hnuly, tedy alespoň ty naše kožíškovské.
Lia se rozhodla jít úplně jinou cestou. Doslova se mezi ně vetřela, jako ten největší kápo. Snažila se je rozehnat. Ale zkrátka a dobře, tito tvorové drží při sobě. Doslova. Když mezi ně skočila, stala se možná součástí rodiny. Sice si jí nikdo více nevšímal, jen na ni tlačili - zadek na zadek. Až do chvíle, než se před ní objevil majestátný Dodo. Díval se na ni svými švidravými oky. Jedno sem, druhé sem, ona však určitě měla pocit, že se dívá jenom a jenom na ni! Možná láska na první pohled? Nebo aspoň oko, které šlo šejdrem... Lia měla pak šílený pocit, že jim musí pomoct! Protože co by pro toho úchvatného blbouna neudělala? Mohla na něm oči nechat! A on samozřejmě na ni, jestli se to dalo tak nazvat. Lia si jednoduše řekne, že chce ten led rozbít a pomoct jim dostat se do té krutě až smrtelně ledové vody dostat! A musí nějak rozbít ten led...
Tasa, ta na to šla jednoduše. Možná měla prostě jenom hlad, to je v tomhle období normální. Tak proč si prostě... nekousnout? Bylo jich tu přece dost. Vyhlídka si jednoho, co byl zrovna bokem. Co je takové ňafňutíčko mezi rodinou? Jen si směle dej! Stačila ho chytit, nejspíš ho možná sežrala celého a nikdo si ničeho ani nevšiml. O jednoho míň, o jednoho víc... jenomže tím, že to udělala se stala součástí. Součástí téhle rodiny. Vztahy v rodině jsou kolikrát velmi složité, to i v téhle. Když šli zrovna dva kolem Tasy, když ho pořádala, schytala několik milostných klovanců, přímo do zadku. A takhle to šlo dál a dál. Tasa chudák, i když její žaludek byl možná stále prázdný, stejně jako mozky v hlavách zdejších přistěhovalců, všechny je přece sníst nemohla! A zabít je... takové plýtvání! Těch blbounů všude kolem bylo čím dál tím víc, tlačili Tasu k jezeru... kde stačili vyklovat velmi hlídanou ďouru. To poslední, co by teď Tasa chtěla je se tam dostat, ale tohle byla... ta nejblbější armáda všech dob a pracovali jako tým... Dokáže se jim ubránit?
Corvus, jediný samec v našem kolektivu! HA! Alfa samec, možná? Šel na to podobně jako Tasa, možná taky měl hlad. Chtěl jednoho z nich sníst! A když si vyhlídl kus opodál, co byl zrovna sám, rozmyslel se. Stačil jeden pohled. Když totiž tenhle blboun zvedl hlavu, uvědomil si, že je to samička. Její švidravý pohled upřela přímo na Corvuse. A jako by byla špatná konstrukce hvězd, nebo erupce na slunci, někde velice daleko... On najednou viděl všechno růžově. A tak jeho jazyk zaplul zpátky, stejně tak potáhl i sliny. Ucítil lásku. A když byl dostatečně blízko, cítil její volání, které ho k sobě vábilo. Zavíral pomalu oči, jako by měl snad svůj první polibek prožít právě s... tímhle tvorem. A v tom "Klov!" Corvus ucítil šílenou bolest na čenichu, tohle byl přímý zásah. Ale díky tomu, jim rozuměl. Začínal rozumět jejich řeči - všichni ostatní mohli slyšet povyk, výkřiky stylu Blbouna, ale Corvus? Slyšel něco jiného, žadonění, prosby o pomoc, sliby o věčném pokladu, počkat pokladu? Bude ho to vůbec zajímat?


// Pardón! Fakt do mě kopejte, když to máte, nebo chcete osud. Já toho mám teď šíleně, tak úplně nehledím. :/

//Jasnava může napsat následující post na jakékoliv území, které je od Kopretinové louky vzdálené maximálně jeden přechod (jako kdyby odešla po svých). Nejdřív bude trochu dezorientovaná a oči ji budou bolet, jakoby se dlouho dívala do světlého bodu. To ale velmi rychle odezní. Po zbytek zimy ale bude o něco víc cítit chlad, hlavně když bude stát na sněhu.