Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 126

Silný vichr vtrhl do lesa jako splašený býk a začal surově třást větvemi stromů, které nedokázaly udržet své plody. V Kaštanovém lese se teď sypou k zemi kaštany v nebývalém množství. Procházející vlci by se měli mít na pozoru, dostat kaštanem do hlavy není nic příjemného. Dokonce si na nich ani nepochutnáte - což ovšem neplatí pro jiné tvory. Seběhlo se zde veliké stádo divokých prasat a z jejich nevrlých pohledů je jasné, že vyrušování při hostině si budou brát osobně. Možná se najdou odvážlivci, kteří si na divočáka troufnou. Jste to právě vy? Nebo vás prasata vyženou - ha ha - svinským krokem?

//Na toto území vítr přifoukl bonus počasí. Za post s libovolnou reakcí na Osud si můžete vysloužit křišťály do inventáře.
Bonus je možno splnit od 7. do 13. září, odkaz posílejte do vzkazů Cynthii

Možná je to jen dětský zlozvyk a nebo si Thyra plete „učení se“ s „papouškováním“. Ať tak či tak – malá vlčice má neodolatelnou potřebu opakovat všechno, co slyší. Někdy jen slovo, jindy celé věty, občas dokonce i tón hlasu nebo gesto. Je to legrační. Je to trapné. A děje se to pořád.


//Drahá Thyro, od teď až do 27. 9. včetně jsi chodící ozvěna. V každém postu musíš jednou zopakovat něco, co udělal nebo řekl někdo jiný – ať už to bude jen slovo, fráze, nebo celé gesto. Náhoda? To těžko. Ale za ty body to stálo, že jo?

Možná za to může jeho neustálé zamyšlení, možná má Linzire prostě v hlavě víc myšlenek než kamínků na pláži, možná mu Osud jen rád podkopává nohy. Ať už je příčina jakákoliv – Linzire má nepochopitelnou smůlu na věci pod packama. Kořeny, klacky, kameny, mušle – nic není dost malé na to, aby o to nezakopl. A co hůř, občas se dokonce přerazí o vlastní tlapu. Je to komické, je to trapné, a stává se to s železnou pravidelností.


//Drahý Linzire, od teď až do 21.8. včetně jsi vlk se zakletýma nohama. V každém postu se ti musí stát drobný karambol – štrejchneš packou o kámen, zaškobrtneš o kořen, nebo se přerazíš. Náhoda? Poprvé možná. Ale že se to děje pořád? No… za ty body to stálo, že jo?

Možná je to jen nervozita, možná tik z dětství, nebo si Osud prostě řekl, že Eladan potřebuje svoje malé trapné rituály. Každopádně – Eladan se nikdy neubrání tomu, aby si pořád něco rovnal. Srst za uchem, packu, ocas, ucho druhého vlka, klacek na zemi… jako by ho svět nenechal být, dokud to nebude dokonalé. A když to nejde srovnat, aspoň o tom musí brblat. Nepůsobí to vážně. Spíš otravně. A někdy až komicky.


//Milý Eladane, od teď až do 19. 9. včetně tě ovládá nutkání „narovnávat“ věci. V každém postu musíš zmínit, jak něco rovnáš, uhlazuješ nebo kriticky hodnotíš, že to není rovné – ať už se jedná o vlastní srst, kamínek na cestě, nebo výrazně křivý ocas jiného vlka. Vlk s tvou posedlostí prostě nedokáže odejít, dokud to aspoň nezkusí napravit. No… za ty body to stálo, že jo?

Možná je to pozůstatek starého souboje, nebo si Osud prostě usmyslel, že Finnick potřebuje drobné, ale neustálé trápení. Ať tak či onak – jeden z jeho zubů se začal samovolně viklat. Nikdy nevypadne. Nikdy. Zato se o něm pořád hlásí vědět: někdy pobolívá, jindy vydává otravné písknutí, nebo se zachytí o cokoliv, co nemá – rybí kost, kus srsti, dokonce i stéblo trávy. Je to malý detail, ale pronásleduje ho vytrvale. A už to všichni slyšeli víc než jednou.


//Drahý Finnicku, od teď až do 19. 9. včetně se tvůj viklající se zub stává tvým věrným společníkem. V každém postu musíš aspoň jednou zmínit nějaký detail spojený s tímto nešťastníkem – bolí, zachytí se, táhne, nebo tě přinutí nevhodně si hrábnout do tlamy. Není to nic smrtelného… jen trvalá připomínka, že dokonalý úsměv ti Osud prostě nedopřál. No… za ty body to stálo, že jo?

Možná je to jenom důsledek příliš živé fantazie, možná si Tristan kdysi kousl do něčeho podezřelého a od té doby už jeho chutě nikdy nebyly normální. Nebo si Osud prostě řekl, že obyčejné touhy jsou nuda. Ať tak či onak – Tristan nikdy není spokojený s tím, co má. Vždycky má chuť na něco zvláštního, absurdního, těžko dosažitelného: teplý písek, jedno jediné stéblo rákosu, nebo třeba kousek čerstvé ploutve. Čím nesmyslnější, tím lepší. A i když to zní jako drobnost… nedá mu to pokoj, dokud o tom nepadne alespoň zmínka.


//Milý Tristane, od teď až do 19. 9. včetně tě ovládá tvoje zvláštní mlsnost. V každém postu musíš zmínit touhu po něčem absurdním – ať už je to teplý písek, rákos, ploutev, nebo cokoli, co tě zrovna napadne. Můžeš to vyslovit nahlas, může to proběhnout jen tvými myšlenkami, ale pokaždé tě něco „nenormálního“ bude pálit na jazyku. No… za ty body to stálo, že jo?

Možná je to jen důsledek prochladlých nocí, možná Aithér jednou zapomněl, že se nepolyká mořská voda, nebo si Osud prostě řekl, že jeho hlas potřebuje… charakter. Ať už je důvod jakýkoliv – Aithér zní, jako by měl v krku permanentně zapomenutý kousek jehličí. Každé jeho slovo se láme, drhne, a každá věta končí zakašláním, odkašláním nebo nenápadným „ehm“. Nejspíš by se to dalo omlouvat. Ale děje se to pořád. A nikdo už nevěří, že je to jen přechodné.

//Drahý Aithére, od teď až do 14.9. včetně se tvůj hlas stává tvým prokletím. V každém postu musíš jakýkoli dialog zakončit kašlem, odkašláním nebo „ehm“. Ať už šeptáš, mluvíš nahlas, nebo se snažíš ševelit sladká slova – tvé hlasivky tě prostě zradí. A že to působí trapně? No… za ty body to stálo, že jo?

Možná je to jen růstový spurt, možná má Arsen pokřivené vnímání prostoru, možná mu Osud podsunul neviditelnou smyčku kolem tlapek. Ať tak či tak – Arsen se z nepochopitelných důvodů neumí vyhnout ostatním vlkům. Jednou za post do někoho omylem šťouchne, vrazí, převalí ho, nebo mu přinejmenším šlápne na ocas. Je to trapné. A opakuje se to. A hlavně: už mu nikdo nežere, že je to náhoda.


//Drahý Arsene, od teď až do konce léta (do 31. 8. včetně) jsi chodící katastrofa. V každém postu musíš způsobit drobný fyzický karambol – ať už zakopneš, šťouchneš do kamaráda nebo skončíš s čenichem v cizí srsti. Náhoda? Možná poprvé. Ale že se to děje pořád? No… za ty body to stálo, že jo?

Samaelovi se asi prořezávají zoubky, nebo tak něco. Jinak se asi nedá vysvětlit, že chce pořád něco hlodat a kousat - ať už je to klacíček, nebo třeba bráchova noha. Nedá se nic dělat, ten pud je prostě silnější a nejspíše v tom bude i to, že je Samael ještě malý a prostě si nemůže pomoct. Svět je vlastně celý takovou velkou kousací hračkou a je jen na Samaelovi, aby ho celý ochutnal. Ale takovému roztomilému vlčkovi musí všechno projít, no ne?


//Jak už bylo řečeno, drahý Samaeli, máš neovladatelnou potřebu něco kousat. Do konce léta (do 31.8. včetně  3 ) musíš v každém postu zmínit, že Samael něco kouše, nebo že něco kousat chce. Ale za ty body to stálo... ne?

Kdy jsi naposledy jedla, Nino? Možná to je právě hlad, který tě vede k tomu, abys zatoužila ochutnávat věci, které se nezdají být ani zdánlivě poživatelné. Hele, je to písek? Vypadá lahodně. A támhle leží mušle? Jak asi chutná? To vše touží Nina zjistit a nemůže na to přestat myslet. Tak hodně štěstí, aby skončila jen u věcí, které nejsou jedovaté.


//Jak už bylo řečeno, drahá Nino, trpíš nesmírným hladem - ale máš chuť jen na věci, které se nedají jíst. Tvůj hlad bude trvat celé léto (do 31.8. včetně  9 ). Musíš v každém postu se musíš pokusit něco nepoživatelného sníst, nebo danou věc alespoň komentovat. Ale za ty body to stálo... ne?

Machiavelli není úplně malé vlče, přeci jen však ještě objevuje svět kolem sebe. A kamínek, který takhle objevil, je naprosto a zcela jistě speciální! Alespoň podle něho. Tenhle kamínek se leskne jako žádná jiný a rozhodně vybízí k tomu, aby ho vlče mělo neustále u sebe. Povídalo si s ním. Dávalo mu jména. A takové další běžné věci, které vlci dělají se svými poklady. Až na to, že tohle začíná být trochu divné.


//Ano, Machiavelli, kamínek jsi už nalezl a teď začíná ta zábavná část. Tvůj nový poklad sebou musíš stále nosit sebou, povídat si s ním a zapojovat ho do her a hovorů jako by byl živý. To vše do konce léta (do 31.8. včetně  9 ). V každém postu musíš svůj kamínek alespoň jednou zmínit. Ale za ty body to stálo... ne?

Sirius má krásný, znělý hlas - a snad proto si ho vodní víly vybraly k tomu, aby ho napodobovaly. Avšak k jeho smůle to pokaždé zní spíše jako výsměch než jako obdiv. Kdykoliv Sirius něco řekne, odněkud (snad z moře, kdo ví?) se ozve posměšný hlas jako ozvěna. Sirius se může tvářit, že si toho nevšiml, ale... všichni kolem pravděpodobně mají uši a slyší každé slovo.


//Jak už bylo řečeno, drahý Siriusi, všechno, co řekneš se nese ozvěnou s posměšným tónem. Touto kletbou budeš stižen do konce léta (do 31.8. včetně 9 ). V každém postu musíš zmínit výsměšnou ozvěnu, která nejde nijak přehlušit. Ale za ty body to stálo... ne?

Makadi se muselo bouchnout do hlavy. Jinak by přeci vůbec nedávalo smysl, že začalo zapomínat, no ne? Nebo takhle, ono to asi nebude tak vážné. Nebo možná ano a mělo by ideálně okamžitě vyhledat pomoc? Na to ale nemá mnoho času, když je uvězněno ve vodě. Asi nezbývá nic jiného, než se zkrátka s těmito občasnými výpadky popasovat. Ale vždyť to přeci není tak hrozné, dá se to přežít, ne? Jsou to přeci jen slova. A navíc se to stává všem!


//Jak už bylo řečeno, drahé Makadi, trpíš zvláštními výpadky paměti. Do konce léta (do 31.8. včetně 9 ) se ti bude stávat, že v každém postu zapomeneš nějaké slovo, které budeš muset opsat nějak jinak (např. slunce - ta velká žlutá koule atd.). Ale za ty body to stálo... ne?

Možná je to krize identity, možná počínající schizofrenie, možná obojí dohromady. Blueberrymu možná úplně přeskočilo, jen slaboch by však nahlas přiznal, že se mu v hlavě rozezněl hlas. Hlas, který zní jako koktavý starý krab, který má potřebu neustále vše komentovat. Blueberry s ním může vést vnitřní monology - a kdo ví, třeba si na onen hlas i zvykne a stane se jeho životním rádcem!


//Jak už bylo řečeno, drahý Blueberry, v tvé mysli se usadil starý krab a jeho hlas tě bude až do konce léta provázet na každé cestě (do 31.8. včetně  9 ). Musíš v každém postu zmínit jeho dobrou radu/připomínku - nebo s ním klidně vést vnitřní dialog. Ale za ty body to stálo... ne?

Ani rytířům se nepříjemnosti nevyhýbají. Možná tě při cestě na ostrov něco štíplo, možná to nebyl jen komár, snad tě to nebude stát život, ale! To podstatné je, že tě pořád a neustále něco svědí. Je to skoro jako hejno blech v kožichu, tak možná zbývá doufat, že se všechny do jedné utopí v moři, no ne? Každopádně štípance jsou vytrvalé a jen tak nezmizí - nebo se možná pořád objevují nové? Tak jako tak - je to nepříjemné a nesnesitelné a jediné nač dokážeš myslet je jak si aspoň na chvilku ulevit - nemyslíš na nic jiného než na pořádně příjemné podrbání.


//Jak už bylo řečeno, drahý Parsifale, do konce léta (do 31.8. včetně 9 ) tě budou trápit komáři. Musíš v každém postu zmínit, jak moc se chceš podrbat/nebo jak moc ti svědění vadí. A to i v těch nejserióznějších chvílích. Ale za ty body to stálo... ne?


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 126

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.