Příspěvky uživatele

Star se už přímo třásl na lov, který bude rozhodně zábavný. Jenomže jeho nadšení zaujalo jednu poletující entitu, která si rozhodla, že si bude říkat Bobiš. A Bobišovi se zdálo, že je tenhle vlček nějak moc pozitivní. Chtělo to napravit!
Star mohl najednou pocítit, že mu do jedné tlapky střelil nepříjemný elektrický výboj. AU! A pak do druhé! A třetí! AU AU! Co to bylo? Stál na zemi, která byla až do té doby úplně normální, zdála se bezpečná před chvílí a teď vypadala stejně. Ale... Co to pak bylo? Reflex donutil Stara zvednout tlapku, do které mu právě proud střelil a tak si zatančil trochu směšný taneček. To Bobišovi stačilo.
Pokud by se Star rozhodl najít původ tohoto podivného děje, nenašel by nic, ale možná mohl zahlédnout mihnutí se červené a zelené barvy, stejně jako tiché chichotání. Mohl taky podezřívavě čekat další zrady, ale nic se už nestalo. Jen tři výboje a zase klid, jako kdyby se nic nestalo.

Dva moc a moc roztomiloučtí vlci se k sobě tulili a bylo to taaak slaďoučký, že by z toho jeden dostal cukrovku. A nebo by mu vypadaly zuby, naprosto zčernalé těmi všemi kazy. No, co s tím? pomyslela si jedna podivná entita, která začínala získávat osobnost a individualitu. Jasně že to něčím narušit!
Najednou se, v prostoru mezi nimi ozvalo ale opravdu strašlivé uprdnutí, provázené puchem zkažených vajec. Pokud by se tyhle dvě hrdličky rozhlédly, čí ohavné trávicí ústrojí za to může, mohly by zahlédnout mihnutí se zelené a červené, provázené tichým hihňáním.
Nicméně hned, jak podivná entita zmizela, vypařil se i smrad prdu a jeden mohl pochybovat, jestli se to vůbec někdy stalo.

Stalo se to naprosto náhle a nečekaně, ale Lilac, která si do té doby užívala čas trávený se svým přítelem, najednou pocítila podivnou změnu. Jako kdyby jí někdo silně foukl na zátylek, po celém těle jí přešla nepříjemná husina a chlupy na hlavě se vztyčily. Jaký zlosyn za to mohl? Nikdo za ní přece nestál?
To ale nebylo všechno. Podivný bytost létající Gallireou upřela svá malinká očička na jejího společníka. Zaujaly ji především výrůstky, které mu trčely z hlavy. Co to mohlo být? Ve chvíli, kdy se Lilac mohla divit, co se jí to stalo, Calum pocítil, jak mu parohy najednou z hlavy padají. Hlava najednou byla mnohem lehčí a jeho chlouba ležela na trávě před ním. Jak se to mohlo stát?
A pak, doslova mezi mrknutím oka, parohy zmizely. Vrátily se na původní místo, jako kdyby se nikdy nic podivného nestalo. Pokud by se chtěli rozhlédnout, jestli nenajdou toho záškodníka, nenašli by nic, ale možná by mohli koutkem oka zahlédnout zelenočervenou šmouhu a zaslechli by tiché hihňání.

Novopečený tatínek byl bezpochyby hrdý na svou rodinu, na svou smečku a na svou krásnou partnerku. Jeho city přímo zářily a to některé bytosti lákalo jako světlo komáry. Nebo švábi na pivo. Nebo mouchy na hovno... Ehm. Každopádně.
Tato bytost neviděná a neslyšená vklouzla do roztomilé rodinné idylky a jen tak z legrace Saturnovi foukla za ouškem. Na kratičkou chvíli mohl zaslechnout tiché hihňání a najednou to fouknutí se objevilo i u druhého ouška. A zase tichounký smích.
I kdyby se mladý vlk rozhodl zjistit, kdo za to může, nikoho by nenašel, jen by snad mohl koutkem oka zahlédnout mihnutí červené a zelené barvy a zachytit ještě trochu toho otravného smíchu. Co to bylo?

Crowley se mohl přetrhnout, aby byl ve svém domově přijímaný a chtěný. Možná pro to ho tak trápilo, že ho jedna z alf - a jeho vlastní strýc odmítá. Tento vnitřní konflikt z něj vyzařoval jako lucernička v bezměsíčné noci. Toto světélko přilákalo pozornost jedné nadmíru podivné entity.
Nikým neviděná se zvědavě přiblížila k dospívajícímu vlčkovi a v té chvíli se na jeho nosánek snesla pěkná fialková květinka s růžovými proužky. Crowley a všichni ostatní ji sice mohli obdivovat, jenže v té chvíli, kdy se dotkla jeho nosu, černošedý vlček najednou mohutně kýchnul a z nosu mu vyletěl vskutku majestátní zelený sopl jako kule vystřelená z děla. Nešťastně se zrovna díval na svého dědečka, jehož mohutnou hruď Crowleyho zelený nosní sliz zdobil.
Pokud by se Crowley rozhlédl, odkud ta květina přišla, mohl by koutkem oka zahlédnout mihnutí zelené a červené a možná i mohl uslyšet tiché hihňání, ale kdo ví, co dokázaly vlčí uši a oči vnímat? Každopádně, i kdyby se rozhodl toto podivné vyrušení vyšetřit, nenašel by ani stopu po tom, že se to stalo. Prostě na něj spadla kytka, která už ale teď nebyla nikde k nalezení.

Tasa už musela být jistě zvyklá na život v zemi magičů. Jistě se také setkala s náhodnou magií, která si jakoby uprdla, takové náhlé PUF! Přesně jedno takové PUF! se zjevilo v její přítomnosti a projevilo se kousnutím do zadku. Z ničeho nic, jakoby se jí do pozadí zabořily malinké zoubky. Jen na chvilinku, aby to udělalo pích!
Ale za ní nic nebylo. Pokud by se otočila, mohla by koutkem oka zahlédnout mihnutí zelené a červené a možná i mohla uslyšet tiché hihňání, ale kdo ví, co dokázaly vlčí uši a oči vnímat? Každopádně, i kdyby se rozhodla toto podivné vyrušení vyšetřit, nenašla by ani stopu po tom, že se to stalo. Prostě si do ní něco kouslo a hned zmizlo.

Královna byla Danií a Tonresem potěšená, dokonce ji v jejím termitím cévním oběhu zahřálo, když se vzdávali jakýchkoliv odměn. "Nenutím vám, ale můžete si vzít, co vám případně padne do oka," přikývla jim.
Islin se u krále dožadovala pomoci pro svého kamaráda. Král to ale nebral v potaz a jeho rozčilené cvaknutí kusadly dalo všem kolem vědět, že si víla až příliš dovoluje. "V žádném případě, vílo," řekl chladně. Královna do toho nezasahovala, souhlasila s králem. Ti dva se do termitiště připletli bez pozvání a chovali se tu jako burani, měli štěstí, že je nechávali odejít živé! Jestli Roland zemře ihned za jejich dveřmi už nebyl jejich problém.
"Vojáci vás všechny vyprovodí ven," uzavřel celou situaci král. Pár vojáků se postavil na strany vlčí skupinky a pomalu vyvedlo čtveřici ven na čerstvý vzduch. Slunce zapadalo a oranžová záře oslňovala vlky vycházející z termitiště. Barvila všechno kolem do ohnivé barvy a na moment jim prohřála kožíšky. Termiti se záhy otočili a zmizeli zpátky ve své domovině. Všichni měli moc práce s obnovou chodeb a s opečováváním královny.
Vlci měli také svoje povinnosti. Islin se musela postarat o svého raněného a pomalu umírajícího parťáka, Danii čekal její bratr a Tonrese čekalo zase jiné dobrodružství.
Rolandovo tělo s nádechem čerstvého vzduchu ale nepocítilo uvolnění či spásu, ba právě naopak. Skoro jako kdyby čerstvý vzduch ještě podnítil oheň v jeho vnitřnostech. Vlk se skácel k zemi. Záleželo jen na Osudu (to jsem já, hihi), jak to s ním dopadne.

KONEC SLÁVA HURÁ UŽ NÁS NECH ODEJÍT!
Díky, že jste se zúčastnili :D Pokud mi napíšete, co se vám na osudovce líbilo a co ne, bude to jenom ku prospěchu mých dalších osudovek.

Vaše odměna:
Danie získává 3 hvězdy do vlastností, 1 hvězdu do magie a 3 perly. přidáno
Tonres získává 6 % nad vrozené vlastnosti a 3 perly. přidáno
Islin získává 1 hvězdu do speciální vlastnosti, 1 hvězdu nad 5. level do magie a 3 perly. přidáno
Roland získává 6 % nad vrozené vlastnosti a 3 perly. přidáno
V postu si napište, kam co chcete.

Můžete svobodně odejít, až na Rolanda.
Roland si musí vybrat mezi smrtí a postihem.
Pokud si vybere postih, jeho orgány sice neselžou, ale bude natolik slabý, že bude potřebovat, aby se o něj někdo aspoň 20 postů staral (do toho se nepočítá přeprava na klidné místo!). Bude potřebovat zajistit nezávadné jídlo, vodu, teplo a klid. Pokud toto nedodrží, zemře také.
Pří výběru smrti dofrčí Mrtvolka a odtáhne neboštíka do Limba.

Pac a pusu,

Odin
Poslednímu nezbylo nic jiného, než se vydávat za kočku. Ostatní ho v tom nechali. Jeho nátlak na jednu z příšerek zafungoval. Mírně zavrtěla chapadélkem na tu druhou a začaly se společně dohadovat. Než ovšem stihl Odin zareagovat a utéct, popadla ho tahle příšerka přesvědčená o tom, že se jedná o kočku do chapadla a přimáčkla si ho k sobě. Druhá příšerka zněla opoznání nabručeněji, protože přetvářku kočky přehlédla. Tohle nebyla z jejího pohledu žádná kočka a tak začala do Odina nevybíravě šťouchat.
Co vlk udělá? Bude se bránit? Bude dál kočkou?

Belial
Rozhodl se jako stín motat v podivných flecích mimo sluneční paprsky. Nechtěl být spatřen a celkem se mu to i dařilo. Jednou málem šlápl na kočku, která jenom zaprskala, ale když jí zmizel z dohledu zmlkla. Evidentně kočky odlákal někdo jiný a tím umožnil Belialovi nepozorovaný přesun kolem příšerek a jejich obydlí. Pomocí magie myšlenek se mu dařilo odhalovat, kde příšerky jsou, ale zároveň si to na něm vybralo svou daň a on začal být unavenější.
Únava způsobila, že si nedával pozor a šlápnul spícímu kotěti na ocas. Kotě zakňouralo a upozornilo na sebe jednu z příšerek s chapadélky, která se začala otáčet. Když se otočí uvidí Beliala, co udělá?
A opět tu byly dvě lebky. Jedna ležela u okna, druhá kousek od příšerky.

Skočí do okna a zmizí uvnitř domu?

Konfrontuje příšerku?

Stín
Vlk se rozhodl využít momentu překvapení a prostě běžel rovnou mezi dvě podivné bytůstky. A hle?! Ono se to povedlo! Protáhnul se mezi nimi, než se stačili vůbec vzpamatovat a začal brát čáru přes městečko směrem do středu. Kočky kolem něj ovšem prskaly jako nezastavitelné, takže přesně určovaly jeho polohu a to přilákalo zbytek osazenstva městečka, který se divil tomu, co jejich kočičí spolubydlící vyvádí.
Běžel a motal se městem, jenže netušil, že jedna z cest vedla do slepé uličky. Co te%d? Stín se nacházetl před možností. A opět tu byly dvě lebky. Jedna se nacházela u okna, druhá u malé boudy. Mohl ovšem zvolit i jiné varianty například vrátit se nebo zůstat stát.

Skočí do okna a zmizí uvnitř domu?

Vyskočí na boudu a bude pokračovat po střechách?

Nebo zvolí jinou možnost a lebky bude ignorovat?

Prozatím bylo ticho.
Zasažení se pomalu přestávali cítit nejlépe.
Islin se vzdávala a Tonres vytahoval královnu.
Podařilo se mu zatáhnout na tom správném místě, až se královna uvolnila ze suti a zvedl se prach, který přikryl všechny poslední jedovaté krystalky. Královna byla obrovská. Její dlouhý, pulzující zadeček vypadal skoro stejně jako termit, který před chvíli vybouchl.
"Nikam nejdete," přikázala vlkům zlobně a začala dělat něco, čemu vlci moc nerozumněli. Byly to snad vibrace?
Zničehonic se z proraženého tunelu vyřítilo hejno termitů, kteří královnu začali eskortovat do vedlejší místnosti s pokladem, dál od nebezpečného tunelu. Několik termitů začalo vlky nahánět za ní, takže nemohli utéci. Všichni se shromáždili v místnosti s pokladem.
Dělníci čistili královnu, masírovali ji a ochomýtali se kolem ní přesně tak, jak to termiti mají dělat. Objevil se i král se svými krásnými dlouhými křídly. Svou termití řečí plnou vibrací a feromonů si vyměnili několik informací, zatímco vlci mohli jenom přihlížet. Nikdo jim nedovoloval odejít.
Protože Danie a Tonres voněli jako zdejší termiti, začali je ostatní obskakovat. Začali je čistit od krystalků a špíny. Naštěstí byly krystalky už uschlé, tak žádnému termitovi neublížily. Jeden z termitů přinesl podivnou hnědou kuličku, která nevoněla nejlépe, a strčil ji Danii k obličeji. "Sněz to, dřív než se rozložíš zevnitř," nakázal jí. Islin a Roland takovou péči nedostali. K Islin promluvil král: "Našla jsi královnu, můžeš odejít živá, ale víckrát se tu už neukazuj!" Jeho hlas byl pevný přesně tak, jak by hlas krále měl být. "A ty také," zaškorpil se na Rolanda.
K Danie a Tonresovi promluvila královna: "Děkuji vám, tvorečkové. Za vaši pomoc si můžete vybrat cokoliv z naší pokladnice." Dlouhou nohou ukázala na poklady za sebou. "Schováváte se za vůni mých dětí, ale jste něco naprosto jiného. Za vaše skutky Vás ale přijímám mezi své děti. Budete zde vždy vítaní a pokud budete potřebovat pomoci, nebojte se na nás obrátit," řekla úsměvným hlasem královna.


// předposlední kolo

Stín se po kočce ohnal a ta s prskáním odskočila. Její povyk začal budit pozornost ostatních koček. Evidentně se jim nelíbila přítomnost vetřelců. Kožichy se jim ježily do všech stran jako květy bodláků a vydávaly zvuky, které jsou pro naštvanou kočku typické. Belial volil přístup, kašlu na vás schovám se. Uskočil do stínů jednoho z domků a opustil tak zbytek své skupiny. Prskající kočku nechal být. Využil magie, aby zaslechl myšlenky těch tvorů.
A povedlo se:
Copak se děje? Proč prská... Ježiš... Co to je? A co to dělá? slyšel myšlenky ohavných tvorů, které se týkali Stína a Odina. Ti dva sice byli v patách Belialovi, ale nestihli se schovat do úkrytu v temné části uliček včas. Bohužel, nepadl na ně dobrý osud.
Jedna z příšer se k nim hnala. A hned druhá za ní. Jedno z chapadélek se vztyčilo do káravého postoje a neurčitě něco mrmlaly. Ten zvuk byl možná nepříjemnější než prskání koček. Navíc jim nebylo vůbec rozumnět. Co teď? Zaútočit? Pokusit se hrát si na kočky? Ještě to risknout a schovat se? Odin a Stín se museli rozhodnout. Teď jede každý na sebe!
Belial mohl udělat hned několik věcí. Využít situace a začít kličkovat městem na druhou stranu, zachránit své společníky nebo prostě zůstat na místě a doufat, že si ho nikdo nevšimne... co udělá on?

Ze stínů se vyřítil termit doprostřed místnosti a rozstříkl se na všechny strany, jen co vykřikl svou mantru. Atentát.
Islin a Tonres se rozběhli ke královně a kryli její malátnou hlavu za svými těly.
Termit s Rolandovou nohou v čelistech stál a ani se nehnul, stejně jako nebohý vlk.
Danie pomocí magie vytvořila hliněný štít před Islin, Tonresem a královnou, ale sama se ničím nechránila.

// Islin+Tonres+královna - šance na zásah 1:6
Roland+termit - šance na zásah 4:6
Danie - šance na zásah 4:6

Hozeno: ITk 4, R 2+t 2, D 2

Termit vybouchnul a jeho toxická lepkavá látky se rozstříkla kolem. Islin, Tonres i královna nebyli zasaženi jedinou kapkou. Dopomohla tomu i Daniin zásah, avšak samotná Danie dostala zásah, ač se schovávala ve stínech. Tekutina jí ošplíchla a krystalky se jí zachytily na čele, mezi ušima a na boku krku. Termit držící Rolanda také dostal zásah a ustil Rolandovu nohu, než v křečích pomalu uhynul. Roland ovšem nebyl v bezpečí, protože i jeho termit svým výbuchem zasáhl a lepkavý jed se mu nalepil na zadek a břicho.
Oba zasažení vlci se zatím cítili v pořádku, ale jejich těla pomalu procházela otravou. V průběhu několika minut začali cítit, že s nimi něco není v pořádku. Bolest hlavy, slabost těla, bolest kostí i kloubů, nechutenství, bolest na hrudi a svědění v místech, kde je látka zasáhla byly první náznaky toho, že z toho nevyvázli. Jejich těla byla pomalu otrávena a příznaky se budou postupně zhoršovat.
Boj konečně utichl a to probudilo královnu k životu. Začala sebou víc smýkat a tykadly ohmatávala své dva zachránce. Jedním byla Islin, která smrděla jako naprosto cizí organismus a vysloužila si od královny nehezké odšťouchnutí její jednou přední končetinou, zatímco Tonres smrdící jako každý zdejší termit byl ušetřen. "Vytáhněte mě, ale opatrně na mé tělo!" přikázala královna rozkazovačným tónem.