Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  23 24 25 26 27 28 29 30 31   další » ... 123

Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Duncan, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Popelavou pláž. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.

Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Ismu, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Skvělé místo pro život. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.

Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Parsifala, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Skvělé místo pro život. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.

A jakoby náhle, mávnutím kouzelného proutku, pohyb bahna ustal. Štronzo! Vzdouvající lepkavá hněda masa zůstala na chviličku stát, jako nevzhledná bradavice.
A pak BUM!
Jako kdyby uprostřed té bradavice narostl až moc tlak a hnis, respektive bahno, se rozprsklo všude po okolí a po tělech pozorujících vlků. "Uuuuaaahhh," bylo jediné varování, které se vlkům dostalo, než se zjevil pohybující se blob lesklého bahna, který by vypadal komicky, kdyby nebyl zcela očividně nakrknutý.
Z nevzhledného améboidního tvaru se natáhla jedna panoha a narazila do Adiramova těla. Zdálo se, že ho celého oblila a pak odmrštila o několik metrů dál. Nemohlo se mu stát nic horšího než pár modřin, ale bláto na něm podezřele lpělo a moc se nedalo setřást.
I když se nedalo říct, kde je hlava a už vůbec, jestli to má oči, vlkům se mohlo zdát, že si je Bahňák prohlédl. Jako kdyby se rozhodoval o další kořisti. A pak vyrazil směrem k nim.
Všichni byli do jisté míry oslizlí bahnem, které vybouchlo a pokud by se rozhodli utéct pryč, velmi brzy by zjistili, že od vzdálenosti asi 10 metrů od bahnivého monstra je začíná jejich zátěž tížit tak, že se nejsou schopni pohnout. Ve větší blízkosti se jakoby hmotnost znova zmenšila. U Adirama byl tento problém výraznější kvůli většímu množství bláta.
Co teď?

ODIN
Vlk se pokusil pustit do přemlouvání příšerky, aby mu donesla další a další bohatství. Jenže nemohl tušit, že jeho moc prostě nedosáhne takhle daleko. Příšerka zůstala ve vchodu do podzemních prostor a tak na ni nemohl dosáhnout vliv magi. Odin se schoval do travin a čekal. Co se asi bude dít.
Jenže se nedělo nic. Vchod se uzavřel a Odin zůstal sám.
Čekat na ostatní? Pokusit se najít cestu z labirintu ven? Nebo něco jiného?
Byl v travinách a nakonci bažiny byl strom. Za ním byla mlha. Nic jiného tu nebylo. Ani drahé kameny ani nic jinak významného.


BELIAL A STÍN
Kupole se přibližovala. Pomalu už začníalo být opravdu těsno. Vlci se k sobě mačkali. Jejich slova sice kupoli zpomalovali, ale nezastavovali. Co teď? A co potom?
Tohle mohl být jejich poslední pokus o záchranu. Vytrvají v přemlouvání podivných přízraků minulosti nebo se pokusí o něco nového? Možná se mohou na celou věc podívat i z jiného úhlu a nesnažit se kupoli zničit... ale co tedy mají dělat jiného?
Příšerky kolem v hliněném městě se kolem nich procházeli. Hliněné cestičky vyšlapávala spousta chapadýlek. Každý chtěl vidět skon těch, kteří tu způsobili povyk.

BELIAL A STÍN
Stín se snažil s přibližující se zdí komunikovat, což ale nešlo… byla to zeď, tak jak mu asi měla na jeho otázky odpovědět? Evidentně, ale na něco kápl, protože venku to mírně zahučelo. Jeho slova vyslovená v návalu paniky způsobila, že se příšerky podivně vrtěly a bzučely, jako by se něco velkého stalo, jako by něco odhalil. Jenže zdi se přibližovaly pořád dál. Pokud na něco kápnul, měl by společně se svým druhem přijít na to, co to bylo. Možná něco s tou minulostí a nevyřešenými věcmi?
Belial se pokusil použít svou magii a jednoznačný příkaz. Jeho myšlenky pronikly stěnou jako nic a zanořily se do příšerek kolem. Příšerky na trůně, a hlavně ta fialová se zavrtěly a pak ta fialová smutně zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. Evidentně nebylo ani v její moci jednou vyvolanou stěnu pokořit. Ale tenhle pokus jim dal další vodítko k tomu, jak překonat situaci. Magie evidentně mohla skrz?
Kterou cestou se vydají… cestou magie nebo minulosti? A co bude správně a co jim přinese jen smrt? Třeba postačí si naklonit štěstěnu a na správnosti cesty nebude záležet…


ODIN
Odin se rozhodl příšerku přemluvit k tomu, aby ho vynesla i s částí pokladu ven a ta se toho chopila znamenitě. Popadla mňoukajícího vlka do svého chapadla a zamířila s ním ven, přesně tím směrem, kterým vlci přišli. Občas se zastavila nebo schovala za nějakou věc, aby kolem procházející příšerky nic neviděli. Vypadalo to ovšem, že většina ulic je prázdná. Dokonce i kočky byly u nějaké jiné zábavy. Na poslední chvíli zahnula a vystoupala po hliněném schodišti směrem k vrcholku. Zde byla poměrně velká tma, že i Odin se mohl obávat o svůj osud.
Příšerka se natáhla a odklopila velký kámen, který zatarasil vchod. Odin byl venku i s pokladem. Byl zpátky na začátku jejich putování v bažinatých polích s nikdy nekončící trávou. Konečně venku, konečně volný a konečně mimo nebezpečí. Stačilo mu ovšem bohatství, které získal nebo ne?

Obrazy se střídaly. Útok na stěnu hrubou silou nefungoval. Pokud se Belial a Stín, chtěli dostat pryč, museli přemýšlet. A taky by sebou měli hodit, protože kupole, ve které se nacházeli, se začala nápadně zmenšovat. No a jak si sami vyzkoušeli, bylo nemožné ji prorazit silou. Rozmačkání určitě nebude příjemná smrt.

Teď by se hodilo použít všechno, co můžete.

Odinova příšerka naklonila hlavu na stranu. Pak se jí z hrdla vydral podivný bublavý zvuk, při kterém se celá rozvybrovala. Rosol se nechutně vlnil, ale pustila se do díla. Začala odlupovat drahé kameny ze svých vlastních stěn a házela je směrem k Odinovi. Kdo ví, jestli nějaký drahokam neuhodil nabubřelého vlka do čenichu. Házela po něm všechno, na co se její chapadélko dostalo. Odin mohl být největším boháčem pod sluncem, pokud se mu podaří dostat pryč z města i s pokladem.

Odin se vydal za příšerkiu. Nemohl tušit, že se přiklonil na jednu stranu vah osudu. Jeho rozhodnutí bylo ovšem konečné. Vybral si a musel se podle toho zachovat.
Vkročil do příbytku, kam ho příšerka pozvala.
U jedné stěny si hrála kočka, ale když uvidela Odina s prskáním utekla. Náhle byl na ulici slyšet hluk. Odin se rozhodl dobře, neboť ulicí proběhl dav, který šel kdo ví kam. Nepřízeň osudh byls zažehnána. Odin mohl vidět, že nuzné hliněné domky, jsou zevnitř honisně zdobené. Drahokamy, květiny, barvy ze kterých oči přecházely. Bohatství nezměrné. Odin nasel poklad a vypadlo to, že chapadlová monstra využívají tyto cenosti jen hako dekorace. Žel bohu nemohl někomu jen tak loupat omítku z drahých kamenů ze zdi, nebo mohl?

Stín byl agresivní. Belial se snažil sebrat informace pomocí magie. Ale než stihl podniknout kdokoli cokoli, jedna z příšerek na ně vystříkla podivnou inkoustovou nechutnou hmotu. Neviděli nic a jejich údy se podvolily. Chromé schránky ze země někdo sebral a nesl je pryč. Netušili kam nebo proč je nesou, ale nemohli se brátni. Nesli je opravdu dlouho. Zahýbali a stoupali, aby zase po chvilce klesali. Nebylo to jednoduché putování, takže si nemohli ani zapamatovat cestu, pokud by chtěli.
Jedno bylo jasné, tohle nemůže dopadnout dobře.
Najednou je pustili na zem. Pořád nemohli ovládat svoje končetiny, ale někdo jim setřel z očí onu inkoustovitou věc a tak mohli vidět, co je kolem. Nacházeli se ve středu toho podivného městečka. Jednalo se o náměstí, kde na podivném hnědém, hliněném trůnu bylo usazeno pět příšerek, jedna vedle druhé. Okolo náměstí stál zbytek jako diváci. Nad vlky se nacházely kořeny a vše prozrazovalo, že přímo nad nimi je ten strom, který viděli v travinách.
Pět příšerek ovšem nenechávalo vlky odpočinout nebo se rozhlédnout kolem. Tyhle příšerky byly každá jinak barevná a bylo evidentní, že budou po vlcích něco chtít. Začali podivně vřískat, čemuž vlci nemohli rozumět. Nejprve jedna, pak druhá, třetí. Podivné pištění, podobné řeči, nedávalo v uších vlků žádný smysl. A než se mohli nějak probrat a uvědomit si, že opět začínají cítit vlastní končetiny. Fialová příšerka se postavila a flusla na oba dva. Fialový flusanec se zastavil přímo před Belialem a Stínem a obestřel je, jako kupole. Náhle se na stěnách kupole, začaly objevovat postavy z jejich minulosti.


Viděli Laynn a Tymëu, sestry Stína se zdály jako živé. A pak zmizeli a vystřídal je někdo jiný, Belialovi bratři a otec. A pak Tasa a její vlčata, která byla požírána plameny. Norox a jeho jedno oko, které přímo probodávalo Stína. Bouře, která se zdála plachá a vyděšená. Helios, který s čenichem k nebi opovrhoval Belialem.


//Jelikož vaše volby byly až moc fialové, vidíte záchvěvy ze své minulosti. Přeludy nemluví, ale vidíte je. Vidíte přeludy svoje, ale i toho druhého.

Dokud situaci nějak nevyřešíte uvidíte je!

Vlci, kteří se shromáždili u přetečené řeky moc pozornosti bublajícímu bahnu nedávali. Proč by taky měli, když mohli řešit vztahy mezi sebou? A tak nejspíš nikdo nezaregistroval, že se bláto z okolí začíná pomalu sunout ke zdroji bublání.
PLOP!
Toto prasknutí bylo podstatně hlasitější, že přehlušilo i rozhovor odehrávající se o kus vedle. Od toho okamžiku se migrace bláta zrychlila, blízko stojícím vlkům se přelévala přes tlapky, nebo je vyloženě posouvala blíž centru. Z toho místa vycházely už menší bublinky, avšak neustále a zdálo se, že se celá hmota dává do pohybu a roste... Vzhůru?
Pomalu nabývala tvar podivné hroudy, která se postupně zvětšila tak, že i toho nejvyššího vlka převyšovala o hlavu. Odváží se s ní někdo něco udělat? Nebo vlci počkají, co se bude dít dál?

//Pro mé (a snad i vaše) pohodlí herní pořadí: Artyom, Altair, Adiram, Styx, Tayne

Odin

Unášela Odina směrem pryč. Už nepištěla, když jí to rozkázal. Ostatní příšerky byly evidentně odlákány někam jinam, něčím jiným. Čím? Kdo mohl tušit. Odin se tak ocitl jenom se svou vlastní osobní příšerkou, která se po chvilce zastavila a posadila ho na zem. Když se jí zeptal, kam ho nese, neodpověděla. Možná za to mohl fakt, že jí zakázal pištět. Otočila se směrem k jednomu domku a ukázala chapadlem, jako by zvala Odina dál.

Odin stál před rozhodnutím.

Půjde za příšerkou?



Pustí se do útěku ulicí?


Stín a Belial

Podařilo se mu to, co zamýšlel. Tím myslíme Stína. Navedl celou skupinu tím směrem, kterým uháněl Belial, jenž využíval všech možných stínů a svého umění, aby se vyhnul nástrahám. Jenže nepočítal s tím, že Stín není týmový hráč. Nebo možná počítal, ale vlka na střechách neviděl.
Příšerky se tak najednou ocitly přímo za Belialem a když uviděli vlka, který běžel po ze mi a ne po střeše, vydral se jim z podivného otvoru zvuk, který zněl přímo radostně. To že neměli oči jim evidentně nezabránilo v lokalizaci obou vlků. Jednoho vlka měli jistého!

Náhoda tomu ovšem chtěla (a šťastné číslo 5), že Stínovi podjela tlapka na střeše. Zakymácel se jako nalomený okap a s plácnutím spadnul těsně vedle Beliala na zem. Příšerky je tak měly na zlatém podnose oba dva. Hudrovaly a stahovaly se k nim ze všech stran. Teď už nebyla žádná možnost úniku. Mohly se jenom rozloučit se světem a připravit se na přijetí svého osudu.

Usilovný déšť trval už od rána a zdálo se, že řeky přímo ožily. Ještě se to neukazovalo přímo, ale zkušení vlci mohli vytušit, co s Gallireou příroda chystá. Ale jak to bylo v tomto kraji časté, předvídavost a normálnost se tu moc nedržela.
Jak voda nabírala na objemu, tak se zvyšovalo množství bahna. Pozornému pozorovateli se mohlo zdát, že se bahno občas pohne, jako kdyby se pod ním něco nacházelo. Proudící Mahtae za to přece odpovědná být nemohla, ne?
A odkud se braly bubliny? Každá si dala na čas, pomalu se drala na povrch, chvíli napínala povrch a pak s podivně hlasitým PLOP! praskla. Občas se skoro zdálo, že to není praskání bublin, ale skutečně někdo říká PLOP! A to podezřelé vlnění... Co to mohlo být?
Zatím se nic víc nedělo. Zatím.



// Osudovka je pro cca 5 vlků a účast vlčat není doporučená. Prosím o přihlášku do komentářů pod postem a příchod do plus mínus 11. 4. Na vlastní nebezpečí s šancí návštěvy Mrtvolky v limbu :>

Odin

Příšerky se o nebohého vlka, který si hrál na kočku, přetahovaly, jako by jim nevadilo, že se chudák nemůže pomalu ani pohnout, jak ho držely. Najednou plácnul tu nejvíce dotírací po chapadélku, které bylo slizké. Příšerka se stáhla a druhá, věříc že má kočku, začala prchat uličkami pryč. V náručí držela Odina, jako by to byla nějaká přerostlá kočička a s podivným pískáním si razila cestu pryč. Kam jen ho odnese? Nebo jí nebožák uteče?


Strana:  1 ... « předchozí  23 24 25 26 27 28 29 30 31   další » ... 123

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.