Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Márylouka (8.5.2023 18:11) Belial
A byl venku. Sám a bez problémů se dostal z úkrytu. Musel tedy odklopit jeden z kamenů, který zaterasil východ, div si při tom nezničil drápky. Uviděl strom a u něj Odina, ale taky mlhu.
Třeba ho dovede mlha zpet do kraje?
Pujde dal prozkoumávat strom nebo ne?
Sviští hůrky (8.5.2023 17:02) V jedné noře se objevilo podivné chapadlo. Někdo se tu chtěl podívat na světlo světa, nebo ne? Příšerka zůstávala ve svém temném úkrytu, když vystrčila na světlo světa vlka, jehož tělo se nezdálo být v pořádku. Stín měl očka zavřená a nic necítitl. Kolem těla měl podivný sliz, který byl přesně v místech, kde jeho tělo prasklo. Teď ovšem prasklé nebylo. Sliz, jako by ho spojil zase zpět dohromady. Mohly za to snad ty podivné příšerky? Mohl za to sliz?
Jen, co příšerka bezvládné tělo vystrčila z nory, zahrabala za sebou vchod a zmizela zase v temnotách. Stín se mohl probudit. Jen těžko říct, jestli by nebylo lepší spát nekonečným spánkem navždy.
//Stín se dostal z hliněného města příšerek. Těžko říct, kdo ho dal zase dohromady nebo proč. Zajímavé ovšem je, že byl zase v celku. Necítil žádnou bolest a na zážitek roztržení si skoro vůbec nepamatoval.
Jeho hlava ovšem nebyla úplně v pořádku. Následujících 10 postů budeš mít pocit paranoi, že tě pořád sleduje dav příšerek s chapadli, co žijí pod zemí a chtějí tě zabít.
Márylouka (8.5.2023 16:45) Belial a Stín.
Utíkali. Nohy na ramena a prchli. Utíkali, co jim nožky stačily. Jeden by řekl, jak můžete běžet s nohama na ramenou, ale oni by to rozhodně zvládli, jen kdyby se mohli dostat pryč od těch pískajících a chňapadla natahujících potvůrek. Oba dva pelášili směrem zpátky k východu. Prodírali se kolem všech nepříjemně úzkých rohů, které jako by se jim stavěli do cesty. Upalovali a utíkali. O jejich osudu ještě nebylo plně rozhodnuto.
Za nimi v podivném jekotu řinčeli všechny příšerky, které vybíhaly i z domů, aby se mohli na dva prchající vlky vrhnout. Kočky prskaly a poplašeně utíkali pryč. Snažili se vyhnout vlkům, kteří by na ně mohli šlápnout. Stín byl rychlejší než Belial. Mohl se tak snadno rozeběhnout v před a nechat nebožáka v prachu za sebou, protože Belial nestačil. Ovlivněn používáním magie byl navíc také vyčerpaný. Zaostával.
Vypadalo to, že je to jasné. Belial se dostane přímo do spárů těch potvůrek, pokud něco nevymyslí a to rychle. Mohl běžet za Stínem a pokusit se ho dohnat nebo se mohl zkusit schovat. Byl to had vyčůraná, takže se schoval. Utéct, už by stejně nezvládnul. Skočil do jedné z podivných hliněných popelnic, která páchla jak tři dny stará močůvka, ale aspoň byl v bezpečí. Přitisknul se k páchnoucímu dnu a čekal, než se kolem všechen ruch utiší.
Stín byl rychlejší. Běžel a nekoukal na Beliala, jestli běží za ním nebo ne. Bylo mu to možná i jedno. Pro jednou se mohl dostat pryč ze spárů nepřítele pomocí vlastních schopností. Už viděl východ. Byla to ta samá díra, kterou vlezli dovnitř nebo ne? Ohlédl se, aby viděl dav za sebou, který neměl šanci ho dohnat. Beliala už nejspíše dav rozcupoval. Když se otočil zpět k díře uviděl v ní chapadlovou příšeru. Jako by se odněkud vracela... Nemohl tušit, že to byla ta příšera, kterou si ochočil Odin a která se teď vracela domů. Nemohl ani tušit, že setkání s ní bude fatální, protože tahle příšerka byla naštvaná. Chytila Stína do chapadel. Hezky pěkně za kůži na krku a kůži nad ocasem. Bolelo to. Táhlo to. A pak škubla naposledy, než stihnul Stín něco vypísknout. Roztrhnul se na dvě půlky jako nějaká podivná hračka. Vnitřnosti se vyvalily ven a puch zaplnil okolí. Rezná příchuť krve se mohla tetelit na jazyku každému, kdo se vzduchu nadechnul. Příšerky jeho ostatky sesbírali a s velkou pompou a pískavým zpěvem se začaly vracet zpět k bublině. Co bude s tělem nebohého Stína, nikdo nevěděl, ale to už bylo asi jedno.
//Prosím Stína, aby mi napsal do vzkazů (nebo ty můžeš i sz na discord)
Neprobádaný les (4.5.2023 14:01) Z lesa se vykolébala panda. Kulatý medvěd, který ale byl nebezpečný asi jako sluníčko sedmitečné. Vivianne utekla a tak neměla šanci sledovat, jak si to panda štráduje přímo k Tase a zvědavě po ní pokukuje svýma velkýma černýma očima. Nic takového ještě nikdy neviděla! Natáhla velkou tlapu a polapila Tasu a zmáčkla ji ve vřelém objetí. Poté vlčici pustila a začala se škrábat k nejbližšímu bambusovému háji. Vlci ji asi tolik nezaujali.
Tulipánová louka (2.5.2023 11:47) Unavený Amorek si to zamířil na místo, které bylo přenádherné na pohled, ale pro čenich už tak moc ne. Samotnému mu sytá vůně zdejších květin nevadila, avšak vlci tady tak dlouho vydržet nedokázali. To mu vyhovovalo, protože to znamenalo, že ho nikdo nebude rušit.
// U Amorka si můžete zakoupit hvězdičky do jeho Jarní magie za cenu:
2.-5. level: 25 drahokamů a 25 květinek
6.-10. level: 40 drahokamů a 40 květinek
Post by měl splňovat podmínky jako u jiných bohů, měl by mít tedy délku 1A4.
Pokud si budete tedy něco kupovat a nejdete jenom na pokec, tak pak kopněte do Styx, a%t vám provede obchod.
Márylouka (2.5.2023 9:16) BELIAL A STÍN
Stín se začal omlouvat. Ani netušil proč a komu, ale evidentně to zpomalilo podivnou bublinu natolik, že získal čas, aby podnikli poslední zoufalí pokus o záchranu
A konečně někomu došlo že HLÍNA je materiál, kterým se dá poměrně snadno PROKOPAT. Oba vlci se bez řečí pustili do budování únikového tunelu, kterým by se dostaly mimo pomalu se vracící kopuli.
Když prolezli ven, mohli si povšimnout, že mezi příšerkami jejich únik udělal menší pozdvižení. Ty barevné vpředu, začali podivně pískat. Ostatní příšerky se dívali jedna na druhou. Teď měli vlci šanci. Rozhlédly se kolem. Přímo nad nimy byly kořeny, které podpíraly celý dóm a tím zabraňovaly hlíně, aby spadla na město. Zároveň tu byla i cesta městem zpět a pryč. Co si asi vyberou? Nebo zkusí něco jiného?
Márylouka (2.5.2023 9:13) ODIN
Nevědouc co se děje v hloubkách pod ním, vyrazil Odin směrem ke stromu. Všude kolem něj byla slyšet bouře a krkavci, kteří hodovali nejspíše na něčem, co donedávna bylo živé. Kráčel ke stromu a ten se k němu přibližoval. Už se nemusel bát, že když mrkne, tak bude pořád na stejném místě. Vysoká tráva byla dávno za ním a díky příšerce se dostal přímo do bažin a ne daleko od stormu.
Nejadou byl u něj.
Ale co teď?

Jedna lebka se naházela u úpatí stromu.

Druhá lebka se nacházela v koruně.
Liliový palouk (2.5.2023 8:52) ISLIN & ROLAND
Konečně jaro! Ptáci zpívali a květiny se tetelily blahem na slunci, které zahnalo poslední chmurné obavy z předešlé potopy a povodní, které rozbahnily břehy řek a utopily nejednoho tvora.
Amorek - vysílen a zmaten vším tím poletováním kolem - se zastavil na Liliovém palouku a spatřil dvě duše, které k sobě měly už vytvořené pouto. I nečekal a rozhodl se toho využít, použít jeden z letošních posledních šípů a střelil oba šípy vlkům přímo mezi oči. Mohli pocítit lehké lupnutí, avšak to nebylo tak důležité jako to, co cítili náhle jeden k druhému. Cit tak hluboký a sžíravý, že ani na jídlo náhle nebylo pomyšlení! Touha je spalovala na popel, čím blíže si byli a oheň lásky je mučil, když se od sebe vzdálili.
Se zahihňáním se Amorek rozletěl pryč, nechávaje zaláskovanou dvojici za sebou.
Zrádcův remízek (1.5.2023 9:29) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Alkairana, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Konec světa. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
A Roweně bylo řečeno, že se o něj bát nemusí, že se cubydup vrátí.
Mechový lesík (1.5.2023 9:28) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Meinera, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Konec světa. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
Asgaarský hvozd (1.5.2023 9:27) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Crowleyho, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Tebonskou louži. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
Zrádcův remízek (1.5.2023 9:27) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Rowenu, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Tebonskou louži. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
Jezevčí plácek (1.5.2023 9:26) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Vivianne, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo do Neprobádaného lesa. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Tasu, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo do Neprobádaného lesa. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.
Řeka Tenebrae (1.5.2023 9:24) Náhle, zničehonic, společně s prvním májovým dnem se probudil i Amorek. A jal se vybírat oběti. Jeho zrak padl na Coffee, kolem kterého se zahřál vzduch a provoněl jarním kvítím. Dotyčný na chvíli zavřel oči a v ten moment se jeho tělo vypařilo a přesunulo na Kopretinovou louku. A aby toho nebylo málo, tento cyklický májový únosce unesenému vnutil myšlenku, že ten, kdo mu jako první vpadne do zorného pole, si zaslouží jeho náklonnost. Pokud to nebude úplný hňup.