Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Papouščí ostrov (14.6.2023 11:07)
Dítko koukalo velkýma tmavýma očima na Crowleyho, který se při pohledu na lebku přikrčil ke stěně. Dobře dělal. Očividně tu už nějaký vlk byl a skončil… Takhle. Kdo ví, třeba ta lahodná vůně táhnoucí se kolem je právě z vařeného vlčího masa?
Crowelyho zvědavost ho ale donutila se znovu přiblížit a prohlédnout si lebku i dítko více. To něco říkalo polohlasem, ale takovým hrdelním zvukům Crowley nerozuměl. Dítko začalo vnitřek lebky vymazávat bahnem a bylinkami, které v něm byly smíchané. Potom Crowleymu lebku znovu ukázalo a prstem ukázalo postupně na fialové peří, korálky se zubem a znak na čele. U každé věci se zastavilo a něco o tom řeklo, jenže význam těchto ozdob byl Crowleymu zatajen cizí řečí.
Když se Crowley znovu natáhl, aby si lebku více prohlédl, dítko naznačilo, že si ji dá na hlavu, ale pak ukázalo na něj. Potom opatrně lebku nasadilo Crowleymu na zkrvavený obličej, který byl navždy zohyzděn hlubokými jizvami. Pomohlo mu protáhnout uši a pěkně mu ji usadilo na hlavě. Bahenní mast uvnitř lebky příjemně studila na rány a přilepila mu lebku k hlavě tak, aby se nekývala. S trochou snahy by ovšem šla sundat. Bahno s bylinami mělo léčivé účinky, takže časem se jistě Crowleyho rány zhojí a takto se do nich alespoň nedostane infekce. Dítko s úsměvem vzalo nůž a možná až příliš prudce přiskočilo ke Crowleyho krku a nožem ho odpoutalo z lýkového vězení. Něco řeklo a ukázalo do pralesa, než se rozběhlo z jámy ven. Na rovné půdě se ještě ohlédlo a pak zmizelo z Crowleyho zorného pole.
Černému vlčkovi teď nezbývalo nic jiného, než prchnout zpátky do bezpečí. Jáma nebyla hluboká, stačilo se dobře rozběhnout a bude venku. Prales skýtal neznámá nebezpečí, ale jiná cesta domů nevedla.
Crowelyho zvědavost ho ale donutila se znovu přiblížit a prohlédnout si lebku i dítko více. To něco říkalo polohlasem, ale takovým hrdelním zvukům Crowley nerozuměl. Dítko začalo vnitřek lebky vymazávat bahnem a bylinkami, které v něm byly smíchané. Potom Crowleymu lebku znovu ukázalo a prstem ukázalo postupně na fialové peří, korálky se zubem a znak na čele. U každé věci se zastavilo a něco o tom řeklo, jenže význam těchto ozdob byl Crowleymu zatajen cizí řečí.
Když se Crowley znovu natáhl, aby si lebku více prohlédl, dítko naznačilo, že si ji dá na hlavu, ale pak ukázalo na něj. Potom opatrně lebku nasadilo Crowleymu na zkrvavený obličej, který byl navždy zohyzděn hlubokými jizvami. Pomohlo mu protáhnout uši a pěkně mu ji usadilo na hlavě. Bahenní mast uvnitř lebky příjemně studila na rány a přilepila mu lebku k hlavě tak, aby se nekývala. S trochou snahy by ovšem šla sundat. Bahno s bylinami mělo léčivé účinky, takže časem se jistě Crowleyho rány zhojí a takto se do nich alespoň nedostane infekce. Dítko s úsměvem vzalo nůž a možná až příliš prudce přiskočilo ke Crowleyho krku a nožem ho odpoutalo z lýkového vězení. Něco řeklo a ukázalo do pralesa, než se rozběhlo z jámy ven. Na rovné půdě se ještě ohlédlo a pak zmizelo z Crowleyho zorného pole.
Černému vlčkovi teď nezbývalo nic jiného, než prchnout zpátky do bezpečí. Jáma nebyla hluboká, stačilo se dobře rozběhnout a bude venku. Prales skýtal neznámá nebezpečí, ale jiná cesta domů nevedla.
Papouščí ostrov (13.6.2023 11:49)
Crowley odevzdaně ležel na zemi, uvelebil se mezi hromadou kostí a drtil pod sebou vápenaté opory živých tvorů. Kdysi živých tvorů. Dítko k němu zvědavě natahovalo ruku a když Crowley položil hlavu na zem, opatrně se dotklo jeho nosu a prsty ho pohladilo po nosní kosti. Ruku si umazalo od krve a pak ji Crowleymu ukázalo, jako kdyby se s ním snažilo posunky domluvit. V očích dítěte šlo jen o podivné zvíře, které se omylem zapletlo do pasti. Možná to byl nějaký tvor z legend, třeba nějaký duch!
Dítko odběhlo a nechalo Crowleyho v jámě samotného. Černý vlček mohl slyšet bubnování a zpěv domorodců, stejně tak ho v čenichu zašimrala lahodná vůně pečeného masa.
Dítě se vrátilo a něco neslo. Posadilo se před Crowleyho a zpoza zad vytáhlo vlčí lebku bez dolní čelisti. Bylo doplněné korálky a peřím a jednalo se o nějakou rituální masku, kterou domorodci užívali při obřadech či vyprávění. Kdo ví, co lebka všechno znázorňovala. Krom toho mělo dítko i misku s blátem a malý ostrý nůž.
Dítko odběhlo a nechalo Crowleyho v jámě samotného. Černý vlček mohl slyšet bubnování a zpěv domorodců, stejně tak ho v čenichu zašimrala lahodná vůně pečeného masa.
Dítě se vrátilo a něco neslo. Posadilo se před Crowleyho a zpoza zad vytáhlo vlčí lebku bez dolní čelisti. Bylo doplněné korálky a peřím a jednalo se o nějakou rituální masku, kterou domorodci užívali při obřadech či vyprávění. Kdo ví, co lebka všechno znázorňovala. Krom toho mělo dítko i misku s blátem a malý ostrý nůž.
Papouščí ostrov (13.6.2023 10:37)
Jaguár to měl spočítané a Crowley si mohl jenom zoufat, neb dle posunků zdejších obyvatel ho čekal stejný osud. Lýkový provaz kolem jeho krku ho držel na místě, ale bylo to jen provizorní, nebiť s trochou vůle a snahy by se jistě dokázat ze svého vězení dostat. Má na to ale dost času?
Uslyšel šustění kostí a pak uviděl jak menší domorodec v peří k němu zvídavě jde. Bylo to ještě mládě a opatrně šlo ke Crowleymu s vyvalenýma očima. Sedlo si naproti němu, dost daleko na to, aby na něj ten podivný vlk nedosáhl. Dítko k vlkovi zvědavě natáhlo ruku ve snaze se Crowleyho dotknout.
Uslyšel šustění kostí a pak uviděl jak menší domorodec v peří k němu zvídavě jde. Bylo to ještě mládě a opatrně šlo ke Crowleymu s vyvalenýma očima. Sedlo si naproti němu, dost daleko na to, aby na něj ten podivný vlk nedosáhl. Dítko k vlkovi zvědavě natáhlo ruku ve snaze se Crowleyho dotknout.
Papouščí ostrov (12.6.2023 11:09)
Papouščí ostrov poprvé vlci navštívili před dvěmi lety, když se z jeho nejvyššího vrcholu, což byla i sopka, valil dým a dusil Gallireu. Už tehdy se pár vlků seznámilo s místním obyvatelstvem, které se ukrývalo v lese.
Crowley následoval zvuk bubnů do pralesa. Vstoupil do vlhké džungle a zjistil, že ačkoliv je zcela obklopen vegetací, necítí se ani trochu v bezpečí. Ba právě naopak. Jako kdyby velké listy cykasů a kapradin schovávaly výhled na někoho, kdo ho sledoval.
Pokračoval za zvukem bubnů, který sílil, ale přesný zdroj bylo těžké určit. Zvuk se džunglí nesl lámavě. Za Crowleym se ozvalo zapraskání větví a když se vlk otočil, uviděl pár zlatých divokých očí a dlouhé bílé zuby. S rykem se na něj zvíře vrhlo a srazilo Crowleyho na zem, kde se kutáleli po překvapivě rovné ploše. Crowleymu se podařilo jaguára ze sebe sundat, ale jeho obličej ho pálil a cítil teplo stékající krve ze svého líčka. Kočka ho drápy sekla na tváři. Rozběhl se pryč, jenže staćil krok a ozval se zvuk spouštějících se kladek a najednou se proti Crowleymu ze stromového patra obloukem snesl kmen s ostny a trefil ho do hlavy. Crowley spadl na zem omráčený, jaguár za ním dostal ránu do krku.
Když Crowley znovu nabyl vědomí a začal si prohlížet své okolí, zjistil, že džungli opustil a nachází se v mělké jámě vystlané kostmi, připoután za krk k jedné straně jámy. Jaguár byl podobně zpacifikován naproti němu.
Podivní nazí tvorové chodící po zadních nohou a odění v barevném peří a lýku se ve skupině dostali za nimi do jámy. Kočka na ně vrčela a bránila se, ale oni měli dlouhé ostré tyče a luky se šípy. Rychle zabili jaguára a před Crowleyho očima kočku svlékli z kůže a její holé tělo odnesli z jámy. Ještě předtím několik z nich ukázalo na Crowleyho se souhlasným mumrajem.
Crowleyho hlava jih nekrvácela, ale dlouhé strupy zaschlé krve mu pokrývaly celý obličej. Víčka měl slepená krví a cítil krev všude kolem sebe.
Crowley následoval zvuk bubnů do pralesa. Vstoupil do vlhké džungle a zjistil, že ačkoliv je zcela obklopen vegetací, necítí se ani trochu v bezpečí. Ba právě naopak. Jako kdyby velké listy cykasů a kapradin schovávaly výhled na někoho, kdo ho sledoval.
Pokračoval za zvukem bubnů, který sílil, ale přesný zdroj bylo těžké určit. Zvuk se džunglí nesl lámavě. Za Crowleym se ozvalo zapraskání větví a když se vlk otočil, uviděl pár zlatých divokých očí a dlouhé bílé zuby. S rykem se na něj zvíře vrhlo a srazilo Crowleyho na zem, kde se kutáleli po překvapivě rovné ploše. Crowleymu se podařilo jaguára ze sebe sundat, ale jeho obličej ho pálil a cítil teplo stékající krve ze svého líčka. Kočka ho drápy sekla na tváři. Rozběhl se pryč, jenže staćil krok a ozval se zvuk spouštějících se kladek a najednou se proti Crowleymu ze stromového patra obloukem snesl kmen s ostny a trefil ho do hlavy. Crowley spadl na zem omráčený, jaguár za ním dostal ránu do krku.
Když Crowley znovu nabyl vědomí a začal si prohlížet své okolí, zjistil, že džungli opustil a nachází se v mělké jámě vystlané kostmi, připoután za krk k jedné straně jámy. Jaguár byl podobně zpacifikován naproti němu.
Podivní nazí tvorové chodící po zadních nohou a odění v barevném peří a lýku se ve skupině dostali za nimi do jámy. Kočka na ně vrčela a bránila se, ale oni měli dlouhé ostré tyče a luky se šípy. Rychle zabili jaguára a před Crowleyho očima kočku svlékli z kůže a její holé tělo odnesli z jámy. Ještě předtím několik z nich ukázalo na Crowleyho se souhlasným mumrajem.
Crowleyho hlava jih nekrvácela, ale dlouhé strupy zaschlé krve mu pokrývaly celý obličej. Víčka měl slepená krví a cítil krev všude kolem sebe.
Savana (11.6.2023 8:31)
Kousek od napajedla se objevila trojice. Jedno vlče a dvě dospělé vlčice. Byla to celkem zajímavá skupinka. V hlíně bylo několik stop. Jedny byly jako srnky jenom větší, druhé podivné válečky s malinkýma kolečkama kolem a třetí vypadala, jako by ji udělaly tři tyčky do tří směrů položené. Byly tu i čtvrté, které připomínaly ťápoty šakalů.
//Vyberte si kam chcete jít, podle stop. Napište mi vzkaz, které stopy si vybíráte a v následujícím postu vyražte po nich.
Doporučuji se nedomlouvat předem, ať si každý vlk vybere podle svého.
//Vyberte si kam chcete jít, podle stop. Napište mi vzkaz, které stopy si vybíráte a v následujícím postu vyražte po nich.
Doporučuji se nedomlouvat předem, ať si každý vlk vybere podle svého.
Jižní Galtavar (8.6.2023 9:51)
Vlci se konečně pustili do akce. Jako kdyby útok Styx všechny donutil zapojit mozkové záviny a začít se podílet na zničení mostra, od kterého se nemohli vzdálit, natož prchnout.
Artyom začal na bahnité monstrum házet suchou hlínu v naději, že ho vysuší.
Altaïr s Adiramem přispěchali ke Styx, která sice ničí pomoc nechtěla, ale na skvělý nápad Altaïra vytvořila průrvu u řeky, kam začala odtékat voda, kterou Bahňák manifestoval do svého těla.
Bahňák nespokojeně zaryčel, když mu okřídlená odřízla zdroj jeho síly a začal se pomalu sunout k vlkům. Artyom byl k němů nejblíže, když na něj házel suchou hlínu. Bahňák vystřelil bahniý provaz a omotal ho vlkovi kolem zadních nohou. Za tento provaz pak vlka zvedl a odhodil ho do řeky. Voda táhla Artyoma dolů a bahno na něm se ho nepouštělo, hrozilo, že se Artyom utopí!
Tayne, doteď tichá a vzdálená, se jala hlavní role a pomocí magie začala z monstra vytahovat vodu a směřovat ji k průrvě.
Bahňák se vysoušel, jeho tělo tvrdlo a zpomalovalo se. Z posledních sil se pokusil na tayne vystřelil bahnitou kouli, ale dřív, než koule k Tayne doletěla, rozletěla se v prach.
Bahňák zatuhl. Hlína ztvrdla a monstrum zůstalo ve své poslední poloze - natahujíce svou ruku ke Styx, Adiramovi a Altaïrovi. Hotovo.
Začalo zapadat slunce, bahňák se rozpadl v prach a splynul se zemí. Bahno na vlcích se vysušilo a opadlo, Artyom se vyplavil na okraji řeky. Dýchal? Snad ano. Všichni to zvládli, někteří se zapojili více než jiní, aledůležité bylo, že všichni z toho vyšli bez úhony.
// Tímto jste Bahňáka nadobro porazili a já vám děkuji za účast na této kratičké osudové akci. Co vás ale jistě zajímá, jsou odměny. Každý má odměnu dle toho, jak se do boje zapojil.
Artyom - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Altaïr - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Adiram - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Styx - 2 % do síly + 3 perly
Tayne - 1 hvězda do magie vody + 3 perly
Artyom začal na bahnité monstrum házet suchou hlínu v naději, že ho vysuší.
Altaïr s Adiramem přispěchali ke Styx, která sice ničí pomoc nechtěla, ale na skvělý nápad Altaïra vytvořila průrvu u řeky, kam začala odtékat voda, kterou Bahňák manifestoval do svého těla.
Bahňák nespokojeně zaryčel, když mu okřídlená odřízla zdroj jeho síly a začal se pomalu sunout k vlkům. Artyom byl k němů nejblíže, když na něj házel suchou hlínu. Bahňák vystřelil bahniý provaz a omotal ho vlkovi kolem zadních nohou. Za tento provaz pak vlka zvedl a odhodil ho do řeky. Voda táhla Artyoma dolů a bahno na něm se ho nepouštělo, hrozilo, že se Artyom utopí!
Tayne, doteď tichá a vzdálená, se jala hlavní role a pomocí magie začala z monstra vytahovat vodu a směřovat ji k průrvě.
Bahňák se vysoušel, jeho tělo tvrdlo a zpomalovalo se. Z posledních sil se pokusil na tayne vystřelil bahnitou kouli, ale dřív, než koule k Tayne doletěla, rozletěla se v prach.
Bahňák zatuhl. Hlína ztvrdla a monstrum zůstalo ve své poslední poloze - natahujíce svou ruku ke Styx, Adiramovi a Altaïrovi. Hotovo.
Začalo zapadat slunce, bahňák se rozpadl v prach a splynul se zemí. Bahno na vlcích se vysušilo a opadlo, Artyom se vyplavil na okraji řeky. Dýchal? Snad ano. Všichni to zvládli, někteří se zapojili více než jiní, aledůležité bylo, že všichni z toho vyšli bez úhony.
// Tímto jste Bahňáka nadobro porazili a já vám děkuji za účast na této kratičké osudové akci. Co vás ale jistě zajímá, jsou odměny. Každý má odměnu dle toho, jak se do boje zapojil.
Artyom - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Altaïr - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Adiram - 1 hvězda do vytrvalosti + 3 perly
Styx - 2 % do síly + 3 perly
Tayne - 1 hvězda do magie vody + 3 perly
Savana (4.6.2023 19:20)
Léto. Savana. Vůně trávy a nekonečných západů slunce. A taky lelkování.
Všechna zvířena se konečně odhodlala odebrat k napajedlu. Tolik pachů. Tolik stop. Tolik dobrodružství. Přímo to zde zve vlky, vlčice a vlčátka všeho věku na dobrodružství... takové příjemné objevování nového.
//Bonusy štěstí nechte doma, nebudou totiž potřeba a k úhoně snad nikdo nepřijde. Přednost na cestě za novými zvířátky mají vlčata a adolescenti (celkem 4 mista), pro dospělé jsou na výletě mista jen 3.
Nemusíte se bát zdržování po prvnim postu se rozdělíte do dvojic/trojic.
Pokud se chcete přidat pište do komentářů a na toto uzemi se dostavte do soboty 10.6. Nejpozději
Všechna zvířena se konečně odhodlala odebrat k napajedlu. Tolik pachů. Tolik stop. Tolik dobrodružství. Přímo to zde zve vlky, vlčice a vlčátka všeho věku na dobrodružství... takové příjemné objevování nového.
//Bonusy štěstí nechte doma, nebudou totiž potřeba a k úhoně snad nikdo nepřijde. Přednost na cestě za novými zvířátky mají vlčata a adolescenti (celkem 4 mista), pro dospělé jsou na výletě mista jen 3.
Nemusíte se bát zdržování po prvnim postu se rozdělíte do dvojic/trojic.
Pokud se chcete přidat pište do komentářů a na toto uzemi se dostavte do soboty 10.6. Nejpozději
Márylouka (1.6.2023 15:01)
Vybral si že prchne. A dobře dělal, protože příšerek tu bylo opravdu hodně. Pustil se do zběsilého útěku, ale byl už velice unavený a tak musel dávat opravdu pozor, když se bludištěm prodíral směrem pryč a k mlze. Bludiště z trávybylo sice zajímavým, ale nebezpečným místem. Za každým stvolem mohlo čekat nebezpečí v podobě velice naštvaných příšerek a bylo jasné, že Belial by mohl dopadnout stejně jako Stín nebo Odin, pokud by si nedal pozor.
Ocitl se na křižovatce. Mohl běžet, kam jenom chtěl. Bylo to jenom na něm, ale přálo mu štěstí nebo možná měl dobrý instinkt. Rozeběhl se rovnou za nosem a to byla správná volba. Za sebou cítil podivný puch a slyšel pleskání chapadélek, která ho pronásledovala. Už byl jenom krůček od toho dostat se pryč. Mlha ho pohltila a on vyběhl z příšerného místa ven. Zaškobrtl o kámen a v přemetu se dovalil zpátky na louku. Příšerky, bažina i vysoká tráva byly pryč. Belial ležel na zemi. Byl to jenom sen nebo ne?
//Konec osudovky, odměny vám budou rozděleny podle vaší účasti
Ocitl se na křižovatce. Mohl běžet, kam jenom chtěl. Bylo to jenom na něm, ale přálo mu štěstí nebo možná měl dobrý instinkt. Rozeběhl se rovnou za nosem a to byla správná volba. Za sebou cítil podivný puch a slyšel pleskání chapadélek, která ho pronásledovala. Už byl jenom krůček od toho dostat se pryč. Mlha ho pohltila a on vyběhl z příšerného místa ven. Zaškobrtl o kámen a v přemetu se dovalil zpátky na louku. Příšerky, bažina i vysoká tráva byly pryč. Belial ležel na zemi. Byl to jenom sen nebo ne?
//Konec osudovky, odměny vám budou rozděleny podle vaší účasti
Márylouka (31.5.2023 9:26)
Belial se rozhodl, že chce hledat bohatství, které si tu odložil Odin. Jenže marně plýtval časem. Drahokamy nešlo nikde najít. Tohle zbytečné zdržení mělo za následek jediné. Různě kolem se začaly pohybovat kameny a pod nimi bylo vidět díry, z nichž vylézala chapadélka a podivné příšery. Tmavá obloha navíc dodávala všemu na podivné až příšerné atmosféře.
Co udělá?
Co udělá?
Magický palouk (31.5.2023 9:22)
V jedné noře se objevilo podivné chapadlo. Někdo se tu chtěl podívat na světlo světa, nebo ne? Příšerka zůstávala ve svém temném úkrytu, když vystrčila na světlo světa vlka, jehož tělo se nezdálo být v pořádku. Odin měl očka zavřená a nic necítitl. Kolem těla měl podivný sliz. Sliz obaloval jeho tělo, které se mělo rozprsknout na milion kousíčků na dně jámy, jenž způsobil Belial. Teď byl ovšem v celku. Mohly za to snad ty podivné příšerky? Mohl za to sliz?
Jen, co příšerka bezvládné tělo vystrčila z nory, zahrabala za sebou vchod a zmizela zase v temnotách. Odin se mohl probudit. Jen těžko říct, jestli by nebylo lepší spát nekonečným spánkem navždy.
//Odin se dostal z hliněného města příšerek. Těžko říct, kdo ho dal zase dohromady nebo proč. Zajímavé ovšem je, že byl zase v celku. Necítil žádnou bolest a na zážitek roztržení si skoro vůbec nepamatoval.
Jeho hlava ovšem nebyla úplně v pořádku. Následujících 10 postů bude mít pocit, že je na něj gravitace moc silná a jeho tělo bude více přitahováno k zemi než obvykle, chůze bude těžká, běh nebo skákání nemožné.
Jen, co příšerka bezvládné tělo vystrčila z nory, zahrabala za sebou vchod a zmizela zase v temnotách. Odin se mohl probudit. Jen těžko říct, jestli by nebylo lepší spát nekonečným spánkem navždy.
//Odin se dostal z hliněného města příšerek. Těžko říct, kdo ho dal zase dohromady nebo proč. Zajímavé ovšem je, že byl zase v celku. Necítil žádnou bolest a na zážitek roztržení si skoro vůbec nepamatoval.
Jeho hlava ovšem nebyla úplně v pořádku. Následujících 10 postů bude mít pocit, že je na něj gravitace moc silná a jeho tělo bude více přitahováno k zemi než obvykle, chůze bude těžká, běh nebo skákání nemožné.
Márylouka (24.5.2023 14:48)
A ze tří prasátek zbylo jenom jedno. Nepříjemné to zjištění. Nebo možná ne? Belial vypadal evidentně potěšený tím, že se mu podařilo svrhnout strom do jámy. Že společně se stromem zemřel i jeden z jeho společníků mu bylo vlastně jedno. Doufal jenom, že se mu podaří zabít co nejvíce chapadlovitých příšerek. Asi se mu to i povedlo, podle toho kvíkání, které se rozléhalo všude kolem. Jak tak stál u okraje, byl zvědavý. Co tam dole je? Co dělají?
A. Jít k okraji a podívat se?
B. Hledat drahokamy?
C. Něco jiného?
A. Jít k okraji a podívat se?
B. Hledat drahokamy?
C. Něco jiného?
Márylouka (23.5.2023 8:32)
Jeden lezl na strom druhý kopal. Odinova naražená zadní kost očividně nebyla překážkou pro další zdolávání nebezpečně kluzkého kmene. Belial mezi tím pokračoval v kopání, jako by ho vůbec nezajímalo, že kope strom, po kterém někdo leze. Odin se dostával po větvích stále výše a výše. Náhle uviděl hnízdo, které bylo přímo před ním na větvy. Uvnitř hnízda to vypadalo na podivná vejce. Ale ona to nebyla vejce spíše perly... Nádhera! Bude bohatší než před tím a stačilo jenom popolézt po stromě nahoru. A nespadnout.
Belial mezi tím pokračoval v norníkování. Práce to byla náročná, ale vyplácela se. Kopání do hlíny a kořenů postupovalo. Už se mu podařilo oddělit jednu část stromu od kořenů a pak další a další. Náhle se ozvalo děsivé praskání. Strom povolil. Kořeny přerušily oporu. Zem se začala chvět. Strom se začal bořit.
Odin měl svůj osud zapečetěný, ze stromu, který se propadal se nedostane dolů včas. Může zkusit skočit, ale kdo ví zda pád z několika metrů přežije a zda se mu navíc podaří odbelhat mimo propadající se zem.
Belial měl vyhlídky lepší. Nebyl na stromě, ze kterého by se musel dostat, ale i jemu se zem propadala pod nohama. Hliněný dóm, ve kterém bylo podzemní město, držely pohromadě jenom kořeny. Když se jejich centrální prvek, strom, oddělil, začaly se kořeny bortit a s nimi i celý strop města. Pokud se chtěl zachránit musel utíkat a to rychle.
Odin
Chtěl vyskočit z větve na větev a seskočit na zem. Jenže se mu to nepovedlo, zaškobrtl a ztratil tak důležité vteřiny. Jeho tělo zahučelo do díry se stromem.
Belial
Vzal nohy na ramena a málem vykašlal duši. Náhle jeho tlapky stanuli na pevné zemi. Po kmeni zůstala jenom díra. Strom se zřítil do hlubiny, že které se ozvalo šílené dunění a pískot.
//Odin = vyber si dvě čísla od 1 do 7 a napiš je sem do komentáře
Belial = vyber si rub/líc a napiš sem do komentáře
Teď nepíšete post, jen si vybíráte. Další postu Osudu rozhodne o vašem osudu
Belial mezi tím pokračoval v norníkování. Práce to byla náročná, ale vyplácela se. Kopání do hlíny a kořenů postupovalo. Už se mu podařilo oddělit jednu část stromu od kořenů a pak další a další. Náhle se ozvalo děsivé praskání. Strom povolil. Kořeny přerušily oporu. Zem se začala chvět. Strom se začal bořit.
Odin měl svůj osud zapečetěný, ze stromu, který se propadal se nedostane dolů včas. Může zkusit skočit, ale kdo ví zda pád z několika metrů přežije a zda se mu navíc podaří odbelhat mimo propadající se zem.
Belial měl vyhlídky lepší. Nebyl na stromě, ze kterého by se musel dostat, ale i jemu se zem propadala pod nohama. Hliněný dóm, ve kterém bylo podzemní město, držely pohromadě jenom kořeny. Když se jejich centrální prvek, strom, oddělil, začaly se kořeny bortit a s nimi i celý strop města. Pokud se chtěl zachránit musel utíkat a to rychle.
Odin
Chtěl vyskočit z větve na větev a seskočit na zem. Jenže se mu to nepovedlo, zaškobrtl a ztratil tak důležité vteřiny. Jeho tělo zahučelo do díry se stromem.
Belial
Vzal nohy na ramena a málem vykašlal duši. Náhle jeho tlapky stanuli na pevné zemi. Po kmeni zůstala jenom díra. Strom se zřítil do hlubiny, že které se ozvalo šílené dunění a pískot.
//Odin = vyber si dvě čísla od 1 do 7 a napiš je sem do komentáře
Belial = vyber si rub/líc a napiš sem do komentáře
Teď nepíšete post, jen si vybíráte. Další postu Osudu rozhodne o vašem osudu
Stará zřícenina (21.5.2023 20:33)
Vyprovodila jsem Stína, toho vořecha vypelichaného, červa nechutného, a teď mi zbývalo vypořádat se s tím, co tu zůstalo. Další špína. Jako kdyby jich tu nebyly tucty! Valili se ke mně dnem i nocí, bušili mi na vrata a prosili o nadpozemskou moc! Hlupáci! Copak nevědí, že se nikdy nepovznesou výše než chřadnoucí motýli? Opravdová moc… Ooo, ta mi praskala v žilách.
Zjevila jsem se za Tasou a prohlížela si její špinavá záda.
“Tak proč sem lezeš ty?” zaryčela jsem na Tasu vztekle. Jak se opovažovala sem nakráčet a myslet si, že tady se schová před nebezpečím? Já jsem nebezpečí! “Tohle není žádný útulek nebo zastávka pro vlky v nouzi!” zavrčela jsem vztekle a chytila tu prašivku vlčici za hlavu. Svírala jsem jí tu její tupou kebuli mezi drápy a cenila jí zuby do obličeje. “Nemáš s sebou ani žádné úplatky…!” všimla jsem si, zatímco jsem s ní třásla ze strany na stranu ve snaze vytřást z ní nějaké drahokamy a křišťály. Vůbec nic! Chudá lůza! Co mi to sem Kontinuum poslalo?! Švihla jsem s vlčicí o stěnu, její záda ji zachránila před rozbitou lebkou. Nejraději bych ji rozdupala v prach, ale tak rychlý konec by nebyl dostatečným trestem. “Příště, až sem polezeš, ty prachbídný červe, si to buď dobře rozmysli nebo přines drahokamy!” zavrčela jsem jí do obličeje a cvakla jí před čenichem zubama. Tohle ale nebylo dost. Roztáhla jsem prsty a drápy jí rozsekla skrze ušmudlanou srst kůži i maso na hlavě. Cítila jsem jak mi zelené drápy dřou o tu její dutou lebku. Krev se vyřinula z rány jako míza z čerstvě pokáceného javoru a špinila šedý kožich karmínovými šmouhami. “To aby sis to pamatovala, špíno,” zasyčela jsem jako zmije a silou vůle Tasu vyhodila ze své zříceniny.
Ludráci. Všichni do jednoho.
// Další post napiš do Jedláku pls. Also Tasa na 5 postů bude pociťovat silné bolesti, bude zvracet a bude tak slabá, že se nedostane sama z Jedláku. Also každá kapka krve, která dopadne na zem vzplane v zelený oheň, který bude pálit více, než obyčejný, tak bacha na to! Krev na kožichu bude taky pálit, ale spíš iritovat kůži.
Zjevila jsem se za Tasou a prohlížela si její špinavá záda.
“Tak proč sem lezeš ty?” zaryčela jsem na Tasu vztekle. Jak se opovažovala sem nakráčet a myslet si, že tady se schová před nebezpečím? Já jsem nebezpečí! “Tohle není žádný útulek nebo zastávka pro vlky v nouzi!” zavrčela jsem vztekle a chytila tu prašivku vlčici za hlavu. Svírala jsem jí tu její tupou kebuli mezi drápy a cenila jí zuby do obličeje. “Nemáš s sebou ani žádné úplatky…!” všimla jsem si, zatímco jsem s ní třásla ze strany na stranu ve snaze vytřást z ní nějaké drahokamy a křišťály. Vůbec nic! Chudá lůza! Co mi to sem Kontinuum poslalo?! Švihla jsem s vlčicí o stěnu, její záda ji zachránila před rozbitou lebkou. Nejraději bych ji rozdupala v prach, ale tak rychlý konec by nebyl dostatečným trestem. “Příště, až sem polezeš, ty prachbídný červe, si to buď dobře rozmysli nebo přines drahokamy!” zavrčela jsem jí do obličeje a cvakla jí před čenichem zubama. Tohle ale nebylo dost. Roztáhla jsem prsty a drápy jí rozsekla skrze ušmudlanou srst kůži i maso na hlavě. Cítila jsem jak mi zelené drápy dřou o tu její dutou lebku. Krev se vyřinula z rány jako míza z čerstvě pokáceného javoru a špinila šedý kožich karmínovými šmouhami. “To aby sis to pamatovala, špíno,” zasyčela jsem jako zmije a silou vůle Tasu vyhodila ze své zříceniny.
Ludráci. Všichni do jednoho.
// Další post napiš do Jedláku pls. Also Tasa na 5 postů bude pociťovat silné bolesti, bude zvracet a bude tak slabá, že se nedostane sama z Jedláku. Also každá kapka krve, která dopadne na zem vzplane v zelený oheň, který bude pálit více, než obyčejný, tak bacha na to! Krev na kožichu bude taky pálit, ale spíš iritovat kůži.
Jižní Galtavar (19.5.2023 10:19)
Artyom se rozhodl vzít roha za nejbližší úkryt a případně se bránit drobným kamínkem. Ne, že byněco takového proti bahnitému monstru mohlo zabrat. I Tayne se snažila vzít roha. Altaïr tomu kápl na hlavičku, opravdu bylo zapotřebí to monstrum zničit, jenže jak? iniciativy se ujala vlčice nabušená magií, která začala Bahňáka měnit v suchou hlínu a kamení. Obě Bahňákovy ruce se začaly drolit v prach, který odnášel vítr. S podivným hučením se Bahňák zastavil a zlostně na okřídlenou vlčici koukal. Sice neměl ruce, ale nebyl bezmocný! Z jeho těla vyletělo bahno a trefilo okřídlenou přímo do obličeje! Nemohla ho z hlavy vůbec sundat a byla vlastně ráda, že slyší a dýchá. Zrak mínus.
Z řeky se přivalila voda a rozmočila půdu kolem Bahňáka. Ten si nové bláto vzal a vytvořil si z něj jednu novou ruku. Co udělají ostatní vlci, když první obrana zabrala, ale obránce je náhle v nesnázích? Utéct nejde, bude to chtít něco podniknout!
Z řeky se přivalila voda a rozmočila půdu kolem Bahňáka. Ten si nové bláto vzal a vytvořil si z něj jednu novou ruku. Co udělají ostatní vlci, když první obrana zabrala, ale obránce je náhle v nesnázích? Utéct nejde, bude to chtít něco podniknout!
Márylouka (15.5.2023 15:53)
Odin se jal šplhat po stromě nahoru. Jenže vlci nelezou po stromech. Vyhoupl se na jednu větev, pak na druhou. Skok na třetí a... podklouzla mu packa na vlhkém kůrou porostlém klacku a začal padat k zemi. Bude mu přát štěstí a zachytí se, využije nějaké magie na záchranu nebo si natluče zadek?
Belial mezitím začal prohledávat okolí pod stromem. Všikl si, že mezi kořeny je hlína měkká a dala by se prokopat. Tedy stačilo se do toho jenom pustit. Temné nebe a bublání močalu kolem, nedodávalo stromu na přívětivosti.
Mlha byla kolem jejich malého ostruvku a stromu. Pokud chtěli odejit stačilo projítmlhou tak, jako sem skrze ni přišli, jenomže co když po nich pujdou příšery? Nebo co kdyz je tu další poklad někde?
Belial mezitím začal prohledávat okolí pod stromem. Všikl si, že mezi kořeny je hlína měkká a dala by se prokopat. Tedy stačilo se do toho jenom pustit. Temné nebe a bublání močalu kolem, nedodávalo stromu na přívětivosti.
Mlha byla kolem jejich malého ostruvku a stromu. Pokud chtěli odejit stačilo projítmlhou tak, jako sem skrze ni přišli, jenomže co když po nich pujdou příšery? Nebo co kdyz je tu další poklad někde?
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.