Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Borůvkový les (13.2.2024 16:04) Byl zcela jiný den než první Máj, ale i když nebyl první Máj, byl bez pochyby lásky čas. Lásky, přátelství a všech velkých a krásných emocí, které se pojí se srdcem. A právě dnes, v tento překrásný den, jedno srdéčko zaplálo horoucí vášní a láskou. Láskou k životu, ke smečce a ke svým blízkým.
Malé tmavé klubíčko černých chlupů se často vídá v odrazu vody a ledu a ví, že její jantarová očka a bělostné líce jsou to nejsvětlejší, co se na ní dá najít. Ne že by neměla vztah ke svému černému kožíšku, naopak! Lesklá srst je o to vábivější, když je temná jako uhel. A žluté oči jí bezpochyby dodávají šmrnc. Nicméně když si tak Keziah v tento přenádherný čas přemítala o tom, jak kdo v její smečce vypadá a jak vypadají vlci obecně, zazáviděla vlkům jejich světlou srst a oči zabarvené dle magie. Ach ta magie, jaké to asi je? Jaké to je mít oči modré, rudé, hnědé, nebo fialové? Jak se vlci s takovýma očima cítí?
Inu jak tak přemýšlela o výjimečnosti barev, zahřálo ji podivně u srdce. Ten pocit neznala, nic jí neříkal, neměla ponětí, co to má být. Protože však byl Amorek poblíž a pozoroval počínání mladičké vlčice, rozhodl se jí dodat trochu světla a jasna do svých pocitů. Vystřelil ne jeden, ale rovnou dva šípy. První mezi ouška zezadu do hlavy a druhý do srdce.
Šíp za ušima způsobil, že Keziah pookřála a rozhodla se na chvíli upozadit svůj rozum, uklidnit mysl a otevřít své nitro všem vlkům, kteří mají světlejší srst než ona (hnědá, šedá, bílá... každá světlejší než černá). Těmto vlkům, po dobu trvání Amorkova šípu, dokáže o mnoho více důvěřovat a potlačí svou opatrnost daleko za své limity.
Druhý šíp jí dovolí otevřít své nezkušené srdce a zcela se oddat krásným pocitům zamilovanosti a lásky. Tyto hluboké city věnuje prvnímu vlkovi s očima dle barvy magie, kterého potká. Tento vlk bude pro ni to nejkouzelnější a nejkrásnější stvoření na celém širém světě a ona poprvé okusí sladkou chuť emoce zvané láska.
//Amorek platí do konce měsíce února
Středozemní pláň (13.2.2024 16:03) Uši mala stiahnuté dozadu a veľmi bojovala s faktom, že sa jej do očí ešte stále tlačili slzy. Bola patetická, alebo to jej aspoň vravela jej myseľ. Ale zase keď k nej bola Bouře milá, znamenalo to, že aj ona za niečo stála. Prečo by inak niekto chcel s ňou tráviť čas a správal sa k nej tak... Tak dobre? Bledá vlčica ešte raz potlačila slzy, jednou z predných láb si prešla po mokrých viečkach a zhlboka sa nadýchla. Nie, túto príležitosť nepokazí! Urobí všetko pre to aby v nej jej spoločníčka videla novú priateľku a toto ich stretnutie nebolo posledné. ,,Ani nevieš ako veľmi si tvoju ponuku vážim," usmievala sa, snažila sa nepôsobiť dotieravo, no ako veľmi sa snažila skryť svoje rozjarenie až tak jednoducho to nešlo, než by si mohla predstavovať! Chvost prezrádzal všetky jej pocity omnoho skôr ako si ich ona bola ochotná priznať. Možno sa na ňu na novom území skutočne usmialo šťastie a nový život môže začať!
//Amorek platí do konce měsíce února
Mechový lesík (13.2.2024 16:03) Vlčí Amor sa na jednookého čierno-bieleho vlka chvíľu díval bezpečne skrytý medzi lístím stromov. Práca Amora je niekedy ťažká; čo sa tomuto navonok mrzutému samotárovi najviac hodilo primiešať do života? Nemohol ho donútiť ostávať v tomto lesíku dlhšie len pre utuženie vzťahov - to by pravdepodobne vyšlo presne naopak. A tak Amorovi chvíľu trvalo, kým natiahol tetivu so špeciálnym šípom. Len čo šíp trafil svoj cieľ, Meinere pocítil slabé, no zreteľné nutkanie spraviť niečo romanticky hlúpe. Zrazu mu somarinky ako podarovať druhému pekný kamienok prišli roztomilo hlúpe, nie iba hlúpe. Čierno-biely vlk mal jednoducho chuť si niečo takéto vyskúšať, pretože napriek pragmatickej zbytočnosti podobných gest mal dojem, že by milý akt spôsobil radosť nielen druhej osobe, na ktorej mu záleží, ale aj jemu samému.
//Amorek platí do konce měsíce února
Ledová pláň (13.2.2024 15:47) V ledových pláních, kde vše bylo chladné a ledové se přesto našlo něco co se zvládlo rozehřát. Je to kouzelný magický čas ten Valentýn a to každé srdce v kterékoliv nehostinné nížině roztaje vášní.
To stejný právě čekalo černo-bílou fialovookou krásku, která doposud na všechny koukala jako na naprosté blbce, neboť skákali do díry aniž by přemýšleli nad následky.
Byl to snad klam, či možná touha, přičemž se ji vše rozleželo, a při pohledu na Cyrila ji srdéčko uvnitř poskočilo. Vlk ji najednou přišel velmi okouzlující a kdykoliv promluvil, vlčící projel mráz. Mohla to házet na okolní mráz a podivnou situaci. Ovšem ten náhlý pocit byl silnější a ona měla silné a hlavně neodolatelné nutkání se vlkovi držet poblíž a držet ho v bezpečí před každou nástrahou, jenž mohla v jejich následující situaci nastat.
Vlčice Lilac byla zasažena v tento kouzelný den a bylo ji souzeno pokusit se konečně najít svou lásku, no nejspíš ji nezbývalo nic jiného, než udělat první krok.
//Amorek platí do konce měsíce února
Sarumenský hvozd (13.2.2024 15:46) Ah, nebohá duše. Tolik hledá a hledá někoho, kdo by ji pochopil. Kdo by byl jejím přítelem. Ale ani zde se jí to nepovedlo. Amorek se na to více nemohl dívat. Jak je s nebohou vlčicí zacházeno, i když si to nejspíš přivodila sama. Ale nebyl tohle právě důvod, že Amorkovi oči spočinuly na Styx? Že potřebovala pomoci? Najít spřízněnou duši, kterou by od sebe neodehnala. Kterou by neděsila, ani vzhledem ani minulostí?
Ano Amorek se rozhodl. Dopřeje Styx šíp přátelství, který si tu schovával. Doufal, že pomůže její touze získat přítele. Zamířil a vystřelil. Zašeptal ještě kouzelnou formuli, než šíp opustil tětivu luku. Nechť každý bílý či smetanový vlk je tvým možným přítelem. Hledej raději u samců než samic, tam na tebe čeká větší úspěch. A šíp letěl.
Zda našel svůj cíl a Styx bude mít u vlků se světlým kožichem štěstí, to ukáže jen čas. Ale ani ten není neomezený. Amorkova magie má sílu jen do konce února. Po tomto datu je vše při starém a hledání přátel je pouze na šedé vlčici. Zatímco bude Amorkův šíp fungovat, budou ke Styx všichni vlci s bílým kožichem přátelštější.
//Amorek platí do konce měsíce února
Hadí ocas (13.2.2024 15:44) Mitsurugi.Velice klidný a vyrovnaný, vnímám jako snob, určitý nedostatek sociálních dovedností? Nechce si připustit, že se o své přátele hluboce stará? Taková povaha se Amorkovi nezamlouvala. Rozhodně ne během období lásky! A tak si pro Mitsurugiho připravil jeden opravdu speciální šíp. Zaměřit se na cíl, natáhnout, a… bum! Vlčkovi se Amorkův neviditelný šíp zabodl do paty, z které se mu kouzlo začalo šířit do celého těla. Ale... co to bylo? Vlkovi jako by začalo brnět celé tělo, a všechny ty krásné emoce spojené s láskou mu dočista vymazaly rozum z hlavy. Amorek se tiše zachechtal a v mžiku byl pryč. Tak znovu příští únor!
Mitsurugi nyní bude přímo přetékat láskou - platonickou i romantickou. K čertu s klidným a vyrovnaným vlkem! Mitsurugi teď bude všem vlkům, kteří mu přijdou na oči, vyprávět, jak moc je má rád, a jak je rád mezi nimi. Slzy, smích, objímání - to vše teď patří k VIP balíčku emocí, které vlčovi vlezly na mozek! Jakmile Mitsu potká 4 vlky (postupně či naráz), kouzlo pomine. Hodně štěstí!
Zároveň ovšem způsobil amorkův šípek podivné bublání v bříšku a pak... well. Vlk si zadělal nejenom zadek, ale i packy. Nepřijemný puch se táhnul úplně všude. Snad tahle střevní choroba není nakažlivá...
//Amorek platí do konce měsíce února
Jelikož jsi neposlal/a svůj postík máš i postih za neodeslání
Asgaarský hvozd (13.2.2024 15:44) Noví přátelé se hodí vždy, ne? Hlavně takoví, kterým řeknete i svá nejtemnější tajemství a oni vás nebudou soudit. Vivianne moc přátel neměla… No, stává se, když většinu času jenom živoříte s rodiči a sourozenci. Ale teď je venku, nemá večerku a může se bavit! Jen… kdyby okolo sebe neměla furt jenom svoje příbuzné. Snad proto jí padlo očko bledé na Zurri, která by se mohla snad stát její bff? A přátelství nejlépe tvoří klevetění. Vivianne má určitě co říct o tom, co ji tam přivedlo a tak, možná se zmíní o někom, kdo jí někdy padl do oka, třeba si postěžuje na nějaké trable. Ale jenom Zurri.
Vivianne se chce povídat a to hodně, ale hlavně se Zurri, o všem a o všech.
//Amorek platí do konce měsíce února
Asgaarský hvozd (13.2.2024 15:43) Zurri je čerstvě dospělá slečna obalená bahnem a tak, ale furt je to slečna a amorek je občas konzervativní a zaseknutý v roce 1950. Nebo v dívčím románu, jedno z toho. Tak či ona, na Zurri leze taková… petite chřipečka, kdy každý samec v okolí je velkým silákem, který by zahřál její drobné srdéčko, sotva na něj zamrká. Ale zároveň je furt dost stydlivá na to, aby dala najevo, že se jí to vlastně líbí. Mrká jako panenka, pochechtává se nad vším i nevtipným, co jí je řečeno a očka přitom hází po okolních samcích, jestli jí věnují pozornost. Ale pozor, žádný krok sama neudělá, jenom zkrátka… je z ní trochu nána, co si budem.
Zurri je trošku stydlínka v obklopení všech, co tam jsou. Kroutí se, přešlapuje, ale všeho tak něžně a elegantně, aby jí někdo neosočil, že má třeba červíky nebo tak.
//Amorek platí do konce měsíce února
Ledová pláň (13.2.2024 15:41) Na nějakou velkou lásku měli Zed ještě čas. I Amorek usoudil, že by si nejdřív měli užít té vlčecí nevinnosti a není kam spěchat. Chvilku nad nimi kroužil, rozmýšlel si, co s nimi provede. Potom se ale Amorek uchechtnul, napřáhl se a vystřelil šíp, který se rozprsknul kolem při prvním dotyku se Zed. Škoda, že to nikdo nemohl vidět, bylo to kouzelné!
Zed mohli ucítit jemné šimrání a jako kdyby se svět kolem nich trochu rozjasnil. Cíl byl jasný, získat nového nejlepšího kámoše! První vlk, který Zed přijde pod čumák, je ten nejvtipnější a nejzajímavější vlk, kterého znají a bude ho/ji chtít poznat co nejlépe, úplně je okouzlí. Budou se vlka držet jako klíště a budou se chovat jako kdyby se znali celý život!
Když bylo Amorkovo dílo dokonáno, prostě se jen zasmál a puf, byl pryč. Byl čas si vybrat dalšího (ne)dobrovolníka.
//Amorek platí do konce měsíce února
Ledová pláň (13.2.2024 15:41) Nina byla zrovna v situaci, kdy na lásku a ani podobné věci neměla sebemenší pomyšlení. Měla za úkol jiné věci, potřebovala vyřešit situaci, ve které se nacházela. Ale jak tomu obvykle bývá, osud s ní měl trošku jiné plány. Najednou v sobě našla vlčici, kterou jako kdyby neznala. Byla někým jiným, měla chuť si zablbnout, zalaškovat a kdo ví, co to přinese. Ale to teď nechtěla řešit, jeden nezávazný flirt přeci nikoho nezabije, no ne? A první, kdo jí padl do očka, byl Star. Vlček stojící kousek od ní. Rozhodla se, že až se celá situace uklidní, užije si s ním. Zábavu, flirt, všechno, co jí napadne. Chtěla, aby v sobě probudila tu vlčici, která každého svými ladnými boky svede. A možná si jen užije? Anebo z toho bude něco víc? To už bylo jen na jich dvou.
//Amorek platí do konce měsíce února
Mechový lesík (13.2.2024 15:40) Byl to den jako každý jiný. Nemesis byl po boku svého partnera a povídali si tak, jako běžně. Jenže to, co nadcházelo, Nemesis vůbec nečekal. Z ničeho nic, jako kdyby se onen okamžik, ve kterým se nacházel, zastavil. Čas přestal plynout, stromy se přestaly vlnit ve větru. A jeho polil zvláštní pocit, který donutil svá očka zapíchnout do Alastora. V ten moment, jako kdyby byl ještě více si jistý, že právě on je ten pravý. Že vlka, kterého si kdysi dávno vybral jako svého partnera, může považovat za svou drahou polovičku. V jeho očích najednou Alastor vynikl, jako nikdy předtím. A ačkoli Nemesis Alastora miloval, nyní byl jeho pocit lásky k němu mnohem silnější. Zasáhl ho Amorkův šíp, který ho donutil bezmezně věnovat Alastorovi svoje city a zároveň si být jistý, že je to ten, kterého bude mít po svém boku do konce života.
//Amorek platí do konce měsíce února
Ledová pláň (13.2.2024 15:38) Cyril a Metoděj byla skvělá dvojka, pokud Mětoděj znamenalo hodně špatný den. V zemi díra, v díře vlci, nad dírou ukřičení paviáni, nad Cyrilovou hlavou prosvištění, rána do hlavy a místo lásky a krásy přišlo špatné spojení neuronů. Někdo by to nazval overthinking, někdo nulový bud sebezáchovy, jiní by to řekli nějak sprostě, ale tak či tak, Cyril se měl na co těšit. Ať chtěl udělat cokoli, v mozku mu to nějak cvaklo, křuplo a udělalo piruetu. Chtěl jít vlevo? Tak šel vpravo. Skočit do díry? Začal kopat vlastní díru. Ostatní mu radili, že by se měl rozhlédnout, než přejde stádu přes cestu? Tak zavře oči a vyrazí vpřed. A do kdy? Než umře.
Vtípek. Trochu. Do smrti nebo do konce osudovky (takže smrti).
Cyrilovi se to seplo blbě. Ať přemýšlí nad čímkoli, dělá víceméně pravý opak. Ne úplný opak, ale zkrátka ho za to tým nepochválí.
//Amorek platí do konce měsíce února
Asgaarský hvozd (13.2.2024 15:36) Zklamání v lásce dokáže jednoho srdce uzavřít a obehnat železnou zdí, aby už nikdy k podobné bolesti nedošlo. Naštěstí už si Amorek zpovzdálí brousí svůj nevinný šíp, aby pomohl jedné raněné dušičce se zase zahojit. Nic netušící Parsifal tak dostal zásah přímo do hrudi a všechny zdi rázem padly. Parsifala přepadla chuť s někým sdílet své sny, své plány, svůj život a rozhodně to plánoval říct prvnímu vlkovi, který se mu nachomýtnul pod tlapky. Bez omáčky, bez vyhýbání, bez výmluv. Chtěl být otevřený, tak jako ještě nikdy a doufal, že třeba tak natrefí na někoho, kdo ho pro jednou pro to vše neodmítne.
//Amorek platí do konce měsíce února
Sarumenský hvozd (13.2.2024 15:35) Říká se, že v krušných časech jsou city nejzranitelnější. Ty špatné, i ty dobré. Amorek vševidoucí samozřejmě viděl, jaký boj se v lese odehrál a rozhodl se tak nad nebohými zdejšími vlky smilovat a trochu jim k těm dobrým pocitům dopomoci. Byla to však od něj skutečně pomoc? Tím už se nestihl trápit, natáhl tětivu svého šípu a jeho hrot se zabodnul ironicky do Rolandova zdravého oka, kterému nyní byla propůjčena schopnost nepřehlédnutelně vidět všechnu tu lásku a hluboké city, kterými vlci kolem něj oplývali při obraně svého domova a pomoci svým druhům. A protože jak je známo, city jsou nakažlivé, všudy přítomné emoce obměkčí i srdce hnědého obra, který zaplane hlubokou nákloností ke každé vlčici, která mu věnuje svou péči, pouze však, učiní-li tak do konce posledního únorového dne.
//Amorek platí do konce měsíce února
Asgaarský hvozd (13.2.2024 15:34) Amorek byl poměrně unavený, když narazil na Siriuse. Chvilku si ho prohlížel a trocha energie se mu vrátila, Sirius byl perfektní adept! Amorek si rozmyslel, co by mu tak mohl provést, měl představu perfektní lásky na celý život. Když ale vypustil svůj šíp, zjistil, že vypustil… No… Ne úplně správný. Než ale dokázal zareagovat, šíp už trefil Siriuse a bouchnul. Žádné krásné, romantické jiskřičky, i když i po těch tam stopy byly. Amorek zblednul. Ajaj. Vypustil špatný šíp, jistě, trocha té lásky tam byla. Ale ani on si teď nebyl jistý, co se stane.
Chudák Sirius mohl pocítit píchnutí v bodě, kam ho šíp trefil (někde kolem hrudi). A z toho místa se mu skrze celé tělo rozlil ne úplně pěkný pocit. Vlastně byl naštvaný. Valentýn se blížil a on nikoho ještě neměl! Proč? To by mohla být jedna z jeho potencionálních myšlenek, Amorek nad tím ale ztratil kontrolu. Sirius si svůj hněv bude chtít vylít, a to na vlkovi, který mu jako první padne do oka. To, jak daleko to zajde nikdo neví. Ale… Co když už mu dojdou slova a najednou se jeho hněv smíchá i s tím pěkným hřejivým pocitem náklonnosti k tomu vlku? Naštvaný, ale zamilovaný.
Amorek z toho byl pěkně vyjukaný a rozhodně nechtěl pozorovat potencionální katastrofu. A tak zmizel hned co mu došlo, co právě způsobil. No… Hodně štěstí, Siriusi.
//Amorek platí do konce měsíce února