Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jakmile vlci došli blíže, spatřili obrovskou chlupatou věc, která k nim byla otočena zády. Obří hřbet pokrývaly čokoládově hnědé chloupky, které místy dostávaly černý ráz. Mohlo to snad chvílemi vypadat i jako velký plyšáček, jen obejmout a pomazlit se, když však začal bušit čtyřmi tlapami do země a vydávat tak otřesné zvuky, jistě už tak k zulíbání nebyl. Jakmile se však otočil, veškerá roztomilost šla stranou. Zvíře bylo velikosti a tvar těla medvěda, ovšem jeho temně rudé oči a ostré dlouhé tesáky vás ujistily, že toto je něco horšího než medvěd. Zahleděl se na dva příchozí vlky a o to více začal křičet a bubnovat do země. Agresivita a nevraživost z něj jen čišela. Co teď? Útok? Pokus o domluvu...?

Elisáček i Arčíček se pozastavili nad zvuky, které přicházely ze severu jejich území. Neustále se opakovaly a dostávaly pravidelný rytmus. Co to jen mohlo být? Kdyby se tito dva vlci vydali více na sever, zahlédli by něco obrovského mezi stromy...

Chladný vítr profukoval celým Asgaarským hvozdem, ovšem vlci si na to již zvykli. Museli. Počasí nebylo tak teplé, jak byly v těchto měsících zvyklí, přesto se však dalo žít a radovat. Několik hodin se na toto území usmívalo sluníčko a jeho paprsky zahřívaly promrzlou půdu. Všechno však nebylo tak usměvavé, jak se zdálo. Sem tam se územím rozezněly zvláštní zvuky, ovšem nikdy ne tak silné, aby to některý z vlků bral jako hrozbu či věc k prozkoumání.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Zvuky se ozývaly odevšad, přitom však odnikud.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Opakovaly se. Nepravidelně, ale stále se opakovaly. Rázem přestalo svítit slunce a místo něj nastoupil lehký deštík, který se během vteřiny změnil v ukrutný liják, přes který se nedalo skoro ani dívat na metr před sebe. Každý, kdo měl aspoň špetku rozumu, se utíkal schovat. Zvuky však nepřestávaly.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Na území byl očividně nezvaný host...

Vločka a Meinere skoro nic ve tmě neviděli, ale jejich oči si postupně zvykly na tmu a začaly rozeznávat obrysy a pak také barvy a celé tvary. Nakonec už viděli všechno ve svém okolí. Za nimi šplouchala voda, protože zadní část lodi byla pod vodou, a před nimi bylo několik beden, které nevypadaly nijak zajímavě. Ovšem jedna bedna byla zajímavě vyřezávaná, bohužel byla zamčená a tak nebylo možné ji otevřít. Jasné však bylo, že v této bedně je něco zajímavého. Vlci by ji rozhodně měli vzít sebou, nejdřív však musí mezi bednami najít nějaký východ.
Na palubě mezitím Lucien, Takki a Darkallain prohledávali palubu. Lucien byl první, který objevil podivný poklop, který vedl dolů na opačné straně lodi, kde byla díra, ve které byla Vločka a druhý vlk. Poklop byl však těžký, aby ho mohl otevřít jeden vlk.

Vlci stoupali po tmavých schodech a snažili se neupadnout. Pád příkrých schodů by měl za následek nepříjemné zranění. Venku se začalo rozednívat a sluneční paprsky jim ozářily konec dřevěného schodiště. Paluba, na kterou vystoupali, byla obrovská. Všude se válely řasy a potrhané kusy plachet. Všichni byli udiveni, jak obrovský prostor se na palubě objevil. Vločka byla jedinou vlčicí mezi vlky a tak bylo normální, že měla trochu větší strach než ostatní. Možná že kdyby se méně bála, všimla by si, že vstupuje na ztrouchnivělou podlahu. Dřevo se s praskáním napjalo a bílá vlčice se propadla dírou dolů. Dole byla tma. Co udělají ostatní vlci? Mají zůstat na palubě a pokusit se najít bezpečnou cestu k vlčici, kterou by se dostala ven? Nebo se pustí dolů za ní a budou doufat, že nějaká cesta ven existuje?

Vlci si prohlíželi loď a všem se jim v očích zračil strach. U někoho víc u jiného méně. Darkallain přistoupil k trupu lodi nejblíže a zvědavě si ho prohlížel, zatím co ostatní se pomalu vzpamatovávali a uvědomovali si, že loď jim zatím není schopna nijak ublížit. Darkallain objevil na trupu zajímavý nápis. Velkým písmem Flor de la Mar. Co jen ten nápis může znamenat?
Takki a Lucien se rozhodli loď prozkoumat také. Zatím co Vločka s Meinerem stále váhali, jestli se k oné věci přiblíží a překonají tak svůj strach. Nejodvážnější ze všech byl Hexëd, který si to po mokrém písku zamířil přímo k lodi. Déšť pomalu ustával a hladina se zklidnila, takže se loď objevila v celé své kráse, jen kousek zadní části byl pod vodou. Hexëd si to namířil k trupu a objevil v něm díru, ve které byly schůdky, po kterých by se dalo vyskákat nahoru na palubu.

//Dobře tímto to uzavírám a počítám s Vločkou, Lucienem, Meinerem, Darkallainem, Takkim a Hexedem :D (Omlouvám se pokud je vaše jméno špatně vyskloňované) Prosím doražte jak rychle můžete :)

//Takki klidně může taky dorazit těch 5 je jenom orientační číslo když bude o vlka víc nevadí ;)

Déšť bičoval moře i pláž a velké tmavé mraky se honily po obloze. Velké vlny, které se z vody tvořily, narážely na břeh a přinášely sebou podivnou věc. Ve tmě nebyla nejdřív vidět, ale čím blíže byla písečnému břehu, tím více se začaly objevovat její obrysy. Mohutná dřevěná věc, nesená vlnami dorazila ke břehu a zaryla se do písku s hlasitým skřípěním, které nerozléhalo po okolí. Mraky se rozestoupily a vykoukl měsíc, který onu obrovskou věc ozářil. Byla to stará loď. Kdo jí postavil a za jakým účelem to bylo všem neznámo. Byla naprosto opuštěná a jediný pohyb, který se dal pozorovat, bylo poletování roztrhané vlajky a plachet ve větru. Dřevo praskalo a napínalo se, vydávaje podivné zvuky, které vlci v okolí nejspíše nikdy neslyšeli. Ale všimne si někdo vůbec toho, co moře vyplavilo na břeh nebo ne? A pokud si všimne, bude se mu chtít prozkoumat dřevěnou loď a její podpalubí, které možná skrývá neznámý poklad?

//Dámy a pánové, začíná menší akce pro cca 5 vlků, a proto prosím všechny, kteří se chtějí účastnit, aby napsali do komentářů a přemístili se sem :) děkuji

Po nějaké době se jeden ze tří vlků (Nareia, Falion nebo Lievenne) rozhodl, že brašnu prostě vezme do zubů a odnese ji o kousek dál na jih, kde se Středozemní propadlina nacházela. Byla vlastně trochu nepřehlédnutelná - velká díra v zemi skoro na dohled od jezera.
Jakmile jste brašnu pustili tam dolů, několikrát to cinklo a vám se u nohou objevila odměna za vaši poctivost - taková malá hromádka lesklých, pěkných kamínků. Nareie zůstalo dokonce jedno zlaté pírko (ostatní se záhadně vypařila).
A co by se stalo, kdybyste se rozhodli brašnu nevrátit a nechali si věci uvnitř? Nu, asi by se během pár minut rozplynula do nicoty...

Lievenne, Nareia a Falion získávají po jednom křišťálu a patnácti opálech, ametystech nebo smaragdech. Moment, ty tu nemáme, Smrt už je dávno všechny vybrala... Safírech. Santiago dostává pět symbolických za počáteční účast, zbytek to bude muset oželet.

Všichni jste propuštěni z bídného čekání.

Po té, co se Coffinovi podařilo rybu chytit a odběhnout s ní na břeh, ztratili se ostatním z dohledu v blízkém křoví. Mladý kropenatý vlček se rybu snažil udolat, ale ona se nemínila jen tak jednoduše vzdát. Plácala sebou, cvakala zuby a snažila se protivníka kousnout, aby jí dal konečně pokoj. Jednou nebo dvakrát se dokonce trefila a Coffina znovu kousla. Hned jej ale pustila a snažila se dostat zpět do vody. Coffin se jí sice snažil bránit, ale nebylo mu to nic platné, protože břeh byl za křovím sráznější, takže jakmile se tam ryba dostala, skutálela se v kotrmelcích zpět dolů do vody. Chvilku zůstala omráčená, ale nebylo to na dlouho. Hned jak se vzpamatovala, mrskla mohutným ocasem až voda vystříkla a plavala od vetřelců pryč po proudu řeky.

Nareia poodkryla čenichem látku a v brašně se zatřpytila hromádka křišťálů a dalších drobounkých, třpytících se drahokamů. Najednou se ale odnikud vzal světle hnědý vlk se srstí, která vypadala, jako by její konečky byly namočené z tekutém zlatě. Nad vlkem se sklápěla dvojice impozantních křídel, i když celé zjevení bylo jaksi... poloprůhledné, snové.
Vlk upíral na Nareiu a pak i na okolní vlky mírný, neútočný pohled, i když na brašnu položil jednu ze svých velkých tlap.
Tato brašna je majetkem Poutníka, ozval se měkký, trochu znuděný hlas, který všichni slyšeli v hlavě. V případě nálezu neprodleně vraťte na adresu pobočky: Dno Středozemní propadliny, Gallirea.
Poloprůhledná vidina vlka kromě této zprávy a jednoznačně majetnického gesta na brašně nic nedělá, všichni tedy brzy usoudíte, že jde o nějaké kouzlo a Poutník tu není doopravdy a osobně.

Coffin se bez zaváhání při vzpomínce na vypůjčenou věc vrhl do vody a očividně moc neuvažoval, stejně jako jeho vodní společník. Během chvíle se kolem nich shluklo několik desítek ryb, větších i menších a za vidinou teplé čerstvé krve se vrhaly na vlky. Ti samozřejmě neměli naprostou šanci a jedinou možností, jak se zachránit, bylo vylézt z vody. Takže rychle, opusťte vodu, nebo se stanete přesnídávkou piraní!
Zbylí vlci mohli nějak pomoci, ovšem museli si dávat pozor, vše, co bylo ve vodě, bylo krajně nebezpečné.
Po přívěsku zatím ani vidu, ani slechu - možná proto, že přívěsky nemluví.

Ať už někdo Falionovi odpověděl nebo ne, před vámi leží i nadále zlatohnědá brašnička. Po žďuchnutí najednou nezmizela, prostě... byla dost hmotná na to, aby se dala prozkoumat.
Čicháním nedokážete určit, z čeho je, i když to hodně připomíná příjemnou vůni kůže; vašim pisatelům by nejvíc připomínala pošťáckou tašku s volným překryvem přes klokaní kapsu... Ta vypadá docela naditě.
Zdá se, že hlavní "problém" je teď morální otázka, jestli se pokusíte najít majitele tašky, nebo nakouknete dovnitř a zjistíte, jestli tu není něco, co by se vám mohlo líbit...

Znenadání se z jiného území přihnal tmavý vlk, Morfeus a vytáhnul nebohého Coffina z řeky, přičemž z něj taktéž serval veškeré kousavé bestie, které se na něj přisály jako včerly na med. Mohlo se zdát, že všechno je v pořádku a veškeré nebezpečí je zažehnáno, kdyby se Coffin neprobral a nezjistil, že jeho vypůjčený přívěšek je fuč. Nějaká ryba mu ho zbaštila! Nebo snad ukradla? Není však času na zbyt, je sic zraněný, ale půjčenou věc musí najít! Pomůže mu v tom někdo?