Příspěvky uživatele

Znenadání se z jiného území přihnal tmavý vlk, Morfeus a vytáhnul nebohého Coffina z řeky, přičemž z něj taktéž serval veškeré kousavé bestie, které se na něj přisály jako včerly na med. Mohlo se zdát, že všechno je v pořádku a veškeré nebezpečí je zažehnáno, kdyby se Coffin neprobral a nezjistil, že jeho vypůjčený přívěšek je fuč. Nějaká ryba mu ho zbaštila! Nebo snad ukradla? Není však času na zbyt, je sic zraněný, ale půjčenou věc musí najít! Pomůže mu v tom někdo?

Území kolem břehu řeky Midiam bylo celkem zavlkováno. Na jednom úseku ležela černošedá vlčice Cora s bílomodrou vlčicí Scaritou, na druhou úseku se bavili Kessel se Sigym a mezi nimi se nacházel nebohý kropenatý Coffin, který nemohoucně ležel a volal o pomoc po krvelačném útoku piraní. Aniž by si toho Coffin stačil všimnout, ležel zrovna na svahovitém místě, kde se břeh klopil do vody a vzhledem k tomu, že bylo dosti mokro, jeho ležící tělo pomaloučku ale jistě sjíždělo dolů, zpátky do vody... Samozřejmě, že si toho Coffin v návalu adrenalinu ani nevšimnul, ale... Co bude dál? Vyslyší někdo jeho úpěnlivé volání?

Vlci, kteří se zrovna nacházeli na Přímořské pláni, měli štěstí! Díky nedávnému přílivu bylo na pláži spoustu mušliček, které stačilo jen nasbírat! Takže jen do toho, ať jsou vaše úkryty plnější!

// Leighton a Niklifa dostávají po 15 mušličkách!

Krtek sledoval počínání vlka a lehce se usmíval, jakoby si snad myslel "A zase jsem vyhrál!". Jakmile Skyl dostavila, co měla v plánu, několika malými skoky se zvíře dostalo do svého domečku, kde také celé zmizelo. Když se Skyl otočila k odchodu, malé nezbedné zvíře chytlo ještě poslední kousek hlíny a hodilo to po ní. Následně zmizelo v hlubinách podzemních tunelů, odkud již nevykouklo."

Ať se vlčice snažila sebevíc, krtka už více vyprovokovat nemohla. Vždyť zničila jeho pracné dílo! Teď se rozhodl se za tento čin pomstít a to pěkně tvrdě. To, že na něj pokřikovala, když dostala přímý zásah do hlavy, jej nechávalo zcela klidným a i nadále se uculoval. Když se však po něm vrhla tesáky, skočil zpátky do nory a nevylezl ani během toho, co domeček ničila. Najednou však vyskočil z nory opodál a pěkně svižně házel všechny kusy hlíny i kamení na její pozadí. Jakmile se však otočila, zase zmizel.

Krteček si rozhodně nic nedělal s tím, že se to Skyl nelíbilo, právě naopak, byl z toho nadšen a bylo to vidět i na jeho obličeji! Když se vlčice k němu otočila zády a začala na něj také házet hlínu, aniž by to dalo krtečkovi větší prácy, schoval se zpět do své díry a nedostal tak ani jeden zásah. Jakmile Skyl přestala a otočila se, jaké škody krtkovi napáchala, vyskočil ze své dírky a jeden pěkně velký kus zeschlé hlíny hodil Skyl přímo mezi oči!

Bylo hned jasné, že velký vlk se rozhodně nezalekne malého krtečka, i přesto to však bylo velmi komické k zahlédnutí. Krteček se však stále nevzdával, i když se Skyl snad připravovala k boji a lehce na něj zavrčela. Na to krtek zareagoval jednoznačně - pacičkama zabral v hlíně a hodil do obličeje černobílého vlka tolik hlíny, co jen mohl a stále nepřestával lamentovat.

Jakmile posadila Skylieth svůj obří zadeček na kopeček hlíny, ozvaly se prapodivné zvuky. Mohla se rozhlížet kolem a napínat uši, jak jen chtěla, ale dotyčného zahlédnout rozhodně nemohla. Zvuky vždy na chvíli ustaly a poté se daly znovu slyšet. Najednou však Skyl ucítila tlak na svém pozadí, jak se jí hlína rozpadá pod půlkami a že jí něco tlačí.
Když alespoň o kousíček posunula své pozadí jinam, mohla zahlédnout rozčileného krtka, jak s sebou mlátí a snaží se od svého těžce vydobytého domečku odehnat každého, kdo se k němu přiblíží - tedy i vlka. Pištěl, cenil zuby a mával svými pacičkami. Škoda jen, že to nebyl krteček v kalhotkách, jistě by si na Skyl vzal i lopatičku!