Gallirea - Příspěvky uživatele

28.12.2014 - 4 úkol (celkově)

Teď se ukáže vaše kreativita a hlavně vaše sny. Za úkol budete mít:
Moje vysněná smečka
Zde mi napíšete, jak by jste si představovali svou vlastní smečku. Kde by byla? Jak by se jmenovala? Které členy byste v ní uvítali? Kdo by byla vaše beta? Atd… Vše je jen na vás. Jistě, že ti, co jsou ve smečce, taky píšou a alfy mi krásně prozradí to samé, ale ještě dostanou úkol navíc: Co je největším problémem, přínosem a radostí, dělat právě tento vysoký post. (Za to nebude odměna navíc!)

Úkol je naprosto primitivní, máte 24 hodin...
Dobrou

Ze včerejška odměny:
Správně:
Prkna: 6
Hřebíky: 4
Trubky:3
Instantní sníh v prášku: 2
Šrouby a matice: 1
Mléko: 1,5

S nějakou tou chybkou: Pouze polovina odměny

Zítra budou 2 úkoly!

Čekáte úkol že? Ha...Počkejte si do zítra :D

Jinak tu pro vás vám pár informací...
Odměny za příspěvek se slovy:
Prkna: 6
Hřebíky: 4
Trubky:3
Instantní sníh v prášku: 2
Šrouby a matice: 1
Mléko: 0,5

no a taky pár poděkování:
Od Meadow pro admins:
Chcela by som sa Vám poďakovať za všetko, čo pre náš robíte a väčšina hráčov si to neuvedomuje :). Som veľmi rada, že Silmarion nezanikol vďaka Vám a hýbe sa to i naďalej. Úprimne, by som bez Mei asi nevydržala a vďaka Vám sa o to starať nemusím, takže ďakujem, ešte raz :).

A Taky od Ghosta pro celou Gallireu:
Tímto bych chtěla poblahopřát všem vlků, s kterými jsem měl tu čest již hrát, ale i těm, kteří na to stále čekají. Je vás mnoho a proto všechny ty jména rozepisovat nebudu, avšak to nemění nic na tom, že i když tu jsem krátce, tak mám tuhle komunitu strašně rád a vracím se sem s úsměvem.
Proto všem přeji krásné prožití Vánočních svátků a zbytek dní v tomto roce. Rok se chystá ke konci a my budeme vstupovat do nového, proto vám i do nového roku přeji všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, úspěchů a hlavně si nezapomeňte dát nějaké předsevzetí! :)

27.12.2014 - úkol č.3

Hledačka
Muchacha. Dneska jsem si připravila pěkný zmatek. No asi to bude to nejnáročnější… Je před námi postižená křížovka. Jelikož jsem po Vánocích pěkně líná, nechtěla se mi dělat křížovka jako taková. Vlastně nemá ani žádnou tajenku.
Klasicky - místo hvězdičky patří písmenko.
Zde zadání:
1) 145 (*****)
2) 33 (****)
3) 24 (******)
4) 131 (******) Zde trochu troller Neon zklamal :D
5) 10 (********)
6) 22 (*********)
7) 5 (******)
Říkáte si, že to stejnak nedává smysl? Ok, napovím vám, v závorce jsou opět hvězdičky, které opět zahrazují písmena. Dále vám napovím, že se budete skvěle babrat v seznamu uživatelů Gallirei. (Gallirea a Osud se počítají taky.)
Přeju úspěšný lov.

K odměnám ze včera:
Všichni, kteří napsali poděkování dostanou:
Prkna: 6
Hřebíky: 4
Trubky:3
Instantní sníh v prášku: 2
Šrouby a matice: 1
Mléko: 0,5

26.12.2014 - úkol č. 2

Příspěvek se slovy...
Není to nic, co by jste neznali. Prostě napíšete herní post, do kterého zakomponujte tyto slova:
Párek, perník, vánočka, ponožka, advent, krocan, kapr a cukroví.
Je jedno za kterého vlka napíšete. Pak napíšete Osudu, že jste napsali post sem X tam... Pokud na někoho čekáte, napište mi prostě ten příspěvek do zprávy.
Hotovo konec.
Pozor! Příspěvek musí být v souladu s pravidly postů. Pokud možno, nepoužívejte jídlo jen jako jídlo, buďte kreativní...
Opět 24 hodin.

26.12.2014 -úkol č. 1

Vánoční přání
Název mluví za vše. Sice je již po Vánocích, ale já mám stále pocit, že ne všichni poblahopřáli svým kamarádům a jejich vlkům. Proč? Přeci protože tu jsou s vámi, hrajete spolu, nebo protože jim chcete popřát za vašeho chlupáče. Úkol tedy zní jasně, napsat něco malého pro vaše přátelé, co bytě mohlo potěšit. Tím myslím 2-3 formální věty, které budou dávat smysl. Nejlépe i s důvodem děkování. Kolik hráčů oslovíte je na vás. Tyto vzkazy mi pak pošlete a já je v průběhu rozešlu příjemcům. Pokud nechcete, aby dotyčný věděl, kdo mu píše, stačí to tam krátce napsat. Nebojte, že bych těch vzkazů zneužívala. Já je pouze prepošlu.
Každý, kdo napíše alespoň jedno poděkování dostane svou první odměnu. Odměna se nesčítá...Prostě je jedno kolika vlkům/hráčům napíšete, odměna se počítá jedna. Ale i tak... Prosím, dejte si opravdu záležet.
Pojďme si těmito vzkazy udělat navzájem radost v posledním týdnu roku 2014.
Čas máte do zítřejší půlnoci. Pište Osudu a do jednoho vzkazu.

Už během úsvitu se potemnělý les skrytý neustále pod stínem hory začínal rozžínat desítkami, stovkami, tisícovkami drobných, modrozelených světel. Bledé body pučí jako drobné mozolky na větvích každého stromu, na konci každého věnce jehličí, každého trsu jmelí vysoko v nahých korunách. Líně pomrkávají, poblikávají a zahalují celý les do slavnostní bledě stříbrné záře, která bude i za tmy protínat les palouky světla.
Společně se sypajícími se vločkami sněhu to vytváří snovou scenérii plnou ospalosti a zvídavosti, nevšednosti i obyčejnosti, byť pod sněhem v zimě mech nezáří při každém došlápnutí tlapky. Tuto roli pro tento čas převzaly stromy Ageronského hvozdu a světě div se, dokonce i konečky srsti probíhajících králíků, osamělého soba a špičky křídel poskakujících strak.

To, co se stalo, neočekával snad nikdo. Meinere se zakousl do jednoho z vlčat a místo pomoci odstoupil a nechal ho umírat. Vlk naštvaně hleděl na černo bílého vlka, který se jen bezcitně válel v pozadí, načež vycenil jeho směrem tesáky. Ostatním se musel nějak odměnit, ale jemu ne. Ba naopak, to on by měl darovat něco jemu, když tohle způsobil malému vlčátku.
Když se pozeptal po vlčici, jeho partnerce, Vločka mu oznámila, že šla hledat smečku. Vlk trochu zpozorněl, ale bylo mu to hned jasné. A to i později potvrdila Vločka. Jeho partnerka spáchala sebevraždu (//*le telenovela :D).
Vlk smutně sklopil hlavu a podíval se na všechna vlčata. Zraněného si posadil vedle sebe a ještě ho oblízal, aby po sobě neměl tolik krve.
Hned mu však bylo jasné, že o něm jeho partnerka musela vyprávět. "Nechápu, proč to udělala. Dobrá, vyhostili nás ze smečky, ale to jen proto, že si alfa na ní otvíral tlamu. A to jsem nemohl nechat dopustit, chtěl s ní mít vlčata. Tak jsem se za ni porval. A když nás vyhostil, chtěl jsem jít s ní a s vlčaty najít si nový domov, ale jedna vlčice mě vzala do smečky, kam jsem měl namířeno. Moje partnerka to asi špatně pochopila. Ach, to mě mrzí," sklopil ještě jednou hlavu přímo ke sněhu a zhluboka vydechl. Zraněné vlče, vyhoštění ze smečky a smrt jeho druhé poloviny. Tohle by kdejaký vlk nesnesl a spáchal sebevraždu taky. Ale tenhle byl silným vlkem a vydržel to. Věděl, že se z těchto špatných časů vyšlape a bude vše zase v pohodě. Až na to, že vlčata nebudou mít po boku svou matku.
Opět se na všechny podíval. "Odměna vás nemine, mám tu nějaké šutry a dokáži i zlepšovat schopnosti. Každý dostane to, co si za-slou-ží," zdůraznil poslední slovo a podíval se přitom na Meinera. Zavrčel a packou hrábl do sněhu. Ale přeci jen, on ulovil potravu. A kdyby nespáchal to, co udělal, dostal by odměnu největší. I tak však před něho hodil vlk pár kytek. "Nejraději bych tě zabil. Tady a teď." On kytky považoval za bezcenné, ale pro Meinera to bylo praktické. Hlavně ve chvíli, kdy by šel navštívit Života. To ale otec vlčat nevěděl. "Ještě jednou děkuji všem, až na tebe." Opět směroval pohled na Meinera. "Opatrujte se. Na shledanou," packou máchl před sebe, uchopil za kůži ze zajíce svého mladého potomka a rozešel se ladným tempem pryč. Daleko na sever, kde se chtěl usadit do již prozkoumané smečky. Happy end?

//Tímto akce končí. Děkuji za účast, snad se líbila ^^
Savior a Vločka získávají hvězdičku do vrozené magie, Meinere 40 kytek a Morfeus 40 oblázků. Víme své, takže tak :D Ještě jednou díky, byli jste jako fretky a mě to moc bavilo! :D
Všechny vás moc lavískuju :****
~S.

Mladý Morty se najednou rozhodl opět uprchnout. Nyní už však nevzal jen čáru nějakým směrem, namířil si to přímo do území smečky. Morfeus však, i když chvíli nabíral energii, Mortyho načapal a snažil se ho zastavit. Morty nijak nereagoval a to až do chvíle, kdy mu Morfeus začal povídat o velkých příšerách, které mají deset hlav a živí se vlčaty. Morty se zastavil, celý se roztřásl a už se nepohnul z místa. Morfeus ho mohl přemlouvat, aby někam šel, aby se alespoň pohnul, ale on stál jako přikovaný a neustále se klepal. Jak tohle Morfeus vyřeší? Morty by z takové nicotné povídky mohl nést psychické následky až do konce života. Přeci jen je to vlče.
Vzhledem k tomu, že si Meinere přinesl potravu, o kterou měli zájem i malá vlčata, se Meinere nehodlal dělit. (//Měníš mi plány! Žádné kousání vlčat! :D) Meinere si však nenechal od malých capartů ujídat aniž by poděkovali, proto se jen naštvaně zvedl, vrčel a ježil se, došel k Vinovi a sekl po něm tesáky. To však dělat neměl. Trefil se přímo do místa, kde mělo vlče žílu a tu protrhl. Vlče lehlo na zem, která se v tu chvíli zalila krví a nemohlo se hýbat. Teklo z něho krve jako z vola. Vlčeti šlo pomoci, stačilo jen co nejrychleji prokousnutou (ne hlavní) žílu zacpat a tak by, i když se značnou částí, přišel jen o krev. Ale žil by dál.
Vločka, jelikož Meinere vlče zranil, musel mu i pomoci, měla za úkol jít a podívat se po vlčici. Po matce, která se dlouho nevracela. Nejdříve vyrazila po stopách, které vedly ale místo dolů k hoře, tak na její vrchol. A když vyšla ještě výš, byla na konci. Stopy končily - díky sněhu šly dobře vidět - a vlčice nikde. Když se však Vločka podívala směrem dolů, spatřila dole pod horou mrtvé tělo. Jejich matka to psychicky nezvládla a zabila se. Skočila dolů z hory a oni teď měli na svědomí vlčata.
Na Vločce bylo, aby se vrátila a vše oznámila. Co ale s vlčaty? Nechají si je? Nebo je odkopnou a nechají je na pospas osudu?
Když se Vloč vracela zpět k vlkům, za ní si to cupital, ze severní strany, další vlk. Byl urozený, celý černý a s šedými pruhy na zádech. Vypadal úplně stejně jako vlče, které hlídal Morfeus, tedy Morty. A tak se dalo snadno odvodit, že to byl jejich otec. Přiklusal k nim. Vločka ale musela být ještě chvíli ticho, protože hned to říct, vlk by to nemohl lehce snést a utekl by. Musela počkat na tu správnou chvíli.
Vlk se dal do mluvení. "Vlčata moje! Vlčata! Viny, Sette, Morty! Počkat... Co to..," spatřil Vinyho v kaluži krve a nad ním Meinera. Začal ale zuřivě vrčet, přiskočil k Meinerovi a packou ho odstrčil. Meinere hodil tlamu do sněhu a ještě pár metrů se kutálel dolů. "Co si mu to provedl?!" Zavrčel a díval se směrem k Meinerovi. Ale věděl, že když nebude jednat, Viny nemusí přežít. A proto využil nedaleko válejícího se zajíce, kterému svlékl kůži a tou obvázal Vinymu krk. Přesněji hruď. Zastavil mu krvácení, oblízl ho a pomocí kůže, kterou měl obvázanou kolem dokola, ho mohl i lehčeji nést. Zavrčel na Meinera a packou ho švihl do boku. Udělal mu tam pár škrábanců, které si Meinere jistě zasloužil. Když se vlk přiblížil k Mortymu, vlče se už přestalo klepat a začalo svého otce oblizovat.
Vlk - otec - jmenovaný Fabul - si stoupl se všemi vlčaty stranou a začal povídat. "Moc děkuji, že jste se o vlčata postarali. Nevím, jak vám poděkovat. Co se stalo s jejich matkou, nevíte to někdo?" Teď přišla chvíle pro Vločku. Ale musí to podat co nejšetrněji. "I když tenhle bílo černý, černo bílý prašivec by si zasloužil pár facek, děkuji vám. Jak jen se odměním?"

//Osud ví, Osud ví vše! :D

Morfeus:
Morty nebyl vlkem, do kterého by někdo řekl, že je tím, kým opravdu je. Nejdříve se zdál být jako každé obyčejné vlče, ale v momentě, kdy Morfeus nedával pozor, se zdráhal a tiše odklusal pryč. Morf ho však načapal a domluvil mu, aby zůstal u něj. Morty poslušně přikývl a chvíli vyčkával na místě, ale když však Morfeus opět nedával velký pozor, v tichosti se otočil, přeskočil jeho tlapy a rychlostí blesku se rozutíkal na úplně druhou stranu, směrem k Ageronskému lesu. Jestliže vběhne do smečky, nebude to ani pro členy, ani pro Morfa a Mortyho nic příjemného. Ale to malé vlče nebralo na vědomí, opět chytilo "stopu" a utíkalo, co mu nohy stačily.

Meinere:
Meinere si původně myslel, že bude mít volno, ale opak byl pravdou. Největší kousek práce byl na něm, ulovit zvířatům nějakou potravu. A i když Meinere nebyl typem, který by měl otcovské pudy, něco ulovil, což byl pro vlčata signál toho, že mají jít jíst. Šikovný Meinere, ale to nejhorší teprve přijde!

Vločka:
Vin byl zpočátku klidný a mírumilovný, začal si pohrávat s Vloččinými výběžky těla (ocas, uši, packy), ale to přátelské pošťuchování a ochutnávání se začalo stupňovat do bolestivých kousanců. Jelikož byl Vin ještě mladé vlče, měl ostré tesáčky jako jehly a tak to štípalo asi jako kdybyste spadli do kopřiv. Vločka to měla těžké, ale to jí zachránil Meinere, který přinesl potravu. Vin se v tu ránu ocitl jako první u zajíce a začal ho dlabat. A protože se mu tam připletla i Meinerova packa, kousl do ní taky. Když však zjistil, že to není chutný ušák, odstrčil ji a pokračoval v jídle.
Po chvilce snědl skoro celého ušáka sám. Vrátil se ke Vločce, u které si lehl a byl ticho a v klidu. Skoro se nehýbal. To bylo poněkud nezvyklé, proto Vločka musela okouknout situaci, jestli se nepřejedl a není mu špatně, což však byl Vinův plán. Když byly Vloččiny packy v blízkosti, neváhal a pustil se do okusování. Začaly se v něm projevovat silné kanibalistické sklony...

Savior:
Sett měl spoustu otázek. Savior se do toho pustil s odměřením, odpovídal ledově a krutě. Sett smutně sklopil uši, ocas zalomil mezi nohy a tiše zakňučel. Neměl rád, když byl na něj někdo zlý a nemluvil k němu přátelsky. "Já jsem ti přeci nic neudělal. Anebo snad ano?" Když se však opět pustil do mluvení po tom všem, co mu Savior objasnil, jeho tlama byla svázaná trávou. Sett začal šíleně hlasitě kňučet, jako by ho někdo pohřbil zaživa. Kňučel a blafal a snažil se uniknout. Tak nahlas, že v okolních oblastech to šlo lehce zaslechnout. "Hmpfdsfsd mfhghg, gfdfff!" Křičel, ale protože měl tlamu ovázanou trávou, nebylo mu nic rozumět. Tu však začal šíleně nahlas poštěkávat a trhal sebou, což zapříčinilo, že si odřel čenich. Bolest ještě moc dobře neznal a proto začal dokonce i fňukat, což přešlo do breku. Brečící svázané vlče. Na Saviora by rodiče jistě pyšní nebyli!

Vlčice, i přes to, že na ní někteří mluvili, se sebrala a utekla. Ano, měla těžkou chvíli a kdo ví, proč vlastně nevzala vlčata sebou.
Každý však reagoval jinak. Vlčata si vlastně sama vybrala, ke komu se přidají. Akorát Meinere zůstal sám. Nebylo to nijak naškodu, právě naopak. Jeho úkolem bylo být asisentem pro všechny, kteří již vlče mají a hlídají ho. Protože i když je to jen jedno malé vlče, někdy se může zdát nezvladatelné.
.
Morfeus:
Na Morfeuse se nalepilo vlče, které bylo šedivé s pískovou špičkou ocasu, šedivými tlapkami a pruhy po těle. Začalo se mu sápat po náramku, který se mu zalíbil. Vlčata byla už poněkud starší, ale i tak neuměla lovit. Akorát dokázala mluvit. A teď jen otázka.. bylo to dobře, anebo špatně? "Já jsem Morty," představilo se mu a začalo ho packou dloubat do nohy. Začalo ho prohlížet a když se Morfeus tak trochu bránil, sedlo si za něho a začalo si hrát s jeho ocáskem. Vlče bylo chvíli hyperaktivní, když se najednou otočilo a pomalu se vydalo pryč. Směrem, kterým odcházela matka. Morfeus musí být opatrný a vlče bez zranění držet na místě, aby neuteklo. Protože jinak by z něho byla palačinka, kdyby ho ztratil!
.
Meinere:
Na bílo černého (černo bílého) vlka se žádné vlče nedostalo. Zřejmě působil rozpolceně, čím to asi bude? Na Meinerovi bylo obstarat vlčatům alespoň malý kus potravy, jelikož byla vyzáblá a neměla žádnou možnost si něco ulovit. Byla to doslova jeho povinnost - nemohl tam přeci jen stát jak tvrdé Y a koukat, jak ostatní hlídají vlčata. Protože kdyby jeden z těch, který vlče hlídal, odešel, vlče by se mohlo ztratit. A to už by bylo riziko, které nemůže ani jeden podstoupit.
.
Vločka:
Vločka jako jediná přijala vlče vcelku klidně a dokonce i bez velkého náznaku odporu. Zřejmě jí jako jediné došlo, že jim nic jiného nezbývá. Avšak, jakmile si lehla a začala na vlče mluvit, vlče se jen otočilo a trochu vycenilo tesáky. Hned na to se však začalo usmívat a řeklo: "No, já se jmenuji Vin." I když ho Vločka pojmenovala jinak, vlčeti to bylo vcelku jedno. Jakmile si lehla, vlče si lehlo taky a packou jí začalo šťouchat do její packy. Tu se však natáhlo a packu začalo lehce okusovat. Jen tak, ze zábavy, asi jako Morty a Morfeův ocas. Ale po chvilce mohla Vločka cítit štípání. Vlče totiž začalo kousat o trochu více a pevněji, což mohlo lehce bolet. Když se pustilo její tlapy, přistoupilo k uchu, které taky začalo okousávat. A to už trochu bolestivě. Ale Vločka musí pamatovat na to, že nesmí vlčeti zkřivit ani chloupek!
.
Savior:
Saviorovi vlče vlastně přidělil Meinere. Možná udělal dobře, i když teď skončil jako kuchař. Savior vlče nějak nebral na vědomí, nejdříve ho odstrčil a vlče se odkutálelo pryč. Ale ani na chvilku neotálelo a přes to, že Savior mluvil, pustilo se do mluvení taky. "Hele, ty vysokej, proč si vůbec tak vysokej? Já se jmenuju Sett. A ty? A proč máš zelenou tlapku? Co ti to tam roste? A proč ty zelené drápy?" Vlče přistoupilo bez jakéhokoli náznaku strachu k jeho tlapám, lehlo si a začalo zblízka drápy zkoumat. "A kam šla naše maminka? Kdy se vrátí? Proč odešla? A tatínek je kde? Proč nejdeme zpátky do naší smečky? A ta zelená, když vlezeš do vody, se ti smyje?" Vlče mělo spoustu otázek. Spoustu a spoustu. "Proč je tohle bílý tak studený? Mně je zima kvůli tomu zima.. A co to máš v tom uchu? To ti tam narostlo? Naroste mi to tam taky? Jak si to udělal, aby ti to tam takhle vyrostlo a drželo? A proč máš zelené oči a ona modré? A on bílé? Já myslel že všichni mají oči jantarové no ne?" Savior si mohl vybrat. Buď bude vlče naprosto ignorovat a neodpovídat, čímž ale zhorší jeho nával otázek a ten ho zavalí ještě víc, anebo mu bude odpovídat, což vlče bude brát za pozitivní reakci a bude se ptát dál a dál.
.
Každý s vlčetem ale musí jednat tak, aby mu nijak neublížil a hlavně na něj nesmí křičet, jelikož by se mohlo rozbrečet a to by nemuselo dopadnout dobře! Vztekající vlčata jsou snad horší, než hejno piraní.

Vlčice zavyla ještě jednou. Nynější zavytí bylo o něco zoufalejší a hlasitější, čímž se snažila dát najevo, že pomoc, kterou vyžaduje, je opravdu nutná.
Netrvalo dlouho a krajinou se rozléhal dupot tlapek. Nejdříve se přiřítil Morfeus, hned za ním Meinere s Vločkou a jako poslední Savior.
Morfeus nejprve pozdravil a aby se nezmýlil, zeptal se, čí vlastně bylo to zavytí. "Ano, to jsem vyla já," přiznala se vlčice a tyrkysovýma očima sjížděla Morfeusův kožich. Popravdě řečeno, zaujaly jí odznaky, které Morf na sobě nesl.
Dalšími obětmi, ehm, dobrovolníky, kteří se přidali na pomoc zoufale vyjící vlčici byla Vločka a Meinere. Ten zpočátku mluvil jen na Vločku, protože později neměl co říct. Dalo se to chápat, když před ním stála vlčice s třemi vlčaty. Někdo by mohl dokonce i typnout, že jsou opuštění. Vločka se tedy ujala slova a udělala dobře. Zeptala se, co se tu děje. Než stihl kdokoli odpovědět, vlčice lehce zasyčela. "Pšššt," pošeptala tiše, když spatřila Saviora, který si linul cestu taktéž přímo k nim. Dal jí radu do života, o které ona však věděla. Její úmysly ale byly zcela jiné. "To já jsem vás sem svolala. Potřebuji pomoc. Já a má vlčata jsme byli vyhozeni ze smečky. Zapříčinil to můj partner, který se porval z alfou a byli jsme vyhoštěni všichni. On to však nenesl tak těžce, jako já. Ujal se hned první vlčice a s tou odešel. Sebrala jsem proto všechna svá vlčata a vydala se pryč. Hledat nový cíl. Novou smečku. Nerada bych, aby vlčata o něčem takovém věděla, já jim to později vysvětlím. Ale potřebovala bych, kdybyste byli tak hodní, ohlídat je po dobu než se vrátím." Její sametový hlas musel všem nechat roztát zamrzlá srdce. Jistě se všem čtyřem zželilo vlčice a tak nemohli tuto prosbu o pomoc odmítnout. "Budu zde co nevidět, jen se, prosím, o ně dobře postarejte. Prosím." Její slova zněla vyčerpaně, dokonce i na pokraji zhroucení. Vlčice jako taková toho jistě prožila až moc, což na ní zanechalo následky. Otočila se na každého z nich a prosebně zamrkala. Hned na to přistoupila k vlčatům. "Mám vás moc moc ráda. Moc! Hezky tu počkejte a nezlobte! Snad o vás bude dobře postaráno... Maminka vás jistě brzy najde," dodala k nim a každého z nich láskyplně oblízla. Sice to vypadalo, jako by se s nimi loučila, ale nechat svá vlčata cizím vlkům je pro matku jistě těžké.
Hned, jak vše vysvětlila, nečekala na reakci ostatních a otočila se. "Děkuji," křikla a rychlostí blesku se rozeběhla kupředu. I když byl terén na horách nebezpečný, kort v tomto ročním období, vlčice na to nijak nedbala a běžela, co jí tlapy stačily.

Nyní je na vás, abyste si vybrali každý jedno vlče. Krom jednoho vlka. Vlče budete mít po nějaký čas na starosti. Ráda bych, abyste si vybral každý podle toho, jak chcete a jeden aby zůstal bez přidělení. Je to tak úmyslně, později bude mít taky velkou roli. Nějak se domluvte, ať už po vzkazech anebo rovnou v příspěvku, to je na vás. Nicméně až sepíšete každý další příspěvek, dolů pod text dejte lomítka a napište mi, které jste si vybrali.

Krajina kolem se pomalu uschovávala za pokrývku ze sněhu, který byl křišťálově bílý. Kolem to vypadalo, jako by někdo celou Gallireu posypal sněhem. Byl to přímo překrásný výhled.
Najednou se však po sněžných horách ozvalo silné, mohutné zavytí. To měla na svědomí vlčice, která měla vedle sebe tři vlčata, která ji doprovázela při toulkách krajinou. Vlčice se zastavila právě na sněžných horách, odkud měla výhled a hlavně - její prosebné vytí museli slyšet vlci i o několik území vzdálenější.
Vlčice měla světle hnědou, pískově zbarvenou hlavu, spolu s tmavě hnědým tělem, který nad zadní částí přecházel do uhlově černé. A díky magie vzduchu měla vlčice i tyrkysové oči, kterými tikala sem a tam, ve snaze spatřit alespoň nějakého živáčka.
Na vlčatech bylo poznat, že jsou vyzáblí. Jedno bylo tmavě hnědé po matce, s pískovým břichem. Druhé se pyšnilo hnědou po matce, avšak od půlky těla až po ocas uhlově černou, na zadní pacce pískovou. Vlk, který by tuto malou rodinku neznal, by jistě potvrdil, že vlčata jsou právě od této vlčice.
A nakonec poslední, nejdrobnější vlče, které bylo celé černé s šedivými tlapkami a pruhy. A aby mělo alespoň jednu barvu od matky, mělo pískovou špičku ocasu.
Kam má asi tahle rodina zamířeno? A hlavně, nechybí ještě jeden, celkem důležitý člen? Snad někteří jedinci slyšeli zavytí vlčice a přijdou na pomoc. A to co nejrychleji!

© Skylieth

Všichni byli mrtví. Tihle vlci ví, co znamená smrt. Teď už nikdo z nich necítil vůbec nic. Ale přeci jen...
Vše končí tím, že si skupinka vlků rozvaluje šunky přímo před vchodem do jeskynního komplexu. Vše, co zažili byl pouhopouhý sen. Možná...
Nejspíše se sem nikdo z přítomných neodváží hodně dlouho.

//Tímhle je (divná) akce u konce doufám, že z toho plyne nějaké pouče... Doufám, že se vlci alespoň trochu bavili.
Odměny budou tajemství, ale nejsou malé (kdo zná skóre svého inventu bude vědět) :)
Róozchod :)

blížíme se ke konci tohodle nesmyslného šílenství?
Když se Nax z jeskyně vytratil, zůstal Ergo sám. Jemu to nejspíše nevadilo. Mozná si ani nevšiml, že začal mít mokré tlapky, bylo to, jakoby právě stoupl do malého potoka. Vody začalo přibývat. Teď už se nacházel úplně jinde. Krajina se z pusté pouště koster změnila na moře. Než se stačil Ergo vzpamatovat, už se topil v hlubokém oceánu.
Kousek od něj se pomalu objevil vodní vír, ten ho bez povolení vcucl.
Kam ale Ergo zmizel?
Něco podobného se stalo i dvojici, která se dostala do jakési jeskyně, kterou našli poté, co proplavali podvodním tunelem. Ti odpočívali na břehu. Hladina opět pomalu začala stoupat a oba vlci zmizeli pod hladinou stejně jako Ergo.
Z vody se najednou stala krev, která unášela tři vlky až do tunelu, kde se nacházel zbytek. Všechny zaskočila nepřipravené a tunel už byl plný krve a vlkům zbývalo už jen rozloučení, jejich život pohasnul. A tím myslím, že zemřeli.
Konec
Možná...
// zachovejte klid, napiste si pekne predsmrtne posty, pak bude nasledovat zaver a konec :)

Edit: Úmrtní posty pište jak chcete, není pořadí

Čarovný předmět se prostě i s Naxem vypařil. Tudíž Ergo zůstal v pustině sám.
Nax se objevil v jeskyni své smečky a stále ještě držel jakousi skříňku. Stejně jako Laura, nebude si Nax nic pamatovat.

-> Úkryt Asgaarské smečky
//odměna bude také až na konci akce. :)