Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ranní sluneční paprsky zapříčinily neodolatelný záblesk ve Falionově srsti, kterého si Nareia hned všimla. Zatím však nic neříkala, ležela na zemi, překulená na zádech, vedle něho.
Debatovali o hvězdách a jejich podstatě, když se najednou Nareia otočila a spatřila Falionovy neodolatelné, studánkovitě modré, oči. "Máš krásné oči," řekla neodolatelně. Vlastně ani nevěděla, proč to řekla, i když Falion to trochu zachránil, když jí řekl, že má krásnou srst.
Po chvilce výměny komplimentů z jednoho z nich vypadlo: "Miluji tě." Ano, byl to Falion, kdo neváhal a řekl to Nareie upřímně. Nemusel však mít obavy, že by ho Nar odmítla. Řekla mu totiž, že ho miluje taky a jak tam tak leželi vedle sebe, přitulili se k sobě. Ani jeden z nich neměl tušení, čím tohle bylo způsobené, ale byli pod silnou mocí Amorka, který zařídil to, že se oba dali dohromady. Jestli jim to vydrží, anebo až moc pomine se rozejdou, to je jen na nich.

//Původně jsem vám to chtěla hodit na víc příspěvků, ale myslím, že takhle to bude bohatě stačit a vy si s tím poradíte :D

//Ne čeká se na Coedena a ostatní, kteří hráli v jedlovém pásu :)

//Přeskakoat můžete pokud to máte povolené od hráče :) A pokud můžu poprosit zkuste psát co nejdříve budete moc ať se tu s tím necicráme další týden :D

Vlci sebou mleli a házeli, někteří byli docela v klidu, ale jiní panikařili a málem se topili. Jediný Cattan měl Vánoce. Jak jinak. Smečka byla pomalu odplavována dále od břehu, až jim zcela zmizel ze zorného pole, vzduch stále houstl a vlnobití, ačkoliv nebyl důvod, proč by vlny vznikaly, otřásalo celým jejich světem. Přes nebohé vlky se několikrát převalila veliká smršť vody, a tak plavali na hladině se splihlýma ušima a snažili se něco dělat. Yakira, nejnovější členka smečky, se úpěnlivě zadívala na Neona, aby jí pomohl, ale ten měl dost starostí s tím, aby naříkal nad máky, a tak se zadívala na nejbližšího vlka. Šedý vlk nadšeně nadskakoval ve vlnách a něco jásal. Jak mu to... Sluší? Uvědomila si ohromeně Yakira a připlula trochu blíž, když v tom jí ovšem smetla další vlna. Vlčice si lokla slané vody a dále pokračovala za svým vysněným cílem.
Jenna začínala stále více panikařit a voda se přes ní přelévala ze strany na stranu, jak si lokala vody, když v tom skrze cákanec zahlédla šedého vlka, bojujícího s vodou. "Cattan, krásné jméno," hlesla zamyšleně a pokračovala nyní cíleně za mladým vlkem.
Ostatní vlci řešili spíše existenční problém, ačkoliv se v porovnání s velkou láskou Jenny a Yakiry přiblížil něčemu nedůležitému. A to, neutopit se. Jak se tak vlci ze Zlatavé smečky dusili a kopali všema prackama, nalokali si hodně vody, která se nyní začala projevovat... První to bylo znát na Yakiře. Uši se začaly zkracovat, tlapy podivně rozšiřovat a srst začala opadávat. Spolu po jejím boku šlapala vodu Jenna. Zatímco se jí zuby prodlužovaly, šišlavě k bílé... Běluze?! pronesla: "Nikdy dřív jsem si to neuvědomila, ale miluji ho! Uděláme mu fanklub?" Yakira nemohla nic než omámeně kývnout. Zato Cattan, vysmátej jak madagaskarskej král Jelimán, vypadal stále stejně. No, tedy, možná se mu úsměv poněkud rozšířil... Yakira s Jennou plavaly svorně po boku, nejlepší kamarádky a zamilovaně zírali po žralokovi.
Neon stále postrkoval vlčí máky směrem, kde tušil les, ale neměl příliš šanci, s malými tlapkami, a Cora už vůbec ne. Její magický plamen ozařoval temnou hlubinu pod vlky, takže vypadala jak podvodní světluška. Nebína ze sebe sklepávala vodu na plovoucí ledové kře, kterou ukořistila, ačkoliv se k ní s usurpátorským výrazem blížil Neon. "Co budeme dělat?" Zabublala v zoufalé otázce Cora ke svému alfovi, v naději, že jí problém osvětlí. Ačkoliv s tím světlometem na zádech by to mohla zvládnout sama. Voda očividně fungovala jen jednosměrně.

//Prosím, všichni aktualizovat stránku, pobavíte se :D (neberte to osobně :D) - Ohledně Jenny a Yakiry, zde funguju i jako Amorek, takže se podle toho chovejte prosííím...
Jinak, kdo nenapíše max do dvou dní, smůla prostě, a asi klidně přeskakujte...

Vlkům se podařilo odstranit sliny z kůry a zamyšleně si prohlíželi podivné znaky. Jeden vypadal jako kolečko, jiný jako podivné X. Byly to čtyři znaky v přesně dané řadě. Nikdo však netušil, k čemu přesně můžou znaky sloužit.
Náhle se k nim připojili i vlci, kteří běželi k jezeru za podivnou létající věcí. Vločka nesla květinu a všichni věděli, že to nějak musí jít dohromady. Bellray se všech vyptával, co to objevili. Vločka však navrhla, že by bylo nejlepší najít i dvě poslední vlčice, které vyrazili hned po lavině do hor. Všichni vlci zamířili tedy do Sněžných hor najít poslední členky skupiny. Květinu i kůru nesli v zubech sebou.
//Nejdřív nechte napsat vlky od jezera, pořadí je tedy: Vločka, Geib, Bellray, Bellatrix, Coeden, Suerte, Lucy, Daikon :)

Zatím co Geiba květina odmrštila, když se jí dotkla Vločka, nic se nestalo. Možná to bylo způsobeno tím, že se jí vlčice líbila (//nebo tím, že se osud rád mstí Geibovi) , hlavní, ale bylo, že se konečně mohli hnout z místa. Vločka nejspíš musela být něčím speciální, ale čím to nikdo nevěděl. Zatím. Bellray i Bellatrix byli nejprve z celé situace vyděšeni, ale když viděli, jak jednoduše si Vločka s květinou poradila, nechali to s údivem být. Bellatrixina poznámka byla všemi vlky schválena a všichni se rozhodli vrátit zpět do Jedlového pásu.
//Teleportace do Jedlového pásu, jestli budete chtít psát ještě něco krátkého sem nebo už rovnou do pásu nechám na vás, jen se domluvte, ať někdo nepíše sem a někdo už do pásu :)

Pronikavé zvuky stále pokračovaly a voda stále stoupala. Yakira s Jennou držely partu a nenechaly se tím příliš rozhodit, jako správné elegantní dámy. Zato Cora s Nebínou toto vzeření okamžitě rozhodily. Cattan se choval jako obvykle.
Po Cořiném zaječení a Nenových panických výkřicích zvuky chvíli ustaly a nebo spíše byly naprosto přehlušeny. Na její vyděšený řev se ozval ale mnohem horší, ječivější jako odpověď. Řev, ze kterého vstávaly chlupy na zádech. A ozýval se ze západu. Všichni vlci se natočili tím směrem. Tedy kromě Noxe, který při slově kapr stáhnul uši, a voda nevoda se vřítil někam do hlubin lesa. Zvláštní. Ovšem to příliš vlků nezaregistrovalo, protože vodní tok Ronherského potoka už neměl kam téci a pomalu ale jistě zatápěl les, pln plavoucích červených květů. Jediná průchozí cesta byla právě ta vstříc řevu a práskání. Smečka se začala pomalu shlukovat na jedno místo, ale vlny se stále přibližovaly, až celou smečku smetly a vlčí chumel se začal zamotávat do sebe navzájem, do plavoucích stonků vlčích máků a do panicky vřískajících kun a lasiček.
Vodní vír je unášel daleko, předaleko. Postupně se vynořili, doslova, z lesa a voda je nemilosrdně strhávala až na Mušličkovou pláž, a dále do moře...

//Herní přesun do gallireiského moře prosím :) A už se držte limitu, dobře, 20 řádků max.

Nerssie byla vyčerpaná a energie se jí vracela do těla jen velmi pomalu. Jelikož se do jeskyně obě nevešly Skylieth jí popisovala všechno, co vidí. Symboly byly podivné a otvor ještě podivnější. Nápad, že by symboly mohly být symboly magií, se potvrdil, když se Nerssie naklonila trochu blíž k jeskyni a symbol, který představoval oheň, připomínající velké X složené z blesků, se rozblikal. V ten samý moment se však z jeskyně začal řinout další sníh. Vycházel přímo z té díry, která tam byla. Skylieth poplašeně uhnula a obě vlčice sledovaly, jak se sníh valí. Záhada, odkud přišla lavina, byla tedy vyřešena. Zbývalo jen zjistit jak to všechno zastavit.

. Vlci se snažili šelmu zpacifikovat. Kořeny, které se utahovaly kolem šelmy, však bránily Daikonovi zvednout ji do vzduchu, což svědčilo o tom, jak málo si vlci věnují pozornost navzájem. A to mohla být, při potyčce s touto šelmou, fatální chyba. Suerte se naštěstí odvalil stranou a zasadil při tom šelmě pořádný kousanec. Kořeny se kolem šelmy stáhly a ona zůstala přilepená k zemi. Pěna, která jí šla od tlamy, byla bílá, ale jak šelma ztrácela dech, měnila se na nažloutlou až červenou. Najednou se šelma přestala kořenům bránit a začala se dávit. Z tlamy jí vypadl podivný kus kůry, na kterém byly podivné znaky. Šelma se pokusila ještě o jeden pokus uniknout, ale kořeny ji moc silně držely na místě a stahovaly se kolem ní tak silně, že vydechla naposledy a svezla se k zemi. Před vlky teď ležela mrtvá šelma a vedle ní kůra obalená nepříjemně páchnoucí pěnou.

//Já ještě doplním, klidně teď přeskakujte neaktivní vlky a pište, kdo se chce zúčastnit :)

Nad Fjärilským lesem pomalu stoupá slunce a mlha, která vznikla nad třpytivým sněhem se vzdaluje od povrch. V tom se ovšem ozve táhlý zvuk, který by většina vlků označila za praskot dřeva nebo dokonce, ti světaznalejší, ledu. Mlha se jakoby pátravě zastaví, a opět se snáší nad les, až ho zahalí i po nejmenší skulinku, aby dodala atmosféře na tajuplnosti.
Všechny vlky obývající Zlatavý les zamrazí v kostech a studený závan větru ze západu jim načechrá srst. Mlha stále houstne, dokonce se začínají vytvářet kapičky vody na studených vlčích čumácích a rosí se kameny. Rozhostí se ticho, kardinálové, kteří statečně přečkávají zimu v Galliree a kteří právě vstávají s veselým cvrlikotem, umlkají. Lasička, hrůzou ze smečky vlků, která ji obklopila, přimrzlá pod kamenem, nyní vyděšeně zapiští a riskne střemhlavý běh přes mýtinu aby vklouzla do své nory, avšak ani jeden z vlků nemá zájem ji lovit. Většina lovců je unavena, a tak jen nehnutě leží nebo sedí, vlci, kteří na lovu nebyli se klepou zimou a upírají pohledy na svou alfu. Ta jediná nemyslí na zimu, ale na to, jestli se ta zmrzlá smečka skutečně chce narvat k ní do jeskyně a jak moc velký nepořádek nadělá spadané bahno z tlap.
Ze zimní strnulosti je vytrhne druhý, ještě hlasitější zvuk. Většině vlků se okamžitě vybaví zkušenosti se sopkou, která před lety vybuchla a změnila Gallireu k nepoznání. Nastane taková situace zas? Třetí zvuk už je doprovázen hromadným otřesem půdy a zvláštním hučením. V tu chvíli se do Cattana muchlujícího Coru pustí bodavý mráz, protože se jim špičky tlap smočí ve vodě. Ronherský potok nepříjemně stoupá a některé rozvlněné potůčky, které do něj přitékají, cákají všude kolem. Teď už je jisté, že zvuk pochází z velké neznámé vody na západě.

//Prosím akce pouze pro vlky z Fjärilské smečky, ať už se nachází zde nebo ne. Pokud ne, rychle přiběhněte :) Čas od tohoto příspěvku máte do neděle, v neděli někdy na večer ho sem hodím. Akce samozřejmě není povinná. Někdy v pondělí dokonce les opustíme, takže kdo nechce hrát, může počkat a pak pokračovat ve hře.

PODMÍNKY akce: Protože chci aby to odsýpalo, a protože vám to přeci nemůžu udělat tak lehké, každý příspěvek v odteď až do konce akce musí mít MAXIMÁLNĚ 15 řádků, více ne (ty tři kratší řádky u vlka vnímám jako řádky normální), a minimálně 6.
Kdo sem nenapíše post do konce víkendu, má smůlu, nehraje (příp. výjimky mě do vzkazů) :) Počet vlků je neomezený (resp z Fjarilu)

Časově to vidím tak cca do konce týdne? Toho příštího, samozřejmě :)

Vypadá to, jako by si vlci ani nemohli na chvilku oddechnout. Nejdříve sněžná lavina, potom tahle živá lavina. Co jenom přijde dál?
Lucy a Suertemu se podařilo vyváznout bez větších zranění. Vlčice se, ale podivovala nad tím, co zvěř mohlo tolik vystrašit, že se pokusila o útěk z lesa. Možná, že kdyby se zaměřili na složení utečenců tak by na to přišli, ale kdo měl v takovém shonu čas na přemýšlení. Lucy odvážně vykročila směrem, odkud zvířata utíkala.
Daikon a Coeden se vzpamatovávali z otřesného zážitku. Coedenovo zranění sice nebylo vážné, ale rozhodně by si měl dávat pozor, aby se mu nezanítilo. Daikonovi proletělo hlavou, kde asi mohou být ostatní dva a uvědomil si, že rozdělovat se asi nebyl až tak dobrý nápad a tak se i s Coedenem začal vracet k Lucy a Suertemu.
Suerte si to vykračoval za Lucy, když najednou uslyšel podivné šustění v křoví, které bylo přímo před ním. Zamyšleně na křoví hleděl a čekal, co z něj asi vyleze. Očekával něco malinkého a bezbranného. Místo toho z křoví vykráčela podivně vyhlížející kočkovitá šelma. Vypadala jako rys, ale od tlamy jí šla pěna a oči měla podlité krví. Rozhodně s ní nebylo něco v pořádku, když na mnohem většího a silnějšího vlka skočila.

Vločka uvažovala logicky. Jenže než stihla svůj nápad realizovat Geib se už vydal na ledovou plochu. Bellray i Bellatrix se snažili vlka zastavit nebo mu aspoň nějak pomoct, ale Geib jako by je neslyšel. Postupoval blíž a blíž k předmětu a pomocí svojí magie si pomáhal, aby se led pod jeho vahou nepropadl. Když se ocitl u předmětu, vítězoslavně po něm hrábnul tlapou a v tu chvíli se stalo něco, co nikdo nemohl předvídat. Barva, kterou předmět vyzařoval, byla modrá, ale po Geibově dotyku zčervenala. Než stihl Geib cokoli udělat nějaká síla ho od předmětu odhodila a on se bezmocně klouzal po ledu.
Předmět se odkutálel blíž ke břehu, takže po něm mohl jakýkoli vlk hrábnout. Už zase svítil světle modře. Bellatrix se na předmět podívala a všimla si, že je to vlastně podivně vyhlížející tvar, který připomínal ledovou květinu. Jenže co to znamená a co s předmětem mají dělat, když je může odhodit pryč, jako Geiba?

Nerssie se bála otevřít oči. Ze Skylieth se totiž určitě stala uškvařená placička, když však vlčice otevřela oči, uviděla svou kamarádku živou a zdravou. Magie ji však poměrně dost vyšťavila. Skylieth byla vděčná za záchranu. Oheň však udělal i něco jiného než že zachránil obě vlčice. Nechal roztát sníh v okolí, který odkryl podivnou jeskyni.
Byla malinká, tak pro jednoho vlka. V okolí byly podivné symboly a uprostřed otvor do kterého by se mělo něco vložit. Najednou se ozval podivný zvuk, jako kdyby se zase spustila další lavina. Z jeskyně se začal hrnout sníh, dolů z hory. Tohle určitě musela být nějaká magie. Magický sníh z jeskyně se nabaloval na napadaný sníh v okolí a spustila se další ohromná lavina. Naštěstí Nerssie i Skylieth byly na straně. Možná by se měly pokusit zjistit, co ty symboly znamenají.

Vlci, kteří zůstali, se začali rozhlížet a nasávat do čenichů rozmanité pachy okolí, aby naši stopu vlka, který by mohl být ještě zavalený pod sněhem. Nikdo přece nemohl ani tušit, jestli nebyl v době laviny ještě někdo poblíž. Sníh pořád padal, a proto by neměli ztrácet čas. Daikon všem navrhl rozdělit se do skupin, což byl opravdu chytrý nápad.
Zatím co vlci hledali, nikdo z nich si neuvědomoval nebezpečí, které bylo v lese s nimi. Lavina totiž nevyděsila jen vlky, ale i ostatní zvířata v okolí. Dusot, který se začal najednou rozléhat, nevěstil nic dobrého. Nebyl to zvuk podobný lavině, ale znělo to podobně nebezpečně. Lucy náhle ucítila podivný pach, ale než stihla ostatní vlky varovat, přehnala se kolem ní a možná, že i přes ni jiná lavina. Lavina živočišná. Stádo vyplašených zvířat, převážně srnců a kamzíků, proběhlo přes celý pás pryč z lesa směrem na Galtavar, daleko od laviny a nebezpečí. Snad se nikomu nic nestalo.