Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Hamburger výhružně pocvakoval klepety, ať už se mohutný vlk pohyboval kdekoliv - a to jak na břehu, tak pod vodou. Jakoby snad i vlk zaslechl zachichotání, když ho voda smetla s sebou, ovšem mohl to být i poryv větru...
Savior se dostával blíž a blíž k maličkému stvoření, které sic nebylo nikterak veliké, ovšem vypadalo díky svým klepetům nebezpečně. Alespoň maličko. Jakmile do něj vlk však drcl čumákem, z malého tělíčka se vyřítil obrovský bojovný duch. Okamžitě vyskočil na svým maličkých nožkách, přičemž se otočil směrem k vlkovi a svými klepety se oháněl před očima nepřítele. Vypadal jak kadeřník v akci a Savior také podle toho vypadal. Sem tam mu upadl od těla kus srsti, kterou Hamburger ustřihl klepety, když tu najednou jej zasáhl také do ucha, kde vlkovi zůstala bolestivá díra. Hnedle nato se zvíře schovalo v dutinách kamenů.

Červený hamburger upíral svůj zrak s neskrývaným zájmem na Saviora, který teď vypadal značeně překvapeně a v útočné pozici. Krab opětovně zacvakal klepýtkama a vypadalo to, jakoby s nimi šerkoval zelenookému před očima. Jednou už to vypadalo, že mu snad ucvakne i čumáček, být o několik centimetrů blíže.

Savior v poklidu ležel na pláži, zatímco moře lehce omývalo písčité břehy. Mnoho tvoru bydlelo v tomto slaném jezeru a právě jeden z nich se rozhodl poctít Savieho svou návštěvou. Červený "hamburger" s klepety se pomaloučku přibližoval k srstnatému tvorovi a prohlížel si ho z nedalekého kamenitého výklenku. Občas se do ticha ozvalo hlasité cvaknutí klepet.

Alfy nově založené smečky se postavily monstru, které se nad nimi tyčilo v celé své "kráse" - popravdě bylo dost odporné. Stále křičelo a bubnovalo do země, ať už se jeden z nich snažil jej zahnat tesáky či druhý klidnými slovy. Zvíře se nakonec vztyčilo na zadní nohy a naštvaně a ohromnou silou třísklo do země. Ta se rázem celá otřásla i s vlky, kteří na ní stály. Těžce a především pomalu se zvíře odrazilo od země a pelášilo směrem na vlky. Jako svou první oběť si zvolilo samce, přemýšleje, že když vyřadí "silnějšího" protivníka, zvítězí automaticky.

V podpalubí se dva vlci rozhodli vzít truhlu sebou, což byl jistě dobrý nápad. Bylo jasné, že v truhle musí být nějaký poklad. Vločka i Meinere prohledávali okolí, aby našli nějaký východ. A podařilo se Meinere objevil v zadní části dveře. Když se do nich opřel, nešly otevřít. Něco je z druhé strany blokovalo.
Na palubě se vlci pokoušeli otevřít poklop, který vedle zaručeně do nitra trupu lodi. Lucien, Takki i Darkallain se snažili ze všech sil. Poklop nejdříve zapraskal a pak se otevřel. Víko vypadlo na palubu a vlci jen tak tak uskočili, aby je nezavalilo. Rána byla ohromná a loď vydala ohlušující rachot. Vlci sešli po schůdcích, které byly velmi ztrouchnivělé a tak museli opatrně. Dole nalezli krabice, které byly naskládané u dveří. Dveře se sem tam pohnuli, jak se je někdo snažil z druhé strany otevřít. Všichni tři seskákali ze schůdků. A najednou se loď, s hlasitým praskáním, pohnula. Jediný Hexëd viděl, že se vlny přihnaly k lodi a začaly ji stahovat zpět na moře.
Voda v podpalubí začala stoupat ohromnou rychlostí. Vločka s Meinerem se musí rychle dostat pryč, ale jak když nemohou otevřít dveře? Pomůže jim někdo nebo je jejich osud zpečetěn a oni se utopí?

Vlci se hnali za rybou, aniž by tušili, jak lehké může být jí chytit - musíte mít však z pekla štěstí. Zatímco ryba prchala před svými "rybáři", nevšimla si nehybně stojící černošedé vlčice na břehu, která celá zkrvavená zahlédla něco zajímavého v tlamě ryby. Zatímco přeskakovala vlny proti proudu, vlčice se nahnula a chytila ji do svých tesáků, z kterých již nebylo úniku. Zuby, ostré jako jehly, ji probodly skrz na skrz a ona tak při lovu něčeho, co nebylo její, přišla o to nejdůležitější - o život.
Skupinka ostatních vlků se brzy dostala až ke Coře, která rybu nechala i s pírkem ležet vedle svého boku a přemýšlela, s kým ji za něco vymění a to bez jakéhokoliv tušení, že pírko někdo postrádá....

// Tímto je akce u konce, děkuju všem za účast a doufám, že se aspoň trochu líbila :). Zítra přihodím komentář s odměnami a ty poté také rozdám :)

Jakmile vlci došli blíže, spatřili obrovskou chlupatou věc, která k nim byla otočena zády. Obří hřbet pokrývaly čokoládově hnědé chloupky, které místy dostávaly černý ráz. Mohlo to snad chvílemi vypadat i jako velký plyšáček, jen obejmout a pomazlit se, když však začal bušit čtyřmi tlapami do země a vydávat tak otřesné zvuky, jistě už tak k zulíbání nebyl. Jakmile se však otočil, veškerá roztomilost šla stranou. Zvíře bylo velikosti a tvar těla medvěda, ovšem jeho temně rudé oči a ostré dlouhé tesáky vás ujistily, že toto je něco horšího než medvěd. Zahleděl se na dva příchozí vlky a o to více začal křičet a bubnovat do země. Agresivita a nevraživost z něj jen čišela. Co teď? Útok? Pokus o domluvu...?

Elisáček i Arčíček se pozastavili nad zvuky, které přicházely ze severu jejich území. Neustále se opakovaly a dostávaly pravidelný rytmus. Co to jen mohlo být? Kdyby se tito dva vlci vydali více na sever, zahlédli by něco obrovského mezi stromy...

Chladný vítr profukoval celým Asgaarským hvozdem, ovšem vlci si na to již zvykli. Museli. Počasí nebylo tak teplé, jak byly v těchto měsících zvyklí, přesto se však dalo žít a radovat. Několik hodin se na toto území usmívalo sluníčko a jeho paprsky zahřívaly promrzlou půdu. Všechno však nebylo tak usměvavé, jak se zdálo. Sem tam se územím rozezněly zvláštní zvuky, ovšem nikdy ne tak silné, aby to některý z vlků bral jako hrozbu či věc k prozkoumání.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Zvuky se ozývaly odevšad, přitom však odnikud.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Opakovaly se. Nepravidelně, ale stále se opakovaly. Rázem přestalo svítit slunce a místo něj nastoupil lehký deštík, který se během vteřiny změnil v ukrutný liják, přes který se nedalo skoro ani dívat na metr před sebe. Každý, kdo měl aspoň špetku rozumu, se utíkal schovat. Zvuky však nepřestávaly.
"BUM. BÁC. BUM. BUM. BUM."
Na území byl očividně nezvaný host...

Vločka a Meinere skoro nic ve tmě neviděli, ale jejich oči si postupně zvykly na tmu a začaly rozeznávat obrysy a pak také barvy a celé tvary. Nakonec už viděli všechno ve svém okolí. Za nimi šplouchala voda, protože zadní část lodi byla pod vodou, a před nimi bylo několik beden, které nevypadaly nijak zajímavě. Ovšem jedna bedna byla zajímavě vyřezávaná, bohužel byla zamčená a tak nebylo možné ji otevřít. Jasné však bylo, že v této bedně je něco zajímavého. Vlci by ji rozhodně měli vzít sebou, nejdřív však musí mezi bednami najít nějaký východ.
Na palubě mezitím Lucien, Takki a Darkallain prohledávali palubu. Lucien byl první, který objevil podivný poklop, který vedl dolů na opačné straně lodi, kde byla díra, ve které byla Vločka a druhý vlk. Poklop byl však těžký, aby ho mohl otevřít jeden vlk.

Vlci stoupali po tmavých schodech a snažili se neupadnout. Pád příkrých schodů by měl za následek nepříjemné zranění. Venku se začalo rozednívat a sluneční paprsky jim ozářily konec dřevěného schodiště. Paluba, na kterou vystoupali, byla obrovská. Všude se válely řasy a potrhané kusy plachet. Všichni byli udiveni, jak obrovský prostor se na palubě objevil. Vločka byla jedinou vlčicí mezi vlky a tak bylo normální, že měla trochu větší strach než ostatní. Možná že kdyby se méně bála, všimla by si, že vstupuje na ztrouchnivělou podlahu. Dřevo se s praskáním napjalo a bílá vlčice se propadla dírou dolů. Dole byla tma. Co udělají ostatní vlci? Mají zůstat na palubě a pokusit se najít bezpečnou cestu k vlčici, kterou by se dostala ven? Nebo se pustí dolů za ní a budou doufat, že nějaká cesta ven existuje?

Vlci si prohlíželi loď a všem se jim v očích zračil strach. U někoho víc u jiného méně. Darkallain přistoupil k trupu lodi nejblíže a zvědavě si ho prohlížel, zatím co ostatní se pomalu vzpamatovávali a uvědomovali si, že loď jim zatím není schopna nijak ublížit. Darkallain objevil na trupu zajímavý nápis. Velkým písmem Flor de la Mar. Co jen ten nápis může znamenat?
Takki a Lucien se rozhodli loď prozkoumat také. Zatím co Vločka s Meinerem stále váhali, jestli se k oné věci přiblíží a překonají tak svůj strach. Nejodvážnější ze všech byl Hexëd, který si to po mokrém písku zamířil přímo k lodi. Déšť pomalu ustával a hladina se zklidnila, takže se loď objevila v celé své kráse, jen kousek zadní části byl pod vodou. Hexëd si to namířil k trupu a objevil v něm díru, ve které byly schůdky, po kterých by se dalo vyskákat nahoru na palubu.

//Dobře tímto to uzavírám a počítám s Vločkou, Lucienem, Meinerem, Darkallainem, Takkim a Hexedem :D (Omlouvám se pokud je vaše jméno špatně vyskloňované) Prosím doražte jak rychle můžete :)

//Takki klidně může taky dorazit těch 5 je jenom orientační číslo když bude o vlka víc nevadí ;)

Déšť bičoval moře i pláž a velké tmavé mraky se honily po obloze. Velké vlny, které se z vody tvořily, narážely na břeh a přinášely sebou podivnou věc. Ve tmě nebyla nejdřív vidět, ale čím blíže byla písečnému břehu, tím více se začaly objevovat její obrysy. Mohutná dřevěná věc, nesená vlnami dorazila ke břehu a zaryla se do písku s hlasitým skřípěním, které nerozléhalo po okolí. Mraky se rozestoupily a vykoukl měsíc, který onu obrovskou věc ozářil. Byla to stará loď. Kdo jí postavil a za jakým účelem to bylo všem neznámo. Byla naprosto opuštěná a jediný pohyb, který se dal pozorovat, bylo poletování roztrhané vlajky a plachet ve větru. Dřevo praskalo a napínalo se, vydávaje podivné zvuky, které vlci v okolí nejspíše nikdy neslyšeli. Ale všimne si někdo vůbec toho, co moře vyplavilo na břeh nebo ne? A pokud si všimne, bude se mu chtít prozkoumat dřevěnou loď a její podpalubí, které možná skrývá neznámý poklad?

//Dámy a pánové, začíná menší akce pro cca 5 vlků, a proto prosím všechny, kteří se chtějí účastnit, aby napsali do komentářů a přemístili se sem :) děkuji