Gallirea - Příspěvky uživatele

//Tak co vy tady tak?
Víte co, vy zatím osudí nepotřebujete, zpacifikujte si situaci :D

Pro skupinku č. 3

Pavouk už se nemohl dočkat své večeře, kterou bude nejspíše mít po dlouhém čase. Není se čemu divit, sem moc tvorů neleze a když tak nešťastnou náhodou, právě jako se tomu stalo dnes. Meinere začal na všechny řvát, takže automaticky přilákal pozornost pavoučka. Ten se pomalu na všech osmi... Vlastně tenhle jich měl pouze 5. Ano, měl o pár nohou méně, ale to mu nijak nebránilo, pohybovat se rychle a hbitě. Pomalu začal kousat kusadly a hlavně pořádně slintat. Ještě, že bylo v tomhle pavoučím doupěti vidět jen jakž takž, protože to mohlo vypadat až odporně.
Atmosféra tohodle byla hrozná sama o sobě, ale z ničeho nic se opět rozezněla hnusná hudba humanoidů. Odněkud právě začal hrát neviditelný orchestr. Jakoby byl přímo vedle Skylieth, nebo vlastně mohl poletovat vedle Belly.
Skylieth zkusila fintu, při které vytvořila iluzi velkého hmyzu, který měl odpoutat pozornost. Tomu se opravdu stalo. Pavouk přestal žrát pohledem Meinera (sorry za skloňování) a soustředil své triliony očí právě na iluzi. To byla šance vlků, kteří se nejspíše dohadovali, nebo vzdávali situaci. Snad třeba vymyslí nějaký plán dřív, než si na nich pavouček pochutná.

//To je úplně jasné ne? Jasné, že máte vlastní pořadí to si domluvte vy :)

Poslední tóny oné děsivé melodie přilákaly ještě pár opozdilců, kteří ani netušili, jak velkou chybu právě udělali. Když se k sobě vlci dostali blíže,hudba přestala. Začalo ještě něco o hodně horšího. Uširvoucí pískání. Dalo by se to přirovnat ke starší rychlovarné konvici. Je jisté, že za delší dobu poslouchaní pískotu všichni ohluchnou a když ne, tak se jistě zblázní.
Ale to nebylo vše, najednou se ozvalo křupnutí, neuběhla ani sekunda a už ti tři vlci padali kamsi do nekonečné propasti.
Cestou se ale zachytili v obří pavučině, která lepkala tak dobře, že se za chvíli nikdo nemohl pohnout. Kousek od nich se objevila silueta obřího pavouka, který zaznamenal úlovek. Vlci by si asi měli pospíšil, jinak nedopadnou nejlépe.
//Tak nám vznikla skupina č. 3 ve složení: Skylieth, Meinere a Bellatrix.

//Ale rychle vy šupáci :D

//mám ještě jedno volné místečko *evil face*
Takže pokud má ještě někdo zájem, poslední šance

Takže pojedeme v sestavě
• Ergo Proxy
• Naxther
• Laura
• Morfeus
• Savior
• Niklifa

Slunce se pomalu chystalo ke spánku, sice nebylo celý den skoro vidět, ale nakonec se ještě rozhodlo, dopřát všem krásný západ. Na chvíli je tedy docela příjemný podvečer. Později se ale stejně obloha rozhodla, že schová slunce pod mraky. V blízkosti jeskyní bylo ticho, nikde nikdo. Jen listy šuměly ve větru. Krásné barevné listy, které se pozvolna houpaly na větvích.
Tohle krásné ticho vyrušila hudba. Pro lesní tvory naprosto neznámé zvuky, které se linuly z jeskyní. Píseň by měla v ostatních vzbuzovat radost, ale momentálně mohla způsobit možná jen strach. Někomu by to mohlo připomínat ukolébavku, jinému radostné entrée nějaké hororové porcelánové panenky. Pár zvědavých tvorů přišlo blíže, ale nikdo se neodvážil, jít se podívat zblízka. Odradila je tma, která v jeskyních byla.
Možná tato melodie přiláká nejednoho zvědavého vlka, který bude chtít nakouknout blíže.

//Malá herní akce v duchu halloweenu/dušiček, max. 7vlků a uvítám i nějaké ty strašpytlíčky.
Jelikož jsou podzimní prázdniny, byla bych raději za něco svižnějšího.

•Kdo dřív příjde, ten dřív mele.

Všichni vlci se dostali do bezpečí na písčitý břeh. Loď, kterou nechali za sebou, byla vlnami odtažena pryč na moře a začala se potápět. Všichni si oddechli, že na lodi nikdo nezůstal a neutopil se. Záhadou však byla truhla, kterou si sebou přinesli. Takki ji zkoušel otevřít a zámek povolil. Víko se otevřelo a uvnitř se objevila spousta mořských řas. Jednou tu možná poklad byl, ale je jisté, že nyní už tu není. Není však tím pravím pokladem to, že nikdo nepřišel k úhoně a všichni vlci přežili?

// Tímto akci ukončuji :) a děkuji všem za účast.

Zatím co se zvedala voda a vlci na jedné straně se snažili odsunout krabice, se Vločka, uvězněná na straně druhé, snažila pomocí své magie vodu dostat pryč, ale nedařilo se jí to. Jediné čeho dosáhla, bylo, že na vodní hladině udělala vlnky. Najednou se však loď se strašným zaskřípěním zhoupla a dveře, které do teď nešly otevřít, povolily a odsunuly poslední krabice, které vlci nestihli odtlačit. Teď už musí vlci jenom vyběhnout po schodech na palubu a doplavat ke břehu, který zatím není daleko. Kdo z nich však vezme krabici nebo svůj poklad nechají v lodi?

Mokrá Lennie, které byl právě zachráněn život, se pomalu sušila na čerstvém vzduchu, zatímco její srst lehce čechral chladný vánek. Vypadala už konečně celkem čistě, když tu nad ní prolétl obrovský pták, který měl potřebu vyjádřit své emoce ohledně rozchodu se svou přítelkyní a tak upustil něco, co by nikdo nečekal - pěkně husté a velké hovínko. To padalo z pěkné výšky a tak nebylo divu, že se rozmázlo po většině zad nebohé vlčice. Pár kapek samozřejmě obstříklo také část zátylku a hlavy, prostě... Chuťovka.

Savior, marně hledajíc svého maličkého nepřítele, s tržnou ránou na levém oušku, strkal hlavu do každé škvíry mezi kameny. Bylo jich zde však mnoho, opravdu skvělá skrýš pro takové tvora, jakým byl Hamburger. Přišla však chvíli, kdy se mezi dvěma kusy balvanu zaseknul a bylo zle. Tam ani dovnitř, nic nešlo. V okamžiku, kdy si myslel, že už to snad nebude horší, ucítil na zátylku čísi nožičky a klepedýlka. Než se stačil nadát, opět ucítil pichlavou bolest v uchu, a když zmateně začal pohazovat hlavou, několikrát se praštil o kámen, ale nakonec se mu přeci jen podařilo uniknout z kamenného vězení. Hamburger se i přes ten všechen pohyb udržel na jeho hlavě, šmikajíc přitom klepedýlkem a dávaje tak Saviorovi nový sestřih. Když se však vlk opětovně ohnal za účelem tu malou potvoru setřást, zvířátko se neudrželo a zhouplo se před Saviorovy oči, stále se přitom držíc ucha, které bylo třikrát probodnuto, za jedno klepeto. Teď měl vlk naprosto perfektní šanci zažít, jak takové stvoření chutná, jen otevřít tlamičku a kousnout...!
Jakmile si tmavý vlček pochutnal na exotickém pokrmu, periferním viděním si mohl všimnout, že něco není v pořádku, že z jeho ouška něco visí a nejsou to jen kapky krve, které sem tam upadly do písku.
Pokud by se vlk koukl do vody na svůj obraz, spatřil by nádherně se blýskající věcičku ve tvaru lístku, která se dvakrát omotávala skrz Saviorovo ucho. V poryvu větru se náušnice jemně houpala, ovšem vlkovi to nebylo nijak nepříjemné, co víc, slušelo mu to a ještě se pořádně nadlábl!

Obluda se už už snažila zašlápnout Elisu jako malinu, když v tu chvíli zasáhl Arcanus svou magií země a právě v čas. Ve chvíli, kdy se kořeny pořádně zapáčily mezi sebe a utvořily tak silnou ochranu nad vlčicí, dopadly těžké tlapy zvířete tam, kde by měla Elisa hlavu a to tak silně, až to zadunělo celým územím. V závěsu za otřesy přicházel také děsivý, až podivně vysoký výkřik.
Zachráněná Elisa však neměla času nazbyt a začala jednat - i ona použila svou magii, magii ohně. Nejprve hořely jen kořeny, čehož si monstrum nevšimlo, posléze však chytla i jeho pravá přední tlapa. Zděšeně vyskočil na zadní dvě a otřásal se, jakoby tančil nějaký jamajský tanec. I přes všechnu jeho snahu se mu nepodařilo oheň uhasit a ten se rozšiřoval dále a dále po jeho těle, až jej celého pohltil a bylo vidět jen siluety pod obrovskými nachovými plameny. Křik a dunění se rozléhal celým lesem a dva přihlížející vlci měli co dělat, aby se z toho randálu nezbláznili...
Křik se stupňoval, až v jednu chvíli vylétl z hrdla zvířeti poslední výkřik, okolím se ozvalo hlasité "BUM!" a z místa, kde stálo monstrum, vylétl tmavý kouř a jiskřičky. Poté už bylo ticho.
Lehký studený větřík, který svištěl lesem jako o závod, pomalu rozfoukával tmavá dusivá mračna dýmu. Až po několika minutách bylo vidět vůbec před sebe a na místo činu. Před Elisou a Arcanusem nestálo již monstrum, nýbrž šedivý, na slunci se lesknoucí popel a v něm cosi zvláštního. Zahrabaný v popelu se povaloval nádherný a originální náhrdelník, který čítal tři zuby nepřítele a několik rudých kuliček, které se třpytily a lákaly na sebe pozornost. Jakmile v hromádce popela přiblížil Arcanus, nic se nestalo, avšak v ten moment, kdy Elisa jen natáhla svou tlapku k předmětu, celý se rozzářil. Tesáky o něco více zbělaly a krvavé bobule bily do očí svým jasem. Když se však náhrdelník dostal na své pravé místo, na hruď vznešené alfa vlčice, záře zmizel a náhrdelník zůstal takový, jak má být.

//Zítra napíšu, ale dnes bych ještě počkala, jestli Hexed nenapíše :)

Arcanus se během chvilky zvětšil na velikost samotného stvoření, což se zdálo, že zvíře vykolejilo, ale přesto nepolevil s útokem. Chtěl toto území a chtěl něco, nebo někoho, zakousnout! Zvíře tedy i přes to, že nemělo velikostní výhodu, pokračovalo v útoku na Arca, ten však přerušila Elisa, která se zvířeti zakousla do hřbetu. To se s ječením otřáslo a El spadla na zem. Stejně jako předtím se zvíře natáhlo vzhůru předníma tlapama a chtělo bušit do země, ovšem pod ním ležela smetená Elisa, která neměla čas se zvednout a uniknout...