Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Možná jste často přemýšleli, jaké to bude, až budete ve věku své babičky. Až budete mít její šedou srst a propadlou tvář. Až budete chodit pomalu a nebo už jen ležet. Jestli budete mít děti, partnera, nebo jestli zůstanete sami. Teď jste se do toho mohli dostat alespoň trochu. Senilita dostihla jistou částí všechny z vás. Pro vaši smůlu to ale není to, jak si stáří představuje většina z nás. „Babský sněm“ kde se rozebírají nejnovější klepy… To vůbec. Jste v lese. Jste uvězněni. Co když se za chvíli proměníte v prach? Nemarněte tedy čas tlacháním. Jen na vás, jak tenhle čas strávíte, no doporučuji vám něco vymyslet. Nemalujte si růžovou budoucnost, ale konejte.
O stáří vzniká spousta pověr, třeba to, že je moudré. Každý to tak ale nemá, Deliven je již teď mimo natolik, že nedokáže moc myslet. Ostatní by to mohlo dost vytáčet, ale pamatujte si, každý se vám teď může hodit. I oběť je někdy potřeba, ne?
Jste tu již nějakou dobu, koukáte po ostatních (tedy většina, Fanny toho moc nevidí) a přemýšlíte, co teď. Pak se tu ale někdo objeví. Netušíte kdy, jak, nebo proč, ale najednou tu prostě mezi vámi stojí. Kdo? Stará, stará stařena. Vypadá, že už měla být třikrát překopaná. Není jisté, kolik jí je, no její zevnějšek je děsivý. Ocas spadlý k zemi, propadlé oči, šedá srst, staré klouby.
„Všichni jsme ztraceni! Zemřete!“ Křičela a trhala sebou. „Trápení! Smrt! Drom!“ Vykřikuje její písklavý hlas a nesmyslě sebou třese. „Trms! Drom! Zemřeme!“ Úpí a přitom, jako by v jejím hlase byl šílený smích… Vypadá ale tak nevinně.

// Pokračujte tedy dalším kolem, kde se dohodnete, poté dalším, kdy se společně přesunete a poté snad posledním, kdy se pokusíte hub zbavit.
- ze staršího komentáře
Mým záměrem je, aby se konec dohrál bez mého zásahu, chtěla jsem, aby se všichni domluvili na nějakých možnostech a poté je šli praktikovat, Osud již nepotřebujete, jen k poslednímu komentu. :) Snad vás tohle nijak neštve, ale zvládnete to.
Nejsem líná, jen nechci Osudem řídit všechno. :) Berte, že už se pomalu přesouváte.

Situace vypadá dost špatně. Jak se dostat ven? Pokud nechcete jít trávu, tak tu nic k jídlu není… I když… Kanibalismus není jen mýtus.
Trčíte tu už nějakou dobu, postupně se seznamujete, začínáte se možná bát. Z oblohy zmizí slunce, přijde noc a chlad. Slunce se už ale neobjeví. Je pryč a to ať uběhne kolik chce času. Ten se totiž zastavil. Nějakou dobu se v podstatě nic neděje, pak ale začnete vnímat zvláštní změny.
Nathan najednou přestane být tak tmavý jako dřív, jeho kožich chytne najednou šedou barvu a postupně začne řídnout.
Fanny si může všimnout, že její zrak už není jako dříve. Čím déle tu je, tím méně vidí.
Anakhi postupně nic neslyší, pokud mu doslova nekřičíte do ucha.
Meinere může cítit silnou bolest kloubů. Tiché křupání při každém pohybu.
Deliven začne být paranoidní a senilní. Na vše si stěžuje, má stále špatnou a rejpavou náladu.
Amelis přestane používat svou paměť. Každou chvíli něco zapomene, někdy i přímo uprostřed věty. Zapomene i to, kdo vlastně je?
Co to znamená? Sami jste se stali zrcadlem času a váš příznak se zhoršuje a zhoršuje.

Nepomíjivé světlo stále usilovalo o veškerou pozornost obou vlků. Jednoho vábilo, volalo a druhého naopak odrazovalo, vyhánělo. Najednou se z onoho světla ozvalo jakési šumění, chrčení… Neidentifikovatelný zvuk pro běžné zvíře, ovšem Kurai i Darkie v něm cosi slyšeli. "Odejdi! Uteč! Spas svou duši!" křičelo to na Kurai, ovšem Darkie v tom slyšel nádherný zvuk, hlas tak melodický a sladký! "Pojď ke mně blíže! Prosím! Zůstaň zde se mnou!" Jedno slabé zašustění, které každý identifikoval jinak.

// Nemusíš, přeskočte ho už teď, ať se to hne

// Okey, takhle jsem si to nepředstavovala. Táhne se to a nikdo nehraje. Informuji vás o tom, že nejdříve napíšu v pátek. Do té doby by jste už mohli stihnout napsat všichni. Psala jsem ale jasně, že se mají hlásit ti, kteří vědí, že budou mít čas.

// Pokračujte tedy dalším kolem, kde se dohodnete, poté dalším, kdy se společně přesunete a poté snad posledním, kdy se pokusíte hub zbavit.

// Tak co prostě udělat malé říční koryto? :D

Nakonec se všichni vlci dostali k jezeru, takže teď už zbýval poslední krok, dostat se do vody. Někteří už se smočili a právě na nich můžeme pozorovat, jak se mokrá dělá zbavují hub. Ty pomalu s mlaskavým zvukem dopadaly na zem, takže vlkům teď na slepených chlupech zbyla vrstva neškodného slizu.
Ukázalo se, že léčivé účinky řas jsou již v zajímavé vodě, takže nemusíte nic jíst ani pít. Kromě Ironyho, kterému se houba dostala i do těla.
Máte tu ale ještě jeden háček, jak se sakra zbavit toho ostatního? Všichni víme, jak momentálně vypadá Středozemní pláň a je naprosto jasné, že zase jiní vlci nebudou mít tolik štěstí, aby toto přežili a zjistili, že je Ohnivé jezero vlastně jediná záchrana.
Třeba pomůže, pokud tu máme někoho, kdo ovládá vodu. Možná i země může být přínosná magie.

Na tichém místě, omráčeni až do chvíle, kdy hudba přestala. Pár sekund tmy před očima, pak se svět pomalu zase objevuje. Koukáte kolem sebe, kde jste se tu vzali? V hlavě je úplně prázdno, jen ta melodie doznívala ve vaší hlavě. Možná vás to nutilo si ji broukat, možná jste ji v téhle chvíli už nesnášeli. Kdo ví, no účel splnila. Dostala vás sem, přilákala vás hrou svých zvonků.
Teď, když jste konečně schopni něco vnímat, stojíte na paloučku, který ohraničují stromy. Není to žádné náhodné uspořádání. Stromy jsou těsně vedle sebe v pravidelném kruhu. Co to znamená? Tvoří vysokou nepřekonatelnou bariéru.
Vlkům nejspíše pomalu začne docházet, že tu jsou uvězněni. Koruny nad jejich hlavami se začnou proplétat dohromady a po chvíli tak vytvoří propletenec, jenž nepropouští mnoho světla. Vlci jsou tedy zahaleni tmou, no přeci jen trošku světla tu je a můžou si tak všimnout, jak jim najednou jde vidět vlastní dech. Ano, ochladilo se. Možná nastanou první panické reakce. Možná se někdo pokusí použít magii, no neuspěje. Tohle místo není jen tak obyčejné a ten kdo vás sem dostal, si to dobře ohlídal. Žádná magie zde nefunguje. Jste v tom tedy sami. Vítr nefouká, je tma, zima, magie nemáte a není tu nic, co by se dalo jíst. Docela smůla, že?

// Zlatko, promiň mi, asi jsme se nepochopili. Vlci jsou omráčeni hudbou a nic jiného nevnímají. Klidně to nech tak, jak si to napsala, no pro ostatní prosím, berte tohle jako stěžejní věc, Fanny odpadne do nevnímání později, jinak, při dalším postu.
Takže se děste, třeste, neb pohroma se blíží. Možná to tak hrozný nebude.

// Tím pádem jsme tedy plní. Vlci: Amelis, Meinere, Anakhi, Fanny, Deliven, Nathan. Jak to půjde, přesuňte se podle prvních instrukcí. :)

// Jistě přicupitej. :)

Hola hola, poslední místo volá.

// Takže poslední 2 místa. :) Zatím se už klidně můžete pomalu přesunout.

Melodie. Slyšíte ji v hlavě a jako by ji snad slyšelo i vaše srdce. Lahodí vašim uším i vaší mysli. Nejsou v ní slova, přes to jako by v sobě měla vše, co jste vždy chtěli. Zpěv krásného protějšku, hudba úspěchu? Cokoliv, po čem jste kdy toužili. Tohle touhu vašeho srdce zná a zná ji to velice přesně. Mysl se zamlží a vy jdete pryč v tempu svého srdce. Pomalý krok, jako by jste byli náměsíční. V tuhle chvíli vás ale nemůže nic probudit. Je jedno, jak jste daleko. Jestli jdete přes celou zemi, nebo jen pár kroků. Každým krokem hudba sílí a vy cítíte, že na konci bude dokonalá odměna.
Pak najednou zastavíte. Už vám řve v uších, jiné zvuky by už byly nesnesitelné, tohle ale stále lahodí vašim uším. Zavíráte oči, aby jste si hudbu mohli lépe vychutnat. Sladká agonie. Vůbec nevnímáte to, že po chvíli již nejste sami. Postupně se zde objeví dalších pár vlků uvězněních ve své hlavě. Tohle trvá nějakou dobu.

// Zdravím,
akce pro 6 vlků. Délka asi kolem 2 týdnů, no záleží na vaší aktivitě. Hlaste se zde v komentářích, pokud víte, že budete mít celou tu dobu čas. Doufám, že si tohle užijete, bude to zajímavé. Čekám na vaše jména.
B.