Gallirea - Příspěvky uživatele

Všichni vlci doběhli k hoře. Cestou si všimli, že sníh je všude a že tedy muselo spadnout pár dalších lavin, které však nebyly tak velké jako ta první. Po pachu našli Skylieth a Nerssii, které jim řekly, co objevili. Jen co vlci došli blízko k jeskyni, všechny obrazce začaly svítit. Z jeskyně se začal valit sníh. Vločku napadlo vložit do otvoru květinu, ale sníh se nezastavil. Nakonec Coedena napadlo, že na kůře jsou stejné obrazce jako na jeskyni a že by tedy mohli vlci použít magie v daném pořadí jako je na kůře. Ohnivé x bylo první. Následoval kruh vody. Propletené větve země a nakonec spirála vzduchu.

//Bellatrix byla přeskočena, takže můžeš potom v normálním pořadí psát až k sněžné hoře :)

Na okraji řeky uprostřed Křišťálového lesíka se potulovali zajíci, sluneční paprsky se dostávaly mezi korunami stromů až do řeky, která se třpytila a odrážela svůj půvab po celém lese. Ne nadarmo se říká, že tento lesík je jako stvořený pro romantické chvilky a stál by za hřích.
V tomto lesíku právě panovala klidná a mírná nálada, ptáčci, kteří už vítali pomalu jaro, zpívali a nemínili přestat. A dvě náhodné cesty dvou vlků se spletly přímo v tomto lesíku. Co všechno se však zde stane je prozatím ve hvězdách...

Obě vlčice se snažily získat si přízeň u vlka, kterému vlastně šlo jen a jen o jídlo. Vlci...
Carmen se pokoušela namotat si vlka na dráp pomocí masa, což se jí povedlo. Lennie byla trochu pomalejší a stále jen mrkala, ale to se změnilo ve chvíli, kdy Carmen Meinera doslova nakrmila. Meinere byl poněkud vykulený a celkově to nebral moc vážně, ale obě vlčice se začaly rvát až do krve. Lennie vyskočila po Carmen, kterou srazila na zem, což se snažila Carmen změnit, ale těžko. Meinerův výraz byl však jasný... chtěl tu, co ho nakrmila. Lennie užasle pustila vlčici, kterou svírala pod sebou, a s otevřenou tlamou sledovala Meinera. "Chci krmit! Denně! Nonstop!" Meinerův výběr byl opravdu jasný. Lennie jen došla k vlkovi a packou mu dala facku přes tlamu. "Sprosťáku!" Odplatila se mu a olízla mu tvář. I když byla naštvaná a cítila na něho zlost, v hloubi duše ho milovala. V zájmu agrese, která v ní putovala vzhledem k volbě vlka mu sice dala facku, ale jen takovou protekční, jelikož by své pravé lásce nikdy neublížila. Ale protože věděla, že jí vlk nechce, sebrala se a ukončila tak svá trápení - odešla.
Carmen si užívala pocit výhry, ač měla na pravé pacce škrábanec od rvačky. Meinere přežvykoval další sousta, když Cary (//nazváno takto naschvál :D) k němu přiskočila a začala se o něho otírat a lísat se. Meiny si nechal líbit snad všechno, protože Cary neváhala a cpala ho dalšími kousky masa. "Miluji tě, miluji! Jsi moje poselství, jsi můj poslední dech, jsi to jediné, proč mi bije srdce, ve kterém jsi ty!" Začala o něm básnit a olízla ho. Meiny však na takové románky zrovna dvakrát nebyl, ale když se jednalo o jídlo, tak proč ne? Spokojeně si užíval pocit, že se o něho někdo stará, někdo je při jeho boku a lísá se k němu... a miluje ho. Jestli však Cary využije jen do chvíle, kdy dojdou zásoby ze srny a poté ji nemilosrdně opustí, anebo se spolu bezhlavě vrhnou do románku, je na něm.

Srna přivolala tři vlky, kteří neodolali vůni a přispěchali tak rychle, jak jen to bylo možné. Jako první se u srny objevila Lennie, která měla pocit, že vyhrála cennou trofej. Když se chtěla do lahodného masa zakousnout, zastavila ji Carmen, která ji odstrčila packou a maso chtěla mít jen pro sebe. Obě se začaly nemilosrdně hádat. Lennie argumentovala tím, že tu byla první, Carmen zase tím, že má větší hlad a zaslouží si to, protože dlouho nejedla. A jak se tak hádaly, nevšimly si, že srna s nohou ve vzduchu mizí. Doslova se táhla pryč. Vlastně v tom měl drápy Meinere, který chtěl maso jen pro sebe a nehledíc na obě dámy, zneviditelnil se a srnu táhl pryč.
Vlčice si po chvíli všimly v dálce srnu, která jezdila bokem po zemi s tlapou ve vzduchu. Oběma bylo jasné, že v tom má tlapy někdo jiný, proto ihned přiskočily k srně a dloubly do vlka, který to měl na svědomí. Po narušení viditelnosti Meinera se zjevil, viditelný jako obvykle. Vlčice se však náhle zasekly a žádná z nich nic neřekla. Obě jen užasle pohlíželi na vlka. Meinere toho využil a ukousl si kus masa.
Lennie byla zcela mimo, když viděla Meinera, jak ukousl kus srny a pohodil přitom srstí, hned věděla, že on je ten pravý. Carmen, při pohledu na něho, cítila, jako by se zastavil čas a na planetě Zemi byli jen oni dva. Meinere si pochutnával na srně a ničeho si zatím nevšímal, ani toho, jak Lennie na něj házela očkem a nepřetržitě mrkala. To už Carmen byla u srny a maso mu pěkně porcovala, sundavala z něho kůži a dávala mu ho přímo do tlamy. Lennie to vykolejilo, když viděla, jak svému budoucímu partnerovi cpe srnu do tlamy, proto po ní skočila a srazila jí k zemi. Meinerovi už to bylo jasné, že obě jsou do něho zamilované, ale to, že by o něj vedly boj, nepředpokládal nikdo. Ale to je příroda, kdo vyhraje, získá samce pro sebe! I se srnou, pokud nějaká zbude.

Uprostřed zatím nikým neobývaného lesa ležela velká, lahodná srna. Voněla na několik území, byla čerstvá a napadená dravým ptactvem, který ji akorát složil k zemi a nechal být. Srna krvácela, jejích chuť se musela při té vůni každému rozplynout na jazyku. Tři nadšenci byli první, kdo si srny, pomocí jejich čenichů, všiml, takže Meinere, Lennie a Carmen neodolali a přispěchali k potravě. Měli neskutečný hlad a vůně jim nedala spát.
Všichni tři sem přispěchali tak rychle, jak jen mohli, jelikož každý chtěl srnu právě jen a jen pro sebe. Jak se však o srnu podělí a kdo z toho vyvázne živý se dozvíme až v dalších příspěvcích.

//Vždycky jsem si chtěla zkusit tohle zakončení osudového příspěvku 3:D Tímto prosím MEINERA, LENNIE A CARMEN, nechť se sem co nejrychleji dostaví :)

Ranní sluneční paprsky zapříčinily neodolatelný záblesk ve Falionově srsti, kterého si Nareia hned všimla. Zatím však nic neříkala, ležela na zemi, překulená na zádech, vedle něho.
Debatovali o hvězdách a jejich podstatě, když se najednou Nareia otočila a spatřila Falionovy neodolatelné, studánkovitě modré, oči. "Máš krásné oči," řekla neodolatelně. Vlastně ani nevěděla, proč to řekla, i když Falion to trochu zachránil, když jí řekl, že má krásnou srst.
Po chvilce výměny komplimentů z jednoho z nich vypadlo: "Miluji tě." Ano, byl to Falion, kdo neváhal a řekl to Nareie upřímně. Nemusel však mít obavy, že by ho Nar odmítla. Řekla mu totiž, že ho miluje taky a jak tam tak leželi vedle sebe, přitulili se k sobě. Ani jeden z nich neměl tušení, čím tohle bylo způsobené, ale byli pod silnou mocí Amorka, který zařídil to, že se oba dali dohromady. Jestli jim to vydrží, anebo až moc pomine se rozejdou, to je jen na nich.

//Původně jsem vám to chtěla hodit na víc příspěvků, ale myslím, že takhle to bude bohatě stačit a vy si s tím poradíte :D

//Ne čeká se na Coedena a ostatní, kteří hráli v jedlovém pásu :)

//Přeskakoat můžete pokud to máte povolené od hráče :) A pokud můžu poprosit zkuste psát co nejdříve budete moc ať se tu s tím necicráme další týden :D

Vlci sebou mleli a házeli, někteří byli docela v klidu, ale jiní panikařili a málem se topili. Jediný Cattan měl Vánoce. Jak jinak. Smečka byla pomalu odplavována dále od břehu, až jim zcela zmizel ze zorného pole, vzduch stále houstl a vlnobití, ačkoliv nebyl důvod, proč by vlny vznikaly, otřásalo celým jejich světem. Přes nebohé vlky se několikrát převalila veliká smršť vody, a tak plavali na hladině se splihlýma ušima a snažili se něco dělat. Yakira, nejnovější členka smečky, se úpěnlivě zadívala na Neona, aby jí pomohl, ale ten měl dost starostí s tím, aby naříkal nad máky, a tak se zadívala na nejbližšího vlka. Šedý vlk nadšeně nadskakoval ve vlnách a něco jásal. Jak mu to... Sluší? Uvědomila si ohromeně Yakira a připlula trochu blíž, když v tom jí ovšem smetla další vlna. Vlčice si lokla slané vody a dále pokračovala za svým vysněným cílem.
Jenna začínala stále více panikařit a voda se přes ní přelévala ze strany na stranu, jak si lokala vody, když v tom skrze cákanec zahlédla šedého vlka, bojujícího s vodou. "Cattan, krásné jméno," hlesla zamyšleně a pokračovala nyní cíleně za mladým vlkem.
Ostatní vlci řešili spíše existenční problém, ačkoliv se v porovnání s velkou láskou Jenny a Yakiry přiblížil něčemu nedůležitému. A to, neutopit se. Jak se tak vlci ze Zlatavé smečky dusili a kopali všema prackama, nalokali si hodně vody, která se nyní začala projevovat... První to bylo znát na Yakiře. Uši se začaly zkracovat, tlapy podivně rozšiřovat a srst začala opadávat. Spolu po jejím boku šlapala vodu Jenna. Zatímco se jí zuby prodlužovaly, šišlavě k bílé... Běluze?! pronesla: "Nikdy dřív jsem si to neuvědomila, ale miluji ho! Uděláme mu fanklub?" Yakira nemohla nic než omámeně kývnout. Zato Cattan, vysmátej jak madagaskarskej král Jelimán, vypadal stále stejně. No, tedy, možná se mu úsměv poněkud rozšířil... Yakira s Jennou plavaly svorně po boku, nejlepší kamarádky a zamilovaně zírali po žralokovi.
Neon stále postrkoval vlčí máky směrem, kde tušil les, ale neměl příliš šanci, s malými tlapkami, a Cora už vůbec ne. Její magický plamen ozařoval temnou hlubinu pod vlky, takže vypadala jak podvodní světluška. Nebína ze sebe sklepávala vodu na plovoucí ledové kře, kterou ukořistila, ačkoliv se k ní s usurpátorským výrazem blížil Neon. "Co budeme dělat?" Zabublala v zoufalé otázce Cora ke svému alfovi, v naději, že jí problém osvětlí. Ačkoliv s tím světlometem na zádech by to mohla zvládnout sama. Voda očividně fungovala jen jednosměrně.

//Prosím, všichni aktualizovat stránku, pobavíte se :D (neberte to osobně :D) - Ohledně Jenny a Yakiry, zde funguju i jako Amorek, takže se podle toho chovejte prosííím...
Jinak, kdo nenapíše max do dvou dní, smůla prostě, a asi klidně přeskakujte...

Vlkům se podařilo odstranit sliny z kůry a zamyšleně si prohlíželi podivné znaky. Jeden vypadal jako kolečko, jiný jako podivné X. Byly to čtyři znaky v přesně dané řadě. Nikdo však netušil, k čemu přesně můžou znaky sloužit.
Náhle se k nim připojili i vlci, kteří běželi k jezeru za podivnou létající věcí. Vločka nesla květinu a všichni věděli, že to nějak musí jít dohromady. Bellray se všech vyptával, co to objevili. Vločka však navrhla, že by bylo nejlepší najít i dvě poslední vlčice, které vyrazili hned po lavině do hor. Všichni vlci zamířili tedy do Sněžných hor najít poslední členky skupiny. Květinu i kůru nesli v zubech sebou.
//Nejdřív nechte napsat vlky od jezera, pořadí je tedy: Vločka, Geib, Bellray, Bellatrix, Coeden, Suerte, Lucy, Daikon :)

Zatím co Geiba květina odmrštila, když se jí dotkla Vločka, nic se nestalo. Možná to bylo způsobeno tím, že se jí vlčice líbila (//nebo tím, že se osud rád mstí Geibovi) , hlavní, ale bylo, že se konečně mohli hnout z místa. Vločka nejspíš musela být něčím speciální, ale čím to nikdo nevěděl. Zatím. Bellray i Bellatrix byli nejprve z celé situace vyděšeni, ale když viděli, jak jednoduše si Vločka s květinou poradila, nechali to s údivem být. Bellatrixina poznámka byla všemi vlky schválena a všichni se rozhodli vrátit zpět do Jedlového pásu.
//Teleportace do Jedlového pásu, jestli budete chtít psát ještě něco krátkého sem nebo už rovnou do pásu nechám na vás, jen se domluvte, ať někdo nepíše sem a někdo už do pásu :)

Pronikavé zvuky stále pokračovaly a voda stále stoupala. Yakira s Jennou držely partu a nenechaly se tím příliš rozhodit, jako správné elegantní dámy. Zato Cora s Nebínou toto vzeření okamžitě rozhodily. Cattan se choval jako obvykle.
Po Cořiném zaječení a Nenových panických výkřicích zvuky chvíli ustaly a nebo spíše byly naprosto přehlušeny. Na její vyděšený řev se ozval ale mnohem horší, ječivější jako odpověď. Řev, ze kterého vstávaly chlupy na zádech. A ozýval se ze západu. Všichni vlci se natočili tím směrem. Tedy kromě Noxe, který při slově kapr stáhnul uši, a voda nevoda se vřítil někam do hlubin lesa. Zvláštní. Ovšem to příliš vlků nezaregistrovalo, protože vodní tok Ronherského potoka už neměl kam téci a pomalu ale jistě zatápěl les, pln plavoucích červených květů. Jediná průchozí cesta byla právě ta vstříc řevu a práskání. Smečka se začala pomalu shlukovat na jedno místo, ale vlny se stále přibližovaly, až celou smečku smetly a vlčí chumel se začal zamotávat do sebe navzájem, do plavoucích stonků vlčích máků a do panicky vřískajících kun a lasiček.
Vodní vír je unášel daleko, předaleko. Postupně se vynořili, doslova, z lesa a voda je nemilosrdně strhávala až na Mušličkovou pláž, a dále do moře...

//Herní přesun do gallireiského moře prosím :) A už se držte limitu, dobře, 20 řádků max.

Nerssie byla vyčerpaná a energie se jí vracela do těla jen velmi pomalu. Jelikož se do jeskyně obě nevešly Skylieth jí popisovala všechno, co vidí. Symboly byly podivné a otvor ještě podivnější. Nápad, že by symboly mohly být symboly magií, se potvrdil, když se Nerssie naklonila trochu blíž k jeskyni a symbol, který představoval oheň, připomínající velké X složené z blesků, se rozblikal. V ten samý moment se však z jeskyně začal řinout další sníh. Vycházel přímo z té díry, která tam byla. Skylieth poplašeně uhnula a obě vlčice sledovaly, jak se sníh valí. Záhada, odkud přišla lavina, byla tedy vyřešena. Zbývalo jen zjistit jak to všechno zastavit.

. Vlci se snažili šelmu zpacifikovat. Kořeny, které se utahovaly kolem šelmy, však bránily Daikonovi zvednout ji do vzduchu, což svědčilo o tom, jak málo si vlci věnují pozornost navzájem. A to mohla být, při potyčce s touto šelmou, fatální chyba. Suerte se naštěstí odvalil stranou a zasadil při tom šelmě pořádný kousanec. Kořeny se kolem šelmy stáhly a ona zůstala přilepená k zemi. Pěna, která jí šla od tlamy, byla bílá, ale jak šelma ztrácela dech, měnila se na nažloutlou až červenou. Najednou se šelma přestala kořenům bránit a začala se dávit. Z tlamy jí vypadl podivný kus kůry, na kterém byly podivné znaky. Šelma se pokusila ještě o jeden pokus uniknout, ale kořeny ji moc silně držely na místě a stahovaly se kolem ní tak silně, že vydechla naposledy a svezla se k zemi. Před vlky teď ležela mrtvá šelma a vedle ní kůra obalená nepříjemně páchnoucí pěnou.