Gallirea - Příspěvky uživatele

Pokoj a ticho v Zarastenom lese náhle prerušil pohyb. Nebol to ale obyčajný pohyb. Po zemi sa totiž začali plaziť korene a skrúcať sa do rôznych tvarov, ktoré sa ale k ničomu prirovnať nedali. V strede lesa, na jednom zo stromov bez zjavnej príčiny, jeden list sčervenel a následne sa rozhorel. Čím viac list horel, tým rýchlejšie sa korene plazili a vytvárali cestičky smerom do lesa a z lesa. Aj niektoré kmene sa pohli. Tentoraz sa do lesa dalo dostať len cez tieto uličky. A vábili, veľmi vábili vlkov dnu. Aký bol les nevídaný, bol by hriech neprezrieť si tú nádheru...

A je to tu, novoročný gift od Allairé. c:
Počet účastníkov: 6 alebo 8
Minimálna čakacia doba na osobu: 3 dni (Upozornenie - poradie je nestále, bude napísané pod každým osudovým príspevkom.)
Mala podmienka: Poprosím aspoň jedného vlka, ktorý má mágiu ohňa. ^^

Sobík Whamulínek jakoby neprojevínkoval zájímek o to, co ostatní vlčičky s vlčkem říkánkovali. Kampak se podínknulo jeho slušňoučké vychováníčko?
Jako kdyby všechňoučká atmosférka, která tuhle celounkou záležitůstku způsobínknula, zmizínknula.
Cítínkoval někdo snad ještě jablíčka se skořičkou a skořičku s jablíčky?
A hele, tamten stromeček se neusmívánkuje!
A tamten taky ne!
Jakpak je to-
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Je to zpátky.
Ono se to vrátínknulo!
A vlčci spinkají!
Nebo spinkali předtím?
Copak se to vůbec dějínkuje?
Vlčičky a vlček usínkánkují.
A nebo se zrovna probuzínkávají!
Vítejte zpátky v lesíku, vše je v normálu!
Je tu hezky, ticho...
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Vy jste snad něco slyšeli?
Je to ve vašich uších~
A vaše tlamy vám také nefungují zrovna správně.
Stále máte tendenčičku myslínkovat a mluvínkovat jako sobík Whamulínek. (// pět postů povinně, užijte si to C:)
Ale to nevadí, to přejde.
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Jen další obyčejný den na Gall.

// Tímto vám děkuji za účast na téhle... poněkud vypatlané akci. Snad jste si ji užili.
^^ A ještě užijete. C:<
Odměny budou za chvíli rozdány. ^^

Calum zalehnul Wolfganii, Tailla se snažila zničit Caluma, aby taktéž (byť poněkud neoriginálně) zničila Wolfganii.
„Tak a dost!“ ozvalo se kdesi nad nimi hlasem, který připomínal spíše cinkání rolniček.
„Tohle vůbec není VÁNOČNÍ ATMOSFÉRA!“
Viděli jste někdy vzteklé rolničky? Ne? Tak se nekoukejte nahoru.
Podívali jste se?
Protože tam taky nejsou.
Ale přesto.
„Jak se OPOVAŽUJETE ničit VÁNOČNÍ atmoSFÉRU! Vy- vy-“
Hřmění.
To se nám to ale kazí počasí.
Pojďme se na něj podívat pořádněji: hřmí, hele, blesk! Kapity kap, prší na vás. Jste zmoklí. Hezky až na kost. A voda mrzne! Vy mrznete! Ale to nevadí, protože přichází duha a s ní slunce! Ne. Obráceně. Slunce a pak duha. A pak sníh! Snížek bílý, bílý snížek! Všimli jste si, že Calum už se nepodobá kouli? Na tom nezáleží. Tornádo! TORNÁDO! A ZNÍ JAKO ROLNIČKY!
Nemáte ponětí, co má tohle být?
Já taky ne.
Ale jak už bylo zmíněno, jedná se o ROLNIČKOVÉ TORNÁDO!
Cinky link, cinky link, magie je vám k ničemu, bude z vás v(i)lk-šejk!
Rolničkové tornádo vás nabírá, unáší vás a- a- a-
„Ehm. Moc se omlouvám,“ pomalu vás vrací zpátky na zem. „Nechali jsme se všichni nějak... unést,“ přidává to tajemné cosi, co zní po rolničkách, velmi, velmi špatný pokus o vtip. „Pardon,“ špitne zbrkle naposledy a zmizí. A s ním i všechen lesk sněhu. Svým způsobem i sníh, vše, co tu nyní zbývá, je bláto. Oh, a tři zmatení vlci.

// Nedává to smysl? Whoops, to se stane, když někdo vypadne. Ale... snad mě za to naprosto nehejtíte. Heh. Heheh. Odměny budou zmíněny pod tímhle příspěvkem, zatím můžete vesele odkráčet. ^^

Jak už bylo zmíněno, Calum byl tajemný. Calum byl já.
Ale hlavně byl pořádně naštvaný, protože mu většina z jeho společnic odmítla pomoct. Jak si to vůbec představovaly?! On tu bude mrznout a ony... ony se budou jen dívat?! To teda ne!
Samotný Calum by to nejspíš nikdy neudělal, ale cosi v něm, cosi, co bylo mocnější a mnohem, mnohem méně podobné plyšákovi, chtělo pomstu. Chtělo to vyjádřit, že možnost „Nepomůžeme Calumovi“ vlastně ani možností nebyla. Chtělo to vidět bolest. Strach. Chtělo to cítit moc.
A Calum? Calum vlastně taky. Nyní, když už společně s oním cosi byli jedním.
Ten vztek, který v něm vřel, se potřeboval dostat ven.
A Calumovi to vůbec nedělalo problém.
Vzteklá sněhová koule, která se z něj stala, chtěla být mocnou vzteklou sněhovou koulí. Jak toho docílit? Co takhle někoho zavalit!
(Mimo jiné Calum dočasně ovládá také zimní magii, ale to už je detail.)
Vlčice by možná měly změnit svůj názor... a ještě lepší by pro ně bylo, kdyby začaly utíkat.

// Krátce a o ničem, jako vždy. ^^ Všechno nejlepší k Vánocům~

// Aaah, Jackie už má vzhled, gratuluji! >:3

A vycházející měsíček jako by je vyprovázínkoval do říšičky snůčků. Jaké to praprazvláštňoučké místečko, musínkovali si všichni pomysleti. „Vítám vás u sebe doma,“ zazněl nad vlčkem a vlčičkami jemňoulinký hlásek, který patřínkoval již známounkému sobíku Whamulínkovi. Jenže něco na něm pranic nesedínkovalo. Nejen způsobík, jakým sobík zněl, taky... no jo! Hromíku, nemluvínkoval on po normálňoučsku? A copak náš vlček a vlčičky? Ti nyní znínkovali poněkud zvláštňoučce. Nemohli myslínkovat ani mluvínkovat bez toho, aniž by se jim do tlamičky nepřipletínkovala nějakounká změkčelounká slůvka. Stálounce je ale doprovázínkovala šťastňoučká náladička! Nejen šťastňoučká, nejšťastňoučtější!
A kdepak že se to nacházínkovali?
Už poněkud zapomínknuli, že je to pouhopouhounký drobňoulinký snek. Ne ne, prosínkuji pěkňoulince, tohle byla skutečnostička. Zrovínka všichni sedínkují na mráčcích! Všuďounce kolem nich jsou mráčky! A můžou hledínkovat až dolu, dolu na lesíček! A je tu tak hezounky...
„Tak co, jak se vám tu líbí? Povězte mi něco o vás, prosím!“ slušňoulince je poprosínkoval sobík Whamulínek, zatímco se veselounce usměvánkoval. A vlčičky a vlček byli opravdu opravďounce nešťastňoučtější, takže mu kažďoulinký z nich chťánkoval něco pověděti.
A vzdouškem voníkovala jablíčka se skořičkou a skořička s jablíčky.

// Spešl zadání: do odvolání píšete posty stylíkem sobíka Whamulínka. ♥

A tak se stalo, že byla zachráněna celá konverzace a – aby se neřeklo – strom k tomu.
Ne že by projevoval nějakou vděčnost.
Na druhou stranu... kdo by od stromu očekával vděčnost? Jen málokdo.
A málokdo také očekává, že to cosi, co doposud bylo pod stromem, začne ovládat toho nejnudnějšího vlka, co je poblíž.
Samozřejmě, mohlo si to vybrat ještě Setii. Ta taky nebyla zrovna užitečnou.
Jenže! „Tajemný 'já'“ bylo tak trefné, že ji tohle cosi nemohlo potrestat.
Calum takové štěstí neměl.
Cítí tu bolest hlavy? Nutí ho křičet! Křičí bolestí? Křičí radostí? Jak se to vůbec cítí?
Nevidí rozmazaně?
Sníh! Bílo! Ono se zase chumelí!
Teď zase z jiného pohledu: čím se mohou kochat naše vlčice? Ano, vidí Caluma. Ale... co je... tohle? Není Calum poněkud... chlupatější? Že by zimní srst? Vidí to vlčice taky, nebo jim ta srst neroste před očima? A proč je čím dál světlejší? Teď už je ta srst tak dlouhá, že to nemůže být náhoda! A je tak bělounká! Tak bělounká, že Calum připomíná... ne! Calum je sněhovou koulí! Studí jeho chlupy? Udělá mu někdo sestřih? To je jen na vlčicích.
Calum konečně zjišťuje, že nechumelí a že není obklopen sněhem. To jen jeho srst jaksi...
řekněme... nabrala vánočních rozměrů.
Je mu chladno, nemůže se dál spoléhat jen sám na sebe.
Oh, a tamta vlčice vlastně před chvílí zahřála vzduch, ne? Měl by jí rozkázat – ne ji poprosit, rozkázat jí! –, aby ho také zahřála.
Vždyť... Calum si to přeci zaslouží. On je důležitý. On je tajemný. On je já.

„EHM, EHM!“ odkašlal si ten podsněžný strom ještě agresivněji, aby všichni věděli, že tvrzení „Nikdo tu není“ je nepravdivé, ba až urážlivé.
Jako že velmi urážlivé!
Strom byl tak rozhořčen, že... že...
Řekněme, že vlkům se zatím nic nestalo, ale i tak! Kdo by chtěl rozhořčit strom, že? To určitě není zdravé.
Naštěstí se nálada stromu rychle zase zlepšila, a to díky Taille, která se s ním snažila začít běžnou konverzaci.
„JÁ!“ odpověděl strom vlkům a doufal, že to bylo dost rázné na to, aby už nezpochybňovali jeho existenci.
Protože zpochybňovat něčí existenci taky není zdravé.
„Dostaňte mne ven!“ rozkázal, aby konverzace nestála.

Zatímco se Tailla věnovala Setii, která se zase věnovala pozorně Taille, Calum s Wolfganií si mohli všimnout, že tu něco nehraje.
Doopravdy nic nehrálo, všude bylo přirozené ticho, ale... i tak.
Něco nebylo správně.
Něco bylo ve skutečnosti hodně špatně.
Zdá se to jen mně, nebo se tu ochladilo?
Nemrznete?
Vidíte tamtu větvičku? Nepohnula se?
Neměli by upozornit i Setii s Taillou?
Na druhou stranu, je to jenom větvička.
A navíc...
„Ehm, ehm!“
Větvička na sebe upozornila sama.
Ale ne, ona to není jen větvička! Je to strom! Chudák, je uvězněný pod tou hordou sněhu. A všichni vlci to náhle vědí. Ano, rozhodně by měli ten strom nějak osvobodit. Ten strom si to totiž zaslouží! Je to velemocný strom! Vždyť si před chvílí odkašlal!
Jenže jak ho zachránit?
Co nejlépe, samozřejmě!
Ale i tak...
Vážně mají zachránit strom?

// Já musela... příští rok si dám předsevzetí, že se stromy v osudovkách skoncuju
// Update: "Neboj, neboj, nezapomenu napsat i pořadí"... yeah. Odteď platí pořadí *dramaticky bubnuje*: Wolfganie, Calum, Tailla, Setia

LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
„Ráčej mi odpustínkovat,“ oslovil hromobijeckým hlasem Jackie, jedinou z vlků, která s ním jakž takž dokázala komunikovat, „ale tvým řečičkám příliš nerozumínkuji. Předpokládám, že se mne optávánkuješ, co zač jsem. Jsem sobík! Jsem-“
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Nebohý Whamulín se tak pracně věnoval svému představení a dělání skvělého prvního dojmu, že si nevšiml Lucy, která se ho jaksi rozhodla zakousnout.
„Prosím? To si doprošínkuji!“ zděšeně zavrtěl hlavou, zatímco se Lucy snažila procpat zuby jeho masem.
„Jak jsem již zmíníknul, jsem-“ Whamulín se znovu podíval na Lucy. Bylo těžké udělat dobrý – natož skvělý – první dojem, když vás někdo kousal do zadnice.
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Whamulín znervózněl. Takhle si to nepředstavínkoval! To se přeci nikdy nestalo! Co je to za zvláštní tradici?
Whamulín se rozhodl.
Tentokrát to bude jinak.
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
A všechno utichlo.
Že by konečně ona melodie skončila?
Ne.
Vlci jen usínají.
Jsou tak ospalí, že neslyší.
Sotva vnímají všechny ty veselé úsměvy, co je obklopují.
Cítí jablka se skořicí a skořici s jablky!
A očíčka se jim kližánkují.

Magický palouk, magické věci!
Zatímco všude jinde naleznete takový ten trapný sníh, takový ten, který umí být jen bílý a studit do tlapek, na magickém palouku naleznete pouze sníh magický.
V čem spočívá jeho magie?
Ne, tentokrát nezpívá. Kdo kdy taky viděl zpívající sníh, že ano.
Tentokrát světélkuje.
Což... možná není to nejlepší vyjádření.
On svítí.
Září do noci, jako kdyby se nechumelilo. (A ono se chumelí! Takže – logicky – září dvojnásob!)
Oslepuje.
Nechtějí se vlci přijít přesvědčit na vlastní oči?

// Možná to nezní příliš slibně, ale... bude hůř. c:< Už nemám ani sušenky, ani atmošku, ale... i tak by to mohlo být fajn, takže... přijďte. ^^
Osudovka je pro max. 5 aktivních hráčů (= schopni napsat každý den / nečeká se na ně déle jak 2 dny), uzávěrka v úterý (18:00 ˘^˘).

LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Vlci se smějí. Stromy se smějí. Riveneth se směje, Jackie se směje, Lucy se směje, Castor se směje. A Castor-
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEA-
Melodie na moment utichá.
„Pročpak ten úsměvíček nenecháš na pokojíčku?!“ zahřměl hlas zpoza jiného, snad ještě více usměvavého stromu. Castor by přeci neměl napadat usměvavé stromy! Ty stromy jen chtějí být šťastné, na tom nic špatného není!
„Šmankote, pardůnek,“ ozval se opět onen hřmotný hlas, tentokrát ho ale doprovázelo ještě cosi, co mohlo připomínat jakési hluboko-hlasné hihňání.
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Melodie se vrátila. To je zase štěstí!
Úsměvy, usměvavé úsměvy!
A tamta větvička?
To není větvička!
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Byl to paroh.
A po chvíli se objevil další!
A po chvíli po chvíli se objevil-
„Whamulínem mne nazývánkují!“ zaburácel hlas, který patřil drobnému, pro vlky naprosto nakousnutelnému a k-sežrání-hodnému, sobovi.
Co v těchto končinách dělá sob?
A ještě s tak postiženým jménem!
Určitě je to záhadný sob!
A nebo jen skvělá příležitost pro naplnění usměvavých žaludků.
Kdo ví?

// Last Christmas, moc se omlouvám, v sobotu nebyl čas, but the very next day
to bylo okay. Cringy poznámka, to save you from tears, protože idk, jste special~ #TaPísničkaUžMiLezeNaMozek

// Ale když mně se tak nechce. :C :D

LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Z nějakého zvláštního důvodu se stalo pravidlem, že jakmile na Galliree něco dělá hluk, hned se u toho všichni seběhnou.
A co že to vůbec ten zvuk vydává?
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Všude jsou přece jen stromy, tak...
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Záleží na tom?
Ne.
Přítomným vlkům na tom rozhodně nezáleží. Všichni se náhle cítí tak šťastně, jako snad nikdy předtím. Všechno je tak krásné! A chumelí, ono chumelí!
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Vzduchem voní jablka se skořicí a jablka se skořicí voní vzduchem.
A co tamten strom? On... on se na ně usmívá! A všechny ostatní stromy taky! A naši vlci? Ti se taky usmívají, tak moc šťastní jsou!
Víc než to, oni jsou nepřekonatelně nejšťastnější, smějí se tak moc, až je všechno bolí. A všechno se usmívá nazpět, jaký krásný to den.
A tamta větev! Tamta usměvavá větev!
Viděli to ostatní vlci taky, nebo se mi jen zdálo, že se pohnula?

Je něco vánočně-romantičtějšího (//ano, takové přídavné jméno opravdu existuje, přísahám!) než lesík téměř ukrytý pod sněhovou pokrývkou, na které se třpytí poslední sluneční paprsky?
Ano, přesně tak!
Lesík téměř ukrytý pod sněhovou pokrývkou, na které se třpytí poslední sluneční paprsky... a k tomu ještě... co to vůbec je?
Je to tu všude! Zní to všude!
Rolničky!
A- a- LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Rozumí tomu vlci? Ne. Je to jen písnička, která nedává smysl, ale přesto ji nemohou dostat z hlavy. Proč se to ozývá znovu a znovu? A proč je to tak hlasité, že to terorizuje široké okolí lesíku?
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Přestane to někdy?
LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART, BUT THE VERY NEXT DAY, YOU GAVE IT AWAY. THIS YEAR, TO SAVE ME FROM TEARS, I'LL GIVE IT TO SOMEONE SPECIAL~
Záleží na tom vůbec? Vlky to nezajímá. Který amatér by přece šel blíž k něčemu tak hlasitému a vlezlému?

// Vánoční osudovka je tu! ^^ Tentokrát pro maximálně čtyři aktivní (= schopni napsat každý den / nečeká se na ně déle jak 2 dny) hráče. Přijďte, máme vánoční atmošku!