Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V toulci se mu válely nové šípy. Dost pospíchal, takže vzal všechny možné pocity, které měli na skladě a běžel s nimi za ubohými vlky, kteří museli po roce opět trpět jeho přítomnost. Poskakoval po vyhlídce, měl připravené šípy a hledal dva nebohé vlky, které by mohl trochu potrápit v životě. A hle, našel rovnou tři! Celý natěšený vypaloval jeden šíp za druhým, občas se netrefil, ale nakonec všechny tři skončily ve vlčích zadcích. Nutno podotknout, že ne všechny šípy měly na svědomí pouze lásku... Lylwelin začala pociťovat obrovskou potřebu chránit Winter před vším a před každým. Logan zase ve Winter našel svou spřízněnou duši. A Winter? Ta chudák propadla v neskutečnou melancholii a smutek vůči Suzumemu...

//Pět postů minimálně ♥ love ya guys

♥♥♥

Amorek, který napáchal více škody než užitku, utíkal do dalšího lesa. Už dvakrát to pokazil, tak snad se mu to potřetí zadaří. Bohužel zjistil až moc pozdě, že v jeho toulci je už pouze jeden růžový šíp, který může vypálit do něčího zadku. Plížil se lesem, šíp připravený vypálit, hledal svou oběť a v jedné chvíli bum! Šíp letěl, letěl a letěl... No a pak se zapíchl do zrzavého zadku Bellraye, rozplinul se a zanechal pouze zamilované pocity pro první živou bytost, kterou spatří.

//Pět postů minimálně >:)

Chudák zmatenej Amorek utíkal co nejrychleji z Galtavaru, kde natropil trochu problémů. Potřeboval si někde napravit reputaci, takže zamířil do prvního lesa, který mu stál v cestě, kličkoval mezi stromy a hledal první obětinu. Nemusel jít moc daleko, než si všiml dvou vlků, kteří spolu debatovali. Rychle vytáhl první dva šípy, které měl a vystřelil je přímo proti dvěma vlkům. Takže růžový jsou pro lásku, červené pro nenávist a já vystřelil jaké? Oh... Dva červené? No to bude ještě sranda, řekl si tiše, než se vypařil i z tohoto lesa.

//Alespoň pět postů >:)

Sněhové vločky se líně snášely k zemi v pěkném zimním dni. Svět byl poklidný, ve vzduchu byla cítit raná láska a další tam měla být cítit. Amor číslo 354, který stále procházel svým výcvikem, se potuloval po Galtavaru, mával drobounkými křídly a přitom hledal potenciální zájemce o trochu lásky, kterou jim mohl nabídnout. Růžový šíp pro lásku, červený pro nenávist, jednoduché! říkal si, zatímco hopsal krajinou. Neustále si opakoval,
aby nespletl barvy šípů, které měl ve svém toulci a přitom vyhledeával oběti.
Do oka mu vpadli dva vlci. Okřídlený Falion a černobílá Skylieth. Nadšený amorek sáhl do svého toulce, natáhl tětivu a vystřelil první šíp, který zasáhl Skylieth přímo do zadnice. Šíp se rozplynul a vylétlo pouze drobné růžové srdíčko. Než stačili vlci zareagovat, šíp zasáhl i Faliona, ale tentokrát vylétlo srdíčko červené. Hups? Proč vůbec nosím šípy pro dva úplně opačné pocity? nechápal Amorek, než bleskurychle zmizel, aby z toho neměl problémy.

//Pět postů minimálně >:)

Situace se pomalu a jistě dostávala do finále. Tři odvážné myšky se do boje vrhly s velkou odvahou. Noktisiel chytl Úředníčka za jeho chloubu na hlavě a odmítal ho pustit. Úředníčkovi se pomalu a jistě zcvrkávalo a doslova se mu jeho plán rozpadal pod jeho slizkýma prackama. Allairé mezi tím sbírala poslední ingredienci, která jim chyběla ke splnění úkolu. Jakmile se tak stalo Úředníček začal vřískat a vztekat se. "To snad není pravda!" Křičel a kopal, jenomže nedosáhl ani na zem, vzhledem k tomu, jak prťavá myš to byla.
V tu chvíli do dveří vešla mohutná myš, ta která zadávala hrdinům úkol. Měl na sobě čistý frak, obleček jako z módní přehlídky myší módy. "Úředníčku, zbavuji tě své funkce." Řekl a v tom okamžiku Úředníček zmizel z Noktisielova sevření a nadobro zmizel. "Děkujeme Vám, hrdinové, byl to škůdce a snažili jsme se ho zneškodnit už poměrně dlouhou dobu. Bez vaší pomoci bychom to nezvládli." Řekl. Myšák byl už připravený všechny tři poslat zpátky na zem a vrátit zpátky do vlčí podoby.
Ovšem... Stěny se začaly bořit. Jeden řidič se totiž rozhodl nejezdit podle předpisů a doslova naboural do zemského povrchu. Alfa Morfeus, který mezi tím, co se ho snažili tři zachránci zachránit se naučil svoji novou bublinu řídit. A jako správný alfa se přece pokusí své svěřence dostat z téhle šlamastiky.
Morfeus se konečně dostal do místnosti, kde stáli tři vlko-myšky a jedna normální myš, která měla na xichtě naprosto zděšený výraz. Morfeus vrazil přímo do Wolfganie, Allairé a Noktisiela a rychlostí, kterou měl je přibral do své lítající bubliny. Se smíchem vyletěli zase do světa živých a vlčích. Mohlo uběhnout pár minut, než obletěli několikrát dokola Mýtinu a zastavili na pevné zemi.
Bublina "pukla" a teď už čtyři myšky si mohly užít pach čerstvého vzduchu. Mističky, které ještě Allairé a Wolfganie drželi měli v packách, jakmile se jejich rohy setkaly přišel jeden z magických okamžiků. Kolem mističek se objevila mlha, která se přenesla do knihy, která frčela s nimi v bublině. Tímto okamžikem se kniha stala hmatatelná. "Ty škody si zaplatíte!" Zvolal za nimi udýchaný hlas. Tlustá myš musela vyběhnout nespočet schodů, aby se dostala k přítomným nahoru. Musela pořádně popadnout dech, ale nemohla se na hrdiny přece zlobit. "Je tu možnost, že byste zůstaly na vždy myškami, pokud chcete." Zkoušel, ovšem s kladnou odpovědí moc nepočítal. "Dobrá tedy." Přikývl, luskl prsty a vlčci se vrátily do své normální podoby. Myšák zamířil ke knize, kterou svíral pevně tlapkami a zamířil za Morfeusem, otevřel ji na straně, kde byly záznamy o Mýtině. "Poprosím jeden podpis." Řekl. Jakmile tak udělal, jeho tlapa se tam otiskla. "I přítomní svědci." A obešel zbytek obecenstva.
Tímto okamžikem všechno skončilo. Kniha se uložila dovnitř Rudého Javoru, která kouzlem zmizela v kmeni. Myšák zmizel do své dírky, aby si mohl jít opravit svůj úřad. To co teď udělají vlčci je zcela na nich. Je dost možné, že ještě pár dnů vás potrápí myší zvyklosti, jako například místo vrčení směšné pískání. Zkrátka takové ty divné móresy, se kterými jste posledních pár dnů žili. Postupně to vymizí.

// Děkuji všem zúčastněním, jsem si vědoma, že to mohlo být takové... divné. :D Ale snad jste se dobře bavili! Co se týče odměn jsou zatím v řešení, tudíž je dostanete později, tak se nezlobte. Akce je tedy ukončena s předstihem a utíkejte sbírat lístečky na Jarní loterii!

Meadow efektívne odplašila býka... Zatiaľ. Amaya už mohla ovládať svoje činy, ale napriek svojej nevôli bola do Meadow zamilovaná. Rovnako ako ona do nej. Teraz museli bojovať - aj druhú cestu im zahatal býk. Ak dokážu poraziť oboch, dostanú sa ďalej - toto je ich finále. Druhá skupinka sa rozhodovala a rozhodovala, takže si bludisko povedalo, že vyberie za nich. Zahatalo cestu ku piesku aj cestu späť. Teraz boli pri sieti pavučiny bližšie. Sám pavúk podišiel k vlčiciam. Bol len o niečo menší ako ony. Zacvakal klepietkami a skočil rovno pred Jennu, ak ho zlikvidujú a dostanú sa cez sieť, dostanú sa k lístočku, ktorý tam už všetkých úpenlivo čaká. Riveneth a Launee vymysleli dobrú taktiku, ale háďa bolo čím ďalej, tým viac agresívne. A začalo doslova pľuť jed po oboch vlčiciach - ktorým sa už mimochodom vrátili uši aj chvost.

Váš finálny boj! Veľa šťastia. c:

Ach tá Amaya, chuderka, síce myslela, že opak jej pomôže, ale aj ten opak sa vykonal podľa svojho. Totižto náklonnosť začala pociťovať práve Amaya. Meadow na tom bola stále rovnako. Dupot sa ozýval bližšie a bližšie a rovno za Amayou a Meadow sa zjavil obrovský býk. Teraz bolo na Meadow a jej mágiách, aby sa s ním popasovala. Jackie svojím počíňaním odohnala všetky červy a tak sa mohli Jenna aj Casipa opäť venovať ceste... A niečo na nich v podvedomí šepkalo. Mohli si vybrať či chcú ísť doprava ale o doľava. A hlas šepkal doprava... Hovorí im dobre alebo zle? Keď sa rozhodnú vľavo, čaká ich pohyblivý piesok, vpravo pavučiny a tarantula nadvlčích rozmerov, mágie môžu používať. Je to na ich rozhodnutí. Riveneth a Launee si môžu oči vytočiť ešte pár minút, až potom začne škrupina praskať a uvidia v nej malé žlté oko. Následne jazyk... Bazilisk! Mágie vlčíc sú odomknuté a môžu sa brániť, pretože malé háďa je hladné a vlčice vyzerajú... Lahodne.

Od každého minimálne 2 postíky, prosím. ^^ Mágia funguje len na vlkov a príšery či nástrahy, nie na steny labyrintu! :)

Wolfganie & Noktisiel & Allairé
Dvě dobré duše precizně zvládly svůj úkol, ovšem ještě stále nebyl konec. Ač získali jednu z nejdůležitějších ingrediencí, kterou teď měli v mystičce, bylo důležité jí dopravit zase zpátky k místu, kde byl uvězněný Morfeus. Jenomže ne všechny cesty jsou růžové.
Uličky, místnosti a stěny se pomalu a jistě potichu přemísťovali. Tudíž plán jak se vrátit zpátky k Morfeusovi jste mohli rovnou zabalit, neboť uliček tak bylo teď více než dost a žádná nepřipomínala tu správnou. Štěstí v neštěstí, Allairé ve své momentálně zasněné místnosti, která v tuto chvíli byla hned vedle Wolfganie a Noktisiela, si užívala svou minutku slávy. Měla všechno, na co si její mysl jen tak vzpomněla. Všechno, na co myslela se tam objevilo. Jenomže čas se pomalu a jistě krátil... Jakmile se objevili všichni tři vlčci v jedné místnosti - pro Noktisiela už to tak lákavé nebylo, vzhledem k tomu že tu byl. Ten mohl mít to štěstí a vidět na druhou stranu této místnosti. Nebyla tak velká jak se mnohým mohlo zdát. Na druhé straně té místnosti však seděl pan Úředníček se škodolibým výrazem. Jako by to on celou dobu všechny trápil - on nebyl ten dobrý, on byl ten zlomyslný co jim chtěl jen a pouze ublížit. Teď bylo důležité získat ty ingredience, takže kdo koho přelstí?

Morfeus
Tik tak, tik tak. Čas se krátil a během toho, co byl alfův život v rukou tří vlků, ten s tím nemohl v tuto chvíli nic moc dělat. Jeho bublina se pomalu a jistě zmenšovala, čímž dávala jasně najevo, že moc času nemá. Krom obrázků, které si momentálně mohl prohlížet z historie Sarumenského hvozdu se mu nabídlo i několik stránek, které už tolik obrázků nemělo. Různé čmáranice, které mu nedávaly smysl, ale čím déle se na ně díval, tím mu to bylo jasnější. Byly to řádky, klikyháky a na konci malinkaté obrázky území. Konečně si poskládal skládačku dohromady a viděl v tom mapu Sarumenského hvozdu, vyznačenou hranicemi. Na konci této stránky byly otisky dvou tlap. Jedna velká vlčí tlapa, kterou Morfeus musel poznat i poslepu - byla jeho. A druhá drobná tlapička jeho partnerky - kterou snad taky poznal. Jedna stránka byla Sarumenský hvozd, která byla potvrzená, jak už na to přišel, druhá stránka hned vedle musela patřit Mýtině. Obrázek Mýtiny a další hromada klikyháků. Nikde tam však nebyly jejich tlapky. Mohl se snažit sebevíc, ale nenašel je, to tam chybělo.
Bylo to tak jednoduché, stačilo tam přiložit jen tlapku a udělat si otisk. Jenomže... Morfeus měl teď myší tlapku, o tu v knize nikdo nestojí. Čas tikal a tikal a bublina se najednou drala napovrch. Ostré barvy se zažraly Morfovi do očí, on byl... venku. V bublině stále zavřený, ale venku. Jeho bublina si jako napuštěná héliem poletovala kolem Rudého Javoru. Morfeus si během chvíle, jestli ho ostatní zachrání, mohl zkrátit tím, že si mohl svou bublinu prakticky řídit. Mohl si zaletět kam se mu zachtělo, ovšem pozor na provoz - ptactvo má přednost.

Morfyša
Malý, přesto vypasenasený černý alfa myšák se nevzdával. Snažil se bránit si své území, avšak bohužel pro něj, teď nestál na svém písečku. Úředníčkovi se nelíbil tón, jakým Morfeus mluvil a proto si vzdychl a s beznadějí zahodil všechny papíry, které v ruce držel. Dal si ručky v bok, stoupl si a podíval se na myšáka před sebou. "Takhle to nepůjde. Žádná půda, žádný les, žádný vlk, žádná alfa." Řekl jednoduše, Morfeus než stačil jakkoli zareagovat dostal po čumáku jednu ránu a najednou se pod ním propadla zem. Propadl se do sklůzavky, která ho zavezla přímo do bubliny, ve které byla objevena kniha Noktisielem a Allairé. A ještě k tomu byla tlustá černá myš bez zubů. V bublině se nemohl jakkoli pohnout, mohl maximálně plavat v těch pár volných centimetrech kolem knihy. Bohužel ho venkovní myšáci nemohli slyšet, ač si mohl vyřvat hlasivky, byl tam zavřený jako ve vězení bez možnosti úniku.
Mohl si však povšimnout, že kniha lze otevřít, pokud se to mladému vlčkovi-myšovi podaří, dokáže v knize vidět spousty spousty klikyháků a slov, které on sám nedokáže přečíst. Přesto v knize nebyli jen slova, ale i obrázky - obrázky tak pestré, jako samotný obraz v oku. Byly tam zachycené důležité okamžiky ohledně smečky. Od založení, po různé dohady, přijímání vlků, prostě dokonale barevné obrázky, které by se daly považovat za 3D.

Noktisielyš & Allairyš
Pomalu a jistě jsme se dostávali do fáze, že Allairé a Noktisiel sou v tuto chvíli jediní vlci, kteří můžou všechny zachránit. Určitě jim neutekl Morfeus zavřený v bublině s knihou, avšak čas běžel. Najednou se v místnosti rozezněl zvuk připomínající tikající hodiny. S každou další promrhanou minutou se bublina zmenšovala. A zmenšovala se i naděje o záchranu Morfeuse a Wolfganie. Upadnou oba vlci do zapomnění? Nebo je zachráníte?
Jediná možná cesta, která jim zůstala otevřená byla ta, kterou Noktisiel v klidu přišel. Na konci celé chodby se však ulice rozdvojovala. Jednou, která se linula naprosto dokonalá vůně snů - ta kterou Noktisiel přišel, byla vlevo. Ta vpravo smrděla jako úhoř, jako zkvašené bahno, ta vás zavede přímo k Wolfganii. Máme dvě misky... Máme dvě cesty... Máme málo času. Co uděláte? Popadnout misku a utíkat zachraňovat své spolupachatele. Ale čím začít? Rozdělit se? Nebo jít společně? Každý ví, že ve dvou se všechno lépe táhne, doslova. Jenomže čas byl malý, jakou cestu si vyberete a čím začnete?

Wolfganyš
Myší vlčice, která ještě před malou chvíli zažívala blaho, zažívala noční můru. Ač už pomalu a jistě nastával možná konec této mladé duše, všechno nebylo ztraceno! Naděje umírá poslední a i když měla v hlavě chmury, objevil se záblesk naděje. V tu chvíli, když už trčela z bahna jen hlava se z jednoho vchodu vynořila malá podlízavá myška. V ruce držela rybářský prut a měla s sebou i podivnou brašničku na věci. Sedla si na okraj vany, ve které si zrovna Wolfganie užívala svoji poslední lázeň. Mlčky si sedla, vytáhla prut a hodila udičku do bahna. Udička se zahákla Wolfganii o kožich, avšak myška netáhla. Byl tu malý háček... ta myš byla úplně němá. Neviděla, neslyšela, necítila... věděla jen, že rybaří, ovšem v čem a co chytá, to už byla záhada. Záchrana? Nebo slepá ulička?

// Prosím o trochu iniciativy, aneb nebojte se něco udělat, nebo jít víc "dopředu"! :)

Amaya sa asi kľudu tak rýchlo nedočká, obe sú na tom stále rovnako, akurát sa už pohli a čaká ich ďalší rozcestník. Budú si ale musieť pohnúť... Niečo za nimi beží, ten dupot počuť naozaj zreteľne. Jackie, Jenna a Casipa sa prvej malej nástrahe ľahko vyhli, avšak ich teraz čaká niečo horšie. Zo zeme pod ich nohami sa začnú vyhrabávať červy o hrúbke ich zadných nôh. A keď otvoria papuľky, zuby majú nahusto pri sebe... A siahajú až niekde do žalúdka... Je tu ale jedna vec, ktorá im v úteku nepomôže, vlčice totiž nemôžu z červov spustiť pohľad, nejaká mágia ich udržiava tak, aby si pohľady vymaniť nemohli, aj keď sa môžu hýbať. V tretej skupine už je Launee úplne bez uší a Riveneth zase nemá svoj pekný chvost. Aktuálne ich ale čaká nepekný boj, keďže si to nakráčali k nejakému veľkému hniezdu, v kttorom sa práve liahne mláďa nejakého neznámeho tvora.

Všetko rovnako, avšak dupot od prvej skupiny počujú všetky vlčice. :)

Noktisielyš & Allairyš
Ač měl mýšovlk podezření na to, že to nemůže být pravda, představy stále a stále přidávaly na obrátkách. Mohl si vychutnat takový malý, ale přesto poměrně reálný film. Viděl obrazy vlků ze své minulosti, lítalo mu to všechno nad hlavou jako hvězdy na obloze. Všechno to bylo doprovázeno mlhou, obrázky v ní mizely i objevovaly. Bylo to tak reálné, že vzpomínky doslova cítil na vlastní kůži, ranní rosu, déšť i sníh. Všechno mu to padalo na kožich, ve kterém se mu to usadilo. Přesto se sny začaly měnit v něco mnohem horšího. Vzpomínky na údajného bratra Theriona se v mžiku změnily na noční můry. Noktisiel pomalu a jistě začíná mít prozření, že je to pouze jedna velká iluze. Následující další dveře se mu otevřou a on se vrhne rovnou do náručí Allairé, která jak se ukázalo, byla o chodbičku vedle.
Hnědá myšovlčice byla ze slov, které mu myš dala dokonale zmatená. Bohužel nebyl čas na otázky, po vtrhnutí Noktisiela myšák, který Allairé zaúkoloval, zmizel. Zůstala tam po něm ve vzduchu povlávat pouze kniha obalená v bublině, přes kterou se bohužel vlčci nemohli dostat. Dosáhnout toho, aby kniha byla jejich, musí splnit úkol, který jim myšák dal. Pod knihu zůstaly dvě malé mističky. Do mističek patří ingredience, ale kde je vzít? Na to už musí Noktisiel s Allairé přijít!

Wolfganyš relax hotel
Wolfganie ani nepostřehla, jak rychle v bahenních lázních ubíhá čas. Byla ponořená do úžasné lázně, horké lázně, co by si vlčice mohla víc přát? Celý život jen dřela pro ostatní, aby se měla dobře a teď měla konečně chvilku pro sebe. Její mysl byla úplně obalamucena, dokázala by tam vydržet kdo ví, třeba celý život. Aniž by si toho šedobílá myška všimla, začínalo jí jít pomalu a jistě o život. Toto místo jak se na první pohled zdálo neškodné - je to celý záludný úřad. Wolfganie se začínala v bahně pomalu a jistě topit. Sžíralo jí to dovnitř, jako tekutý písek bez možnosti se sama vyškrábat ven. Její bahenní kaviár se možná stane jejím posledním živým zážitkem. V okolí toho zrovna moc nebylo, čeho by se mohla chytit. Co jí napadne jako první, aby se zachránila? Nebo kdo by jí v tomto zmateném labyrintu mohl pomoci?

// Po domluvě Morfu jednu hru vynecháme, nestíhá. :-)

Prvá skupinka si ešte vcelku dobre vybrala. Akurát ani v tomto smere na nich nič dobrého nečakalo v ústrety sa im objavila červená hmla, ktorá príjemné voňala. Aj keby sa vlčice nadýchnuť nechceli, museli. Hmla im saqm vošla do nosa. Prvej Maedow, ktorá sa v tú chvíľu zúfalo zamilovala do Amayi, až vždy nemusela rozmýšľať rozumne. Zato keď vdýchla hmlu Amaya, robila všetko naopak. Ak chcela povedať áno, povedala nie. Ak chcela ísť doľava, išla doprava. Druhá skupinka na Tom bola istý čas dobre. Nič sa nedialo. Až kým z kroun stromov nezačali odpadávať konáre, mierac vlčiciam rovno na ich krásne hlávky. Ak teda nebudú bežať, beda im. V tretej skupinke sa zase udiala iná vec. Hneď ako išli vlčice rovno, prestali si cítiť isté časti tela. Riveneth si necítila chvost, zatiaľ čo Launee uši. A čím viac išli, tým horšie to bolo, až im jednoducho... Zmizli. Zaujímavé ale bolo, že Launee napriek tomu počula. Ako si všetky vlčice poradia s prekážkami?

Skupinky platia stále rovnako. Od každého by som požiadala minimálne 2 posty. :)

"Ajramparaťapaaaa..." Hulákal Úředníček mezi tím, co sjížděl po sklůzavce uprostřed kmene dolů až do samotného kořenového sídla všech myších úředníků.
Jakmile postupně popadáte na správné místo, ocitnete se v poměrně velké místnosti, kde bylo takových myší desítky. Každý z nich měl svůj přidělený stoleček, u kterého pracoval na nesmyslné papíry. Byla tam tma, nikde žádné okno, proto pevně věříme, že tu není klaustrofobik, jinak by tu byla připravená někde v koutě i minimyšírakvička.
Úředníček netrpělivě čekal a ťukal si na packu, jako by tam snad měl mít hodinky. "Neumíte se klouzat rychleji?" Žvanil a pak se otočil a vydal se napříč jedné z uliček. Když se zaměříte na vzdálené stěny, bylo vidět, že sou kořeněné a cestičky vedly mnohem mnohem dál. Dalo by se to tu považovat za Sarumenské hnízdo číslo dvě mini. MyšiVlci se tu rozhlíželi, neboť to pro ně bylo něco naprosto nového, nevšimli si ani faktu, že jakmile se snažili dohnat malého Úředníčka, každý se vydal jiným tunelem.

Noktisielyš.
Se vydal nejvýchodnější cestou, která zde byla. Nehledě na to, jak neuvěřitelně to zde smrdělo pokračoval při cestě dál. Nemohl si nevšimnout, že na zdech - v tomto případě kořeny - byly vyryté různé obrazce, písmenka,
čísla a další klikyháky, které netušil jak rozluštit. Objevil se však před zavřenými dveřmi, které mohl svými drobnými prstíkovými tlapkami hravě otevřít. Za těmito dveřmi byl doslova Disneyland, všechno na co si teď -
mladý myšák pomyslel - tam bylo. Jaké budou jeho myšlenky a touhy, které si přeje zhmotnit?

Wolfganyš.
Ta přilítla z tunelu jako druhá a jak rychle jí tunel vyplivnul, tak rychle zahučela do nižšího podlaží. Nestačila ani zabrzdit a už se válela ve stokách a bahně - opravdu bahně - teplém bahně, jako bahenní lázně. Byly tam poměrně teplé výpary, avšak né jedovaté. Wolfganie se totiž ocitla v myších lázních, kde si mohla užít chvilku pro sebe, jak je libo. Co si v tuto chvíli vybere? Koupel číslo jedna ala-labada bahno s bublinkami, nebo bez?

Co budou tihle dva MyšiVlci v tuto chvíli dělat? V tuto chvíli je to opravdu neuvěřitelně lákavé a pokušení je nutí to alespoň zkusit, avšak když to okusí, dokážou se vrátit zpátky do reality a začít hledat své kamarády?

Allairyš
I před odpor, který tato myška zrovna teď měla a doslova si přála být na jiném místě, bohužel se tak v jejím případě rozhodně nestane. Pro Allairé tu byl připravený úplně jiný úkol. Ta se vydala jižní cestou a v tuto chvíli si nepřála nic jiného, než se vrátit zpátky do vlčí podoby, to ovšem nejde, neboť tu musí přece jenom něco splnit.Přímo před hnědou myškou se objevila poměrně mohutná velká myš v obřím fraku a v ruce držel knihu. Mohla si povšimnout, že na knize byl obrázek, který naprosto a jasně vystihoval Rudý Javor na Mýtině a hned pod ním byly vydry - což symbolizovalo samotný Sarumenský hvozd. Allairé si musela být vědoma toho, že ta kniha musí být důležitá, proto se musí pokusit knihu získat. Ovšem velký myšák ve fraku byl vychytralý. "Musíš mi donést obláček zabalený v ranní rose s nádechem bahenního kaviáru." Sdělil myšák Allairé, jak to naše chytrá Sarumenská myška zvládne?
/Podotýkám, že vlčí smysli fungují i v myší podobě, čili zapomeňte na smrad a tmu a hurá na věc./

Morfyš.
Jako správný študák si Morfeus, nejvypasenější myš došourala z tunelu jako poslední. Naneštěstí on se vydal správnou cestou a to přímo za Úředníčkem. Došel až na místo, které se skládalo z mnoha drahokamů. Mohlo to tu připomínat trochu Zříceninu u Smrti, akorát místo kamenných stěn tu všude byla hlína a kořeny. Úředník si kecl na jeden z kořenů a ukázal Morfeovi kam by si měl sednout on. Měl to tam dokonce nakreslené, kam svůj zadek má posadit. "Abych to uvedl na pravou míru." Řekl Úředníček a nasadil si brýle na nos, aby mohl lépe citovat s papíru, co měl v ruce. "Sarumenská smečka založená roku dva tisíce patnáct v létě, souhlasí?" A koukl zda-li Morfeus souhlasí. "Založeno vlkem Morfeusem a jeho partnerkou Neyteri, souhlasí?" Olízl si prst. "Mýtinu nemáte ve svém smečkovém vlastnictví proč?" Zeptal se Úředníček podezřele a nechal myši volnou tlamu v tom, aby mu na tuto otázku odpověděl. "Já ti řeknu proč, protože Mýtina není normálním územím, je výjimečná, a proto tu musíme teď vyjednávat. Čili, co nabízíš, vlku, hehe..." Posmíval se vlkovi v myší podobě. "Co nám dáš výměnou za to, abychom ti Mýtinu předali v takovém stavu, jakém je teď?" Zeptal se podezřele, nadzvedl obočí a hodil na něj bulvu.

Zrejme sa vlčice vybrali na parádnu dámsku jazdu... Lístoček vyletel do vzduchu a rozhorel sa ešte viac. Svoju špičku pomaly nasmeroval ku každej z prítomných. V ich hlavách sa zrazu začal ozývať jeho hlas. Touto sekundou rastliny zamedzili hocaký výstup z lesa, vážené. Takže jediný spôsob ako sa odtiaľto dostať je prejsť labyrintom a poprosiť ma o prepustenie. Veselí zábavu! A ako na povel, Zarastený les sa teraz stal väzením. Lístoček zrazu uletel, nevedno kam. Akoby zmizol. A aby to vlčice nemali také ľahké, korene, liany a konáre začali vytvárať steny. A najhoršie na tom všetkom bolo nuž to, že tieto rastliny boli odolné voči všetkým mágiám. Ako sa tak steny tvorili, rozdelili vlčice hneď do niekoľkých skupiniek. 1. skupinka: Amaya a Maedow. 2. skupinka: Jenna, Casipa a Jackie. 3. skupinka: Riveneth a Launee. Naša prvá skupinka mala na výber ísť doľava alebo rovno za nosom. Druhá mohla ísť doľava alebo doprava. A tretia dozadu alebo dopredu. Rastliny zastali a les akoby stíchol. Zvuky tu mohli vydávať už len vlčice.

Závislí od poradia ste len voči členom vašej skupinky, čiže napr. Riveneth nie je závislá od Meadow, atď. :)