Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post len pre skupinku Riveneth a Launee,
aby mohli hrať a zbierať lístky.

Háďa bolo stále agresívnejšie. Ak mu nejaká vlčica urobila zranenie, zasyčal a šupinky na danom mieste mu stvrdli. Had začal k tomu všetkému pred nimi trošku rásť, takže to začalo byť ťažšie. Začuli hlások, tichý šepot lístočka, ktorý im urobil cestu preč, úzku, ktorou by had neprešiel, keďže začal nápadne naberať aj na váhe. Cestu im ale zatarasil. Museli sa dostať k tej chodbe.

Ostatných by som poprosila trošku akcie, v pláne som to pôvodne mala mať už ukončené. :D

Unavený Amorek si trochu hopsal dál. Došel až do močálů, kde se mu dvakrát nelíbilo, ale přesto tu nějakou chvíli zůstal, aby potrápil i zdejší vlky. Bohužel zjistil,
že už žádné šípy ve svém toulci nemá. Zklamaně si povzdechl, než si uvědomil jednu krásnou věc. Nemá náhodou také jeden krásný růžový prášek, který lze použít na větší plochu a ne na jednotlivce?
Vylétl vysoko nad les, vyhodil do vzduchu dvě hrsti růžového prášku, které se snesl na okolní stromy a vlky, kteří to viděli jako drobné sněžení růžových třpytek. A co to mělo na svědomí?
Všichni z ničeho nic byli na sebe vzájemně milejší a hodnější a svoje city dávali mnohem více a jasně najevo! Možná. Třeba na ně prach nespadl...

//Platí na každého ve smečce minimálně na 3 posty ^^

Nutno podotknout, že Amorek byl z toho všeho už unavený. Přeci jenom měl dost práce a už ani neměl náladu na nějaké velké škodolibosti vůči okolním vlkům. Vyšplhal na Kaskády, na chvíli se tam posadil, aby si oddechl, ale kousek od sebe spatřil dva vlky. Ze široka se usmál, natáhl šíp a trefil Ashe. Nefalšovaná zamilovanost vůči vlkovi, který chápal city asi jako kámen vedle kterého stál. Možná by Ashe uspěla více, kdyby se zamilovala do toho kamene, no... Aby Amorek nenechal Meinera na suchu, vytáhl i jeden šíp pro něho. Melancholie, smutek a propadání minulosti. Ah, krásný to večer pro dva zdejší.

//pět postů minimálně, love ya ♥

Tancoval si Gallireou sem a tam, vytahoval jeden šíp za druhým a zcela náhodně je střílel po okolí. Jednou trefil nebohou veverku, ale většinou to schytali chudáci vlci.
Další dva šípy nebyly žádnou výjimkou a zasáhly také dva vlky. Z čista jasna Litai i Izar vzplanuli silnými city, které nemohli ovládat! Byla to láska, ale už nebyla moc krásná...
Jako dva staří manželé. Litai štvalo, jak Izar všude po noře nechával ležet svoje chlupy a ohryzané kosti, Izar nedokázal překosnout, že jeho milovaná přibrala a krásná už také není.
Hádky na denním pořádku, obviňování z nemilování a možná i nevěry? No ale stále se milují, že ano?

//pět postů minimálně, love ya ♥

Byla krásná noc. Amorek hopsal po okolí, vypaloval šípy sem a tam, trápil zdejší vlky a dalších pár ještě potrápit měl. A hle, koho to spatřil? Dcerka alf Sarumenu, kteří na sebe momentálně žárlí a štěkají v lese a hnědý vlk, který jí dělal doprovod. Co si mohl ten Amor připravit pro tyhle dva? Poslepu vytáhl šíp, natáhl ho a trefil Darkie přímo nad ocas. Šíp se vypařil, vylétlo pouze jedno růžové srdíčko a láska k Sigymu vzplanula! Hned na to pocítil lehké štípnutí i Sigy a srdíčko vylétlo i z poza jeho pozadí, ale... Nebylo růžové. Bylo oranžové. Byla to také láska! Ale zatímco ze strany Darkie to byla láska romantická, Sigy cítil pouze lásku... přátelskou.

//pět postů minimálně, love ya ♥

Amorčí poděs pokračoval napříč Gallireou. Zanechával za sebou pouze spoušť, pohromu a hromadu zmatených citů, které vypaloval sem a tam, aniž by se alespoň trochu soustředil, co to vlastně dělá. Teď se zastavil na skok v Sarumenu. A protože věděl, že mezi svými už bude mít řádné problémy ohledně jeho nepovedeného únoru, už mu ani moc nezáleželo na tom, jak potrápí další vlky. Ba naopak! Chtěl se bavit jejich potížemi!
Jeho dalšími obětmi byl černý vlk s bílými odznaky a jeho šedá partnerka. Natáhl dva šípy, vypálil je přímo do jejich pozadí a lehce se nad sebou usmíval. Žárlivost na všechno živé i mrtvé pro Morfeuse a Neyteri? No kdo by se nad tím nechtěl pobavit!

//pět postů minimálně, love ya ♥

V toulci se mu válely nové šípy. Dost pospíchal, takže vzal všechny možné pocity, které měli na skladě a běžel s nimi za ubohými vlky, kteří museli po roce opět trpět jeho přítomnost. Poskakoval po vyhlídce, měl připravené šípy a hledal dva nebohé vlky, které by mohl trochu potrápit v životě. A hle, našel rovnou tři! Celý natěšený vypaloval jeden šíp za druhým, občas se netrefil, ale nakonec všechny tři skončily ve vlčích zadcích. Nutno podotknout, že ne všechny šípy měly na svědomí pouze lásku... Lylwelin začala pociťovat obrovskou potřebu chránit Winter před vším a před každým. Logan zase ve Winter našel svou spřízněnou duši. A Winter? Ta chudák propadla v neskutečnou melancholii a smutek vůči Suzumemu...

//Pět postů minimálně ♥ love ya guys

♥♥♥

Amorek, který napáchal více škody než užitku, utíkal do dalšího lesa. Už dvakrát to pokazil, tak snad se mu to potřetí zadaří. Bohužel zjistil až moc pozdě, že v jeho toulci je už pouze jeden růžový šíp, který může vypálit do něčího zadku. Plížil se lesem, šíp připravený vypálit, hledal svou oběť a v jedné chvíli bum! Šíp letěl, letěl a letěl... No a pak se zapíchl do zrzavého zadku Bellraye, rozplinul se a zanechal pouze zamilované pocity pro první živou bytost, kterou spatří.

//Pět postů minimálně >:)

Chudák zmatenej Amorek utíkal co nejrychleji z Galtavaru, kde natropil trochu problémů. Potřeboval si někde napravit reputaci, takže zamířil do prvního lesa, který mu stál v cestě, kličkoval mezi stromy a hledal první obětinu. Nemusel jít moc daleko, než si všiml dvou vlků, kteří spolu debatovali. Rychle vytáhl první dva šípy, které měl a vystřelil je přímo proti dvěma vlkům. Takže růžový jsou pro lásku, červené pro nenávist a já vystřelil jaké? Oh... Dva červené? No to bude ještě sranda, řekl si tiše, než se vypařil i z tohoto lesa.

//Alespoň pět postů >:)

Sněhové vločky se líně snášely k zemi v pěkném zimním dni. Svět byl poklidný, ve vzduchu byla cítit raná láska a další tam měla být cítit. Amor číslo 354, který stále procházel svým výcvikem, se potuloval po Galtavaru, mával drobounkými křídly a přitom hledal potenciální zájemce o trochu lásky, kterou jim mohl nabídnout. Růžový šíp pro lásku, červený pro nenávist, jednoduché! říkal si, zatímco hopsal krajinou. Neustále si opakoval,
aby nespletl barvy šípů, které měl ve svém toulci a přitom vyhledeával oběti.
Do oka mu vpadli dva vlci. Okřídlený Falion a černobílá Skylieth. Nadšený amorek sáhl do svého toulce, natáhl tětivu a vystřelil první šíp, který zasáhl Skylieth přímo do zadnice. Šíp se rozplynul a vylétlo pouze drobné růžové srdíčko. Než stačili vlci zareagovat, šíp zasáhl i Faliona, ale tentokrát vylétlo srdíčko červené. Hups? Proč vůbec nosím šípy pro dva úplně opačné pocity? nechápal Amorek, než bleskurychle zmizel, aby z toho neměl problémy.

//Pět postů minimálně >:)

Situace se pomalu a jistě dostávala do finále. Tři odvážné myšky se do boje vrhly s velkou odvahou. Noktisiel chytl Úředníčka za jeho chloubu na hlavě a odmítal ho pustit. Úředníčkovi se pomalu a jistě zcvrkávalo a doslova se mu jeho plán rozpadal pod jeho slizkýma prackama. Allairé mezi tím sbírala poslední ingredienci, která jim chyběla ke splnění úkolu. Jakmile se tak stalo Úředníček začal vřískat a vztekat se. "To snad není pravda!" Křičel a kopal, jenomže nedosáhl ani na zem, vzhledem k tomu, jak prťavá myš to byla.
V tu chvíli do dveří vešla mohutná myš, ta která zadávala hrdinům úkol. Měl na sobě čistý frak, obleček jako z módní přehlídky myší módy. "Úředníčku, zbavuji tě své funkce." Řekl a v tom okamžiku Úředníček zmizel z Noktisielova sevření a nadobro zmizel. "Děkujeme Vám, hrdinové, byl to škůdce a snažili jsme se ho zneškodnit už poměrně dlouhou dobu. Bez vaší pomoci bychom to nezvládli." Řekl. Myšák byl už připravený všechny tři poslat zpátky na zem a vrátit zpátky do vlčí podoby.
Ovšem... Stěny se začaly bořit. Jeden řidič se totiž rozhodl nejezdit podle předpisů a doslova naboural do zemského povrchu. Alfa Morfeus, který mezi tím, co se ho snažili tři zachránci zachránit se naučil svoji novou bublinu řídit. A jako správný alfa se přece pokusí své svěřence dostat z téhle šlamastiky.
Morfeus se konečně dostal do místnosti, kde stáli tři vlko-myšky a jedna normální myš, která měla na xichtě naprosto zděšený výraz. Morfeus vrazil přímo do Wolfganie, Allairé a Noktisiela a rychlostí, kterou měl je přibral do své lítající bubliny. Se smíchem vyletěli zase do světa živých a vlčích. Mohlo uběhnout pár minut, než obletěli několikrát dokola Mýtinu a zastavili na pevné zemi.
Bublina "pukla" a teď už čtyři myšky si mohly užít pach čerstvého vzduchu. Mističky, které ještě Allairé a Wolfganie drželi měli v packách, jakmile se jejich rohy setkaly přišel jeden z magických okamžiků. Kolem mističek se objevila mlha, která se přenesla do knihy, která frčela s nimi v bublině. Tímto okamžikem se kniha stala hmatatelná. "Ty škody si zaplatíte!" Zvolal za nimi udýchaný hlas. Tlustá myš musela vyběhnout nespočet schodů, aby se dostala k přítomným nahoru. Musela pořádně popadnout dech, ale nemohla se na hrdiny přece zlobit. "Je tu možnost, že byste zůstaly na vždy myškami, pokud chcete." Zkoušel, ovšem s kladnou odpovědí moc nepočítal. "Dobrá tedy." Přikývl, luskl prsty a vlčci se vrátily do své normální podoby. Myšák zamířil ke knize, kterou svíral pevně tlapkami a zamířil za Morfeusem, otevřel ji na straně, kde byly záznamy o Mýtině. "Poprosím jeden podpis." Řekl. Jakmile tak udělal, jeho tlapa se tam otiskla. "I přítomní svědci." A obešel zbytek obecenstva.
Tímto okamžikem všechno skončilo. Kniha se uložila dovnitř Rudého Javoru, která kouzlem zmizela v kmeni. Myšák zmizel do své dírky, aby si mohl jít opravit svůj úřad. To co teď udělají vlčci je zcela na nich. Je dost možné, že ještě pár dnů vás potrápí myší zvyklosti, jako například místo vrčení směšné pískání. Zkrátka takové ty divné móresy, se kterými jste posledních pár dnů žili. Postupně to vymizí.

// Děkuji všem zúčastněním, jsem si vědoma, že to mohlo být takové... divné. :D Ale snad jste se dobře bavili! Co se týče odměn jsou zatím v řešení, tudíž je dostanete později, tak se nezlobte. Akce je tedy ukončena s předstihem a utíkejte sbírat lístečky na Jarní loterii!

Meadow efektívne odplašila býka... Zatiaľ. Amaya už mohla ovládať svoje činy, ale napriek svojej nevôli bola do Meadow zamilovaná. Rovnako ako ona do nej. Teraz museli bojovať - aj druhú cestu im zahatal býk. Ak dokážu poraziť oboch, dostanú sa ďalej - toto je ich finále. Druhá skupinka sa rozhodovala a rozhodovala, takže si bludisko povedalo, že vyberie za nich. Zahatalo cestu ku piesku aj cestu späť. Teraz boli pri sieti pavučiny bližšie. Sám pavúk podišiel k vlčiciam. Bol len o niečo menší ako ony. Zacvakal klepietkami a skočil rovno pred Jennu, ak ho zlikvidujú a dostanú sa cez sieť, dostanú sa k lístočku, ktorý tam už všetkých úpenlivo čaká. Riveneth a Launee vymysleli dobrú taktiku, ale háďa bolo čím ďalej, tým viac agresívne. A začalo doslova pľuť jed po oboch vlčiciach - ktorým sa už mimochodom vrátili uši aj chvost.

Váš finálny boj! Veľa šťastia. c:

Ach tá Amaya, chuderka, síce myslela, že opak jej pomôže, ale aj ten opak sa vykonal podľa svojho. Totižto náklonnosť začala pociťovať práve Amaya. Meadow na tom bola stále rovnako. Dupot sa ozýval bližšie a bližšie a rovno za Amayou a Meadow sa zjavil obrovský býk. Teraz bolo na Meadow a jej mágiách, aby sa s ním popasovala. Jackie svojím počíňaním odohnala všetky červy a tak sa mohli Jenna aj Casipa opäť venovať ceste... A niečo na nich v podvedomí šepkalo. Mohli si vybrať či chcú ísť doprava ale o doľava. A hlas šepkal doprava... Hovorí im dobre alebo zle? Keď sa rozhodnú vľavo, čaká ich pohyblivý piesok, vpravo pavučiny a tarantula nadvlčích rozmerov, mágie môžu používať. Je to na ich rozhodnutí. Riveneth a Launee si môžu oči vytočiť ešte pár minút, až potom začne škrupina praskať a uvidia v nej malé žlté oko. Následne jazyk... Bazilisk! Mágie vlčíc sú odomknuté a môžu sa brániť, pretože malé háďa je hladné a vlčice vyzerajú... Lahodne.

Od každého minimálne 2 postíky, prosím. ^^ Mágia funguje len na vlkov a príšery či nástrahy, nie na steny labyrintu! :)

Wolfganie & Noktisiel & Allairé
Dvě dobré duše precizně zvládly svůj úkol, ovšem ještě stále nebyl konec. Ač získali jednu z nejdůležitějších ingrediencí, kterou teď měli v mystičce, bylo důležité jí dopravit zase zpátky k místu, kde byl uvězněný Morfeus. Jenomže ne všechny cesty jsou růžové.
Uličky, místnosti a stěny se pomalu a jistě potichu přemísťovali. Tudíž plán jak se vrátit zpátky k Morfeusovi jste mohli rovnou zabalit, neboť uliček tak bylo teď více než dost a žádná nepřipomínala tu správnou. Štěstí v neštěstí, Allairé ve své momentálně zasněné místnosti, která v tuto chvíli byla hned vedle Wolfganie a Noktisiela, si užívala svou minutku slávy. Měla všechno, na co si její mysl jen tak vzpomněla. Všechno, na co myslela se tam objevilo. Jenomže čas se pomalu a jistě krátil... Jakmile se objevili všichni tři vlčci v jedné místnosti - pro Noktisiela už to tak lákavé nebylo, vzhledem k tomu že tu byl. Ten mohl mít to štěstí a vidět na druhou stranu této místnosti. Nebyla tak velká jak se mnohým mohlo zdát. Na druhé straně té místnosti však seděl pan Úředníček se škodolibým výrazem. Jako by to on celou dobu všechny trápil - on nebyl ten dobrý, on byl ten zlomyslný co jim chtěl jen a pouze ublížit. Teď bylo důležité získat ty ingredience, takže kdo koho přelstí?

Morfeus
Tik tak, tik tak. Čas se krátil a během toho, co byl alfův život v rukou tří vlků, ten s tím nemohl v tuto chvíli nic moc dělat. Jeho bublina se pomalu a jistě zmenšovala, čímž dávala jasně najevo, že moc času nemá. Krom obrázků, které si momentálně mohl prohlížet z historie Sarumenského hvozdu se mu nabídlo i několik stránek, které už tolik obrázků nemělo. Různé čmáranice, které mu nedávaly smysl, ale čím déle se na ně díval, tím mu to bylo jasnější. Byly to řádky, klikyháky a na konci malinkaté obrázky území. Konečně si poskládal skládačku dohromady a viděl v tom mapu Sarumenského hvozdu, vyznačenou hranicemi. Na konci této stránky byly otisky dvou tlap. Jedna velká vlčí tlapa, kterou Morfeus musel poznat i poslepu - byla jeho. A druhá drobná tlapička jeho partnerky - kterou snad taky poznal. Jedna stránka byla Sarumenský hvozd, která byla potvrzená, jak už na to přišel, druhá stránka hned vedle musela patřit Mýtině. Obrázek Mýtiny a další hromada klikyháků. Nikde tam však nebyly jejich tlapky. Mohl se snažit sebevíc, ale nenašel je, to tam chybělo.
Bylo to tak jednoduché, stačilo tam přiložit jen tlapku a udělat si otisk. Jenomže... Morfeus měl teď myší tlapku, o tu v knize nikdo nestojí. Čas tikal a tikal a bublina se najednou drala napovrch. Ostré barvy se zažraly Morfovi do očí, on byl... venku. V bublině stále zavřený, ale venku. Jeho bublina si jako napuštěná héliem poletovala kolem Rudého Javoru. Morfeus si během chvíle, jestli ho ostatní zachrání, mohl zkrátit tím, že si mohl svou bublinu prakticky řídit. Mohl si zaletět kam se mu zachtělo, ovšem pozor na provoz - ptactvo má přednost.