Gallirea - Příspěvky uživatele

Vlče, kterého si ani jeden z otců patřičně nevšímal, se cítilo dosti dotčeno. Rozhodlo se, že místo toho, aby si spokojeně žvatlalo, raději vyroste do síly a bude mlátit své otce za nedostatek pozornosti. Napřáhlo svou rostoucí packu po čumáku Rorreye, ale nějak- zastavilo se.
Všimlo si, jak vlče Awaraka a Athame odchází.
Bylo to vůbec ještě vlče?
Vlk. Skoro stařec.
Zarrey se otráveně postavil na všechny čtyři a rozeběhl se za ním.
Bez rozloučení. Bez ničeho. Prostě jen tak. Ale navždy.
A PRÁVĚ V TOM MOMENTĚ ZAČALI ZAKAR S RORREYEM TRUCHLIT. JEJICH JEDINÉ MLÁDĚ! SYMBOL JEJICH LÁSKY! A nyní bylo pryč.
ZAPLNÍ NĚKDY TU BOLEST, KTEROU PO SOBĚ ZARREY NECHAL?
NE. NIKDY.
Nebo vlastně jo. Ta bolest se nějak vytratila sama, stejně jako účinek růžového prášku. Nyní bylo jen a jen na Zakarovi a Rorreyovi, aby se rozhodli, zda se jim ten druhý líbí. Zda vůči němu cítí.
Byli svobodní.
Tak jako tak, žůža růža dobrodrůža se jen tak nezbaví.

// Jste volní, yaaay T-T
Všem děkuji za účast ^^

Starlingova otázka, zda svou lásku nezaskočil, byla perfektně na místě. Ony vlastně obě vlčice byly nějak zaskočené. Jediný, kdo situaci zvládal, byl Starling. A taky jeho vlče.
„VÍŠ TY CO?“ zeptala se ta kulička, která všem vlkům rostla v pořádnou kouli. „SE BUDU JMENOVAT STEJNĚ! STARLING! JUNIOR! A TY JSI SENIOR, TAKŽE...“ zastavilo se podobně, jako jeho matky. Všichni mohli vycítit, že se s ním něco děje. Že dospívá. Že... už není takové, jaké ho Starling a matky (ne)stihli poznat.
„SI ZEMŘI STÁŘÍM, PÁPRDO,“ zaskřehotalo to pubertální stvoření a rozeběhlo se pryč.
Pro všechny to byl bolestivý okamžik. BOLEST. ZTRÁTA. UTRPENÍ. Jak by to mohli přežít? Odchod vlastního vlčete. NIKDY HO NEMĚLI PŘEŽÍT. TAK PROČ?
Tragédie, která naplnila nitra zbývajících vlků, náhle zmizela. Stejně tak i prášek, který na ně, mimo Azolu, celou dobu působil. Nyní byli volní. Nemuseli truchlit. Nemuseli milovat.
Avšak kdyby chtěli...
Proč ne.

// Tímto je osudovka u konce, jste volní! c: (A Starling může odejít první T-T)

Spešl post pouze pro Awaraka s Athame, kteří jsou tímto osvobozeni T-T ♥
ZDÁLO SE, ŽE OSUD, KTERÝ BY MĚL BÝT V TLAPÁCH KAŽDÉHO JEDINCE, SE NYNÍ NEOVLADATELNĚ TOČIL POUZE KOLEM ATHAME A AWARAKA.
NO NEBYLI ALE ŠŤASTNÁ RODINKA?
MĚLI VŠECHNO. LÁSKU. ŠPETKU POROZUMĚNÍ.
A NYNÍ DOKONCE I VLČE!
Nebo že by to nakonec vlče nebylo? V momentě, kdy se Awarak zeptal, zda by si s ním mohl hrát, se zdálo být už jaksi... staré.
„JAK JAKO HRÁT, SES PICL, NE?“ vypísklo krákoravým hlasem a ještě si k tomu rázně duplo, aby si byl Awarak jistý, že se asi fakt picl.
„SE JMENUJU ATHARAK. JSEM COOL. A VY-“ dramaticky mávlo tím podivně dlouhým ocasem, který byl z části vlčecí ocásek a z části již pátá končetina dospělého jedince, „'STE MOJI RODIČE. JAKO JO, NEJSTE ŠPATNÍ, ALE...“ odfrklo si. Loučení pro něj bylo vždycky těžký. Teda, bylo to pro něj nyní poprvé, ale... rozhodně to nebylo jednoduché, jasné?
„NEJSTE COOL. A KDYŽ NEJSTE COOL, TAK... TAK...“ Atharak hledal zoufale slova, jak jim láskyplně vysvětlit, ať se jdou bodnout. Měli by se Athame s Awarakem smířit s tím, že bylo jen otázkou času, v Atharakově případě několik krátkých minut, než se z vlčete stane statný samostatný vlk? Měli by- „JDĚTE SE BODNOUT,“ oznámil Atharak nakonec a rozeběhl se pryč od všeho, co kdy znal. Od své rodiny. Od- to bylo vlastně vše.
A VŠAK CO NA TO ATHAME S AWARAKEM? PŘIPADAJÍ SI STAŘE? OH, PROČ VŽDYCKY MLADÍ VYLÉTÁVAJÍ Z HNÍZDA TAK BRZY?
ATHAME A AWARAK SE NYNÍ TOPÍ V DEPRESI. JSOU SMUTNÍ! TAK SMUTNÍ, AŽ BY BREČELI. A ŽE ONI BREČÍ. TEN SMUTEK SE PŘECI NEDÁ VYDRŽET. JEJICH JEDINÝ SYN. JSOU SAMI. OPUŠTĚNÍ. VŠE JE NEÚNOSNÉ. RONÍ TOLIK SLZ. JEJICH SRDCE PROŽÍVÁ TOLIK BOLESTI. NENÍ ZPŮSOBU, JAK JEJICH ZLOMENÁ SRDCE ZACHRÁNIT. JIŽ TOHO TOLIK PROPLAKALI, ŽE NYNÍ URONILI POSLEDNÍ SVOU SLZU. A PAK-
Pak nic.
Růžovoučký prášeček, jehož hlas nyní nepronásledoval jejich uši, byl navždy pryč. Vymizel. V jejich hlavách vše utichlo. Nebylo třeba křiku. Vše, co zůstalo, byly zvláštní vzpomínky a... řekněme, podivné pocity vůči tomu druhému. Chuť založit si rodinu a smečku je rozhodně přešla.
To ale neznamená, že nevybudují přátelství na základu jejich krátkého žůžo růžo dobrodrůža.
♥ Konec ♥

//Etney tedy přeskočen, ale příspěvek může dodat později.

Houba se rozpadala. Vlci už byli unavení, ale vidina toho, že vše brzy skončí je hnala kupředu. Jednotlivé části z houby odpadaly kousek po kousku a na zemi se tříštily v jemný prach, který postupně mizel. Jeden takový kus padal na Tesaie, ale tomu se naštěstí díky varování ostatních podařilo houbě vyhnout.
Poté se Tesai rozešel k houbě s myšlenkou do ní kousnout. A opravdu to nakonec udělal. Ve chvíli, kdy se jeho zuby dotkly nohy hřibu, zvedl se kolem houby silný vítr. Magie větru urychlila rozsypávání houby. Vlci sebrali poslední síly a naposledy na houbu zaútočili.
Prasklina na houbě se rozšířila po celé její délce a houba se nakonec rozpadla v prach. Ten se rozletěl po okolí. To vlky na chvilku oslepilo, ale po chvilce si všimli, že prach pomalu mizí a společně s ním i ten barevný. Bylo po všem.

//Moc vám děkuji za účast a doufám, že vás akce aspoň trochu bavila :) Odměny dodám později, až nám je požehná vedení, ale rozhodně se bude na co těšit. A ještě je tu jedna důležitá věc. "Zapůjčené" magie můžete využít ještě vaše dva následující posty, než se vrátí jejich pravým majitelům a prach v lese se nadobro rozplyne.

Nádherná pláž. Nádherná nádherňoučká pláž. A jak by teprve vypadala smečka, která by tu plážovala!
Athame, zdálo se, nesouhlasila. Nebo ano? Vlci se snažili. Tak moc, urputně. Kdo si ji nakonec získal?
Ne že by to Athame mohla jakkoli rozhodnout, avšak vítězem se stal Awarak. Copak to neviděla? JEHO KŘEHKOU DUŠI. JEHO POCITY. JEHO POCITY, KTERÉ JÍ DÁVAL NAJEVO. VŠIMLA SI VŮBEC TOHO SRDCE, KTERÉ KOLEM NÍ VYTVOŘIL? NEVÍDANÉ. AWARAK JE TEN PRAVÝ, TO JE JASNÉ. A bylo to jasné i srdci samotnému. Jako kdyby se probudilo k životu. Ne že by se pohybovalo, nebo snad nechalo skrz sebe proudit krev, to ne, ale... chudák Zakar. Kdo ví, jak se to stalo, ale v momentě, kdy se srdce růžově rozzářilo a začalo zpívat, letěl najednou Zakar vzduchem pryč. Byl vyhnán. Zavrhnut. Jen náhoda tomu chtěla, že dopadl na Rorreym. Rorrey... to přeci taky nebyl vůbec špatný vlk. Rorrey si to samé koneckonců začal myslet také o Zakarovi. Možná, že bylo nejlepší, že je ta Athame takhle odkopla, ne? Jen ať si ji Awarak nechá. Oni mají sami sebe. Navždy. A moc se jim to líbí!
Mezitím, Awarak byl jakousi zvláštní silou táhnut do srdce za Athame. JE TO ZPĚV. LÁKAJÍCÍ, NÁDHERNÝ ZPĚV. O KRÁSE. O LÁSCE. Awarak mu neodolá. Proč by taky měl, když je Athame krásná a jeho?
VŠE JE NÁDHERNÉ. LÁŽO PLÁŽO NA PLÁŽI.
Rorrey a Zakar. Athame a Awarak. Hledali se. Tak dlouho se hledali. Řekněte, bylo jim někdy lépe? Nemožné.
A tak, když se naši milovníci našli v tom tajuplném bludišti lásky, našla si je, stejně jako jejich známé na Náhorní plošině, růžová mlha. Zahalila je. Jen na pár chvil. Jen tak akorát na to, aby se Rorreymu a Athame nafoukla bříška. Aby se hýbala. Awarak se Zakarem jsou udiveni. No není to matoucí a zapeklitá situace? Ale i tak to jejich partnerům moc sluší. To rozhodně ano.
A pak... je mlha pryč.
Místo ní je u každého páru jeden roztomilounký uzlíček. Ten má ocásek po mamince, ten z oka vypadl jednomu z tatínků.
BYLO VÁM SNAD NĚKDY KRÁSNĚJI?
ROZKOŠ. TOTO JE ROZKOŠ!
NECHÁTE SI HO? ZALOŽÍTE SI SPOLU SMEČKU?
Užívejte si trošku rodinných aktivit.

VŠICHNI MILOVALI. ASETI? MILOVALA. STARLING? SAMOZŘEJMĚ.
Avšak Azola? Ne. Nerozuměla. Nechápala. Ať už se Aseti snažila jakkoliv.
Možná, že Starling by udělal lépe, kdyby to Azole hezky násilnicky vyříkal, poněvadž tato vlčice, pro kterou měla slabost pouze Aseti (která mimochodem měla naprosto příšerný vkus, což už Prášek se Starlingem moc dobře věděli), nyní začala otravovat i našeho milovaného Práška.
„Já?!“ dotčeně zaúpěl růžovoučký prášek a opravdu byl dotčen. „JAK SE OPOVAŽUJEŠ! MILUJ MĚ! PROČ MNE NEDOKÁŽEŠ MILOVAT? PROČ BYS-“ zastavil se uprostřed svého ušidrásajícího (nebo laskajícího, pokud jste ho trošku ochutnali) křiku a líbezně se usmál.
Bylo vůbec potřeba něco víc? Úsměv. Je přeci krásně. Úsměv úsměvíček. A nenafoukla se nám Azola nějak? Necítí se vystrašeně? Něco se v ní hýbe. Nebo snad ne?
Hýbe se jí břicho. A cože to? Zpívá! Její břicho zpívá!
„LÁSKA JE LASKAVÁ!“ vyřkl moudře prášek a zahalil Azolu na moment mlhou. Možná, že Starling nyní ucítil menší otřes naděje. Že by konečně mohl získat Asetino srdce? Že by konečně-
ZPĚV JE NYNÍ JEŠTĚ O NĚCO HLASITĚJŠÍ! JAK TO? JAK TO? Mlha je pryč. Místo ní se u Azoly válí malý uzlíček čehosi. Falešně zpívá, ale není to i tak to nejkrásnější, co vlci kdy slyšeli? Azola je možná zmatená. Jistě, že je zmatená. Ale Aseti se Starlingem? Ti vědí. Třeli se o ni. Dotkli se jí. A nyní před nimi stojí, totiž vlastně leží, výsledek jejich lásky. Jejich míru. Ta kulička má bílé ouško po Aseti, tělo po Starlingovi, a po Azole si nechalo jednu z tlapek a druhé ouško.
NO NENÍ ROZKOŠNÉ?
JAK SE BUDE JMENOVAT?
KDO Z VÁS BUDE MAMINKA?
ČÍ JE NEJVÍC?
POPERETE SE?
ZÍSKÁTE SI HO?
NEBO JE VÁS VŠECH?
Zdá se vám to, a nebo roste jako voda?

Vlci si konečně uvědomili jak na houbu. Ne všichni se však snažili ze všech sil, aby těm, co se houby opravdu snažili zničit, pomohli. Všichni křičeli jeden přes druhého a do toho ještě někteří vyvolávali magie, se kterými nebyli dobře seznámení. No jednoduše chaos.
Když Calum znovu vyvolal oheň právě ve chvíli, kdy houba svítila červeně. Prasklina, které na ní vznikla po útoku Nolayy, se zvětšila. Sněhová vlčice opakovala své vodní útoky, které však měly účinky pouze, když se trefily do okamžiku, kdy měl hřib správnou barvu.
Po Lauřině zásahu se praskliny rozšířily přes celou houbu a na některých místech dokonce začaly odpadávat kousky kloboučku. Už stačilo jen málo. Jeden takový kousek padal přímo na Tesaie. Pomůže mu někdo, nebo si bude muset pomoct sám skrze magie Ashe?
Mezitím, co Laura oddechovala, Etney poletoval kolem a užíval si otcových magiích. Také neustále škádlil Nolayu, jako by se mu snad líbila. Jeho hlavince jen pomalu docházelo, že by měl houbu řešit ze všech nejvíc. Jakožto syn alfa páru. Laura už toho začínala mít plné zuby a měla chuť svého chráněnce okřiknout, aby si uvědomil, o co se tu jedná. A také když přece ovládat otcovy magie, mohl je náležitě využít.

//Vidím to ještě na poslední kolo a jeden post osuda a bude vymalováno. Děkuji všem za super aktivitu tohle kolo :)

Vlci si pomalu začali uvědomovat, že vlastnili magie někoho jiného. Zatím si však nebyli v jakém rozsahu a jaké všechny. Co jim ale bránilo to vyzkoušet? Mezitím houba stále v krátkých intervalech měnila barvy. Červená, modrá, zelená, fialová, stříbřitá, hnědá...
Calum dostal nápad, jak se houby zbavit. Hnědá. Oheň se sice rozšířil kolem nohy houby, těm se však nic nestalo. To se však nedalo říci o několika nejbližších keřících, které od plamenů chytly. To se musí honem uhasit!
Laura se též pokusila na houbu zaútočit. Místo své vrozené magie však opět vyvolala magii vzduchu, která patřila hnědému vlkovi. Červená. Skoro se mohlo zdát, že magie na houbu nepůsobily.
Modrá. Nolaya vytvořila vodní kouli a hodila ji po noze hřibu. Tam se objevila drobná prasklina.
Mezitím, co se Etney snažil pochopit, proč slyší ve své hlavě cizí hlasy, Tesai přišel na to, co se děje. Byl velmi zdrženlivý a zatím si držel své myšlenky pro sebe. Cítil však narůstající touhu všem povědět, co si myslí, a také si sám na houbě vyzkoušet, co svede. Vždyť přeci i on ovládal nějakou cizí magii jako ostatní. Podlehne touze, nebo se nadále ubrání kontaktu s ostatními?

COŽE? VY JSTE SI DOOPRAVDY DALI PRÁŠEČEK?
TAK TO JE HEZKÉ.
No není to hezké? Je to hezké. Povězte.
Tamta vlčice? Taky hezká. Pěkná. Krása. Tamten vlk? Jakbysmet. Všechno je takové... krásné. Nádherné. Nádherné a... růžové?
CÍTÍTE TU KRÁSU? CÍTÍTE TO, JAK VÁM ŽILAMI KOLUJE MÍR A POCHOPENÍ? CÍTÍTE TO, JAK NYNÍ ROZUMÍTE TOMU, CO PRÁŠEK ZPÍVÁ?
Jde jen o lásku, bratři a sestry.
A VŠECHNO JE PLNÉ LÁSKY! PRÁŠEK, PRÁŠEK JE NEJPLNĚJŠÍ! Zlobili jste se na něj? Milujete ho. Že vám nechutná? Omyl, je vynikající.
Láska. Láska. Mír. Růžová.
ZMÍNIL TU NĚKDO UŽ LÁSKU?
OD NYNĚJŠÍ CHVÍLE JE NEJEN ŽE SVĚT KRÁSNÝ, ALE NĚKTEŘÍ VLCI VE VAŠEM OKOLÍ SE VÁM ZDAJÍ, řekněmě (VLASTNĚ ZAKŘIČME, VZHLEDEM K TOMU, JAK NESLYŠÍME), OKOUZLUJÍCÍ. POPERETE SE PRO NĚ? NEBO JE BUDETE POUZE CHTÍT?
Na Náhorní plošině nyní zůstane pouze jeden geometrický milostný útvar, a to trojúhelník. Rýsuje se nám zde komplikovaná růžová situace: Azola, vlčice, která svou nevídanou krásou očarovává Aseti, zdá se vůbec ničemu nerozumí. Nedala si prášek, nevidí růžově. NEVIDÍ LÁSKU! Avšak, Aseti ji spasí. Naučí ji milovat. NAUČÍ JI POCHOPIT LÁSKU, KTERÁ SE SKRÝVÁ V ASETI. A KTERÁ ASETI OBKLOPUJE. Koneckonců, Aseti není jediná, kdo tuto lásku cítí na sto honů daleko. Tento problém má také Starling. Nebo že by to nebyl problém? Ne. Jediný problém, který Starling má, je Azola. AZOLA, KTERÁ SE VETŘELA MEZI ROMANCI, KTERÁ MOHLA VZNIKNOUT MEZI NÍM A ASETI. MOHLO JIM BÝT KRÁSNĚ! Život bez Azoly je přeci krásný život. Starling, zaplavený láskou, má na výběr. Může se zbavit Azoly a získat si tak přízeň u své milované Aseti. Avšak, získá si ji, když raní její lásku? Může se pokoušet získat si její srdce i bez vraždy. Avšak, není to příliš těžké? NEBYLO BY MNOHEM JEDNODUŠŠÍ UDĚLAT SVĚTEM KRÁSNĚJŠÍ? NEBYLO BY JEDNODUŠŠÍ ZABÍT AZOLU A ZÍSKAT ASETINO SRDCE? Kdo ví, jak si s tím milenci a naprosto zmatená nepráškovitá Azola poradí.

Naštěstí zde máme ještě čtyři další vlky! Těm toto místo nestačí. Cítíte tu věc ve vzduchu? Tu pachuť... svrbí v čumáku. Co je to jen za smrad? Ach, ano, smrad nedostatečně romantické destinace. Athame, Awarak, Zakar a Rorrey se proto rozhodli vyhledat lepší místo! Vhodné pro to, aby společně založili novou smečku. NOVOU, MILUJÍCÍ SMEČKU. A SE SPOUSTOU VLČAT! Vydávají se tímto na Kamennou pláž. Vydali se tam vůbec? Nemuseli. PRÁŠEK JE MILOVAL, STEJNĚ JAKO ONI JEHO, A DOSTAL JE TAM ROVNOU! (// aka, nebudu vás zdržovat s přechody, prostě další post rovnou napište na Kamennou pláž, prosím c:) Nyní se nachází na nádherném místě. Vše je jak v bavlnce! Růžové vlnky si pohrávají s pláží z nejjemnějšího písku. Život je dobrý. ŽIVOT JE NEJKRÁSNĚJŠÍ! A proč vůbec nezaložit život další? Přesně to si všichni říkají. Je zde pouhá jedna formalitka. Athame je jediná, samotinká samice, mezi třemi vlky. Samozřejmě, život se bude zakládat lehce, avšak... postupně. ATHAME NEVÍ! Její srdce je jak na kolotoči. Chvíli ji láká poznání se s Awarakem, chvíli zase s Rorreym, občas dokonce i se Zakarem. Koneckonců, jsou to taky pěkně atraktivní vlci! I JEJICH SRDCE CÍTÍ KRÁSU. CÍTÍ BLÁZNOVSTVÍ LÁSKY. Který z vás získá Athame první? Kdo ji bude mít druhý? Který třetí? CHCETE TOLIK LÁSKY, ALE MUSÍTE SE O NI DĚLIT. CO SI POČNETE? BUDETE BOJOVAT? BUDETE TI NEJŠARMANTNĚJŠÍ? NALEZNETE LÁSKU JEDEN V DRUHÉM? DEJTE JI NAJEVO. VAŠE CITY MUSÍ BÝT VOLNÉ. VAŠE CITY JSOU KRÁSNÉ, PROČ S NIMI NEOBOHATIT TENTO KRÁSNÝ, PŘEKRÁSNÝ SVĚT?

// Odteď jste tedy rozděleni na dvě skupinky, na sobě navzájem nezávislé c: Samozřejmě, osud vás bude dále provázet, nemusíte mít strach

Laura ostatním pověděla, co našla. Vlci se seběhli k veliké houbě. Ta se tyčila vysoko nad ně, skoro splývala s korunami stromů a některé menší listnáče dokonce zakryla. Od houby se každou chvílí řinul další duhový prach a teď už bylo všem jasné, odkud vítr vane. Navíc i sama houba měnila barvy. Červená, modrá, zelená, fialová, stříbřitá, hnědá...
Laura dostala nápad houbu zničit a vyvolala svou vrozenou magii. Kořeny sice vyšlehly ze země a zamířily k houbě, ale ještě než se dotkly její nohy, proměnily se ve slabý větřík. Když se Nolaya pokusila použít svou magii, místo příjemného vánku jí na srst napadalo několik kapek vody, které částečně namočily i zamyšleného Tesaie stojícího nedaleko od ní.
Magie celé smečky byly popletené. Calum ovládal Elisiny magie, Laura mohla používat Caluma, Nolaya Lauřiny, na Etneye se přenesly magické schopnosti Arcanuse a konečně Tesai dostal do vínku um Ashe. Co jen si s tím vlci počnou?
Mezitím Nolayu stále prach dráždil v krku a bílá vlčice se nemohla zbavit nepříjemného pálení v krku, které ji nutilo pokašlávat. Nutně potřebovala trochu vody. Jenže kdo jí v tom blázinci s magiemi mohl pomoci?

Vlci se sběhli dohromady a začali řešit, zda magie fungují, nebo nefungují. Nebo co když fungují nějak jinak? Zatímco si Etney nechal od Nolayy obdivovat srst a snažil se na sebe stáhnout i pozornost Tesaie a Caluma, Laura měla chvilku čas se rozhlédnout po okolí.
Mezitím, co Etney povídal, Laura šmejdila po okolí. Ačkoli byla tma, prach fosforeskoval a byl krásně vidět a trochu svým světlem prozářil okolí. To vedlo Lauru správným směrem. Kousek odcupitala od ostatních a když pak zvedla hlavu, spatřila mezi stromy siluetu obrovské houby.
To už si toho, že Laura zmizela, všiml Calum a chtěl ji hledat, ale vtom se béžová vlčice přiřítila k ostatním s novou zprávou.
Ve stejný okamžik se však nepěkně rozkašlala Nolaya, protože jak se zdálo, prach trochu zhoustl. Začalo být opravdu nutné se rychle do něčeho pustit. Kdo se postará o Nolayu? A jak vlci naloží s Lauřiným objevem?

Růžový prášek toho zas tolik nechtěl. Vždyť se chtěl jen bavit! A oblažovat okolí svým zpěvem! A možná by ocenil i nějaké to ocenění, ale to nebylo jeho prioritou.
Ale nyní? Kdyby měl záda, považoval by momentální situaci za kudlu v nich. Vlci, kteří se určitě nejdřív tvářili, že by se s ním rádi pobavili, teď všichni jen krčili čumáky znechucením, protáčeli oči... a ke všemu občas zaslechl i jejich myšlenky!
Opovrhoval tím, jak jím opovrhovali.
Chvilku zvažoval, že by mohl udělat scénu, protože ho to, jak ho vlci nepřijali, velmi hluboce ranilo. Bohužel, prach nemá hloubku, a tudíž...
Mu nezbývalo nic jiného, než se uchýlit k vzteku a násilí.
„JÁ UMÍM ZPÍVAT, ŇUFÁCI HLUPÁCI!!!“ zakrákoral rozzlobeně a pozoroval ty neznalce umění. Dejme tomu, někteří vypadali starostlivě, těm by snad ještě odpustil, ale jiní... „JSTE PĚKNĚ HNUSNÍ!!!“ zahřměl a zahřmělo se i na obloze, protože strom, ze kterého prach zbyl, byl stromem všemocným.
Samozřejmě, i přes všechnu tu agresi, strom nepřestával pět své balady, ódy a žalozpěvy.
Cosi na nich bylo tak nepřijatelně ohlušujícího, že se všichni vlci začali svíjet v bolestech. V textu písně se zpívalo něco o stromu, který byl vším, ale nikdo ho neoceňoval, potom o žábě, která plavala na souši, a, což bylo hlavním tématem a prach ho pěl extra bolestivě, byla barvoslepost.
Na tom ovšem nezáleželo.
Ne.
Vlkům byla slova už dávno ukradená. Jejich uši... co že se to s nima vlastně stalo? Zdá se mi to, nebo... ah. Vskutku. Odteď MUSÍ VŠICHNI VLCI MLUVIT OPRAVDU HODNĚ NAHLAS, PONĚVADŽ NIKDO DOOPRAVDY NESLYŠÍ. ALE VÍTE VY CO? PŘECI JEN SE VÁM V HLAVĚ OZÝVÁ TAKOVÝ SVŮDNÝ HLÁSEČEK. „Zobni si prášku.“ JE ÚPLNĚ VŠUDE. „Tak si přece zobni. Prášek. Mňam.“ JDE HO NEPOSLOUCHAT? „Prášek prášeček.“ NEMYSLÍM SI.

// Jsem moc ráda, že se vás chce účastnit tolik (+ Nefret snad doběhne později c:)

Jenže! Přesně z toho důvodu bychom si měli stanovit čekací dobu, která budeee... dva dny c: Pokud někdo už nyní ví, že nebude stíhat odpovídat tak často, může ještě odejít ^^
Pořadí jest: Osud, Azola, Athame, Awarak, Aseti, Starling, Zakar & Rorrey

// Čas na přiběhnutí dáme do úterý, 19.3. ^^ Kdyby se někdo chtěl přidat, ale nestíhal by, nechť zakřičí ˘^˘ (nebo nechť mlčí navěky)

Na začátku nebylo nic jiného. Pouze strom.
Koho zajímalo, že tu ještě před ním byla holá placka s trávou, která se nyní zbaběle ukrývala pod vrstvou nikde nekončícího a nikde nezačínajícího snihu. Nikoho. Nyní tu byl prostě strom. Konec.
Nebo vlastně začátek?
Strom otráveně protáhl své ztuhlé větve a znuděně si prohlížel svět kolem něj. Být na záčtku bylo vždycky nudné. Proč si jej nezpestřit něčím barevným?
„NeCHť sE tAk StAnE!“ zahřměl strom natolik, že to bylo slyšet přes několik nudných území kolem něj. Jenže se nic nestalo. Pouze nuda. Nuda se stala a stávala se dál. Bylo to nesnesitelné. Nuda za nudou. Každý den, každou hodinu, každou minutu. Stromu nezbývalo nic jiného, než aby zemřel nudou.
Tentokrát se tak stalo.
Jediné, co po něm zbylo, byl prášek, který bojoval proti nudě. Velmi zábavný růžový prášek. Byl tak zábavný, že si i zpíval! Sice ne moc správně, ale koho to zajímalo? Hlavně, že byl zábavný.
Hihi. Haha. Hehe.
Kdopak si chce užít pár legrácek?

// Osudovka pro přibližně čtyři vlky, kdyby měl někdo zájem, může přiběhnout / přihlásit se do odpovědí c: Přijďte. Bude švanda.

Obyvatelé Asgaarského hvozdu se pomalu začali stahovat do srdce jejich domova, kde byla koncentrace nejvyšší. Sluníčko pomalu zapadalo za obzor a barevný prach šel díky tomu ve vzduchu vidět lépe než za bílého dne. Navíc jak se zdálo, částečky se o něco zvětšily. Bystré oko by si mohlo povšimnout, že to nebyl jen obyčejný prach, ale spory.
Nejprve přišel Calum, který se pokusil rozehnat otravné částečky pomocí magie vzduchu. A ono opravdu, vítr na chviličku zavířil, jenže pak vzplál. Calum se lekl a magie vymizela. Co to mělo znamenat?
Postupně dorazili i Tesai, následovaný Laurou a Nolayou a nakonec se objevil Etney. Vlci se pomalu začali seskupovat do malých skupinek. Ale víc hlav, víc vymyslí a tak je to nakonec přitáhlo všechny k sobě. Poví Calum ostatním, co viděl? Nebo si to nechá pro sebe a půjdou na to jinou cestou?

//Pořadí: Calum, Laura, Nolaya, Tesai, Etney (Prosím nepřeskakujte se a dejte ostatním šanci odpovědět.)