Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ano, klidně. Tohle je takové "odpočinkové" kolo na vyblbnutí se, po psychologickém.

// Jestli se mrtvoli chtějí zúčastnit překážkové dráhy jen for fun, tak ať si najednou nějaký "portál" před věží a klidně se přidají. Ale s tím, že už se to nebude započítávat do výsledné odměny.

Maple v ohavné zemi zjistila, jakou nechce být. Podařilo se jí přemoci vlastní stínovou kopii. Získala velkou spoustu sebevědomí, snad jí to nepřeroste přes hlavu a nepraskne. Když se její klon rozplynul, Maple se objevila uprostřed klasické hranaté kamenité místnosti. Zde čekala, dokud i ostatní z vlků nepřemohli své dvojníky. Postupně se zde objevili všichni, ale nebylo moc času na mluvení.

Darkie byla jako jediná představena svému dokonalému já. Bohužel, s dokonalostí často přichází – s prominutím – kreténismus. A možná i díky tomu Darkie pochopila, že v dokonalosti není síla. Probouzí v nás něco, co sami nechceme. Bohužel, v tu chvíli si to nejspíše neuvědomujeme. Díky tomu ona porazila vlastního dvojníka a objevila se v místnosti za Maple.

Matalina polovička s ní ani nechtěla pořádně komunikovat, no o to víc možná její slova bolela. Když nakonec ta „zlá“ odešla, tak ze sebe ucítila nějaké ponaučení. Kdo ví, jestli to vydrží.

Awarak vlastně uviděl hromadu svých špatných vlastností a tak trochu si z toho nadělal do kožichu. Rozbrečel se a schoval se do tlapek. Buď to jeho polovičku dostatečně znechutilo a zmizela, nebo prostě vypršel časový limit. Kdo ví, jestli si z toho ale vzal nějaké ponaučení. Spíše si asi odnesl trauma a jeho sebevědomí utrpělo nějaký ten otřes.

Kallejanovo sebevědomí naopak zůstalo na naprosto stejné úrovni jako předtím a jeho dvojník ho nijak nerozházel. Nepochopil, že je sobecký pablb. (Osud tohle říká samozřejmě úplně nezaujatě.) A tak někomu není pomoci. Aspoň je šťastný.

Aseti se chovala jako typická ženská a se svou druhou polovičkou se pohádala. Vyčítali si vše možné, a snad někde pod tím našla kousek uvědomění toho, jak se nechce chovat. A nebo byla jen šťastná, že má někoho, na koho může chvíli křičet. Who knows.

V tomto kole každý z vlků porazil jedno své já. Mnoho se toho naučili, ale aby se mohli zbavit tohoto „hříchu“, tak každému zmizel jeden z životů. Kdo své já neporazil, si neodnesl žádné poučení, ale život mu byl sebrán stejně. (Casipa, Allairé.)

Aseti a Allairé byli najednou hozeny před věž a byly vypuštěny pryč. Poslední z životů totiž zmizel. Jediné co jim přibilo, tak bylo nějaké to drobné bohatství.

Pak svět na chvíli zčernal.

Vlci se najednou ocitli na začátku mapy. Před nimi vedla dlouhá perfektně rovná cesta, kolem které vedly vysoké kamenité zdi. Nedali se překonat a i kdyby někdo měl natahovací nohy, stejně nad nimi byla neviditelná bariéra. Obloha prozrazovala to, že je pravé poledne. Bohužel, jakkoliv dlouho zde vlci byli, obloha se nijak neměnila. Přímá zář slunce mohla být až nepříjemná, no oproti minulé části jej možná někdo viděl rád.
Neměli ale čas se opalovat, jelikož věž jim hned dala další úkol. Zeď za jejich zády se začala přibližovat a oni tedy museli jít kupředu. Ale to nebylo tak snadné, jelikož je tam čekala překážková dráha.

Co trať obsahuje? Zde vidíte (profesionální) plánek.

http://www.imagehosting.cz/images/mapaggg.jpg


Červená místa jsou smrtící, takže když se jich dotknete, vracíte se na začátek nebo do posledního kontrolního bodu. Tím je vlaječka na konci první lajny, která se protočí, pokud jí projdete a zahraje vám nějaký hezký zvuk. Máte neomezené množství pokusů, takže je na vás, jak si to užijete. Můžete to dát napoprvé, ale můžete svého vlka dlouho trápit.

První překážkou je přeskákat přes kamenné bloky, které tak příhodně prostě stojí ve vzduchu. Jsou pevné, nijak se neklepou. Je to poměrně jednoduchá rozehřívací zkouška a pokud ji zvládnete, máte možnost rozbit krabici s otazníkem. Co v ní je? To se vlci dozví, až se dostanou k poháru.

Další je provazový žebřík. Pod ním jsou vidět rudě zbarvené kůly, a… je tam to snad hlava? Jo a, žebříky se houpou. Sem tam.

Dalším stanovištěm je obrovská krásná muchomůrka, do které vlci musí vlézt, vyjít po schůdkách v jejím kmeni a pak přes lávku ve vzduchu projít na druhou stranu na strom, odkud vede krásná skluzavka, která vás doveze až k prvnímu kontrolnímu bodu. Pokud tedy zemřete v další části, objevíte se zde.

Další, poměrně složitou překážkou jsou visící houpačky nad rudou lávou. Musíte vyvažováním svého těla přeběhnout z jedné na druhou a pak na zem, kde čeká krásný tlustý drak bez nohou. Možná vypadá na první pohled děsivě, ale po pár pohledech uvidíte, že je z želé! Je ale z jedné strany na druhou a musíte se jím prokousat skrz na druhou stranu. Pozor ale na chrlící polevu!

Další překážkou jsou hroty, které se v pravidelném rytmu pohybují nahoru a dolů.

No a pak! Pohár a slavnostní fanfáry!

Jo a to překvapení. Kdo z vlků rozbil kouzelnou bednu, tak se kolem něj najednou rozletěli konfety ve tvaru otazníků. A taky vám přibilo pár kamínků navíc.

//Neherní část: V tomto kole nefungují žádné magie. Vlci se musí spoléhat jen a pouze na sebe.

V tomto kole skončila Aseti a Allairé, které se obě zúčastnili pouze jednoho z pater. Podmínky byly všem jasné, takže bohužel. Odměny budou rozděleny nakonec všem hromadně, by the way.

Momentální životy: Darkie – 3, Awarak – 3, Maple – 1, Casipa – 1, Kallejano – 1, Matali – 1, Aseti – 0, Allairé – 0

// Dobře, počkám než napíšeš.

// Čekáme do 20:00. Ten příspěvek co napíšete může být klidně krátký. Pořád lepší krátký, než žádný. <3

// Zbytek jestli můžete - hoďte sem prosím své časové možnosti. Kdy plánujete odepsat. Nechci projet kolo s 2 příspěvky, ale taky nechci čekat týden. Tak dejte vědět. Dík.

// Pro ulehčení hádání. Zatím se nikdo netrefil. A děkuji za pozitivní reakce, snad to nebude můj poslední osud. Není to ani první.

I samotná Kréta by byla nepochybně hrdá na způsob, jakým Darkie přeskočila bizona. Ano, v této kultuře sice přeskakovali býky při rituálu stát se dospělými, nepochybně by ale také ocenili přeskok bizona. Jak příhodné, když tohle bylo dospívání Darkie.
Vlčice se rozhodla, že zvířata nezabije, ale pouze je uvězní. Příroda, jíž bylo toto patro věnované, se před ní zhmotnila v podobě malé víly. „Darkie!“ Zavolala pisklavým hláskem a poletovala okolo ní. Její malá křidélka za sebou nechávali zlaté jiskřičky a její zelené šaty vypadali jako krásný mech. „Děkuji ti za projevenou odvahu, ale také za to, jak jsi zachránila mé přátele od smrti. Za to ti věnuji život navíc do této hry,“ usmála se a znovu se zatočila. Doletěla k hadovi, pohladila ho po hlavě a opatrně mu z ní sundala drahokam. Vyhodila ho do vzduchu a on se připsal k majetku Darkie. Pak zmizela ona i zvířátka a jako bonus se jí zahojila noha a přibil jí jeden z životů.

Maple se do zvířat pustila s větší krvelačností. Sice cítila jistý žal nad tím, že musela zvířatům ublížit, přes to našla smrt v jejích činech. Co ale popudilo zelenou vílu snad více byl požár, který založila. Zmizela a místo ní se objevila víla černá. Zasmála se a poletovala okolo Maple. „Nebuď smutná, jsi vlčice. Tohle je přirozené, jsi predátor. A co je přirozenější, než smrt? Alespoň jsi jim ukrátila trápení,“ snesla se na malých křídlech až k hadovi, surově ho přehodila na břicho a z hlavy mu vyrvala drahokam, až na něm zůstal i kousek kůže. Vyhodila jej následně do vzduchu a připsal se k majetku Maple.

Matali přišla až do druhého kola, za což věži zaplatila životem. Možná to byla ale taktika a v tom druhém, těžším, měla více sil? Nepoužila k boji své vlastní tělo, ale využila parťáka. Černá víla to velice ocenila, jelikož takováhle taktika se jí líbila. Vlastně využít někoho jiného, kdo za něj bude bojovat. Navíc to vypadalo efektivně a se zvířaty se nepárala. Tleskala ve vzuchu a vrtěla se. "To je ale čičina," řekla si pro sebe a odletěla k hadovi. Odškubla mu kámen z hlavy, vyhodila ho do vzduchu a smála se.

Casipa cítila také pocit viny, jako by to byl snad nějaký trend. Nechtěla ubližovat živým stvořením, přes to že ona měla chuť na její odplouvající duši. Její souboj sledovali nějakou dobu obě víly, jelikož nevěděli, co převáží. Ve chvíli ale kdy zakřupali kosti, zelená víla raději zmizela. Tohle na ni bylo příliš kruté a měla zrovna slabou chvíli. Ta černá ale byla poměrně znuděná jejím výkonem, jelikož to nebylo dostatečně badass. Přeletěla k hadovi, vyškubla z něj kámen a hodila ho směrem na Casipu. Ten se těsně před její hlavou rozplynul a připsal se do jejího majetku. „Tady máš, hm,“ otráveně ji sledovala. Pak se ale usmála, doletěla k ní a z ucha jí vytrhla několik chlupů. Zároveň s tím jí zmizel jeden život.

Awarak si v minulém kole vysloužil ironický život navíc a sympatie mužíka. Nyní mu to ale nepřinášelo žádnou protekci a byl vystaven stejné zkoušce. Nejspíše trochu zaspal na vavřínech, když přemýšlel, jestli ho bude chtít had kousnout, nebo si povídat o pletení. Jistě, že se po něm had vrhl. Asi to nastartovalo jeho mozek a začal přemýšlet, díky čemuž hada porazil. Bez výčitek, což ocenila černá víla a dokonce zatleskala. „Woohoo!“
Jeho druhý soupeř byl velmi malý, čímž mohl být klidně více nebezpečný. On ho porazil a naopak jeho další soupeř byl gigant. Méďa nebyl moc přátelský, ale Awarak ho také porazil. Černá víla ho hrdě poplácala po čele, přeletěla k hadovi, utrhla mu celou hlavu a hodila ji po Awarakovi. Pak mu poslala ještě vzdušný polibek a drahokam se připsal k jeho majetku.

Poslední kdo vyhrál souboj se zvířaty byl Kall, který měl asi zvláštní halucinace, když viděl své přátele, které podle zadání tohoto kola vidět nesměl. Sice černou vílu pobavil svou upřímností a zelenou znechutil, stejně to ale nebylo nijak okouzlující ani pro jednu. Černá víla po něm hodila kámen, aby se neřeklo. Připsal se k jeho majetku a pak ho chvíli sledovala. „Hem,“ vydala a rozletěla se k němu. Vytrhla mu několik chlupů ze zátylku a tím ho připravila o jeden z životů.

Zbytek vlků v souboji se zvířaty prohrál. To každého z nich stálo jeden život a velkou spoustu sebeúcty.

Následovala chvíle ničeho, kdy všechna poražená zvířata zmizela a vlkům se pomalu zahojily jejich rány.

A pak!

Ke každému z vlků přiletěla najednou ta z víl, která mu nakonec darovala kámen. K Darkie jako jediné přiletěla zelená víla, chytla ji jemně za ucho a spolu s ní se teleportovala do zeleného království, dalšího patra věže. Byla to nádhera. Chvíli se nechali ozařovat příjemným teplem sluníčka, když pak se tu objevila kopie Darkie. „Ahoj,“ oslovila ji.

Ke zbytku vlků přiletěla víla černá. Chytla je hrubě za ucho a se smíchem, který v sobě neměl zrovna moc radosti, je přenesla do svého království. Vzduch byl těžký, páchl shnilotinou a byl nepříjemný na dýchání. Všude okolo byla pustina, ošklivý šedý písek a v něm jaké seschlé větve. Obloha byla šedá a bezvýrazná, slunce nešlo vidět. Bylo celkem šero. Každý z vlků byl opět sám, ale ne na dlouho. Před každým se objevila jejich podobizna. Ovšem takových, jaký se oni sami viděli.
„Kdysi dávno, ďábel vytvořil zrcadlo. Zrcadlo k obrazu svému. A každý kdo do něj pohlédl, viděl na sobě jen to nejhorší,“ pronášeli jejich kopie. „A tak si ďábel řekl, že by se do zrcadla měl podívat také bůh. Vzal zrcadlo na ramena a letěl s ním do nebe. Po cestě do něj ale narazil pták a zrcadlo se rozbilo. Střepy z něj napadali všem do očí a do srdce,“ přešli blíž. „Od té doby vidí každý na sobě a na druhých, jen to nejhorší. Co vidíš ty na mě?“
Jejich protějšky měli jejich nejhorší vlastnosti, jejich největší mindráky a slabosti. To co na sobě každý nemohl snést bylo mnohokrát zvýrazněno.

// Neherní část:

Darkie je jako v pohádce. Má šanci si popovídat se svým ideálním protějškem. Vidí se takovou, jaká by chtěla být. Co si uvědomí, stojí za to být dokonalý? Nebo to nikdo nechce? Jaký bude její protějšek?

Vlci z pustině mají za úkol přemoci sami sebe. Můžou se pokusit tu podobiznu zabít, ale ničemu to nepomůže. Za chvíli se zase obnoví. Cesta k překonání je v tom si uvědomit, jak špatné ty vlastnosti jsou – jak špatné mohou být a najít jistou vnitřní sílu přemoci vlastní mindráky.

Tohle zadání je těžké a nechám na vás, jak vlastně toto kolo pojmete. Každý to můžete pochopit trochu jinak, nechávám vám volnost.

Kdo toto kolo prohrál, se přidává do té druhé skupiny, kde se po vlastní smrti zhmotní.

(Tohle neovlivní hodnocení – jak se vám akce líbí? Kolik by jste tak chtěli kol? Mám to spíš protáhnou, nebo ne? Jo a doufám, že vás ztráty životů nijak nedemotivují. Na někoho to padnout musí, ať tu nejsme věčně.)

Momentální životy: Darkie – 4, Awarak – 4, Maple – 2, Casipa – 2, Kallejano – 2, Matali – 2, Aseti – 1, Allairé – 1

// Nox: počkáme.

// Do večera máte čas zbytek hodit příspěvek, pak budeme přeskakovat.

Pod pokrývkou temné gallirejské noci se probudily spousty živočichů. Cvrčci cvrkali, sovy houkaly, lišky se plížily a lstivě spřádaly plány na lov. Art se zrovna též chystal na lov divočáka. Doufejme, že mu vlčí bozi pomohou k úspěchu, nebo alespoň bezúhonnému konci. Haruhi a Sayap se kradli houštinami, když jim zničehonic nad hlavami tiše prolétl velký majestátní výr. Ve vzduchu udělal pár obratů, otočil se o sto osmdesát stupňů a zaměřil se na rudo-hnědo-bílého vlka. Zprvu se to zdálo jako zcela nelogické. Vždyť proč by si velký dravý pták vybíral jako přistávací plochu ještě většího pozemního dravce?
Sova dosedla na vlkův hřbet, ale moc dlouho se zde neohřála. Zmatený vlk se samozřejmě ohnal. Pták se zvedl, svižně zamával křídly, aby nabral rovnováhu, načež znovu padl na trup vlka. Sayap lehce zanadával na zmagořenou mysl sovy a znovu zacvakal zubisky. Výr opět vzlétl, aby napotřetí zkusil okupovat vlkova bedra. Ani nyní se mu nedostalo vřelého přivítání.
Pták hlasitě zahučel, jako by se též čertil, jen v jazyce, kterému Sayap nerozuměl, ani co by se pod drápek vešlo. A tak to sova zkusila jinak. Monumentálně přistála tři metry před rudookým a znovu hlasitě zahoukala. Vzápětí se nahrbila, natáhla krk a jakoby se začínala dusit. A ejhle, cosi jí ze zobáku vypadlo. "Hůůů," naklonila hlavu, střídavě zamrkala a následně zmizela v oblacích. Sayap se zamračil a přiblížil k vyzvrácené kuličce. Poněkud neochotně se tlapou zahnípal v myších zbytcích. Pak vytřeštil oči, cosi se tam zatřpytilo. Dozajista byl překvapený, když jeho maličkost nalezla již tak dávno neviděný přívěsek, který si kdysi ponechala Cora...

// Je asi těžké hrát za vlka, pokud nechcete zabíjet zvířata.

Darkie bohužel k boji moc nepřispěla. Vlastně nejspíše ublížila více sobě, než jemu. Mužíka to ale pobavila, až se mu vlnily chloupky na nose. To ho rozptýlilo, takže měla Maple lepší šanci zaútočit. Darkie zůstaly životy všechny, když ale Maple zapálila mužíka, vytočilo ho to. Měl na sobě spoustu popálenin a za trest Maple jeden život sebral.
Casipa jej hodně vyděsila. Ta potvora byla obrovská! A když se na něj vrhla ona, tak to vůbec nečekal. Díky tomu ho dokázala zranit, on se ale pomstil a sama zůstala v pasti. Životy se jí ale nepohnuly.
Awarak se zalekl toho, aby s mužíkem pořádně bojoval a raději běžel na pomoc vlčicím. Mohlo to vypadat šlechetně, ale on to tak nebral. Se smíchem na něj zavolal „zbabělče!“ Jelikož byl ale velmi nevypočítavý, v jeho životech se objevila vlčí hlava navíc. „Někdo takový to bude potřebovat,“ odfrkl si.
Kallejano měl ve výsledku víc řečí než užitku a podobně jako Awarak, také on mužíka pobavil. Již ale nebyl tak štědrý a místo toho po něm hodil jednou ze svých velkých paží. Kall měl štěstí, že v tu chvíli zasáhla Allairé. Ta možná podpálila více sebe, než mužíka. Přes to ale nakonec tento odvážný krok pomohl k tomu, že se mužík najednou hrozně nafoukl a pak praskl a proměnil se v prach. Truhla se otevřela a její poklady vyletěly do vzduchu, načež se vedle životů vlků ukázal počet kamínků, který tímto krokem získaly.
Allairé byla dosti zubožená a vež ji takhle nemohla pustit do dalšího kola. Obnovila její krásu – uzdravila ji. Ale vzala si za to jeden z jejích životů.

Vlci se najednou objevili v dalším patře této věže. Patro vypadalo jako prales. Spousta různých stromů, vlhkost vzduchu. Šlo slyšet z dály skřekot papoušků a šumení vodopádu. Půda pod nohama byla vlhká.
Každý z vlků byl na úplně jiném místě, neviděli na sebe. Ani na sebe nemohli dokřičet. Zároveň se do druhého patra přesunuli také vlci, kteří přišli pozdě. Tato „pozdní“ vstupenka si vyžádala od každého jeden život.

Vypadalo to, jako že vlastně nebudou mít s čím pořádně bojovat. Byla to dovolená, nebo co? Pak se ale pomalu se k vlkům po zemi doplazil první z hadů. Na hlavě měl umístěný drahý kámen. Celkem byli 3 zvířata. Způsob, jakým jste přemohli první, to další znalo. Díky čemuž bylo o něco silnější a museli jste na něj jiným způsobem.

// Neherní část:

Napište příspěvek v libovolném pořadí o tom, jak bojujete se třemi zvířaty. První je had, další 2 jsou na vás. Klidně to může být lev, ale klidně to může být myš.
Máte možnost použít pouze to, co reálně ovládáte + si vybrat jakoukoliv existující speciální magii na gallirei. (Tedy i od jiného hráče) A použít ji momentálně ve svůj prospěch. Uveďte na konec příspěvku o jakou magii jde a od koho jste si ji převzali + proč jste zvolili právě tuto.

Momentální životy: Darkie – 3, Maple – 2, Casipa – 3, Awarak – 4, Kallejano – 3, Allairé – 2, Matali – 2, Aseti - 2

Věž se nadále tyčila do výšky. Vlci okolo ní se hromadili, věž ale vyčkávala. Potřebovala dostatek pozornosti na to, aby otevřela svůj vstup.
A tak se taky stalo. Ozval se zvuk, jako by někdo zvonil na kouzelné zvonečky a ornamenty na kovových dveřích na chvíli rudě zazářili, jako by se kov rozpálil do běla. Těžké dveře následně zaskřípaly a pomalu se samy otevřely. Zvenku nešlo nic zahlédnout, zdálo se, jako by byla uvnitř naprostá tma. Přes to jí byli vlci jistým způsobem přitahováni. Ve chvíli, kdy překročili práh byly ale najednou schopni dokonale vidět, co věž skrývá.
Místnost byla dokonalého kruhu a zdála se naprosto obrovská, jako by byla uvnitř větší, než z venku. Uprostřed tohoto kruhu se nacházel další, menší. S truhlou.
První se k prozkoumání tohoto pokladu vydala Darkie, v cestě ji ovšem zastavilo zachvění země. Zrovna dovnitř vstoupil poslední z vlků a dveře se za ním zavřely. Nebylo cesty ven. Ve stejnou chvíli se na truhle objevil malý mužíček. Měl hlavu nepřiměřeně velkou svému tělu a jeho ruce byly tak dlouhé, že je při chůzi vláček po zemi. Podíval se na Darkie a začal se hlasitě smát. „Tak ty bys chtěla kousek z mého pokladu?“ Zeptal se a pootevřel truhlu. Ta záře! Drahé kamení všech druhů. Pak truhlu prudce zavřel. „Pojď si pro něj!“ Zakřičel a chtěl se vrhnout po malé Darkie, když v tom se v rohu místnosti objevil úplně ten stejný mužíček. Jen se tvářil daleko příjemněji. Věž si užívala to, že chce někdo její poklady. A chtěla nějak v jejím prvním patře vlkům napomoci. Pomoc měl představovat právě tento panáček. Jako lusknutím prstů vlkům napomohl k tomu, že všichni z nich najednou ovládali svou vrozenou magii naplno. Ale pozor. Když na mužíka někdo zaútočil, měl v té chvíli stejnou schopnost magie také on. Kopíroval svého nepřítele.

Ještě jednu změnu bylo nutné uvést. Vlkům se před očima, v rohu jejich vidění ukazovaly tři malé obrázky jejich tváře. Co to asi tak mohlo znamenat?

Vlci, kteří k věži dorazili později, našli zavřené dveře. Až ve chvíli, kdy byl mužík poražen, se pro ně otevřely a oni vstoupili spolu s ostatními automaticky do druhého patra.

// Neherní: 1. Patro – Úkol: Napsat příspěvek o boji s nepřítelem formou básně. (Upozorňuji – básně se nemusí vždy rýmovat.) Na délce nezáleží. Můžete napsat celý příspěvek jako báseň, nebo vložit alespoň 4 verše v této formě a zbytek napsat normálně.
Pořadí v tomto kole: První Darkie, zbytek jak chce, poslední Allairé. Kdo zde nebyl do tohoto postu přítomen, ať napíše v jakémkoliv pořadí následně po Allairé.
Tohle patro musíte zdolat každý pouze jedním příspěvkem, takže poslední vlk nepřítele dorazí. (Na přísunu k celkovému zničení nezáleží při hodnocení.) Všichni vlci v tomto kole mohou využít svou vrozenou magii, jako by ji plně ovládali. Oceňuje se kreativita.

Pokud se na někoho bude čekat víc než den, tak se přeskakuje prosím. Ať to utíká.

// Finální obsazení: Casipa, Darkie, Allairé, Awarak, Aseti, Kallejano, Maple, Matali, Lylwelin - prosím všechny, co nejdřív ať se dostaví :)