Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Berte to tak, že mysl je čistě charakteru pohybu vlka nebo jeho myšlenky. Magie, stále pozastaveny.

// ano přesně tak, obě maji vlčí podobu

Tlustý bobr pokračoval v ničení lesa. Na okamžik přestlal, když se Aranel ohnala a křičela na něj slovo "parchante". !Já jsem váš nový vůdce. A dokud se nebudete chovat rozumě a nebudete mě oslovovat pravými slovy, budu nadále pokračovat." Řekl a ohrnul nad nimi čumák. Vlci neměli nad bobrem žádnou moc. Né dokud měl u sebe žezlo, které bylo ve skutečností lízátko. Tím ovládal všechno a všechny. Pouze jediné co nemohl ovládnout, byla mysl vlka.
Křik Aranel jej znovu vyrušil od ničení lesa. Ano, jsem Očičmund. To jest jméno mé." Zamrkal a nehnul ani brvou, když se do něho pustila Tailla. "Kdo ty vůbec jsi Taillo? Jsi ztracená alfa, co se nějakým zázrakem vrátila zpět a chce si nárokovat les?" Zasmál se hlasitě, až mu z nosu líbaly hlenovité šušně. Padaly všude kolem něho.
Přeci jen se bobr zamyslel. "Jak chceš." Mávl lízátkovým žezlem. "Pojď mě porazit, když na to máš. Přelsti mě." Bobr stál na zadních a díval se na obě vlčice zároveň. Jeho šilhající oči mluvily za vše. Byl mazaný. Sice nemotorný, ale stále měl to žezlo. Bez žezla je Očičmund pouhý bobr.

Aranel neudělala pro záchranu Talilly nic. Neodpověděla na hádanku. Co bude s Taillou, když nedostal bobr odpověď? Začal se hlasitě smát. "Ona neví! A z tebe bude strom navěky!" Smál se tak hlasitě a tak moc, že se celý zakašlal. Tailla mu sice vyhrožovala, ale on se na ní pouze podíval a mávl tlapkou. "Když dovolíte dámy, budu pokračovat. V práci, ve svém lese." Dodal bobr... praštil hůlkou do země a z Aranel se stala želva. "Tak tohle nemá chybu!" Smál se bobr. "Strom a želva!" Chichotal se a popadal se u toho za břicho. Následně se otočil zády k nim. "Až budete chtít odpovědět na mou hádanku, dejte vědět." Zakousl se do stromu. *Chřumpky, křampky.* Neslo se lesem.

Bobr se bavil na účet ostatních. Dělal to pořád, dělal to rád. Hlasitě se zasmál, když mu bílá vlčice pohrozila. "Kožich?" Vyřkl hlasitě a podíval se na své tělo. *Chrochty chrochty.* Zazněl jeho smích. Znělo to jako prasečí smích. Bobr od ignoroval vlčici a začal kousat další strom. *Chřumpky, křampky.* Zastavil se. Cože to tu po něm hulákala ta šedivá vlčice? Otočil se. Jednou mocně udeřil do země. "Zbavuji vás vašich magií!" Zakřičel a začal se hrozivě smát. Podruhé udeřil do země a z Tailly se stal strom. Místo tlapek měla větve a místo těla měla tělo stromu. Jen hlava, hlava jí zůstala vlčí. "Ha, haha!" Škodolibý to tvor. Podíval se na Aranel. "Bu." Řekl a přitom se na ní díval svým šilhajícím pohledem. "Kdo je tady král? Já! Já, jenom já!" Zaječel až mu málem pukly žilky.
"Copak Taillo, nelíbí se ti tvé nové tělo? Mělo by, takhle už zůstaneš. Leda že... leda že by tady Aranel uhádla mé jméno." Podíval se na obě dvě. Jeho šilhavé oči zabíraly totiž široký úhel. "Dvě sovy, co vedle sebe sedí a jedna o druhé neví... Hádej, co je to!" Uchichtl se. Jeho jméno bylo složité. Však hádankami se k němu dalo dostat.

// Tak konečně odměny :)

1. místo: Darkie, Awarak - 25 drahokamů/květin + 5 křišťálů
2. místo: Kallejano, Maple, Matali - 15 drahokamů/květin + 4 křišťály
3. místo: Casipa - 5 drahokamů/květin + 2 křišťály
Brambory: Aseti, Allairé - 1 křišťál

Pokud vám záleží na drahokamů/květin, tak dejte vědět do středy 3.9. co z toho chcete získat. :)

Bytost poslouchala pozorně slova obou vlků. Měla spoustu připomínek, snažila se najít propast v jejich výpovědích. Nakonec přeci jen oba z vlků propustila na svobodu. Objevili se zpět před věží. Ta se poté pomalu uzavřela a zničehonic zmizela, jako by tu ani nikdy nebyla. Byla halucinacích v hlavách vlků? Nebo se opravdu stalo to, co před chvílí viděli? V každém případě, v tuhle chvíli jejich dobrodružství skončilo, aby mohlo jiné začít.

// Neherní část:
Všem moc děkuji za účast. Byli jste velmi šikovní a doufám, že se zase brzy u nějaké události potkáme. Kdo byl váš tajemný osud? Blueberry.

Pořadí osudovky:
1. místo: Darkie, Awarak
2. místo: Kallejano, Maple, Matali
3. místo: Casipa
Brambory: Aseti, Allairé

Bonus za obrázky:

Matali: http://www.imagehosting.cz/images/kallzajat.png
Maple: http://nd02.jxs.cz/802/284/cec46d8e55_105175501_o2.jpg

Bonus za uhodnutí osuda: Matali

Odměny sem hodím brzy. Děkuji :)

Vlci začali šlapat jako hodinky. Spojili síly, konečně jim totiž nic nebránilo v tom, aby používali svou magii. Medvědi nyní neměli šanci! Začali úpět, ječet a naříkat. Bručeli, čertili se a proklínali ty zlotřilé vlky.
Stačilo jen pár minut, aby je Asgaarští drželi v šachu. Medvědi naposledy zařvali, načež se kolem nich objevila zelená aura. To vlky znejistilo, raději ustoupili. Chlupáči se lehce vznesli do vzduchu, začali rotovat a následně se... Zmenšovali! Byli čím dál menší a menší, dokud jim kožíšek nešedivěl a jejich váha odpovídala jen pár gramům. Správně, staly se z nich dvě myšky! Bylo na vlcích, co jim (ne)provedou...
Pyšný Calum, jenž se kdesi v houští zaobíral svým vzhledem, si zkusil nasadit náhrdelník. V ten moment ale zezelenal a začal růst, aby se přetvořil do medvěda! Rychle, Calume, sundej tu cetku. Snad by si ho pár členů mohlo splést s opravdovým medvědem. Budou mu věřit, že je to on? Jen aby ho též neobdařili mocnými magickými útoky...
Hurá! Les je spasen, vlci ubránili své území. Dozajista se všichni shodnou, že onen krásný náhrdelník je nutné bezprostředně zničit, aby opět nepadl do spárů nepovolaným.

//Omlouvám se za zdržení a zároveň moc děkuji za super aktivní hru. Všichni samosebou dostanete odměnu dle toho, jak jste byli akční, jak se vaše posty četly, jak jste posouvali děj. Každopádně tak jako tak hvězdičky přijdou do vlastností, tudíž neváhejte odepsat, kam byste si je rádi nechali připsat. :)

Když vlci dobojovali své souboje a zůstal poslední z nich, před obličejem se speciálně pro něj přehrála animace. Viděl padat mrtvá těla těch, které zabil. Znovu a znovu. V tuhle chvíli byl ale ještě omámen práškem, tak mu to dělalo radost.
„Gratuluju no,“ ozval se hlas a pak tichý potlesk. „Tohles vyhrál, jsi fakt dobrej,“ smích.
Těla mrtvých se pomalu vrátila k životu a jejich rány zmizely. Účinek prášku vyprchal, ale vzpomínky všem na to co provedli zůstali. Výčitky? Kdo ví.

Kůly zajeli zpět do země, jako by snad zůstávali tichou hrozbou čekající na další kolo odvážlivců. Do místnosti poté vstoupila půvabná vysoká dívka. Lidská bytost. Možná nic takového vlci ještě neviděli, možná se někteří báli. Ale hned je to přešlo, protože z ní šel takový klid, že věděli, že jim neublíží.
„Zdravím vás,“ podívala se po všech a krásně se usmála. Měla na sobě něžné dlouhé modré šaty z téměř průsvitné látky. Vlasy jí zářili jako stříbro, přes to že byla ještě mladá. A stejnou barvu měla i v očích.
„Jste téměř u konce, ale všichni z vás nemohou spatřit to, co skrývá. Je to pouze pro ty vyvolené. Každému z vás beru další život. Takže bohužel s vámi se musím rozloučit. Kalejjano, Maple, Matali – sbohem,“ pomalu se jejich těla rozplynula a objevili se dole pod věží. Před každým ležela hromádka dobytého pokladu.
„Darkie, Awaraku,“ oslovila slečna oba z posledních vlků a jemně mávnula rukou. „Jak jsem řekla, jsme u konce naší cesty. Věž pro vás nemá momentálně již další z překážek. Nedojdete až na její vrchol,“ usmála se. „Berte to ovšem jako ponaučení – vrchol není to, co chcete dosáhnout. Vrchol je jen konec, po kterém už nejde jít jinam, než dolů. Nejlepší moment je ten těsně pod vrcholem, kdy víte že jste blízko a máte ještě co objevovat. Kdy už se natahujete pro to, co máte dostat. Ti nejrozumnější lidé se vrcholů vzdali úplně. Když cítí, že mají něco nadosah, jdou od toho dál a začnou někde znova. A vy dva jste se dostali nejdál z celé skupiny, již se doslova natahujete k vrcholu! A třeba na něj někdy dosáhnete. Nyní si ale vychutnejte ten krásný pocit před tím,“ přešla do středu místnosti a usadila se na zem. Místnost se zatímco mluvila proměnila v příjemné místo uprostřed lesa.
„Poslední zkouška je zvláštní. Pro někoho je jednoduchá, pro někoho ne. Musíte mě přesvědčit, že chcete opustit tuto věž. Proč? Zaprvé – na začátku jste zvolili poklad. Šli jste dovnitř, aniž by jste věděli, co vás čeká. Ty blýskavé kameny vás lákaly více, než bezpečí. Proč bych vám jej měla dopřát?“ Její hlas byl najednou pevný, ne tolik laskavý. „Proč by jste tu neměli zůstat navždy? Je to tu krásné. Pamatujete si ty víly? Slouží věži, kdysi do ní přišli stejně tak jako vy. Tak povídejte, proč si zasloužíte svobodu, když jste ji vyměnili za poklad?“
Úsměv jí z tváře zmizel. Čekala na to, co jí vlci budou povídat. Na většinu jejich slov měla protiargumenty. Byla přísná. Chtěla další do své věže.

// Neherní část: V tomto kole se loučíme s Kallejanem, Maple i Matali. Darkie a Awarak mají každý ještě jeden život. Během jednoho příspěvku každý zvlášť veďte diskuzi s dívkou. Proč si zasloužíte svobodu? Zkuste být opravdu přesvědčivý, klidně se rozepište. Zamyslete se nad věcí z více úhlů.

Bonusový úkol za odměnu pro všechny, i ty již „mrtvé“ – nakreslete obrázek. Digitálně či rukou a odešlete ho na osud s předmětem „Stepní plán – Věž“.
Obrázek by měl představovat nějaký váš oblíbený moment z celé akce. Můžete k němu přidat i popisek.

// A proč si myslíš, že zrovna on? :)

// Můžete pak až skončí Matali vs Awarak poslat někdo vzkaz na osud? Čtu to vždy vše najednou, tak ať mám přehled. Mnohokrát děkuji!

A opět - zkuste sem opětovně napsat vaše odhady, kdo se skrývá pod osudem + proč si to myslíte.

// Nevím.. Whiskey se přidává? A Allairé co..? Kdyžtak nechť hodí posta.

"Chřumpky, křampky. Chřumpky, křampky." Ustavičné prapodivné zvuky. Vlci se blížili k hranicím. Zvuky byly silnější a silnější. "Chřumpky, křampky." Ozvalo se poslední prapodivné zavrzání. POZOR VLCI, PADÁ STROM! "Umančáká! Umančáká!" Zazněl následně vítězný pokřik. To je již třetí padlý strom. Jestli to takhle půjde a dál a to zvíře nikdo nezastaví, les bude mít vážný problém. "Les je můj a můj je les!" Zakřičelo zvíře hlasitě. Později si však všimlo vlků. "Umančáká! Umančáká! Vypadněte z mého lesa!" Pohrozilo zvíře a prasklo velkým ocasem do země, až se celá otřásla. A kdo že je ten cizinec, co obtěžuje tenhle les? Přerostlý metr a půl vysoký zvláštně psychicky narušený bobr. A taky trošku vyžraný...
"Vypadněte, než to taky srovnám se zemí." Oznámil jsem naštvaný bobr, zaryl drápy do stromu a začal hlodat další strom. Co že to je za bobra? Vždyť má na hlavě korunu, jedno ucho psí a ustavičně drží v tlapě lízátko, jako by to bylo žezlo... Jedná se snad o bobřího krále? Nu kdo, ví. Je načase to zjistit.

Všichni si pošmákli na drakovi a dostali se až k poháru. Umírali a zase vstávali, bojovali. A na konci se společně setkali, aby se konečně po takové době mohli podělit o své zážitky.
Nyní je ale čekal úkol nejtěžší. Tedy, jak pro koho. Kolem nich najednou z ničeho nic vystřelili ze země tlusté dřevěné kolíky, nahoře seřezané do špičky. Skloněny tak, že se přes ně nedalo z kruhu utéct, ale určitě se na ně dalo lehce napíchnout.
„Ehm,“ ozvalo se najednou, jako by mluvil hlas z repráků. „Funguje to,“ někdo foukl a zaklepal na mikrofon.
„Hele, no. Jste v aréně, jo. A musíte se porazit navzájem, že jo. To tak v arénách bývá,“ hlas se odmlčel. „Na konci zůstane jen jeden. No, ten co všecky porazí, že jo. A ten teda jakože vyhraje,“ chvíle ticha. Na 4 pomyslných světových stranách kruhu se objevili symboly 4 živlů. Oheň, voda, země, vzduch. „To sů vaše zbraně, jo. A jednu si vyberete tak, že jí proběhnete. Během sůboje si jako můžete probíhat i těma dalšíma a měnit to, ale když to během souboje uděláte, tak jste na pár sekund bez schopností, no,“ zvuk škrábání se ve vousech.
„Jo a pokud bojovat nechcete, že sa máte rádi nebo tak něco, tak to máte smůlu, no,“ chvíli ticho. Pak zvuk tlačítka, zakašlání a ze stropu se snesl narůžovělý prach. Polechtal vlky v nose, ale spolu s ním dostali silnou chuť někoho zabít. Teda všechny. „Šak teď sa vám bude chcet bojovat, no. No ale jako šak kdo bude kaput, tak zas pak obživne, nebojte sa, jo? Enem teď prostě bojujte, ať vyhraje ten nejlepší, jo,“ nervózní odkašlání. „Tak asi začněte, ne,“ ozval se gong a hlas zmlkl.

// Neherní část: V tomto kole skončila Casipa. Darkie a Awarak přichází o jeden život.

Úkol je jasný, porazte se navzájem. Tohle toho bychom mohli odehrát během 2-3 příspěvků. S tím, že je předem určeno, jak to dopadne. (Aby jste všichni nebyli supermani.)

Awarak porazí Maple. Awarak porazí Darkie. Matali porazí Kallejana. Awarak a Matali zůstanou nakonec. Nechám na vás, jak to ukončíte.

Momentální životy: Darkie – 2, Awarak – 2, Maple – 1, Kallejano – 1, Matali – 1

Aseti – 0, Allairé – 0, Casipa – 0

Hurá, členové Asgaarské smečky se konečně dali do pohybu a zdálo se dokonce, že vymysleli plán! Medvědi se slepě hnali za jistými vlky, kteří pro ně nyní představovali návnadu. Viděli rudě, nevnímali téměř nic jiného.
Díky chytré oklice a taktizaci se Awnay povedlo medvědovi sundat krásný zelenkavý přívěšek. Řetěz, na němž visela smaragdová tlapa, nevydržel tíhu těla dcery alf a praskl. Medvěd rozzlobeně zabučel, zamáchal tlapou a padl zas na všechny čtyři. Calum pohotově přiskočil k Awnay, jenž si vyrazila dech, načež se jí pokusil zachránit. Vzápětí však uchopil cetku a rozběhl se do houštin. Medvěd zanadával a vydal se za zlodějem.
Arcanus chytře využil akce a zkusil oživit svůj magický um. Ejhle, obrovitánské kořeny se zpod země opravdu vynořily! Huňáč zařval. "Zrada, ségra!" čertil se a jal se hryzat do kořenů, jenž ho věznily. Medvědice zahučela a zamířila ke svému bratrovi. Samozřejmě mu chtěla pomoci. Calum tak zůstal nepronásledován. Copak asi s přívěskem udělá?
Medvědice se řítila jako neřízená střela. Chytře odhadla, kdo medvěda uvěznil. Vrhla se po Arcanovi. Co teď? Medvedi se shlukli k sobě, navzájem si mohli krýt záda. Alfa vlk se již nemohl soustředit na svou magii, kořeny se lehce povolily. Copak učiní Elisa? Kdo se ujme hlavní iniciativy? Jak nyní správně oddělit nepřekonatelné duo? A je to vůbec potřebné? Kdepak se vlastně toulal Calum s přívěskem?

Ticho, ticho, přeticho. Co se nese lesem za zvuk? "Umančáká! Umančáká!" Ozvalo se lesem. Kde nic tu nic, obloha čistá. "Chřumpky, křampky." Další zvuky? Kdo to narušuje poklidný stav této smečky. Zavrzaly stromy. Jeden k zemi pad! Hlasitý zvuk padajícího stromu se nese lesem, vrzot a kvílení dřeva se rozléhá všude do okolí. "Umančáká! Umančáká!" Opětovně zaznělo. Byl to snad pokřik netvora, který narušuje tento les? Hnědá malá koule s obrovskými zuby se chystala porazit další strom. Neměl by jí někdo zarazit, nebo alespoň zjistit co se z lese děje? "Chřumpky, křampky." Další zvuky! Zvuky, které přicházejí před padajícím stromem!
Kdo může nechť pomůže! Les je v ohrožení. Utíkejte směrem k severním hranicím, pokud nechete přijít o les.

// Kdo by měl zájem, nechť se účastní malé osudové akcičky. Pod post můžete napsat, kdo by se chtěl zúčasnit. Posty hoďte nejpozději do úterý.