Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Odine byla pořádně naštvaná. A proč? Co se téhle malé vlčici mohlo honit hlavou, že jí to tak dopálilo? Ono toho bylo více, než jen jedna věc a to, co Odine štvalo byla celá jejich nepříjemná situace, která byla stále stejná už od léta. A nedalo se říci, že by se něco změnilo. Odine a její bratři rostli, ale přesto nepoznali žádný domov, pořád se někde motali - a ano, rodiče se je snažili učit, ale Odine to zaprvé nešlo a za druhé jejich výuka byla značně nekonzistentní. Inu, s tím, jak se blížila zima, byla malá vlčí slečna prostě naštvaná, protože se bála, že umřou někde pod vrstvou sněhu - kdyby samozřejmě věděla, co sníh je. Eventuelně se to dozví a bylo jasné, že se se sněhem nesetká nijak příjemně. Emoce se v té malé bytosti zkrátka tloukly a nebyly povětšinou vůbec dobré. Evidentně se o sebe budou muset nějak postarat sami. I když se Odine snažila, věděla, že to nebude tak snadné, jak si ve své hlavičce představila. Ano, byli příliš malí a i když byli tři, tušila, že tohle hrozné počasí bude ještě horší a horší a jim dost možná nezbyde nic jiného než se spolehnout na rodiče. Eh, bylo slabé slovo říci, že na ně nebyl úplně spoleh. Hlavně otce se Odine stále spíše bála a matka... ach, matka byla na otci závislá. A to Odine vůbec nechápala. A tak doufala jen, že tu zimu přežijí.

Winter was approaching. The concept of winter was still foreign to Odine, but she was getting used to it - well, there was nothing else left. The only thing that was fun about this cold was the leaves. They provided the most fun, which she and her brothers had thoroughly enjoyed - that is, before their father had separated them.
And what else? What other advantage did this weather provide if they didn't have a proper place to hide? Odine was beginning to explore the concept of a home she had never known. She was born in a cave, which they soon left, and since then they had lived wherever they could - in burrows, other caves, and so on. The Willows did sound like home, but they never seemed to get there, though their talk of it seemed to have come to nothing. It was probably far away, Odine had once thought, but she just wanted a home - and maybe to meet someone other than her parents, who hadn't exactly shown themselves to be trustworthy. Padre had lost them, and Madre... Madre hadn't even gone with them after all. Where was Dante? She didn't know. They had never wanted to split up, and yet she and Yggi were alone. The thought was terrifying, especially since they didn't know or know anything. Odine was so afraid of what the real winter would bring, because apparently this was just the beginning.

Říjen 2/10 • Cyril

Odine si prohlížela svůj zjev v odraze vodní hladiny, než se ozval cizí hlas. Trochu se lekla, ale vyskočila na nožky a ustoupila od okraje jezera, když jí cizinec vyhrožoval, že by jí tam mohl někdo shodit. "Kdo by mi tam pomáhal, když jsem tady byla sama?" ptala se vlka obezřetně a udělala pár kroků k němu. Jak je to padre učil? Měla se skrčit a zaútočit? Tenhle vlk nevypadal, že by si jejího pokusu o obranu býval všiml, i kdyby se jí to nakrásně povedlo tak, jak si představovala, což... nebylo zrovna pravděpodobné vzhledem k tomu, že Odine nebyla zrovna zdatná.
"Ty házíš vlčata do vody?" ptala se ho, protože přesně tak to pochopila. Přeci jen tu byli sami. Tak kdo jiný by jí tam hodil?! "Víš, měl by sis na mě dávat pozor! Zahnala jsem pryč nebezpečného jelena, který nás chtěl sníst!" prohlásila vlčice - to, že to tak docela nebyla pravda už tenhle vlk vědět nemusel.

Odine na bratrovi viděla, že nebyl rád z toho, jak se situace vyvíjela, ona za to ale vůbec nemohla. Tohle všechno se odehrálo... ani vlastně nesvedla říci kvůli čemu. "Zvládneme to," ujistila brášku, ale jen protože se museli podporovat. Jinak to nešlo, přesto se však vlčice trochu obávala toho, že třeba zůstanou sami. Yggi nevypadal, že by mu to nevadilo, ale ona se vážně bála, jak by se jim bez otce vedlo. Byli moc malí a nesvedli by se o sebe postarat. Jejich obavy však jen vzrostly, když se ozval cizí zvuk. Neznělo to jako vlk, ale Odine rozhodně nechtěla zjistit, co to volalo a jestli byli ti tvorové přátelští. Měla pochyby, že by jim pomohli najít cestu... kam vlastně? Domů? Odine si nebyla jistá, jestli vůbec nějaký domov měli.
"Snad ano. A i kdyby ne, tak si poradíme," ujistila Yggiho a cupitala vedle něho pryč. Ať už to bylo kamkoliv.

//Tulipánová louka

Odine se otřásla, protože Dante byl někde s Madre a oni samozřejmě neměli nejmenší zdání kudy se vydat, aby bratra našli. Možná by se svedli vypravit po jejich pachu, kdyby je sem však neodmrštila velká hopkající koule, která žádný pach nezanechávala. Nevím, kde je. Nezbývá nám nic jiného, než počkat, až se Padre objeví. Tak to je," posteskla si, protože Yggi by nejraději utekl... a ona také, samozřejmě, ale kam by šli? Byli moc malí a neuměli se o sebe postarat. Samozřejmě by mohli najít nějakého jiného vlka, který by jim třeba pomohl, ale ta představa, že by Dante zůstal sám... ta se Odine prostě nelíbila. Už si slíbili, že se nerozdělí a přesně to se teď stalo, ale nejen to - Yggi si myslel, že je chytré se vypravit někam pryč od otce.
"No, pokud to není jelen, tak to nemůže být tak zlé, ne?" ptala se bratra, ale podle jeho výrazu pochopila, že to dost možná bylo ještě horší. Opřela se o bratra jako by u něho hledala útěchu, ale Yggi měl pravdu. Museli jít jinam, pokud jim tady hrozilo nebezpečí.
"Yggi, neumíme lovit. Zkoušeli jsme to jednou a mě to moc nešlo," připomínala bratrovi, ač chápala, že se jí snažil povzbudit. Nakonec se nadechla a snažila se přijít na to, co dělat.
"Tak jako tak musíme pryč, pokud je to tady tak nebezpečné, jak říkáš. A pak přijdeme na to, co dál," rozhodla vlčice a zvedla se, aby přišla na to ze kterého směru to vlastně přihopkali.

Říjen 1/10 • Cyril

Odine se šla jen na kousek projít. Říkala si, že když nechá otce a bratra jen kousek za sebou, zase je rychle najde. Otec se o ní navíc zase tolik nestaral, jediný, kdo ho zajímal byl Yggi a to jestli dokáže to, nebo tamto. Odine to příliš nezajímalo. Lov jí nešel, to ani trochu, ale Yggi v něm byl podstatně lepší. Odine za něho měla radost, protože to znamenalo, že mu otec neměl důvod kvůli něčemu vynadat, zatímco nad ní už možná tak trochu zlomil hůl. Nemohla za to, že byla slabší! Nedávalo to přeci jen trochu smysl? Její bráška byl větší a silnější, ale ona byla pořád malinká. Nemohla za to! Nevěděla, jak vyrůst. Kdyby to věděla, vše by bylo mnohem jednodušší, říkala si a u jezera si dřepla na zadek a dívala se na svůj odraz. Chápala, že vidí sebe, ale přesto jí to připadalo stále trochu zvláštní. Nakláněla hlavičku na stranu a prohlížela se v hladině. Čím to bylo, že s ní otec jednal tak odlišně? V čem se od Yggiho tolik lišila, že byla rázem ve všem horší?

Odine se snažila vymyslet, co teď mají dělat. Rozhlížela se a snažila se s něčím přijít, ale byli příliš malí a daleko rozhodně nedojdou. Co budou dělat? Odine se otřásla. Otec by se jim teď docela hodil, ale kde mu byl konec? Zmateně se otočila a snažila se přijít na směr, ale nezdálo se, že by vůbec měla ponětí odkud přihopkali.
A byla zima. Odine si to uvědomila až když se otřásla.
"Ale jak?" ptala se Yggiho nejistě. "Měli bychom... měli bychom si najít nějaký úkryt?" zeptala se ho nejistě a opřela se o něho, aby jim bylo oběma trochu tepleji. Oba měli ještě velmi jemné kožíšky a očka navrch hlavy. Byli někde, kde to neznali a neuměli vlastně nic. Ta představa byla dost tíživá.
Odine také větřila, ale bylo to poněkud marné - žádný pach necítila, ale Yggi byl v těhle věcech lepší. Ona se jen rozhlížela. "Možná bychom měli zkusit jít jinam? Je to něco nebezpečného? Jako jelen?" ptala se Odine a otřásla se při vzpomínce na jejich výlet.

Fratello byl stejně zmatený jako ona a stejně tak otřesený. I ona se celá motala, na rozdíl od brášky se alespoň netrefila čenichem do vzduchu a neupadla na tlamičku - Odine k němu hned přiskočila, sama se však zakymácela a šťouchla do Yggiho div, že nespadl. Motali se tam jako kdyby si dali zkvašené ovoce.
"Asi jo," pípla Odine a zamračila se na Yggiho, který mluvil nesmysly. "Já? Já neuhnula, jsem pořád tady!" řekla bratrovi a naklonila hlavu na stranu.
I ona se snažila zorientovat, ale tady nikdy nebyli, ani zdánlivě navíc nesvedla říct odkud přihopkali. Mohli být úplně kdekoliv. Kde byla asi Madre s Dantem? Teď už by je najít dozajista nesvedli...
Padre! Došlo jí to hned, jak s ní Yggi zalomcoval. Padre byl pryč! Asi se měla dostavit panika, s Yggim však byli skoro šťastnější. "Páni!" vískla překvapeně. "Ale co budeme dělat? Vždyť ani nevíme, kde jsme! Na to by se Padre přeci hodil!" namítla.

//Jezírko Lavender (vymrštěná Osudem)

Skončili s Yggim v tom jezírku a pluli ke květině. Toho si Odine byla ještě jasně vědoma - i toho, jak se jí packami dotkli a společně s Yggim se o ní tak trochu tahali (byla totiž tak pěkná!). Jenže tím to skončilo. Netrápil je nedostatek vzduchu, ale to, to že vzápětí znovu skončili vysoko nad stromy. Odine asi křičela - sama si nebyla jistá, protože se toho událo tolik, až jí z toho šla hlava kolem. Byli ve vzduchu, znovu uvěznění v nějaké kouli, která je odmrštila zpátky do vzduchu - kam? Alespoň se zdálo, že koule byla natolik měkká, že vždy, když dopadli na zem, nestalo se jim skoro nic, jen byli silně otřesení.
Takhle skákali nějakou dobu, až doskákali... kdo ví kam? Bublina zničehonic zmizela - asi tak náhle jako se objevila a na trávě nezbylo nic jiného než mokrá a silně otřesená vlčata. Která se po sobě dívala přinejmenším vykuleně. "Jsi v pořádku?" pípla Odine k Yggimu.

//Moc děkuji za akci 2* prosím Odine do rychlosti a drahokamy také

Bratr se jí od těch potvůrek snažil odtáhnout, ale bylo to marné. Oběma jim kapaly z tlamičky sliny a ač jí Yggi táhnul, aby běžela - a Odine se o to skutečně pokoušela, krátké nožičky jim v tu chvíli k ničemu nebyly.
Ty malé lepivé koule do nich stále vráželi, ač se snažili utéct jak jen nejrychleji mohli. Padre měl sám plné packy práce, a tak si asi ani nevšiml, když obě vlčata jedna z těch koulí pohltila. Stačilo se jen pohnout a oni hopkali sem a zase tam - bývala by to možná byla zábava, kdyby to bylo za jiné situace. Tady jim nezbyl prostor na nic jiného než na paniku. Odine narážela do Yggiho a Yggi zase do ní a zoufale se snažili to nějak ustát, když je však koule vymrštila do vzduchu, jakákoliv snaha se dostat ven se změnila v hrůzu. Spadnou dolů a umřou!
A snad by to tak skutečně dopadlo, kdyby shodou náhod nespadli do jezírka. Ale neutopí se? Odine se třásla strachy a ani její silný bráška nic nezmohl. Schoulili se do sebe, ale měkké, fialové světlo je obklopilo hned, jak dopadli do vody. Odine mrkala do tmy. Nevěděla ani, jestli může mluvit, ale když spatřila květinu, měla neodolatelnou chuť zamířit k ní, ač to znamenalo plout v gumové kouli hlouběji do jezera.

Padre se za ně postavil, což Odine překvapilo. Sledovala, jak se jejich otec vypořádává s malými bestiemi, ale ty si k ní a k Yggimu i přesto našli cestu. Malá vlčice stáhla uši a vrčela na ty potvůrky, ale nebylo to nic platné. Věci do nich naráželi a jí, častěji než Yggiho, který byl silnější, odráželi od sebe. Bolelo to. Odine se snažila bránit a kousala do těch věcí, jak jen mohla, nebylo to však co platné, navíc v tlamičce brzo měla sladkou pachuť, která vůbec nebyla dobrá. Odine si s těmi věcmi neuměla poradit sama, ale také jí nenapadlo, jak by se mohla spojit se svým bratrem, nebo třeba i s otcem, aby se s těmi věcmi vypořádali společně, sama na ně totiž zcela očividně nestačila.
Učili je lovit, ale nebylo to k ničemu. Tyhle koule se ulovit nedaly, nebo alespoň pro ní to bylo nemožné. Čím víc se snažila bojovat, tím horší to bylo. Z tlamy jí odkapávaly sliny a měla nesnesitelnou žízeň - a výsledek byl, že koule do ní stále narážely. Byla ztracená, alespoň to si myslela. Určitě tady umřou! Ty dva vlky přeci taky něco sežralo!

Volba B: Zaměřit se na malé potvůrky.

Odine toho příliš neviděla - nejenže byla skrytá za otcem, ale i za Yggim, a protože byl její bratr větší (a o otci ani nemluvila), její výhled zkrátka byl všechno jen ne dobrý. Snažila se, ale viděla jen pár vlků, kteří náhle zmizeli. A pak viděla něco jako velkou hroudu bláta, které ty dva vlky možná snědlo? To jí trochu vyděsilo, zvlášť, když viděla, že se i otec tváří znepokojeně, jeho ochrana však nebyla dostatečná. I přes veškerou snahu se k nim cosi vrhlo. Něco jako menší hroudy toho bláta.
Fratello se rozhodl s nimi bojovat. Odvážně na ně vrčel. Odine nejprve uskočila, protože se těch věcí lekla, ale nebyla žádná bábovka! Možná jí nešlo lovit, ale mohla se bránit! Zvlášť, pokud šlo o život! To nebyla žádná legrace.
Nakrčila se a bojovně zavrčela zrovna tak jako Yggi. "Kšá!" zavrčela Odine, ač to vypadalo spíše roztomile než děsivě, snažila se. Stále se nemínila nechat sežrat.

<< Mahar

Otec jí na její otázku neodpověděl, ale protože už kamzíky lovit nešli, tak na tom asi tolik nezáleželo. Nechápala, kdy otec změnil názor, ani jak vlastně došlo k tomu, že se rozdělili. Odine si myslela, že Dante s madre půjdou s nimi, ale nešli! A teď tu s Yggim byli jen oni dva a padre. Bylo to trochu děsivé, zvlášť když si otec vybral jako cestu temné močály - alespoň to jezírko ke kterému došli bylo o něco vlídnější. "Jakou zábavu?" nechápala Odine, protože tohle místo jí jako zábava rozhodně nepřišlo. Nebála se, nebo se snažila tvářit, že se nebojí, ale šli někam aniž by přesně věděla kam a jak se zdálo, k madre a k Dantemu se nevrátí. Spratek? Dante je spratek? Odine nevěděla proč jí to slovo tak vadilo, netušila totiž, co znamená, ale nelíbil se jí tón, kterým otec o fratellovi mluvil, stejně jako Yggie se však pochopitelně učila přizpůsobovat otcovým příkazům. Do takové rodiny jsme se narodili? Na světě jsme jen protože si to padre umanul? Ani jedno, ani druhé jí netěšilo, ale byla ráda za své bratry. Pokud neměla na výběr, oni dva za to stáli. Uvidíme ale ještě někdy Danteho, vrátíme se k nim?
"Pa... otče, a co Vrby? Tam nejdeme?" Odine naštěstí nedořekla slovo, které znala od madre - bylo to dobře, Yggi už za jedno dostal vynadáno, ale zajímalo ji, proč otec změnil názor a kam teda vlastně jdou - nevěděla, jestli dostane odpověď, otec totiž energicky vyrazil k jezírku a spokojeně hlásil, že se někdo topí - což zjevně nebyla pravda, vzápětí se totiž zarazil. Odine neviděla proč, otec i Yggi jí totiž schovali za sebe.

Září 10/10 - Yggi a Dante

Hledali marně - alespoň tak to Odine připadalo. Byla zoufalá, ale stopování jí zcela očividně opravdu moc nešlo a Yggi se neozýval - to si alespoň myslela, než Dante zaslechl slabé vytí. A ona ho náhle slyšela také! To byla ale úleva. Odine se vrhla za Dantem, který Yggiho našel a hned mu začal čistit obličej.
Ulevilo se jí, když bratra spatřila. Ležel sice na zemi a vypadalo to, že je s ním něco špatně, ale žil. Ublížil mu ten jelen? Odine se k bratrovi přitiskla a vyčítavě na něho pohlédla. "My jestli jsme v pořádku?" zeptala se ho nazlobeně. "My v pořádku jsme, ale to ty jsi se vrhl zpátky k tomu jelenovi - a..." vydechla a zakroutila hlavou. "Hlavně, že jsme tě našli, fratello," vydechla a oba si je prohlédla.
"Tak jo, to by pro dnešek stačilo. Půjdeme domů," zavelela - a oba její větší a silnější bratři jí poslechli.