Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Říjen 10/10 • Cyril

"Ty taky nejsi zrovna příjemnej," zabručela vlčice, když se hrabala z jezera a pořádně se oklepala. "Ale já mám aspoň omluvu. Ty už z toho asi nevyrosteš," poznamenala a ještě jednou se pořádně otřepala, aby na něj dopadlo alespoň pár kapek. Bylo to riskantní? Asi ano, asi jí mohl utopit, ale nevypadal, že by to udělat chtěl. Mohla v to minimálně doufat.
"Protože jsem asi malá, ne? Ještě jsem si nezvykla," řekla mu. "Nevím, co jsou alfy ani boty, ani princ," dodala, ale vlk jí zase čapl a pořádně jí ve vodě vymáchal. Ke dnu vážně nešla a lehká byla zrovna tak, ale nezdálo se, že by to Cyrilovi vadilo. Nakonec jí nechal na břehu, kde chvíli lapala po dechu, přesto ho však probodla žlutýma očima.
"O mě to vypovídá více, než o tobě," zabručela, když se stavěla na roztřesené nožičky.

Říjen 9/10 • Cyril

"Ta moje teda ne," ujistila ho, protože její matka neříkala většinou nic. A většinou to znamenalo, že byli v područí otce. Tenhle velkej náfuka to nemohl chápat. Měl plnou tlamu řečí! Pěkně jí štval.
"Moji bratři ale jsou nejlepší!" prohlásila nabručeně, protože si z ní jen střílel. "No a ty jsi zas starej," vrátila mu, protože tohle jí pěkně naučil.
"Vím, jak se jmenuju! Jmenuji se Odine, neslyšels?" ptala se ho v čiré obraně, ale bylo zjevné, že se jeho povaze rychle přizpůsobila. Ani nevěděla, že uměla být neustrašená. Bylo to zvláštní, ale... tohle také nebyl padre. V tom byl asi ten zásadní rozdíl. "Co je princ?" nechápala a prohlížela si ho způsobem, který dával znát, že si myslí, že princ mohla být jedině nějaká nemoc.
Víc mu už Odine říct nestihla, protože jí odpinkl do jezera jako nic. Stihla jen zavrčet, ale to už skončila ve vodě. Odine měla štěstí, že trochu tušila, jak se plave a navíc - Cyril jí neodpinkl nijak daleko od břehu. "To jsi teda hrdina, troufat si na vlče!"

Říjen 8/10 • Cyril

"Ne," pověděla mu prostě, protože to tak prostě bylo. Její otec nebyl nic moc - rozhodně se o ní nezajímal, a tak i bez jeho rady dobře věděla, že si bez něj určitě poradí. "Otcové jsou celkem k ničemu, ale matky mlčí a nic moc nedělají," přidala svůj poznatek. Bylo zajímavé, že s tímhle vlkem měli něco společného. Nelíbilo se jí to, proto také nakrčila nos. "To se možná stalo tobě, ale moji bratři jsou nejlepší. Moji bratři se na mě nevykašlou," ujistila ho plameně, protože o tom ani v nejmenším nepochybovala.
Nad jménem Odine trochu zaváhala. Jakže to bylo? Aha! "Odine," řekla mu nakonec. "A ty?" zeptala se ho, protože to asi bylo slušné? Nevěděla, jak tyhle věci chodí, normální vlčí chování neměla příliš od koho pochytit.
"No, zatím ne, ale jeden nikdy neví," poznamenala malá vlčice jako kdyby ho měla v plánu usmrtit ona sama. "Yggi je větší než já. A můj otec by tě asi taky pěkně zbil, kdybys na mě sáhnul," dodala - možná to nebyla pravda, ale věděl to tenhle "velkej, zlej vlk"? Ne.
"Zvíře? A ty jsi jako co?" zeptala se ho. "Bello znamená krásný. Sei terribile," pověděla mu a sladce se na něho usmála. Byla si skoro jistá, že by mu zvládla utéct, kdyby na to přišlo!

Říjen 7/10 • Cyril

Odine se na něho zamračeně dívala. Vůbec se jí nelíbilo, jak s ní mluví, ale ustrašená tedy rozhodně nebyla. Byl div, že na něj nevyplázla jazyk. "Bratry mít navždycky budu. A rodiče? Hm, otce potřebuji jen dokud nevyrostu," řekla mu tak trochu vypočítavě. Padre skutečně nebyl vlk se kterým by chtěla zůstávat, ale nebyla hloupá. Umře, jestli se od něho vzdálí. A madre? O tom, co si myslela madre se dalo jen spekulovat. Odine k ní spolu s Yggim pomalu ztrácela důvěru, ač ještě před měsícem byla celým jejím světem. "Tak to asi starej jsi, ne?" zeptala se ho - na jeho pohledu jí ani trochu nezáleželo. Jasně, že byla menší, byla vlče!
Odine vyprskla smíchy. "Všechno? To sotva, ty jelenice," smála se mu. "Jo, jenže já jsem malá. To ty jsi už skoro mrtvej," připomněla mu. "Ty mýho bráchu neznáš, ale kdyby tu byl, natrhl by ti zadek," ujistila ho, protože o tom ani v nejmenším nepochybovala.
"A co bych asi měla cítit jinýho? Jsi tady jenom ty," připomněla mu jako by to nevěděl.
"To asi dává smysl. Můj jazyk je bello," pronesla spokojeně a bylo jí úplně jedno, co si bude Cyril myslet. "Tak to jsi asi musel být vážně hodně zvědavej."

Říjen 6/10 • Cyril

"Aha, zima. Zimu znám, ale ještě jsem jí neviděla," vysvětlila vlkovi, který byl sice trochu nepříjemný, ale horší než padre to nebylo. Smutné. "Já ale nejsem sama. Mám bratry a rodiče," poznamenala - ač to tak v tu chvíli příliš nevypadalo. "To jsi tak starej? To teda nevypadáš," řekla mu poněkud nevybíravě. "Nejsem navíc zas tak malá," dodala a zamávala ocasem, snad by ho i kousla, ale toho se moc bála. Zase takovou odvahu neměla.
"Hele, vidíš? Taky nevíš všechno. Tak si ze mě nedělej srandu. Já jsem malá, ale ty jsi skoro mrtvej," řekla mu - ostatně jen zopakovala to, co sám řekl, ale aspoň něco se od něho dozvěděla. Hlouček jelenů bylo stádo. "Co to povídáš, můj brácha se mnou bude furt," prohlásila, ale začichala ve vzduchu, ani jí nenapadlo lípnout čumák k zemi. "Nevím, tebe?" ptala se.
"No dobře, když to říkáš. Nepotřebuji, aby si ze mě někdo dělal srandu," kývla a rozhodně si to mínila pamatovat a řídit se tím. "Nadávat? To asi neumím," dodala.
"Vážně? Proč ho nepožíváš? Není to škoda?" zajímala se.

Říjen 5/10 • Cyril

"Zim? Co je zim?" Odine nechápala, co se jí vlk snažil říct, protože mu vůbec nerozuměla. A to prý ona mluvila jiným jazykem? Jak mohla vědět, že je jiný? No, padre to říkal, ale jí občas pár slov sklouzlo z tlamičky aniž by si to uvědomila. "A kde budeš?" Nechápala. Byla asi hloupá, asi tak se na ní vlk koukal, ale ona se toho zkrátka od rodičů mnoho dozvědět nemohla. A z každé kusé informace jí šla hlava kolem.
"Jeleni si chodí kam chtějí?" Odine překvapeně zamrkala - to jí také nikdo neřekl! Proč jí nikdo nic neříkal! "No, mě to moc nejde. Yggi, můj bratr, je v tomhle lepší. Já ty pachy moc nevnímám," řekla mu, ač čekala další výsměch. Jiné vlče by se asi rozplakalo, ale její padre byl mnohem horší. Tenhle? Tenhle mu nesahal ani po drápky na jeho kovové noze. "Nevím, odkud je, ale mluví tak. Můj padre, tedy... otec, mi říkal, že se tady tak nemluví," připustila. "Ale je to můj jazyk. Mám ho ráda," trvala si na svém. "Ale o pomoc budu volat teda takhle," kývla.

Říjen 4/10 • Cyril

"A ty jsi snad nikdy nebyl vlče?" ptala se ho Odine stále zamračeně. "Počkej až vyrostu a nebudu pískat!" varovala ho, protože pak! Pak mu ukáže! Malá Odine švihala ocáskem a mračila se. Jasně, asi mu to nic neudělá, ale rozhodně aspoň mohla působit výhrůžně. Kdyby tu tak byl Yggi! Ten by to jen tak nenechal.
"No, já popravdě ještě moc jelenů neviděla. Vlastně... jen tohohle jednoho. A nikdo mi neřekl, že tam bydlí a že tam nemáme chodit. Byli jsme jen na průzkumu," vysvětlovala mu Odine, ač vlastně nevěděla proč, když se tenhle vlk tvářil tak namyšleně.
Zarazila se však, když tvrdil, že si jazyk vymyslela. To nebyla pravda - otec však evidentně nelhal, když říkal, že tady nikdo tímhle jazykem moc nemluví. "Tahle slova mám od své madre... tedy od matky. Sicuro znamená bezpečný," vysvětlila mu.

Říjen 3/10 • Cyril

Odine se na vlka zamračila. Na tohle mohla, protože tenhle nebyl padre. Vypadal sice nebezpečně, ale ona byla na nebezpečné vlky zvyklá. Byla jednoho takového dcerou. "A proč bys to dělal?" ptala se ho skoro neohroženě, ač byla ještě menší než její bratři a proti tomuhle obrovi působila vážně jako jednohubka.
"Jeleni nežerou vlčata? Já myslela... že jo," pronesla zamračeně a dívala se na vlka, jestli si z ní takhle náhodou nedělá srandu. Už se zjevně prokázal jako někdo, kdo dělá zlé věci. "No, vlastně... neučili. Jen jsme s brášky potkali jelena a ten vypadal, že nás docela sežrat chce," vysvětlila mu. "Takže říkáš, že jeleni jsou sicuro?" ptala se vlka.

Odine také zbystřila, když se vlk rozpovídal. Nastražila ouška a zvlášť, když ten velký vlk spustil o Vrbách. Vyměnila si s Yggim pohled. Tohle si museli pamatovat. Jih? Jih... co to asi znamenalo? Třeba by se mohli někdy nenápadně zeptat otce.
"Asgaarská smečka. Dobře. Velká? A je jich víc?" ptala se Odine zvědavě. Bylo jasné, že přes to vlčecí nadšení a překřikování jim Wylan sotva rozuměl, bylo však evidentní, že se jim snažil odpovědět na všechny jejich zvídavé otázky.
"Ale on to byl vážně hopsavý sliz! Byli jsme u takového jezírka a pak na nás šli takové slizové koule, které na nás útočily a pak! Pak nás to snědlo, my jsme skončili v jezírku a pak jsme odhopkali až na takovou mýtinu, ale tam bylo něco nebezpečného, ale Yggi říkal, že to nebyli jeleni, ale že to bylo něco jiného a pak jsem já řekla, že půjdeme sem, a tak jsme šli," pověděla vlkovi, aniž by se mezi touhle litanií jedenkrát nadechla. Asi byla povídavá. To doteď nevěděla! Přeci jen zatím také byli pořád jen vyděšení.
"Ne! Do Vrby jsme měli jít. Bydlíme jinde. Teda... asi? Nevím, jestli tam bydlíme," vysvětlila, ale vlastně ne zcela.
To už jí však bráška vykládal o magii, a tak zaujatě zavrtěla ocasem a zvědavě koukala na toho vlka. "Fakt? Myšlenky?" ptala se ho udiveně, ale to už také slyšela otce. Stejně jako Yggi okamžitě jakoby a dokonce se zdálo, že se jakoby zmenšila. Jejich otec se však choval jinak. Divně. I Yggi si toho všiml, ale oba věděli, co se od nich čeká. Ticho. Až v tu chvíli si Odine uvědomila, že se setmělo. Nebo byla tma celou dobu? Nebyla si tím vůbec jistá, ale u paciček se jí válely chomáče mlhy a ač se kvůli otci snažila být klidná, stejně sebou trhla i při nejmenším zvuku. Mraky byly husté a zakrývaly měsíc. Neuměla to vysvětlit, ale strach jí vlézal do morku kostí a ona se snažila si toho prostě nevšímat. Byl tu přeci Yggi! A padre a… a ten vlk, jehož jméno neznala, ale… tma se snesla na Asgaarský hvozd a malé vlčí slečně by nikdo nevysvětlil, že se nemá čeho bát. Ta noc sebou přinesla cosi děsivého. A po tom jejich podivném zážitku u jezírka? Už nevěděla, co jim mohl celý život přinést. Všude byla magie a ona věřila tomu, že i tahle noc byla magicky strašidelná.

Yggi se nakonec překvapivě rychle uklidnil. Bylo zřejmé, že mu nedošlo, že kdyby jim chtěl ublížit, asi by to udělal i bez jeho vrčení, a tak, když se s nimi snažil mluvit, Odine usoudila, že jim ublížit nechce. A byla ráda, že to stejně viděl i fratello, který hned, jak mu to došlo, se vlkovi otevřel a řekl mu úplně všechno. Úplně zapomněl na obezřetnost. I Odine se tedy trochu uklidnila a přešla blíže k cizinci, který nakonec vypadal převelice přátelsky.
"Ale předtím jsme byli u takového jezírka. A ještě předtím... v horách. A v lese," vyjmenovávala Odine jako kdyby tenhle vlk mohl přesně vědět, kde byli. Třeba by jim pomohl najít madre? Ale neměli by přeci jen počkat na otce? Odine se z toho všeho dost motala hlava. Na takhle malé vlče toho bylo přeci jen už trochu moc.
"A neznáš naše rodiče? Nevíš, kde bydlíme?" ptala se vlka, protože byl jediným dospělým v okolí, museli se spolehnout na jeho schopnosti. "Šedé?" podívala se na bratra nechápavě. "Cosa intendi dire?" nechápala Odine.

*Jak to myslíš?

I Odine se na hnědého vlka, který se jim představil jako Wlyan podívala se zájmem. Naklonila hlavu na stranu. Asgaarská smečka? To slovo si bohužel s ničím nespojila, rozhodně ho od nikoho nikdy neslyšela, což bylo zklamání. Samozřejmě by se podle toho jen těžko orientovala, protože neznali nic jiného než jeskyni ve které se narodili a kousek lesa u ní, ale třeba... třeba by jim to k něčemu bylo. Škoda jen, že nenašli tu Vrbu. To by pro ně určitě bylo lepší, ač Odine ani nevěděla, co by jim řekli, kdyby to místo náhodou objevili. Asi by jim těžko řekli, že jim o tom místě řekla madre.
"Non voleva parlare con noi*," řekla tiše bratrovi v odpověď. Kdyby jim vlk chtěl ublížit, už by to udělal. Jen těžko by ho zastavilo Yggiho vrčení, ač bylo rozhodně děsivé - jí by zastrašilo. Jenže ona nebyla tenhle hnědý obr, který se k nim skláněl a snažil se k nim laskavě promlouvat, aby je uklidnil. Na Odine to celkem působilo, i když si nemyslela, že by byla zvlášť důvěřivá. Chtěla přežít. A tenhle vlk jim k tomu jistě mohl posloužit. Zabít je mohl už dávno...
"Já jsem Odine," řekla vlkovi, když se mu i Yggi představil. "Nevěděli jsme, že je tu smečka. Chtěli jsme si jen odpočinout pod stromy," vysvětlila vlkovi.

*Nemluvil by s námi

Odine si cizince vůbec nevšimla, dokud nebylo příliš pozdě. Yggi jí také ochranitelsky skrýval za sebe a ona tak jako tak skoro nic neviděla - viděla jen část hnědého vlka, ale především ho slyšela. Představil se jako Wylan. To znělo jako nesmírně roztomilé jméno, říkala si Odine. Nezněl nebezpečně! Přesto se Yggi bál a bránil jí jak nejlépe uměl, přesto si Odine říkala, že by jim třeba mohl pomoci, nic však neřekla, nechtěla podkopat Yggiho... autoritu? Oba však věděli, že otec na cestě rozhodně nebyl. Bůh ví, kde byl otci konec! Evidentně šli špatným směrem, ale nenarazili na jeleny a vlci... vlků se Odine asi nebála, ač si uvědomovala, že ne všichni budou hodní - ne, že by tolik hodných vlků poznala. Spíše tomu bylo naopak, jak si v tu chvíli náhle uvědomovala.
"Fratello, třeba není zlý," špitla Odine a šťouchla do bratra, aby se trochu uklidnil. Ne všichni byli zlí, říkala si Odine - a třeba jim pomůže. Potřebovali si trochu odpočinout!

//Tulipánová louka

Odine následovala svého bratra mezi stromy. Šli společně, a tak si byli trochu jistější, jen kdyby věděli, že tady nemají co pohledávat. Malá vlčata přešla hranice smečky aniž by je nějak zvlášť vnímali, protože tohle místo byl jejich cíl. Hodlali se tu schovat a trochu si odpočinout. A snad i doufali, že je objeví padre, ač se na to Yggi tvářil dost kysele. "Uff, už jsme tu," pronesla Odine spokojeně a zamávala ocáskem. Teď ještě najít nějaký hezký úkryt, kde by mohli dát odpočinout pacičkám. Přeci jen to byl pro dvě vlčata velmi náročný výlet a už začínali být pořádně vyčerpaní.
Ač Odine nebyla tak bystrá jako Yggi i ona však brzy pocítila, že tady na tom lese není něco v pořádku a dost možná ani nebyl tak bezpečný, jak si vlčata původně myslela. "Mám," kývla vlčice nejistě a rozhlédla se. "Třeba je to jen velký les a je tu hodně vlků," řekla bratrovi. To by asi dávalo smysl? Snad nebudou nebezpeční...

Odine se také dívala, jestli bráškovi nic není a když oba usoudili, že jsou celkem v pohodě - až na to, že byli dost otřesení po tom hopkání, i Yggi usoudil, že bude nejlepší, když se vydají do lesa. Odine si říkala, že tam bude bezpečněji. Ano, mohli tam sice narazit na jeleny, ale mohli se před nimi mnohem lépe schovat a kdo ví, třeba najdou i nějakou noru do které se budou moci schovat. Padre je určitě najde... ne? A kdyby ne, poradí si. Na téhle louce byli nějací hraboši, kteří sice nebyli úplně nejlepší, ale snad by je i oni svedli ulovit. Yggi určitě a Odine se holt bude muset snažit. Až si odpočinou, určitě bude všechno mnohem jednodušší, říkala si. Jemně do brášky šťouchla, aby mu dodala jistotu. Byl na sebe příliš tvrdý. "Bude to určitě dobrý. Zvládneme to," ujistila ho a společně s Yggim zamířili ke stromům, aniž by mohli tušit, že jsou územím nějaké smečky. Ani když míjeli hranice, vůbec nic nepoznali. Jak by mohli? O smečkách jim nikdo neřekl.

//Asgaarský hvozd

//Šakalí mýtina

Odine se snažila nedat najevo strach, ale opravdu se hodně bála, ač je Yggi pečlivě vedl pryč z nebezpečné mýtiny. Snažila se mu příliš nepřekážet, ona však jen matně zachytávala nějaký pach, který by si možná spletla s vlkem. Yggi byl v tomhle prostě lepší a ač nechtěla nechávat všechnu starost o jejich bezpečí na něm, nezbylo jí nic jiného. Obezřetně se rozhlížela jako by čekala, že nějaké nebezpečí dříve uvidí, než ucítí, ale tak to samozřejmě nebylo.
Yggi je dostal pryč a ač tahle mýtina nevypadala příliš odlišně, alespoň jim tu nehrozilo žádné nebezpečí. Tedy... asi? Odine se protáhla, jak se snažila zjistit, jestli jí nic nebolí, ale zdálo se, že i přes tvrdý dopad si neublížila. To bylo jediné štěstí. "Jsi nejlepší, fratello," řekla bráškovi a jemně se o něho opřela, ač bylo pochopitelné, že její drobné tělíčko pro něho nebylo žádnou váhou.
"Myslím, že dobrý. Vážně," ujistila brášku, který jí starostlivě kontroloval a přitiskla mu čenich na tvář. "A ty? Není ti nic?" ptala se ho starostlivě, ale souhlasně kývla, když řekl, že by si měli odpočinout. To by měli. A tak se Odine rozhlédla a snažila se najít nějaký úkryt. Kousek byl les, který jí připadal celkem bezpečný. Stromy by jim přeci jen poskytli úkryt, ne? "A co tamten les?" ptala se bratra.