Příspěvky uživatele

< návrat zpět

171 (13)

Odine se uculila. "Jakože bych ti sem pozvala ještě víc vlků?" ptala se ho, protože přesně takhle to vyznělo. Pochybovala, že by byl Regis tak rád, kdyby mu se posílala vlky, které potká - pokud tedy někoho potká. Vlastně nevěděla, co by chtěla dělat, až se počasí umoudří a popravdě nad tím nechtěla ani tolik přemýšlet. Zatím. Však ono se to celé nějak vyvrbí.
"No, už cestuji prostorem, tak bych ještě mohla cestovat časem. Pak bych byla vážně odborník!" prohlásila. Ta myšlenka se jí líbila - kdyby to tedy samozřejmě uměla ovládat.
"Napadlo mě, že koukat nestačí, ale když říkáš, že je nejlepší odvar, tak nestačí ho prostě jenom sníst? Odvar je jakože to vaříš?" ptala se se zájmem, protože přeci jen se s bylinkami nikdy nesetkala - ale zamlouvalo se jí to! Znělo to celkem zábavně.
"Aha, takže můžu použít tohle všechno a ono to pomůže?" ptala se, přeci jen se to hodilo, když už neměla žádnou magii. Co kdyby se někdy někomu něco stalo? "Dobře, dobře, heřmánkový odvar. To si budu pamatovat," ujistila Regise. Připadalo jí to důležité, a tak si to pečlivě ukládala do hlavičky.
"A jaké jsou ještě bylinky?" ptala se, protože Regis se očividně vyznal a v jednom měl pravdu - magie byla vrtkavá. O tom se Odine sama mohla záhy přesvědčit. Ani se nenadála a znovu se vypařila jako nic.

//Teleport do Čárylesa

170 (12)

Odine přikývla, protože dobře věděla, jak to je. Její otec by cizímu vlčeti také nepomohl, tak to zkrátka bylo. "Já vím," kývla. "Proto jsem ráda, že jsi mi pomohl, i když to podle tebe nic nebylo," řekla mu. Nechtěla znít úslužně, věděla, že to nevede k ničemu dobrého, ale nemohla si pomoci. Regis jí ostatně pomohl.
Malá vlčice se tomu musela zasmát a přikývla. "To rozhodně jo," kývla. "I když já tomu teda samozřejmě rozumím," prohlásila a snažila se tvářit erudovaně.
To už jí však Regis ukazoval heřmánek. To jí hned zaujalo! Nikdy neslyšela, že by nějaká tráva, co roste u cesty mohla něčemu pomoci, proto se ke květině sklonila a prohlížela si jí. "A tohle jen tak pomůže, když má někdo horečku?" ptala se Regise překvapeně. "Šalvěj a heřmánek, tak jo, to si budu pamatovat!" Prohlásila nadšeně. Mohla někomu pomoci! I bez magie!
"Aha, to nezní teda vůbec pěkně. Takže když bude mít nějaký vlk zánět, tak mu může pomoct heřmánek? A to mu ho mám takhle obvázat? Jako jsi to dělal magií?" ptala se dál zvědavě. Přišlo jí to důležité. Proč jí padre neřekl, že něco takového šlo? "A tohle je jitrocel," kývla si Odine pro sebe a ke svazečku si čichla - hlavně si ho však pořádně prohlédla. "Tyhle kouzla se mi líbí! A mohu je používat i bez magie!" prohlásila nadšeně.

169 (11)

Odine se na Regise usmála a zamávala ocáskem. "A za to jsem ti vděčná. Já vím, že ne každý by to udělal," přikývla upřímně. Věděla, že někteří vlci hleděli jen na sebe - a chápala to. Věděla od otce, že i to mělo něco do sebe, sama však netušila, jaká v tomhle směru je. Zachránila by někoho, nebo by ho nechala na mraze? Ta otázka byla čistě hypotetická, protože ona samozřejmě neměla nikoho jak zachránit, ale kdyby mohla, co by si vybrala? A upřímně? Nevěděla to. Vděk však projevit uměla.
Odine nad svou teorií jen mávla packou. "To je asi jedno," ujistila Regise. "Každopádně doufám, že nikdo časem jen tak manipulovat neumí," poznamenala - to by bylo dost děsivé. Stačilo jí to, že se zjevně mohla bez svého přičinění pohybovat z místa na místa, aniž by to svedla nějak ovládat.
Malá vlčice zvědavě naslouchala Regisově vysvětlování a prohlížela si u toho svou hypotetickou ránu. "Takhle se dá někdo... léčit?" ptala se ho udiveně. O tom nikdy neslyšela. "Jak se léčí horečka? A... zánět? Co to je?" chtěla hned vědět, protože o tom neslyšela - a ani netušila, jak by někomu pomohla. Znělo to dost komplikovaně!
"Mě to přijde dobré. Já bych třeba nic takového nesvedla," poznamenala, ač to samozřejmě bylo i tím, že ještě neměla svou magii. Škoda. Hned by si to také zkusila! "Není zač," zazubila se na Regise a lístky opatrně sundala - ale dobře si prohlížela, jak byla hypotetická rána zavázána. To jen tak, aby věděla, kdyby třeba měla magii země.

168 (10)

Odine byla ráda, že Regis přiznal, že to tak ne úplně vždy bylo. Byla ráda, protože to zní nedělalo hlupačku. Věděla, jak to je, protože už chápala, že ani k roztomilému vlčátku se nikdo nebude chovat mile jen protože byla malá. "Už jsem pár takových poznala," přitakala. "Ale... jsem ráda, že ty takový nejsi. Kdybys chtěl, mohl jsi mě nechat venku na mraze," poznamenala. Dost pravděpodobně by venku bez jeho pomoci umrzla. Nechtěla si ani představovat, co kdyby místo Regise potkala někoho jako byl třeba Odin. V takovém případě by si klidně mohla rovnou začít hrabat hrob.
Odine nad tím velmi přemýšlela. Regis se jí dozajista jen snažil zamotat hlavu - a dařilo se mu to - ale Odine napadla perfektní odpověď! "Myslím, že takhle by to nefungovalo," řekla mu jako by jí nebylo půl roku a jako by měla ponětí o tom, jak svět funguje. "Protože se nemůže stát nic, co by zapříčinilo tu cestu do minulosti., Kdyby se třeba tvoji rodiče nikdy neměli potkat tím, že něco v minulosti uděláš, tak by se to nemohlo stát, protože se nenarodíš a tím pádem by se nestala ta věc, kvůli které se tvoji rodiče nepotkali... dává to smysl?" vydechla Odine, sama zmatená svým elaborátem. Rozhodně vyplodila velmi náročnou myšlenku, v její hlavičce to však dávalo perfektní smysl.
"To nezní tak hrozně," poznamenala zamyšleně. Ještě jeden úplněk. Pak přijde jaro - a po jaře už konečně bude léto! Odine se nemohla dočkat.
"Obvaz?" zeptala se Odine zvědavě a dívala se, jak se jí lístky znovu ovíjely kolem pacičky. "A k čemu je to dobré?" ptala se. Asi chápala, že rány nebyly zrovna dobré, ale stejně jí zajímalo o co přesně se vlastně Regis snaží.
Lístky se jí nakonec na pacičce udržely. "Neškrtí," ujistila Regise a na jeho přání se zvedla, aby se prošla po noře. Měla pocit, že to drží docela dobře, ale bylo na vlčím léčiteli, aby posoudil své dílo. "Je to takhle dobře?" zajímala se zvědavě.

167 (9)

Odine se nad tím zamyslela, ale nakonec zakroutila hlavou. "Ne, to jsem nikdy neslyšela," poznamenala zamračeně - a rozhodně se s tím nikdy v životě ani nesetkala. Každý jí dělal jen samé nepříjemné věci! Třeba padre na ní zkoušel samé zákeřnosti a Cyril jí skoro utopil! To rozhodně neznělo jako něco, co by kdokoliv chtěl, a tak si říkala, že Regis možná znal jen hodné vlky. Ona asi tak úplně ne. "Ale nemyslím si, že to tak funguje," řekla mu zamračeně, protože přeci jen věděla, že to tak nebylo. A pokud to bylo nějaké vlčí pravidlo, pak ho tedy každý pořádně porušoval!
"Hrát si s časem mi nepřijde tak hrozné. Přeci jen, když jde, aby se někdo jen tak přesouval z místa na místo, tak co by nešlo, aby si někdo pohrál s časem?" ptala se Regise, ale vlastně nevěděla, jestli to bylo možné, nebo ne. Znělo to ale rozhodně celkem děsivě.
"To ne," souhlasila Odine. Nic jiného než přežít jim skutečně nezbývalo. "Jak dlouho asi může být taková zima?" ptala se pro sebe. Tohle byla přeci jen stále její první zima. Bylo těžké určit, jak dlouho to ještě mohlo trvat.
Odine zůstala v klidu, když se jí lístečky začínaly pomalu ovíjet kolem pacičky. Zaujatě to sledovala a ani se nepohnula. Regis frustrovaně mručel, ale jí to připadalo naprosto fascinující! "A o co se snažíš?" zajímala se Odine. "Mě to přijde dost dobrý," ujistila ho.

166 (8)

Odine mohla souhlasit s tím, že se jí příliš nelíbilo to, jak jí její otec ovládal, na druhou stranu však sama žádnou magii neměla. A na výběr jí nikdo nedal, bude si holt muset počkat, co jí Život dal do vínku. "To asi chápu. Mě se to také nelíbilo," souhlasila. Jenže ona se proti tomu nijak bránit neuměla. Kouzla kolem nich prostě jen byla a ona se těšila až si z nich sama svůj kousek uzme. Bylo jí nakonec jedno, která magie bude ta její - nemohla se jich však už dočkat. "Ale stejně mi to přijde zajímavé. Když se to neděje mě," prohlásila, což bylo takové správně alibistické, ale ostatně byla malým vlčetem. Každý na ní mohl zkoušet, co se mu zlíbilo, zatímco ona musela trpělivě čekat, až trochu povyroste.
"Tak jo!" prohlásila nadšeně, přestože se ještě musela vyrovnávat s tím, že jí Regis s plynutím času nijak nepomůže. "Škoda. Ještě lepší by bylo, kdybys ho uměl ovládat, ale já to teda přežiju," prohlásila vesele - zdálo se, že jí čekat zase tolik nevadí. Regis měl ostatně pravdu - musela čekat jako všichni ostatní.
"To doufám," přikývla tiše. Mohla doufat, že se s bratry nerozdělí a budou navždy spolu, zdálo se však, že ta šance nebyla příliš velká - alespoň podle toho, co zatím slyšela. Regis se se svými sourozenci rozešel a i Cyril jí říkal, že jí to nevydrží. Ona však doufala v opak.
"Připravená! A pomůžu ráda," kývla hned nadšeně a zaujatě přihlížela Regisovým kouzlům. Byla to magie země, jak jí řekl, o které dosud neslyšela. A zalíbila se jí - tak jako každá magie, kterou dosud viděla. Když jí tedy Regis požádal, aby mu nastavila packu, udělala přesně to, co chtěl. A zvědavě tomu přihlížela. Mohl jí ublížit, to jistě, ale Odine mu věřila.

165 (7)

Odine se zahihňala - kam by asi tak lesy šly? Přesto i ona nastražila uši, jestli náhodou neuslyší, jak se stromy zvedají s úmyslem jít o kus dál. Ne, zdálo se, že zůstaly na místě. Ještě, že tak! "No, alespoň prozatím jsou na místě," prohlásila pobaveně. Rozhodně doufala, že se za její život jejich místo nezmění. Chtěla je všechny poznat tak, jak byly.
"Je to zákeřné," přisvědčila. "Nepřišlo mi na tom vůbec nic dobrého," ujistila Regise, protože si to tak dospělý vlk zřejmě neuměl představit. "Takhle to nezní úplně dobře," přisvědčila. "Ale... myslím, že by to občas nebylo vůbec na škodu, ne? A kdyby sis mohl vybrat, komu do hlavy uvidíš a komu ne? To mi přijde výhodné," zamyslela se. Kdyby tak věděla, co si otec myslí! Měla pocit, že pak by byl její život mnohem snesitelnější.
"Vážně? A já o nich nikdy neslyšela! Moc ráda bych to viděla," přikývla hned nadšeně. Magie zkrátka byly něco pro ní. Byla jimi úplně posedlá - nemohla za to. Prostě jí ta vidina moci lákala.
"Naprosto celou věčnost. Pořád jen čekám na to, až budu velká," postěžovala si. "Takže... mi chceš říct, že pak už to bude utíkat rychle? Ale to není fér! Proč to nemůže utíkat rychle teď?" Odine si povzdechla. Byla to naprosto pochopitelná vlčecí frustrace, která nejspíše trápila každé malé vlče. Nejspíše jí to celé dojde až bude starší - což rozhodně nebylo něco, co by malá Odine chtěla slyšet.
Místo toho se Odine snažila pochopit to, co jí vysvětloval Regis. Říkal jí o tom, jak se mají s bráchou rádi, ale že se rozešli, protože by spolu nemohli být šťastní. Asi to znělo rozumně, jí to však trochu trápilo - představovala si totiž sebe a své bratry. "Já... asi to chápu. Máš svého bráchu rád, ale museli jste se rozdělit," přikývla zamyšleně. "Já jen doufám, že já budu moct se svými bratry zůstat navždy," řekla Regisovi ustaraně.

164 (6)

Odine zamyšleně přikývla. "To rozhodně," souhlasila. "Ale třeba si někdy také vyberu jen jeden les. Jen jsem toho zatím mnoho neviděla. Je lepší... se rozhodnout až toho uvidím trochu více," prohlásila. Asi to znělo rozumně na tak malé vlče, jenže většina vlčat měla svou smečku a věděla ke komu patřila. Odine o tom měla jen malé povědomí. Hodně z toho, co by jinému vlčeti připadalo normální a známé pro ní bylo zcela cizí. Absence domova jí to rozhodně neulehčovala.
Bylo evidentní, že Regise svými znalostmi o magiích tak trochu překvapila. Také hned přikývla, když se divil tomu, že někdo dovedl ovládat vlky. "Ano, můj otec dovede ovládat vlky. Je to trochu děsivé," přiznala nejistě. "Ale ta neviditelnost se mi líbila. I myšlenky," kývla - a to zase poslouchala o tom, jaké to bylo mimo jediný svět, který kdy poznala. "O vodě, větru, zemi a ohni jsem neslyšela," prohlásila překvapeně. Její otec jí ukazoval všemožné magie, ale žádná se neblížila těm, které Regis popsal jako nejzákladnější. Pro ní byly nejzákladnější ty, co viděla u otce.
"Brzo? Nevím. Přijde mi, že to hrozně trvá," postěžovala si, protože byla netrpělivá jako každé dítě. Asi na tom nebylo nic tak divného.
"Já ale nechci, aby se mé cesty s bratry rozešli. Neumím si představit, že bych je už nikdy neviděla," pronesla zamračeně. "Asi je to v pořádku, když říkáš, že ti to nevadí, ale... mě by to asi vadilo," přiznala.

163 (5)

Odine se na chvíli zamyslela a přikývla. "To asi dává smysl. Taky bych nešla nikam jinam, když bych věděla, že tohle je domov," souhlasila. Jenže ona právě žádný takový pravý domov neměla. To na tom bylo to nejhorší. Neexistovalo místo, kde by měla kořeny. "Pro mě je domov... celá Gallirea," řekla nakonec. Ta myšlenka se jí líbila. Mohla tak mít domov úplně kdekoliv se jí zachce.
"Na jihu... no, třeba se tam někdy podívám," kývla zamyšleně, ale vlastně se jí ani tolik nechtělo. neznělo to zrovna zábavně. "Slaná voda, fuj," zabručela souhlasně, ale to už se Regis ptal na její oblíbené magie. Zvedla hlavičku a zamávala ocáskem - její nadšení bylo přímo hmatatelné. "Hrozně moc! Už aby bylo léto!" prohlásila nadšeně.
"Líbí se mi jich tolik! Můj otec mi jich pár ukazoval. Třeba umí ovládat vlky, jak se mu zachce. Ta se mi moc nelíbila, ale pak jsem viděla vlka, který ovládal emoce a myšlenky. Ale nejvíc se mi líbila neviditelnost. Tu mi také ukazoval otec. Umí úplně zmizet," vysvětlovala Regisovi překotně. Bylo evidentní, co jí momentálně nejvíce zajímalo. Magie byly milníkem na který se malá Odine nemohla přestat těšit.
"Myslím, že budou. Slíbili jsme si, že se nikdy nerozdělíme, ale... dospělí kolem nás se rozhodli jinak," posteskla si a znovu hlavu sklonila. Tížilo jí to, ale Regis jí vtáhl do svého vyprávění o bratrovi. To mu asi nevadilo, Odine to však zdrtilo.
"To je hrozné," vydechla malá vlčice, která si neuměla život bez svých bratrů představit. "Já... doufám, že se s brášky nikdy takhle nerozdělím," špitla.

162 (4)

Odine se zamračila, když jí Regis popisoval, co vlastně byla poušť. Nakláněla zvědavě hlavu, protože si to neuměla představit - ale nelíbilo se jí to. "To zní hrozně," souhlasila hned. "Jak jste tam vůbec mohli bydlet?" nechápala. Najednou byla ráda za to, že se narodila v jeskyni. V otcově jeskyni v horách. Skoro se jí po Vallhale stýskalo, protože to byl jediný domov, který zběžně poznala. A otec říkal, že je tam vždy vítaná, přesto... se jí tam příliš nechtělo. "Ještě, že tady žádná poušť není," pronesla spokojeně.
"Fuj. Slaná? Proč by někdo dělal slanou vodu?" nechápala. Taková zbytečnost!
Odine si nebyla tak jistá, jestli to do léta uteče, rozhodně se však léta nemohla dočkat. "To doufám. Chci svojí magii," pronesla až příliš spokojeně. Prosila o ní i Smrt a Vlčíška a doufala, že to alespoň k něčemu povede. Nechtěla být pořád tak slabá a závislá na jiných. Chtěla se umět postarat sama o sebe.
"Mě to tak ani nepřipadalo. Hodně jsem se jako malá bála otce. Teď už je to lepší, ale... asi s ním nechci zůstávat," vysvětlila Regisovi. "Jo. Jo...Yggi. Chtěla bych ho najít, abychom už mohli být jen spolu. A pak, kdybychom našli ještě Danteho... vše by bylo v pořádku," posteskla si.
Zaujatě pohlédla na Regise - nechtěl mluvit o rodině a Odine tak nevěděla, jestli se může vyptávat, ale nedalo jí to. "Taky se ti brácha ztratil? Tak jako mě?" ptala se - a doufala, že ona toho svého bráchu najde.

161 (3)

Odine zamyšleně přikývla. Alespoň věděla, jak se jmenuje země ze které pocházela, říkala si - ne, že by to potřebovala tak nutně vědět, ale říkala si, že aspoň nebude působit hloupě. "Páni," vydechla, jak si to vše zkoušela představit. "Poušť? A moře? Jak to tam asi vypadá?" ptala se zvědavě, protože vše, co zatím viděla byly hory a lesy.
"Aha," kývla, protože si ten jiný svět neuměla úplně představit. "Já nic jiného neznám. Asi si neumím představit, jaké to je bez magií," připustila. Přeci jen už když byla maličká jí otec ukázal jaké to je být ovládaná. A pak už to bylo s jejím zájmem o magie jen horší a horší.
"Třeba jo. Třeba mě najdou," posteskla si. Pochybovala, že by se otec tak moc snažil, ale Yggi... Yggi jí určitě hledat bude. Už teď jí chyběla jeho blízkost na kterou byla tak moc zvyklá. Kde jen byl? Achjo. "Pár měsíců, ano. Do léta," řekla Regisovi, protože to jediné věděla - jak rychle to léto přijde? Tím si tak jistá nebyla.
"Tak jo. Třeba se tam setkáme," dodala nadějněji. Mohla v to doufat.
Chvíli přemýšlela nad svou rodinou. Vypadala normálně? O tom silně pochybovala. Tak nějak jí všechny znalosti, které zatím o světě měla, utvrzovaly v tom, že je s nimi něco hodně divně. "No, ta moje je asi zamotaná dost," připustila. "Svého otce jsem dlouho neznala a teprve, když se ukázal mi dal jméno. Nemohla jsem si na něj zvyknout," říkala staršímu vlkovi. "A pak mě a mého bratra vzal pryč. Od matky a od Danteho, to je můj mladší bratr. Matku jsem už neviděla. Myslím, že je mrtvá," řekla Regisovi, ale v jejím hlase nebylo nic než prázdnota. Nevadilo jí to cizinci říci - chtěla vědět, jestli to bylo normální.
Odine se ulevilo, když jí Regis řekl, že nemusí svou rodinu opouštět - Cyril jí přeci jen tvrdil něco docela jiného. Že je bude chtít opustit. "Dobře," vydechla tiše. "K otci se asi vracet nepotřebuji, ale nechci ztratit brášky. Ti mi chybí," řekla Regisovi tiše a položila si hlavu na packy.
Na víc se ho neptala - chápala, že o něčem se nemluvilo snadno.

Únor 1/10 • Machiavelli

Odine byla sama. Ten pocit se jí nelíbil, protože byl zcela neznámý. Nikdy nebyla sama. Vždy byl někdo poblíž. Do dospělosti jí navíc ještě pár měsíců zbývalo, přesto však už byla větší. Už nebyla jen malé klubko chlupů jako v létě. Na jedno takové klubko chlupů narazila docela náhodou. Vlček byl podobně béžový jako ona a pokoušel se lovit. Odine ho chvíli sledovala, ale hned odhadla, že se mu asi dařit nebude. Ani ona nic pořádného sama neulovila, ale... mohla se alespoň tvářit, že ano. No co, vlček to přeci vědět nemohl, ne?
Když už kachna letěla kamsi do tepla, Odine k vlčeti přiskočila a šťouchla do něho packou. "Bacha, aby nebyl oběd z tebe!" prohlásila pobaveně - to samé jí řekla i Smrt. Ta slova se jí líbila, a tak byla ráda, že je mohla hned takhle použít i na tohle malé vlče, které se jen upřímně snažilo něco ulovit. Ne každý však byl lovec, to Odine už dobře věděla.

159 (1)

Odine chvíli přemýšlela, co je vlastně Gallirea, ale usoudila, že je to tohle místo. To jediné, co kdy poznala. Nakonec tedy přikývla. "Jestli je tohle Gallirea, tak ano," kývla. Dosud přeci jen nevěděla, že existuje i jiný svět. "Kde jsi se narodil ty?" ptala se ho hned, protože to vzbudilo její zájem. Bylo to rozhodně něco, co by nečekala. Ani nad tím nepřemýšlela! "Já moc pohádek neslyšela," připustila, ale Regis měl pravdu v tom, že je nepotřebovala. "Takže mi chceš říct, že tam odkud pocházíš ty, nemáte Vlčíška, ani vílu Zuběnku? A že vás tam magie neposílá z místa na místo?" ptala se ho. Takový svět zněl... no, rozhodně bezpečněji než Gallirea.
"Mě se zima tedy také moc nelíbí. Je moc studená," zabručela Odine pro kterou tohle byla vůbec první zima. A už jí to stačilo.
"Já už něco o magiích vím," pochlubila se Odine, protože jí to nedalo. Otec jí ostatně všechno ukázal, než zmizela - otázka však byla, zda jí to k něčemu bude. "Ale myslím, že můj otec nemá žádnou, která by ho ke mě zavedla. A já jsem na magie prý ještě moc malá," postěžovala si.
"Vážně?" zeptala se nadějněji. "A je to kousek? Třeba bychom se tam nakonec našli!" prohlásila, byla to však asi planá naděje. Nebo by tam mohla počkat? Třeba by jí Yggi našel. Mohla v to každopádně doufat.
"Moje rodina asi komplikovaná je," připustila po chvíli, kdy nad tím přemýšlela. Ani Jasnava se na to příliš netvářila a Odine chápala, že na nich asi je něco divného. Nevěděla co, ale divní asi byli. Co s tím mohla dělat? Nic. Regis měl pravdu. Problémy si museli vyřešit sami, ona do toho všeho byla prostě hozená a nevěděla, co s tím. "Jen mi dělá starosti, že byla s mým mladším bratrem. Vypadal v pořádku, ale mám o něj strach," přiznala Regisovi. "Je to... moc složité," řekla mu zamračeně, protože ona sama takové věci řešit nechtěla. Byla malá, a přesto měla tolik obav.
Odine dojedla kousek masa a uložila se. Možná na chvíli usnula. Trochu jí to asi pomohlo.
"Jakože nemusím být vždy se svým otcem a bratrem?" zeptala se ho tiše. "Proč... bys opouštěl svou rodinu?" nechápala.

158
Loterie 4/5
//Klimbavý les

Odine hned přikývla, ráda, že může vlka trochu poučit. V tuhle chvíli se cítila velice chytře. "Já žádné povídačky neslyšela," prohlásila Odine trochu veseleji. "Já Vlčíška rovnou viděla, a tak vím, že je opravdový," řekla mu - znělo to trochu jako že se vytahuje, ale vůbec to tak nemyslela. "Tak třeba když se za ním v zimě vypravíš, tak něco dostaneš," navrhla mu, ale možná Regis vůbec na magie nebyl - to osobně tedy nechápala. Jí magie fascinovaly - asi protože žádnou ještě pořádně neměla.
Odine věděla, že velkou naději na to, že jí tady někdo z rodiny najde, neměla. Regisova slova jí to jen potvrdila, ale naděje umírala poslední, nebo snad ne? "Já vím, ale... třeba ho sem přivede také nějaká magie," posteskla si. Mohla v to jen doufat, ale jen těžko to mohla být pravda. Asi Smrt prostě pořádně nakrkla - nebo se tímhle způsobem jen bavila. "Já vím," pípla vlčice smutně. Nemohli dělat nic. "Ale až bude lepší počasí, tak bych třeba našla cestu k otcově úkrytu. Je někde... v horách. A kousek je Asgaarská smečka, ale... on tam asi moc nechodí," Odine řekla to, co si sama od otce pamatovala, ale nebylo to dost - nebo jí to alespoň připadalo jako velmi nedostatečný popis.
"Asi jo. Prostě se jí nelíbí můj otec," řekla zamračeně. "Ale já přeci nemohla jít s ní, když jí vůbec neznám. Otce alespoň znám," namítla. "Labilní? To znamená, jestli je šílená?" ptala se Regise. "Myslím, že jo, ale jistě to nevím," připustila - rozhodně tak ale vypadala.
Odine vešla za Regisem do nory a udiveně se rozhlédla. Nikdy v žádné noře nebyla, ale tady se jí líbilo. Zamávala ocáskem, ale uklidila se do rohu, aby moc nepřekážela. Bylo to tam ale vážně tak hezky příjemné a útulné. Tady nezmrznou.
"Máš to tu hezké," prohlásila a myslela to zcela upřímně. "Já pořádně domov nikdy neměla," přiznala mu. Vyslovit to nahlas bylo zvláštní - trápilo jí to už hodně dlouho - to, že vlastně nikdy nebyla doma.
"Děkuji," řekla tiše a vzala si maso, které jí vlk nabídl. Už jí pořádně kručelo v žaludku.

Loterie 3/5

"jenže on asi vůbec neví, kde jsem," pronesla Odine zamračeně. Jak by to ostatně mohl vědět? Tenhle les se zdál být docela náhodně vybraným místem ke kterému neměla ona ani Yggi, ba ani padre žádnou vazbu. Bylo to dost hrozné na to, aby nad tím vůbec přemýšlela. Alespoň jí vlk nabídl, že mohla zůstat s ním. Možná tak neumře zimou, která byla horší a horší s tím, jak se slunce sklánělo k západu.
"No, jí se nelíbilo, že jsme zůstali s bratrem s naším otcem, protože náš mladší bráška, který měl být s matkou byl s ní a myslel si, že půjdeme s ním," vysvětlovala Odine překotně, protože stále litovala toho, že Dante nešel s nimi a s otcem. "Dante je asi ve vrbě s ní, ale já se jí trochu bojím," připustila Odine. Nevěděla, že ve Vrbě čekala větší rodina než jen zia Lia, ale i tak souhlasila s Regisem - co kdyby jí celou spálila?!
"To je pravda," poznamenala a nejistě se usmála. Přeci jen byl Regis cizinec a mohl jí říct, aby se postarala sama o sebe, ale nabídl jí pomoc, kterou ráda přijala. "Děkuji," řekla vlkovi upřímně. Nabídkou schovat se v úkrytu neopovrhla a následovala tak Regise, který jí vedl k sobě domů.

//Apatyka Pod kořenem