Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lacrima se nepodělila o to, co si o něm myslí. Odin byl docela zklamanej, no, na vlčici co neměla mít názory se ale docela rozmluvila, takže aspoň něco. Možná podle jejích slov spadal do kategorie zloduchů, ale bylo mu to docela jedno. Vlastně i cítil potěšení, že ho tak ostatní vnímají. Už dávno si vybral, že nechce být okolím viděn jako dobrej samaritán. Jeho chování mělo teda ten výsledek, kterej si přál. "Mám preference a touhy, takže asi budu zlej. No co," pokrčil nad tím vším rameny. Lacrima samu sebe považovala za zlou, což Odina snad i torchu překvapilo. Víc se nad tím zamyslel, co si vlastně o téhle vlčici on myslí. Přimhouřil oko a sledoval ji. Byla... taková nijaká, ale zároveň zajímavá. Těžce se škatulkovala, proto ho tolik bavilo do ní rejpat.
Na její další slova přikývl. Přesně to si myslel i on, ale víc už to nekomentoval. Šílenci byli zábavní, ale taky nebezpeční. Odin se rád za jednoho sám považoval. Rozhodl se ale víc vysvětlit svůj názor na pomstu, protože ho nějak žralo, jak byl furt nepochopenej. Většina vlků tenhle názor asi nesdílela a zdál se jim divnej, ale on v tom viděl perfektní smysl. A trochu ho frustrovalo, že nikdo jinej to tak neměl. Možná jeho bratři, ale ti byli kdo ví kde nebo taky možná pod drnem. Ne, že by se zajímal. Překvapeně střihl ušima, když přiletěla otázka odnikud. Lacrima docela odbočila od tématu, ale podle toho co říkala, asi pochopila jak Odin smýšlí. "Eee asi ne no," zašklebil se pobaveně, že se ptala zrovna na tohle. Nebylo to v mnoha případech dost očividný? "Jedinej na kom mi kdy sešlo byla rodina. Ale ne z nějaké lásky nebo jinejch zbytečností. Spíš... je to o loajalitě k těm co maj stejnou krev," pokračoval. Na severu nebyla jiná možnost, než se spolehnout na vlky, který mu byli blízcí. Sám tam přežít nemohl, ale kamarádíčkovat se s cizincema taky nebyla dobrá volba. "Ale většinou jsou mi taky jedno. Je mi jedno jestli pochcípali, to by byla jejich slabost. A byl bych schopnej je sám zabít, kdyby k tomu byl důvod a příležitost," dodal ještě. Záleželo, jestli se mu hodlili nebo ne. Jestli pro něj byli hrozbou, přítěží nebo jestli přes ně mohl získat výhody. A byl si dost jistý, že i oni to vnímali stejně.

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Lacrima si stále držela docela odstup, čemuž se Odin moc nedivil, no, ani tomu nevěnoval moc pozornosti. Jen ji po očku hlídal, aby náhodou nebyl zaskočený nějakým útokem. Podle všeho to měla v hlavě ještě o něco míň v pořádku, než když ji potkal poprvé. A už to byl docela silnej odvar. "Hmm," zabručel jenom, když poznamenala že duši asi bude mít taky. Pravda, že většina vlků ji měla. Ale tohle byl kraj magií, kdo ví, co se tu potulovalo. A třeba existovala i nějaká magie, která dokázala duši sebrat. Odinovi se při té myšlence zablýskalo v oku. Něco takovýho by rozhodně chtěl vlastnit. "Takže jsem podle tebe zlej, jo?" zašklebil se. I když byl možná morálně trochu jinde, nikdy se nepovažoval za nějakého zloducha. Rád si na něj hrál, to možná. A v klidu ubližoval pro své potěšení, ale z jeho pohledu takoví byli všichni. Jen někteří to možná skrývali. "Dycky jsem si myslel, že jsem spíš na tý neutrální straně," poznamenal lehce dotčeně. Uměl náhodou dělat i dobrý skutky, když se mu chtělo. Ale ani to s jeho duší nijak nehýbalo. "A co ty? Tvoje duše po špatnejch věcech trpí?" zašklebil se na ni. Když už tu hlásala takový moudra, tak ať se taky pochlubí.
Na pomstu měl Odin poněkud nevšední názor. Nebo spíš silně nekorespondoval s tou povahou, kterou ukazoval světu. Trochu ho překvapilo, že Lacrima si potřebuje něco dokazovat. Na druhou stranu, nevypadala zrovna jako vyrovnanej jedinec, takže to asi dávalo smysl. "Gratuluju," uchechtl se ironicky. Co jí na to měl říct? Pochvalu? "Jasně, že vyšinutí se umí bránit. To že někdo má o kolečko navíc neznamená, že ho podcenim jako slabocha." Mezi slabými a šílenci byl velkej rozdíl. Šílenci byli nebezpeční, nevyzpytatelní a většinou jim víc záleželo na jejich ideologii než na životě. Proto bylo třeba si na ně dávat pozor. Odin tohle považoval za docela logickou myšlenku. Netušil, že tady to vnímali jinak? "Chci říct, pomstu neberu proto, protože pro mě ty události prostě nejsou dost důležitý. Nemám vůči nim žádný potlačený pocity, který bych potřeboval vypustit. Možná se s tebou zase porvu, ale udělám to abych se zabavil, nebo prostě jen tak. Nebude v tom nic hlubšího," rozmluvil se trochu víc a doufal, že tentokrát Lacrima pochopí jeho pointu. Víceméně všechno v životě mu bylo šumec, žil jen pro krátkodobé pobavení a zbytek času prostě existoval.

Zatímco tlachal, rozhodl se rovnou posadit aby tu tak blbě nestál. Stejnak nějakou dobu neplánoval chodit pryč, tak proč si neudělat pohodlíčko. No, vypadalo to, že svýma řečma Lacrimu asi rozhodil. Netušil, co se jí asi tak honí hlavou, ale vydala ze sebe jedno zoufale znějící ne a pak slyšel akorát škrábání drápů o šutry.
Na chvíli zmlknul a přemejšlel, co se to vlastně děje. "Fakt ti nešiblo? Seš si jistá?" zeptal se podezřívavě, jelikož vlčice vypadala, jako že se za chvíli zhroutí. Ještě se mu nestalo, aby někoho dohnal tak do kouta jenom tim, že... že žil? Že si přišel pokecat? Že nechtěl pomstu? "Ani nevim, jestli nějakou duši mám," poznamenal docela důležitej fakt. Někdy mu přišlo, že nemá. "Ale i kdyby jo, nikdy rozhodně nebolela. Nikdy jsem svejch činů nelitoval, ať už mě dovedly kamkoli," mávl nad tim tlapou. Možná už měl chcípnout několikrát. Ne, určitě měl. Ale vždycky se tomu nějak vyhnul, takže nebylo třeba se nad tim pozastavovat. Život šel vždycky dál a on musel s ním, jinak by se zaseknul. A to nechtěl. "Hah, to že si rád něco dokazuju, neznamená, že to musim dokazovat i ostatním, když nechci. Vim že jsem silnej, a vyhrožovat ti můžu i jen tak. A jestli se to bude opakovat? Moje blbost, páč jsem se nepoučil," pokrčil nad tím vším rameny. Odin svoje chyby ale zásadně neopakoval.

Jakmile Odin řekl, že omluva mu nohu nevrátí, všiml si jak se Lacrima zarazila ve svém plazení a zase začala couvat do útrob jeskyně. Tak snad jsem toho tolik neřek? Jen poznamenal docela očividnou věc a vlčice se na to tvářila, jako kdyby jí držel drápy pod krkem. Ani nestihl ze srandy vyhrožovat a ona už se podle toho chovala. Zeptal se teda, jestli si jde pro pohlavek dobrovolně. Jeho by nic takového v životě nenapadlo, pokud se ze situace mohl vyvlíknout bez následků, bral by to všema deseti. Zakoulel okem, když přiznala, že neví. "Tak co teda děláš? Jsem tak děsivej, že se přede mnou najednou krčíš jak kdybych ti měl ukousnout hlavu?" Nijak ani nenaznačil, že by se jí chystal ublížit. Choval se prostě stejně švihle, jako vždycky.
"Co je mi po tom, jestli je svět vyrovnanej nebo ne?" zabručel otráveně. Takovej hloupej názor. "Čim překroucenější a šílenější, tim lepší. Navíc, ani ta pomsta mi tu nohu nevrátí," zopakoval. Co by se zbytečně namáhal, když už minulost nešla změnit? Leda by existovala nějaká magie, kterou by mohl vrátit čas, ale pochyboval, že by do toho šel. Nelitoval svejch rozhodnutí. "Pomsta je jenom začarovanej kruh, kdy si nějaký chudáci vybíjej svoje mindráky na jinejch. A skončí jenom tehdy, kdy jedna strana ztratí všechno nebo když ztratí vůli pokračovat. Není na tom nic zábavnýho a ve výsledku, budou si ty strany rovný? Pochybuju, protože každej má jiný hodnoty," zašklebil se. Lacrima nakousla docela zajímavý téma.

Odin sledoval, jak se vlčice konečně trochu vzpamatovala, když se zeptal jestli jí přeskočilo. Překvapivě měla ta otázka opačnej účinek Lacrima se přestala ježit a krčit. Nejdřív si něco pro sebe zamumlala a Odin nespokojeně mlaskl, protože to pořádně ani neslyšel. Byl zvědavej, co si to tam vykládá, ale ptát se znova nehodlal. "Taky bych řek," pokýval souhlasně hlavou, když konečně zaslechl nějakou odpověď. "Všichni jsou do ňáký míry šílenci," pokrčil pak rameny, že mu to bylo jedno. Ani sám sebe nepovažoval za úplně zdravýho jedince, ale nahlas to většinou neříkal. A nemusel, vobčas to bylo dost vidět.
"Omluva mi nohu nevrátí, eh?" ušklíbl se na její slova. Beztak je ani nebral vážně, z nějakýho důvodu se věci staly. Lacrima se tenkrát rozhodla bránit a teď toho litovala? "Lítost je zbytečná věc," dodal a sledoval, jak se k němu pomalu plazí. Vážně. Její reakce byla docela smutná, až si Odin myslel, že snad tu lítost pocítí taky. Čekal nějaký větší vzrůšo, ne smutný oči a omluvy. "Co, jdeš si jako pro pohlavek?" zeptal se. Sice rád šikanoval slabší, ale taky měl radši, když se přitom bránili. Když nechtěli bejt šikanovaný. Tohle byla docela nuda. "Starý záležitosti jsou mi fuk. Nikdy jsem nebyl na nějaký odplaty a tak," povzdechl si, a začal vysvětlovat svůj pohled na věc. "Jestli jsem se s tebou měl porvat a přijít o nohu, tak co? Hlavně že jsem dostal novou a lepší," zašklebil se. Měla svoje mouchy, ale účel plnila. Byla skoro jako ta stará, takže tu změnu ani moc nevnímal. "Ale jestli chceš dostat přes držku jen tak, tak se taky nebránim," dodal ještě, aby bylo jasno že se nad ní nijak neslitoval. Jen ztrátu své nohy nepovažoval za příliš důležitou věc, byl to pro něj stejně všední zážitek, jako kdyby chodil po lese nebo spal. Nevěnoval tomu víc myšlenek a pocitů, než bylo nezbytně nutný.