Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2/10 | Nina

Odin po šedivce střelil nespokojeným pohledem. Byla docela drzá. Zatím to bral v dobrém, ale záleželo, jestli s příští takovou poznámkou nepřekročí práh toho, co je ochotný akceptovat. "Zatim je to můj problém, ale vtipný bude až se rozhodnu, že to bude problémem pro ostatní," zašklebil se radostně. Dokud o tom jenom mluvil, bylo to dobrý. Ale až pro to začne něco dělat, to bude jiná. "Nevim, budu chtít zas něco jinýho?" odpověděl nejdřív. Když splnil jeden cíl, zaměřil se na další, a tak to šlo furt dokola. "Nebo třeba budu spokojeně panovat dokud mě to nezačne nudit. Pak si najdu zábavu v něčem jinym," pokrčil rameny. Jak měl dopředu vědět, co ho bude bavit a co ne, když to ještě nezažil? Teď si sice myslel, že být pánem všeho musí bejt super, ale jakmile by to okusil a nelíbila se mu byť jedna věc, seknul by s tim a šel si po svejch.
Nina byla ve svých odpovědích docela vyhýbavá. Odin nespokojeně mlaskl a zakoulel okem, když na sebe neprozradila nic. Jen že byla už nějaký čas tulačka. "Ty teda nejseš moc výřečná," ušklíbl se. Pak svolil k jejímu nápadu plavání, i když to byla docela všední aktivita. Alespoň mohl říct, že si trochu protáhnul svaly a jen se neválel celej den na břehu. Třeba mu ten fyzickej pohyb i pomůže k lepší náladě. Vlčice do vody vlezla jako první a Odin chvíli sledoval, jestli se z hlubin náhodou nevynoří nějaká magická příšera a nesežere ji. Bohužel se tak nestalo, takže voda tady byla asi normální. Odin šel pomalu za ní a zastavil kousek vedle. "Jak dobře seš na tom s plavánim?" zeptal se s pozdviženým obočím. Asi to uměla, když to navrhovala, ale záleželo co jako plavání bere. Jestli cachtání na břehu nebo jestli by i skočila do rozbouřený řeky. Každopádně mu bylo vlastně jedno, co odpoví. Kdyby se topila, stejnak by se jí akorát tak vysmál a šel dál. Víc se staral o sebe, protože mechanická noha byla o něco těžší než jeho ostatní končetiny a táhla ho ke dnu. Nebylo to nic, co by s kapkou citu a tréninku neovládl, ale rozhodně to jeho plavecký schopnosti ovlivnilo.

Březen 1/10 | Nina

Odin se jen ušklíbl, když s ním vlčice nesouhlasila a prohlásila, že se chaos přeceňuje. Její názor byl nudně normální. Vyžít s tím co má. "Nechci se smířit s tim co mám, rezignovat nějakýmu vyššímu plánu. Chci víc. Chci všechno," odpověděl a dramaticky máchl tlapou kolem sebe. Chtěl všechno vlastnit a všemu vládnout, ale místo toho aby něco dělal, seděl u jezera a cachtal se jako malé vlče. Docela ironický, zakoulel okem sám nad sebou. No, někdy i on potřeboval trochu relaxace.
Vlčice se představila jako Nina a sedla si kousek opodál. Odin si všiml, že je kolem něj obezřetná, ale to byla vcelku očekávaná reakce. Přeci jen byli cizinci, on si od ní sice takový odstup držet nemusel, ale zato ji po očku pozoroval, kdyby náhodou chtěla něco zkusit. "Ohh, takže nováček? Co tě sem přivedlo?" chytil se konverzace a rozhodl se vyzvídat. Měl rád informace, i když se mohly zdát neužitečný. Nina asi moc zábavná vlčice nebyla, ale zato tvrdila, že je otevřená všemu. Odin povytáhl obočí a pak znuděně zabručel, když navrhla plavání. Čekal, že ta otevřenost se bude vztahovat i na zajímavější aktivity. Třeba rvačky. Nebo by se mohli topit, když už tu měli to jezero. Ale plavání se taky nezdálo tak špatný. Počasí na to bylo, podmínky taky. Voda v jezeře vypadala docela čistě a klidně. "Hmm, ale jo. Plavat můžem," svolil nakonec po krátkém rozmýšlení. Koupel by mu taky neuškodila, rád si zachovával svůj kožich čistý.

Na vlčatech se tedy shodli, ale to zdaleka nebylo všechno. Neměli žádné zázemí, kde by je mohli vychovávat, alespoň v prvních pár měsících. Hmm, tuláctví nejni moc pozitivní, Odin se krátce zamračil. Do žádné cizí smečky se ale přidávat nehodlal, jeho ego by to asi nepřeneslo, navíc by měl určitě tendence soupeřit s nadřazenými vlky. Nikdy si od nikoho nenechával rozkazovat, ani od vlastní rodiny.
Lacrima se vyjádřila, že chce aby vlčata byla zvyklá na skály. Tam nejspíš vyrůstala ona. Odin přikývl, ostatně proti horám taky nic neměl, možná je dokonce měl rád pro pěkné výhledy. "Můžeme zkusit najít místo na úpatí nějakých hor," navrhl pak po logickém zvážení. Kdyby byly dostatečně vysoké, mohl by vlčata brát i do zasněžených částí, aby si zvykla na zimu. "Jaká vhodná místa tady znáš?" zeptal se dost obecně, ale chtěl vědět na čem jsou. Sám měl už pár nápadů, ale potřeboval je nejdřív osobně omrknout.
Lacrima měla další dobrou poznámku, a to že pro ni Odin bude muset lovit. Lehce se na to zašklebil, v životě lovil snad jen pro sebe, takže byl nezvyk o tom vůbec přemýšlet. "Neměl by to bejt problém," pokrčil pak rameny. Měl magie, kterými si mohl pomoct a nebyl úplně špatný lovec. Hlavně záleželo, kolik bude kořisti. To by se mělo taky zvážit, vzhledem k lokaci úkrytu, udělal si v hlavě malou poznámku.
Jakmile se v jeskyni začalo oteplovat, už to Odinovi přišlo podezřelé. Pak za zatáčkou spatřil světlo a vyškrábal se ven, přesně tam, kam čekal že se vyškrábe. "Zpět na místo činu, huh," odfrkl si při pohledu na sopku a pak hodil krátký pohled na svou tlapu. Sám už ani nevnímal, že je jiná, nepřirozená. Jako by ji měl odjakživa. Zajímalo by mě jestli tady ta moje někde leží zaklíněná. Nebo co se s ní stalo, prolétlo mu hlavou krátce. Ne, že by mu na tom záleželo tolik, aby ji šel hledat. Touhle dobou by to stejnak byla už jen ožraná kost. Každopádně na tohle místo neměl moc pozitivní vzpomínky a nechtěl se tu zdržovat moc dlouho.

>> Aina

únor 3/10 | Nina

Vlčice si udržovala trochu odstup, ale to bylo při setkání s cizincem normální. Odin to nijak nekomentoval. Ani její letmé pohledy na jeho kovovou nohu, na kterou se ale nakonec nezeptala a dělala jako by nic. Nemel ji sice dlouho, ale byl zvyklý, že všichni čučeli div jim nevylezly oči z důlků a pak se vyptávali, jako by byl nějaká pošahaná karikatura. No, musel s tím počítat, když už něco takového měl. A pozornost mu nevadila, spíš naopak. "Chci vidět svět hořet v plamenech nekonečnýho chaosu," odpověděl s úšklebkem. Sám zrovna netušil, co by si přál nejvíc, ale prostě chtěl, aby se něco stalo. Něco zajímavýho, co by ho na chvíli zaměstnalo. Ale když už se nic nedělo, aspoň měl komu si stěžovat.
Povytáhl obočí, když vlčice řekla že na klid moc není. Nevypadala úplně jako nějakej dobrodružnej typ, ale zdání asi klamalo. "Odin. A ty seš?" představil se, když byl vyzván. "Když klid není nic pro tebe, neznáš nějaký místo kde se něco zrovna děje?" zeptal se pak, ale moc šancí tomu nedával. Spíš se chytal každé možnosti jak z někoho vytřískat informace, i kdyby mu k ničemu nebyly. "Jaká je tvoje představa zábavy?" Chtěla taky vidět svět v plamenech, nebo byla umírněnější? Nebo by dokonce mohla předčit jeho očekávání a říct ještě něco šílenějšího?

<< Zrcadlové jeskyně

Lacrima byla z jeho poznámek možná trochu dotčená, což ho zahřálo na srdíčku. Když zavzpomínal na jejich prvotní setkání a konverzace, zkonstatoval, že teď je to rozhodně zajímavější. Nesouhlasila s ním, komentovala různé poznámky a občas se podělila o nějaký ten názor. Jen kdyby to dělala častěji, protože když mlčela, byla to nuda. Nevadí, času dost, ušklíbl se pro sebe. "Normální jsou nudní," pokrčil rameny na její slova. Měla pravdu, že byl taky jinej, a měl jiný rád. Nejspíš v jinakosti nalézal porozumění, i když každěj byl nenormální svým způsobem. Byla to docela ironie.
Jak tak šlapal temnými tunely a brodil se vodou, myšlenky mu skočily do temných míst. Začal přemýšlet nad hloupostmi, ale v té chvíli se mu to zdálo jako nejlepší nápad, který ho kdy osvítil. A že byl spíš na činy, rovnou ho zapřáhl do provozu. Chtěl předat svoje neskonalý moudra další generaci, protože nechtěl mít vlčata jako úplnej dědek. Pomalu mu táhlo na věk jeho rodičů, když se rozhodli založit smečku a rodinu. I Odin tedy musel konat a Lacrima se zdála jako vhodný společník. V něčem sice nesouhlasili, ale povětšinou byli na stejné vlně, nebo vlčice prostě skákala podle toho jak on pískal. Obě možnosti se Odinovi zamlouvaly.
Na vlčata neměla žádný vyhraněný názor. Oddechl si, protože co kdyby je milovala a chtěla mít s někým, kdo to má stejně? Odin takovej nebyl. Zároveň ani nebyla proti tomu, nějaká mít. "Břímě nebo dar? Kdybych mohl bejt nesmrtelnej tak to beru," odpověděl. V budoucnosti viděl spíš to pozitivní, než negativní. Věděl, že svět je zkaženej a krutej a přesně to na něm zbožňoval. Kdyby mu někdo dal možnost žít na věky, určitě by tu oxidoval dokud by svět nevybouchnul nebo tak něco. Chtěl bejt u všeho a nejlépe aby se na tom i nějak podílel, ať už šlo o katastrofy nebo i občasnej dobrej skutek.
Spokojeně pokýval hlavou, když zaslechl informace o její rodině. Pochopila na co se ptá a odpověď ho potěšila. Vypadalo to sice, že Lacrima je ve svém vrhu ta nedostačující, ale na čem strádala ona, to měl zase on. Byl nejstarší a nejsilnější z bratrů. Kožich měl sice úplně jinej než zbytek rodiny, ale u Lacrimy byli všichni hnědý, takže i vlčata by z toho měly vyjít dobře. Navíc to vypadalo, že vlčice nemá snad žádné námitky, žádné protesty. Odin byl trochu překvapený, že na to takhle kývla, ale nestěžoval si.
Po chvíli ale vznesla jeden dobrý point, a to, že neměli pro vlčata žádné zázemí. "Hmm, to je pravda. Měli bychom si najít nějaký úkryt," přikývl. "Bylo by ideální něco co nebude úplně na severu, ale ani na jihu. Chci aby byli zvyklí na obě podmínky." Rozhodl se jít zlatou střední cestou. Však i ta vlčata budou mix severu a jihu. Uvidí se, jaké prostředí jim bude víc vyhovovat. "Líbí se mi jak přemýšlíš," ušklíbl se na její poslední poznámku. Pravda, že kdyby se jich narodilo třeba osm, asi by nebylo realistický se o všechny starat. "Můžeme si vybrat, jaký se nám budou líbit. Zbytek... bych nechal na přírodě. Třeba nás překvapěj," nebylo to častý, ale i sirotci se občas zmátořili a nakonec přežili. A dokonce mohli bejt i silnější než vlčata, která péčí rodičů zlenivěla.

únor 2/10 | Nina

Odin si znuděně hrál s vodní hladinou, protože nebylo co lepšího dělat. Nudil se tu, ale zároveň zrovna neměl náladu někoho nebo něco zábavného hledat. Čekal, jestli to nepřijde samo a přitom se bavil cákáním vody kolem sebe, jako malé vlče.
Překvapivě měl štěstí a zábava přišla za ním. Čekací dobu by označil asi za průměrnou. Nenudil se dlouho, ale taky ta vlčice mohla přijít o něco dřív. Každopádně, konečně měl společnost. Za ním se ozval hlas vlčice, která se ptala co ho tak rozhodilo. Nejspíš ho musela sledovat už nějakou dobu. Odin nespokojeně mlaskl, ale uvnitř se cítil polichocen, že někoho svým chováním zaujal. I kdyby na tom byla šedivá stejně a umírala nudou a brala každou společnost, která se nabídne. "To jak se tu vůbec nic neděje," odpověděl a mokrou tlapou poukázal na jezero a les kolem. "Je to tu tak nechutně klidný, že by z toho jeden pošel," pokračoval se svými stížnostmi. Pak se konečně zvedl a posadil, aby vypadal trochu reprezentativněji. "Co tu pohledáváš ty? Jdeš snad za timhle klidem?" ušklíbl se. Kdyby jo, měl aspoň záminku, proč jí ho nedopřát. Ne, že by na tom sešlo. Zatím co čekal na odpověď, sjel vlčici kritickým pohledem. Měla nudně jednobarevnej kožich a vůbec, vypadala jako každá druhá máňa, co po tomhle světě běhala. Odin si trochu povzdechl, protože nejspíš narazil na další tuctový exemplář. Ale momentálně nebyl zas tak vybíravej.

únor 1/10 | Nina

Odin vylezl z lesa a otevřelo se před ním prostranství s jezerem. Lehce se ušklíbl tomu, jak idylicky to tu vypadalo. Chce to aby tu někdo udělal pořádnej bordel! prolétlo mu hlavou. A samozřejmě byl víc než ochotný se toho sám ujmout. Nejdřív se ale rozhodl také chvíli užívat klidu. Přešel ke břehu a ochutnal vodu, byla překvapivě docela chutná. Na jeho poměry, kdy byl zvyklý na severu pomalu lízat led, aby se napil, to byla rozhodně změna. Ale změna, která mu projednou tolik nevadila.
Od břehu se moc nevzdaloval, lehl si na kraj a jednu tlapu máchal ve vodě a znuděně sledoval, jak tvoří na hladině vlnky. Když máchl hodně, dojely skoro až na druhý břeh, protože se zrovna nacházel v užší části jezera. A když tlapou jen jemně zahýbal, vlny se po pár metrech ztratily. Odin takhle ležel ani netušil jak dlouho. Měl ale pocit, že mu při téhle aktivitě umřelo tolik mozkových buněk, že se mu snad nikdy neobnoví do stejného množství. Každopádně byl ale líný se zvednout a jít cokoli dělat nebo kohokoli hledat. Najednou byl docela nabručený z faktu, že se tu nic neděje, když se o to sám nepostará. To musim všechno dělat já?! nakrknutě práskl tlapou o hladinu, až si cákl trochu vody do ksichtu. Na to nabroušeně zaprskal a raději už takové prudké pohyby nedělal.

<< Zrcadlové hory

Odin byl tak znuděný, že si myslel že snad nudou chcípne. A proto se zvedl, protáhl si ty živý nohy a začal pochodovat všude kolem. Nejdřív ke vchodu, ale pak se zas otočil a zalezl víc do jeskyně. Lacrima ho poslušně následovala, i když už zase mlčela. Jen ji zajímalo, do jaké kategorie spadá. Odin se na chvíli zamyslel. "To bys měla vědět ty ne? Za co se považuješ?" uchechtl se. "Ale řek bych, že už když jsme se prvně potkali tak jsi to neměla v hlavě v pořádku, takže první možnost to asi nebude." Lacrima byla docela magor s divnejma názorama, protože tvrdila, že ani žádný nemá. Takovýho vlka bylo těžký psychicky rozebrat nebo přesvědčit o jiný pravdě. "Druhá možnost taky není moc pravděpodobná, ale ani ta třetí se mi na tebe nehodí. Nemyslíš si snad, že bych byl jen nějakej pošahanej jouda, ne?" otočil se na ni a provokativně povytáhl obočí. Jen ať si zkusí říct, že jo. "To, že do žádný kategorie nezapadáš značí jen jedno, nejseš normální," zakončil to všechno. On se normalitám vymykal a ona taky, proto ji nemohl nikam zařadit. Dalo by se říct, že Lacrima měla svou vlastní VIP skupinu s dalšíma magorama, co tu potkal.
Odin se rozešel hlouběji do jeskyní a brzy si uvědomil, že tohle bude jeden velký komplex spletitých chodeb. Hlavně si hlídat cestu zpět, pomyslel si kriticky. Nechtěl se tu ztratit a pojít hlady. Jak si všiml, občas mu pod tlapami zakřupaly nějaké kosti a nerad by tady nechal ty svoje. Jak tak šli v tichosti, Odinovi jel mozek na plné obrátky. Přítomnost Lacrimy už mu moc nestačila, potřeboval něco zábavnějšího. Jenže... svět byl plný hlupáků a nul. Nebyl tu nikdo, koho by mohl považovat za sobě rovného, to je jasný. Ale že nenašel ani někoho, kdo by měl ten potenciál, to už bylo smutný. Povzdechl si. Kdyby přišel aspoň nějaký z bratrů, nemohl nic, než se spoléhat na rodinu. S nimi si alespoň užil trochu zábavy, jelikož byli povětšinou na stejný vlně. Nebo to uměli dobře předstírat.
Když už byl u té rodiny, svitla mu v hlavě nová myšlenka. Co kdybych měl svojí? Už se nad tím několikrát zamýšlel, ale byl vybíravý. Vlčata si bohužel sám se sebou udělat nemohl, a na vhodnou partnerku zatím taky nenarazil. Všechny byly příliš... normální, nudné, nezajímavé, slabé a ošklivé. A teď stejnak trčel v jeskyních s Lacrimou. Lacrima, střelil po ní pohled a lehce se zamračil. Vzhledově na tom nebyla tak zle, až na ty jizvy a oko. Za to ale nesoudil, protože byl taky poloslepej. Jen na jinou stranu. Její kožich byl ve správnejch barvách, nechtěl aby byla jeho vlčata nějakej duhovej výblitek. Držet se hnědý a pískový bylo teda zásadní. Ale povaha, nespokojeně mlaskl. Tam bylo co dohánět. Na druhou stranu věřil, že by byla poslušná partnerka a nechala ho dělat všechny ty důležitý rozhodnutí. Přeci ji baví bejt poskok, prolétlo mu hlavou. To bylo vlastně ideální. Nemohl si hledat vlčici, která by splňovala všechny jeho představy, tak dokonalej nikdo nebyl. Ale mohl si najít někoho, kdo bude na slovo poslouchat a podvolí se všemu, co řekne.
"Ehm," odkašlal si a chvíli přemýšlel, jak by měl svoje dotazy formulovat. "Jakej máš názor na vlčata?" zeptal se a trochu se ošil. Nebyl zvyklý se bavit o tomhle tématu vážně. "Totiž, hodil by se mi někdo, kdo by mi je porodil," vysvětlil ihned. Nebyl na nějaké zdlouhavé chození kolem horké kaše. "Ale nejdřív bych potřeboval vědět víc o tvojí rodině. Víš, jak dobrý máš geny," dodal ještě. Došlo mu, že Lacrima je vlastně z jihu. Bylo vůbec vhodný mixovat jižany a seveřany dohromady? Odin nechtěl aby z toho vznikl nějakej paskvil. Ale tak přinejhoršim je můžu utopit a udělat si jiný, mávl nad tím pak tlapou. Raději by do toho ale šel s tím, že to vyjde, nechtěl zbytečně plýtvat časem a úsilím. Mít vlastní vlčata. Hlavně syny. Mohla by to bejt sranda, zasnil se na chvilku.
Po chvíli si začínal všímat, že tlapami při chůzi máchá ve vodě a v okolí je jasně cítit vlhkost. To nejni dobrý, nespokojeně nakrčil čenich. Netušil, odkud a proč to sem prosakuje, ale už se tu nechtěl moc zdržovat. Nejenom, že mohl chcípnout, když nenajde cestu zpátky, ale taky se to tu mohlo zatopit. Problém byl, že Odin ušel docela dlouhou cestu a navigovat ji zpátky bylo i nad jeho síly. I když by to navenek nikdy nepřiznal. Nezbylo mu nic jinýho, než pokračovat prostě nějakou chodbou a doufat, že bude mít štěstí na své straně. Zatím si zachovával chladnou hlavu a prostě pokračoval. Věřil v něco jako osud, a že ono se to nějak vyvrbí. Nezapomínal přitom na svůj momentální cíl, a to přemlouvání Lacrimy. "Tak co? Co na to říkáš? Já myslim, že je to dost výhodná nabídka. Kdy potkáš takovýho samce, jako jsem já? Co navíc bude tak ochotnej si s tebou udělat vlčata?" zeptal se, ale ve skutečnosti bral konverzaci za skoro uzavřenou. Prostě bude tak, jak řekl. Neměl problém si to i vynutit, kdyby bylo třeba. Doufal tedy, že Lacrima bude souhlasit, aby si ušetřil tu práci navíc, ale ve výsledku to bylo jedno. "Netvrdim, že spolu musíme bejt nadosmrti. Jde mi hlavně o ty vlčata, aby bylo jasno. Můžem si je klidně i rozdělit. Chtěl bych kluka, nebo to co se narodí jako první. Ideálně, kdyby to byl zároveň samec, ale chápu že to se nedá moc ovlivnit," povzdechl si trochu. Na druhou stranu věřil svým genům, takže si byl jistý, že alespoň jednoho vlka ve vrhu bude mít. Samé vlčice... no, byla by to trochu potupa, ale taky by se s tim smířil, kdyby byly co k čemu. "Myslim si, že bys byla vhodná matka. Naše vlčata by měla srst ve správnejch barvách. Moje severský přednosti a tvoje jižanský. Mohlo by to skvěle fungovat." Nebo taky vůbec, ale Odin chtěl bejt v tomhle optimista. Na chvilku sklapnul a s očekáváním se podíval za sebe, co na to Lacrima řekne.

>> Sopka

Odin byl lehce dotčený, když Lacrima přiznala, že o něm neví vše, ale že se nezajímá. Byl rád, když se o něj ostatní zajímali. "Každej má rodinu. Jen někdo o ní třeba neví," opravil ji. I ty sirotky musel někdo zplodit. Jinak měl rodinu každej, jen záleželo na tom, jaká byla a jestli se jako rodina vůbec chovala. "Wow. Fajn," protáhl otráveně na její potvrzení, že se fakt víc nezajímala. Byl z toho lehce nakrknutý a konverzace ho začínala štvát.
Sebral svých pět švestek a šel zkontrolovat vchod do téhle jeskyně. Možná neměl v plánu rovnou odcházet, ale začínal být znuděný, takže chtěl mít pojem o únikových cestách. Vypadalo to, že vchod ještě zasypaný nebo zamrzlý není, ale z venku šel pořádný chlad. Odin se zamračil, přestávalo se mu tady líbit. "Buďto se z toho trochu zcvoknou a začnou pochybovat nad svym dosavadnim životem nebo je třeba přesvědčim, že moje názory jsou ty správný. Nebo si nic z mejch slov nevezmou k srdíčku a odcházej s tim, že jsem asi magor," odpověděl Lacrimě na otázku. Bylo mu jedno, jakou z těch možností vlci volili, i když ta poslední byla nejméně žádoucí. Aspoň to ale dobře sloužilo jeho reputaci.
"Smutný," zašklebil se na její odpověď ohledně cílů. Sám jich měl na rozdávání, vždycky mířil vysoko. Proto Lacrimou bez cíle snad i trochu opovrhoval. Přišlo mu to nelogický, většina těch ňoumů v tomhle kraji nějakej cíl měla. I kdyby to bylo třeba nudný usazení se a založení veselý rodinky, nebo prostě přežívání. "No, to je jedno. Zved bych se a šel to tady prozkoumat, hlavou pohodil dovnitř jeskyně. Vypadalo to, že vedla někam dál a víc se větvila. Bylo by fajn se zdejchnout někam dál, kde snad bude teplejc.

>> Zrcadlové jeskyně

Odin nespokojeně mlaskl, když Lacrima zmínila, že o sobě tajemní nemluví. "Takže si jako myslíš, že už o mně víš všechno? Heh," zašklebil se. Možná nebyl tajemnej, a možná byl. Mluvil hodně, ale taky hodně kecal, takže kdo ví, kde vlastně pravda ležela. Nepoznal ale moc vlků, kteří by si mysleli, že ho mají prokouknutého. Měl bych udělat něco nečekaného? zamyslel se. Nebyl rád škatulkovanej a rozhodně se mu nelíbilo, že Lacrima mu svýma slovama odporovala, i kdyby měla mít pravdu.
"Tak to mě zajímá u všech všechno," odfrkl si nad její nudnou odpovědí. Samozřejmě se nedivil, že zrovna on byl pro ni zajímavý. Byl ten nejzajímavější ze všech, takže to bylo logický. "Rád rozebírám i ty jednoduchý, dělá jim to v hlavě bordel," odpověděl. Nejraději ze všeho se hádal o hlubokých tématech a vyvracel názory ostatních, přičemž jim nenápadně třeba vnucoval ty svoje. I jednoduchej hlupák byl pak aspoň o něco menší přítěží pro svět. Odin vlastně dělal ostatním velkou službu.
Každopádně si řekl, že je čas zkontrolovat, jak to vypadá venku. A že to vypadalo fakt bídně, všude sníh a zas jenom sníh. Teploty klesaly a počasí se nelepšilo. To nejni dobrý znamení. Odin byl lehce nespokojen, vypadalo to, že nějakou dobu nebude co žrát a ani co dělat. Protože lozit ven v tomhle by byla hloupost a nijak by mu to neprospělo. Na druhou stranu, Lacrima nebyla zrovna společnost, kterou by si na delší dobu vybral. No, uvidíme co to s ní udělá, pokrčil pak rameny. "Ani ne," zabručel odpověď. "Jen konstatuju fakta. Ty máš nějakej cíl?" obrátil otázku na ni, i když se naschvál ptal nepřímo.

Lacrima vzhlédla zrovna ve chvíli, kdy na ni mrknul, což sice nečekal, ale nijak ho to nerozhodilo. Vypadalo to, že vlčice se konečně docela uklidnila a srovnala se s faktem, že Odin nehnije někde pod drnem jak by asi měl. Logicky. Ještě že tenhle kraj má od logikckýho daleko, ušklíbl se lehce. Líbilo se mu tady, jen vlci byli divně nudní, na to jaké možnosti tu měli. Kdyby to takhle vypadalo na severu... prolétla mu hlavou myšlenka na ten chaos, který by seveřani s magiemi hned rozpoutali. To by bylo teprv něco.
Lacrima už neměla další otázky, což byla nudná odpověď. "Ale noták, jsem přeci dokonale tajemnej a zajímavej vlk ne? A rád se svěřuju," zachechtal se. Když měl šanci o sobě mluvit, rozhodně ji nechtěl jen tak snadno zahodit. "To je dobrej přístup, taky se rád babrám v hlavách ostatních," přikývl na její odpověď. Čim víc toho o někom věděl, tim líp. O jeho životě, zájmech i myšlenkách a ideologiích. Rád se těmi věcmi zaobíral, možná proto, že se vlky vždy podvědomě snažil naverbovat na svoje názory. Protože byly jediný správný, a svět prostě potřeboval víc pošahanejch Odinů. "Není to zrovna téma, co můžeš vytáhnout na každýho," pokrčil nad tím rameny. Mnoho vlků o svých pocitech a myšlenkách nerado mluvilo. Kór potom s cizinci.
Jelikož konverzace trochu umírala, Odin se po chvilce zvedl a protáhl si nohy. Už před chvílí si všiml, že teplota ještě o něco poklesla a proto se vydal zkontrolovat vchod do jeskyně. Byl poměrně zapadaný sněhem, proto ho trochu rozhrabal. Nerad by tu uvízl nadobro, až sníh třeba zmrzne. "No, vypadá to, že tu spolu zkejsnem ještě nějakej ten pátek," poznamenal neutrálně. Neměl v plánu v tomhle nečase někam chodit a jeskyně byla zrovna docela ideální skrýš. Jen škoda, že neměli žádný jídlo. Ještě, že jsem si předtím ulovil, pomyslel si a trochu zalitoval, že druhý úlovek věnoval Smrti jako obětinu. Teď by se šiknul a Smrt ho stejnak neocenila.

O svejch morálních hodnotách se už dál nezmiňoval a i Lacrima to očividně nechala být. Bylo mu jedno, jestli ho vnímala jako dobrého nebo jako zlého, její názor mu byl docela ukradený. Stejně jako názory kohokoli jiného.
Otázka ohledně citů ho trochu překvapila a snažil se odpovědět, jak nejlíp mohl. Bylo to asi poprvý, co se o jeho city někdo vůbec zajímal. Chvíli se nad tim zamýšlel, ale pak mávl tlapou a prostě vypustil to, co mu na mozek přišlo, a ať si to vlčice přebere po svym. A přesně to udělala. Odin pozdvihl obočí nad tím shrnutím, které pronesla a spokojeně se zašklebil. "Teď si na to kápla," mrknul na ni. Byl to docela přesnej opis jeho osobnosti. Opravdu se od ostatních vlků viděl jinak. Společnost dělil na ty, co mu sahali aspoň po paty a na ty zbytečný. Byl prostě prvotřídní sobeckej šmejd a vůbec se tim netajil. "Ještě nějaký připomínky k mý osobě? A proč se vůbec zajímáš zrovna o tohle?" zeptal se pak náhle. Otázka od Lacrimy se neviděla často, vlčici to muselo asi fakt zajímat, když už se ptala. A Odina zase docela zajímalo proč to ji zajímá.

Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha