Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vzhled

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Vzhled


Povaha

Lacrima si stále držela docela odstup, čemuž se Odin moc nedivil, no, ani tomu nevěnoval moc pozornosti. Jen ji po očku hlídal, aby náhodou nebyl zaskočený nějakým útokem. Podle všeho to měla v hlavě ještě o něco míň v pořádku, než když ji potkal poprvé. A už to byl docela silnej odvar. "Hmm," zabručel jenom, když poznamenala že duši asi bude mít taky. Pravda, že většina vlků ji měla. Ale tohle byl kraj magií, kdo ví, co se tu potulovalo. A třeba existovala i nějaká magie, která dokázala duši sebrat. Odinovi se při té myšlence zablýskalo v oku. Něco takovýho by rozhodně chtěl vlastnit. "Takže jsem podle tebe zlej, jo?" zašklebil se. I když byl možná morálně trochu jinde, nikdy se nepovažoval za nějakého zloducha. Rád si na něj hrál, to možná. A v klidu ubližoval pro své potěšení, ale z jeho pohledu takoví byli všichni. Jen někteří to možná skrývali. "Dycky jsem si myslel, že jsem spíš na tý neutrální straně," poznamenal lehce dotčeně. Uměl náhodou dělat i dobrý skutky, když se mu chtělo. Ale ani to s jeho duší nijak nehýbalo. "A co ty? Tvoje duše po špatnejch věcech trpí?" zašklebil se na ni. Když už tu hlásala takový moudra, tak ať se taky pochlubí.
Na pomstu měl Odin poněkud nevšední názor. Nebo spíš silně nekorespondoval s tou povahou, kterou ukazoval světu. Trochu ho překvapilo, že Lacrima si potřebuje něco dokazovat. Na druhou stranu, nevypadala zrovna jako vyrovnanej jedinec, takže to asi dávalo smysl. "Gratuluju," uchechtl se ironicky. Co jí na to měl říct? Pochvalu? "Jasně, že vyšinutí se umí bránit. To že někdo má o kolečko navíc neznamená, že ho podcenim jako slabocha." Mezi slabými a šílenci byl velkej rozdíl. Šílenci byli nebezpeční, nevyzpytatelní a většinou jim víc záleželo na jejich ideologii než na životě. Proto bylo třeba si na ně dávat pozor. Odin tohle považoval za docela logickou myšlenku. Netušil, že tady to vnímali jinak? "Chci říct, pomstu neberu proto, protože pro mě ty události prostě nejsou dost důležitý. Nemám vůči nim žádný potlačený pocity, který bych potřeboval vypustit. Možná se s tebou zase porvu, ale udělám to abych se zabavil, nebo prostě jen tak. Nebude v tom nic hlubšího," rozmluvil se trochu víc a doufal, že tentokrát Lacrima pochopí jeho pointu. Víceméně všechno v životě mu bylo šumec, žil jen pro krátkodobé pobavení a zbytek času prostě existoval.

Zatímco tlachal, rozhodl se rovnou posadit aby tu tak blbě nestál. Stejnak nějakou dobu neplánoval chodit pryč, tak proč si neudělat pohodlíčko. No, vypadalo to, že svýma řečma Lacrimu asi rozhodil. Netušil, co se jí asi tak honí hlavou, ale vydala ze sebe jedno zoufale znějící ne a pak slyšel akorát škrábání drápů o šutry.
Na chvíli zmlknul a přemejšlel, co se to vlastně děje. "Fakt ti nešiblo? Seš si jistá?" zeptal se podezřívavě, jelikož vlčice vypadala, jako že se za chvíli zhroutí. Ještě se mu nestalo, aby někoho dohnal tak do kouta jenom tim, že... že žil? Že si přišel pokecat? Že nechtěl pomstu? "Ani nevim, jestli nějakou duši mám," poznamenal docela důležitej fakt. Někdy mu přišlo, že nemá. "Ale i kdyby jo, nikdy rozhodně nebolela. Nikdy jsem svejch činů nelitoval, ať už mě dovedly kamkoli," mávl nad tim tlapou. Možná už měl chcípnout několikrát. Ne, určitě měl. Ale vždycky se tomu nějak vyhnul, takže nebylo třeba se nad tim pozastavovat. Život šel vždycky dál a on musel s ním, jinak by se zaseknul. A to nechtěl. "Hah, to že si rád něco dokazuju, neznamená, že to musim dokazovat i ostatním, když nechci. Vim že jsem silnej, a vyhrožovat ti můžu i jen tak. A jestli se to bude opakovat? Moje blbost, páč jsem se nepoučil," pokrčil nad tím vším rameny. Odin svoje chyby ale zásadně neopakoval.

Jakmile Odin řekl, že omluva mu nohu nevrátí, všiml si jak se Lacrima zarazila ve svém plazení a zase začala couvat do útrob jeskyně. Tak snad jsem toho tolik neřek? Jen poznamenal docela očividnou věc a vlčice se na to tvářila, jako kdyby jí držel drápy pod krkem. Ani nestihl ze srandy vyhrožovat a ona už se podle toho chovala. Zeptal se teda, jestli si jde pro pohlavek dobrovolně. Jeho by nic takového v životě nenapadlo, pokud se ze situace mohl vyvlíknout bez následků, bral by to všema deseti. Zakoulel okem, když přiznala, že neví. "Tak co teda děláš? Jsem tak děsivej, že se přede mnou najednou krčíš jak kdybych ti měl ukousnout hlavu?" Nijak ani nenaznačil, že by se jí chystal ublížit. Choval se prostě stejně švihle, jako vždycky.
"Co je mi po tom, jestli je svět vyrovnanej nebo ne?" zabručel otráveně. Takovej hloupej názor. "Čim překroucenější a šílenější, tim lepší. Navíc, ani ta pomsta mi tu nohu nevrátí," zopakoval. Co by se zbytečně namáhal, když už minulost nešla změnit? Leda by existovala nějaká magie, kterou by mohl vrátit čas, ale pochyboval, že by do toho šel. Nelitoval svejch rozhodnutí. "Pomsta je jenom začarovanej kruh, kdy si nějaký chudáci vybíjej svoje mindráky na jinejch. A skončí jenom tehdy, kdy jedna strana ztratí všechno nebo když ztratí vůli pokračovat. Není na tom nic zábavnýho a ve výsledku, budou si ty strany rovný? Pochybuju, protože každej má jiný hodnoty," zašklebil se. Lacrima nakousla docela zajímavý téma.

Odin sledoval, jak se vlčice konečně trochu vzpamatovala, když se zeptal jestli jí přeskočilo. Překvapivě měla ta otázka opačnej účinek Lacrima se přestala ježit a krčit. Nejdřív si něco pro sebe zamumlala a Odin nespokojeně mlaskl, protože to pořádně ani neslyšel. Byl zvědavej, co si to tam vykládá, ale ptát se znova nehodlal. "Taky bych řek," pokýval souhlasně hlavou, když konečně zaslechl nějakou odpověď. "Všichni jsou do ňáký míry šílenci," pokrčil pak rameny, že mu to bylo jedno. Ani sám sebe nepovažoval za úplně zdravýho jedince, ale nahlas to většinou neříkal. A nemusel, vobčas to bylo dost vidět.
"Omluva mi nohu nevrátí, eh?" ušklíbl se na její slova. Beztak je ani nebral vážně, z nějakýho důvodu se věci staly. Lacrima se tenkrát rozhodla bránit a teď toho litovala? "Lítost je zbytečná věc," dodal a sledoval, jak se k němu pomalu plazí. Vážně. Její reakce byla docela smutná, až si Odin myslel, že snad tu lítost pocítí taky. Čekal nějaký větší vzrůšo, ne smutný oči a omluvy. "Co, jdeš si jako pro pohlavek?" zeptal se. Sice rád šikanoval slabší, ale taky měl radši, když se přitom bránili. Když nechtěli bejt šikanovaný. Tohle byla docela nuda. "Starý záležitosti jsou mi fuk. Nikdy jsem nebyl na nějaký odplaty a tak," povzdechl si, a začal vysvětlovat svůj pohled na věc. "Jestli jsem se s tebou měl porvat a přijít o nohu, tak co? Hlavně že jsem dostal novou a lepší," zašklebil se. Měla svoje mouchy, ale účel plnila. Byla skoro jako ta stará, takže tu změnu ani moc nevnímal. "Ale jestli chceš dostat přes držku jen tak, tak se taky nebránim," dodal ještě, aby bylo jasno že se nad ní nijak neslitoval. Jen ztrátu své nohy nepovažoval za příliš důležitou věc, byl to pro něj stejně všední zážitek, jako kdyby chodil po lese nebo spal. Nevěnoval tomu víc myšlenek a pocitů, než bylo nezbytně nutný.

Odin se zamračil, když tam vlčice pořád stála a blbě zírala. Nic nedělala, nic neříkala. Taková nuda. Měl sem si jít po svejch? povzdechl si otráveně. Lacrima stála jako socha, to už by se bavil víc, kdyby mluvil do stromu.
"Co proč?" nechápal, na co se ptala. První slovo co z ní po dlouhém mlčení vypadlo, a nedávalo smysl. "Hráblo ti za tu dobu co jsme se neviděli?" zeptal se podezřívavě. Docela na to vypadala. I když, ona byla mešuge už předtim. Třeba je to jen pokročilejší stav, uvažoval nad tím, jak moc je mentálně jinde. Pak už to vypadalo nadějněji, když řekla slova dvě, ale na tom to skončilo. "Vzpomínáš na starý dobrý časy, huh?" povytáhl obočí. Nečekal, že zrovna Lacrima si potrpí na nostalgický vzpomínání, ale co už. "Co s ní? Furt stojí a ještě nebouchla. Docela škoda," pokračoval, protože taky netušil, kam s tim směřovala. K jeho pádu možná? Tak jako tak jí odpovědi nehodlal dát zadarmo. Jestli je chtěla, jen ať se zeptá zpříma.
Asi tipoval správě, když si myslel, že ji rozhodila kovová protéza. Hned se na to taky zeptala. "Dáreček od Života. Máš na něm taky svou zásluhu," odpověděl, jako by to byla běžná věc. Jako by dostal nějakou cetku na krk, jako všichni ostatní. Ale Lacrimě moc těch zásluh ani nepřipisoval. Byla to spíš jeho hloupost a nešťastná shoda náhod, to jestli se nahoře na sopce rval s ní nebo s někým jiným už bylo buřt.

Zakřičel do jeskyně a chvíli čekal. Na svoje poměry až příliš, ale byl v dobré náladě, že našel svého věrného šaška, co nechtěl bejt šašek. Špicoval uši, když zaslechl nějaké šramocení, ale ještě netušil, odkud to jde. Zvuky se tu odrážely od stěn tak, že si nebyl jistej. Taky to mohlo bejt úplně jiný zvíře, ale doufal, že ne. Až když slyšel její hlas, otočil se a zamžoural za roh, kde vlčice stála. "Co meleš?" vyštěkl otráveně. Zase ta její hatmatilka. Kdo tomu má rozumět? zakoulel okem. Čekal trochu vřelejší přivítání.
Až po chvíli si všiml, jak šokovaně Lacrima vypadá. Jako by viděla snad ducha, nebo co. Odin povýšeně sledoval jak je celá naježená a přikrčená. "Co tak blbě čumíš?" zeptal se a popošel směrem k ní, zvědavej jak bude reagovat. "Kde jsou moje ovace? Pán všeho tvorstva se vrátil a byl tak hodnej, že dobrovolně vyhledal tvojí přítomnost!" informoval ji o své skvělosti a čekal, jestli se toho chytne a pochopí, že by měla říct aspoň blbý 'nazdar'. Na druhou stranu mu ani nevadilo, jak se před ním zděšeně krčí. Jen chvíli nemohl pochopit proč. Je to kvůli tomuhle? krátce zahýbal svou kovovou nohou. Pro jiný to asi muselo bejt dost nepřirozený. Minimálně ještě nepotkal někoho, kdo by měl na sobě stejnou věc, i když spousta vlků měla jiný šílenosti. Ale já jsem originál! Jestli najdu jinýho moulu s protézou, tak ho zbiju, přikývl si pro sebe. Mohli ho uctívat a obdivovat, ale ne kopírovat, to už bylo za čárou.

<< VVJ (přes Mahtäe sever)

Než se doplácal od jezera přes pláň k lesu, stihnul se přes oblohu převalit měsíc. Odin se kriticky podíval na ten vysokej kopec, kterej chtěl zdolat a začal svoje plány přehodnocovat. Možná bych se měl nejdřív vyspat? přeci jen, škrábat se do kopce unavenej nebylo nic moc. A nikam vyloženě nespěchal, nebylo to tak že se ta hora najednou zvedne a odejde do háje.
Zalezl teda mezi skály a začal si hledat nějakej úkryt, když ho do čenichu udeřil známej pach. Odin se na chvíli zarazil a čuměl do blba, jak mu kolečka v hlavě šrotovaly. Hm, Lacrima, vzpomněl si, ke komu pach přiřadit. Docela nadšeně se zašklebil a vydal se rovnou po stopě, vypadalo to, že vlčice tu procházela nedávno. A k jeho štěstí vedla její stopa do docela prostorné jeskyně. O problém míň, pomyslel si Odin spokojeně. Alespoň místo na přespání už pro něj našel někdo jinej.
Svým příchodem se vůbec netajil. Ani by nemohl, protože mu kovová hnáta břinkala o šutry kdykoli o ně zavadil. To je vlastně nepřímo její zásluha, roztáhl tlamu do nehezkého šklebu, ale rychle to zamaskoval. "Vylez ven, vim že tam seš!" zahulákal do útrob jeskyně, když vlčici nespatřil ani po několika metrech. Nehodlal se zbytečně namáhat chozením, když Lacrima byla takovej podpantoflák. Teda minimálně když ji prvně potkal. Ale pochyboval, že se nějak moc změnila.