Gallirea - Příspěvky uživatele

Lacrima nebyla hloupá a zvěř v lese taky zaregistrovala. Měli štěstí, že se tu zrovna poflakovalo stádo kamzíků a nikdo je zatím nestihl vyrušit. Odin odhadoval, že jsou nejspíš první, kdo na ně narazili. To bylo dobře, protože zvěř tak snad nebude tolik ostražitá. Lacrima se rozhodla, že bude číhat. Pouze na to přikývl a sledoval, jakým směrem jde, aby věděl, kam jí má kořist nahnat. Nechal jí chvíli náskok, aby měla čas najít vhodné místo na skrýš a pak se sám pomalu vydal po stopě stáda.
Čím víc se blížil, tím opatrněji našlapoval. Kovová noha mu v tomhle moc nepomáhala, když v ní neměl cit. Naštěstí se s ní už naučil žít natolik, že nedělal moc hluku, když se fakt snažil. Dokázal se tak doplížit docela blízko kamzíkům, kteří se srocovali na mýtině. Všiml si, že je mezi stádem spousta mladých a docela hamižně po nich pokukoval. Pro něj ale teď bylo výhodnější lovit dospělého jedince, protože z toho se dva lépe nažerou. Chvilku vybíral, než zacílil na samici kamzíka, která se svým mládětem stála na okraji stáda. Když se zadaří, možná sejmem i to mladý, pomyslel si přitom. Plán byl takový, že odpoutá matku, kterou nažene Lacrimě a bude doufat, že její mládě zůstane zmatené někde v lese nebo dokonce poběží za ní. I když pochyboval, zvěř se často držela ve stádech pro větší bezpečí.
Neváhal moc dlouho, vyskočil ze svého úkrytu a cílevědomě se vrhl po svém vybraném kousku. Kamzíci si ho všimli okamžitě a dost splašeně začali utíkat. Směřuj vpravo, Odin využil chvilkového zmatení kořisti, aby jí přikázal kam má běžet. A povedlo se, kamzice po krátkém škubnutí zareagovala a vystřelila směrem kde se nacházela Lacrima. Zbytek stáda se odkláněl víc doleva. Odinovi tak už nezbývalo nic jiného, než svou kořist následovat a postarat se, aby náhle nezměnila směr. A zbytek byl na Lacrimě.

<< Vyhlídka (přes Zrcadlovky)

Odin se rozhodl lovit, takže na nic nečekal a prostě vyrazil k lesu. O nově nalezený úkryt se moc nebál, necítil v okolí moc vlků, takže šance, že se ho někdo pokusí čmajznout byla malá. Navíc si ho řádně označil. Kdokoli by mu tam vlezl by dostal pěkně po čumáku. Zamířil od hory dolů a rovnou začal stopovat okolní pachy, jestli nenarazí na nějakou kořist. Lacrima ho poslušně následovala a žádala svolení k návštěvě bratra. Jo, něco takovýho říkala, Odin chvilku pátral v paměti než si vzpomněl, že tam vlastně původně měli jít. "Klidně," pokrčil rameny lehce nezaujatě. Bylo mu to vcelku jedno, ale trochu zvědavý byl, koneckonců měli bejt příbuzný. Kor když měl bejt ten bratr alfa. Odin chtěl okouknout, jak to tam vede.
Začínalo jaro a tím pádem byl na lov ideální čas. Zvířata vylézala ze svých skrýší a vyváděla mladé. Odin nebloumal lesem dlouho, po chvíli narazil na pachy kamzíků, kteří sem přišli ze skal pro lepší potravu. Vypadalo to, že je tu dokonce celá skupina. Odin se spokojeně poušklíbl a na chvíli zastavil, aby dal s Lacrimou dohromady nějaký plán lovu. Kamzíci byli přeci jen jedna z těch složitějších kořistí. "Cejtíš to taky, žejo," zkonstatoval. "Jak si věříš s lovem? Chceš nahánět nebo číhat?" dal jí tentokrát možnost volby. On kdovíjaký lovec nebyl. Sám o sebe se postaral a tím to končilo. Ale přinejhorším se mohl spolehnout na své magie, minimálně ta jedna, která ostatním přikazovala, se při lovu náramně hodila.

Odinův úkryt se nachází na severním úpatí Vyhlídky, mezi skalami v přechodu k Zrcadlovým horám. Právě díky těmto horám jsou v okolí mnohé jeskyně, z nichž jedna padla Odinovi do oka.
Její vstup je nízko položený a poměrně úzký. Vlk se tedy musí skrčit, aby se dovnitř nasoukal. Uvnitř jeskyně je pouze jedna místnost obdélníkového tvaru, ale vcelku prostorná. Zprvu je strop nízký, ale hlouběji do jeskyně se zvedá. Zároveň se dno jeskyně svažuje mírně dolů, takže prostor na konci je opravdu velký.
Světlo se dovnitř dostává pouze vchodovou škvírou, proto je v jeskyni neustále poměrně tma, která ale vlčím očím nevadí. Do jeskyně nezatéká a nedrží se tam vlhkost, ovšem díky nízko položenému vstupu tam může foukat studený horský vítr. Vstup se dá zvenčí trochu zatarasit kameny nebo větvemi, popřípadě si může šikovný obyvatel pomoci nějakou magií.
Jeskyně je tvořena převážně hladkým kamenem, avšak stále je to kámen. Proto si Odin dovnitř natahal kožešiny z úlovků a jiný materiál jako vystýlku do zadní části úkrytu určené pro spaní. Na zemi se také nachází různé kamenné spáry, o které se dá zakopnout nebo se v nich zaklínit, proto je lepší našlapovat s opatrností.
Zajímavostí jsou škrábance všude na zemi i na stěnách, které vytvořila Odinova kovová tlapa, když se v jeskyni pohyboval.

Umístění:

Správce: Odin
Obyvatelé: Odin a pozvaní
Schváleno:

Jižanský smečky rozhodně fungovaly jinak, než ty severský. Ty spíš z jeho pohledu nefungovaly vůbec, natož aby tam mohlo vzniknout takové společenství, o kterém mluvila Lacrima. Na to tam nežil dostatek vlků a většina z nich byla chladná jako okolní krajina, a s jinými se nepaktovali. Jižani asi drželi víc při sobě. Lacrima dál sdělila, že jsou vlci co byli vychováni stejně, ale nakonec byli povahou jiný, což asi dávalo smysl. Výchova povahu dost ovlivňovala, ale nakonec byl každej jedinec svůj. Navíc si byl jistej, že jedna Lacrima bohatě stačí. Byla zajímavá, ale kdyby jich tu mělo běhat přes dvacet, asi by ho to rychle omrzelo.
Než stihnul vyzvídat dál, přesunul svou pozornost na díru ve skále, která mohla bejt potenciálním úkrytem. Bez zaváhání vlezl dovnitř, aby to vyzkoušel a překvapivě měl štěstí. Díra vedla do jakési jeskyně, kde se mohl docela obratně pohybovat. Byla to malá místnost, ale pro několik vlků dostačující. Štěknul ven na Lacrimu, aby taky vlezla dovnitř a okoukla si to tady. Měla pouze poznámku k tomu, aby se sem vlčata vešla i jako dospělá. To mohl být oříšek, pokud by jich bylo hodně a všichni dorostli Odinovy velikosti. Ale to byl problém budoucnosti. "Tak ty neoblíbený pak vykopnem. Nebudem se o ně přeci starat do smrti," mávl nad tím tlapou. Hodlal vychovat samostatný vlky, ne chudáčky co budou bydlet celej život u rodičů. "Až budou starší můžou si najít svoje úkryty." Nebylo na tom nic tak složitýho. Nebo se taky mohli přidat do nějaký smečky, i když to by nad nima Odin teda ohrnoval čumák. Pokud by to nebyla jeho smečka. Zatím se ale alfovat nechystal, i když to měl na svém seznamu cílů. "Fajn, to bychom měli," odsouhlasil si to pro sebe. Jeskyně za něj byla v pořádku, svému účelu by měla posloužit. Začal se tedy otírat o okolní stěny a značkovat si tohle místo jako svoje. Pak se protáhl zase ven a označil několik míst kolem vchodu. To by mělo případné cizáky odradit nebo minimálně informovat, že tady už někdo bydlí. Zamyslel se, co teď. "Šel bych na lov a dotáhl sem kořist do zásoby," rozhodl se po krátkém zvažování. Musel přeci využít možnosti, kdy Lacrima ještě mohla lovit s ním. Navíc si tak mohl ušetřit trochu práce a nalovit dopředu. Bylo jaro, takže šance na úspěšný lov byla vyšší.

>> Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)

Pravda, že když tady měli Života a Smrt, jinde mohli mít asi jiný bohy. Odin si nad tím pouze odfrkl, protože mu přišlo absurdní omezovat se nějakou vírou. Jakmile by věřil v nějakého boha, upíral tím svůj vlastní rozvoj. Přisuzoval někomu jinému pocit nedosažitelnosti. A jestli měl být někdo takový, měl by to být právě on, ne kdejakej jouda z horní dolní. Od bohů se ale konverzace rychle stočila zase k Lacrimě a jejímu dětství. Podle jejích slov žila v nějakém velkém společenství a měla docela smolíka, protože zrovna její smečce vyprášili kožichy. No, vypadalo to, že se jí ujala jiná, stejná. "Hm, a jak to teda fungovalo? Každá smečka měla svýho kápa a pak byl jeden hlavní co je komandoval? Nebo ste měli radu starejch dědků co se do měsíce scházela na pokec?" pozdvihl obočí a ušklíbl se. Znělo to jako docela bizarní uskupení. Moc si nedovedl představit, jak to fungovalo, ale nějak asi muselo, když v tom Lacrima žila. "Jsou všichni odtama stejný jako ty?" zeptal se dál, zatímco se poohlížel po dobrém úkrytu. Rád tlachal, klidně i o ničem, když byla nouze. Byl jinak náchylný k nudě a to potom dělal hovadiny nebo byl ve špatnym rozpoložení. Lepší odvést pozornost tím tlacháním.
Už se začínal obávat, že tady s úkrytem nepochodí, když ejhle. Našel díru do které ihned vlezl. To, že se vešel byl dobrej začátek, i když se mezi skálama musel soukat jak žížala. Hledal ale narychlo, takže si zas nemohl tolik stěžovat. Vevnitř byla tma jak v pytli, ale to se od jeskyně asi dalo čekat. Chvilku mžoural okem kolem sebe, než si trochu přivykl na noční vidění. Moc toho kolem něj nebylo. Čtyři šutrový stěny a nějakej bordel na zemi. Klacky, navátý listí a kamení. Zvenku slyšel, že Lacrima jeho nález zaregistrovala a přišla před jeskyni. "Pocem, jestli se sem vejdem oba," houknul na ní, když se k ničemu neměla. Nerad to uznával a nahlas by to neřek, ale na jejím názoru záleželo taky. Nechtěl si zas přidělávat práci s tím, že bude jako březí v nepohodě. Netušil, jakej vliv na matku a vlčata mělo okolí, ale nějakej asi jo.

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
Asi moment kdy se porval s Lacrimou u sopky a přišel o nohu, kterou nahradil protézou. To mě fakt bavilo psát. Herně pak osudovky, kde něco vyhrál nebo pořádně zaflexil na ostatní pleby xD.

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Odin žije tak aby nelitoval ničeho a zatím se mu to daří. Herně s ním taky ničeho nelituju, hra za něj je vždycky fajn, i když občas není ta správná nálada a jde to trošku ztuha. Je to ale charakter, za který se dá hrát vždycky.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
V procesu je strážce a sepisování spešl magie. Taky má slevu na další modifikace, ale k tomu už mi došla kreativita, tak spíš čekám až mě něco napadne. Ale určitě toho plánuju víc. Původně jsem mu chtěla pozlatit srst, tak asi to. Pak i nějakou tu cetku, aby chudák nebyl ošizen, když je maj všichni. A další spešl magie. Ale konkrétní věci vymyšlený nemám.

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Asi nikoho speciálního potkat nepotřebuje.

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Úkryt, vlčata, plnění nějakých akcí a osudovek, nákupy u Života a Smrti. Charakterově ho zatím nijak zásadně měnit nechci.

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Krutovlády, protože je krutej. Ne, seriózně asi chce aby jeho jméno znalo co nejvíc vlků. Chce bejt slavnej a silnej, pokud možno nejsilnější ze všech.

7. Co je jeho hnacím pohonem?
Touha po moci.

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
On sám. V budoucnu asi i děcka (jen nejstarší syn, probably).

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Neřekla bych. Odin většině věcem nepřikládá moc velkou váhu. Například ani ztráta nohy, ani smrt (neví, že exnul tho, ale kdyby to věděl, nic by to nezměnilo) ho moc nevyvedly z míry. Rodičovství s ním asi taky moc neudělá, ale uvidíme, co ještě přinese budoucnost.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Původně když přišel, byl trochu jiným vlkem. Změnily ho určitě magie a zdejší ‚klidný‘ život. Jako seveřan by jinak byl víc seriózní, ne tak agresivní a manipulativní. Teď je z něj spíš trochu magor.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Traumatizovanej je asi hodně věcma, hlavně výchovou, ale on to vidí jako něco běžného, dokonce i žádoucího.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Kohokoliv, kdo mu šlape na ego nebo zpochybňuje jeho úžasnost. Nesnáší i slabý, ošlivý, hloupý, nudný nebo špatně barevný vlky. Záleží jakou má zrovna náladu.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
Žádná mu není dost dobrá, ale kdyby teda fakt musel, 1 Vrba 2 Asgaar 3 Buk 4 Sarumen 5 Mech 6 Borůvka 7 Cedr

Lacrima se trochu víc rozmluvila o rodině. Podle jejího povídání očividně nesouhlasila s novou myšlenkovou ideologií svých sourozenců. "Bohy? Jako je tady Smrt a Život?" zvědavě povytáhl obočí. Odin na tohle moc nevěřil, byl spíš přírodní typ. Zdejší měli Života a Smrt, ale i ty bral spíš jako silné magické bytosti co tu prostě žily. Ne jako někoho, kdo by měl být uctíván. Dokázal využít jejich služeb a respektovat je, ale jako božstvo je rozhodně nebral. "A kde si teda vyrostla ty? Proč ste se rozdělili?" vyzvídal dál. Už věděl, že Lacrimu vychovávali k tomu aby zabíjela a plnila rozkazy. Ale kdo? A kde? A proč? Byl zvědavej a chtěl vědět všechno, i když o sobě zatim neřek zhola nic. Dvojitej standard.
K večeru se konečně dostavili k hoře, kterou si vyhlídl. Kolem možná sídlily smečky a místo mohlo být za hezkýho počasí dost frekventovaný, ale i tak. Byl to poměrně velkej kopec, takže se Odin nebál, že by ho tu někdo otravoval. A kdyby jo, prostě by je vypráskal pryč. Dal se proto ihned do hledání nějakýho vhodnýho úkrytu. "Nějakou malou jeskyni nebo noru. Abychom se tam pohodlně vešli my i vlčata, když už budou trochu odrostlejší," odpověděl po chvíli přemýšlení. Nepotřeboval nic honosnýho, i když by to byl samozřejmě bonus. Nejdůležitější bylo ale pohodlí a bezpečnost úkrytu. K tomu taky sloužil, aby si tam vlk odpočinul a nemusel se obávat útoku.
Lacrima prolezla kolem něj a šla o trochu dál. On se vydal za ní, ale držel se v jiné oblasti. Bylo to efektivnější, než hledat na stejném místě. "Máš něco?" houkl na ni po chvíli neúspěšného šmejdění kolem. A v tom jeho oko zaznamenalo docela velkou tmavou díru mezi dvěma skalami. Na pohled vypadala, že se do ní vlk vleze, teď jen zjistit co se skrývalo uvnitř. Taky to mohl být prostor na půl vlka. Odin se musel trochu skrčit, aby do díry nakoukl. Byla docela nízko, pod malým převisem. Nasál okolní pachy a ujistil se, že to není domov nějakého zvířete, pak se teprv odvážil dovnitř strčit kovovou tlapu a trochu s ní zašátrat, aby zjistil kolik je tam místa. Ničeho se nedotkla, takže to vypadalo slibně. Skrčil se úplně a začal se soukat dovnitř. Patřil mezi vysoké a silné jedince, takže to šlo trochu ztěžka. Nakonec se dovnitř ale dostal, dokázal se tam postavit a udělat pár kroků, než narazil na zeď. Povrch země byl trochu nerovný, od vchodu se svažoval dolů a v jednom místě byla docela hluboká spára mezi skalami, ale jinak se jeskyně zdála vhodným místem. Pro Odina byla trochu stlačující, směrem ke vchodu byl dost nízkej strop, ale Lacrimě a vlčatům by to tolik vadit nemělo. Ideální, pomyslel si spokojeně.

<< Mahtäe sever (přes Zrcadlovky)

Rodinný vztahy jižanů asi fungovaly podobně jako ty severský. Nebo to bylo Lacrimou, Odin fakt netušil. Sice tu měla příbuzný, ale asi k nim neměla takový vřelý vztahy, aby se s nima paktovala otevřeně. Sám musel docela dolovat, aby z ní tyhle informace vůbec vytáhnul. "Proč si nebyla nápomocná? Nevypadáš jako línej typ?" nechápavě povytáhl obočí. Lacrima byla vlčice, která dělala, co se jí řeklo. A dělala to ještě s ochotou a co nejlíp. To jen znamenalo, že jí rodina neuměla správně využít. Hlupáci, ušklíbl se Odin. Teď přišel na scénu on a moc se s tim nepáral. Dokonce jí i přemluvil, aby mu dala vlčata a to se zas tak neznali. I když to byla čistě obchodní záležitost, i to se počítalo.
Cesta moc neubíhala, ale jakmile si Odin určil cíl, šlo to mnohem lépe. Mířil do hor, kde se vlastně tuhle zimu s Lacrimou setkal. Ty podzemní tunely jsou zrádný, pomyslel si přitom. Měl docela štěstí, že nezabloudili a vylezli o pár území dál u sopky. Taky mohli v jeskyních bloudit dodneška. Udělal si o tom mentální poznámku a zaměřil se na tu horu, kterou měl v merku. "Vím, ale to by neměl bejt problém," pokrčil rameny na poznámku o smečkách. Ty si většinou hleděly svýho. Odin pochyboval že tam žije někdo koho vážně nakrknul, takže i v tomhle ohledu to bylo bezpečný. Snad jen aby bylo kolem dostatek kořisti. Ale když se uměly podělit dvě smečky, dva tuláci a pár vlčat už nic moc nezmění. Přikývl, když Lacrima řekla, že by si měli pospíšit. Jaro už bylo za rohem, to byl nejlepší čas na vyvedení mladejch. A Odin rozhodně nechtěl vlčata v zimě, protože to znamenalo mnohem víc práce.
"Rozhlídnem se tady kolem," zavelel, když dorazili k hoře. Na vrcholku toho moc nebylo, ale dole byla z jedné strany ještě obklopená skalami. Tam by se nějaká skulina pro úkryt dala najít. Magie. Mohl bych si s nima taky pomoct, když to nepůjde jinak, prolétlo mu hlavou. Chtěl si to usnadnit jak jen to šlo.

<< VVJ

Vypadalo to, že Lacrimy bratr vedl striktně rodinnej business. "Proč tam vlastně nejseš taky?" zeptal se. Sourozenci co se sem přikutáleli se tam očividně šťastně sešli, a Lacrima se tu tahala s ním? Samozřejmě to byla ta dobrá volba, ale jeden by řekl, že spíš půjde za rodinou. V další poznámce si ale tak trochu odpověděla, že tam možná není vítaná. Odin pozdvihl obočí a ušklíbl se. "Proč? Něco jsi mu provedla?" uchechtl se trochu.
"Chci jít támhle, už jsem tam párkrát byl," máchl tlapou směrem k hoře, když řeč přešla zase na úkryt. "Zdá se mi to jako dobrý místo, uvidíme jestli se tam najde nějaká dobrá jeskyně nebo opuštěná nora," poznamenal. Nechtěl úplně kopat od začátku, to se zdálo jako blbost. Zas takovou námahu vyvíjet nehodlal, i kdyby to znamenalo změnu lokality. "Někde na úpatí by to bylo ideální," dodal ještě. Pro všechny bude jednodušší, když se nebudou muset sápat do vysokého kopce.
Lacrima rýpnutí ohledně jejího vzhledu nekomentovala, ale zato se vyjádřila k porodu. "Nevim jak ty, ale já si v tomhle ohledu věřim," odpověděl Odin trochu uraženě. Copak neviděla jakej alfa samec byl? "A když to nevyjde napoprvý, zkusíme to znova," pokrčil rameny. Tyhle obavy podle něj zatím nebyly na místě.

>> Vyhlídka (přes Zrcadlové hory)

Lacrima neměla žádné kloudné argumenty proti. Možná prostě jen nechtěla Odina svému bratrovi představovat nebo mu dát informace o tom, kde má rodinu. A jakmile takovej záměr Odin vytušil, musel jednat přesně opačně. Takže do toho lesa půjdou a basta. Navíc byl zvědavej, jestli je zbytek její rodiny podobně šiblej nebo jsou normálnější. "Takže tvůj bratr šéfuje vlastnímu lesu, jo? Kolik vlků má pod palcem?" zkoumavě pozdvihl obočí. Vypadalo to, že bratr asi zdědil většinu těch vůdčích genů, nebo měl prostě jen štěstí v životě. Lacrima nakonec s návštěvou souhlasila a jako úkryt navrhla nedalekou skálu. Odin nakrčil čumák. "To je až moc jižně a až moc blízko. Nevim, jak ti rodina kecá do života, ale já si rozkazovat nenechávám," poznamenal. Z čiré zvědavosti potřeboval všechno očíhnout, všechno znát a vědět, ale tam jeho zájem končil. Mít úkryt tak blízko cizí smečky mu nebylo po chuti. "Ale když nic jinýho nebude," zabručel nakonec s nevolí. Nebyl zas tak vybíravej, navíc to bylo jen dočasný řešení. Rozhodně na jihu nehodlal žít dlouhodobě.
Nijak nekomentoval fakt, že po něm papouškovala slova a víc se nevyjádřila. Sám neměl, co by dál říkal, všechno důležitý už ze sebe vyklopil. Víc se soustředil na to okolí a fakt se rozhlížel kolem, kam by se mohl vydat. A netrvalo dlouho, než spatřil svůj oblíbený cíl, ten kopec hezky uprostřed placky, ze kterého bylo vidět skoro na celý kraj. To je ale výborný místo, zalesklo se mu v očích. Bylo to tak napůl, ani ne jih a ani ne sever. Ideální místo pro vychovávání pošahanejch kříženců. Odin nenápadně zamířil k hoře a zatím o svém objevu pomlčel, kdyby cestou narazil na ještě lepší místo.
Lacrima ho mezitím ujistila, že ví jak se starat o vlčata, na což si v duchu oddechl. Sám uměl možná tak... lovit. Nějaká péče o potomky šla mimo něj a byl rád, že se tim nemusí zabývat. "To mě docela překvapuje," okomentoval to. Lacrima nevypadala jako někdo, kdo byl vychováván tak, jak tvrdila. Ale hodlal jí to věřit, protože nedůvěra by znamenala víc problémů a práce pro něj. "Co to z tebe teda dělá teď, ošklivou matku?" ušklíbl se na její sebemrskačskou poznámku. Ta role byla pro krásné a z jejích slov bylo znát, že tak o sobě nepřemýšlí. Odin krásu nijak moc nevnímal, pouze ošklivost do které by si mohl rýpnout, když se chtěl někomu dostat pod kůži.

>> Mahtäe sever

<< Sopka

Odin zamířil od sopky pryč, zatímco se vyptával Lacrimy jak dobře to tu zná. Sám měl docela přehled, ale čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si uvědomoval jak se motá pořád na stejných místech. Už delší dobu si neudělal žádný objevný výlet a teď se mu to vymstilo. Trochu našpicoval uši, když zmínila bratra co má svůj les. "Proč ne?" pozvedl obočí a ušklíbl se. Nechtěla ho snad seznámit s rodinou? O to víc měl Odin potřebu se tam nakvartýrovat. "Můžem to tam jít okouknout," zahlásil pak rozhodně. Na smečku kašlal, ale znamenalo to, že budou mít dobrej úkryt a třeba i pomocnou tlapu jejího bratra. Čim míň starostí bude Odin mít, tim bude šťastnější. Hlavně, že je bude moct na někoho hodit. Že to místo bylo na jihu už víc neřešil, mohl vzít vlčata na sever, až budou trochu starší. Navíc když bude Lacrima březí tak jí bude pohodlnější žít ve svých podmínkách, než v jeho. Nechtěl, aby byl porod nějak komplikovaný a vlčata pak byla slabá nebo jinak postižená. Jen to ne, zakoulel okem. "Teď jsme docela severně, tak můžem směřovat na jih a cestou koukat kolem, kde by bylo dobrý místo," navrhl potom už za cesty. Od sopky se dostal k rozbahněnému potoku, kde to nehorázně zapáchalo. Přes pole viděl les kterej patřil Smrti a nakrčil čumák. Tady rozhodně ne. Celá zdejší atmosféra byla mimo. Špatný místo pro potěr.
Zamířil podél jezera a odkýval Lacrimě poznámku. "To bychom si měli s tím úkrytem pohnout," dodal suše. Jaro bylo už skoro tady, Lacrima na to šla docela rychle. Že by nějaká vnitřní touha po mateřství? Odin netušil, co se jí honí hlavou, jestli vůbec něco. Ale šlo to stejně s jeho plány, takže si zas nemohl stěžovat. "Co všechno víš... o mateřství," vymáčkl ze sebe s povzdechem. Bylo to divný téma, nějak mu nešlo přes tlamu, ale zeptat se musel. Co kdyby byla úplně neschopná? Nevypadala, jako že by měla v tomhle ohledu nějaký zkušenosti. A on upřímně taky moc nepobral, ale nahlas by to nikdy neřekl. Všechno co věděl se naučil ještě ve smečce od rodičů nebo odpozoroval, ale prakticky to v životě nepoužil. Zatim neměl proč.

>> VVJ

2/10 | Nina

Odin po šedivce střelil nespokojeným pohledem. Byla docela drzá. Zatím to bral v dobrém, ale záleželo, jestli s příští takovou poznámkou nepřekročí práh toho, co je ochotný akceptovat. "Zatim je to můj problém, ale vtipný bude až se rozhodnu, že to bude problémem pro ostatní," zašklebil se radostně. Dokud o tom jenom mluvil, bylo to dobrý. Ale až pro to začne něco dělat, to bude jiná. "Nevim, budu chtít zas něco jinýho?" odpověděl nejdřív. Když splnil jeden cíl, zaměřil se na další, a tak to šlo furt dokola. "Nebo třeba budu spokojeně panovat dokud mě to nezačne nudit. Pak si najdu zábavu v něčem jinym," pokrčil rameny. Jak měl dopředu vědět, co ho bude bavit a co ne, když to ještě nezažil? Teď si sice myslel, že být pánem všeho musí bejt super, ale jakmile by to okusil a nelíbila se mu byť jedna věc, seknul by s tim a šel si po svejch.
Nina byla ve svých odpovědích docela vyhýbavá. Odin nespokojeně mlaskl a zakoulel okem, když na sebe neprozradila nic. Jen že byla už nějaký čas tulačka. "Ty teda nejseš moc výřečná," ušklíbl se. Pak svolil k jejímu nápadu plavání, i když to byla docela všední aktivita. Alespoň mohl říct, že si trochu protáhnul svaly a jen se neválel celej den na břehu. Třeba mu ten fyzickej pohyb i pomůže k lepší náladě. Vlčice do vody vlezla jako první a Odin chvíli sledoval, jestli se z hlubin náhodou nevynoří nějaká magická příšera a nesežere ji. Bohužel se tak nestalo, takže voda tady byla asi normální. Odin šel pomalu za ní a zastavil kousek vedle. "Jak dobře seš na tom s plavánim?" zeptal se s pozdviženým obočím. Asi to uměla, když to navrhovala, ale záleželo co jako plavání bere. Jestli cachtání na břehu nebo jestli by i skočila do rozbouřený řeky. Každopádně mu bylo vlastně jedno, co odpoví. Kdyby se topila, stejnak by se jí akorát tak vysmál a šel dál. Víc se staral o sebe, protože mechanická noha byla o něco těžší než jeho ostatní končetiny a táhla ho ke dnu. Nebylo to nic, co by s kapkou citu a tréninku neovládl, ale rozhodně to jeho plavecký schopnosti ovlivnilo.

Březen 1/10 | Nina

Odin se jen ušklíbl, když s ním vlčice nesouhlasila a prohlásila, že se chaos přeceňuje. Její názor byl nudně normální. Vyžít s tím co má. "Nechci se smířit s tim co mám, rezignovat nějakýmu vyššímu plánu. Chci víc. Chci všechno," odpověděl a dramaticky máchl tlapou kolem sebe. Chtěl všechno vlastnit a všemu vládnout, ale místo toho aby něco dělal, seděl u jezera a cachtal se jako malé vlče. Docela ironický, zakoulel okem sám nad sebou. No, někdy i on potřeboval trochu relaxace.
Vlčice se představila jako Nina a sedla si kousek opodál. Odin si všiml, že je kolem něj obezřetná, ale to byla vcelku očekávaná reakce. Přeci jen byli cizinci, on si od ní sice takový odstup držet nemusel, ale zato ji po očku pozoroval, kdyby náhodou chtěla něco zkusit. "Ohh, takže nováček? Co tě sem přivedlo?" chytil se konverzace a rozhodl se vyzvídat. Měl rád informace, i když se mohly zdát neužitečný. Nina asi moc zábavná vlčice nebyla, ale zato tvrdila, že je otevřená všemu. Odin povytáhl obočí a pak znuděně zabručel, když navrhla plavání. Čekal, že ta otevřenost se bude vztahovat i na zajímavější aktivity. Třeba rvačky. Nebo by se mohli topit, když už tu měli to jezero. Ale plavání se taky nezdálo tak špatný. Počasí na to bylo, podmínky taky. Voda v jezeře vypadala docela čistě a klidně. "Hmm, ale jo. Plavat můžem," svolil nakonec po krátkém rozmýšlení. Koupel by mu taky neuškodila, rád si zachovával svůj kožich čistý.

Na vlčatech se tedy shodli, ale to zdaleka nebylo všechno. Neměli žádné zázemí, kde by je mohli vychovávat, alespoň v prvních pár měsících. Hmm, tuláctví nejni moc pozitivní, Odin se krátce zamračil. Do žádné cizí smečky se ale přidávat nehodlal, jeho ego by to asi nepřeneslo, navíc by měl určitě tendence soupeřit s nadřazenými vlky. Nikdy si od nikoho nenechával rozkazovat, ani od vlastní rodiny.
Lacrima se vyjádřila, že chce aby vlčata byla zvyklá na skály. Tam nejspíš vyrůstala ona. Odin přikývl, ostatně proti horám taky nic neměl, možná je dokonce měl rád pro pěkné výhledy. "Můžeme zkusit najít místo na úpatí nějakých hor," navrhl pak po logickém zvážení. Kdyby byly dostatečně vysoké, mohl by vlčata brát i do zasněžených částí, aby si zvykla na zimu. "Jaká vhodná místa tady znáš?" zeptal se dost obecně, ale chtěl vědět na čem jsou. Sám měl už pár nápadů, ale potřeboval je nejdřív osobně omrknout.
Lacrima měla další dobrou poznámku, a to že pro ni Odin bude muset lovit. Lehce se na to zašklebil, v životě lovil snad jen pro sebe, takže byl nezvyk o tom vůbec přemýšlet. "Neměl by to bejt problém," pokrčil pak rameny. Měl magie, kterými si mohl pomoct a nebyl úplně špatný lovec. Hlavně záleželo, kolik bude kořisti. To by se mělo taky zvážit, vzhledem k lokaci úkrytu, udělal si v hlavě malou poznámku.
Jakmile se v jeskyni začalo oteplovat, už to Odinovi přišlo podezřelé. Pak za zatáčkou spatřil světlo a vyškrábal se ven, přesně tam, kam čekal že se vyškrábe. "Zpět na místo činu, huh," odfrkl si při pohledu na sopku a pak hodil krátký pohled na svou tlapu. Sám už ani nevnímal, že je jiná, nepřirozená. Jako by ji měl odjakživa. Zajímalo by mě jestli tady ta moje někde leží zaklíněná. Nebo co se s ní stalo, prolétlo mu hlavou krátce. Ne, že by mu na tom záleželo tolik, aby ji šel hledat. Touhle dobou by to stejnak byla už jen ožraná kost. Každopádně na tohle místo neměl moc pozitivní vzpomínky a nechtěl se tu zdržovat moc dlouho.

>> Aina

únor 3/10 | Nina

Vlčice si udržovala trochu odstup, ale to bylo při setkání s cizincem normální. Odin to nijak nekomentoval. Ani její letmé pohledy na jeho kovovou nohu, na kterou se ale nakonec nezeptala a dělala jako by nic. Nemel ji sice dlouho, ale byl zvyklý, že všichni čučeli div jim nevylezly oči z důlků a pak se vyptávali, jako by byl nějaká pošahaná karikatura. No, musel s tím počítat, když už něco takového měl. A pozornost mu nevadila, spíš naopak. "Chci vidět svět hořet v plamenech nekonečnýho chaosu," odpověděl s úšklebkem. Sám zrovna netušil, co by si přál nejvíc, ale prostě chtěl, aby se něco stalo. Něco zajímavýho, co by ho na chvíli zaměstnalo. Ale když už se nic nedělo, aspoň měl komu si stěžovat.
Povytáhl obočí, když vlčice řekla že na klid moc není. Nevypadala úplně jako nějakej dobrodružnej typ, ale zdání asi klamalo. "Odin. A ty seš?" představil se, když byl vyzván. "Když klid není nic pro tebe, neznáš nějaký místo kde se něco zrovna děje?" zeptal se pak, ale moc šancí tomu nedával. Spíš se chytal každé možnosti jak z někoho vytřískat informace, i kdyby mu k ničemu nebyly. "Jaká je tvoje představa zábavy?" Chtěla taky vidět svět v plamenech, nebo byla umírněnější? Nebo by dokonce mohla předčit jeho očekávání a říct ještě něco šílenějšího?