Gallirea - Příspěvky uživatele

20. Zkus v sobě najít/použij Vlčíškovu magii
<< Asgaar

Odin zamířil z lesa pryč. Už dávno chtěl bejt v trapu, ale nějak mu to nevycházelo. Když konečně dostal vlčata jen pod svou tlapu, magie je teleportovala přes půl světa a pak si to nakráčela rovnou do smečky. Akorát dělaj problémy, pomyslel si mrzutě. A jak se vybavovali s tím hnědým cizákem! Ale před ním? Ani slovo necekli, že by se jeden v jejich společnosti unudil k smrti. Přitom mluvit už uměli. "Teďka půjdem do hor, chci vám ukázat v jakym prostředí jsem vyrůstal. Dokonce začíná zima, ideální čas," sdělil jim s úšklebkem. "Nejdřív ale očíhnu úkryt. Jestli tam náhodou nebydlí někdo jinej," dodal spíš jen tak pro sebe. Ale pochyboval o tom. Úkryt byl dobře skrytý a co si budem, ne úplně pro pohodlný vlky. Moc bezďáků by se tam asi nenastěhovalo, i když ho nechal chvíli bezprizorně.
Cestou přemejšlel co dělat, aby nechcíp nudou. Vlčata očividně neměla náladu na to kecat s nim, a on nechtěl kecat jen tak se sebou. To mohl i ve svý hlavě, ne nahlas. Magie, mohl bych je trénovat, napadlo ho. Měl jich mít už pěknou řádku, ale používal je jednou za uherskej rok. To chtělo změnit. Byla tu hlavně jedna, co ho zajímala nejvíc. Tehdá na hoře potkal kouzelnýho dědka a vyškemral si magii spojenou se zimou. Ze zimy byl a do zimy se furt vracel. Takže v létě trpěl až to bolelo. Jak byl chladný vevnitř, potřeboval být i navenek. Zkusil kolem sebe ochladit vzduch. I tak už byla kosa a foukal vítr, takže netušil, jestli to nějak fungovalo. Měl pocit, že jo. Dokonce zahlédl pár sněhových vloček, které se kolem něj snesly. Nebo ho jen šálilo oko, to byla taky možnost.

>> Valhalla

Hello hello, nabízím tady pár mnou navržených vzhledů :D Preferuji oblázky, křišťály a drahokamy, min cena je 10 drahokamů/20 oblázků/5 křišťálů

1. Gray mask

2. Silver

3. Brownie

4. Dark silver

5. Brown stripe

6. Gold stripe - prodán Vajrovi

Vlk po návalu Odinových otázek trochu sklapl a skoro až znervózněl. Možná to bylo i tim, že děcka po jeho příchodu skoro zamrzla. Odin potlačil nutkání protočit oko a snažil se furt tvářit co nejvíc normálně. Pozorně poslouchal, o co všechno byl hnědák ochotný se podělit. Oba? Takže dva alfáci. Otec a syn? Bratři? Smečka stará minmálně několik let, rozsáhlá, ukládal si informace v hlavě. Ne že by něco plánoval, i když to bylo časté. Prostě jen byl rád v obraze. Vědění bylo stejně mocný jako hrubá síla, a hodilo se mít oboje. "Díky, v nouzi na to budu pamatovat," přikývl na hnědákovu poslední nabídku, i když ji nebral úplně doslova. Přeci jen nemluvil s alfou, jen s řadovým členem. Ten věděl prd, co se vedení honí hlavou. "No, už tady nebudem zdržovat, určitě máš lepší věci na práci," odkašlal si a pohledem hodil po vlčatech, ať se připraví na odchod. "A dík za hlídání," ušklíbl se lehce nakonec, protože to si nedokázal odpustit.
"Děcka, jdeme!" zavelel pak a rozešel se z lesa pryč. Celkově to bylo divný setkání, ale Odin měl docela čuch na to, jak se v jaké situaci chovat. A smečku si proti sobě poštvat nechtěl. Prozatím.

>> Vyhlídka

Vlk byl zpočátku obezřetný, ale to se dalo čekat. Kdyby byl Odin stále daleko na severu, už by cizáka držel pod tlapou. Tady se očividně všichni kamarádíčkovali i ve smečkách. Jakmile teda nahodil ztrápený výraz a trochu si postěžoval na rodičovské starosti, hnědák se taky začal chovat přátelsky. "Jasně, jsou přeci po mně," přikývl hrdě, když mu vlk vychválil potomky. A možná to nebylo jen hrané, ale to věděl jen on sám. Následně mu však zhořklo v držce, když hnědák zmínil, že snad hledaj nějaký pitomý vrby. "Ne, vrby nehledáme. Máme domov nedaleko, netřeba se cpát k vám," slušně odmítl tu nabídku nenabídku. Možná pro vlčata by smečka byla lepší volba, ale Odin by prostě nějakou alfu nad sebou nepřekousl. To bude radši tulák dokud nechcípne.
Přesto se ale začal vyptávat, když už tu byl, byla by hloupost tu příležitost zahodit. "Ah, Asgaarská smečka. Možná jsem o ní už něco málo slyšel, ale raději se toulám. Sídlíte tu už dlouho? A co vaše alfy, rád bych byl v obraze kdybych na ně někdy narazil." Vyptával se poměrně nonšalantně, jako by mu na těch informacích ani nezáleželo. Ale popravdě se z vlka snažil dostat co nejvíc, když se zdál jako neškodný. "Jsme ze severu," odpověděl neurčitě. Jejich úkryt byl odtud opravdu severně a Odin odtamtud pocházel, takže lež to nebyla. Nechtěl ale zase vykecat všechno o sobě nějakému cizákovi. Chtěl jeho oškubat o informace, ne obráceně.

<< Tulipánová louka

Odin byl poměrně znalý stopař. Minimálně tak, aby si v téhle situaci dokázal poradit. Navíc, jakmile stopu vlčat našel, nemohla být daleko. On měl mnohem větší nohy a dělal svižnější kroky, proto je musel dříve nebo později dohnat. Jestli furt nejsou ovlivněný magií, problesklo mu hlavou. Pokud lítala stejnou rychlostí jako od jezera, možná se snažil marně. Nehodlal ale přestat, co by to byl za vlka kdyby se při nejmenším problému vzdal? Potřeboval je najít, jedno v jakém stavu. Nebo potřeboval počkat, dokud ho hledání nepřestane bavit. Vlčata byla přeci jen nahraditelná.
Znepokojeně nakrčil čenich, když se jejich pach zdál bližší, ale zároveň s ním ucítil smečku. Musela v tom lese být dlouho, protože to tu bylo přímo nasáklé vlčímy pachy. Odin se na chvíli zarazil a zavzpomínal, ale o zdejších smečkách toho moc nevěděl. Nikdy ho nezajímaly. Čas to změnit, ušklíbl se. Možná už bylo na čase. A když mu vlčata takhle nahrála, co by se té příležitosti nechopil. Trochu se uklidnil, protáhl všechny končetiny a nahodil neutrálně přátelský výraz. Už dlouho si nehrál.
Opravdu netrvalo dlouho a vlčata měl na očích. Spolu s nějakým vlkem. Byl hnědý a zela obyčejný, minimálně vzhledem. Nuzák. Odin svoje lehké zklamání ale nedával znát, místo toho svižně přiběhl ke skupince. Vlk na jeho vlčata mluvil klidně, nevypadalo to, že by byl nepřátelský. "Zdarec, koukám že jsi našel moje děcka!" pozdravil a úlevně se na vlka podíval. Jako by byl ztrápeným otcem, který má se svou ratolestí jen samé problémy. "Omlouvám se, že ti sem vlezli. Měli jsme trochu problémů s magií, však to znáš, příšery a tak," pousmál se. Gallirea byla dost magická a kdo tu sílu neznal, musel být nováček. "Doufám, že naše přítomnost ti neva, děti se se smečkama ještě moc neobeznámili, určitě nevěděly kam lezou. Snad ti to nepřidělalo moc starostí, hnedka se odsud uklidíme," povzdychl si pak. "Jinak, co je tohle vlastně za smečku? Nikdy jsem tu nebyl," konečně se dostal k jádru své zvědavosti. Měl za to, že nahodil docela diplomatický přístup a vlk by vůči němu neměl být tak obezřetný. Navíc měl dva malý a roztomilý kašpárky, co mohli udělat smutný oči.

<< Esíčka

Vyhrabal se z vody a docela litoval, že tam vůbec lezl. Ne, že by byl Odin nějakej pedant na kožich, ale taky nerad vypadal jako špindíra. A ta mlha tomu dneska moc nepomáhala. Bude schnout dlouho a špatně. Ještě, že byl na zimu zvyklý.
Každopádně to asi k něčemu bylo, protože jakmile se prošel dál po louce, chytil do čenichu pachy svých děcek. Byly tu obě a vypadalo to, že jsou v pohodě. Byly to docela čerstvé pachy, navíc nikde necítil krev, takže otevřený zranění asi neměli. Hlavně jestli si nenatloukli kebuli. Ještě aby se z nich stali blbečci, zděsil se trochu. Jaká by to byla potupa mít za syna idiota? To by se ho radši zbavil, dokud byl čas. Ostatně i pro to vlče by to byl lepší osud. Dál nad tím ale nepřemýšlel, protože by se stejnak nedobral k reálné odpovědi. Na to musel ty vlčata najít, a to co nejdřív, aby jejich stopu neztratil.

>> Asgaar

<< Mahar (přes Hadí ocas)

Netušil, jestli jde správně, ale předpokládal, že jo. Měl možná jen jedno oko, ale úplně slepej nebyl a viděl aspoň přibližnej směr, kam vlčata zmizela. Nemohl si ale být jistý tím, jestli je najde. A pokud jo, tak jestli budou živý. Co když exli? zakřivil tlamu jako by kousl do něčeho kyselého. Ta myšlenka se mu moc nelíbila, udělal už takové oběti, aby je vůbec přivedl na svět a udržel na živu. Dokonce lovil pro cizí! Doufal, že aspoň Yggdrasil to přežil, o toho mu šlo nejvíc.
Vylezl z močálů a dal se lehce jižně. Jak daleko asi mohli letět? zapřemýšlel. Byl to divný let, sice z jezírka tak jako vystřelili, ale vypadalo to spíš jako by je něco nadnášelo. Megie pitomý, zakoulel okem následně. Bylo fajn, když je mohl ovládat on. Ostatní...? To už mu nebylo po chuti. Za neustálého rozhlížení se kolem přešel až k nějakému potoku. Řece. Chvíli váhal, jestli ji má překročit, ale nakonec se do toho dal.

>> Tulipánová louka

Odin se v malé chvíli nepozornosti zaměřil na malé gumové potvory, jenže tím přišel o svoje potvory. Vlčata se očividně nedokázala ubránit, a příšerek tu bylo příliš na to, aby je sám dokázal odehnat. Naštěstí si všiml, že krom nepříjemného slizu příšery nepředstavovaly mnoho nebezpečí. Neměly ostré drápy ani jedovaté zuby. Byly prostě slizké a otravné.
Byla škoda, že měl jen jedno oko, protože to zaměřil na ty dva pobudy, co tu byli taky a rvali se s tím největším kusem gumy. Docela obstojně ovládali magie, až byl Odin skoro fascinován. Přestal ale dávat pozor na děcka, která konečně podlehla útokům příšer. Docela překvapeně sledoval, jak se vlčata obalená slizem najednou rozhopsala kolem vysokou rychlostí a nešla zastavit. "Hej!" křikl po nich a zamračil se. Jak je dostanu do normálu? To už ale spadla obě dvě do jezírka. Odin svižným krokem přiběhl ke kraji. Neuměj plavat... Aspoň se to naučej, pomyslel si a okem skenoval hladinu. Hodlal nějaký čas počkat a pak je kdyžtak vylovit. Co ale nečekal byl fakt, že vlčata najednou vystřelila z jezírka do vzduchu a najednou mizela za obzorem. Odin naštvaně zavrčel, jak to v něm zabublalo vzteky. Nechal příšery být, i když chtěl zůstat a sledovat jak se to vyvine. Místo toho se rozběhl směrem, kterým letěla jeho vlčata.

>> Esíčka (Přes Hadí ocas)

//Idk jaké je pořadí, ale prostě hodím post ^^'

Volba B: zaměřit se na malé potvůrky

Odinovi bylo od pohledu jasné, že bahnitá příšera v jezírku bude nějak spjata se zdejší magií. Na jiných místech - normálních místech - se takové věci nevyskytovaly. A přesně proto měl Gallireu tak rád! Bylo to tu přesně tak akorát šílené, aby se měl čím zabavit. Zrovna si děckám stěžoval jak se nudí a ejhle, málem zakopl o nějakou příšeru a dokonce si užil sledování, jak schramstla rovnou dva celé vlky. Samozřejmě mu bylo šumák, co se s nimi stane.
Co už se mu líbilo o něco méně byly jakési odlitky z příšery, které vytvořila. A Jedna si to štrádovala rovnou k nim. Kdyby byl Odin sám, možná by se zkusil nějak vypařit, dělat, že tam není a jen z povzdálí sledovat. Ale měl s sebou vlčata. A věděl, že jsou ještě dost malá na to, aby se sama ubránila. Kdyby byli dospělí, byla by to jiná věc, ale momentálně ještě nechtěl, aby mu exli. Takže bylo jeho povinností je ubránit, minimálně tak, aby to alespoň přežili. Obě děcka se při pohledu na příšeru naježila a něco začala prskat. Odin byl víc zaneprázdněný sledováním dění okolo, než aby opravoval Yggdrasila, který zase používal špatný jazyk. Tentokrát se rozhodl to přejít bez poznámky, ale jen kvůli situaci.
Obranně se postavil před vlčata a zatarasil příšeře cestu vlastním tělem. Nečekal, až se dostatečně přiblížila, šel jí naproti. Stále netušil, z čeho je vlastně stavěná a co všechno umí. "Pojď si hrát," zavrčel a vycenil zuby v úsměvu. Nejdřív se rozhodl po ní seknout kovovou nohou, i když nečekal, že by to způsobilo nějakou škodu. Jestli opravdu byla z bahna a formovala se jak chtěla, bude na ni platit hlavně magie. Ještě že nějaké docela zkušeně ovládal.

<< Mahar

Role se prohodily a teď pro změnu mluvil Yggdrasil. Odin střelil okem po dceři, která najednou vypadala zamlkle a vyděšeně. To má tak nahnáno z trapnejch močálů? zakoulel okem otráveně. Proč nebylo ani jedno vlče po něm? Byli snad i jeho, nějak pochyboval že by Lacrima měla dost odvahy mu zahnout. Moc jako on ale nevypadali a co hůř, vůbec se tak nechovali. Dá se to ještě přeučit? zamýšlel se, zatímco opatrně našlapoval v močálech. Jeden si vždycky musel dávat pozor. Doufal, že si z něj vezmou příklad.
"Nejdem. Nudim se tak si hledám zábavu," odpověděl zmatenému Yggdrasilovi. "Lovit můžem pak," dořekl, aby bylo jasno že na lov stejně dojde, jen se zatím posouvá na dobu neurčitou. Otázka o lovu ale nebyla to poslední, co vlčkovi z tlamy vylezlo. Odin zavrčel, když slyšel cizí slovo. "Mluv normálně!" štěkl po vlčeti. Napodruhé se naštěstí opravil a ptal se na Danteho. "Kdože?" Odin nakrčil obočí, než mu došrotovalo koho asi myslí? "Lacrimy spratek? Ten je tam, kde má být. S ní," odpověděl, jako by to snad bylo jasné. A taky že bylo, jemu. "Furt to nechápete? On patří jí a vy mně, tak jsme se s Lacrimou domluvili, než jste vůbec vznikli. A na světě jste jenom proto, že jsem si to umanul," dodal docela seriózně. Viděl, že Yggdrasil projevil alespoň kousek severské nátury a zvážněl, proto mu odpovídal stejným rázem. Navíc bylo důležité, aby tohle už konečně pochopili. "Do takové rodiny jste se narodili, vlk si nevybere," pokrčil pak rameny a ušklíbl se.
Odinovo vysvětlování ale přerušily zvláštní zvuky. Slyšel čvachtání a ihned zpozorněl. "Hele a už se někdo topí! Máme šťastnej den! Třeba nám z toho i něco kápne," energicky máchnul ocasem a vydal se po zvucích. Nebyly to ale zvuky topícího se, to poznal hned po chvíli. Navíc nebyl slyšet žádnej křik, nebo obecně jinej zvuk krom toho čvachtání. A když se vyloupnul zpoza stromu, prudce zastavil a lehce se zježil. V malém jezírku se totiž nacházel nějakej divněj tvor. Zastoupil vlčata, aby byla za ním a obezřetně tu věc pozoroval. Byl docela zvědavý co to je a co to bude dělat?

<< Zarostlý les (přes Hadí ocas)

Yggdrasil byl překvaapivě mlčenlivé vlče. To asi zdědil po Lacrimě, protože od Odina to rozhodně neměl. Každopádně poslouchal, bez odmlouvání nebo scén vyrazil za Odinem lovit. Dcera se taky přidala, ale ta už byla aspoň o něco zvídavější a nebála se klást otázky. "Kamzík je takový velký zvíře s rohama co umí skákat po skalách," zahlásil asi tak co věděl. Nikdy moc nezkoumal, co jedl. Hlavně, že se to jíst dalo.
Pravda byla, že se nudil. Nudil se docela často, ale poslední dobou jako by ztrácel chuť s tím i cokoli dělat. Možná za to můžou ti haranti? okem zkontroloval, jestli za ním furt jdou. Upřímně to s vlčaty neuměl, necítil ani potřebu se to naučit a to už měl vlastní. Vnímal je jako zodpovědnost, takové dva malé balvany co za sebou dobrovolně tahal. A občas to bylo unavující, potřeboval trochu adrenalinu do života. "Změna plánu, nejdřív vám ukážu něco jinýho," zašklebil se nadšeně, když ho do čenichu udeřil nepříjemný smrad vedlejšího území. Vzít vlčata do močálů? Geniální nápad! potěšeně se zazubil a zamířil po smradu. "Tohle jsou močály!" široce se rozmáchl kovovou tlapou, když dorazili na místo. "Dá se tu užít spousta srandy, třeba sledovat jak se někdo topí v bahně," zašklebil se na vlčata. "Takže si pěkně koukejte pod nohy, protože já vás z ničeho tahat nebudu," doplnil na objasněnou. Vlastně je sem zavedl jen tak, chtěl vidět jak si s tímhle terénem poradí. Proto se rozešel hlouběji do močálů.
S čím ale nepočítal byly čerstvé pachy docela větší skupiny vlků. Bylo tu překvapivě živo, na to jaký hnusný místo to bylo. Něco se děje? Hmmm? zkoumavě přimhouřil oko a vydal se po jejich stopách. Jestli se něco dělo, neexistovalo že u toho nebude.

>> jezírko Lavender

// změna přechodu i s Yggdrasilem a Odine

>> Mahar (přes Hadí ocas)

1. Navštívit všechny ostrovy na Gallirei (Papouščí ostrov, Bobří ostrov, Palmový ostrov) 2 body
2. Vzít Yggdrasila na výlet na sever a projít s ním hory. (od srázu přes Ragar, sviští hůrky až po sněžné hory) (4 body)
3. Potkat někoho s magií elektřiny a přiučit se od něj (1 bod)
4. Uspořádat děckám stezku odvahy. Alespoň 3 strašidelná zastavení a 3 posty (3 body)

Odin pozoroval snahu vlčat nejdříve z dálky, ale po chvíli přešel blíž. Viditelně to vlčata rozhodilo, ale netušil proč. To vypadal až tak děsivě? Co zatím potkal na gallirei byli samí spratci, tak nějak čekal, že jsou taková všechna vlčata. Ale ta jeho se zdála poněkud ustrašenější, než by si přál. Nespokojeně mlaskl a přelétl je všechny pohledem, než se zeptal jestli chtěj žrát. Usoudil, že bude vhodnější je lov naučit rovnou prakticky, teorie se stejně při akci vykouří z hlavy a zbydou jen instinkty.
Nejdřív se vyjádřil ten Lacrimy, ale ten ho nezajímal. Pak se ozvala i jeho vlčata, která o lov očividně projevovala zájem. Odin se spokojeně ušklíbl a rozhlédl se kolem. V tomhle lese se určitě lovit nedalo, i on by si musel pomáhat magií a to bylo moc práce. "Ukážu vám to nebo se ke mně můžete přidat," odpověděl dceři, ale významně se podíval na Yggdrasila. Ten to měl víceméně jasné, prostě se účastnit musel. Umět lovit byla důležitá schopnost a Odin chtěl, aby se to naučil co nejdříve. "Ale ne tady, musíme jinam," zamumlal si spíš pro sebe. Moc tohle okolí neznal, znal spíš sever. A proto se rozhodl vydat tam. Byl tam ten les kde s Lacrimou lovil kamzíky, když byla březí. Kamzík měl ideální velikost pro tolik hladových krků, proto Odin zamířil zpět. "Pojďte za mnou, budeme lovit kamzíky," rozkázal a rovnou se rozešel směrem k lesu. Zatím byla tma, ale odhadoval, že stejně dojdou za světla. Vlčata nebyla zase tak rychlá a nechtěl je před lovem moc uhnat. Jinak by na jejich stav moc nehleděl, ale teď to byl důležitý faktor.

>> Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)

<< Vyhlídka

Odin sice prozatím souhlasil s cestou na jih, ale po krátké době si to docela začínal rozmýšlet. Vlčata se docela táhla, měla oproti němu malé nohy a trvalo věčnost, než vůbec slezli z jejich hory. Takhle tam dojdem za rok, ušklíbl se otráveně. Zas tak ho ten Lacrimy bratr nezajímal, takový úsilí pro pitomou návštěvu fakt vynakládat nehodlal. Navíc měl s Yggdrasilem vlastní plány. Zatím byl lehce nakrknutý, že se vlček víc upíná na matku. Bylo to přirozené, ale hodlal ho to rychle odnaučit, protože patřil jemu. On měl být ten vzor, ne Lacrima. Co teď? cestou přemýšlel. Nemohl na ně používat magii do nekonečna, na to neměl energii ani nervy. Potřeboval si Yggdrasila získat jinak i přes jeho jasnou počáteční nevoli. Ale vztahy nebyly zrovna Odinova silná stránka.
Vůbec mu nevadilo, když se na chvíli zastavili v lese pod horou. Stejně už od návštěvy Vrbáku docela upustil, tak mu bylo jedno jestli tam dojdou nebo ne. Aspoň se nebudem muset vracet daleko. Lacrima se na něco ptala, na což jen mávl tlapou ať si dělá co chce, potřeboval si uspořádat myšlenky. V hlavě se mu ale za notnou chvíli neurodil žádný geniální plán. Možná ho z toho přemýšlení akorát začínala bolet, proto si řekl že to nechá bejt. Nechá tomu přirozenej průběh. Okem našel vlčata i Lacrimu, jak je učí lovit. Zatím na to šla zlehka a vypadalo to, že jim ukazuje jak se plížit a vystartovat. To bylo chytré i když poněkud zdlouhavé učení. Nejlepší je stejně zažít si to na vlastní kůži, pomyslel si Odin. Všechna teorie se mohla zdát lehká, ale opravdový lov záležel na spoustě jiných věcí, než jen na správné technice. Jedinou útěchou mu bylo, že Yggdrasilovi šel ten pohyb asi nejvíc, i když to nebylo stoprocentně ono.
Přešel přímo k nim a chvíli je sledoval jak to zkouší. Z jeho pohledu na tom nebylo co zkazit, ale vlčata byla vlčata. Podivně se v tom pohybu kroutila a balancovala. "Mátě hlad děcka?" zeptal se po chvíli pozorování. Předpokládal, že by jim pomohlo se lovu účastnit, nebo ho alespoň vidět naživo.