Gallirea - Příspěvky uživatele

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 3/4

"No jasný, za všechno můžu já," zakoulel Odin okem, značně otráven. Nebylo divu, však se tu vybavoval s tím divným vlkem už tak dlouho a k ničemu kloudnému ještě nedošel. Litoval, že za ním kdy běžel, i když si zprvu myslel, že je to jeho bratr Lodur. "Radši mi koukej vyklopit, co seš zač, nebo ti vyprášim ten bílej kožich že tě ani vlastní máma nepozná." "Ále, to bys přeci bratrovi neudělal? Láskou nejdál dojdeš, Odine," zatvářil se moudře Vlčíšek a posadil se do sněhu. Už když jeho bílej zadek dopadl na zem, Odin na chvíli spatřil problesknout svého bratra. Ale jednou mrkl, a bylo to pryč. Čelil nějaké neznámé entitě a nevěděl, co dělat. Taky ani nemohl nic dělat, byl prostě ponechán napospas svému osudu. "Už tu ale se mnou trčíš dost dlouho, tak co mi chceš? Šarvátce se vyhejbáš, ale ani na otázky neodpovíš," odplivl si na zem otráven celou touhle situací. Inu, přišel jsem ti poděkovat, že jsi se všech zbavil. Léta jsem se snažil o to samé a teď se to povedlo tobě, a jak krásným způsobem! Můžeš mi dát svůj autogram?" zaculil se bílý vlk nadšeně a natáhl k Odinovi kus ledu, na který se skepticky podškrábl. "Loudile, co po mě chceš podpis? Sotva se ti k něčemu upíšu, abys věděl!" prohlásil významně, ale podpis už tam byl a nemohl ho vzít zpět. "To je v pořádku, Odine, nic po tobě nechci, fakt jen autogram. Moje oči žasly, když jsem viděl jak jsi sněhem pokryl veškerý svět! Tolik sněhu jsem v životě neviděl, a navíc pohřbil všechny ty bídníky co si nezasloužili svá přání."

Přidáno.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi (má nárok i na odměnu z rozcestníku) 2/4

Odin didn"t care who the wolf was. He impersonated one of his brothers and that was sinful enough in his eyes. He leapt and attacked the white one. "I"ll make you regret you were ever born! I sure know my brothers and you are not one of them!" he yelled at him angrily. The white wolf who called himself Vlčíšek moved to the side skillfully and Odin hit snow. He fell in a snow pit like a little pup. "Get over here now! How dare you!" he hit the snow angrily with his paw. He didn"t even notice, that the metal arm was back to normal. He was in a dream about the past. Where his injury not yet happened.
"Look here Odin, I really am your brother. Only brother in fact. You don"t have any other sibilings. Its just you and me," the white wolf said knowingly. Odin furrowed his brows and looked around. He was... kinda right? His family was gone. He and Vlčíšek were the only wolves in this wast snowy land. "But where are the others? I clearly saw them just now, didn"t I? What happened?" he was confused. Did he really see his family or not? Was he hallucinating? Was he mad? It"s your fault, of course. You did this, Odin," said Vlčíšek calmly.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi (má nárok i na odměnu z rozcestníku) 1/4

Odin se uložil ke spánku a za chvilku byl tuhý jak mrtvola. Když věděl, že mu nehrozí žádné nebezpeční, neměl problém usnout rychle a tvrdě. A tentokrát se mu dokonce začaly zdát i divné věci. On si ale samozřejmě neuvědomoval, že je ve snu.
Procházel se po zasněžené krajině. Vlastně to vypadalo, jako by byl zpátky doma, tam, kde se narodil. A Odin si to dokonce i myslel, v dálce viděl mizející zadky svých bratrů. Ušklíbl se a kopl do vrtule, musel je dohnat za každou cenu. Přeci nemohl být poslední. Prudce se rozběhl a za chvilku už je měl na dosah.
"Lodure!" zakřičel na nejbližšího z nich, skočil a celou vahou ho v běhu srazil. "Au! Co to propáníčka vyvádíš?" ozvalo se naštvaně. Ale nebyl to hlas jeho bratra. Odin sebou škubl a nakrčil čumák. Vlk před ním přeci vypadal jako Lodur, proč tak nemluvil? "Co seš zač?" vyštěkl agresivně. Nějaká věc posedla jeho bratra? "Já jsem přeci Vlčíšek, tvůj bratr," ohradil se vlk a celý se oklepal. V tu ránu byl bílý jako sníh sám. Už ani jako Lodur nevypadal. "Blbost. Nemám žádnýho tak pitomě pojmenovanýho bratra. Navíc se nám vůbec nepodobáš, jak vzdlehem tak povahou," zamával nad tím tlapou. "Nene, jsem fakt tvůj bratr. Musíš mi věřit, Odine," ohradil se vlk skoro až dotčeně. Odin na něj místo toho zavrčel. "Kecky! Dám ti co proto!" rozhodl se. Ať už byl cizák kdokoli, vydávat se za jeho rodinu neslo svý následky.

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Vlčice si očividně nic nenechala líbit. Nejen, že se cpala do konverzace ostatních, ale vůbec se za to ani nestyděla. Odin znechuceně nakrčil čumák. "Škoda, pokračuj tak dál a někdo ti tu svéprávnost jednou sebere. Osobně mu pak poděkuju," odfrkl si. Už věděl, po kom je ten Lacrimy spratek tak držkatej. Učila ho jen samý dobrý věci, jak tak koukal. Co o to, možná by ho za to i pochválil, kdyby to ten malej šmejd obracel proti komukoli jinému. Ale on se zaměřil na Odina. No, asi je o něj postaráno, ušklíbl se. Jedním uchem špicoval a odposlouchával rozhovor sourozenců. Lia, sestra Lacrimy. Lacrima zůstala v lese. Zapsal si všechny nové informace a nemohl si odpustit posměšný škleb na vlče. Ani vlastní matka ho nechtěla, hodila ho na krk příbuznejm a vypařila se. Vybral jsem si dobře. Oba se pak rozhodli zdrhnout. A dobře jim tak, Odin už odpočítával urážky a jestli by jich přišlo víc, vyprášil by jim kožichy rodina nerodina.
Jeho vlčata vypadala po odchodu bratra dost zaraženě. Dcera se málem rozbrečela a Yggdrasil vypadal nakrknutě. Odin zakoulel okem. "Budiž vám tahle situace jako lekce," ušklíbl se jenom. "Váš bratr je očividně k ničemu. Lacrima ho opustila a on si vybral svojí stranu. Ne vás." Kdyby se vlče doprošovalo, Odin by možná svolil a ujal by se i jeho. Přeci jen měl polovinu jeho genů. I když ho matka odkopla, on ještě netušil proč. Klidně by mu dal šanci. Ale to si ten spratek malej pěkně pokazil, když se mu jal nadávat hned co ho uviděl. Odin si ho sotva pamatoval, upřímně si myslel, že to vlče na něj muselo dávno zapomenout. Ale místo toho byl nenáviděn. "Beztak za to může ta hrbatá obludka. Motá si ho kolem drápu. Je to hloupé vlče..." dodal si spíš tak pro sebe. "Nikdy nepočítejte s tím, že si vybere vás. Dneska nenáviděl zatim jenom mě, ale uvidíme, jak to bude příště," varoval ještě svá vlčata, aby si nedělali zas tak velký naděje na vztah s posledním. Tenhle bratr byl ztracenej a mohl se kdykoli obrátit i proti svým sourozencům. Aspoň tak to Odin viděl.
"No, dost už bylo přemejšlení nad timhle ošklivym setkáním. Co takhle jít cestovat?" navrhl a všechny myšlenky na posledního hodil za hlavu. Pár kroků do neznáma a dokonce už na něj zase zapomněl. Místo toho si vymyslel další aktivitu. Přál si objevovat svět, získávat nové zkušenosti a poznávat nová místa a vlky. Cestování měl rád, a ve společnosti bylo ještě lepší. Navíc považoval za důelžité ukázat vlčatům svět a naučit je přežít. Měl bych je vzít i lovit, pomyslel si. "Je něco, co byste chtěli vidět? Existujou moře, velký kaluže slaný vody. Pouště plný písku, různý řeky a vodopády a podobný kuriozity jako ta pláň s vybuchující vodou. Já procestováno mám, můžu vám ukázat co jen budete chtít," ušklíbl se vševědoucně. Snažil se vlčatům ukázat, že je nejlepší. Lepšího průvodce by jeden těžko hledal, a Odin své služby nikdy nenabízel. Takže by si měli vážit jeho ochoty. "Jdem," zavelel pak. Jakmile se jednou k něčemu rozhodl, nic ho nedokázalo zastavit.

>> Dlouhá řeka

Zkus postavit iglú

Odin se cítil docela dotčeně, že jen přišel a všichni mu začali nadávat. Co komu udělal? Ani ty dva neznal. Nebo si to alespoň myslel. Ze vzteku po vlčeti hodil sněhovou koulí, a to se mu potom dostalo odplaty, kdy se proti němu spikli. Vyměnil si s nimi pár kol, dokud ho to nepřestalo bavit. Pak už jenom uhýbal, dokud koule nepřestaly létat. "A ptal se tě někdo na názor ty vomalovánko?" vyštěkl po vlčici, co přitáha s tím spratkem. Vůbec se do toho nemusela zapojovat, vlastně by docela zapomněl, že tam stojí, kdyby se neozvala. Navíc je ošklivá jak noc, zakoulel okem.
Sledoval vlčata jak se nadšeně objímaj a žvatlaj do toho tim divnym jazykem. V tu ránu mu došlo, co jsou ti dva zač. Poslední vlče,
- Lacrimy vlče, a nějaká příbuzná. Asi. Smrděla podobně, tím si byl Odin jistý. "Jhfebv fdjvhhdjsv jh fdhu sdjv," vyblekotal na ni přeafektovaně, když si něco mrmlala ve svý hatmatilce. "Mluv normálně, jestli se chceš bavit. Jinak dej pokoj," zašklebil se znechuceně nad celou touhle situací. Bylo pod jeho úroveň se tu s ní vykecávat. Ale řekl si, že dá vlčatům příležitost se vidět. Bylo mu to docela jedno, spíš ho zajímalo, kde je jejich matka a proč není s nejmladším.
Z nudy si začal plácat sníh kolem sebe do jakési stavby. Byla to taková malá hradba, možná aby se schoval, kdyby po něm zase začali házet koule. Spíš ale neměl co dělat a chtěl zabít dlouhou chvíli. Netrvalo totiž dlouho a stavba se začala docela úctyhodně rozrůstat do výšky i do šířky.

13. Zúčastni se koulovačky

Nechával se tahat svými vlčaty na sáních a vůbec se za to nestyděl. Ba naopak, nadšeně pokřikoval a provokoval, aby tahali silněji a rychleji. Yggdrasilovi z toho asi málem praskla cévka, protože v jednu chvíli na něj naštvaně vyštěkl. A než Odin stihl udělit trest sám, karma se o to postarala a vlk si dal na držku. "To máš za tu urážku," poušklíbl se Odin posměšně. Yggdrasilovi to ale asi nestačilo, protože se nakrknul a začal sáně tahat docela nevybíravým způsobem. Škubal tak silně, že se Odin bál, aby si neurval zuby. "Bezzubej budeš vypadat jak retard," poznamenal pouze a použil drápy své mechanické nohy, aby se do klacku zasekl. Tak neměl s udržením rovnováhy skoro žádný problém.
Dojeli z kopce až dolů, kde vlčatům už došly síly a svalili se do sněhu. Odin na to jen nespokojeně mlaskl a na Yggdrasila hodil kupku sněhu, když se začal dožadovat svý jízdy. "A proč bys jako měl mít právo se taky vozit?" zvědavě pozdvihl obočí. Syn si začínal docela dovolovat. A což o to, Odin byl možná radši, než když vlče jen mlčelo. Rád debatoval a rád se hádal. I s vlastními potomky. "Ale máš smůlu, protože máme společnost," odpověděl pak a tlapou mávl na svojici stojící opodál. Čuměli na ně jak telata na nový vrata. Hlavně ten malej skřet, co se pak podíval na Odina a vykřikl 'krysa'. Co jsem komu proved? Odin se zamračil, protože si byl dost jistej, že ty dva nezná. Pravda, že smrděli povědomě, ale odkud? Ksichty si nevybavoval.
Rozhodně to ale nehodlal nechat být jen tak. Co to bylo za nevychovanýho spratka, nadávat na potkání? Do tlapy nahrabal pěknou kupku sněhu, kterou vzápětí po cizím vlčeti vší silou mrštil. Nebyl daleko, takže svý mušce docela věřil. "Komu říkáš kryso, ty harante?!" křikl přitom. Ta mařka vedle by si ho měla hlídat, zakoulel okem. Dnešní mládež byla strašná. Ještě, že jeho děcka šly příkladem. Co by taky ne, pod jeho výchovou. Spokojeně se na ně podíval, ale zjistil, že se taky chovaj nějak divně. Proběhla krátká výměna nevěřícných pohledů a jmen, aby Odinovi došlo, že vlčata se znaj. "Co vy jste jako zač?" podezřele nakrčil čenich a přejel cizáky pohledem. Komu se to jenom podobali? Když jsem zapomněl, tak to nebyl nikdo důležitej, mávl nad tím tlapou. Bylo mu to buřt, zajímalo ho, co budou dělat teď.

11. Nechej se svézt na provizorních sáních někým jiným / Popovez někoho na provizorních sáních
<< Ragar

Chvilku si nahoře plácali různé výtvory. Odin si dělal sochu, zatímco vlčata se o to alespoň snažila a pak prostě dělali blbiny. Moc se o to nezajímal, jelikož byl zahloubaný do své práce. Dokonce natolik, že původně krátká přestávka se mu trochu protáhla. Ale to bylo asi ve výsledku dobře. Když byl se svým dílem hotov, zavelel k odchodu a šlo se.
Jen co sešli z úplného vrcholku trochu níž, Odina napadla další švanda, co už dlouho neprovozoval. "Hej, koukejte na tamten klacek, trochu se popovezem ne?" houkl na vlčata, když uviděl přímo ideální kus dřeva. Co tím ale myslel bylo to, že on se popoveze. Zatrůnil na dřevě a pohledem je vyzval, jako by to bylo jasný. "Tak šup! Tahejte!" zašklebil se vesele nad vlastní zákeřností. Sotva je nechal odpočinout a už aby makali. Tohle byl tah čistě na to, aby si pohladil ego. Měl rád, když mu ostatní sloužili, samozřejmě. Ale mohl to omlouvat i tím, že trénuje fyzičku svejch děcek. No co, nikdo nechtěl mít v rodině slabka, ne?
"Tak jedeem!" zakřičel, když se vlčata dala do tahání a strkání. Moc jim to teda nešlo, ale nemohl si stěžovat. Někdo za něj dělal práci, už jen to byl důvod k radosti. Byli v místech, kde už nebyl kopec tak strmý, ale i tak byla taková jízda docela nebezpečná. Hlavně, když už se v okolí začaly objevovat stromky, do kterých se dalo narazit. No, Odin si nehodlal hrát na kapitána a kdyby se dřevo moc rozjelo, a opustil by loď dřív, než se rozmajzne o kmen.
"Táhněte pořádně!" komandoval nadšeně, a vyloženě si tu jízdu užíval, i když se táhli docela slimáčím tempem. Přeci jenom byl docela statný a velký, a dvě malá vlčata měla co dělat, aby ho utlačila. I z kopce. Navíc už byli skoro dole a terén byl stále rovnější, takže to šlo hůř a hůř. "Heheheheee!" zachechtal se spokojeně. Připadal si jako král na trůnu, tažený svými věrnými slouhy. A co bylo lepší, slouhové prostě museli poslouchat, protože neměli žádnou jinou možnost. Zato ale měli možnost vidět svého otce v celé své kráse. Takového, jaký byl normálně, když si nehrál na rodiče. Zákeřný šílenec, který se vyžíval v utrpení ostatních a na nikom jiném, krom sebe mu nesešlo. Holt nemohl bejt falešnej furt. Byla pravda, že na vlčatech mu záleželo o ždibec víc, než na ostatních plebech. Ale zase to nebyl kdo ví jak velkej ždibec. Když byli takhle v soukromí, rozhodně neměl problém jim čas od času ukázat autoritu. Před cizáky si je ale bránil. Byli jeho. Jeho majetek, patřili mu. Proto se taky narodili.

5. Postav vlkuláka

Odin po chvíli ponechal vytí a sledoval, jak se na vrchol dopravují jeho děcka. Obzvlášť dceři to dalo asi dost zabrat. Také zkoušela výt a její hlas zněl chraplavě a vydýchaně. Odin zakoulel okem a povzdechl si. Nemůžu chtít všechno, zhodnotil to. Nikdo nikdy nebude tak perfektní jako on, i když se jedná o jeho vlastní vlčata.
Rozhodl se ale být trochu ohleduplný a na vrcholku se zdržet déle, aby si všichni odpočinuli po výšlapu. Zas je nechtěl zabít, jen zocelit. A aby zkrátil svou dlouhou chvíli, začal si plácat ze sněhu sochu. Dělal to už několikrát, takže trochu praxe měl a šlo mu to od tlapy. Snažil se napodobit sebe, očividně. Ale i tak bylo těžké vůbec vytvořit vlčí tělo ze sněhu. Sníh byl ale docela mokrý a dobře se tvaroval, takže to vypadalo uvěřitelně. Navíc Odin se rozhodl dělat svou podobiznu v měřítku 1:1, takže bylo opravdu poznat, že se jedná o vlka. Uplácal si nejdříve nohy a torzo, potom hlavu a ocas, které se snažil naaranžovat tak, aby ze sochy nepadaly. Byla to docela složitá práce a musel u toho i přemýšlet. Takže ho to zaměstnalo na docela dlouhou chvíli.
Když byl hotov, spokojeně se na své dílo podíval a přikývl. Vypadalo to docela jako on. Samozřejmě, kdyby si pomohl magiemi, tak by to bylo ještě lepší. Ale tentokrát ho ta práce zabavila natolik, že ani nepomyslel na zjednodušení toho procesu. "Půjdem zase dál," oznámil vlčatům, když byl hotov. Teď zase neměl žádný cíl, ale rozhodl se trochu zkoumat kraje, kam se třeba ještě nedostal, nebo kde dlouho nebyl. Lepší, než bloumat jen tak bez cíle.

>> Sráz

22. Vyprav se v noci na vrchol Ragarských hor a vyj na měsíc
<< VVJ (přes Severní Galtavar)

Zanedlouho se stáhlo nebe a byla noc. Cestování v noci nebylo takový labůžo jako přes den. Vlastně to bylo docela na pytel, ale Odin potřeboval trénovat fyzičku. A zároveň tomu chtěl učit i vlčata. Rozhodně nehodlal vychovávat nějaký lemry co jen seděj na zadku a šťouraj se v nose. Proto se u jezera zdržel jen na krátkou přestávku na pití a pak bezeslov pokračoval dál. Na chvíli se i odmlčel, protože teď fakt mluvil docela dlouho a hodně, hlavně po takový době co držel klapačku. Nebyl na to najednou zvyklej.
Když dorazili na úpatí hor, Odin jen pokynul vlčatům hlavou směrem k vrcholu. Až tady se dozvěděli, co bude jejich další cíl. Pro ně určitě o něco složitější, jelikož jedny velký hory měli sotva zasebou a už se drápali na jiný. Odin se zase tolik neunavil, proto ho i zajímalo, jak si povedou vlčata. Nejradši by je poslal před sebou, aby na ně líp viděl, ale to si byl jistý, že by na vrchol vylezli až druhej den. Zas tak trpělivej nebyl, proto šel napřed a aspoň jim bezděčně prorážel cestu sněhem.
Jakmile vylezl na vršek jednoho kopečku, všiml si že poslední dobou tu bylo asi docela živo. Cítil nějaké čerstvé pachy a byl trochu překvapen, protože horské štíty nebyly zrovna místo pro velkou párty. Navíc se tu každou chvilku rozléhalo vytí. Hory byly ale naštěstí dost prostorný, proto zatim v okolí vyloženě nikoho neviděl a doufal, že to tak zůstane. Tahle atmosféra ho hodila do trochy nostalgie z mládí, kdy jeho smečka dělala podobné věci. Snad i z toho důvodu se rozhodl přidat a na chvíli zavýt. Jeho hlas byl hlubší, ale čistý. Vytí zvládal obstojně, i když jako tulák už ho tolik neprovozoval.

<< Gejzírové pole (přes Východní hvozd)

Yggdrasil byl viditelně rozrušený z toho, že mu přání nevyšlo. Odin zakoulel okem. "Protože si přejech chujoviny," odfrknul si posměvačně, ale pak zvážněl. "Entity ti nikdy nesplní takovýhle přání. Jsou víc... materiální," odpověděl po pravdě. Hlavně on sám nikdy nic takovýho nechtěl a nehodlal to zkoušet. Nestálo to za to. A to mu Odin taky řádně vysvětlil. Mlel pantem, že měl pocit, že mu držka upadne. Ale hlavně aby se něco z toho zaseklo těm vlčatům v hlavě. Oba naštěstí poslouchali, už byli naučení. Yggdrasil se ještě omlouval, na což Odin jen mávl tlapou. Omluvy byly k ničemu. "Chovej se tak, abys nikdy nelitoval svýho chování. Jako to dělám já," řekl mu na to.
Vyrazili dál, Odin neměl určitý cíl, ale stačilo se zakoukat kolem a uviděl další hory. Přemýšlel, jestli tam vůbec někdy byl a moc se na to nepamatoval. Čas to napravit, usmyslel si, a hned bylo kam jít. Potřeboval vymetat všude. Hlavně v horách, tam se mu líbilo nejvíc. Dcera se ještě přiznala, že dědulu poprosila o magie. Odin souhlasně přikývl. "Dobrá volba. Vypadá to, že po mně nemáš jen jméno, ale i inteligenci," zašklebil se spokojeně a v duši si oddechl. Bylo by fakt potupný, kdyby na světě běhal někdo s jeho jménem a byl by úplný tuplo. "Máš na mysli něco konkrétního? Jaký magie bys chtěla?" Ne, že by se doopravdy zajímal. Jen fakt neměl rád ticho, když už měl společnost. Potřeboval zabavit svůj mozek, jinak by ho kleplo.

>> Ragar (přes Severní Galtavar)

28. Vyznej někomu city (nemusí být nutně romantické)
<< Zubatá hora

Odin si s Vlčichem vyřešil svoje věci a málem spokojeně odešel, kdyby na řadu nešla ještě vlčata. Nojo. Zasekl se v pohybu a čekal až i oni vysloví svoje přání, proto je sem taky vlastně tahal. A navíc byl fakt zvědavej, co si budou přát. Ale zvědavost ho rychle přešla, jen co Yggdrasil otevřel tlamu. Jakej Dante? chvíli mu šrotovalo, co vlastně syn řekl. "Lacrimy děcko?" nechápavě se zamračil. Než mu všechno došlo, Yggdrasil už se naštvaně hnal pryč. Odin zaskřípal zuby a vrhl pohled po dceři, kterej říkal ať se s tim nepáře a ať nepromrhá tuhle příležitost jako její bratr. Pak se svižným krokem vydal za prchajícím vlčetem.
Dohnat mladého vlka nebylo nic složitého. I když rostl jako z vody, Odin měl furt větší krok a hlavně výdrž a sílu. "Yggdrasile, stůj!" zahulákal, když ho měl na doslech. Sotva k vlkovi došel, rozhodl se do něj pustit za jeho chování. "Tohle už nikdy nechci vidět! Zachovávej si chladnou hlavu," štěkl po něm naštvaně. "Navíc, co to mělo být za přání? Promarnils tu příležitost jako pitomec, k čemu ti ten Dante jako bude? Co tak extra ti může nabídnout?" Nechápal, proč vůbec toho posledního chce zase vidět a být s ním. Byl poslední, určitě slabý a zbytečný. A patřil Lacrimě. Nebýt tohohle přání, Odin by úplně zapomněl, že ještě existovalo i třetí vlče. "Možná je to tvůj bratr, ale patří Lacrimě. Není tvůj a nemůžeš ho vlastnit. Ani s Odine nebudeš navždycky. Rodina je sice důležitá, víc něž nějací dementi kolem, ale nejdůležitější jsi vždycky ty!" Doufal, že ještě není pozdě mu tohle vštípit. Vůbec si nevšiml, že Yggdrasil takhle smýšlí. Nějak mu nedošlo, že ne všichni se rodí takoví necitové, jako byl on sám. "Myslíš, že tu rodina bude navždycky, hah?! Myslíš, že budou všichni tak připravení ti pomoct, až to budeš potřebovat?! A i kdyby byli, co když na ně stejnak nebude spoleh, protože jsou slabí a jen se přiživujou na tvojí oddanosti? Co budeš dělat pak, až tě všichni opustěj?" sarkasticky se zašklebil. "Uděláš nejlíp, když se budeš spoléhat jen na sebe a na ostatní zapomeneš. To platí pro vás všechny. Záleží mi na vás a na tom, aby z vás vyrostli silní vlci," snažil se mu vtlouct do mozku. I kdyby se měl jednoho dne Yggdrasil i dcera obrátit proti němu samotnému, hlavní bylo aby si stáli za svými zájmy. Jestli těmi zájmy bude jeho smrt a on bude dost slabý na to, aby se nechal porazit, tak to byla vůle přírody. Koloběh života. V ten jako jediný Odin věřil, a podle toho taky žil. "Poslední vlče patří Lacrimě. To byla podmínka toho, abyste se vůbec narodili. Určitě ví, co s ním má dělat," dodal ještě, aby syna uklidnil, i když si tím prohlášením nebyl úplně jistý. Lacrima byla docela magor, ale co si dělala se svým svěřencem mu bylo jedno, dokud to neměl na očích. Pravda byla, že v něm furt kolovala jeho krev a kdyby ho někde viděl umírat, asi by mu dal jednu jedinou šanci na přežití. Ale tím to začínalo a končilo. "Zapamatuj si to. Dej na moje rady, vim co dělám," povzdechl si pak, když už se trochu uklidnil. Věděl, že tenhle přístup by měl fungovat lépe. Dát důraz na to, co po něm chtěl a pak ho trochu uchlácholit planými řečmi. "Podívej se na mě, sám mám bratry hned čtyři a myslí, že jsem nějakýho viděl, od doby co jsem odešel ze severu? Jasně, nehledal jsem je. Ale ani oni nehledali mě. Je to spousta let a jich je i víc než vás. A stejně jsem žádnýho ani neucejtil," mávl nad tou situací tlapou. "A to bych řekl, že jsou to jedni z mála vlků, o kterejch si nemyslim že by měli na místě chcípnout, protože kradou kyslík těm lepším." Svou rodinu držel na poměrně vysokém místě, když se vezmou v potaz všechna jeho přesvědčení. I to byl důvod, proč to Yggdrasilovi teď tak trpělivě vysvětloval. Chtěl, aby si z toho něco vzal, poučil se. Aby mu nebyl v budoucnu jen skvrnou na jinak 'čistém' rejstříku. To by se ho Odin musel s těžkým srdcem zbavit, a když už do něj vkládal tolik práce, moc se mu do toho nechtělo. "Přemejšlej o tom," dodal nakonec vážným hlasem a rozešel se dál. "Půjdem si vyčistit hlavu."

>> VVJ (přes Východní hvozd)

23. Ujisti Vlčíška, že na něj už věříš (Vrchol Zubatých hor)
<< Sněžné hory

Gejzíry vlčata moc nezaujaly, ne tak jak by Odin očekával. Oba dva se spíš zdáli docela zaražení a obezřetní. Aspoň maj nějakej pud sebezáchovy, oddechl si. Nebyli tak hloupí, že by se ke gejzírům chtěli přibližovat, jako jiná vlčata. Asi to není tahle země, co dělá mladý dementní, jsou to jejich rodiče, zakoulel okem. Vždycky to sváděl na magii a pohodlnost, kterou si v těchhle krajích jeden mohl užívat. Ale na tom asi tolik nezáleželo, když došlo na potomky. Tam bylo potřeba aby rodiče nebyli lopaty.
"Voda je hlavně v podzemí. Než zformuje řeky a jezera, zůstává uložená v zemi. Jen si to vem, kam se všechna ztrácí, když naprší? Do země," začal poučovat. "Teplá je proto, že tady na tom místě se dostane hluboko do země. A prostředek země je teplej, tak se tam ohřejvá. Říká se tomu termální prameny," vysvětlil Yggdrasilovi. Byl to poměrně složitej proces a Odin sám chápal jen polovinu, ale to by nikdy nepřiznal. Co slyšel od rodičů si vždycky dobře zapamatoval a teď to mohl předávat dál.
Zimním hrátkám se oddával jen chvíli. Byl prostě nadšen, že konečně vidí velké závěje sněhu a nikdo mu nemohl zakazovat, aby si v nich hrál. Vlčata se taky na chvíli odreagovala, přeci jen je čekala složitá cesta na samotný vrcholek hory. Bylo to potřeba. Ale zase se to nemohlo přehnat, aby je Odin moc neunavil. Odmítal je tahat na zádech nebo jiné hlouposti. Jen ať si to vyšlápnou sami. Proto hrátky docela rázně uťal a pak už se mlčky vydal nahoru. Neměl už ani moc náladu mluvit, šetřil si síly na cestu.
Táhl se do kopce a čím výš byl, tím víc ho šlehal vítr a krátil se mu dech. Už nebyl zvyklý na takové tvrdé podmínky, jako když čerstvě přišel. Měl bych se tu zdržovat častěji, povzdechl si lehce. Co věděl, tak tady v těch horách zůstával sníh i přes léto. Trvalo to dlouho, ale nakonec přeci jen dorazil na vrchol. Ihned se začal zmateně rozhlížet, protože dědka nikde neviděl. Že bych tu byl brzo? zamračil se a nakrčil čumák. "Ale kdepak, Odine, jsi tu akorát včas," ozvalo se mu vesele u ucha. Celý sebou trhnul ale už věděl, kdo to je. Bílý vlk tam stál a v celé své kráse splýval s okolím. Až při takovém bližším pozorování si Odin všiml, že nedokáže určit jak by asi vlk mohl být starý. Vypadal mladě, ale působil až stařecky benevolentně. Měl z něj divný pocit. "Fajn, už jsem se lek, že tu nebudeš," odpověděl odměřeně. Na nějaké veselení si moc nepotrpěl, přišel sem řešit čistý business. "Ale... copak jsi mi nevěřil? Zjevuju se tady přeci už několik let v kuse!" protáhl bílý vlk lítostivě. Asi se ho to fakt dotklo. Vážně má existenční krizi, odfrkl si pobaveně Odin, načež se mu dostalo Vlčíškova ublíženého pohledu. "Nemám! Náhodou jsem si dost jistý, že existuju, ale spousta zdejších se v tom zdá skeptická. Jak by tobě asi bylo, kdyby si tě nikdo nepamatoval? Nikdo by nevěřil, že jsi opravdový a tvoje činy by byly zapomenuté?" rozohnil se trochu bílý. Odin musel uznat, že to znělo až žalostně. Vlastně mu v té chvíli bylo vlka docela i líto. A dost tomu hrál i ten fakt, že od něj něco chtěl. "Ale já věděl, že bys tu měl být. Náhodou jsem o tobě vyprávěl i svejm děckám," dušoval se před ním. "Říkal jsem jim, že plníš přání. To furt platí, ne?" zvědavě pozvedl obočí. "Och ano. Samozřejmě, že plním přání. I tobě jsem jich už několik splnil. Neříkej, že si přeješ něco dalšího?" Vlčíšek očividně kápl na Odinův zájem. Nevypadal ale už tak ochotně jako vždy. Možná byl vážně uražený, že na něj nikdo nevěřil. "Ne jen tak ledajaké přání! Víš jak jsi mi dal tu svou magii? Je super, ale moc s ní nesvedu. Potřeboval bych, abys mi dal víc síly. Pak budu všude hlásat, že je to tvoje zásluha a víc vlků se o tobě dozví." Odin začal smlouvat v prvním okamžiku, kdy se mu naskytla šance. Bílý vypadal, že nad tím chvíli přemýšlí, než přikývl. "Tak dobře, to zní chytře. Ale važ si té moci, Odine. Ne jen tak někdo může vlastnit mojí magii," odpověděl nakonec překvapivě vážným hlasem. Znělo to skoro jako varování. Ale nad tím už Odin nepřemýšlel, byl spokojený, že dostal to, pro co si přišel.

>> Gejzírové pole (přes Sněžné hory)
***
Objednávka:
3* do vlčíškovy zimní magie
celkem - 75 květin a 75 drahokamů

Vyřízeno

16. Dováděj ve sněhu
<< Řeka Midiam (přes Gejzírová pole)

Od řeky vylezli rovnou na širou pláň, kde nebylo nic krom malých jezírek. Odin tudyma už ale několikrát šel, takže věděl o nebezpečí, která přestavují. "Bacha na tylhe díry, občas z nich vyletí proud horký vody," upozornil vlčata aby náhodou nezkoušela blbosti. Třeba se z těch děr napít nebo tak. Ale to by snad žádného zdravého jedince nenapadlo. Jestli nejsou vypatlaní, pomyslel si. Někdy byl značně skeptický.
Od gejzírů se rychle dostali k horám. Čím blíž byly, tím větší a hrozivější se zdály. Odin se skoro telelil blahem, když dorazil na úpatí kde už bylo pěkných pár čísel sněhu. Dokonce mu to nedalo a do hroud začal nadšeně skákat, jako lovící liška. V několika se taky nezapomněl řádně vyválet a dělat něco jako vlčí andělíčky. V jeho podání to ale vypadalo spíš jako kriminální scéna. Nějaké umělecké cítění mu scházelo. Obecně cítění mu scházelo. To ale neznamenalo, že si nemohl užívat sněhu jako malé vlče. Ostatně neznal stud, bylo mu jedno, co si o něm jeho vlastní vlčata pomyslí. Hlavně že se na chvíli zabavil.
Když měl dost vrtošení se ve sněhu, jeho lehce šílený výraz vystřídal zcela vážný a oklepal se. "Tak teď nás čeká cesta nahoru. Na samotnou nejvyšší horu. A jestli se nepletu - jakože ne - tak na vrcholu bude čekat kouzelnej dědula a splní nám naše přání," zašklebil se spokojeně. "Tak jdem," pobídl vlčata a sám vyrazil vpřed, aby jim trochu prorazil cestu. Být to někdo jiný, nechá ho dřít až na kůži. Ale když byli vlastní...

>> Zubatá hora

8. Ozdob vánočně nějaký stromek

Vlčata se zajímala o magie, což Odina poměrně těšilo. Měl rád moc a doufal, že jeho vlčata budou taky taková. A magie byly opravdu mocné. "O některé jsem si řekl, ale některé přišly samy. To se tady občas děje, je to magická země. Když budeš mít dostatek nadání, určitě se taky začnou objevovat samovolně," odpověděl Yggdrasilovi. Netušil, jestli říká fakta, ta odpověď byla založená jen na jeho zkušenostech a myšlenkách. Rozhodně se považoval za někoho talentovaného, ale vlastně netušil, jestli se i ostatním vlkům objevujou magie jen tak. "Ne, tohle platí jen u Vlčíška. Smrt a Život už si za svý služby něco účtujou, nejsou takový tupci aby rozdávali zadara. Smrt chce blýskavý a drahý kameny, Život zase sbírá kytky. A každá věc, co od nich chcete má svou cenu. Kor u Smrti bych se ujistil, že mám dost našetřeno, nedivil bych se kdyby si brala víc než původně tvrdila," upozornil je ještě. Normální bohové nebyli takoví blázni, aby dřeli jen tak. Všechno mělo svou cenu, tak to prostě bylo. "Kdo za svoje služby nic nechce je hlupák." Kde Odin viděl příležitost vydělat, tam se jí hnedka chytil. Vůbec mu nezáleželo na ostatních, to jenom když měli co nabídnout. A i tak byl vybíravej. "Už tak dlouho ne, až zas přijde čas kdy jste se narodili, tak by jste měli poznat minimálně tu vrozenou magii," odpověděl, když se dcera ptala jak dlouho to potrvá. Sám si nebyl jistý, ale to nevadilo. Až to přijde, tak to přijde. Víc by se tím nezabýval. A i kdyby magie nakonec neobjevili sami, mohli si zajít k těm entitám a o nějaký si říct. Stačilo jen chtít.
Rybolov považoval za dostatečně probraný a když už u toho učení byl, přesunul se k dalšímu tématu. Tohle byl spíš jeho osobní zájem, chtěl, aby byla vlčata co nejvíc otužilá a zvyklá na zimu. Vyzval je k soutěži v otužilosti. Jako první vyměkla dcera, zato Yggdrasil se tvářil dost neoblomně. Ještě chvíli ho tam nechal stát, sám zůstával vedle něj a sledoval, jak si povede. Vypadalo to ale, že by se vlček raději nechal utopit, než aby vylezl ven. "Fajn, to stačí," přikývl po chvíli a vylezl na břeh, kde se ihned oklepal. Byla zima, to cítil i on. A v zimě se nevyplácelo být dlouho mokrý.
"Co takhle... zkrášlit tenhle strom, ať se zahřejem?" zašklebil se kysele a tlapou ukázal na náhodný smrček. Nevěděl co by, ale nechtělo se mu pokračovat na otevřenou pláň, když byl durch. Tady v zákrytu bylo lépe, navíc když budou něco dělat, rychleji uschnou. Sám se dal do práce, jakkoli dementně to mohlo vypadat. Do stromu několikrát uhodil, aby oklepal co nejvíce sněhu. Pak na spodní větve začal aranžovat šišky a jiný blbosti. Dost se u toho snažil běhat a hýbat, aby se zahřál. A přitom se mu v hlavě zrodil plán, jak tohle celé zužitkovat lépe. Předpokládal ale, že tahle část bude vlčata bavit víc. Podobalo se to hraní, který pro ně mělo bejt typický, i když u těch svých nevěděl.
Když byl strom víceméně 'nazdobenej', Odin ustoupil a kriticky se na něj podíval. Tohle nebyla značka, kterou by po sobě chtěl zanechávat. Nesedělo to k němu. "Teď ustupte," nakázal vlčatům. Když byli z dosahu, začal se soustředit. Po chvilce se mu zježila srst a začala trochu elektrizovat. Bylo slyšet malé praskání a probíjení energie. Odin se zamračil a snažil se soustředit víc. Potřeboval se hlavně trefit, jinak by to bylo trapný a hlavně nebezpečný. Praskání zesílelo a po chvilce oblohu pročísl blesk, který uhodil přímo do vrcholu ozdobeného stromu. Netrvalo dlouho a strom začal doutnat, oheň se začal rozšiřovat a zachvilku už bylo kolem hezký teplíčko. Odin se nastavil, aby si vysušil srst a spokojeně se ušklíbl. "Takhle je to lepší."

>> Sněžné velehory (přes Gejzírová pole)

12. Zkus, jak dlouho vydržíš držet packu v ledové vodě

"Někdy to výhoda je," přikývl Yggdrasilovi. "Ale musíš bejt dostatečně vypočítavej a chytrej, abys to zužitkoval." Protože ve většině případů to výhoda fakt nebyla. "Entity jsou zdejší bohové. Je tu Smrt, která sídlí na severu v rozpadlé kamenné stavbě a Život, kterej je na jihu v písčitých kopcích. Pak tenhle zimní šáša, za kterym jdem. Myslim že si říká Vlčíšek. A možná je jich i víc, ale s jinejma jsem se zatim nesetkal," odpověděl dceři. "Jo, stačí přijít, hezky poprosit a udělat smutný oči. Taky hlavně nezapomeň přikyvovat na všechno, co ti řekne a ujisti ho, že je fakt opravdovej. Spousta vlků je z něj asi skeptická, tak občas mívá existenční krizi," pokrčil rameny. Poprvý si taky myslel, že je Vlčíšek jen nějakej jouda, co se za boha vydává. Protože dostat nějakou odměnu za prakticky nic, se Odinovi zdálo jako moc dobrej deal. Tak dobrej, že na tom něco smrdělo. Ale nakonec se ukázalo, že je bůh asi fakt trochu na palici a dává ostatním dárky jen tak.
"Některý magie jsem dostal od bohů," přikývl děckám. Začali se docela vyptávat, což nebylo na škodu. Nechtěl bejt zase ten otec, co je nic nikdy nenaučil. Spíš naopak, chtěl je naučit všechno, aby z nich vyrostli tak dokonalí vlci jako byl on. Nehodlal se ale vnucovat, sami se museli chtít učit, aby jim něco mohl předat. Byl spokojený, že jim to konečně docvaklo. "Nějaký se ale objevily jen tak. A vrozená je ta, se kterou jste se narodili. Můžete ji objevit, ale taky nikdy nemusíte. A asi budete mít něco po mně, tohle nevim jak funguje," zamyslel se. Nikdy se nezajímal o dědičnost magie, protože neměl proč. Tak to aspoň zjistí na vlastní kůži po tom, co se vlčatům objeví. "Vlčata ale ve zdejším kraji magie neovládaj, to si musíte trochu povyrůst a pak na to přijdete."
Pak už nastal čas na chvíli sklapnout a dát se do lovu, jelikož přišli k řece. A malá ryba na svačinu nikdy neuškodila. Navíc mohl vlčata něco zase naučit. Sám jim ukázal, jak se to dělá a na břeh vylezl s vítězným pohledem. Nemusel je ani pobízet a už byli ve vodě. Odin však zůstal na břehu sledovat. Nehodlal pomáhat, lov se nejlépe učil vlastním zkoušením. Stylem pokus, omyl. A vypadalo to, že tohle nadání zdědila spíš dcera, než Yggdrasil. Oba ale nakonec něco ulovili. "Vedli jste si dobře," přikývl stroze, ale hrdě. Nečekal, že by oba napoprvé něco chytili, to byl úspěch. Kor rybolov byl poměrně složitější, než normální lovení. "Za odměnu si můžete svůj úlovek sníst." Vlastní žvanec chutnal stejnak líp, než ten co ulovil někdo jinej. "Až budete hotoví, pojďte za mnou do vody. Trochu si potrénujeme otužilost a líp vás to připraví na příští lov," řekl, když dožvejkal svojí rybu a sám se jal napřed do řeky. Došel do místa, kde mu voda dosahovala zhruba do půlky nohou, zase to nehodlal přehánět a máčet se celý. Pak tam ale prostě zůstal stát a čekal na vlčata. "Schválně kdo z vás to vydrží dýl," zašklebil se lehce zlomyslně. Pěstování zdravé rivality bylo přeci v pohodě, ne? A kdyby se on měl zapojit do jejich malé soutěže, byl by samozřejmě jasným vítězem. Na chlad a zimu byl dost zvyklý, stejně tak na ledovou vodu. Dokázal by v ní vydržet i hodiny.