Příspěvky uživatele

<< Sněžné hory (přes Ragar)

Odinovi chvíli trvalo, než se z hor vymotal. Netušil, jestli je vlastně rád nebo ne. Byl na ně docela zvyklý, koneckonců prožil své dosavadní roky na severu. Teď mu ale bylo jasné, že se dostává do jižnějších krajin, které znal jen z vyprávění. Možná se cítil trochu zvláštně, nepatřičně, ale nedával to na sobě znát. Kladl jednu tlapku před druhou ve zautomatizovaném pohybu.
Přišlo mu, že všude kolem je nějak... Ticho. Nikde nikdo. Trochu ho překvapilo, když ucítil několik čerstvějších vlčích pachů, ale nakonec se je rozhodl nenásledovat. Nejdřív si to tady chtěl trochu prohlédnout, pak až zjistit, kam to vlastně doputoval. Tak to bude nejlepší, odfrknul si. Cizím moc nevěřil, raději se přesvědčoval na vlastní oči. Dokud si nebyl jistý, že dorazil do správného kraje, nechtěl riskovat, že mu budou zdejší vlci věšet bulíky na čumák. To by ho dost nakrklo a náladu si teď kazit nechtěl.
Z velkých hor se dostal do menších hor, kde se již držel pouze v průsmycích. Už nepokoušel žádné vrcholky, protože to bylo docela vyčerpávající, furt se hrabat z kopce do kopce. Stačilo mu, že byl všude odtávající sníh, co cestu dost znepříjemňoval. Nakonec skončil v jehličnanovém lese. Tady trochu zpomalil a klidně se procházel. Byl to poměrně hezký les, a hlavně zde cítil i nějakou zvěř. Při té myšlence Odinovi hlasitě zakručelo v žaludku a on se zašklebil. Byl čas ulovit si nějakou svačinu.
Pomocí svého čenichu vystopoval malou lasičku. Nebylo to nic moc, ale Odin jídlem momentálně nepohrdnul. Jak ji zakousl, většinu sežral a zbytek mršiny nechal ležet na zemi. Však on už se o ni někdo určitě postará.

>> Mahtaë sever (přes Západní Galtavar)

<< odjinud

V nejseverněji položené části Gallirei bylo nyní možné spatřit, jak se hnědo-béžový vlk drápe na jeden z vrcholků hor. Odin upřímně netušil, jak se do těchto končin vůbec dostal. Byl zvyklý na zimu, dobře. Byl zvyklý i na kopce, ano. Ale do takovýchto hor ještě asi nezavítal. Ze začátku byl lehce nabručený místním počasím a terénem, ale po několika dnech si zvykl. Ani netušil, kde vlastně nechal svého bratra. Vlezl do stejných hor? Nebo to vzal oklikou? Kdo ví. Höni byl vždycky ten pohodlnější sourozenec.
Jakmile se vlk vyškrábal na jeden z menších vrcholků hor, s dlouhým výdechem se posadil. Měl rád výhledy a chtěl zjistit, kde se to zrovna nachází. Po chvilce odpočinku zvedl pohled od svých, sněhem promáčených a promrzlých tlapek, a rozhlédl se do krajiny. Slunce poslední dobou krásně svítilo a obzvlášť tady na horách pražilo do kožichu. Byl to docela kontrast s tím sněhem, který se tu ještě držel. I tak Odin poznal, že se dostal do teplejších krajin a že odtud nejspíše pomalu odchází zima. Před ním se rozprostíral krásný výhled. Spokojeně mlaskl a zabodl svůj pohled do dálky. Magická země. Je to tady? zamyšleně přejel krajinu očima. Neviděl nic, co by ji nějak odlišovalo od ostatních míst. Ale v tom magie nejspíš ani nespočívala, že?
Po krátkém pokochání se tedy rozhodl, že je čas pokračovat v cestě. Zase začal opatrně kopec sestupovat. Bylo by smutné, kdyby se nechal přizabít vlastní neopatrností, někde osamocený v horách, kde by po něm ani pes neštěkl.

>> Ageron (přes Ragar)

Á hlásím se no.2 :D