Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Mahtäe jih (přes Bukový sráz)

Vlče si překvapivě zachovávalo svůj klid a na jeho posměšky a urážky nijak nereagovalo. Odin se tomu trochu podivil, ale pak to nechal plavat. Jestli prcek neměl mamku, pravděpodobně neměl ani taťku, když se tu potuloval sám. Sotva asi věděl, co je mateřská láska. Hm, takže rodina na něj nefunguje, povzdechl si Odin. Nic jiného o vlčeti nevěděl, takže teď neměl do čeho si rýpnout. Navíc to vypadalo, že by to s tímhle malým ani nehlo.
"Jo, taky si říkám. Je to jen starost navíc a ani se ti nemusí vyplatit," odfrkl si na jeho poznámku o potomcích. Kdyby Odin jednoho dne vlčata měl, určitě by to nebylo z lásky k malým a bezmocným. O děckách by přemýšlel pouze za předpokladu, že by mu v budoucnu k něčemu byly... Při jeho další poznámce se na vlče Odin otočil. Mělo vcelku pravdu, nebyl zase tak zlý. Nebo tedy, spíš byl líný si pohrávat s vlčetem, protože v tom neviděl žádnou zábavu ani výzvu. Zabít ho by bylo tak lehké jako zašlápnout brouka a to byla nuda. "Dneska je tvůj šťastnej den, protože mám dobrou náladu. Kdybych byl nasr*nej tak už tu třeba nestojíš. Kdo ví," pokrčil rameny a nezapíral, že by byl opravdu schopný prckovi ublížit. "Taky ale nevim jak dlouho mi ta dobrá nálada vydrží," zašklebil se na vlče nepříjemně, než se odvrátil a šel hledat svůj suvenýr.
Vlče se pak ptalo, jestli neví, kde jsou tu jeskyně. Odin dozajista o žádných nevěděl, ale tipoval, že v horách nebo na skalnatém území určitě jednu nebo dvě najde. Zajímalo ho ale, proč vlče jeskyni hledá. Chce si tam udělat bunkr? Nakonec z prcka vylezlo, že se sem skrze nějakou jeskyni dostal. "Oh," hlesl Odin zadumaně. Takovou jeskyni rozhodně neznal. Ale do hor ho odvýst můžu, ušklíbl se zlomyslně. Nebylo to místo pro vlčata a jeden aby si radši dával pozor kudy jde. A přesně proto tam Odin chtěl vlče nechat. "Proč chceš pryč? Slyšel jsem, že tahle země je magická, neláká tě to?" prohodil za chůze aby řeč nestála. Navíc ho zajímal názor vlčete na magii. Většina děcek by měla být udivená, ale u tohohle Odin fakt netušil.

>> Ostrá skaliska

Vlče bylo docela kurážné, na to, že okolo nebyl žádný dospělý, co by ho hlídal. Aniž by o Odinovi cokoli vědělo, nakráčelo si to k němu a pak dělalo jakože nic. Kdybych se ho rozhod teď zamordovat, ani by nevěděl jak umřel, odfrkl si Odin. Samozřejmě rád šikanoval slabší, ale jen do určité míry. Navíc, mentální šikana byla dle jeho názoru horší než ta fyzická.
"Nemáš mamku, jo? Nedivim se. Kdyby bylo mý děcko takovej suchar jen co se naučí mluvit, taky ho někde nechám napospas přírodě," protočil na něj oko. Ten malej vypadal jako otravnej rozumbrada co si myslí, že spolkl moudrost světa. Ale očividně mu chyběly zkušenosti a pud sebezáchovy. "Co kdybych byl zlej? Ne, špatně, já jsem zlej. Myslíš, že ti nic neudělám, jen proto, že se ke mně chováš slušně? Takhle zlí nesmýšlejí," naklonil hlavu na stranu a vypustil slova, co se dala brát jako dobrá rada. Zajímalo ho, co na to vlče odpoví. Podle jeho chování Odin odhadoval, že zatím mělo štěstí a nepotkalo nikoho, kdo by vůči němu choval nějaké záškodnické myšlenky. Taky bych si mohl pohrát...
Vzhledem k tomu, že v řece nebylo zrovna teplo a Odin potřeboval, aby mu uschnul kožich, vylezl na břeh. Tam se pořádně oklepal a chvilku rozhodoval, jestli má prostě odejít a vlče nechat bejt nebo jestli ho bude ještě chvilku otravovat. A prcek rozhodl za něj, když řekl že hledá jeskyni. "Neviděl, ale mířim do hor. Tam bude jeskyní spousta." Všude skály a kamení, to by bylo aby tam žádnou jeskyni nenašel. Navíc, pro tohle vlče by postačila i nějaká škvíra mezi šutry, jestli si hledalo úkryt. "Na co potřebuješ jeskyni?" zeptal se zvědavě. Kolik toho malé vlče mohlo vlastnit? Ah, když už jsme u vlastnictví! blesklo mu hlavou. Chvilku se rozhlížel kolem, než u jednoho keře zpozoroval tu svou kost, kterou ukradl z neznámého ostrova. Tenhle suvenýr se mu zamlouval víc a víc. Měl bych si takový památky brát častěji, pomyslel si docela potěšeně a vůbec ho netížilo, že je chamtivý až hanba. S kostí v tlamě se tedy pomalu rozešel na západ, odkud to chtěl vzít severně. Jestliže vlče chtělo hledat jeskyni, milerád mu přeci pomůže.

>> Jinovatková pláň (přes Bukový sráz)

Zdravím!
Odin má 370 bodíků, které poprosím směnit takto:

350 bodů - magie příkazu s 5*
20 bodů - 15 květin

Děkuji za super akci! Plnění úkolů byla zábava a hezké obzvláštnění hry

Odin se vesele cachtal v řece a nevěnoval moc pozornosti svému okolí. Podle pachů tu sice nějací vlci museli projít, ale to už bylo nějaký ten čas zpátky, a nikoho jiného v okolí necítil. Hezky se okoupal a nechal proud, aby z něj smyl všechen písek a sůl. Hned se cítil mnohem lépe. Konečně se mohl volně pohybovat aniž by ho někde tahaly zacuchané a seschlé chlupy. Paráda, pomyslel si slastně.
Když se chystal z řeky vylézt, kousek od něj se ozval tichý hlas. Odin se podíval tím směrem a spatřil poměrně malé vlče, jak si to štráduje do vody. Nějaký zdvořilý, na tak malýho haranta, prolétlo mu hlavou. To si tady nikdo nehlídá svoje děcka? V případě skrčka tomu rozuměl, ten už byl na pokraji dospělosti, když ho potkal. Ale tohle vlče bylo vážně malý. Chová se nějak moc klidně. Předstírá? Oskenoval vlče ostrým pohledem. V tichosti si hledělo svého kousek od něj. Dokonce mělo i dost rozumu aby vlezlo do vody v tom místě, kdy nepošle všechnu svou špínu na Odina. Ah, škoda že já už se umyl, problesklo mu hlavou zlomyslně, ale už s tím nic nenadělal. "Nazdar prcku. Ztratil ses mamce? Co tu děláš tak sám?" povytáhl obočí. Vážně ho zajímalo, jestli je tu tak bezpečno, že se tu vlčata mohou samostatně potulovat na každém rohu. Předpokládal by, že malým budou rodiče stát neustále za zadkem, tak jako tomu bylo u něj v dětství. Tady vedli výchovu ale očividně mnohem volněji.

<< Mušličková pláž (přes Ústí)

Po krátké chvíli chůze Odin opravdu narazil na řeku. Měl štěstí, ale zároveň smůlu, protože se vlévala do moře a byla tím pádem taky plná soli. Alespoň v tom místě, kde sousedila. Odin měl chuť něco nakopnout, ale nakonec jen zamručel jako morous a vydal se dál. Čim dál od moře tim normálnější ta voda snad bude, pomyslel si. Poměrně logická úvaha. Doufal, že nebude muset štrádovat kdo ví jak daleko, protože v tom uleptaném kožichu se fakt nešlo zrovna příjemně. Ještě se na něj nalepil písek, když si dával toho šlofíka na pláži.
"Musim vypadat příšerně," ušklíbl se kysele. Ne, že by si na sobě dával příliš záležet, ale taky nerad vypadal jako špinavej vandrák. Prostě o sebe pečoval tak akorát, jako normální vlk. Na vzhledech mu celkově nezáleželo, dokud si z nich nemohl dělat srandu. A ze své vlastní zkušenosti věděl, že teď vypadal jako někdo koho by zavalil všemožnými urážkami a nehezkými vtípky. Tu koupel potřeboval nutně. Snad nikoho do tý doby nepotkám.
Když už mu přišlo, že se podél řeky trmácí celou věčnost, zastavil a zčekoval jaká ta voda je. Na pití chutnala dobře. Odin se konečně mohl osvěžit a umýt, a že to byl fakt příjemnej pocit, smejt ze sebe ten bordel. Jen škoda, že slunce už se zatáhlo a začínalo být chladněji. Takhle budu schnout celou noc, povzdechl si Odin, ale nebyl zase tak zklamaný. Brzké stmívání a chládek prozrazovaly, že se konečně blíží zima. Na tu byl víc než zvyklý a upřímně mu ty letní dny bez sněhu přišly takové zvláštní. Nejlépe se prostě cítil, když mrzlo až praštělo, bylo psí počasí a všichni si stěžovali. A on se jim mohl smát.

<< Západ od Gallirei

Odin na svém provizorním voru brzy ztratil dvě vlčice i les z dohledu. A upřímně ho nezajímalo, jak se těm dvěma vede, i kdyby je tam mělo něco sežrat. Byl hlavně rád, že je rád. Kvůli vyčerpání se cachtal docela dlouho, na své poměry až příliš. Taková dobaaa. Ugh, že bych měl zapracovat na fyzičce? Myslel jsem že jsem na tom dobře, zamračil se lehce. Tohle se mu vůbec nepodobalo, být tak vyčerpaný po 'krátkém' plavení na moři. Ale byla pravda, že poté, co opustil smečku a stal se tulákem na své potřeby zase tolik nehleděl. Musel se spokojit s menšími porcemi jídla a s životem v neustálém pohybu. Nikdy si nestěžoval, vcelku mu takový styl vyhovoval, ale nikdy si neuvědomil, že to bude na úkor jeho těžce nabytých dovedností.
Vyrazil jsem cestovat, abych sílu nabral, ne ztratil, doháje! dupnul si, když vylezl na pláž. "Potřebuju trénink. Ale nejdřív... odpočinek," zamumlal a otřepal ze sebe vodu. "A taky koupel," cvakl zuby otráveně. Kožich měl celý zacuchaný a jeho krásná zlatavá srst, která se mu tak líbila, ztratila svůj lesk. Pitomá sůl.
Odin se nejdříve rozhodl umýt a pak vyspat, ale pak mu došlo, že vlastně neví, kde je tu nejbližší zdroj čisté vody. Taky mohl hledat dny, přinejhorším i týdny, než by na nějaký narazil. Vůbec to tu neznal. Usoudil tedy, že spánek bude prozatím ta lepší volba. Hezky si odpočine a pak bude mít dost času najít si nějaký vhodný místo ke koupání. Vyhlídl si tedy takový hezký plácek na pláži, kdy mu alespoň záda kryl velký šutrák a zalomil to u něj. Odin měl poměrně lehký spánek a vždy si dával pozor na svoje okolí, obzvlášť, když ho neznal a bylo plný vlků. Tentokrát ale usnul tvrdě, že by ho snad ani křik neprobudil.
Když rozlepil oko, uvědomil si, že je hlupák. To byla první myšlenka, která mu prolétla hlavou. Zachoval se dost neopatrně, když na takhle odhaleném místě zařezával, jako by se neměl už nikdy probudit. Naštěstí se mu to nevymstilo, ale kdo ví... Byl by raději, kdyby se taková situace už neopakovala. Raději se rozhodl jít hledat tu vodu. Sbalil si svých pět švestek - kost, kterou šlohnul z tý jámy - a vydal se severně. Kde není voda je alespoň sníh. I v tom se dalo koupat, i když to nebylo tak příjemné.

>> Mahtäe jih (přes Ústí)

Odin vlezl do lesa trochu nejistě. Přeci jen to bylo poprvé, co se na takovém území nacházel a vůbec netušil, co by ho tu mohlo čekat. Do čenichu nasál okolní pachy, zda mu náhodou neprozradí o zdejší fauně a floře více. Cítil sladkou vůni některých barevných květin a také nějaké vlčí pachy. Byly ale poměrně čerstvé a když se pořádně začenichal, žádné starší neucítil. Takže vlci sem zavítali teprv nedávno. Byli jako já? Podívat se, co se tu nachází? zamyslel se krátce. Znělo to jako nejlogičtější vysvětlení... Nebo skrze tohle území pouze putovali? Tak jako tak bylo jasné, že obyčejně se zde vlci nevyskytovali. Odin cítil i další, neznámé pachy, které musely patřit zdejší zvěři.
Proplétal se zelení poněkud neohrabaně, vzhledem ke své tělesné stavbě, ale stále to nebylo nic namáhavého. Možná by měl trochu problém, kdyby musel utíkat - bylo to tu fakt zarostlé. Z dálky potom uviděl Zarrayu a Tati, jak stojí na místě. Zvědavost mu nedala a vydal se k nim. Už když se blížil, tak viděl velkou jámu. Tati na něj z dálky něco volala, ale Odin zaslechl jen slovo ignorant. Naštvaně si odfrkl. "Nevim kdo je tu ignorant!" houkl na ni. Ve vzduchu byl taky cítit pach smrti a mrtvol. Odin nakrčil nos a nahlédl do díry, kde nepřekvapivě spatřil pěknou hromádku všemožných kostí. "Páni, tady má někdo apetit," pronesl ironicky a raději se odvrátil. Tohle místo se mu líbilo míň a míň. "No, dámy, myslim že tahle krátká exkurze mi stačila. Pakuju se," oznámil rozhodně. Ještě než vykročil tak se ale shýbl do jámy a ukradl si jednu menší kost. "Suvenýr," zamumlal potěšeně. To bude hezká památka.
Tati se rychle vydala pryč, a k její smůle a Odinovu potěšení se stala terčem nějakého velkého dravce. Než se ale zlatavý stačil těšit z cizího neštěstí, nakoply ho instinkty a on svižným tempem zaběhl do hustější části lesa, kde by se i dravcům manévrovalo špatně. Stačilo však jedno neopatrné šlápnutí a Odin u ucha uslyšel naštvané syčení. "Co to- ?" Pohledem si ho přeměřoval dlouhý zelený plaz. Odin se otřásl znechucením. Jaké potvory to tady žijou?! Lehce se mu zježila srst za krkem a musel uznat, že by měl co nejrychleji zmizet.
Oddechnout si mohl až na pláži. Vylezl ovšem na jiném místě, než kde nechal svůj kmen. Nebo ho někdo šlohnul? Každopádně si vyhlídl jiný, menší kus dřeva a rychle vyrazil na moře, zpátky do bezpečnějších míst.

>>Mušličková pláž
// prosím, někdo pak nezapomeňte poslat vzkaz že máme splněno ^^

<< Mušličková pláž

Odin se cítil jako velký chytrák protože na rozdíl od dvou hnědých vlčic měl vcelku inteligentní nápad. Jeho spokojenost přebila i to vyčerpání z těžké dřiny. Netrvala však dlouho. Celý se zježil, když se po něm ta mladší ohnala. Tak to neee, tiše zavrčel a blýsknul po ní nebezpečným pohledem. Takovou reakci si rozhodně nevysloužil, ještě ne. Naopak, byl i vcelku slušný a neřekl nic, co by nebyla pravda. Nebyl tady, aby se kamarádíčkoval, ale aby zjišťoval informace. „Bacha na jazyk!“ ohradil se nepříjemným tónem na její rádoby ‚haha‘ poznámku. Ale nakonec se rozhodl spor nevyhrocovat, protože hnědá měla zřejmě pár mozkových buněk a rozhodla se mu pomoct s tlačením dřeva. Tam ale Odinova velkorysost končila, na kmen naskočil sám a rovnou se dal do pádlování, přičemž vlčici nechal na břehu. Ta druhá se ještě plácala někde ve vlnách a Odin se nemohl starat méně.
Dřevo, které plulo obyčejně pomalu ale po chvilce zrychlilo. Odin se otočil, jen aby zjistil, že ta mladší hnědá se stala novým pohonem. No, když jinak nedáš, ušklíbl se Odin a své pádlování trochu zpomalil, aby si oddechl. Však proč by se tolik namáhal, když ho tlačil někdo jiný?
Na druhém břehu seskočil z kmene, oklepal se, a povytáhl ho kousek na písek, aby neuplaval. Ještě se potřeboval nějak dostat zpátky, že. Až pak měl čas si pořádně prohlédnout okolí. A vlastně neviděl nic jiného, než nekonečný les plný velkých stromů. Zvědavě se přiblížil a nakoukl dovnitř. Viděl spoustu různých rostlin, které neznal. Barevné, hmm. Jak se říká, čím barevnější tím jedovatější? prolétlo mu hlavou. Ihned mu došlo, že tohle nejspíš nebude úplně přívětivé místo. „Nazdar,“ zabručel otráveně na představení té mladší hnědé, Tati. Svoje jméno sdělovat nehodlal, kor když na ní neměl vůbec dobrý názor. Vypadalo to, že i druhá vlčice se sem nějakým způsobem dopravila, ale to Odina moc nezajímalo. Vlastně by mu bylo příjemnější, kdyby se fakt někde utopila nebo zůstala na pláži, odkud vyráželi.
Nečekal na souhlas nikoho a sám obezřetně vkročil do neznámého lesa. Tati vypadala docela hloupě, s neustálým úsměvem na ksichtě a akční náladou. Odin se od ní chtěl držet dál. Nepotřeboval se na neznámém místě zahazovat s někým, kdo byl ignorantský vůči případnému nebezpečí.

//Teď jsem tedy na řadě já, když Zarraya dala přechod? :)

- lomítka :) S.

Odin postával ve vodě nedaleko obou dvou vlčic a hleděl si svého. A přitom poslouchal o čem se ty dvě baví, protože... byl prostě zvědavej. Když ta mladší hnědá zmínila, že za obzorem vidí nějakou pevninu, také se tím směrem zadíval. Zprvu si toho nevšiml, protože onen les byl tak daleko, že vypadal jako pouhá zelená čárka. Ale fakt tam byl. Už mi odchází zrak? Stárnu? zamračil se Odin lehce. Cítil se trochu nepříjemně, že si pevniny za mořem nevšiml jako první. Naštěstí nic neříkal, takže ostatní o tom nemuseli vědět.
Ta mladší vlčice se na Odina po chvíli otočila a hned ho uvrtávala do nějakého společného plánu. Měli stejný cíl, to ano. I Odina zajímalo, co se v lese nachází, ale... "Pomoct, huh? A co mi z toho kápne? Dokážu se na druhou stranu dostat i sám," ušklíbl se arogantně. Pfff, je to jenom moře. Hnědá hrouda měla nejspíš podobný myšlenkový pochod, protože se ani slovem nevyjádřila a k Odinovu překvapení začala plavat. Hráblo jí? Odin pozvedl obočí. Jestli takovou dálku uplave tak vychlastám všechnu vodu z tohohle moře, ušklíbl se pak. "Hej ty! Nezabila ses tenkrát u tý propasti tak se zkoušíš utopit?" zavolal na ni pobaveně, pak zavrtěl hlavou a vylezl z vody na souš. Vydal se na kraj toho lesa, odkud přišel. Mezi stromy si vyhlídl jednu pěknou kládu a pomalu ji začal valit k moři. Byla sakra těžká a i Odin s ní měl dost práce, ale věděl, že vybral dobře. Dřevo nebylo trouchnivé ani staré, takže nehrozilo, že se někde v půli cesty zbortí. Taky by mělo dobře plavat.
Když se s tím kusem kmenu konečně dolopotil k vodě, byl docela vyčerpaný. Taky si vybral velký kus, kam by se pohodlně vešel i s dalším vlkem, ale dělit se jen tak nehodlal. Postrčil kmen do vody a naskočil na palubu. Zadní drápy zaryl pevně od dřeva aby se dobře udržel, předními se držel o něco méně pevněji, protože je použil k pádlování. A tak se slimáčím tempem začal posouvat od břehu.

>> Západ od Gallirei

<< Les ztracených duší

Už v lese Odin zjistil, že narazil na povědomý pach. Zároveň ale ve vzduchu cítil i jinou, neznámou vůni, která ho zajímala více, než staří známí. Byl docela zvědavý, na co narazí, když z lesa vyleze. A že byl docela příjemně překvapený.
Moře, huh. Takže tady ho maj taky, pohledem přejel po nekonečné modři, která se rozprostírala do dálky. Věděl, že nejde o pouhé jezero. Stačilo trochu začenichat a jeden hned ucítil sůl a rybinu. Odin by se málem plácnul do čela, že ten pach nepoznal dříve, ale moře na severu a tohle vonělo trochu jinak. Nejspíš za to mohly rozdílné přírodní podmínky. A když už byl u těch rozdílů, přiklusal k vodě a smočil v ní tlapku. Je teplý. Přesně jak předpokládal. Nedaleko jeho domoviny se také rozprostíralo moře, ale bylo ledové až hrůza. Jak do něj jeden spadl a rychle nevylezl, mohl se se svým životem hezky rozloučit. Takže na západ je moře... Ale co je za ním? Odin byl velmi zvědavý. Rád všechno věděl, aby mohl vypadat chytřeji, než všichni ostatní.
Už začínal přemýšlet, jak by se na druhý břeh dostal, když ho do čenichu zase uhodil ten známý pach. Odin se rozhlédl a za chvilku spatřil onu vlčici, kterou už jednou předtím potkal. Uhh, hnědá hrouda... Jak se to jenom jmenovala? nakrčil obočí, ale na její jméno si beztak nevzpomněl. Byla děsně nudná a nezajímavá, takže automaticky vypustil všechny vzpomínky na ni. Vzhledem k tomu, jaký na ni měl názor už se s ní ani nechtěl zahazovat. Beztak by byl nejspíš stejně znuděný jako minule. Rozhlédl se proto po pláži pořádně. Bylo tu dost vlků. Odin to přisuzoval těm pařákům co teď trýznily celou krajinu. Vlastně to nebyl tak špatný nápad, jít se opláchnout do moře. Když už sem došel, mohl by se alespoň odměnit příjemným ochlazením.

<< Středozemka (přes Náhorní plošinu)

Odin si oddechl, když se po dlouhé době přiblížil k lesu. Ihned do něj zamířil, aby se mohl schovat do stínu větví. Už z toho pařáku začínal mít pomalu halucinace. Ještě, že jsem se u tý řeky i napil, pomyslel si s oddechem. Jak se táhl po té pláni tak mu dost vyprahlo.
Ihned, jak do lesa vkročil, ovála ho podivná atmosféra. Z dálky Odin viděl, že lesík není zase tak veliký - tedy, nezdál se. Bylo zvláštní, jak je oproti pláni jiný. Takový... chladný a tajemný. Slabším povahám by zdejší atmosféra určitě dokázala nahnat strach, ale Odin takový nebyl. Právě naopak byl velmi mile překvapen a zvědav, co by mohl v lese objevit. Ke svému potěšení to vypadalo, že se tu pohybuje dost malé zvěře. Že bych se ještě posilnil, než budu pokračovat? Odin se tedy vydal po zaječí stopě, kterou z mnoha pachů po nějakém čase rozlišil. Trvalo mu docela dlouho, než zajíce vystopoval a v nejkritičtějším momentě mu málem unikl. Odin ale zatnul zuby a pohnul své neobratné tělo tak, že si trochu natáhl některé svaly, ale zajíce úspěšně zardousil. Nadšení z úlovku tak přemohla bolest těla, ale alespoň se nasytil.
Zlatavý byl docela zklamaný, že les nakonec nebyl ničím příliš zajímavý. Krom své chladné aury a šelestícího listí nepřišel na nic zajímavého. Ah, čas pokračovat v cestě, odfrkl si a zamířil z lesa ven.

>> Mušličková pláž

<< Ježčí mýtina (přes Tenebrae)

Odin musel překonat řeku. Když už byl u toho, pořádně se napil. Na jednu stranu měl žízeň, protože poslední dobou byla hrozná vedra, na druhou věděl, že ho čeká ještě úmornější štreka. Za řekou se totiž rozléhala pustina, která vypadala dost nekonečně. Odin už tu párkrát procházel, vlastně mu přišlo, že poslední dobou je tu až příliš často. Na to jak rád měl sever a zimu. Každopádně věděl, že pláň musí končit a doufal, že na ten pomyslný konec v pořádku dojde.
Lehce ho překvapilo, že vlčí pachy, které zde cítil nebyly tak časté a spíše slabé. Posledně mu přišlo, že to tu bylo docela frekventované území, ale teď byl na pochybách. Možná jsem se těm čerstvým stopám nějak záhadně vyhnul, odfrkl si. To by tak odpovídalo té smůle, kterou poslední dobou měl. Teď se ale stejně nemůžu zahazovat s kdovíjakou existencí. Nejdřív musim zjistit co je na západ. Odin měl cíle jasně vytyčené a když se k něčemu odhodlal, rád věci dotáhl do konce. Neměl teď moc co na práci, dlouhodobé sny a cíle byly jaksi v nedohlednu, pozastavené na dobu neurčitou, tak si musel najít nějaké menší výzvy. Třeba jako nesmyslná cesta někam do háje. Už ale prostě potřeboval cítit ten pocit zadostiučinění, když nějaký svůj cíl splnil.

>> Les ztracených duší (přes náhorní plošinu)

<< Jezevčí les (přes Eso)

Až po nějaké chvíli si Odin uvědomil, že Helios zůstal kdesi... kdesi za ním. Netušil, jak se v tak malém lese mohli jeden druhému ztratit, ale ve výsledku ho to zase tolik netrápilo. Asi už se mnou nechtěl nic mít a zůstal pozadu naschvál, ušklíbl se Odin. Helios mu sice jako ten typ nepřipadal, ale co už, nejspíš měl své důvody. Odin hnědého k životu nepotřeboval a rozhodně ho nehodlal hledat. Šel sem přeci primárně kvůli tomu jezevci.
I poté, co měl lesík snad celý prochozený, ale nic nenašel. Kde se ta malá potvora schovává? Nebo Helios kecal? prolétlo mu hlavou. Odin se nerad vzdával, ale také dokázal vážit benefity. Když prohledal celý les a jezevce nenašel, nemělo cenu se tu zdržovat. Pokud byl ten jezevec pravdivý a ne jen lež, nejspíš nechtěl být nalezen. Jen počkej. Dneska jsem měl smůlu, ale až přijdu příště tak tě najdu! Odin zablýskl svým okem a vydal se směrem, kterým přišel.
Shledal, že na východě nebylo nic moc zajímavého. Tedy, trochu se divil odkud přišel ten písek který tenkrát vytvořil bouři, ale teď nějak neměl náladu to zjišťovat. Místo toho se vydal zkontrolovat, co se nachází na západě. Tam ještě ani nepáchl. Bylo by fajn si udělat přehled o zdejší krajině. Stejnak mu chození nevadilo a měl rád hezká místa, kde si mohl odpočinout a kochat se okolím. Odinovi nevadila společnost, ale sám o sobě byl spíše introvertem, který nepohrdl pěkným výhledem a klídečkem.

>> Středozemka (přes Tenebrae)

Změna přechodu:
>> Ježčí mýtina (přes Říční eso)