Gallirea - Příspěvky uživatele

<< Zarostlý les

Odinovi přišlo, že už ho šálí zrak, když viděl, jak se stromy okolo mírně rozestupují a keříků ubývá. Hned přidal do kroku a doufal, že si myslí správně a za chvíli z tohohle pekla vyleze. A opravdu, po zápasení s několika kořeny a větvemi se opravdu vydral na světlo boží. Tedy ven z lesa. Oddechl si a porostu za sebou věnoval jeden děsně nepříjemný pohled. Nejradši by ho viděl hořet.
Chvilku si takhle odpočíval a vydýchával se, protože se i přes svou dobrou fyzičku docela zapotil, když vším tím bordelem prolézal. Před sebou viděl kopcovité pláně a nechtěl vypadat jako starej dědek až do těch svahů poleze. Rozhodl se pokračovat severně, tím nemohl nic zkazit. Ze severu přišel a doteď tam žil, takže předpokládal, že i zdejší severní území budou podobná těm, na kterých vyrůstal. I když touhle dobou už bychom doma měli kupy sněhu, odfrkl si lehce pohrdavě nad zdejším počasím. Furt bylo pod psa, na náladě moc nepřidávalo. To by radši zažíval sněhovou bouři než by musel týdny žít v tomhle sychravu. Ani jeho kožichu to moc neprospívalo.
Po notné chvíli monotónní chůze byl Odin příjemně překvapen, když spatřil skupinu tří vlků. Dvě postavy byly tmavé a jedna světlá, takže se v nekrytém prostoru hezky vyjímaly. A vzhledem k tomu, že Odin lačnil po nových informacích, rozhodl se je jít buzerovat. Teda, slušně se jich zeptat. Alespoň pro začátek, když se budou cukat...
Při bližším pohledu zjistil, že se jedná o tři vlčice. "Zdravim," broukl a pokusil se nahodit šarmantní úsměv. Netušil sice, co tu v takové pustině dělaly, ale ani ho to moc nezajímalo. Pro mě za mě, ať si tu klidně ukrývaj mrtvolu. A jelikož Odin nikdy neměl rád zbytečné kecy okolo, když ho něco zajímalo, zeptal se přímo. "Jsem tu nový a rád bych si našel domov," povzdechl si a zatvářil se ztrápeně, jako by byl strašně osamělý a chtěl si najít kopec kamarádů. "Nevíte o něčem, dámy?" pohlédl na vlčice. Byly tři, takže věřil, že alespoň jedna by něco o smečkách vědět mohla. Navíc věřil i svému divadýlku osamělého chudáčka, přetvařování mu nikdy nedělalo problém.

<< Ježčí mýtina (přes Mahar)

Zvolit cestu severovýchodním směrem rozhodně nebyl dobrej nápad. Vubec. Jen co se Odin z louky dostal mezi stromy, došlo mu, že vkročil do nějakýho podmáčenýho lesa. Všude byla jezírka a bahno a jeden aby si sakra dával pozor kam šlape. Nějak odtušil, že se v okolí nejspíš rozlévá řeka nebo jezero. Každopádně, cestovat skrz takovéhle území nebylo nic příjemného. Alespoň že čich ho opustil, když tak koukal na všechen ten bordel, co se ve stojaté vodě nahromadil. Teď byl fakt rád, že to nemusí čuchat.
A z bláta do louže, když už pomalu začínal opouštět mokřady a měl zase pevnou půdu pod nohama, dostal se do nějakého hustého lesa. Všude samá větev, strom nebo keř. Se svou výškou a tělesnou stavbou v tomhle místě vlk jako Odin docela trpěl. Což o to, škrábání větví by mu snad ani nevadilo, ale děsně ho nebavilo se furt nějak kroutit aby se vešel do škvíry nebo něco přelejzat. "Aby se na to jeden vysr*l," poznamenal nabručeně a svraštil obočí, když ho něco rejplo do boku. Nemohl se dočkat až vocaď bude pryč.

>> Kopce Tary

<< Kopretinová louka (přes Tenebrae)

Počasí bylo docela na nic, na to, že Odin překonával řeku. Teda, ne že by mu byla zima, na tu byl zvyklý až až, spíš měl z toho sychrava najednou náladu pod psa. Nic zajímavýho nedělal, na nic nepřišel a nikoho nepotkal. Nudaa. A když se rozhlédl kolem sebe, dokonce to území poznával. Tudyma jsem musel jít tak tisíckrát, zakoulel okem a nespokojeně mlaskl. Přepadal si, jako v nějakym trapnym začarovanym kruhu. Motal se furt na několika stejných územích a nemohl tak zdejší zemi pořádně prozkoumat. To se mu nelíbilo, chtělo to změnu. Na západě už byl a moc se mu to nevyplatilo. Po své první a snad i poslední zkušenosti s kouřem neměl moc potřebu se tam vracet. Možná za čas, půjde třeba obhlédnout, jestli se situace nezměnila. Na jihu už taky docela prochodil a navíc se mu zdálo že z nedalekého lesa cítí smečku. Takže nope, tam cesta nevedla. I když... Možná bych se měl na zimu někam přidat. Kdo ví, jak je to tu s potravou, když je tu převlkováno, zamyslel se. Věřil, že by o samotě zase takový problém přežít neměl, ale... jeden nikdy neví. Vlků tu bylo hodně a žrádla logicky teda méně. Uklidit se na zimu do bezpeční neznělo tak zle, navíc by hned na jaře zmizel a už se neukázal, kdyby ho ti vlci srali. Koneckonců, toleranci docela postrádal.
Nakonec se se smečkou rozhodl ještě počkat, vyhodnotit situaci. Bylo by nejlepší, kdyby potkal někoho, kdo tu žije už delší čas a pořádně se ho vyptal. A aby se konečně vymotal z bludného kruhu, zamířil severovýchodně. Byl si jistý, že tím směrem tu ještě nešel.

>> Zarostlý les (přes Mahar)

<< Zlatavý les (přes Ohnivé jezero)

Odin štrádoval za hnědákem, ale ten se mu brzy ztratil z dohledu. Beztak už se o něj moc nezajímal a tudíž nedával takový pozor. A najednou byl vlk fuč. Odin pokrčil rameny a odfrkl si. Kdyby alespoň mohl používat nos, jenže ten stále nějak stávkoval. Neřikej že jsem fakt přišel o čich, pomyslel si a málem se praštil do čela, jaký je to hlupák. Kdyby si dával větší pozor a nehrál si na hrdinu, mohl čuchat všechno kvítí do konce svých dnů. Jenže teď necítil ani vlastní pach, natož něco jinýho.
No, nebylo proč nad něčím takovým teď přemýšlet. Co se stalo, stalo se a Odin momentálně svůj čich zase až tak nepostrádal. Navíc stále věřil, že až ho čenich přestane štípat, třeba se zas vrátí. A kdyby ne, pořád jsou tu magie a bozi. Někdo bude vědět, co s tim, pokývl nakonec hlavou. Nic nebylo ztraceno. Odin tedy pokračoval dál a hnědáka nechal někde za sebou.

>> Ježčí mýtína (přes Tenebrae)

<< Středozemka (přes louku Vlčích máků)

Odin provokoval a provokoval. Jinak to taky neuměl, že? A náramně se bavil. Trochu ho překvapilo jak vlk prudce vystartoval z jámy, ale na jednu stranu to čekal. Hnědák přeci jen vypadal, že brzo vybouchne, takže se Odin držel na pozoru, i když tak vůbec nevypadal. O několik kroků před naštvaným vlkem ucouvl, ale nepřestával se pošklebovat. Fakt mluví jak kry*l, pomyslel si. Sotva mu rozuměl, jeho postoj byl jasný spíš díky chování. Očividně se mu nelíbilo, že ho Odin otravuje a pronásleduje. Pak začal prskat něco, co Odin vyhodnotil jako urážky. Celý se z toho naježil, ale jinak svou nelibost nedal znát.
Hnědý se ihned po svém proslovu otočil a rychlým krokem zase mizel z dohledu. Jde si hledat jinou jámu? Odin byl docela zvědavý. Proto se ho rozhodl ještě jednou následovat, i když už mu nepřišel tak zajímavý, když se s ním nedalo pořádně komunikovat. Proto se svou přítomnost tentokrát snažil skrýt, aby si ho vlk vůbec nevšiml.

>> Kopretinka (přes Ohnivé jezero)

Prosím 1 hvězdu do síly, děkuji ^^

Přidáno.

Vlk se po svém odhalení zvedl a dal se na ústup. Odin si povzdechl, další nudný bídák. A to už jsem si myslel že se něco bude dít, protočil oko. "Aspoň vodpověz když na tebe někdo mluví, nevychovanče," zamumlal. Dalo by se sice dost polemizovat, kdo tu byl ten nevychovaný, no, Odin měl o sobě dobré mínění, tudíž za nevychovance považoval hnědého. A pak přišla ta dlouho očekávaná reakce. Vlk něco řekl a zavrčel. "He... hehehehehe," Odin se hrdelně zasmál a tvář se mu stáhla do ošklivého šklebu, který však vlk neviděl, jelikož k němu byl zády a upaloval kamsi do háje. Skvěle. Výborně! Perfektně! Toho se budu držet. Když se dal tak snadno vyprovokovat a to Odin ani moc neřekl, určitě s ním bude srandy kopec. Byl by to ale hlupák, kdyby nechal takovou oběť utéct. Už se nemohl dočkat, až vlkovi při další konfrontaci praskne žilka, heh.
Hnědák si to štrádoval přes rudou louku. Odin si ji pamatoval. Tady přeci v létě pletl kytky s tím jiným hnědákem... Heliosem? S nim byla taky docela sranda. Ale teď měl jinou společnost, která před ním sice zdrhala, ale to ho rozhodně neodradilo. Možná spíš naopak. Proto ani svou přítomnost nijak netajil a pokud by se hnědý trochu víc soustředil, určitě by o něm věděl. Odin přeci jen nebyl zrovna nenápadný, když nelovil. Neměl v sobě moc pudu sebezáchovy nebo strachu, takže neviděl potřebu se skrývat.
Málem vybouchl smíchy, když z dálky viděl, jak si to vlk zakempil v jinym dolíku, tentokrát uprostřed lesa. "Tyvo*e to je výborný. Máš nějakej fetiš na jámy? Myslíš, že seš v nich nenápadnej nebo co? Mám sice jenom jedno voko, ale ty seš fakt nepřehlédnutelnej," vysmál se mu, jen co se přiblížil na doslech. Ten vlk musel bejt nějakej zmagořenej. Odin pak náhle plácl tlapou do země a rozchechtal se znovu, když mu došlo, co mu vlk svým choováním a dřepěním v dolících připomíná. "Ty! Vypadáš jak nějaká slepice co se snaží vysedět vejce! K popukání, fakt!" Vážně z toho nemohl. Něco tak vtipnýho neviděl už dlouho. Třeba si taky myslí, že je slepice a ne vlk. To by bylo výborný, ušklíbl se. Potkal tu několikero vlků kteří se na první pohled tvářili bláznivě, ale nakonec byli docela normální. Třeba měl poprvé tu čest s opravdovým bláznem?

>>Zlatavý les (přes louku vlčích máků)

Spokojeně okouněl kousek od vlka a náramně se nad nastálou situací bavil. Hnědý se ještě notnou chvíli krčil, dokud Odin koutkem oka nezahlédl, že se posadil. Stále však nepromluvil, takže i Odin pokračoval ve svém divadýlku a dělal, že ho fakt nevidí. Ono to vlastně nebylo tak neuvěřitelné, když byl na pravé oko slepý a čich mu momentálně nefungoval. To sice hnědý netušil, ale byla to pravda.
Chvilku tam tak trapně dřepěli, než hnědému rupla trpělivost a rozhodl se promluvit. Odin se nad jeho slovy zarazil a chtěl tu jeho hatmatilku nějak urazit, ale nakonec vypustil zcela očividný sarkastický komentář. "Jee, kde ses tu vzal? Však já si tě vubec nevšim!" a následně se zašklebil a vydal k vlkovi blíž, aby nemusel vyloženě hulákat. "Copak ses tady tak nenápadně krčil? Nerad náhodné konverzace, hm?" Odin se rozhodl vyzvídat, protože... byl prostě od přírody zvědavej až hrůza. A když si přitom mohl rejpnout do někoho jinýho, bylo to ještě lepší. "Musim říct, parádní místo pro hraní na schovku, nebejt toho že jsi promluvil ani bych o tobě nevěděl," ušklíbl se znovu a čekal jak hnědák zareaguje.
Přitom se po očku podíval za sebe, aby zkontroloval situaci s kouřovým mrakem. Ušel docela pěkný kus cesty, takže dým okem neviděl, ale bylo znát, že počasí směrem na západ není ideální. Zhodnotil tedy, že má dost času se pakovat východně a neudusit se přitom.

<<Kamenná pláž (přes Náhorní plošinu)

Bylo vcelku teplo, takže Odin stihl za pochodu tak nějak uschnout. Ne že by mu voda nějak vadila nebo mu byla zima, ze severu byl na tohle zvyklý a měl poměrně hustou srst. Ale je pravda, že chodit promáčený nebylo dvakrát příjemný. Od řeky se dostal na nějakou pustou pláň, kterou určitě už někdy prošel, ale byla tak nezajímavě nudná, že nestála za mnoho pozornosti. Určitě tu muselo procházet dost vlků, ale nikdo nebyl v dohledu. Tak nudný tohle území bylo. Nic, čím by se Odin mohl pokochat. Snad jen oranžová obloha tomu dodávala zajímavější nádech, ale jak si ji hnědozlatý spojil s tím kouřem... hnedka se mu přestala líbit. Co hůř, i když šel východně, čumák ho nepřestával svrbět. Bylo znát, že i zdejší vzduch je lehce nasáklý nějakým štiplavým pachem. Vlastně... štípání bylo to jediné, co Odin momentálně cítil. Snad to nebude mít trvalý následky, zamračil se. Už takhle byl krypl bez oka, ještě aby přišel i o čich.
A právě díky svému momentálnímu handicapu si skoro nevšiml dalšího hnědáka, co se krčil v jednom dolíku přímo před Odinem. Vlk vypadal, jako by se snažil vpít do země, očividně si nepřál s někým tlachat. A co by byl Odin za dobráka, kdyby se jeho přání rozhodl nerespektovat? Jen... takovým svým pokrouceným způsobem. Kus od vlka se zastavil a sedl si, přičemž dělal, že si ho fakt nevšiml. Pohledem klouzal všude možně, než na něj. Před dolík, za dolík, do nebe... Jako by prostě neměl co dělat a tak si z nudy sedl. Jen počkej, jak dlouho takhle vydržíš dřepět, hm? pomyslel si škodolibě. Nemohl se přeci vnucovat okatě, jen ať se hnědák ozve jako první. Odina trapnost celé situace vůbec neznepokojovala. Naopak se těšil, že může zase někoho provokovat.

<< Bukový sráz (přes Mahtäe jih)

Odin se doplácal na jakýsi kamenný ostrůvek a žuchnul sebou na zem. Do toho bordelu mezi šutry... ale ano to ho teď nezajímalo. Hlavně byl rád, že je rád. Stále sípal jako by mu bylo sto a popravdě se tak po tom úprku i cítil. Jakože za chvilku zdechne. Čumák už neštípal tolik, ale furt to bylo sakra nepříjemný, ale aspoň už mu nepřipadalo, že by se měl s dalším nádechem udusit.
Po notné chvíli, kdy se jeho dech alespoň trochu uklidnil, se převalil na stranu a následně se zvedl. Tohle místo opravdu nebylo nejlepší pro ležení. A jelikož Odin nechtěl vypadat jako nějakej trapnej vandrák (kterým byl, ale co...), vlezl znova do řeky, kde se opláchl. Pak věnoval jeden nenávistný pohled směrem k dýmu, který se prozatím držel na druhé straně řeky a upaloval směrem na západ. Jako každej inteligentní tvor, kterej tak už dávno udělal. Holt jenom Odin byl trochu opožděnej.

>> Středozemka (přes Náhorní plošinu)

<<Ostrá skaliska (přes jinovatkovou pláň)

Odinovi začalo velmi rychle docházet, že za změnu počasí může ten dým. Takže před tímhle všechna zvěř prchala, huh? pomyslel si, zaťal zuby a snažil se také co nejrychleji dostat pryč. Byl zvědavý až hrůza a právě se mu to nehezky vyplácelo. Kdyby poslechl svůj pud sebezáchovy, možná by teď nemusel prchat se staženým ocasem a strašlivým štípáním v čumáku. Až mu z toho slzelo oko.
Aby se v tom dýmu příliš nezadýchal, musel zpomalit své tempo, ale moc to nepomáhalo. Nejhorší bylo, že zdejší území neznal dobře a tedy ani netušil, kam vlastně běží. Jediné co mu zbývalo bylo spoléhat se na instinkt a nějaký ten orientační smysl. Dým sem vítr přivál ze západu, takže nejlepším řešením bylo běžet k východu. Odkud ještě přišel s tím vlčetem. Malej zmetek, tak jsem se nadřel abych ho zatáhl na nějaký nebezpečný místo a nakonec skončim pod drnem já. Odin byl docela naštvanej. Ne na sebe, i když to by v téhle situaci měl být, ale na vlče, které mu uteklo. Chtěl se jen pobavit jedním zákeřným žertíkem, ale nakonec z toho vyšel bledě on. Nefér.
Z otevřeného prostoru se dostal do nějakého lesíka. Své okolí moc nezkoumal a raději se zaměřoval na sluch. Nedaleko totiž musela být řeka. Jo! Tu jsme překročili! zaradoval se. Běžel tedy správným směrem. Jak daleko ten dým ještě sahá? Doufal, že moc daleko ne, protože už teď přes slzy skoro neviděl. Kdyby měl aspoň ty oči dvě, ale on měl jen jedno. Holt mrzáctví nebyla žádná sranda.
Z lesa vyběhl jako střela přímo do řeky, ani se nestaral o to, jak silný je proud nebo jestli na druhé straně vůbec vyleze na břeh. No, v neštěstí měl štěstí a když se vydrápal z vody, zjistil, že dým už tu není tak hrozný. Vlastně, vidět bylo dost dobře, jen to v okolí stále silně zapáchalo, ale čenich už ho tolik neštípal. Odin si oddechl.

>> Kamenná pláž (přes Mahtae jih)

Odin se soustředil na změny počasí, že mu ani nedošlo, že ztratil to vlče. To zjistil, až když mu přišlo, že je kolem podezřelé ticho, nikdo se na nic neptá a neremcá. A když se ohlédl, opravdu za ním nikdo nestál. Malej bast*rd, zamračil se naštvaně. Jenom doufal, že chytrolínek třeba někde spadnul ze skály, i když to by asi slyšel jeho řev. Pravdou bylo, že mu vlče prostě a jednoduše zdrhlo přímo pod nosem.
Vzhledem k momentální situaci to ale Odinovi zase tak nevadilo. Jeden zdroj zábavy sice zmizel, ale stále tu byl ten divný pach ve vzduchu. K něčemu se muselo schylovat, to bylo Odinovi jasné. A byl taky náramně zvědavý, co to bude. Pud sebezáchovy zahodil už když byl vlče, takže navzdory všem náznakům, že by se měl pakovat, zůstal stát na místě a čekal co se bude dít.
A že se dělo. A rozhodně to nebylo nic příjemného. V dálce na obzoru Odin spatřil tmavý mrak, o kterém si myslel, že je bouře. Raději bych měl slézt ze skal, pomyslel si při tom pohledu. Při bouřce by se neměl pohybovat na vyvýšených místech, kde se ani nemohl skrýt. Než se ale nadál, mrak se s nevídanou rychlostí dostavil až sem. Odin překvapeně vykulil oči a stáhl ocas. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, zůstávat tady. Se silným poryvem větru mrak zaplavil okolí, kam až Odin dohlédl, a co bylo horší, přitáhl s sebou strašlivý zápach. Odina ihned začalo štípat v čumáku a slzely mu oči. "Sakra," zahuhlal ještě vcelku neutrálním hlasem. Musim zmizet. Rychlým krokem začal scházet skalnaté území a jak měl možnost, rozeběhl se, čímž se ale víc nadýchal toho dýmu a po chvilce se rozkašlal.

>> Bukový sráz (přes Jinovatkovou pláň)

Zdravím a hlásím se s Odinem ^^

Přijato!
Herní úkoly
1.
2.
3. Sehnat si někde nějakou kožešinu, natáhnout ji na sebe a pokusit se s její pomocí někoho vyděsit (min. 3 posty).
4. Navštívit Zrcadlové jeskyně a učůrnout si strachy z příšery/Smrti ve tmě (min 30 řádků) - když má mít pro strach uděláno, tak ať se jednou v roce bojí

Neherní úkoly
1.
2.
3. Nakreslit studánky v podzimních barvách. (Splnění: obrázek)
4. Vyrazit ven a z přírodních materiálů vyrobit nějakou část výzdoby, jedno jestli věnec, zvířátka z kaštanů, ozdobné větvičky nebo květinu z listí. (Splnění: fotografie)

Bonusy
1.
2.
3.

<< Jinovatková pláň

Je to vlče, zakroutil hlavou Odin, když slyšel jeho poznámku o potomcích. Chová se sice víc vyspěle než ostatní, ale furt je to vlče. "To by ses sakra divil kolik vlků to tak dělá. Stejně tak se pouští do partnerství protože je to nějakým způsobem výhodný a ne proto, že by se milovali," odfrkl si. "I do smeček se vlci přidávaj, protože je to tak často jednodušší. Občas, když se příroda nas*re tak je těžký to překlepat o samotě. A není to tak že by ve smečce byli všichni kámoši. Je to prostě výhodnější, než být sám," vysvětlil svůj pohled na věc. A bezesporu to tak viděla i horda dalších vlků. Však to byl logický proud myšlenek, když něco nezvládnu sám, zavolám si na pomoc ostatní. Svět byl řízen výhodama a nevýhodama.
Odin už z pláně viděl krásné kamenité hory. Kde sou hory, sou taky jeskyně, pokýval hlavou pro sebe a vyrazil tím směrem. Jeho pohled však lehce zvážněl, když si všiml, jaké je kolem něj počasí. Ptáci létali nízko, slunce bylo za oparem a ve vzduchu byl cítit smrad. Pachu s ivšiml dříve, ale nepřikládal tomu moc pozornosti, koneckonců blízko bylo moře, který smrdělo podobně. Ale zatažená obloha a zvířata, která se chovala nejistě působila trochu zlověstně. Bude bouřka? napadlo Odina. Bylo to dost možné vysvětlení, bouřky často začínaly podobně, ne? Jako bych před chvílí nemluvil o nas*aný přírodě, povzdechl si. Že by to přivolal? "Nah. Kdybych se tě chtěl fakt zbavit, udělám to sám. Nenechám tě zdrhnout," obrátil se na vlče a přestal věnovat pozornost počasí. Vypadalo to, že malej v Odinově přítomnosti konečně trochu znejistěl, ale teď už bylo na takový uvědomění pozdě. Zavedu ho do hor a nechám ho tam, aby ho dodělala ta bouřka. Nebo ho někde strčim ze skály...? Měl hned několik nápadů co s vlčetem udělat, pokud se po cestě nepřizabije samo. Docela ho zklamalo, že odpověď na magie byla stejně nudná jako... no, jako kohokoli, koho se tu za svůj pobyt zeptal. A Odinovi furt nelezlo do hlavy, jak všichni magiema opovrhujou a vůbec po nich netoužej. "Právě proto, že jsou k vlastnímu prospěchu. Svět je sobeckej a vlci hloupí, prcku. Poznáš to dřív nebo pozdějc," broukl v odpověď. A hned jak to vypustil si připadal jako nějakej zapšklej dědek a musel se zamračit. Byl ve svých nejlepších letech, proč se choval jako by měl jednu nohu v hrobě?

Děkuji za super akci, kreslení bůžků mě fakt bavilo! ^^ Taky si myslím, že jsem zase trochu posunula svůj styl kreslení vlků, se kterým jsem víc spokojená než s tím předchozím, takže jsem vážně ráda, že jsem se účastnila :D

Odměny bych prosila rozdělit takto:
Odin: 245 mušlí, 80 křišťálů, 50% sleva k Životu, vlastnost řečníka
Bianca: 485 květin

Děkuji ♥