Gallirea - Příspěvky uživatele

<< Zlatavý les (přes Ohnivé jezero)

Odin štrádoval za hnědákem, ale ten se mu brzy ztratil z dohledu. Beztak už se o něj moc nezajímal a tudíž nedával takový pozor. A najednou byl vlk fuč. Odin pokrčil rameny a odfrkl si. Kdyby alespoň mohl používat nos, jenže ten stále nějak stávkoval. Neřikej že jsem fakt přišel o čich, pomyslel si a málem se praštil do čela, jaký je to hlupák. Kdyby si dával větší pozor a nehrál si na hrdinu, mohl čuchat všechno kvítí do konce svých dnů. Jenže teď necítil ani vlastní pach, natož něco jinýho.
No, nebylo proč nad něčím takovým teď přemýšlet. Co se stalo, stalo se a Odin momentálně svůj čich zase až tak nepostrádal. Navíc stále věřil, že až ho čenich přestane štípat, třeba se zas vrátí. A kdyby ne, pořád jsou tu magie a bozi. Někdo bude vědět, co s tim, pokývl nakonec hlavou. Nic nebylo ztraceno. Odin tedy pokračoval dál a hnědáka nechal někde za sebou.

>> Ježčí mýtína (přes Tenebrae)

<< Středozemka (přes louku Vlčích máků)

Odin provokoval a provokoval. Jinak to taky neuměl, že? A náramně se bavil. Trochu ho překvapilo jak vlk prudce vystartoval z jámy, ale na jednu stranu to čekal. Hnědák přeci jen vypadal, že brzo vybouchne, takže se Odin držel na pozoru, i když tak vůbec nevypadal. O několik kroků před naštvaným vlkem ucouvl, ale nepřestával se pošklebovat. Fakt mluví jak kry*l, pomyslel si. Sotva mu rozuměl, jeho postoj byl jasný spíš díky chování. Očividně se mu nelíbilo, že ho Odin otravuje a pronásleduje. Pak začal prskat něco, co Odin vyhodnotil jako urážky. Celý se z toho naježil, ale jinak svou nelibost nedal znát.
Hnědý se ihned po svém proslovu otočil a rychlým krokem zase mizel z dohledu. Jde si hledat jinou jámu? Odin byl docela zvědavý. Proto se ho rozhodl ještě jednou následovat, i když už mu nepřišel tak zajímavý, když se s ním nedalo pořádně komunikovat. Proto se svou přítomnost tentokrát snažil skrýt, aby si ho vlk vůbec nevšiml.

>> Kopretinka (přes Ohnivé jezero)

Prosím 1 hvězdu do síly, děkuji ^^

Přidáno.

Vlk se po svém odhalení zvedl a dal se na ústup. Odin si povzdechl, další nudný bídák. A to už jsem si myslel že se něco bude dít, protočil oko. "Aspoň vodpověz když na tebe někdo mluví, nevychovanče," zamumlal. Dalo by se sice dost polemizovat, kdo tu byl ten nevychovaný, no, Odin měl o sobě dobré mínění, tudíž za nevychovance považoval hnědého. A pak přišla ta dlouho očekávaná reakce. Vlk něco řekl a zavrčel. "He... hehehehehe," Odin se hrdelně zasmál a tvář se mu stáhla do ošklivého šklebu, který však vlk neviděl, jelikož k němu byl zády a upaloval kamsi do háje. Skvěle. Výborně! Perfektně! Toho se budu držet. Když se dal tak snadno vyprovokovat a to Odin ani moc neřekl, určitě s ním bude srandy kopec. Byl by to ale hlupák, kdyby nechal takovou oběť utéct. Už se nemohl dočkat, až vlkovi při další konfrontaci praskne žilka, heh.
Hnědák si to štrádoval přes rudou louku. Odin si ji pamatoval. Tady přeci v létě pletl kytky s tím jiným hnědákem... Heliosem? S nim byla taky docela sranda. Ale teď měl jinou společnost, která před ním sice zdrhala, ale to ho rozhodně neodradilo. Možná spíš naopak. Proto ani svou přítomnost nijak netajil a pokud by se hnědý trochu víc soustředil, určitě by o něm věděl. Odin přeci jen nebyl zrovna nenápadný, když nelovil. Neměl v sobě moc pudu sebezáchovy nebo strachu, takže neviděl potřebu se skrývat.
Málem vybouchl smíchy, když z dálky viděl, jak si to vlk zakempil v jinym dolíku, tentokrát uprostřed lesa. "Tyvo*e to je výborný. Máš nějakej fetiš na jámy? Myslíš, že seš v nich nenápadnej nebo co? Mám sice jenom jedno voko, ale ty seš fakt nepřehlédnutelnej," vysmál se mu, jen co se přiblížil na doslech. Ten vlk musel bejt nějakej zmagořenej. Odin pak náhle plácl tlapou do země a rozchechtal se znovu, když mu došlo, co mu vlk svým choováním a dřepěním v dolících připomíná. "Ty! Vypadáš jak nějaká slepice co se snaží vysedět vejce! K popukání, fakt!" Vážně z toho nemohl. Něco tak vtipnýho neviděl už dlouho. Třeba si taky myslí, že je slepice a ne vlk. To by bylo výborný, ušklíbl se. Potkal tu několikero vlků kteří se na první pohled tvářili bláznivě, ale nakonec byli docela normální. Třeba měl poprvé tu čest s opravdovým bláznem?

>>Zlatavý les (přes louku vlčích máků)

Spokojeně okouněl kousek od vlka a náramně se nad nastálou situací bavil. Hnědý se ještě notnou chvíli krčil, dokud Odin koutkem oka nezahlédl, že se posadil. Stále však nepromluvil, takže i Odin pokračoval ve svém divadýlku a dělal, že ho fakt nevidí. Ono to vlastně nebylo tak neuvěřitelné, když byl na pravé oko slepý a čich mu momentálně nefungoval. To sice hnědý netušil, ale byla to pravda.
Chvilku tam tak trapně dřepěli, než hnědému rupla trpělivost a rozhodl se promluvit. Odin se nad jeho slovy zarazil a chtěl tu jeho hatmatilku nějak urazit, ale nakonec vypustil zcela očividný sarkastický komentář. "Jee, kde ses tu vzal? Však já si tě vubec nevšim!" a následně se zašklebil a vydal k vlkovi blíž, aby nemusel vyloženě hulákat. "Copak ses tady tak nenápadně krčil? Nerad náhodné konverzace, hm?" Odin se rozhodl vyzvídat, protože... byl prostě od přírody zvědavej až hrůza. A když si přitom mohl rejpnout do někoho jinýho, bylo to ještě lepší. "Musim říct, parádní místo pro hraní na schovku, nebejt toho že jsi promluvil ani bych o tobě nevěděl," ušklíbl se znovu a čekal jak hnědák zareaguje.
Přitom se po očku podíval za sebe, aby zkontroloval situaci s kouřovým mrakem. Ušel docela pěkný kus cesty, takže dým okem neviděl, ale bylo znát, že počasí směrem na západ není ideální. Zhodnotil tedy, že má dost času se pakovat východně a neudusit se přitom.

<<Kamenná pláž (přes Náhorní plošinu)

Bylo vcelku teplo, takže Odin stihl za pochodu tak nějak uschnout. Ne že by mu voda nějak vadila nebo mu byla zima, ze severu byl na tohle zvyklý a měl poměrně hustou srst. Ale je pravda, že chodit promáčený nebylo dvakrát příjemný. Od řeky se dostal na nějakou pustou pláň, kterou určitě už někdy prošel, ale byla tak nezajímavě nudná, že nestála za mnoho pozornosti. Určitě tu muselo procházet dost vlků, ale nikdo nebyl v dohledu. Tak nudný tohle území bylo. Nic, čím by se Odin mohl pokochat. Snad jen oranžová obloha tomu dodávala zajímavější nádech, ale jak si ji hnědozlatý spojil s tím kouřem... hnedka se mu přestala líbit. Co hůř, i když šel východně, čumák ho nepřestával svrbět. Bylo znát, že i zdejší vzduch je lehce nasáklý nějakým štiplavým pachem. Vlastně... štípání bylo to jediné, co Odin momentálně cítil. Snad to nebude mít trvalý následky, zamračil se. Už takhle byl krypl bez oka, ještě aby přišel i o čich.
A právě díky svému momentálnímu handicapu si skoro nevšiml dalšího hnědáka, co se krčil v jednom dolíku přímo před Odinem. Vlk vypadal, jako by se snažil vpít do země, očividně si nepřál s někým tlachat. A co by byl Odin za dobráka, kdyby se jeho přání rozhodl nerespektovat? Jen... takovým svým pokrouceným způsobem. Kus od vlka se zastavil a sedl si, přičemž dělal, že si ho fakt nevšiml. Pohledem klouzal všude možně, než na něj. Před dolík, za dolík, do nebe... Jako by prostě neměl co dělat a tak si z nudy sedl. Jen počkej, jak dlouho takhle vydržíš dřepět, hm? pomyslel si škodolibě. Nemohl se přeci vnucovat okatě, jen ať se hnědák ozve jako první. Odina trapnost celé situace vůbec neznepokojovala. Naopak se těšil, že může zase někoho provokovat.

<< Bukový sráz (přes Mahtäe jih)

Odin se doplácal na jakýsi kamenný ostrůvek a žuchnul sebou na zem. Do toho bordelu mezi šutry... ale ano to ho teď nezajímalo. Hlavně byl rád, že je rád. Stále sípal jako by mu bylo sto a popravdě se tak po tom úprku i cítil. Jakože za chvilku zdechne. Čumák už neštípal tolik, ale furt to bylo sakra nepříjemný, ale aspoň už mu nepřipadalo, že by se měl s dalším nádechem udusit.
Po notné chvíli, kdy se jeho dech alespoň trochu uklidnil, se převalil na stranu a následně se zvedl. Tohle místo opravdu nebylo nejlepší pro ležení. A jelikož Odin nechtěl vypadat jako nějakej trapnej vandrák (kterým byl, ale co...), vlezl znova do řeky, kde se opláchl. Pak věnoval jeden nenávistný pohled směrem k dýmu, který se prozatím držel na druhé straně řeky a upaloval směrem na západ. Jako každej inteligentní tvor, kterej tak už dávno udělal. Holt jenom Odin byl trochu opožděnej.

>> Středozemka (přes Náhorní plošinu)

<<Ostrá skaliska (přes jinovatkovou pláň)

Odinovi začalo velmi rychle docházet, že za změnu počasí může ten dým. Takže před tímhle všechna zvěř prchala, huh? pomyslel si, zaťal zuby a snažil se také co nejrychleji dostat pryč. Byl zvědavý až hrůza a právě se mu to nehezky vyplácelo. Kdyby poslechl svůj pud sebezáchovy, možná by teď nemusel prchat se staženým ocasem a strašlivým štípáním v čumáku. Až mu z toho slzelo oko.
Aby se v tom dýmu příliš nezadýchal, musel zpomalit své tempo, ale moc to nepomáhalo. Nejhorší bylo, že zdejší území neznal dobře a tedy ani netušil, kam vlastně běží. Jediné co mu zbývalo bylo spoléhat se na instinkt a nějaký ten orientační smysl. Dým sem vítr přivál ze západu, takže nejlepším řešením bylo běžet k východu. Odkud ještě přišel s tím vlčetem. Malej zmetek, tak jsem se nadřel abych ho zatáhl na nějaký nebezpečný místo a nakonec skončim pod drnem já. Odin byl docela naštvanej. Ne na sebe, i když to by v téhle situaci měl být, ale na vlče, které mu uteklo. Chtěl se jen pobavit jedním zákeřným žertíkem, ale nakonec z toho vyšel bledě on. Nefér.
Z otevřeného prostoru se dostal do nějakého lesíka. Své okolí moc nezkoumal a raději se zaměřoval na sluch. Nedaleko totiž musela být řeka. Jo! Tu jsme překročili! zaradoval se. Běžel tedy správným směrem. Jak daleko ten dým ještě sahá? Doufal, že moc daleko ne, protože už teď přes slzy skoro neviděl. Kdyby měl aspoň ty oči dvě, ale on měl jen jedno. Holt mrzáctví nebyla žádná sranda.
Z lesa vyběhl jako střela přímo do řeky, ani se nestaral o to, jak silný je proud nebo jestli na druhé straně vůbec vyleze na břeh. No, v neštěstí měl štěstí a když se vydrápal z vody, zjistil, že dým už tu není tak hrozný. Vlastně, vidět bylo dost dobře, jen to v okolí stále silně zapáchalo, ale čenich už ho tolik neštípal. Odin si oddechl.

>> Kamenná pláž (přes Mahtae jih)

Odin se soustředil na změny počasí, že mu ani nedošlo, že ztratil to vlče. To zjistil, až když mu přišlo, že je kolem podezřelé ticho, nikdo se na nic neptá a neremcá. A když se ohlédl, opravdu za ním nikdo nestál. Malej bast*rd, zamračil se naštvaně. Jenom doufal, že chytrolínek třeba někde spadnul ze skály, i když to by asi slyšel jeho řev. Pravdou bylo, že mu vlče prostě a jednoduše zdrhlo přímo pod nosem.
Vzhledem k momentální situaci to ale Odinovi zase tak nevadilo. Jeden zdroj zábavy sice zmizel, ale stále tu byl ten divný pach ve vzduchu. K něčemu se muselo schylovat, to bylo Odinovi jasné. A byl taky náramně zvědavý, co to bude. Pud sebezáchovy zahodil už když byl vlče, takže navzdory všem náznakům, že by se měl pakovat, zůstal stát na místě a čekal co se bude dít.
A že se dělo. A rozhodně to nebylo nic příjemného. V dálce na obzoru Odin spatřil tmavý mrak, o kterém si myslel, že je bouře. Raději bych měl slézt ze skal, pomyslel si při tom pohledu. Při bouřce by se neměl pohybovat na vyvýšených místech, kde se ani nemohl skrýt. Než se ale nadál, mrak se s nevídanou rychlostí dostavil až sem. Odin překvapeně vykulil oči a stáhl ocas. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, zůstávat tady. Se silným poryvem větru mrak zaplavil okolí, kam až Odin dohlédl, a co bylo horší, přitáhl s sebou strašlivý zápach. Odina ihned začalo štípat v čumáku a slzely mu oči. "Sakra," zahuhlal ještě vcelku neutrálním hlasem. Musim zmizet. Rychlým krokem začal scházet skalnaté území a jak měl možnost, rozeběhl se, čímž se ale víc nadýchal toho dýmu a po chvilce se rozkašlal.

>> Bukový sráz (přes Jinovatkovou pláň)

Zdravím a hlásím se s Odinem ^^

Přijato!
Herní úkoly
1.
2.
3. Sehnat si někde nějakou kožešinu, natáhnout ji na sebe a pokusit se s její pomocí někoho vyděsit (min. 3 posty).
4. Navštívit Zrcadlové jeskyně a učůrnout si strachy z příšery/Smrti ve tmě (min 30 řádků) - když má mít pro strach uděláno, tak ať se jednou v roce bojí

Neherní úkoly
1.
2.
3. Nakreslit studánky v podzimních barvách. (Splnění: obrázek)
4. Vyrazit ven a z přírodních materiálů vyrobit nějakou část výzdoby, jedno jestli věnec, zvířátka z kaštanů, ozdobné větvičky nebo květinu z listí. (Splnění: fotografie)

Bonusy
1.
2.
3.

<< Jinovatková pláň

Je to vlče, zakroutil hlavou Odin, když slyšel jeho poznámku o potomcích. Chová se sice víc vyspěle než ostatní, ale furt je to vlče. "To by ses sakra divil kolik vlků to tak dělá. Stejně tak se pouští do partnerství protože je to nějakým způsobem výhodný a ne proto, že by se milovali," odfrkl si. "I do smeček se vlci přidávaj, protože je to tak často jednodušší. Občas, když se příroda nas*re tak je těžký to překlepat o samotě. A není to tak že by ve smečce byli všichni kámoši. Je to prostě výhodnější, než být sám," vysvětlil svůj pohled na věc. A bezesporu to tak viděla i horda dalších vlků. Však to byl logický proud myšlenek, když něco nezvládnu sám, zavolám si na pomoc ostatní. Svět byl řízen výhodama a nevýhodama.
Odin už z pláně viděl krásné kamenité hory. Kde sou hory, sou taky jeskyně, pokýval hlavou pro sebe a vyrazil tím směrem. Jeho pohled však lehce zvážněl, když si všiml, jaké je kolem něj počasí. Ptáci létali nízko, slunce bylo za oparem a ve vzduchu byl cítit smrad. Pachu s ivšiml dříve, ale nepřikládal tomu moc pozornosti, koneckonců blízko bylo moře, který smrdělo podobně. Ale zatažená obloha a zvířata, která se chovala nejistě působila trochu zlověstně. Bude bouřka? napadlo Odina. Bylo to dost možné vysvětlení, bouřky často začínaly podobně, ne? Jako bych před chvílí nemluvil o nas*aný přírodě, povzdechl si. Že by to přivolal? "Nah. Kdybych se tě chtěl fakt zbavit, udělám to sám. Nenechám tě zdrhnout," obrátil se na vlče a přestal věnovat pozornost počasí. Vypadalo to, že malej v Odinově přítomnosti konečně trochu znejistěl, ale teď už bylo na takový uvědomění pozdě. Zavedu ho do hor a nechám ho tam, aby ho dodělala ta bouřka. Nebo ho někde strčim ze skály...? Měl hned několik nápadů co s vlčetem udělat, pokud se po cestě nepřizabije samo. Docela ho zklamalo, že odpověď na magie byla stejně nudná jako... no, jako kohokoli, koho se tu za svůj pobyt zeptal. A Odinovi furt nelezlo do hlavy, jak všichni magiema opovrhujou a vůbec po nich netoužej. "Právě proto, že jsou k vlastnímu prospěchu. Svět je sobeckej a vlci hloupí, prcku. Poznáš to dřív nebo pozdějc," broukl v odpověď. A hned jak to vypustil si připadal jako nějakej zapšklej dědek a musel se zamračit. Byl ve svých nejlepších letech, proč se choval jako by měl jednu nohu v hrobě?

Děkuji za super akci, kreslení bůžků mě fakt bavilo! ^^ Taky si myslím, že jsem zase trochu posunula svůj styl kreslení vlků, se kterým jsem víc spokojená než s tím předchozím, takže jsem vážně ráda, že jsem se účastnila :D

Odměny bych prosila rozdělit takto:
Odin: 245 mušlí, 80 křišťálů, 50% sleva k Životu, vlastnost řečníka
Bianca: 485 květin

Děkuji ♥

<< Mahtäe jih (přes Bukový sráz)

Vlče si překvapivě zachovávalo svůj klid a na jeho posměšky a urážky nijak nereagovalo. Odin se tomu trochu podivil, ale pak to nechal plavat. Jestli prcek neměl mamku, pravděpodobně neměl ani taťku, když se tu potuloval sám. Sotva asi věděl, co je mateřská láska. Hm, takže rodina na něj nefunguje, povzdechl si Odin. Nic jiného o vlčeti nevěděl, takže teď neměl do čeho si rýpnout. Navíc to vypadalo, že by to s tímhle malým ani nehlo.
"Jo, taky si říkám. Je to jen starost navíc a ani se ti nemusí vyplatit," odfrkl si na jeho poznámku o potomcích. Kdyby Odin jednoho dne vlčata měl, určitě by to nebylo z lásky k malým a bezmocným. O děckách by přemýšlel pouze za předpokladu, že by mu v budoucnu k něčemu byly... Při jeho další poznámce se na vlče Odin otočil. Mělo vcelku pravdu, nebyl zase tak zlý. Nebo tedy, spíš byl líný si pohrávat s vlčetem, protože v tom neviděl žádnou zábavu ani výzvu. Zabít ho by bylo tak lehké jako zašlápnout brouka a to byla nuda. "Dneska je tvůj šťastnej den, protože mám dobrou náladu. Kdybych byl nasr*nej tak už tu třeba nestojíš. Kdo ví," pokrčil rameny a nezapíral, že by byl opravdu schopný prckovi ublížit. "Taky ale nevim jak dlouho mi ta dobrá nálada vydrží," zašklebil se na vlče nepříjemně, než se odvrátil a šel hledat svůj suvenýr.
Vlče se pak ptalo, jestli neví, kde jsou tu jeskyně. Odin dozajista o žádných nevěděl, ale tipoval, že v horách nebo na skalnatém území určitě jednu nebo dvě najde. Zajímalo ho ale, proč vlče jeskyni hledá. Chce si tam udělat bunkr? Nakonec z prcka vylezlo, že se sem skrze nějakou jeskyni dostal. "Oh," hlesl Odin zadumaně. Takovou jeskyni rozhodně neznal. Ale do hor ho odvýst můžu, ušklíbl se zlomyslně. Nebylo to místo pro vlčata a jeden aby si radši dával pozor kudy jde. A přesně proto tam Odin chtěl vlče nechat. "Proč chceš pryč? Slyšel jsem, že tahle země je magická, neláká tě to?" prohodil za chůze aby řeč nestála. Navíc ho zajímal názor vlčete na magii. Většina děcek by měla být udivená, ale u tohohle Odin fakt netušil.

>> Ostrá skaliska

Vlče bylo docela kurážné, na to, že okolo nebyl žádný dospělý, co by ho hlídal. Aniž by o Odinovi cokoli vědělo, nakráčelo si to k němu a pak dělalo jakože nic. Kdybych se ho rozhod teď zamordovat, ani by nevěděl jak umřel, odfrkl si Odin. Samozřejmě rád šikanoval slabší, ale jen do určité míry. Navíc, mentální šikana byla dle jeho názoru horší než ta fyzická.
"Nemáš mamku, jo? Nedivim se. Kdyby bylo mý děcko takovej suchar jen co se naučí mluvit, taky ho někde nechám napospas přírodě," protočil na něj oko. Ten malej vypadal jako otravnej rozumbrada co si myslí, že spolkl moudrost světa. Ale očividně mu chyběly zkušenosti a pud sebezáchovy. "Co kdybych byl zlej? Ne, špatně, já jsem zlej. Myslíš, že ti nic neudělám, jen proto, že se ke mně chováš slušně? Takhle zlí nesmýšlejí," naklonil hlavu na stranu a vypustil slova, co se dala brát jako dobrá rada. Zajímalo ho, co na to vlče odpoví. Podle jeho chování Odin odhadoval, že zatím mělo štěstí a nepotkalo nikoho, kdo by vůči němu choval nějaké záškodnické myšlenky. Taky bych si mohl pohrát...
Vzhledem k tomu, že v řece nebylo zrovna teplo a Odin potřeboval, aby mu uschnul kožich, vylezl na břeh. Tam se pořádně oklepal a chvilku rozhodoval, jestli má prostě odejít a vlče nechat bejt nebo jestli ho bude ještě chvilku otravovat. A prcek rozhodl za něj, když řekl že hledá jeskyni. "Neviděl, ale mířim do hor. Tam bude jeskyní spousta." Všude skály a kamení, to by bylo aby tam žádnou jeskyni nenašel. Navíc, pro tohle vlče by postačila i nějaká škvíra mezi šutry, jestli si hledalo úkryt. "Na co potřebuješ jeskyni?" zeptal se zvědavě. Kolik toho malé vlče mohlo vlastnit? Ah, když už jsme u vlastnictví! blesklo mu hlavou. Chvilku se rozhlížel kolem, než u jednoho keře zpozoroval tu svou kost, kterou ukradl z neznámého ostrova. Tenhle suvenýr se mu zamlouval víc a víc. Měl bych si takový památky brát častěji, pomyslel si docela potěšeně a vůbec ho netížilo, že je chamtivý až hanba. S kostí v tlamě se tedy pomalu rozešel na západ, odkud to chtěl vzít severně. Jestliže vlče chtělo hledat jeskyni, milerád mu přeci pomůže.

>> Jinovatková pláň (přes Bukový sráz)

Zdravím!
Odin má 370 bodíků, které poprosím směnit takto:

350 bodů - magie příkazu s 5*
20 bodů - 15 květin

Děkuji za super akci! Plnění úkolů byla zábava a hezké obzvláštnění hry