Gallirea - Příspěvky uživatele

<< úkryt (přes Zarostlý les)

Hned jak vykouk z jeskyně, nabídl se mu pohled na otravného dravce. Orel nebo co to bylo, si to seděl hnedka vedle na šutru a tvářil se, jako by nechumelilo. Odin frustrovaně zavrčel, tohle se mu přestávalo líbit. "Ehm," orel si odkašlal a Odin zpozorněl. Fakt právě udělal co si myslim že udělal? Eeeh? zmateně nakrčil čumák a přešel ke zvířeti blíž. Pták se nezvedl a neodletěl, jak si myslel. Místo toho tupě čučel na Odina. A pak rychlý pohled ke svým pařátům a zase zpátky. Odin si i s jedním okem všiml, že drží kořist, malého zajíce, kterého posouval směrem k němu. "To je jakože pro mě?" zeptal se skepticky, ale co jinýho taky. Byl jediná hodná osobnost v okolí, co by si zasloužila obětinu. Jasně, že to bylo pro něj. Orel mlčky přikývl. "A jakože proč?" Stejně to ale bylo divný. O to víc, že mu zvíře očividně rozumělo. "Chtěl bych vás doprovázet, pane. Vyslali mě ze severu," odpověděl pták. Měl hrubý hlas, takový krákoravý a docela hluboký. Ale ne víc, než Odin sám, který na něj překvapeně koukal, ale zajíce si už tlapou hrabal k sobě.
Nejdřív se v tichosti nažral a nechal si kolovat myšlenky v hlavě. Pak vyrazil směrem na jih, protože tam dlouho nebyl a protože prostě chtěl. "Ze severu huh, a kdo tě jako poslal? Se divim že si na mě vůbec vzdechli. A že ještě žijou," odfrkl si pobaveně, přestože kolem něj se viditelně ochladilo. Orel se vznesl do vzduchu ale udržoval se v doslechové vzdálenosti od Odina. "Právě, že již ne, pane. Váše matka zemřela již dávno a váš otec zemřel nyní. Bratři jsou pryč. Proto mě poslal se vzkazem a přáním, ať vás doprovázím. Budu vám užitečný stejně, jako jemu. Dlužím mu život." To znělo sice strašně hezky, ale Odin byl nevěřícný jak jen to šlo. "A jak si věděl, kde jsem? Proč netáhneš za jednim z bratrů? A k čemu mi jako budeš?" bombardoval zpětné otázky. Co o to, orla určitě prozatím vyhánět nebude. Jen se chtěl na vlastní oči přesvědčit, že mu nekecá. A i kdyby jo, aspoň na chvíli ho může využívat, než ho třeba zardousí. Furt to byl tupej pták a Odin uměl čarovat. "Ptačí intuice a instrukce od vašeho otce. Prý tušil, kde se nacházíte. Protože jste nejstarší. Umím lovit menší zvěř, jak jste si mohl všimnout. Mohu být dobrý zvěd i přítel v boji. Pokud navodíme opravdovou důvěru, mohu vám i propůjčit zrak," chvástal se orel, což Odinovi přímo lahodilo do uší. Jevil se skutečně užitečně. Tiše přikývl. "Fajn, tak se ukaž. Zčekni co je před náma za území a jestli tam jsou nějaký vlci. A jméno?" hned si poroučel těžkou práci, protože k čemu by byl, kdyby nemakal? "Ragnarok, pane," orel se představil a silným máchnutím křídel byl hned několik kroků napřed. Odin ho s chechtáním sledoval, jak se vznáší vysoko k oblakům. Ragnarok? Jak příhodný.

>> Středozemní pláň

282
<< Vyhlídka

Odin se vsoukal do úkrytu a hned znechuceně nakrčil čumák. Bylo fakt znát, že tu nikdo dlouho nebyl. Všude na zemi bordel, kožešiny rozhrabané a špinavé. Bohužel byl samec a na úklid zrovna nebyl stavěnej, ale dělal co zmohl. S trochou nevole a naštvání vyházel všechen zbytečný bordel a nechal si jen čisté věci, které trochu uspořádal. Jakmile bylo podle jeho oka všechno v cajku, začal se otírat o stěny a značkovat. Do spací části vytrhal pár svých chlupů, aby svůj pach zde umocnil. S tím muselo být všem jasné, že tady je někdo pánem a jeskyně není volná jen tak pro kohokoli.
Když byla jeho práce hotova, svalil se do kožešin a zmoženě protáhl svoje končetiny. Dlouho nebyl na místě, kde by si mohl dobře oddechnout. Kdykoli spal někde venku, musel mít pořád oko na stopkách, to mu velel instinkt. Ale svému úkrytu věřil, navíc venku nikoho nepotkal ani necítil, takže nehrozilo, že by mu v dohledné době měla přijít nečekaná návštěva. Tedy až na toho dravce. Schválně jestli tam ještě bude, až vylezu.
Odin si dal dobrého šlofíka. Tak dobrého, že mu křuply záda když se z něj protahoval. Nebo za to mohl i jeho věk, ale to si odmítal připustit. Zas tak starej nebyl, a rozhodně to na něm nebylo vidět.

>>Esíčka (přes Zarostlý les)

<< Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)

Když se to stalo, celý se zježil a připravil k útoku. Avšak dravec, který na Odina slétl, stejně rychle i odletěl. Co to mělo znamenat? zamračil se a jedním okem kriticky sledoval, jak si to nad ním teď dravec krouží. "Vybral si mě na svačinu? Ha!" vyprskl s úšklebkem. To se teda pěkně spletl, protože Odin rozhodně nebyl na pokraji sil a i kdyby měl za pár chvil exnout, rozhodně by se nenechal hnedka ožírat mrchožrouty. Ne, dokud nevychladnul. "Budeš si muset počkat, a to pěkně dlouho!" zahulákal do nebes a pohrozil dravci kovovou hnátou. Sice to s ním nic neudělalo, ale Odinovi se ulevilo na duši. Alespoň už věděl, odkud se ten nepříjemnej pocit bral a mohl s tím něco dělat.
Zatím ale neměl co, stačilo mu, že to věděl a šel si po svejch. Stejně předpokládal, že orla po chvíli odradí jenom svou očividně neskomírající existencí. Místo toho se dal do hledání svýho bejváku. Protože tam pěkně dlouho ani nepáchl, necítil kolem žádné známé pachy a paměť taky potřebovala trochu rozhýbat. Ve skalnatém okolí se specifická skulina hledala blbě, i to byl vlastně jeho záměr při vybírání toho místa. Jen netušil, že na něj taky jednou doplatí. Stále byl ale na vrcholu inteligenčního řetězce a nakonec našel tu správnou díru.

>> Valhalla

<< VVJ

Od jezera k úkrytu to byl kousek, to věděl. Vybral si ale docela taktické místo pro pobyt a proto se teď musel prodírat hustým, křovinatým lesem a pak ho čekaly ještě hory. A byl podzim, takže všude vlhko a hnus. Na druhou stranu to znamenalo, že za chvíli přijde zima, Odinovo oblíbené období, co by mohlo trvat celoročně. To byla jeho jediná útěcha v tomto nepříjemnym čase.
Jakmile zalezl do stromů, zas měl v zádech nepříjemnej pocit, jako že ho někdo sleduje. V posledních dnech to cítil častěji a častěji. Byl si docela jistej, že ho někdo pronásleduje, ale nevěděl kdo. Vlk to bejt nemůže. Došel k závěru, že toho by si všimnul, jestliže se nejedná o něakého mástra mága nebo samotnýho "boha", co tady měli. Ale bylo to nějaký zvíře? Predátor? Duch? Vůbec netušil. Necítil z toho ale žádný zlý úmysl nebo chuť vraždit. Jen mu nepříjemně stály chlupy za krkem, protože věděl že s nim něco cestuje, aniž by si byl vědom co to je.
Když z lesa vylezl do hor, notnou chvíli se ten pocit vzdaloval, až se zdálo že jeho pronásledovatel to vzdal. A pak se Odinovi nad hlavou mihl stín.

>> Vyhlídka (přes Zrcadlové hory)

Byl trochu zmaten, co se najednou událo. Pamatoval se, že byla zima a v sněžné bouři postupně poztrácel všechna děcka. No co už. Každopádně teď jak otevřel oči tak bylo teplo, večer. Sníh už dávno nikde a on stál u nějakého jezera, které matně poznával. Hmmm, lehce zabručel a přimhouřil oči, zběžně zkontroloval okolí, jestli mu náhodou někdo nedělá halušky, ale ne. Byl tu sám a vůbec netušil, co se v posledních dnech dělo. Ale to bylo jedno, protože Odin stejně žil spíš okamžikem. Hlavně že byl živej a v rámci možností zdravej, i když hladovej.
Šel se nejdřív napít vody z jezera, protože měl v držce pěkně vyprahlo. Kovová tlapa skřípala jako by ji nepoužíval roky, a kdyby měl možná ještě trochu lepší sluch, slyšel by skřípat i svoje klouby. Už taky nebyl nejmladší, měl dokonce i potomky. Mentálně si ale nepřišel nijak jinde, než když na Gallireu poprvé vkročil. Což nemohl posoudit jestli je dobře nebo blbě, prostě to tak bylo a asi s tim ani nehodlal nic dělat. Jak se napil, tak se i smočil, protože mu bylo v severskym kožichu vedro a navíc trochu zapáchal, a to nemohl dopustit. Byl vytříbená společnost, ne nějakej smradlavej hulvát. A po koupeli se vydal domů, respektive na místo, který si přisvojil a tak nějak mu patřilo, ale neukázal se tam taky pěkně dlouho. Doufal, že jeskyně furt stála na svym místě a nikdo mu ji nevyraboval.

>> Východní hvozd

Květen 1/10 - Odine

Odin se svižnou chůzí procházel mezi stromy. Neměl namířeno ke konkrétnímu místu, prostě se jen klasicky toulal, tak jak to měl ve zvyku. Možná taky hledal nějakou stopu, po které by se mohl vydat a něco ulovit. Měl docela hlad, a po zimě to na něm bylo i poznat. Jinak nasvalený a velký seveřan teď vypadal trochu pohuble, což se mu nelíbilo. Naštěstí to trochu skrývala jeho hustá srst.
Brzy narazil v cestě na překážku - vodní hladinu. Nejdřív zabočil kolem, že jezero obejde. Po chvíli cesty sešel ke břehu a napil se, když už byl u toho tak se i pořádně vymáchal. Voda byla na jeho poměry tak akorát, trochu studenější a osvěžující. A po zimě pořádnou koupel docela ocenil, hlavně když věděl, že se z něj pak nestane rampouch.
Oklepal ze sebe kapky a pokračoval v cestě, ale zas tak daleko taky nedošel, než narazil na další překážku. Tentokrát to byl vlk, lépe řečeno mladá vlčice. Chvíli na ni blbě čučel, mhouřil oči a divně se šklebil, protože si snažil vzpomenout odkud ji zná. "No to mě potěš!" poznamenal hlasitě, když se mu rozblesklo v kebuli. "Ty seš moje ztracený děcko! Super vidět, že žiješ!" zašklebil se docela radostně. Už si ani nepamatoval, kdy tuhle ztratil. Někdy v zimě, to je poztrácel všechny. Ale byli už docela velcí, očividně si dokázali poradit. Minimálně tahle ještě žila, znamenalo to, že zdědila ty dobrý geny, jeho. "Kde máš Yggdrasila?" zajímal se pak. Věděl, že je nepoztrácel najednou ale postupně. Bylo možný že se našli nebo taky ne, on od té doby neviděl ani jednoho. A o třetím? Škoda mluvit, ten ho ani nezajímal.

<< Severní Galtavar

Vláčel se přes jezero poměrně stejně rychlým tempem. Jako by zařadil autopilota a prostě šel, kam ho nohy vedly. Taky že nebylo moc vidět, skoro na krok, přes to hustý sněžení. Tady ani zkušený cestovatel jako on nemohl dělat zázraky. Možná si mohl pomoct magií, ale věděl, že v tomhle počasí bude složitý už jenom přežít. Potřeboval si šetřit veškerou energii, kterou měl. Mohli bychom se dostat k mému úkrytu, pomyslel si, ale pak ten návrh postupně zavrhoval, když nad tím tak přemýšlel. Vybral si místo docela vysoko na kopci a s malým vstupem. Určitě by měl problém ho v tom sněhu najít a když už, tak se dostat dovnitř. Měl jsem jít dřív, zamračil se nakonec. Kdyby nečekal tak dlouho, už mohl bejt někde hezky v klidu v relativním teple a ne podstupovat tohle. Strašlivou cestu, kterou možná ani nemusel přežít, když bude mít smůlu.
Docela si oddechl, když ve vánici zpozoroval siluety stromů. "Vidim les! Konečně!" zahulákal na syna. Mohli si alespoň chvíli odpočinout a skrýt se před sněžením mezi stromy. Pohybovat se v horách nebo na otevřeném prostranství byla teď sebevražda. Ygdrasil se ale neozýval, takže Odin lehce znejistěl, jestli ho někde náhodou neztratil. Pravda, že vidět nebyl. Možná že se rozdělili?

Začínalo přituhovat a sníh nepřestával padat. Odin se zamračil, trošku přidal do kroku, ale ve vysokých závějích sněhu mu to moc nepomohlo. Brodil se tím jako buldozer, a v tomhle momentě byl rád za mechanickou tlapu, která se prostě neunavila. Vždycky s ní mohl silně máchnout a odhodit těžký sníh stranou. To ale neřešilo problém, který pociťoval zbytek jeho těla. Bylo mu docela zima, i seveřan jako ona začínal promrzat a upřímně bědoval, že tu čekal tak dlouho a vlastně kvůli ničemu. Protože nakonec beztak odcházel o jedno vlče chudší.
Nedalo se ale nic dělat, musel jít dál a hlavně nezastavovat, jinak by se už taky nemusel rozejít. Jedno oko mhouřil, co to šlo, jinak by si ve vánici přišel úplně slepý a prostě šlapal. Občas zkontroloval, jestli někde za sebou vidí Yggdrasila, protože by bylo blbý, kdyby ztratil i to poslední vlče, co mu zbylo. Syn se ale ukázal být docela tuhým kořínkem a i v tomhle počasí si vedl obstojně. "Musíme zkusit najít nějaký les nebo úkryt," houkl na něj informačně, aby měl taky oči na stopkách. Přeci jen jich měl víc než Odin a ten se soustředil hlavně na cestu, ne okounění kolem. A dokonce i přes to mu ani nedošlo, že z pláně přešel na zamrzlé jezero a kráčel po ledu. Teda, po ledu který byl zakrytý pěknou kupou sněhu.

>> VVJ

Notnou chvíli jen tak čekali a koukali kolem. Odin nad sebou stále občas registroval toho divného dravce, ale jakmile začalo sněžit, i ten se mu ztratil z dohledu. Stejně jako dcera, která prostě odešla ke Smrti a už nepřišla. "Nedá se nic dělat, jdem," zavelel a vydal se směrem pryč. Jestli ho Yggdrasil bude následovat byla jeho volba, ale pokud ne, tak si koledoval o umrznutí. A musel to tušit i on, protože když se Odin ohlédl, vlček se táhl v závěji za ním. Sice protestoval, protože tam nechali druhé vlče, ale nedalo se nic dělat. Její boj, když tam zůstala, nebo kdo ví co dělala. Odin to teď zjišťovat nehodlal, soustředil se hlavně na sebe a svůj blahobyt. A situace momentálně vypadala dost bídně.
Yggdrasil od Smrti dostal jakousi věc. Odin nad tím pokrčil rameny, že neví, co to je. "Nikdy jsem nic takovýho neviděl," okomentoval to pouze. Jindy by se hned jal to vyzkoušet, ale teď na to nebyl čas. Raději začal přemýšlet nad tím, kam půjde dál, aby se z něj nestal jeden velkej rampouch. Jelikož přes sněžení ani nebylo vidět, bylo to vskutku složité přemýšlení. Naštěstí měl ale dobrej orientační smysl a dokázal odhadnout jakým zhruba směrem bude jih.

Loterie 1/5

Děcka vlezla do Smrtiny rozpadlý barabizny a Odin zatím zevlil venku. Neměl moc co na práci, krom čučení kolem. Ke Smrti se zatim nechystal, a vůbec neměl potřebu se k tomu objektu přibližovat víc, než bylo třeba. A jak čekal, jen sledoval oblohu a utvrzoval se v rozhodnutí, že odtud musí co nejrychleji dát zpátečku na jih. Trochu se podivil, když na obloze spatřil i velkého kroužícího dravce, ale za chvíli mu zmizel z očí. Nejspíš se taky přesouval na přívětivější místo.
Z pozorování oblohy ho vyrušil Yggdrasilův hlas. Vrátil se, ale dcera ne. Odin přimhouřil oko a oskenoval okolí. I když úplně nedával pozor, určitě by si všimnul, kdyby tu proběhlo malé vlče. "Ještě nepřišla," pokrčil pak rameny. "Chvíli počkáme," dodal ještě, i když to celé bylo podezřelé. Že by rozzuřila Smrt? Jediná odpověď, byla, že jí Smrt něco provedla. Ale Odin v životě neslyšel o tom, že by Smrt zabila nějakého vlka, co si k ní šel pro magie. Možná nějaké joudy jinde, ale ne tady, a ne když měli drahokamy. Takže Odine pravděpodobně žila, ať už s ní bylo cokoli. To mu ke klidu na duši stačilo. Na Yggdrasilovu poznámku přikývl. "Snad dostaneš, o co sis zažádal," zkonstatoval to prostě. "Ale moc dlouho bych se tu nezdržoval, nebo nám hrozí nebezpečí. Počasí se bude jenom zhoršovat," mlaskl nespokojeně. To mu docela hodilo vidle do plánů a cestování. Teď mohl akorát tak zdrhat před zimou.

Loterie 1/5
<< Armanské hory

Vlčatům se moc nelíbilo zažívání magie na vlastní kůži. Kdyby byl Odin na jejich místě, asi by se nedivil, ale nebyl. A soucit mu nic moc neříkal. Každopádně jejich nevrlost převažovala zvědavost a snad i ta touha po moci. Odin byl spokojen, že se ukázal v dobrém světle. "Pak vám ještě můžu udělat blbě v žaludku a umim rozbolet hlavu - i když k tomu bych ani magii nepotřeboval - taky umím dělat malé iluze, spíš vlky oblbovat. A nově bych taky měl umět ovládat sníh, led. Prostě zimu. Jestli teda Vlčich nelhal. To asi budete umět taky," dokončil výklad už bez ukázek. Ty první dvě magie moc nezvládal, spíš o nich jen něco málo tušil. A zimní magii zkoušet v zimě nemělo cenu. Navíc počasí vypadalo bídně. Znal tyhle mraky a chlad, i když to teď vypadalo dobře, všechno se mohlo v jeden malý okamžik změnit. Měli bychom pak jít jižně, mlaskl lehce nespokojeně. Byl sice milovník zimy, ale i teď sám uznal, že bude moudřejší se ze severu uklidit.
"Nevim jaký budete mít. Asi nějakou po mně nebo Lacrimě, ta předemnou ale snad žádnou nikdy nepoužila," odpověděl dceři s mávnutím tlapy. Moc netušil, jak to s magiema fungovalo. Jako mladej dokonce ani nevěděl, že existujou a jestli on nějakou má. "Nějaký z nich vám dá Smrt, nějaký Život," odpověděl prostě. Sám to moc neřešil, vždycky k entitám přišel s nějakym abstraktním popisem a oni mu dali to, co tomu bylo nejblíž. Nějak netušil, co kterej přesně dává, a bylo mu to jedno, protože nakonec vždycky dostal, co chtěl. "Jo, někdy se ti voči nezbarvěj, ale můžeš si říct Životoj aby ti je přebarvil. Nebo namatlal na kožich klikyháky a jiný blbosti. Jinak to nepoznáš, magie se většinou objeví, když seš vystreslej nebo v nebezpečí. Nebo se na to musíš soustředit a trénovat. Ale mezi vrozenou a vyškemranou nejni rozdíl," vysvětlil Yggdrasilovi.
To už ale přešli pláň a dostali se do lesa Smrti. Nechutně to tu páchlo, strachem, dalo by se říct. Odin nakrčil čenich a otřásl ze sebe sníh, a snad i ten divnej pocit. Neměl to tu rád ani trochu. Hlavně neměl vůbec náladu se paktovat se Smrtí. "Bivakuje támhle v tý... stavbě," máchl tlapou k rozpadlé zřícenině. Chtěl použít jiný označení, ale nakonec se rozmyslel. Smrt měla určitě uši všude, kor ve svym lese. Nechtěl si ji rozhádat. "Já počkám tady, než si to vyřídíte." Nebyl tak štědrý, aby děckám nabídl podporu. Jen ať se sami naučí, jak to u Smrti chodí.

>> Jedlový pás

Loterie 4/5
<< Dlouhá řeka

Vlčata byla nadšená zmínkou o Smrti a dokonce se tam chtěli jít ihned podívat. Odin jen pokrčil rameny a změnil směr. Nebylo to odtud daleko a bylo by dobrý, aby to místo znali. Navíc první setkání se Smrtí chtěl vidět, to jeho bylo značně překvapivé, byl zvědavý jak na ni budou reagovat vlčata.
Konverzace se přirozeně stočila na magie, a na to, co Odin dokáže ovládat. Vypadalo to, že vlčata dost vnímala, jak s nimi zachází, protože si pamatovala, kdy před nimi něco použil. "Tak si dáme opáčko," ušklíbl se lehce. Bez jakéhokoli slova zastavil Yggdrasila v pohybu, pak ho donutil rychleji vyběhnout. Nechal ho být a to samé udělal i s Odine. "Tohle je magie, se kterou můžu přikazovat ostatním bytostem. Při delším používání se můžu zaměřit jen na jednoho vlka, ale funguje i na jiný živý bytosti. Třeba menší tvory dokážu ovládat i najednou. A samozřejmě je to jednodušší, když jim přikazuju nahlas, ale jde to i v tichosti. Dost se to hodí při lovu," vysvětlil čistě bez emocí. To, že ovládal vlastní vlčata mu vůbec nic nedělalo, vlastně to vnímal jako běžnou věc. "Pak blesky, to už asi nemusim opakovat. Vytvořit jeden stojí docela úsilí, ale určitě to jde dovést ještě do extrému. To jsem ale nezkoušel.Lehce se zasoustředil a nechal svou srst střílet malé výboje. "Hodí se, když neovládáte oheň. Dá se pomocí toho taky zapalovat, nebo elektrizovat voda. To je pak teprv zábava!" mluvení o magiích ho taky nadchlo. Kor, když je mohl ukazovat přímo. "Proto umim i s vodou," zahlásil zkušeně. Byla to dobrá kombinace, která mohla dělat spoustu škody, když ji jeden uměl dobře využít. Ze země pomalu vytáhl kapky vody, které se spojily v menší levitující bubliny. Aby toho nebylo málo, když je rozpouštěl, přenesl je vlčatům nad hlavu. Škodolibě se zachechtal a pokračoval dál v cestě. Někdy se pro ukázku musel zastavit, jindy to šlo za chodu. Záleželo, jak byl v dané magii zběhlý a jak často ji používal. "Umim taky celej zmizet, a nechám na chvíli zmizet i jiný věci." Na tuhle ukázku nejdřív nechal zmizet sebe, potom se postupně dotkl každého vlčete, aby zmizelo s ním. Nebyl to pocitově žádný rozdíl. Ale bylo zvláštní koukat se na svoje tlapy a nevidět je.

>> Severní Galtavar

<< Sráz
Loterie 2/5

Zajímavé, že děcka po jeho vzoru začínala používat Lacrimino jméno a ne označení 'matka'. A to na ni byli ze začátku tak fixovaní, až Odin ani nevěřil, že by se to mohlo změnit. A teď? Byli s ním, poslouchali skoro na slovo a drželi se ho, i když mohli teoreticky zdrhnout. Spokojeně se ušklíbl a trochu se zamyslel nad odpovědí, kterou by měl poskytnout. "Je to dost pravděpodobný. Ona byla vychovaná k tomu, aby sloužila. Jeho by asi vychovávala stejně a jedinej důvod, proč by se ho vzdala by byl ten, že je k ničemu. A co ji znám, tak narozdíl ode mně nedělá věci bezdůvodně," přikývl sám sobě. Byla to jen dedukce, ale z jeho pohledu nejvíce pravděpodobná. "Co já vim kam odprejskla, do hlavy jí nevidim. Když jsem si pro vás přišel, viděl jsem ji naposled, pak už ne," dodal s odfrknutím. Upřímně mu bylo úplně jedno, proč třetího opustila nebo kam potom šla. Nepředpokládal, že by si měli ještě co říct nebo řešit. Vlčata si rozdělili a tim jejich vztah skončil. Kdyby se mu nachomýtla do cesty, asi by chvilkovou společnost bral. Třeba bych jí rozkázal, aby mi ulovila, chvilku posluhovala, ušklíbl se. To bylo asi jediný mínus ukončení toho vztahu. Už neměl slouhu. Na druhou stranu, aspoň nelenivěl, když si musel všechno dělat sám a ještě se starat o vlčata. "Je to tupec, proto se nechal manipulovat tou hrbatkou. Kdyby byl sám a milejší, klidně bych se nad nim slitoval, i když není můj," odpověděl Yggdrasilovi s trochou hořkosti na jazyku. Chování třetího ho fakt docela nakrklo. "No svoji šanci promarnil," pokrčil pak rameny. Nehodlal to vlče nutit, když nechtělo. A teď by se mu mělo raději vyhýbat, jestli nechce skončit zmrzačené nebo rovnou pod drnem. Ještě jedna poznámka o kryse a má to spočítaný, pomyslel si a přimhouřil oko. Fakt doufal, že už toho spratka nikdy neuvidí.
"Smrděla podobně, takže to asi sestra bude. Lacrima říkala, že má na jihu bratra a sestry, ale nevim kolik. Nikdy jsem je neviděl a nehodlám to měnit, když nebudu muset," odpověděl vcelku neutrálně. "Každopádně jestli jsou všichni podobní jako tahle, tak není ani o co stát. Společnost za všechny prachy," ušklíbl se znechuceně. Nejen, že tahle sestra byla ošklivá jak noc, vychování a slušnou mluvu taky neznala. Na vlčici to byl nejvyšší odpad, co Odin zatim viděl.
Děcka cestování nadchlo, což Odin se spokojeným výrazem přijal. Docela dost je zajímala Smrt, o které už se zmínil. "No Smrt odtud nejni tak daleko, jestli tam chcete? Ale jenom jestli máte nějaký blýskavý šutry, jinak vám dá na prdel a vykopne vás, že se po vás zapráší," varoval je. "Může vám dát magie, jako mám já. Chcete je poznat na vlastní kůži?" ušklíbl se poněkud nebezpečně. Přeci jen bylo nejlepší si zjistit, co magie dělaj, než o nějakou žádat, ne?

>> Armanské hory

BIANCA
21. magie od Smrti bez hvězd - neviditelnost

ALKAIRAN
3. vymaxování 1 magie - bolest
8. 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (*nebo 100 květin + 100 drahokamů) - 100 květin + 100 drahokamů
18. - 2 hvězdičky do magie - iluze
21. - magie od Smrti bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 oblázků) - emoce

ODIN
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie (*nebo 370 květin/drahokamů) - voda
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (*nebo 100 květin + 100 drahokamů) - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 mušliček) - oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti (*nebo 5 % nad rámec do jedné vlastnosti) - vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie (*nebo 60 květin/drahokamů) - předměty
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 oblázků) - 20 křišťálů + 200 oblázků
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností (*nebo 2 % nad rámec do jedné vlastnosti) - síla
24. - 25% sleva na speciální magii
+ 5 Hvězd do Vlčíškovi magie (pokud magii již máte)

Přidáno. Pozn. magie

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 4/4

"Počkej, jak jako že já jsem něco takovýho udělal? Si nepamatuju?"zamračil se Odin, ale v tenhle moment už si vlastně nebyl jistý ničím. Zasypat celý svět sněhem k němu teda sedělo, ale zároveň ne. Bylo to bláznovství, na které by si troufl, ale on sám věděl, že byl společenský. Přes všechno svoje šílenství měl rád společnost, když už nic, tak aspoň rád někoho týral. "To jsem jako fakt nikoho neušetřil? A s čim si budu hrát?" protáhl zoufale a pohled mu padl na Vlčíška. "Bratře. Budeš si se mnou hrát?" pronesl děsivým hlasem a Vlčíšek viditelně o krok couvl. "Nene, nebudu! Hraj si sám se sebou!" Odin naštvaně odkopl sníh. "Já jsem určitě všechny nezabil, určitě bych si nechal pár otroků na hraní. Tohle na mě nemůžeš hodit! Takhle mě nemůžeš nechat!" rozčiloval se.
Vlčíšek chvíli přemýšlel a nakonec přikývl. "Fajn, jednoho vlka bych ti mohl vrátit. Ale vyberu si já!" Už v tom momentu měl Odin tušit zradu. Najednou před ním totiž stála malá písková vlčice s jizvama a chybějícím okem. "Tuhle?! Proč zrovna tuhle?! Vždyť s ní je sranda jako se starym dědkem těsně nad hrobem! Ne, i ten je zábavnější!" rozkřikl se. A v tom se probudil.

Přidáno.