Gallirea - Příspěvky uživatele

Skrček nezklamal. Hnedka na Odina vytáhnul oslovení 'tati', na což se Odin jen ušklíbnul. Nic jiného nečekal, i když byl trochu překvapen, že se vlk před svou rodinou nestydí. Třeba jsou jen vzdálení příbuzní. Nebo je jim to šumák, zauvažoval. On sám to měl doma podobně, že. Uchechtl se, když Skrček dodal, že chce získat vládu nad světem. "Ne, dokud jsem tady já. Leda bys mi dělal poskoka," povytáhl obočí provokativně. Jestli by měl někdo vládnout světu, Odin byl tím nejlepším kandidátem. A kdyby mu to náhodou nevyšlo, tadyhle Skrček už vůbec neměl šanci.
O hnědýho trpaslíka ale brzo ztratil zájem. Pozorněji si prohlédl postarší šedočernou vlčici, která z jeho přítomnosti nejdřív nebyla moc nadšená. Něco je na ní zvláštní, uvědomil si, že... o ní chce zjistit víc. "Ty seš kdo?" zeptal se podezíravě. Jestli byla příbuzná se Skrčkem, dokázal si představit jaký je asi její charakter. Ale proč ho najednou tak zajímala? Nic takového ještě ke zdejším vlkům necítil. A upřímně, vůbec se mu to nelíbilo, spíš ho to dráždilo.
Šedočernou ale najednou popadl nějaký rapl a zmínila, že musí někam vyrazit. A Odina to překvapivě táhlo s ní! Nějak automaticky se zved na nohy a šel, když mu přikázala. Celý se z toho zježil, od kdy poslouchal rozkazy jak nějaký pleb? Nejhorší na tom bylo, že ani svůj nesouhlas nemohl dát najevo, protože ho taky sakra zajímalo, kam ho vlčice vede. "Kam mě táhneš?" zašklebil se a oklepal, ve snaze setřást ze sebe ty divný pocity. Moc to nepomohlo, stejně šedočernou následoval, jako hodný pejsek. A ještě byl z nějakýho důvodu uvnitř přesvědčenej, že dělá dobrou věc.

>> Zlatavý les

// Jáj, pardon, nevšimla jsem si. Opraveno

Na Odina nikdo nereagoval, což lehce ranilo jeho ego, no nebylo co naplat. Bude se muset k někomu přifařit sám a zjistit, co se tu děje. Ve skupině vlků zahlédl jednu známou tvář. Tedy, spíše povědomou. Tahle drzá nána, zašklebil se a mírně se naježil, když si vzpomněl na poslední setkání. Ne, s touhle se zrovna teď nechtěl zahazovat a už vůbec se jí nechtěl na nic vyptávat.
A cizince nakonec od Odina zachránil další pach, který byl hnědému známý. Očka mu zasvítila radostí, protože nečekal, že by na vlka ještě kdy narazil. Vydal se po stopě trochu mimo skupinu a opravdu narazil na Skrčka ve společnosti ještě dvou dalších vlků. "Skrčku! To je ale náhodička!" široce se zazubil. Hnědej už nebyl vlče, ale o moc nevyrostl, holt mu nebylo souzeno. A Odin byl rád, protože mohl stále používat tu krásnou přezdívku, kterou ho pasoval. "Zdravim," broukl i na ty dva vedle něj a trochu lépe si je prohlédl. Smrděli stejně jako Skrček. Jeden vlk a jedna vlčice. Jsou to jeho rodiče? Prarodiče? zauvažoval. Hnědej se zelenýma čmáranicema vypadal, že by mohl být tak ve věku Odinových rodičů. Vlčice vypadala, že taky není úplná mladice. Bylo ale těžké na první pohled přesně odhadnout, jaký mají vztah. No, jistý je, že je to rodina. Odin si obezřetně zachovával odstup, protože tady Skrčka nenazval moc hezky a čekal, že těm dvěma se to nebude líbit.

<< Mahtäe jih (přes Náhorní plošinu)

Odin začal zpomalovat, až když se dostal za řeku na nějakou pláň. Ohlédl se, ale Evelyn za sebou nespatřil. Ani nikde okolo. "A pak že prej dobře běhá, pche," odfrkl si. No, když už jí utekl, vracet se prozatím nebude. Třeba byla někde skrytá poblíž a chtěla zaútočit ze zálohy? Jako když se potkali, taky na něj vybafla zpod hroudy sněhu.
Počasí na otevřeném prostranství nebylo ideální. Ono asi nebylo ideální ani v lese, ale tak furt lepší bejt schovanej pod větvema než se nechat fackovat sněhem a deštěm ze všech stran. "Měl jsem zůstat v horách," zabručel si Odin trochu rozmrzele. Alespoň kdyby sněžilo normálně, ale to nee, musel to bejt takovej ten sranec co hned na zemi roztál a změnil se v pořádnou břečku. Výbrorný. No, když už byl v teplejším kraji, měl by asi takový nečas očekávat. V dálce se mu zdálo, že zahlédl nějaký les, tak se moc nerozmýšlel a vyrazil tím směrem. Kousek od vytyčeného cíle si ale všiml zvláštního faktu. Ve vzduchu bylo cítit dost vlčích pachů. Tolik, že to zpozoroval dokonce i přes počasí. A když svoje oko zabodl kousek od lesa, spatřil i jakýsi svah a v něm skupinu vlků. Nebyl od nich vůbec daleko, nemusel ani dvakrát přemýšlet a vydal se tím směrem.
"Co je to tu za sraz auťáků?" pozdravil skupinku hlasitě, aby o sobě dal vědět, kdyby si náhodou někdo doteď nevšiml. Aha! Nejsou to nějaký příbuzný toho trouby co dřepěl v každý díře kterou po cestě potkal? vzpomněl si Odin na setkání s hnědým vlkem co mluvil hatmatilkou a jako malej očividně někde spadnul ze srázu nebo tak.

<< Zakrvácený les (přes Úzkou rokli)

Netušil, co ho to popadlo, ale najednou měl Odin hroznou chuť zahrát si na honěnou. Trochu se protáhnout předtím, než se s Evelyn popere. "Strašně rád se s tebou poperu, ale nejdřív... schválně, že mě nechytíš!" houkl po vlčici a lišácky se zazubil, než vzal roha. Samozřejmě se hodlal vrátit, les plný rudého listí byl fakt perfektní místo pro přátelskou potyčku. Ale... nebyl by to Odin, aby nevzal vlčecí hru příliš vážně.
Nemohl si přeci dovolit prohrát. A nechtěl vypadat jako nějaká bábovka, co se hnedka vzdá. Tušil, že bude pomalejší než Evelyn, sama říkala, že se zaměřuje spíše na rychlost. A pak tu byla taky ta její křidélka na tlapách. Hm, možná nebylo moc chytré vyzvat ji k závodu, pomyslel si a svraštil čelo. Tohle uvědomění ho jen donutilo přidat. S každým skokem napínal svaly, po chvilce ho začalo pálit v plicích a jeho nohy se zdály těžší a těžší. Mysl pohltila bolest svalů a krátký dech. Takhle se Odin dlouho necítil. Na vypětí sil. Dokonce si ani nevšiml, že Evelyn ho už nějaký ten čas nenásleduje...

>> Údolí morény (přes Náhorní)

dodatečný přechod:
>> Mahtäe jih (přes Úzkou rokli)

|| Loterie 19

Jak si to sám zrekapituloval, málem by mu bylo i do pláče. S takovejma vlčicema kolem žádnou vhodnou nenajde, i kdyby se upřímně snažil. "Navíc, s dalšíma vrhama by klesala efektivnost výcviku. Ne všichni jsou perfekcionisti jako já," lehce arogantně pohodil hlavou. A nakonec tu taky byl ten maličký bodavý osten, který ho upozorňoval, že posílat vlastní děti na smrt by se mu v hloubi duše nelíbilo. Jistě by podporoval rvačky a všechno, ale... vlastní krev byla vlastní krev. Když Odin někoho přijal, nerad by ho viděl skapat.
Evelyn byla zklamaná, když slyšela o Odinově zážitku v norách. "Dávala hádanky týkající se zdejších území. A všichni jsme vlastně tipovali. Nemám to tu moc prochozený a mý společnice stály za starý lejno." No, možná to s nima nebylo tak tragický, ale Odin rád všechno zveličoval. A když mohl někoho tak ošklivě pomluvit, co by se upejpal. Každopádně, ukázalo se že Evelyn nemá o podivné zážitky nouzi. Nejspíš tu byly fakt na denním pořádku. Magický blechy? Jak to muselo vypadat? Armáda ježků? "Jak vypadá ježek?" pozvedl obočí. Na severu takové zvíře neměli, a Odin by rád věděl, čemu se má vyhnout, protože na žádné cizí armády narážet ještě nechtěl.
"Pche, tak snadno se nevzdám!" V soubojích si věřil. A i když Evelyn byla dozajista zkušenější v magiích a možná i rvačkách, Odin také nebyl snadný protivník. Trochu kopnul do vrtule, aby Evelyn dohnal a naskytl se mu pohled na velmi zajímavé místo. Byl to les, který na první pohled možná působil obyčejně, ale některé stromy byly porostlé rudým listím. Jako
krev. "Jak hezky tématické místo. Ještě abychom se tady neporvali, co ty na to?" pozvedl obočí na Evelyn, jestli s tímhle pláckem souhlasí.

<< Úzká rokle
|| Loterie 18

Evelyn taky nadšeně potvrdila svou účast na nepleše. "Možná bude lepší domluvit si nějaké místo setkání, než tady jeden druhého nahánět," oponoval trochu. Evelyn se sice nepřímo nabídla, že si Odina příští zimu najde, ale taky by se jako naschvál mohli míjet. A Odin si nechtěl nechat ujít takovou příležitost, jaká se mu nabízela, a předpokládal že ani Evelyn ne. Však by to bylo trapný, kdyby jejich plán pohořel ještě než by začal. "Co třeba zase v horách? Ten bílej dědek se tam nejspíš objevuje každou zimu, tak to můžem vzít jednim vrzem. Pro dárek a pak k nějaké smečce," navrhl. Měl bych si o smečkách něco zjistit, abychom dobře vybrali náš cíl, prolétlo mu přitom hlavou. Bylo dobré být připraven dopředu.
"Zajímavej nápad. Ale stejně je s tim moc sr*ní," ušklíbl se trochu. Měl rád efektivnost, když věci šlapaly na plný obrátky. Samozřejmě, sem a tam se rád pouštěl do větších výzev, ale tohle už bylo i na něj trochu moc. Kde by našel tolik vlčic se stejně dobrýma genama? "Jsem vybíravej. Nechci mít zkryplený děcka. A co jsem zatim poznal ze zdejších vlčic, žádná sláva," nespokojeně mlaskl. Kdo tu byl? Jako první, hnědá hrouda, ustrašená a nemotorná. Pak ta šedá, co mu předala nějaký info, ale ta na něj byla moc stará. Navíc ani neznal jméno. Pak... ta nána od jezera, která si vyskakovala, na koho neměla. A nakonec snad ty tři co potkal nedávno. Dvě byly divný, třetí vymaštěná. Velký špatný. A pak tu byly takový vlčice, který si ani takhle zpětně nedokázal vybavit. Takže nezajímavý a nudný.

|| Loterie 17

Udržet magii v chodu asi stálo docela energie. Iluze se jevily jako fajn čáry, ale nakonec asi nebudou úplně na dlouhodobé použití. Jsou tu nějaké magie co nestojí námahu? Pociťuje to vlk fyzicky nebo psychicky? zamyslel se Odin trochu hlouběji. Ze slov Evelyn odhadoval, že po použití magie cítí únavu, tedy jako po fyzické námaze. "Bude to asi i jednodušší zahrát, když to částečně bude pravda. Hrát si na březí sice zní jako větší dobrodrůžo ale nemusíme to přehánět," pokýval souhlasně hlavou. "Tak tedy je domluveno. Příští krutou zimu si to někam naklušem a uděláme bordel!" ušklíbl se a s nadšením párkrát máchl ocasem. Měl docela očekávání, na takovou spolupráci. Ještě nikdy parťáka do takové situace neměl.
Představa toho, že by měl vlčat třeba 10 a po světě by se tak proháněla desítka jeho kopií byla vcelku zajímavá. Odin nějak netušil, jestli se mu to líbilo nebo naopak příčilo. "Armádu? Kdo by to chtěl vychovávat a starat se," odfrkl si. On na to moc nebyl, ale zase své potomky si chtěl vychovat podle svého, ne je svěřit na starost vlčici. A mít jich tolik by bylo spíš na obtíž, na ta stará kolena.
"Klidně. Vlastně teď nedávno jsem se dostal ještě se třema vlčicema do podzemních nor. Byla tam nějaká bytost co se nás ptala na otázky a nakonec jsme našli hroudu blýskavejch šutrů." Odin sice netušil, na co mu budou, ale byl by hlupák, kdyby odmítl něco, co ostatní očividně považovali za poklad. I kdyby jemu byly kameny k ničemu, stále s nimi mohl vydírat nebo smlouvat s těmi, kteří si je cenili. A že byl i tak chytrý a vybral si z hromady ty nejhezčí a nejblýskavější kousky. "Každopádně mý společnice nevypadaly z neznáma nadšený. Na magii se moc netvářily. Dějou se tu takový věci častějc?" zeptal se se zájmem. Jestli jo, rád by se klidně vrhnul do další nory, jen aby mu z toho něco káplo. Moc se nestaral, jak nebezpečný to bude.
Bouře ustávala, až nakonec jen jemně sněžilo. Díky tomu bylo o něco lépe vidět. Odinův orientační smysl nebyl tak špatný, z hor se snažil mířit jižně, protože tam logicky muselo být lépe. A dostal se na zalesněné území, kde ani tolik nefoukalo a pohyb byl mnohem příjemnější. Území se na jedné straně dost sváželo, takže předpokládal, že tam bude nějaký sráz. Nebo propast, na jednu už tu přeci taky narazil. "Tak co. Dáme ten souboj?" obrátil se na Evelyn, která zrovna plácala o tom, jak je dítkem štěstěny.

>> Zakrvácený les

|| Loterie 16

"Seděli na zadku v jeskyni," přikývl. "Žili jsme ale ve velkém komplexu, navíc, na severu je vlků méně, ve smečce nás nebylo tolik. V jeskyních se dalo zažít dost zábavy," dodal ještě, aby si Evelyn nemyslela, že snad týdny dřepěl na kameni a nic nedělal. Odin byl docela energetický vlk. Rád se hýbal, běhal... kdyby měl moc dlouho polehávat, asi by vybouchnul. "Třeba jsme se s bratry nebo členy smečky rvali. Lezli hluboko do jeskyní a hledali nové cesty. A když nás to přestalo bavit, vylezli jsme i na chvíli ven. Když bouře trvala dlouho, stejně se někdo musel obětovat a zkusit sehnat nějaké jídlo, protože uvnitř docházelo." Venku ve sněhových bouřích se sice zvířata moc neobjevovala a stopování bylo na nic, ale smečka již měla vytipovaná nějaká lovná místa, kde se dala sehnat alespoň mršina nebo umrzlá zvířata. Většinou se jim i poštěstilo. Když ne, vlci na nízkých pozicích hladověli. Odin byl ale syn vůdců a byl snaživý, pokud někde eskalovala nějaký potyčka nebo se k nim na území nasáčkovali tuláci. Respekt, který si ale získával bojem stejným způsobem i ztrácel, jelikož vyhledával spory mimo smečku i vně.
Evelyn byla z jihu. Nepřekvapivě. Odin ale musel uznat, že na jižanku se v nepříznivém počasí držela dobře. "Gratuluju," pronesl s lehkým úšklebkem. Pro něj byla troška sněhu brnkačka. Nedokázal dobře ocenit někoho, kdo v takovém prostředí nevyrostl a stejně v něm dokázal chodit. Však i on v létě zvládal pobyt v jižních oblastech, i když se vařil ve vlastním potu. "Vypadá to ale, že počasí se lepší." Bouře pomalu ustala a vystřídalo ji docela příjemné mírné sněžení.

<< Tajga
|| Loterie 15

Odin byl zvědavý, jak iluze fungují. Jestli třeba pozná, že je něco špatně, nebo bude magie tak perfektní, že nebude od rozeznání s realitou. Bylo ale bezesporu zvláštní, sledovat jak Evelyn najednou narůstá těhotenské břicho. Vypadalo úplně reálně, ale když do něj Odin dloubl drápem, prošel skrz. Takže to ovlivňuje jen zrak, došlo mu. Iluzemi se nedalo ze vzduchu zhmotnit něco, co neexistovalo. Dávalo to smysl. "Hustý," uznale pokýval hlavou k Evelyn. Očividně uměla se svými magiemi zacházet dobře. "Vyčerpávající? Stojí to hodně sil, když to budeš chtít udržet delší dobu?" zeptal se pak. Bylo by blbý, kdyby uprostřed přetvářky magie zmizela.
Očividně s dalšími vlčicemi nesdílela lásku pro potomstvo. Dokonce to vypadalo, že Evelyn vlčata nesnese. Odin si pobaveně odfrkl na její vtipnou poznámku a pak se zamyslel nad vrácenou otázkou. "Zatim mám času dost. Nechci si kazit mládí. Na druhou stranu, nemůžu přeci svět ošidit o tak skvělý geny. Někdy bych asi děcka chtěl. Stačilo by ale asi jen jedno. Taky by záleželo jestli se naskytne vhodná partnerka," zauvažoval nahlas. Moc nad tímhle tématem nepřemýšlel. Jak říkal, měl ještě čas a rozhodně se teď nechtěl starat o nějakýho usoplenýho haranta. Navíc, podle toho jaké měl Odin nároky na sebe, hledání partnerky... no, bude to trochu oříšek.

Odin do toho jde taky ^^

|| Loterie 14

Nedalo by se říct, že Evelyn měla nějaké valné cíle, ale nakonec Odin musel uznat, že i zábava a spokojenost se počítá. Však kdo by nechtěl žít bezstarostně a volně? Dělat si, co se mu zachce a kdy se mu zachce. To znělo jako parádní vyhlídky do života, kterými by ani on neopovrhoval. Jen měl rád, když se tu a tam naskytla i nějaká překážka, jelikož jeho představa dobrodružství klidně zahrnovala i boj o holý život. Jinak by si přeci nemohl ani vážit toho, že se po týhle kouli může procházet, že.
"Ohh, nojo. To mě nenapadlo," uznale pokýval hlavou. O magiích se dozvěděl vcelku nedávno a moc o nich ještě nevěděl. Občas taky zapomínal, že mohou život značně zjednodušit. "Uka, chci vidět jak to funguje," přes sníh zamžoural na Evelyn a pokusil si představit, jak by asi vypadala jako těhotná. A byla to docela divná představa. Šedivka se nezdála zrovna jako mateřský typ. Jak dobře by takovou postavu dokázala hrát? Tvrdila, že herečka je dobrá, ale co kdyby se setkali s vlčicí, která opravdu potomky měla. Nepoznala by pak, že Evelyn jen hraje? "A reálně bys vlčata chtěla?" zeptal se Odin nakonec skepticky, protože mu zvědavost nedala. Rád vyzvídal jak užitečné informace, tak i neužitečné. Čím víc věděl, tím líp mohl rýpat tam, kde to nejvíc bolelo.
Evelyn souhlasila s přesunem někam do lesa. Odin se tedy dal do pohybu a doufal, že jde alespoň správným směrem a na nějaké stromy brzy narazí. Bylo by trapný, kdyby je dovedl na nějakou pláň, žejo. "Jojo, z dalekýho severu. Takový počasí tam bylo docela běžný. A ještě to neni tak dlouho, co jsem odešel, takže jsem zvyklej," zabručel v odpověď. Jistě, sněhová bouře mu taky nebyla kdo ví jak příjemná, ale dokázal to snést víceméně v pohodě. Měl bych se v horách zdržovat i přes léto. Očividně tu jsou docela krutý zimy. Bylo by blbý, kdybych si odvyk, prolétlo mu hlavou. Na svůj severský původ byl náležitě hrdý a neodpustil by si, kdyby nedokázal snést trochu toho mrazu a sněhu. "Ty asi ze severu nebudeš, co?" ušklíbl se na Evelyn, která měla problém s teplem už před tím, než začala ta bouře.

>> Úzká rokle

||Loterie 13

Evelyn zmínila, že i slabí vlci jsou užiteční, ale Odin se jen neurčitě zašklebil. "Jo, ale i tak. Lepší kdyby nebyli vůbec," odfrkl si. "Není to sranda, když si s vlkem můžeš dělat co chceš. To je nuda. Lepší je, když se brání," dodal na vysvětlenou, proč ho chcípáci nebaví. Neviděl žádnou zábavu v tom, se s nimi zahazovat. K čemu mu bylo používat magii na vlka, který proti ní nebojoval? To by z toho nic neměl, mohlo by se mu to i vymstít, kdyby díky tomu své síly přecenil.
"Dá se to tak říct," odpověděl prostě a přikývl, když se Evelyn zeptala na cíl života. "Co ty?" střelil po ní krátce okem. Byl docela zvědavý, jak to vidí ona, a jestli má také něco, čeho by chtěla dosáhnout.
Představa, že by snad se šedivkou předstíral partnerství byla docela vtipná. Odin se pobaveně zašklebil. "A jak chceš zamaskovat břicho? Budeš se přežírat abys ztloustla?" poškleboval se lehce. Vlčice si většinou rády držely hezkou postavu, i když možnost se přežrat byla dozajista lákavá nabídka. "Druhej nápad už zní líp, ale ještě se uvidí, kdo komu nakope zadek!" A jestli opravdu Odin skončí jako poražený, Evelyn může s odvetou stoprocentně počítat. "A jak dobře umíš hrát ty?" vyzvídal. Bylo by značně nevýhodné, kdyby Evelyn předstírat neuměla, i když zatím vypadala jako dobrá herečka. A očividně měla dost sebejistoty, když takový plán navrhla. "Hm, můžeme nejdřív zkusit oblbnout nějaký tuláky, nebo menší skupinu vlků. Abychom se sehráli a zjistili, jak na tom ten druhý je," navrhl. Příprava byla důležitá, jestli chtěli předstírat před celou smečkou. A pokud se jeden chtěl přidat, musel projít nejprve přes alfu nebo jinak vysoce postaveného, což v téhle krajině mohlo být o něco složitější, když vlci ovládali magie.
"To je asi pravda. Já kdybych měl problém přežívat, taky šikanuju slabší," ušklíbl se lehce na její poznámku. Odin rozuměl téhle logice, ale od přírody jaksi postrádal pud sebezáchovy a měl rád extrémní výzvy. Za svůj život by se raději rval jen se silnějšími nebo stejně silnými vlky, kdyby mohl. Tu a tam rozcvička s nějakým slabochem, ale takové souboje ani nemohl brát vážně.
Také si všiml, jak se počasí změnilo. No, jeden musel být připraven na všechno, obzvlášť v horách, kde jednu chvíli svítilo slunce a druhou z oblak sršely blesky. Pro tentokrát to ale nebyl déšť, nýbrž sníh, který dvojici zaskočil. Odin by býval rád zkusil bojovat i v tomto počasí, ale nakonec se rozhodl pro kompromis. "Můžem se vrátit zas někam do lesa," pokrčil rameny. Viděl jen bílou nicotu, takže ani netušil, kterým směrem ten les je. Ale to nevadilo, prostě někam vykročí a někam taky dojde. Zdejší podmínky ale nebyly pro souboj vhodné, to uznával i on sám. Navíc, Evelyn vypadala v magiích zdatnější, takže by bylo fajn, kdyby ke svým handicapům nemusel přidávat i prostředí.

||Loterie 12

"Nebylo to vlastně nic tak záživnýho, ale dost jsem rejpal do její víry. To jí asi nakrklo," pokrčil rameny s nezájmem. Ale že Evelyn chtěla tu historku slyšet, a že Odin měl dobrou náladu, pustil se od vyprávění. "Když málem spadla do tý díry tak pak povídala, že se smrtí je smířená, což je podle mě naprostá blbost. A nebo není, ale když seš smířenej se smrtí v jakémkoli okamžiku, seš ten nejslabší odpad," odfrkl si lehce naštvaně, když na to tak vzpomínal. "Nemám rád slabochy, jen plejtvaj kyslík pro nás, co maj nějakou vůli a odhodlání něco v životě vůbec dokázat," dodal, aby dal najevo svůj postoj k ostatním vlkům. K těm, kteří si sami nepomohli, ani když měli šanci.
Odin s jejím návrhem dát rvačku někdy po cestě, souhlasil a vydal se za Evelyn. A mezitím probírali smečky a parazitování. Odin naštěstí tuhle zimu nikam nepotřeboval. Nebo, naštěstí... spíš by to byla starost a nervy navíc. A on se rád obešel bez zbytečných problémů. Nastražil uši a zamával ocasem, když slyšel Evelynin plán. "To zní ale náramně zajímavě! Jaké divadlo bys měla na mysli?" zeptal se zvědavě. Rozhodně by stálo zato, něco takového vyzkoušet. Přeci jen parťáka ještě nikdy neměl, a ve dvou se to lépe táhne, že? Navíc by přinejhorším mohl Evelyn obětovat pro své dobro. Samé výhody!
Pomalu nevěřil svým uším, když mu šedá vykládala o vlcích, co nesnášej magie a chtěj vyhladit všechny ostatní. Nevěřícně zakroutil hlavou. "Beztak si jenom léčej komplexy, že oni magii ovládat nedokážou. Navíc, co by tak magičům mohli udělat, když se jim v celkové síle nevyrovnají?" odfrkl si. Myslel, že magie zde mnohonásobně přidávají na síle. Stačí se jednu dobře naučit a je to jako by se jeho bojeschopnost zdvojnásobila. A kdo ví, kolik magií mohl jeden za svůj život ovládnout?
Bylo mu celkem jedno, kde se budou mlátit, ale aby furt nenechával rozhodování na dámě, taky se vyjádřil. "Třeba tu pláň." Evelyn zmiňovala, že se soustředí spíš na obratnost a rychlost, čehož mohla v lese využít lépe než Odin. Přišlo mu, že takhle to bude vyrovnanější.

>> Tajga