Gallirea - Příspěvky uživatele

Byl trochu zmaten, co se najednou událo. Pamatoval se, že byla zima a v sněžné bouři postupně poztrácel všechna děcka. No co už. Každopádně teď jak otevřel oči tak bylo teplo, večer. Sníh už dávno nikde a on stál u nějakého jezera, které matně poznával. Hmmm, lehce zabručel a přimhouřil oči, zběžně zkontroloval okolí, jestli mu náhodou někdo nedělá halušky, ale ne. Byl tu sám a vůbec netušil, co se v posledních dnech dělo. Ale to bylo jedno, protože Odin stejně žil spíš okamžikem. Hlavně že byl živej a v rámci možností zdravej, i když hladovej.
Šel se nejdřív napít vody z jezera, protože měl v držce pěkně vyprahlo. Kovová tlapa skřípala jako by ji nepoužíval roky, a kdyby měl možná ještě trochu lepší sluch, slyšel by skřípat i svoje klouby. Už taky nebyl nejmladší, měl dokonce i potomky. Mentálně si ale nepřišel nijak jinde, než když na Gallireu poprvé vkročil. Což nemohl posoudit jestli je dobře nebo blbě, prostě to tak bylo a asi s tim ani nehodlal nic dělat. Jak se napil, tak se i smočil, protože mu bylo v severskym kožichu vedro a navíc trochu zapáchal, a to nemohl dopustit. Byl vytříbená společnost, ne nějakej smradlavej hulvát. A po koupeli se vydal domů, respektive na místo, který si přisvojil a tak nějak mu patřilo, ale neukázal se tam taky pěkně dlouho. Doufal, že jeskyně furt stála na svym místě a nikdo mu ji nevyraboval.

>> Východní hvozd

Květen 1/10 - Odine

Odin se svižnou chůzí procházel mezi stromy. Neměl namířeno ke konkrétnímu místu, prostě se jen klasicky toulal, tak jak to měl ve zvyku. Možná taky hledal nějakou stopu, po které by se mohl vydat a něco ulovit. Měl docela hlad, a po zimě to na něm bylo i poznat. Jinak nasvalený a velký seveřan teď vypadal trochu pohuble, což se mu nelíbilo. Naštěstí to trochu skrývala jeho hustá srst.
Brzy narazil v cestě na překážku - vodní hladinu. Nejdřív zabočil kolem, že jezero obejde. Po chvíli cesty sešel ke břehu a napil se, když už byl u toho tak se i pořádně vymáchal. Voda byla na jeho poměry tak akorát, trochu studenější a osvěžující. A po zimě pořádnou koupel docela ocenil, hlavně když věděl, že se z něj pak nestane rampouch.
Oklepal ze sebe kapky a pokračoval v cestě, ale zas tak daleko taky nedošel, než narazil na další překážku. Tentokrát to byl vlk, lépe řečeno mladá vlčice. Chvíli na ni blbě čučel, mhouřil oči a divně se šklebil, protože si snažil vzpomenout odkud ji zná. "No to mě potěš!" poznamenal hlasitě, když se mu rozblesklo v kebuli. "Ty seš moje ztracený děcko! Super vidět, že žiješ!" zašklebil se docela radostně. Už si ani nepamatoval, kdy tuhle ztratil. Někdy v zimě, to je poztrácel všechny. Ale byli už docela velcí, očividně si dokázali poradit. Minimálně tahle ještě žila, znamenalo to, že zdědila ty dobrý geny, jeho. "Kde máš Yggdrasila?" zajímal se pak. Věděl, že je nepoztrácel najednou ale postupně. Bylo možný že se našli nebo taky ne, on od té doby neviděl ani jednoho. A o třetím? Škoda mluvit, ten ho ani nezajímal.

<< Severní Galtavar

Vláčel se přes jezero poměrně stejně rychlým tempem. Jako by zařadil autopilota a prostě šel, kam ho nohy vedly. Taky že nebylo moc vidět, skoro na krok, přes to hustý sněžení. Tady ani zkušený cestovatel jako on nemohl dělat zázraky. Možná si mohl pomoct magií, ale věděl, že v tomhle počasí bude složitý už jenom přežít. Potřeboval si šetřit veškerou energii, kterou měl. Mohli bychom se dostat k mému úkrytu, pomyslel si, ale pak ten návrh postupně zavrhoval, když nad tím tak přemýšlel. Vybral si místo docela vysoko na kopci a s malým vstupem. Určitě by měl problém ho v tom sněhu najít a když už, tak se dostat dovnitř. Měl jsem jít dřív, zamračil se nakonec. Kdyby nečekal tak dlouho, už mohl bejt někde hezky v klidu v relativním teple a ne podstupovat tohle. Strašlivou cestu, kterou možná ani nemusel přežít, když bude mít smůlu.
Docela si oddechl, když ve vánici zpozoroval siluety stromů. "Vidim les! Konečně!" zahulákal na syna. Mohli si alespoň chvíli odpočinout a skrýt se před sněžením mezi stromy. Pohybovat se v horách nebo na otevřeném prostranství byla teď sebevražda. Ygdrasil se ale neozýval, takže Odin lehce znejistěl, jestli ho někde náhodou neztratil. Pravda, že vidět nebyl. Možná že se rozdělili?

Začínalo přituhovat a sníh nepřestával padat. Odin se zamračil, trošku přidal do kroku, ale ve vysokých závějích sněhu mu to moc nepomohlo. Brodil se tím jako buldozer, a v tomhle momentě byl rád za mechanickou tlapu, která se prostě neunavila. Vždycky s ní mohl silně máchnout a odhodit těžký sníh stranou. To ale neřešilo problém, který pociťoval zbytek jeho těla. Bylo mu docela zima, i seveřan jako ona začínal promrzat a upřímně bědoval, že tu čekal tak dlouho a vlastně kvůli ničemu. Protože nakonec beztak odcházel o jedno vlče chudší.
Nedalo se ale nic dělat, musel jít dál a hlavně nezastavovat, jinak by se už taky nemusel rozejít. Jedno oko mhouřil, co to šlo, jinak by si ve vánici přišel úplně slepý a prostě šlapal. Občas zkontroloval, jestli někde za sebou vidí Yggdrasila, protože by bylo blbý, kdyby ztratil i to poslední vlče, co mu zbylo. Syn se ale ukázal být docela tuhým kořínkem a i v tomhle počasí si vedl obstojně. "Musíme zkusit najít nějaký les nebo úkryt," houkl na něj informačně, aby měl taky oči na stopkách. Přeci jen jich měl víc než Odin a ten se soustředil hlavně na cestu, ne okounění kolem. A dokonce i přes to mu ani nedošlo, že z pláně přešel na zamrzlé jezero a kráčel po ledu. Teda, po ledu který byl zakrytý pěknou kupou sněhu.

>> VVJ

Notnou chvíli jen tak čekali a koukali kolem. Odin nad sebou stále občas registroval toho divného dravce, ale jakmile začalo sněžit, i ten se mu ztratil z dohledu. Stejně jako dcera, která prostě odešla ke Smrti a už nepřišla. "Nedá se nic dělat, jdem," zavelel a vydal se směrem pryč. Jestli ho Yggdrasil bude následovat byla jeho volba, ale pokud ne, tak si koledoval o umrznutí. A musel to tušit i on, protože když se Odin ohlédl, vlček se táhl v závěji za ním. Sice protestoval, protože tam nechali druhé vlče, ale nedalo se nic dělat. Její boj, když tam zůstala, nebo kdo ví co dělala. Odin to teď zjišťovat nehodlal, soustředil se hlavně na sebe a svůj blahobyt. A situace momentálně vypadala dost bídně.
Yggdrasil od Smrti dostal jakousi věc. Odin nad tím pokrčil rameny, že neví, co to je. "Nikdy jsem nic takovýho neviděl," okomentoval to pouze. Jindy by se hned jal to vyzkoušet, ale teď na to nebyl čas. Raději začal přemýšlet nad tím, kam půjde dál, aby se z něj nestal jeden velkej rampouch. Jelikož přes sněžení ani nebylo vidět, bylo to vskutku složité přemýšlení. Naštěstí měl ale dobrej orientační smysl a dokázal odhadnout jakým zhruba směrem bude jih.

Loterie 1/5

Děcka vlezla do Smrtiny rozpadlý barabizny a Odin zatím zevlil venku. Neměl moc co na práci, krom čučení kolem. Ke Smrti se zatim nechystal, a vůbec neměl potřebu se k tomu objektu přibližovat víc, než bylo třeba. A jak čekal, jen sledoval oblohu a utvrzoval se v rozhodnutí, že odtud musí co nejrychleji dát zpátečku na jih. Trochu se podivil, když na obloze spatřil i velkého kroužícího dravce, ale za chvíli mu zmizel z očí. Nejspíš se taky přesouval na přívětivější místo.
Z pozorování oblohy ho vyrušil Yggdrasilův hlas. Vrátil se, ale dcera ne. Odin přimhouřil oko a oskenoval okolí. I když úplně nedával pozor, určitě by si všimnul, kdyby tu proběhlo malé vlče. "Ještě nepřišla," pokrčil pak rameny. "Chvíli počkáme," dodal ještě, i když to celé bylo podezřelé. Že by rozzuřila Smrt? Jediná odpověď, byla, že jí Smrt něco provedla. Ale Odin v životě neslyšel o tom, že by Smrt zabila nějakého vlka, co si k ní šel pro magie. Možná nějaké joudy jinde, ale ne tady, a ne když měli drahokamy. Takže Odine pravděpodobně žila, ať už s ní bylo cokoli. To mu ke klidu na duši stačilo. Na Yggdrasilovu poznámku přikývl. "Snad dostaneš, o co sis zažádal," zkonstatoval to prostě. "Ale moc dlouho bych se tu nezdržoval, nebo nám hrozí nebezpečí. Počasí se bude jenom zhoršovat," mlaskl nespokojeně. To mu docela hodilo vidle do plánů a cestování. Teď mohl akorát tak zdrhat před zimou.

Loterie 1/5
<< Armanské hory

Vlčatům se moc nelíbilo zažívání magie na vlastní kůži. Kdyby byl Odin na jejich místě, asi by se nedivil, ale nebyl. A soucit mu nic moc neříkal. Každopádně jejich nevrlost převažovala zvědavost a snad i ta touha po moci. Odin byl spokojen, že se ukázal v dobrém světle. "Pak vám ještě můžu udělat blbě v žaludku a umim rozbolet hlavu - i když k tomu bych ani magii nepotřeboval - taky umím dělat malé iluze, spíš vlky oblbovat. A nově bych taky měl umět ovládat sníh, led. Prostě zimu. Jestli teda Vlčich nelhal. To asi budete umět taky," dokončil výklad už bez ukázek. Ty první dvě magie moc nezvládal, spíš o nich jen něco málo tušil. A zimní magii zkoušet v zimě nemělo cenu. Navíc počasí vypadalo bídně. Znal tyhle mraky a chlad, i když to teď vypadalo dobře, všechno se mohlo v jeden malý okamžik změnit. Měli bychom pak jít jižně, mlaskl lehce nespokojeně. Byl sice milovník zimy, ale i teď sám uznal, že bude moudřejší se ze severu uklidit.
"Nevim jaký budete mít. Asi nějakou po mně nebo Lacrimě, ta předemnou ale snad žádnou nikdy nepoužila," odpověděl dceři s mávnutím tlapy. Moc netušil, jak to s magiema fungovalo. Jako mladej dokonce ani nevěděl, že existujou a jestli on nějakou má. "Nějaký z nich vám dá Smrt, nějaký Život," odpověděl prostě. Sám to moc neřešil, vždycky k entitám přišel s nějakym abstraktním popisem a oni mu dali to, co tomu bylo nejblíž. Nějak netušil, co kterej přesně dává, a bylo mu to jedno, protože nakonec vždycky dostal, co chtěl. "Jo, někdy se ti voči nezbarvěj, ale můžeš si říct Životoj aby ti je přebarvil. Nebo namatlal na kožich klikyháky a jiný blbosti. Jinak to nepoznáš, magie se většinou objeví, když seš vystreslej nebo v nebezpečí. Nebo se na to musíš soustředit a trénovat. Ale mezi vrozenou a vyškemranou nejni rozdíl," vysvětlil Yggdrasilovi.
To už ale přešli pláň a dostali se do lesa Smrti. Nechutně to tu páchlo, strachem, dalo by se říct. Odin nakrčil čenich a otřásl ze sebe sníh, a snad i ten divnej pocit. Neměl to tu rád ani trochu. Hlavně neměl vůbec náladu se paktovat se Smrtí. "Bivakuje támhle v tý... stavbě," máchl tlapou k rozpadlé zřícenině. Chtěl použít jiný označení, ale nakonec se rozmyslel. Smrt měla určitě uši všude, kor ve svym lese. Nechtěl si ji rozhádat. "Já počkám tady, než si to vyřídíte." Nebyl tak štědrý, aby děckám nabídl podporu. Jen ať se sami naučí, jak to u Smrti chodí.

>> Jedlový pás

Loterie 4/5
<< Dlouhá řeka

Vlčata byla nadšená zmínkou o Smrti a dokonce se tam chtěli jít ihned podívat. Odin jen pokrčil rameny a změnil směr. Nebylo to odtud daleko a bylo by dobrý, aby to místo znali. Navíc první setkání se Smrtí chtěl vidět, to jeho bylo značně překvapivé, byl zvědavý jak na ni budou reagovat vlčata.
Konverzace se přirozeně stočila na magie, a na to, co Odin dokáže ovládat. Vypadalo to, že vlčata dost vnímala, jak s nimi zachází, protože si pamatovala, kdy před nimi něco použil. "Tak si dáme opáčko," ušklíbl se lehce. Bez jakéhokoli slova zastavil Yggdrasila v pohybu, pak ho donutil rychleji vyběhnout. Nechal ho být a to samé udělal i s Odine. "Tohle je magie, se kterou můžu přikazovat ostatním bytostem. Při delším používání se můžu zaměřit jen na jednoho vlka, ale funguje i na jiný živý bytosti. Třeba menší tvory dokážu ovládat i najednou. A samozřejmě je to jednodušší, když jim přikazuju nahlas, ale jde to i v tichosti. Dost se to hodí při lovu," vysvětlil čistě bez emocí. To, že ovládal vlastní vlčata mu vůbec nic nedělalo, vlastně to vnímal jako běžnou věc. "Pak blesky, to už asi nemusim opakovat. Vytvořit jeden stojí docela úsilí, ale určitě to jde dovést ještě do extrému. To jsem ale nezkoušel.Lehce se zasoustředil a nechal svou srst střílet malé výboje. "Hodí se, když neovládáte oheň. Dá se pomocí toho taky zapalovat, nebo elektrizovat voda. To je pak teprv zábava!" mluvení o magiích ho taky nadchlo. Kor, když je mohl ukazovat přímo. "Proto umim i s vodou," zahlásil zkušeně. Byla to dobrá kombinace, která mohla dělat spoustu škody, když ji jeden uměl dobře využít. Ze země pomalu vytáhl kapky vody, které se spojily v menší levitující bubliny. Aby toho nebylo málo, když je rozpouštěl, přenesl je vlčatům nad hlavu. Škodolibě se zachechtal a pokračoval dál v cestě. Někdy se pro ukázku musel zastavit, jindy to šlo za chodu. Záleželo, jak byl v dané magii zběhlý a jak často ji používal. "Umim taky celej zmizet, a nechám na chvíli zmizet i jiný věci." Na tuhle ukázku nejdřív nechal zmizet sebe, potom se postupně dotkl každého vlčete, aby zmizelo s ním. Nebyl to pocitově žádný rozdíl. Ale bylo zvláštní koukat se na svoje tlapy a nevidět je.

>> Severní Galtavar

<< Sráz
Loterie 2/5

Zajímavé, že děcka po jeho vzoru začínala používat Lacrimino jméno a ne označení 'matka'. A to na ni byli ze začátku tak fixovaní, až Odin ani nevěřil, že by se to mohlo změnit. A teď? Byli s ním, poslouchali skoro na slovo a drželi se ho, i když mohli teoreticky zdrhnout. Spokojeně se ušklíbl a trochu se zamyslel nad odpovědí, kterou by měl poskytnout. "Je to dost pravděpodobný. Ona byla vychovaná k tomu, aby sloužila. Jeho by asi vychovávala stejně a jedinej důvod, proč by se ho vzdala by byl ten, že je k ničemu. A co ji znám, tak narozdíl ode mně nedělá věci bezdůvodně," přikývl sám sobě. Byla to jen dedukce, ale z jeho pohledu nejvíce pravděpodobná. "Co já vim kam odprejskla, do hlavy jí nevidim. Když jsem si pro vás přišel, viděl jsem ji naposled, pak už ne," dodal s odfrknutím. Upřímně mu bylo úplně jedno, proč třetího opustila nebo kam potom šla. Nepředpokládal, že by si měli ještě co říct nebo řešit. Vlčata si rozdělili a tim jejich vztah skončil. Kdyby se mu nachomýtla do cesty, asi by chvilkovou společnost bral. Třeba bych jí rozkázal, aby mi ulovila, chvilku posluhovala, ušklíbl se. To bylo asi jediný mínus ukončení toho vztahu. Už neměl slouhu. Na druhou stranu, aspoň nelenivěl, když si musel všechno dělat sám a ještě se starat o vlčata. "Je to tupec, proto se nechal manipulovat tou hrbatkou. Kdyby byl sám a milejší, klidně bych se nad nim slitoval, i když není můj," odpověděl Yggdrasilovi s trochou hořkosti na jazyku. Chování třetího ho fakt docela nakrklo. "No svoji šanci promarnil," pokrčil pak rameny. Nehodlal to vlče nutit, když nechtělo. A teď by se mu mělo raději vyhýbat, jestli nechce skončit zmrzačené nebo rovnou pod drnem. Ještě jedna poznámka o kryse a má to spočítaný, pomyslel si a přimhouřil oko. Fakt doufal, že už toho spratka nikdy neuvidí.
"Smrděla podobně, takže to asi sestra bude. Lacrima říkala, že má na jihu bratra a sestry, ale nevim kolik. Nikdy jsem je neviděl a nehodlám to měnit, když nebudu muset," odpověděl vcelku neutrálně. "Každopádně jestli jsou všichni podobní jako tahle, tak není ani o co stát. Společnost za všechny prachy," ušklíbl se znechuceně. Nejen, že tahle sestra byla ošklivá jak noc, vychování a slušnou mluvu taky neznala. Na vlčici to byl nejvyšší odpad, co Odin zatim viděl.
Děcka cestování nadchlo, což Odin se spokojeným výrazem přijal. Docela dost je zajímala Smrt, o které už se zmínil. "No Smrt odtud nejni tak daleko, jestli tam chcete? Ale jenom jestli máte nějaký blýskavý šutry, jinak vám dá na prdel a vykopne vás, že se po vás zapráší," varoval je. "Může vám dát magie, jako mám já. Chcete je poznat na vlastní kůži?" ušklíbl se poněkud nebezpečně. Přeci jen bylo nejlepší si zjistit, co magie dělaj, než o nějakou žádat, ne?

>> Armanské hory

BIANCA
21. magie od Smrti bez hvězd - neviditelnost

ALKAIRAN
3. vymaxování 1 magie - bolest
8. 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (*nebo 100 květin + 100 drahokamů) - 100 květin + 100 drahokamů
18. - 2 hvězdičky do magie - iluze
21. - magie od Smrti bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 oblázků) - emoce

ODIN
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie (*nebo 370 květin/drahokamů) - voda
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (*nebo 100 květin + 100 drahokamů) - 100 květin + 100 drahokamů
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 mušliček) - oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti (*nebo 5 % nad rámec do jedné vlastnosti) - vytrvalost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie (*nebo 60 květin/drahokamů) - předměty
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd (*nebo 20 křišťálů + 200 oblázků) - 20 křišťálů + 200 oblázků
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností (*nebo 2 % nad rámec do jedné vlastnosti) - síla
24. - 25% sleva na speciální magii
+ 5 Hvězd do Vlčíškovi magie (pokud magii již máte)

Přidáno. Pozn. magie

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 4/4

"Počkej, jak jako že já jsem něco takovýho udělal? Si nepamatuju?"zamračil se Odin, ale v tenhle moment už si vlastně nebyl jistý ničím. Zasypat celý svět sněhem k němu teda sedělo, ale zároveň ne. Bylo to bláznovství, na které by si troufl, ale on sám věděl, že byl společenský. Přes všechno svoje šílenství měl rád společnost, když už nic, tak aspoň rád někoho týral. "To jsem jako fakt nikoho neušetřil? A s čim si budu hrát?" protáhl zoufale a pohled mu padl na Vlčíška. "Bratře. Budeš si se mnou hrát?" pronesl děsivým hlasem a Vlčíšek viditelně o krok couvl. "Nene, nebudu! Hraj si sám se sebou!" Odin naštvaně odkopl sníh. "Já jsem určitě všechny nezabil, určitě bych si nechal pár otroků na hraní. Tohle na mě nemůžeš hodit! Takhle mě nemůžeš nechat!" rozčiloval se.
Vlčíšek chvíli přemýšlel a nakonec přikývl. "Fajn, jednoho vlka bych ti mohl vrátit. Ale vyberu si já!" Už v tom momentu měl Odin tušit zradu. Najednou před ním totiž stála malá písková vlčice s jizvama a chybějícím okem. "Tuhle?! Proč zrovna tuhle?! Vždyť s ní je sranda jako se starym dědkem těsně nad hrobem! Ne, i ten je zábavnější!" rozkřikl se. A v tom se probudil.

Přidáno.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi 3/4

"No jasný, za všechno můžu já," zakoulel Odin okem, značně otráven. Nebylo divu, však se tu vybavoval s tím divným vlkem už tak dlouho a k ničemu kloudnému ještě nedošel. Litoval, že za ním kdy běžel, i když si zprvu myslel, že je to jeho bratr Lodur. "Radši mi koukej vyklopit, co seš zač, nebo ti vyprášim ten bílej kožich že tě ani vlastní máma nepozná." "Ále, to bys přeci bratrovi neudělal? Láskou nejdál dojdeš, Odine," zatvářil se moudře Vlčíšek a posadil se do sněhu. Už když jeho bílej zadek dopadl na zem, Odin na chvíli spatřil problesknout svého bratra. Ale jednou mrkl, a bylo to pryč. Čelil nějaké neznámé entitě a nevěděl, co dělat. Taky ani nemohl nic dělat, byl prostě ponechán napospas svému osudu. "Už tu ale se mnou trčíš dost dlouho, tak co mi chceš? Šarvátce se vyhejbáš, ale ani na otázky neodpovíš," odplivl si na zem otráven celou touhle situací. Inu, přišel jsem ti poděkovat, že jsi se všech zbavil. Léta jsem se snažil o to samé a teď se to povedlo tobě, a jak krásným způsobem! Můžeš mi dát svůj autogram?" zaculil se bílý vlk nadšeně a natáhl k Odinovi kus ledu, na který se skepticky podškrábl. "Loudile, co po mě chceš podpis? Sotva se ti k něčemu upíšu, abys věděl!" prohlásil významně, ale podpis už tam byl a nemohl ho vzít zpět. "To je v pořádku, Odine, nic po tobě nechci, fakt jen autogram. Moje oči žasly, když jsem viděl jak jsi sněhem pokryl veškerý svět! Tolik sněhu jsem v životě neviděl, a navíc pohřbil všechny ty bídníky co si nezasloužili svá přání."

Přidáno.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi (má nárok i na odměnu z rozcestníku) 2/4

Odin didn"t care who the wolf was. He impersonated one of his brothers and that was sinful enough in his eyes. He leapt and attacked the white one. "I"ll make you regret you were ever born! I sure know my brothers and you are not one of them!" he yelled at him angrily. The white wolf who called himself Vlčíšek moved to the side skillfully and Odin hit snow. He fell in a snow pit like a little pup. "Get over here now! How dare you!" he hit the snow angrily with his paw. He didn"t even notice, that the metal arm was back to normal. He was in a dream about the past. Where his injury not yet happened.
"Look here Odin, I really am your brother. Only brother in fact. You don"t have any other sibilings. Its just you and me," the white wolf said knowingly. Odin furrowed his brows and looked around. He was... kinda right? His family was gone. He and Vlčíšek were the only wolves in this wast snowy land. "But where are the others? I clearly saw them just now, didn"t I? What happened?" he was confused. Did he really see his family or not? Was he hallucinating? Was he mad? It"s your fault, of course. You did this, Odin," said Vlčíšek calmly.

15. Napiš v jeden den do 4 rozcestníkových území post o tom, jak se ti zdá šílený sen o Vlčíškovi (má nárok i na odměnu z rozcestníku) 1/4

Odin se uložil ke spánku a za chvilku byl tuhý jak mrtvola. Když věděl, že mu nehrozí žádné nebezpeční, neměl problém usnout rychle a tvrdě. A tentokrát se mu dokonce začaly zdát i divné věci. On si ale samozřejmě neuvědomoval, že je ve snu.
Procházel se po zasněžené krajině. Vlastně to vypadalo, jako by byl zpátky doma, tam, kde se narodil. A Odin si to dokonce i myslel, v dálce viděl mizející zadky svých bratrů. Ušklíbl se a kopl do vrtule, musel je dohnat za každou cenu. Přeci nemohl být poslední. Prudce se rozběhl a za chvilku už je měl na dosah.
"Lodure!" zakřičel na nejbližšího z nich, skočil a celou vahou ho v běhu srazil. "Au! Co to propáníčka vyvádíš?" ozvalo se naštvaně. Ale nebyl to hlas jeho bratra. Odin sebou škubl a nakrčil čumák. Vlk před ním přeci vypadal jako Lodur, proč tak nemluvil? "Co seš zač?" vyštěkl agresivně. Nějaká věc posedla jeho bratra? "Já jsem přeci Vlčíšek, tvůj bratr," ohradil se vlk a celý se oklepal. V tu ránu byl bílý jako sníh sám. Už ani jako Lodur nevypadal. "Blbost. Nemám žádnýho tak pitomě pojmenovanýho bratra. Navíc se nám vůbec nepodobáš, jak vzdlehem tak povahou," zamával nad tím tlapou. "Nene, jsem fakt tvůj bratr. Musíš mi věřit, Odine," ohradil se vlk skoro až dotčeně. Odin na něj místo toho zavrčel. "Kecky! Dám ti co proto!" rozhodl se. Ať už byl cizák kdokoli, vydávat se za jeho rodinu neslo svý následky.

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Vlčice si očividně nic nenechala líbit. Nejen, že se cpala do konverzace ostatních, ale vůbec se za to ani nestyděla. Odin znechuceně nakrčil čumák. "Škoda, pokračuj tak dál a někdo ti tu svéprávnost jednou sebere. Osobně mu pak poděkuju," odfrkl si. Už věděl, po kom je ten Lacrimy spratek tak držkatej. Učila ho jen samý dobrý věci, jak tak koukal. Co o to, možná by ho za to i pochválil, kdyby to ten malej šmejd obracel proti komukoli jinému. Ale on se zaměřil na Odina. No, asi je o něj postaráno, ušklíbl se. Jedním uchem špicoval a odposlouchával rozhovor sourozenců. Lia, sestra Lacrimy. Lacrima zůstala v lese. Zapsal si všechny nové informace a nemohl si odpustit posměšný škleb na vlče. Ani vlastní matka ho nechtěla, hodila ho na krk příbuznejm a vypařila se. Vybral jsem si dobře. Oba se pak rozhodli zdrhnout. A dobře jim tak, Odin už odpočítával urážky a jestli by jich přišlo víc, vyprášil by jim kožichy rodina nerodina.
Jeho vlčata vypadala po odchodu bratra dost zaraženě. Dcera se málem rozbrečela a Yggdrasil vypadal nakrknutě. Odin zakoulel okem. "Budiž vám tahle situace jako lekce," ušklíbl se jenom. "Váš bratr je očividně k ničemu. Lacrima ho opustila a on si vybral svojí stranu. Ne vás." Kdyby se vlče doprošovalo, Odin by možná svolil a ujal by se i jeho. Přeci jen měl polovinu jeho genů. I když ho matka odkopla, on ještě netušil proč. Klidně by mu dal šanci. Ale to si ten spratek malej pěkně pokazil, když se mu jal nadávat hned co ho uviděl. Odin si ho sotva pamatoval, upřímně si myslel, že to vlče na něj muselo dávno zapomenout. Ale místo toho byl nenáviděn. "Beztak za to může ta hrbatá obludka. Motá si ho kolem drápu. Je to hloupé vlče..." dodal si spíš tak pro sebe. "Nikdy nepočítejte s tím, že si vybere vás. Dneska nenáviděl zatim jenom mě, ale uvidíme, jak to bude příště," varoval ještě svá vlčata, aby si nedělali zas tak velký naděje na vztah s posledním. Tenhle bratr byl ztracenej a mohl se kdykoli obrátit i proti svým sourozencům. Aspoň tak to Odin viděl.
"No, dost už bylo přemejšlení nad timhle ošklivym setkáním. Co takhle jít cestovat?" navrhl a všechny myšlenky na posledního hodil za hlavu. Pár kroků do neznáma a dokonce už na něj zase zapomněl. Místo toho si vymyslel další aktivitu. Přál si objevovat svět, získávat nové zkušenosti a poznávat nová místa a vlky. Cestování měl rád, a ve společnosti bylo ještě lepší. Navíc považoval za důelžité ukázat vlčatům svět a naučit je přežít. Měl bych je vzít i lovit, pomyslel si. "Je něco, co byste chtěli vidět? Existujou moře, velký kaluže slaný vody. Pouště plný písku, různý řeky a vodopády a podobný kuriozity jako ta pláň s vybuchující vodou. Já procestováno mám, můžu vám ukázat co jen budete chtít," ušklíbl se vševědoucně. Snažil se vlčatům ukázat, že je nejlepší. Lepšího průvodce by jeden těžko hledal, a Odin své služby nikdy nenabízel. Takže by si měli vážit jeho ochoty. "Jdem," zavelel pak. Jakmile se jednou k něčemu rozhodl, nic ho nedokázalo zastavit.

>> Dlouhá řeka