Příspěvky uživatele

< návrat zpět

3|10
uspořádej si slavnostní večeři

U vodopádu se Odin moc dlouho nezdržoval. Nebylo proč, ten úkaz už znal a viděl vícekrát, ačkoli musel uznat, že je podivuhodný. Jediné co udělal, že kovovou hnátou rozbil kus ledu a vytvořil si místo k pití. Protože dodržovat pitný režim bylo důležité, a kdo ví jak dlouho zase nenarazí na tekoucí čistou vodu.
Od potoka se tedy po chvíli odpojil, vydal se hlouběji do lesa. Myšlenky na obětinu ho přivedly na jiný nápad - taky by se mohl nažrat. Když nasytil bohy, co by nemohl nasytit i svoje břicho. Ale pracovat znovu se mu moc nechtělo. Lov nebyl jeho nejoblíbenější koníček. Kdyby žrát nemusel, nedělal by to. Ale bylo to potřebné pro získávání síly, růst svalů a aby neměl hlad. Tentokrát ale ani nemusel nic dělat, protože si sehnal pomocníka. Houkl na Ragnaroka, který poletoval někde nad stromy. "Sežeň nám něco k jídlu," rozkázal. Byl ochotný se dělit se svým mazlem. Aby mu k něčemu byl, musel ho taky dobře živit. Navíc Ragnarok byl poměrně velký druh ptáka, sežral toho dost, ale zároveň uměl ulovit i větší kořist, než jen nějaké hraboše.
Odin se zastavil, a čekal až se mu večeře přinese sama. Zatím se rozhodl připravit si prostor, aby nežral úplně ve špíně. Vybral si poměrně čistý plácek sněhu a tlapkami z něj odházel zbylý bordel. Větvičky, šišky. Jehličí se snažil smést ocasem, i když to nebylo zrovna produktivní. Nemusel čekat dlouho a do sněhu před ním žďuchl krvavý kus zajíce. Odin spokojeně přikývl a pustil se do hostiny, zatímco Ragnarok si hodoval vedle na svém kuse. Jedli v tichosti, ani jeden nebyl ve volném čase ukecaný. Odin ano, ale jen ve společnosti jiných vlků a jen když něco potřeboval. Nebo to přišlo se stářím, že ho už mluva unavovala a raději šel rovnou k věci.
Po dobrém žrádle Odin chvíli odpočíval, seděl a přemýšlel nad spoustou věcí. Hlavně nad tím, co bude dělat dál. Ale sezením toho moc nenadělal, proto se po chvíli zvedl, kývl na Ragnaroka a rozešel se zase do lesa.

vyválej někoho ve sněhu

Vlk se dušoval, jak Lacrimu opustil sám. Odin si pobaveně odfrkl. Ať to bylo jakkoli, pravda zůstávala, že se rozdělili. "A nestáls jí za to, aby tě hledala. Já ty svoje aspoň hledal, když je magie střelila přes kopce," zašklebil se na něj. Přes záda se mu však prohnal mráz, když uslyšel jeho další slova. Yggdrasil tam skončil taky? Takže tam bezpochyby musela být i ta třetí. Byli na sebe fixovaní, až to zavánělo incestem. Odin to nesnášel. V oku mu bylo vidět překvapení a pak vztek. "Tak až ho příště potkám, čeká ho stejný přivítání jako tebe, zmetku!" vyprskl. Víc a víc si uvědomoval, jak se mu ta vlčata nepovedla. Měl jsem je zabít všechny když byla možnost. Teď už je pozdě, pomyslel si. To ale neměnilo nic na tom, že si s nimi mohl pohrávat, když už tu byli. Patřili mu, byli jeho krev a matka se jich zřekla. Odin byl jediný, kdo nad nimi mohl rozhodovat. A momentálně si pro Yggdrasila připravoval nějaký krutý trest. Když neposlouchají mě, nebudou poslouchat nikoho! Odin byl vlastně z části šílenec - a rozhodl se pro stejný osud i pro své potomky. Čím víc zvrácení, chaotičtí a sobečtí budou, tím lépe.
Teď měl ale před sebou jinou práci. Poznával třetí děcko, které po narození opustil naopak on. A zatím to bylo jedno velké zklamání. Ovšem musel mu dát za pravdu, že asi chtěl žít a že v něm dokázal vyvolat emoce - to se málokomu podařilo. Odin vlastně ve skrytu duše jen hledal důvody, proč ho neukončit teď a tady. Bavilo ho to. Bavil ho boj a s vlastním synem o život a o smrt, to bylo teprve vzrůšo! Někoho takového nemohl nechat chcípnout jen tak. Musel z toho vytřískat co nejvíc.
Nejdřív létaly blesky, pak voda. Odin byl docela zklamaný, že vlk stihl svůj elektrický kožich vypnout, než ho opláchnul. Mohla to být zajímavá podívaná. Navíc k popukání - zabit vlastní magií. Ale nestalo se. Místo toho vlk neočekávaně zaútočil. Odin byl zkušený bojovník, takže nepouštěl pozornost. Přesto tak trochu nepočítal s tím, že by se zrovna tenhle zmohl na něco takového. Musel ten útok přijmout čelem, takže do něj vlk vší silou vrazil. Odin se ale dokázal napolohovat tak, aby měl záhy navrch. Oba dva se svalili do sněhu v jednom velkém chumlu. "Hahaha!" Odin se zachechtal radostí a adrenalinem, který se mu vlil do žil. Vcelku obratně se vykroutil a sekl vlkovi po obličeji kovovou hnátou.

2|10
Běž se podívat na zamrzlé vodopády

Odin bloumal lesem tak trochu bez cíle. Tedy, jeho cílem bylo toulání, což vlastně splňoval, ale nevěděl ještě kam jde a co tam bude dělat. Většinou si vybíral nějaký kopec, kam se chtěl vyškrábat. Nebo si dal za úkol najít řeku aby se mohl napít a vykoupat. Nebo hledal úkryt na přečkání noci. Ale teď vyloženě neměl co dělat. A nudil se. Odin se nerad nudil. Byl rád, že daroval obětinu bohům a mohl jedině doufat, že ho za to nějak obdarují. Ale to bylo jeho jediné momentální povyražení a už zas nevěděl, co dál.
Cestou zaslechl zurčení potůčku. Šmiknul ušima a chvilku se rozmýšlel, než se vydal za zvukem vody. Vlastně by mu trocha té tekutiny bodla. Mohl svlažit krk a chvíli se tam zdržet. A třeba mohl narazit i na něco zajímavého? Nakonec ani ne. Potok byl skoro celý zamrzlý, jen ve středu tekl takový malý čůrek. každopádně Odin neopovrhoval skromností, když ji nabízela příroda. Rozbil kovovou tlapou led u břehu, aby se nepropadl a napil se. Byl to krásný čistý horský potok. Pak se rozhodl vydat směrem po proudu dolů.
Šel docela dlouho. Potok se vedle něj vlnil a zvětšoval, až se dal nazvat takovou malou říčkou. A najednou díra. Odin se překvapeně podíval pod sebe, stál na jakémsi balvanu, asi dva metry vysokém. Seskočil. A potok taky mířil dolů, jako by tady byl nějaký neviditelný předěl. Akorát, že voda byla zamrzlá a jen kapala dolů z ledových rampouchů na stěně. Tvořilo to takové malé vodopády. Tak akorát na to, aby někdo oblizoval tu vodu z ledové stěny. Odin to zkusil, když už mu to přišlo na mozek. Voda ale nechutnala tak dobře, jako ta tekoucí. Zašklebil se. Vodopády to byly hezký, ale k ničemu.

1/10
obdaruj božstvo

Procházel lesem, aniž by měl nějaký velký cíl. Tedy do doby, než na jeho čenich dopadly první sněhové vločky - a tentokrát nevytvořené jeho magií ale přírodou samotnou. Takže už je čas, pomyslel si. Začala zima, konečně. Jeho oblíbené období. Od času, kdy odešel ze severu mu to vlastně začínalo chybět. Víc a víc vyhledával hory, zdržoval se na chladných místech. A když i tam bylo horko, pořídil si magii, která mu to kompenzovala.
Každopádně teď tu nebyl od toho, aby se zamýšlel nad hovadinami. Potřeboval jednat - první sníh, to si žádalo obětinu. Odin neuznával zdejší bohy, což ale neznamenalo, že v nic nevěřil. Věřil hlavně v přírodu a v jakousi moc osudu, jestli se to tak dalo říct. A té se rozhodl věnovat malý kousek své dobrotivosti.
Začal stopovat zajíce. Nebyl to naštěstí tak složitý úkol, pro zkušenějšího lovce. A Odin byl vcelku schopný. Když ho uviděl, začal číhat, vyčkávat. Mohl si pomoci nějakou ze svých mocí, nebo využít Ragnaroka, který zajíce mohl ulovit za něj. Ale to by nebylo ono. Pro dar bohům musel využít svou sílu, aby ukázal, že je hoden života. Jakmile byl zajíc nepozorný, skočil po něm. Kovovou hnátou ho přišpendlil k zemi a jedním rychlým chňapnutím ho zakousl. A bylo po akci.
Nejraději by obětinu zanesl na nějakou vysokou horu, ale v okolí byly jen samé stromy a terén se moc neměnil. Než aby daroval staré a hnijící maso, musel si poradit i tady. V jedné části lesa našel balvan, na který se s obtížemi vyškrábal. Zajíce položil na vršek a namatlal si kus tlapky v jeho krvi. Okolo zajíce začal malovat symboly a runy, tak jak byl zvyklý z domova. Když byl se svým dílem spokojen, seskočil z kamene. Věnoval tomu poslední spokojený pohled, než se rozešel zase dál.

Prosinec 6/10 | Roland
koulovačka

Odin zakoulel okem, když se vlk vymlouval jak se nemůže změnit. "Ale můžeš. Neni tohle země neomezenejch možností?" odfrkl si. Tolik k magii, lásce a míru - všichni tu byli moc spokojení a zakrněli, už se nechtěli zlepšovat. "Nebo tě můžu změnit já," mrkl na něj kulišácky a tlamu roztáhl do pološíleného úsměvu. "Umim dělat vlky zajímavější. Aspoň bys byl zase o zkušenost bohatší, no ne?" Všechno zlý bylo k něčemu dobrý, nebo jak se to říkalo.
Debata o teplé vodě nikam nevedla, to bylo Odinovi jasný už skoro na začátku. No, hnědák se aspoň v něčem snažil, tak ho aspoň nechal domluvit. Než otráveně zamával tlapou, jako by odháněl otravný hmyz. Víc ho zaujalo Rolandovo vyprávění o svém postavení ve smečce. "Fííha, takže vlastně Pan důležitej, jo? To bych do tebe neřek," přeměřil si ho pochybovačným pohledem, ale pak pokrčil rameny. Třeba zdání mohlo klamat. Nebo byla Sarumenská smečka plná chcípáků. Tak jako tak neměl žádný zájem se tam přidávat. Ale tahat informace? Joo, to byla jiná. "A kdo ti teda šéfuje, jako alfák? Vo čem ta smečka jako je? Máte něco zajímavýho, nebo jsou všichni jako ty?" vyzvídal dál.
Zatímco konverzoval, tlapkami hrabal ve sněhu sem a tam, jako nějaký auťák co chvíli neposedí a potřebuje se na něco fixovat. Když si to uvědomil, rozhodl se své práce aspoň využít. Udělal ze sněhu pár koulí a začal je házet do jezera, čirou nááhodou směrem, kde stál hnědák. Pár mu jich proletělo nad hlavou a třetí už ho zasáhla. "Ups, sem nechtěl," zašklebil se Odin neupřímně. Z tlamy mu šlo něco, ale z výrazu se dal vyčíst úplný opak.

Prosinec 5/10 | Roland
Zahraj písničku na rampouchy

Vlk najednou přehodnotil situaci a začal Odinovi přitakávat. Dával mu za pravdu, že by se dalo o užitečnosti tvorů polemizovat. Pak dokonce i uznal, že mrtvé ryby co Odin nechal rozházet po lese někomu pomůžou. Ale Odin nebyl hlupák a viděl to jako falšovanou submisivitu. Vlk zpočátku ukázal svou pravou tvář, když mu jeho povaha a chování vadilo. Teď dělal hodnýho jen asi proto, aby deeskaloval situaci. "Nebuď nudnej. Bylo zábavnější se s tebou hádat," odpověděl mu otráveně. Tohle chování proti němu mohlo fungovat, no jen když se rozhodl že to tak nechá. Chvíli přemítal, jestli chce hnědákovi ukázat co proto. Vydolovat nějakou reakci. Že bych třeba to jezero usmažil celý? Nebo zapálil les? Skočil po něm? napadala ho spousta věcí. Ale chtělo se mu? Nakonec měl docela lenivou náladu, chtěl u jezera odpočívat, než byl vyrušen.
Zůstal u vody, okem bloumal po okolí a poslouchal co hnědák povídá. "Na jihu? Jo, to červený. Tam jsem taky už byl." Procestoval ostatně spoustu míst. Na chvíli jeho pozornost odlákaly rampouchy na větvi kousek nad jezerem. Byly menší, ale ne úplně miniaturní. Kovovou tlapou se po nich natáhl a lehce na jeden zaťukal. Udělalo to zajímavý zvuk. Cink, cink, cink, křup, křup. Postupně přidával víc síly, než několik rampouchů popadalo na zem a roztříštilo se. Hm. Asi stejně nezajímavý, jako hnědákův výklad. "Tak mi aspoň vo sobě něco řekni, když už tu voplenduješ. Co seš vůbec zač?" otočil se zpátky na vlka a pochybovačně povytáhl obočí. Nějakej vlezdoprdelka určitě. Když se sem musel vecpat.

Prosinec 4/10 | Roland
Udělej něco pro to, aby lesní zvěř snáze přežila zimu.

Hnědák se chytře držel v povzdálí a k Odinovi se už nepřibližoval. Asi rychle odtušil, že to nebude zrovna dobrej nápad, i když Odin měl zrovna takovou lenivější náladu. Bavilo ho prohazovat si s hnědákem poznámky a argumentovat. Z jeho odpovědí bylo jasné, že měl úplně jiný styl života a o to to bylo zábavnější.
Vlk uznal, že si to s rybama měnit nechce, což byl dost logickej krok. Takže zas tak zažranej samaritán to taky nebyl, aby se obětoval pro ty, co nemaj hlas. Další pokrytec, zakoulel Odin okem. Všichni byli stejní. Křičeli jak jsou dobří a pak skutek utek. Kdyby se nikdo nepřetvařoval, svět by byl jednodušší.
Zatímco žvýkal zmrzlou rybu, hnědák zase vyblil nějaké přechytralé moudro. "No," mlaskl Odin s úšklebkem, "dalo by se polemizovat. Jak moc a na jakých tvorech," dořekl, a dožvýkal poslední kus ryby, ocas vyflusnul vedle sebe. "Ragnare!" houknul na orla sedícího na větvi nedalekého stromu a hlavou kývnul na jezero s mrtvými rybami. "Tvůj příděl. A zbytek rozházej po lese třeba, když tady pán je takovej zachránce. Obdarujem zdejší tvory," pronesl důležitě. "Budiž mi všichni žehnejte, co?" rozchechtal se, jak to bylo bizarní. Na hnědého vlka pohlížel s pohledem, který jasně říkal, 'a jak pomáháš ty, když máš takový důležitý kecy?'. Ragnarok se beze slova snesl k vodě a začal sbírat mrtvolky, které po skupinkách roznášel různě kolem. Alespoň zdejší predátoři a všežravci budou mít Odinovým zasazením dobrej den.
"No vidiš, že to jde!" nadšeně pochválil hnědáka, když pro změnu řekl něco užitečnýho. "Tvoje očividná genialita nepřišla vniveč! Přeci jenom umíš říkat i něco, co mi k něčemu bude." Nad sopkou Odin nerozmýšlel. Pravda, že tam by asi i nějakou teplou vodu našel. Ale jestli by byla pitná, to úplně zkoušet na vlastní kůži nechtěl. Ideálně mít s sebou poskoka, na kterém by to otestoval. A to už bylo jednodušší najít někoho kdo ovládá oheň a prostě ho přinutit, aby mu tu vodu ohřál.

Prosinec 3/10 | Roland
Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Hnědák byl nudný. Už jen svým prvním dotazem to tak znělo, a dalšími slovy to Odinovi jen potvrdil. Typický slušňáček. "Není třeba být hned vlezlý. Jen jsem odpověděl," napodobil jeho tón a protočil okem. Mohl si odpovídat jak chtěl, nikdo mu neměl co nakazovat jak se má nebo nemá chovat. Nebyl děcko, a i kdyby byl, tak by to nefungovalo. Vždycky měl svojí hlavu.
Odin ho pak chvíli ignoroval a věnoval se svému momentálnímu problému - tedy jak zahřát vodu tak, aby ji mohl ochutnat. Magii ohně ovládat neuměl, nebo si toho nebyl vědom. Právě naopak věci kolem sebe mohl mrazit, to k jeho nátuře a původu sedělo mnohem lépe. Ale nejblíže k ohni měl blesk, který ho dokázal vytvořit, takže Odin na nic nečekal a hned to zkusil. A to by nebylo slušňáčka, aby se neozval. "Chceš si to s nima vyměnit nebo co?" tázavě pozvedl obočí. Vlk ho začínal trochu štvát těma svýma chytrýma řečičkama. Aby příště náhodou neuhodilo do něj. "Navíc všechny bych nezabil, nejsem tupej," dovysvětlil. Ryby byly v jeho očích lehce zbytečná věc, ale daly se žrát, takže bylo dobrý si je udržovat tak, aby byla vždy možnost žrádla. Odin by zas nezabil všechny, i kdyby šanci měl. Jedině kdyby věděl, že se na místo už nikdy nevrátí nebo tím mohl někomu výrazně uškodit. Ale tady by škodil jen sobě.
Jakmile se po hladině přestaly prohánět výboje, Odin zašátral do vody a jednu rybu vylovil. Chvíli na ni koukal, než použil pro změnu zimní magii, kterou rybu skoro zmrazil. Její tělo viditelně ztuhlo. Nebyla ještě pokrytá ledem, na tom by si zas vylámal zuby. Ale byla hezky studená a křupavá. Matně si vzpomínal, že podobné občas žral na severu, hezky vychladlé. Začal na ní chroupat, zatímco poslouchal hnědáka. "Tvorové jsou mi buřt," odpověděl mu. "Nikdy jsem neměl teplou vodu," pokrčil rameny na další otázku. "Zajímalo mě to." Ano, Odin byl takový. Pro své dobro obětoval ostatní a ani u toho nemrknul. Jakmile měl na něčem zájem, šel si za tím i přes mrtvoly - tentokrát rybí. Ale ta studená chutnala dobře, takže přeci jen něco z toho měl.

Prosinec 2/10 | Roland
Pokus se připravit nápoj na zahřátí

Odin nehybně čučel do vody jen chvíli, než mu jeho mozek nedal a začal vymýšlet ptákoviny, dumat nad čimkoli. Prostě nedokázal být chvíli v klidu a jen odpočívat - to musel být extrémně vyšťavenej, aby mohl relaxovat na sto procent. Jak tak koukal na tu vodu a přemítal nad její chutí, vlastně mu došlo že asi nikdy nepil teplou vodu. Naopak čim ledovější byla, tim lepší. Hmm, co s tim? Magii ohně neovládal, aby si ji efektivně zahřál. Ale nemohl to nechat být, musel aspoň něco vyřešit, jinak by mu to nedalo spát a akorát by se frustroval.
Z dumání ho vyřešil cizí hlas. "Nazdar," mlaskl nespokojeně, že byl vyrušen. Vlk byl ještě vlezlej a zajímal se co ve vodě vidí. "Tvojí starou," mávl nonšalantně tlapou a zas se podíval na hladinu. Pomocí magie vyvolal jeden blesk, kterym do vody praštil. To mělo k ohni nejblíž, ale jestli to bude fungovat? Okem blýskl po hnědákovi. Když už tu byl, tak ho mohl využít. "Hej nemáš magii ohně? Chci to zahřát," poukázal kovovou tlapou na jezero. Teď se po něm proháněly občasný výboje a na hladinu vyplavalo pár ryb v okruhu, kde Odin praštil bleskem. I kdyby voda byla trochu teplá, asi nebylo chytrý ji teď pít, nebo by se mohl elektrizovat. "Měls někdy teplou vodu?" zajímal se dál. Když už hnědák vyrušoval, ať se aspoň činí a je užitečnej.

Prosinec 1/10 | Roland
Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Odina tlapky dovedly k nějakému jezeru. Nebyl jsem tady už? přimhouřil oko na vodní hladinu a okolí. Na terény a území měl docela dobrýho pamatováka. Na druhou stranu, každý jezero vypadalo podobně. Prostě placka s vodou. Hm, v duchu nad tím mávl tlapou. Jestli si to nepamatoval přesně, tak tohle jezero určitě nebylo ničim důležitý, i kdyby tu už někdy byl. Co mu neutkvělo v mozku nemělo žádnou cenu, žádnej benefit. Tady se mohl jenom napít a chvilku zevlovat, než se rozhodne co dál.
Sklopil hlavu k vodě, která byla hezky studená. Měl rád zimu a měl rád ledovou vodu. Až ho skoro bolelo hrdlo, když pil. Pak se oddálil a chvíli pozoroval svůj odraz, než se voda ustálila. Furt mi to sekne, ušklíbl se vědomě. Sice byl možná o pár let starší, ale nijak výrazně se to na něm nepodepisovalo. Možná naopak, byl ve svých nejlepších letech no ne? Měl toho tolik před sebou - nová dobrodrůža, nové oběti, nové otroky. "Ostatně bych na pár věcech mohl zapracovat," zamumlal nahlas. V nejbližší době určitě chtěl nějaké nové magie. A jelikož Lacrima se zdejchla, potřeboval najít nějakou náhradu co čas od času na něco využije. Mohl by se taky poobhlédnout, jak se daří jeho děckům. I když to byla zrovna druhořadá myšlenka, na to moc nespěchal.
Nad hlavou mu prolétl stín a Ragnarok přistál kousek od něj na stromě. Taky asi chtěl odpočinout křídlům. Odin si jen odfrkl a zas civěl do vody. Tentokrát jako v transu, kdy si na chvilku dovolil vypnout hlavu a prostě čuměl do blba.

Vlk mu slabě oporoval, sám asi nevěděl, co jako říkat. Máma ho neopustila? Ha! "Ne jo? Tak proč tu není? Proč jsem ji od našeho rozdělení neviděl? Proč tě doprovázela její ošklivá sestra a smrdíš jak zatuchlá smečka?" zachechtal se. Lacrima nebyla na smečky. Leda by si ji ochočil někdo jinej, podobně vyšinutej jako Odin a nechal si ji pro sebe posluhovat. A kdyby tohohle smrada vychovávala, tak nebyl tak měkkej, že se z Odina málem podělal a utekl. Když si tak vzpomínal, i zpátky se objevil z ničeho nic, takže v tom měla prsty magie. Ne, že by sebral odvahu a šel se rvát, šel si pro pomstu za to trapný vystrašení. Jaké to zklamání, mlaskl Odin nespokojeně, možná trochu znuděně.
"Zbytek si šel právoplatně po svym, jsou dospělí a schopný - ať si dělaj co chtěj. Nepotřebuju je mít furt na oku, dokážou se o sebe postarat," mávl tlapou nad jeho chabým pokusem Odina vyprovokovat. Ano, jeho děcka už mu taky delší dobu nestála za zadkem. A že by byl nakrknutej, kdyby jo. Každej mladej vlk si měl jít dělat svůj život. Odin tu byl od toho aby je naučil základy a poslal zas do světa, šířit jeho geny. Nebo taky ne, jestli někde pošli, tak to byly slabý kusy a dobře jim tak.
Nakonec ho tohle debatování přestávalo bavit. Hlavně i z důvodu, že hňup se slovně neuměl moc bránit. Že by ho aspoň hrbatka tohle naučila. Tehdy měl aspoň koule na to mi nadávat, teď se sotva zmůže na odpověď, prolétlo mu hlavou. Vlastně byl na ty vrbáky naštvaný, že mu takhle kazili krev. To vlče se očividně narodilo s nějakým zápalem do života, ale zpohodlnělo. Až moc. Takhle to nemohl nechat.
A když to nešlo slovně, musel rozhýbat svoje kosti. Tak jako tak už prahl po nějakém tom adrenalinu, akci. A nabídl se mu skvělý fackovací panák. Vyštěkl rychlou výzvu a bez okolků se na syna vrhnul. Rodina nerodina, rvačky měly být pořádný a seriózní. Ale i tak se možná podvědomě mírnil, aby ho doslova nezabil. Kdyby něco, aby to vlk přežil a Odin ho mohl znovu zanechat osudu a čekat co se bude dít. Rád si se svými obětmi pohrával. První náraz byl vcelku snadný, Odin byl mnohem silnější a k vlkovi naučeně naběhl kovovou tlapou, která jeho nebolela a ostatní jo. Smetl ho na zem a v tom začal chaos. Vlk neuměl bojovat, to bylo jasný. Jen se zmítal kolem, drápal a kousal kde mohl. Odin tohle chování dokázal docela dobře usměrňovat, ale k nějakým šrámům taky přišel. Brzy bylo jasné, že ho udolá, i když byl dost mrštný a vytrvalý.
Odin ho držel skoro uvězněného pod sebou. Kovovou tlapu na jeho krku a zuby v zádech, zbytek nohou nějak propletený v jednom chumlu. Pro příležitostné pozorovatele to vlastně mohla být vtipná podívaná. Ale pak to přišlo, nejdřív jemné mravenčení v držce, pak i v tlapách a nakonec to přešlo do malých výbojů, které mohl vidět okem. "Hhhhrggh!" vydal ze sebe nespokojený zvuk a krátce stiskl ještě víc, než musel vlka pustit. Odtrhl se od něj a uskočil pár kroků, pryč z jeho dosahu. "Magie, haha! S těmi si taky umím hrát!" odplivl si na zem zadýchaně, ale stále se šklebil. Ze země pod sebou začal vytahovat vodu, která vedle něj tvořila bubliny. "Dáme si malou lekci přírodních jevů - co myslíš že dobře reaguje s blesky?!" zachechtal se a bubliny vody na vlka vrhnul. Záleželo, jestli dokáže svou magii neutralizovat včas, aby nedostal šok z vlastních sil. Hlupák.

Ahoj, děkuji za akci :D. Poprosím o:

2x hvězda do libovolné magie pod 5* - Odin, bolest - 15+15 bodů
hvězdy základní vlastnosti na max - Odin, síla - 20 bodů
4 drahokamy - Odin - 1+1 bodů

Připsáno a děkuji za účast :>

Odin nebyl vlk, který by si bral servítky nebo chodil kolem horké kaše. Takže jakmile získal spolupráci Ragnaroka, rozhodl se ho pořádně zapřáhnout. Ať maká, když už tady je. A jako svou první oběť si vybral svého spratka. Toho nechtěného. Dvě mouchy jednou ranou, protože takhle ideální oběť by si nemohl ani ve snu představit. A ten šmejd se mu naservíroval rovnou pod nos.
Po krátkém spřádání plánů a taktizování se Odin pomocí neviditelnosti vydal vlka vystrašit. Nejdřív na něj poslal orla, pak si pohrál s dalšími magiemi a ochladil okolní vzduch. Pak do toho začal pokřikovat a vlk... prostě vzal roha. Odin jen zmateně stál a koukal, jak se za nim zaprášilo, než se maniaticky rozchechtal. "No tohle! Viděls to? Viděls to?! Málem se z toho- hahahahah!" obrátil se na Ragnaroka a u všeho toho vytržení se zase zviditělnil. No v takovém emočním výkyvu ani nebyl schopen magii udržet, až tak ho to pobavilo. "Takovýhle povytržení jsem nezažil už od doby co ti parchanti přišli na svět!" nadhodil vesele. No, možná když ty svý strkal z hor na sněhu a pak se nechal táhnout jako na voze, to bylo taky dobrý. Určitě v desítce nejlepších zážitků, co kdy měl.
Zatímco se stále chechtal a plavil na tom, jak vlk zdrhnul, málem si nevšiml že se znovu objevil. "Pane, za vámi!" Ragnarok ho urychleně upozornil a Odin se otočil akorát ve chvíli, kdy na něj vlk koukal jako opařený. "Nečum tak," ušklíbl se. Netrvalo dlouho a vlk se taky rozkřikl, ze svého pohledu oprávněně, z Odinova teda značně přeháněl. "Nebuď dramatickej, jen se bavim," mávl tlapou lehce otráveně z toho výlevu. Neškodná sranda, ne? "Hmm, ještě se rozmejšlim," odpověděl váhavě na otázku ohledně smrti. Měl ho zabít? "Lacrima tě opustila a co ji znám, tak k tomu musela mít nějakej důvod. Na výchovu jsme byli na stejný notě, takže jediná možnost je - seš prostě zbytečnej, k ničemu, slaboch," rozmluvil se o svých myšlenkových pochodech nahlas, aby mu to odůvodnil. To byla slušnost, když se ptal, no ne? "Vlastně se divim, že tě nezakousla sama, když to zjistila. Asi vyměkla, myslela si, že když tě nechá chcípnout samotnýho, tak se ani nenadře. Měl bych po ní uklidit, hm?" Nebezpečně se mu zablýsklo v očích, zatímco se na Danteho koukal. "Vlastně jsem ti prokázal velkou ochotu, když jsem tě nezabil už tehdá! Na druhou stranu si přežil i opuštěnej, takže asi nebudeš takový budižkničemu," zarazil se, když si to uvědomil. Zapeklitá situace, tohleto. Měl tu nějaký pro i proti.
Chvíli klidně přemýšlel, než se mu rozsvítilo v hlavě. "Už sem na to káp!" vyštěkl nadšeně. "Jestli chceš žít, ukaž že za to stojíš," zachechtal se a bez čekání se na vlka vrhnul.

Pokus se někoho vyděsit.
<< Esíčka

Odin pomalu přešel od řeky na pláň. Byla mu nějak známá, asi už tady párkrát trajdal, ale velkej dojem nezanechala. Navíc chtěl bejt rychle pryč, neměl rád procházky po otevřenym území, necítil se bezpečně. Tentokrát měl s sebou ale Ragnaroka, který mu kroužil nad hlavou a skenoval okolí mnoho metrů dopředu, kam Odin, navíc s jendím okem, neměl šanci dohlédnout.
"Něcos našel?" zašklebil se Odin, když se k němu orel snesl. "Ano, nějaký kus před námi je vlk... S jiskřivou tlamou," přikývl rozvážně Ragnarok. Odin zvědavě pozdvihl obočí. "Jiskry? Hmm, to bude nějaká magie. Možná blesky nebo oheň. Nebo něco zajímavějšího," debatoval nahlas a Ragnarokovi naznačil, aby ho vedl. Chtěl to očíhnout na vlastní oko, samozřejmě. Aby se někde něco nebezpečného dělo a Odin u toho nebyl? Nemyslitelné.
Jak se blížili, do čenichu ho udeřil známý pach. Musel chvíli přemítat, odkud to znal, než mu docvaklo, že je to rodina. Nějaké jeho děcko? Nebo ztracení bratři? Nikdy nepovažoval za důležitý pamatovat si pachy ostatních přesně, přeci jen mu byli ukradení, ať už to byl kdokoli. "Leť to napřed zkontrolovat, popiš mi jak vypadá," zavrčel Odin. Mísilo se v něm hned několik protichůdných emocí, krvežíznivost, nadšení, adrenalin, radost. Jako vždy při setkání s rodinou. Už se nemohl dočkat, až dotyčnému natrhne půlky v tradičním přivítání. Navíc teď měl zvěda, mohl využít krásného momentu překvapení.
"Je to mladý vlk s pískovou barvou a tmavým hřbetem. Na tváři má jakési znamínko kapky." Ragnarok se vrátil s vskutku užitečnou informací. Odin si díky tomu dal dvě a dvě dohromady. Takže moje děcko. Kapka... nějakej takovej flek měla Lacrima. A jestli ti moji nevybledli, tak je to její parchant. No skvělý, Odin se celý zježil při vzpomínce na poslední setkání s tímhle zatracencem. A tentokrát mu to hodlal vrátit i s úrokama. Už u sebe neměl držkatou hrbatku, co by ho bránila, smrada jednoho. "Zaútočíme. Pohrajem si s nim." Dal Ragnarokovi instrukce, co má dělat a sám se dal do pohybu. Zneviditelnil se a začal se přibližovat. Zatím Ragnarok na vlka nalétl, aby ho vyvedl z míry. Odin pak ze vzdálenosti začal vzduch kolem vlka ochlazovat. "Přišel den zúčtování!" zakřičel hrozivě, zatímco byl stále neviditelný. Na jeho ksichtě ale visel škodolibý, nadšený výraz. Očividně si situaci velice užíval.

<< úkryt (přes Zarostlý les)

Hned jak vykouk z jeskyně, nabídl se mu pohled na otravného dravce. Orel nebo co to bylo, si to seděl hnedka vedle na šutru a tvářil se, jako by nechumelilo. Odin frustrovaně zavrčel, tohle se mu přestávalo líbit. "Ehm," orel si odkašlal a Odin zpozorněl. Fakt právě udělal co si myslim že udělal? Eeeh? zmateně nakrčil čumák a přešel ke zvířeti blíž. Pták se nezvedl a neodletěl, jak si myslel. Místo toho tupě čučel na Odina. A pak rychlý pohled ke svým pařátům a zase zpátky. Odin si i s jedním okem všiml, že drží kořist, malého zajíce, kterého posouval směrem k němu. "To je jakože pro mě?" zeptal se skepticky, ale co jinýho taky. Byl jediná hodná osobnost v okolí, co by si zasloužila obětinu. Jasně, že to bylo pro něj. Orel mlčky přikývl. "A jakože proč?" Stejně to ale bylo divný. O to víc, že mu zvíře očividně rozumělo. "Chtěl bych vás doprovázet, pane. Vyslali mě ze severu," odpověděl pták. Měl hrubý hlas, takový krákoravý a docela hluboký. Ale ne víc, než Odin sám, který na něj překvapeně koukal, ale zajíce si už tlapou hrabal k sobě.
Nejdřív se v tichosti nažral a nechal si kolovat myšlenky v hlavě. Pak vyrazil směrem na jih, protože tam dlouho nebyl a protože prostě chtěl. "Ze severu huh, a kdo tě jako poslal? Se divim že si na mě vůbec vzdechli. A že ještě žijou," odfrkl si pobaveně, přestože kolem něj se viditelně ochladilo. Orel se vznesl do vzduchu ale udržoval se v doslechové vzdálenosti od Odina. "Právě, že již ne, pane. Váše matka zemřela již dávno a váš otec zemřel nyní. Bratři jsou pryč. Proto mě poslal se vzkazem a přáním, ať vás doprovázím. Budu vám užitečný stejně, jako jemu. Dlužím mu život." To znělo sice strašně hezky, ale Odin byl nevěřícný jak jen to šlo. "A jak si věděl, kde jsem? Proč netáhneš za jednim z bratrů? A k čemu mi jako budeš?" bombardoval zpětné otázky. Co o to, orla určitě prozatím vyhánět nebude. Jen se chtěl na vlastní oči přesvědčit, že mu nekecá. A i kdyby jo, aspoň na chvíli ho může využívat, než ho třeba zardousí. Furt to byl tupej pták a Odin uměl čarovat. "Ptačí intuice a instrukce od vašeho otce. Prý tušil, kde se nacházíte. Protože jste nejstarší. Umím lovit menší zvěř, jak jste si mohl všimnout. Mohu být dobrý zvěd i přítel v boji. Pokud navodíme opravdovou důvěru, mohu vám i propůjčit zrak," chvástal se orel, což Odinovi přímo lahodilo do uší. Jevil se skutečně užitečně. Tiše přikývl. "Fajn, tak se ukaž. Zčekni co je před náma za území a jestli tam jsou nějaký vlci. A jméno?" hned si poroučel těžkou práci, protože k čemu by byl, kdyby nemakal? "Ragnarok, pane," orel se představil a silným máchnutím křídel byl hned několik kroků napřed. Odin ho s chechtáním sledoval, jak se vznáší vysoko k oblakům. Ragnarok? Jak příhodný.

>> Středozemní pláň