Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se mi, že Savior vybírá přesně ta slova, o nichž ví, že mi ublíží. Zlostně jsem se zašklebila, když mi řekl, že mě vychovávat vůbec nemusí. „No, to máš pravdu! Nejsi můj táta, tak se nemusíš namáhat,“ zavrčela jsem a nadále koukala jiným směrem. Začínala jsem totiž mít pocit, že jestli se na Saviora podívám, asi začnu brečet. Ne že bych byla hysterická, ale děsně mě štvalo, že mě Savior nechápe a zřejmě ani pochopit nechce.
„Jistě to sice nevím, ale je to Cynthia. Prohnilá hnusná čarodějnice. Kdyby o ní Sheya všechno věděla, určitě by ji neměla tolik ráda. To je přece jasný, ne?“ Měla jsem sto chutí poklepat si na čelo a ukázat tak Saviorovi, že mi to na rozdíl od něj dobře myslí.
Nerozuměla jsem tomu, co nadále vykládal. Asi si připisoval body za mou záchranu, ale nebyla to spíš Lennie, kdo se mě ujal? Kdo na mě nebyl protivný kvůli každé maličkosti? Kdo mi nabídl, že pro mě bude skutečným rodičem. Zatímco Savior se ke mně choval jako k odpadu a ohrnoval nos nad vším, co jsem kdy udělala. Samozřejmě jsem mu byla vděčná za to, že kvůli mně tehdy šel za Smrtí… Ale jeden dobrý čin přece nemůže omluvit řadu těch špatných, ne?
„Ani od tebe pomoc nechci,“ procedila jsem mezi zuby a rozhlédla se. Už se mi na výlet nechtělo ani trochu, alespoň se Saviorem ne. Sotva jsem spatřila Lennie ve svitu měsíce, rozběhla jsem se za ní. Jak jsem očekávala, vlčata byla s ní. Nocí ke mně doléhalo jejich žvatlání.

Hnědý bručoun si pořád vedl svoji verzi pravdy. Přišlo mi, že mě snad z toho všeho mračení brzy začne bolet obličej. „Jenže kdybys mě neprozradil, vůbec by se mi to nevymstilo, víš? Třeba by se mi povedlo Sheyu přesvědčit, že to Cynthia jí lhala, ne já. A pak bychom měli Sheyu na naší straně! A Cynthia by odešla ze smečky celá ublížená! Ha, teď určitě lituješ toho, žes mi to zkazil, co? Neříkej, že by ses Vochechule nechtěl zbavit,“ vysvětlila jsem svůj plán a pozvedla hlavu k nebi. Byla temná noc, takže bych se možná měla bát. Třást se při každém zahoukání sovy a prasknutí větvičky. Vlastně by to dávalo smysl, ne? Po tom všem, co jsem si prožila, bych se asi opravdu strachovat měla. Jenže já z noci nahnáno neměla. Duncan, Styx i samotná Smrt mi ublížili během dne, a to dokazovalo, že na denní době vůbec nesejde. Zlo číhá všude, úplně všude. A kdykoli. Stejně jako jsem říkala Sheye.
Savior se mi za své lži neomluvil, naopak mi řekl, že kdybych se ho pokusila napadnout a pomstít se mu, nedopadla bych dobře. Zaskřípala jsem zuby. Přeje si, abych byla čestná a mluvila pravdu, ale je pokrytec. To si Lennie vybrala dobrého otce. Co asi z vlčat vyroste, jestli se jim dostane podobných lekcí, jako teď mně? „Myslím, že dokážu sama rozeznat, kdy lhát můžu a kdy ne,“ odsekla jsem a raději se zahleděla jiným směrem, abych se nemusela koukat na vlka, který mě tolik rozčiloval.
Vlčice, jejíž pach jsem nejdřív nepoznala, byla Severka. Nechápala jsem, proč dělala Lennie společnost, protože ji přede mnou maminka neustále jenom pomlouvala, ale momentálně mě to zase tolik nezajímalo. Důležité bylo, že jsem byla naštvaná na Saviora a musela jsem vypadat co nejvíc ublíženě a uraženě. Potřebovala jsem z něj vymámit omluvu!

//Ragarské pohoří

Udiveně jsem pozvedla obočí, když se Savior zasmál mé stížnosti. No tak to je super, pomyslela jsem si ironicky. Přijde mu to vtipný? Takže to jako udělal naschvál? Načuřeně jsem na něj koukala, zatímco se mi snažil vysvětlit své záměry. Mluvil vážným tónem a po předešlém smíchu už nebyly ani stopy. Zastřihala jsem ušima, sotva domluvil. „Jenže se mi to vymstilo, protože jsi mě prozradil,“ odporovala jsem, ačkoli mi bylo jasné, že jsem opravdu lhát neměla. Všichni v mém životě mi tvrdili, že je lhaní špatné, tudíž dávalo smysl, že si to myslí i Savior. Otázka byla, proč okolo toho všichni dělali takovou vědu? „Pokud si vzpomínáš, taky jsi mi lhal. Nebo už nevíš, že ses mi představil jako Faron? To od tebe teda nebylo moc hezký,“ řekla jsem Saviorovi ublíženým tónem. Proč mě vůbec poučuje, když dělá to samý?
Zavětřila jsem, jakmile jsem si všimla, že to udělal i můj společník. Do čumáčku mě ihned udeřil pach Lennie, nebyla však sama. „Kdo to s ní je?“ zeptala jsem se zmateně. Onen cizí pach mi byl maličko povědomý, nedokázala jsem ho ovšem zařadit. „A proč vzala vlčata tak brzo ven?“ dodala jsem starostlivě a nakrčila čelo. Zdálo se mi to docela nebezpečné, protože já sama nebyla o moc starší, když jsem se ztratila. Co kdyby se dvojčatům a Roweně stalo něco podobného? Doufám, že je maminka střeží jako oko v hlavě. Nejsme ani na území smečky, takže by se Styx mohla vyřítit odkudkoli a prostě si jedno vlče ukrást. Bůhví, co by s ním udělala pak.

Savior se k Sheye choval nanejvýš nevhodně. Nevěděla jsem, jestli za to mám být ráda, nebo se mám naopak zlobit. Přála jsem si zjistit, jaká malá vlčice je, ideálně ji přetáhnout na naši stranu a přesvědčit ji, že Cynthia není nic víc než jen pitomá vochechule. Ale Savior? Savior mi to pěkně kazil. Uvítala jsem, že Sheyu očividně ještě neopustila dětská naivita, takže vyceněné zuby a jasné varování nebrala příliš vážně. Kolik jí asi je? Zatím neumí moc dobře mluvit, spíš žvatlá. Ale zas tak malá není… Podivné.
Přišel čas se rozloučit. „Ráda ti budu vyprávět,“ řekla jsem a doufala, že se Saviorem zažijeme samé zábavné věci, abych se pak mohla Sheye pořádně vytahovat. Bude tolik závidět, ha! „Zatím ahoj. A dávej na sebe pozor. Nebezpečí na tebe může číhat na každém rohu,“ zašeptala jsem tajemně a věnovala přitom pohled Cynthii. Vlastně na tebe číhá mnohem blíž, než se zdá, pomyslela jsem si ještě, ale než stihl kdokoli na mou narážku reagovat, už jsem zmizela za Saviorem. „Musel jsi mě opravdu tak podle prozradit?“ zeptala jsem se ho rádoby uraženě, protože mě pořád maličko žralo, že se vůbec nechoval jako součást týmu.

//Ageronský les

Sheya vypadala celkem nadšeně, že mě vidí, takže jsem si ihned pomyslela, že si Cynthia zrovna nepustila pusu na špacír. Nebo ta malá není až tak blbá a nevěří jí ani nos mezi očima. Chtěla si hrát na sníh, což neznělo ani trochu špatně, jenže jsme museli brzy vyrazit. Netušila jsem totiž, kdy Saviora zase přestanu bavit. Ta jeho náladovost by měla být nezákonná. „Promiň, chystáme se teď na výlet, víš? Dobrodrůžo a takovýdle supr věcičky, přesně to na nás čeká. Jenom jsem tě chtěla zajít pozdravit, když už mi toho o tobě Falion tolik pověděl,“ omluvila jsem se Sheye a muselo na mně být vidět, že mě to vážně mrzí. Ráda jsem si s ostatními hrála a bylo by fajn, kdybych měla parťáka dokonce i ve smečce. Ať už to byla svěřenkyně mého úhlavního nepřítele nebo ne. „Znáš Lilac?“ podivila jsem se ještě, ale zase to rychle nechala být, protože Cynthia se značnou ironií pohřbila můj příběh o tom, jak skvělé kámošky na život a na smrt jsme. „No, to ti vřele děkuju,“ zasmála jsem se jen maličko, maličkato jedovatě. „Taky na tebe často myslím a vykládám o tobě hezký věci.“ Třeba jak tvůj dech smrdí jako tchoří prdy.
Netrvalo dlouho a na Cynthiinu stranu se přidal i Savior. Vykulila jsem na něj oči, tohle od něj nebylo vůbec hezké. Kdo si jako myslí, že je? Nemůže prostě jenom nečinně přihlížet a kývat na všechno, co říkám? Ať je zticha, bručoun jeden! „Nepadly do oka?“ zopakovala jsem po něm zmateně. „Netuším, o čem mluvíš,“ dodala jsem a věnovala mu varovný pohled. Ještě cekni a budeš litovat, že mi ohledně novorozených vlčat věříš. No dobře, dobře. Asi bych jim neublížila. Ale trochu Saviora postrašit by nemuselo uškodit, ne?

//Úkryt

Vyskočila jsem z úkrytu, jen aby mě do nosu udeřil závan větru. V úkrytu bylo příjemné teplíčko, a tak jsem teď nespokojeně zafuněla. Saviora zajímalo, proč chci Sheyu poznat, a já najednou netušila, jak mu mám odpovědět. „Nevím,“ řekla jsem nakonec a zavětřila, abych zjistila, jakým směrem se vydat. Sheya s Cynthiou od nás nebyly příliš daleko, tudíž jsem se kvůli nim díky bohu nemusela moc namáhat. Ještě to tak, pomyslela jsem si kousavě. Vyčerpat se kvůli vám, no to ani náhodou. „Prostě bych jen ráda věděla, proč si ji Falion tak rychle oblíbil,“ prohodila jsem ještě, ačkoli jsem si nebyla jistá, zda je to pravda. Nehodlala jsem se pouštět do zjišťování toho, jak skvělá a úžasná Sheya je.
Konečně jsme k vlčicím došli. Savior je slušně pozdravil, jenže na něm bylo vidět, že se nijak vybavovat nechce. Naprosto jsem to chápala, tato společnost za nic nestála. „Ahoj,“ vysypala jsem ze sebe, a dokonce se mi i podařilo vytvořit přátelský tón. Přejela jsem přitom Sheyu pohledem. Byla menší než já a skoro celé tělo měla zbarvené pískovými odstíny. Očka jí hrála stejnou zlatou jako mně. „Ty musíš být Sheya,“ pokračovala jsem, jakmile jsem zhodnotila, že pro mě tohle škvrně nebude žádnou hrozbou. „Já jsem Nym. Povídala ti už o mně Vochech… Ehm, Cynthia?“ zeptala jsem se zaujatě a mrkla na tmavou vlčici s fialovýma očima. „Jsme moc dobrý kamarádky, takže určitě jo,“ dodala jsem nevinně, zatímco jsem pohled stočila zase na vlče. Malá a křehká. Jenže jaká bude, až vyroste?

Sionnova teorie by sice dávala smysl, ale nebyla tak úplně pravdivá. Zavrtěla jsem hlavou. „Savior už jednou vlčata měl. S úplně jinou vlčicí, než je Lennie! Prý potom umřela na vzteklinu, chudák ženská,“ vysvětlila jsem, jak se věci mají, a znovu se pozastavila nad nešťastnou smrtí Saviorovy bývalé partnerky. Něco takového bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli… Tím pádem ani Cynthie. Nebo Styx? Nebo Duncanovi? Začínali se mi ti nepřátelé nějak hromadit.
Při Sionnově vyprávění o tom, jak se dělají vlčata, jsem zmateně těkala pohledem mezi ním a zemí. „Jak jinak?“ zeptala jsem se, protože jsem po této informaci doslova bažila. Nikdo mi to totiž nikdy pořádně nevysvětlil! „No, nevím, kdy se mají narodit. Lennie to taky neví.“ Alespoň mi to tedy tvrdila.
Nápad se společným lovem se mi zase tolik nezamlouval, ačkoli Sionn vypadal, že ani víc nadšený být nemůže. Výmluvně jsem se zasmála a řekla: „Jo, někdy určitě.“ Nemyslela jsem to ovšem vážně. Lovit jsem nechtěla, dokud to bylo možné. Samozřejmě mi došlo, že mě Lennie dříve nebo později přinutí, zatím se mi ale dařilo vyhýbat se jednomu z mých strachů.
„Dobře, tak já přijdu dřív. A provedeš mě tam, jo?“ odsouhlasila jsem další Sionnův návrh a při pohledu do jeho zlatých očí si uvědomila, že by vlastně mohl brzy objevit svou magii. Nebo už to štěstí měl? „Sionne? Už jsi objevil svoji magii?“ S otázkou v očích jsem na něj koukala a přemýšlela, jaká magie by se k němu hodila ze všech nejvíc.
Můj tajný trik nezůstal tajným moc dlouho, protože ho můj klouzací společník odhalil. Nestihla jsem mu ovšem vysvětlit, v čem ono kouzlo spočívá, neboť jsem se na něm hned v dalším momentu rozplácla. Překvapeně se mi rozšířily zorničky, když si na mě položil hlavu. Bylo to vlastně docela příjemné. Vůbec ne tak nechutné, jak se mi to vždycky zdálo u Saviora a Lennie. Přesto jsem se zvedla a nervózně prohodila: „Promiň.“
Sionn chtěl i nadále zjistit mé tajemství, a když jsem mlčela, rozhodl se na něj přijít sám. Znovu jsem se rozesmála, jakmile mu sníh pod tlapkami podjel a on se tak svezl po zadku dolů z kopce. „Je to smečková magie!“ zavolala jsem na něj a rychle k němu sklouzla. Mé pohyby byly oproti němu mnohem ladnější, což se ale dalo očekávat. On totiž žádnou výhodu neměl a musel se spoléhat pouze na svou vlastní obratnost. „Kdybychom potřebovali před někým utéct, tahle magie nám pomůže, víš?“ mluvila jsem dál, jenže mě přerušilo hlasité vytí. Nastražila jsem uši a ihned onen hlas poznala. „To je tvoje mamka, viď?“ Nebylo těžké vytí identifikovat, protože jsem ho slyšela nedávno. „Asi bysme měli jít za ní.“ Šťouchla jsem do Sionna čumáčkem, aby se zvedl ze země, a vydala se k úkrytu.

//Stříbřitý převis

Popis chechtajícího se Saviora mi přišel nanejvýš podivný a nebyla jsem sama. Sionnovi se též úplně nezdálo, že by se takhle Savior normálně choval. „Třeba je veselý, protože už se těší na svoje děti,“ přemýšlela jsem nahlas. „To je možný, ne? Že už kvůli nim nebude takový bručoun!“ Vskutku jsem doufala, že to tak bude, protože mě svým neustálým pesimismem malinkato rozčiloval.
Líbilo se mi, jak se na mě Sionn usmíval, působil přitom totiž tak nějak… Mile. Nutilo mě to mu úsměv oplácet stejnou měrou, z čehož mě rychle začaly bolet tváře. Trochu mě zaskočilo, že potomky Lennie a Saviora začal takřka ihned považovat za mé sourozence, ale přešla jsem to, protože v podstatě nelhal. Lennie teď totiž byla moje maminka, ne? Jestlipak si někdy zvyknu jí tak říkat? „Nó,“ protáhla jsem váhavě. „Vlastně si jistá nejsem. Tak mi to říkali moji rodiče, víš? Jakože… Moji praví rodiče, chápeš.“ Nevěděla jsem, jak mu to mám vysvětlit, ale pokud mi paměť nelhala, tak jsem jemu a Lilac vysvětlovala, že jsou moji rodiče mrtví. Tudíž mu to nejspíš došlo.
Rozzářil se mi obličej, sotva mi sdělil, že je teď lovcem Asgaarské smečky. „To je super!“ Vlastně to tak super nebylo, protože to znamenalo, že chudák musel každou chvílí zabíjet nevinná zvířata, ale měl z toho radost, takže jsem z toho samozřejmě byla šťastná i já. „Určitě jsi velkej talent. Strčíš všechny ostatní lovce do kapsy!“ Lilac se ukázala jako pěkně nevěrná kamarádka, protože Sionna vyměnila. No, ne že by mi to vadilo. Aspoň je tu teď se mnou! A na ni by si snad ani nevzpomněl, kdybych se nezeptala! „Jasně že jsem pořád členka!“ ujistila jsem ho. „Musela bych být padlá na hlavu, kdybych se vzdala členství v tak elitním gangu.“ Řekla jsem to naprosto vážně, ale pak jsem to už nevydržela a rozhihňala se. Celkově jsem měla tak nějak tendenci se v Sionnově přítomnosti hihňat. Čím to asi bylo?
S hranou vážností jsem pokývala na tvrzení, že návštěvy se musí vždycky oplácet. „No to musí, samo sebou. Možná bych tam mohla zajít na výlet, až moji… Ehm, sourozenci. Až moji sourozenci trošku vyrostou. Určitě by se jim tam líbilo! Co myslíš?“ Upřela jsem na něj svá zlatá očka a rychle zamrkala, až se řasy zavlnily. Bylo podivné nazývat vlčata Saviora a Lennie jako sourozence, ale přesně to pro mě měla v budoucnu představovat. Budou mi říkat sestřičko? Nebo mě nebudou mít ani trochu rádi?
Sionnovi klouzání moc nešlo, takže se ke mně spíš dopotácel a dovalil, než aby se ke mně dostal ladně jako baletka. Z hrdla se mi vydral hysterický smích, sotva jsem si všimla, jak vtipně si počíná. Ležel na zemi a koukal na mě, zatímco se dožadoval vědět, proč mi to tolik jde. Byla jsem od něj stále docela slušný kousek, a tak jsem se odrazila a chystala se k němu rychle doklouzat, jenže jsem se nestihla zabrzdit a nabrala jsem to přímo do Sionna. Zůstala jsem rozpláclá na jeho hrudi a do tváří se mi ihned nahrnula krev. Trapné, trapné, trapné. Odkašlala jsem si a zvedla se z něj možná o trochu dýl, než jsem měla. „Chybička se vloudila,“ řekla jsem nevinně a uculila se na znamení, že se moc a moc omlouvám.

Sionn očividně útok ze sněhu nečekal, tudíž se pode mnou zhroutil jako pytel brambor. Rozesmála jsem se na celé kolo, protože jsem měla radost ze svého úspěchu, a nepřestávala jsem se pohihňávat, ani když jsem se už zvedala ze země. Potěšilo mě hned to první, co mi Sionn řekl, tedy že jsme se Saviorem stejní, protože on taky skočil na Elisu. „Vážně?“ zeptala jsem se maličko nevěřícně, protože jsem neměla tu čest poznat Saviorovu zábavnější stránku moc dobře. Tehdy v Asgaarském hvozdu rychle přistoupil na naši hru s ovocnozeleninovým gangem, ale jinak si se mnou hrát úplně nechtěl. Bylo příjemné zjištění, že má občas i vtipné nápady. „Mám se skvěle!“ odpověděla jsem mu a vesele zavrtěla ocasem. Od posledně vyrostl, ale já docela taky, takže mezi námi panoval stejný výškový rozdíl, jako jsem si pamatovala. Akorát… Akorát Sionn vypadal o dost vyspělejší. Kdyby ho potkal někdo cizí, mohl by si myslet, že už je dospělý, napadlo mě. „Vlastně nějaký novinky mám. Lennie a Savior budou mít vlčata! No věřil bys tomu? Já furt nějak nerozumím tomu, jak se to stalo. A Lennie mi ani neřekla, kdy teda přiletí ten pták, co vlčata nosí. Ani jestli to bude čáp nebo vrána! Nevím vůbec nic, ale to nevadí. Co ty? Něco novýho? A jak se má Lilek?“ vychrlila jsem na Sionna spoustu slov, div jsem popadala dech. Jestli budu v takových monolozích pokračovat, brzo se udusím, zasmála jsem se vduchu, protože jsem většinu času byla opravdu hodně upovídaná. Lennie mi jednou řekla, že to na mě Savior nemá rád, ale já věděla, že mě hnědý dědula naprosto zbožňuje. Kdo by mě taky nemiloval?
Vesele jsem se na Sionna zubila, když chválil můj domov, a napodobila ho v rozhlížení kolem. Zdejší výhled byl naprosto překrásný, ale něco mi tu přece jen vadilo. „Je to tu boží, ale máme tady celkem kosu, nemyslíš?“ Koukala jsem na něj s upřímnou zvědavostí. Já už si na zimu vlastně docela zvykla, ale pro něj musela představovat něco příšerného, když žil celý život v Asgaarském hvozdu. Tam bylo teplíčko a na jaře jim zmizel všechen sníh. Šťastlivci.
Rozsvítilo se mi v očích, když mě něco napadlo. „Sire Patizóne?“ mrkla jsem na něj a kulišácky ho šťouchla čumáčkem do boku. „Co bys řekl na menší akcičku ve sněhu? Prostě se…“ Odmlčela jsem se a stále se Sionnem udržovala oční kontakt, dokud mi zcela úmyslně nepodklouzly tlapky a nesjela jsem tak po lehce strmé části hor. „…KLOUZEJ!“ vykřikla jsem a doplnila tak předešlou větu. Klouzání po sněhu mi samozřejmě šlo líp než Sionnovi, protože jsem byla obdařená smečkovou magií, ale to on nepotřeboval vědět. Mohl si prostě myslet, že jsem úžasně nadaná klouzařka!

//Severka že Nym ztratila? Savior a Lennie Nym odvedli a Savior se ji pokusil zabít! :D

Cynthia si musela za tak krátkou dobu Sheyu zřejmě dost oblíbit, protože na to, co jsem jí řekla, nereagovala vůbec dobře. Celá zkameněla a vypadalo to, že mi každou chvílí začne vyhrožovat. Zacukaly mi koutky, jak jsem se tak na ni dívala. Politování hodná existence. Jestli je jí Sheya asi podobná? Dost možná jo. Já se přece postupem času taky začala podobat Lennie, napadlo mě. Tím pádem nevidím důvod, proč bych se Sheyou měla vycházet, pokud je doopravdy stejná jako tahle vypelichaná čarodějnice.
Sice jsem vytí nepoznala, ale podle Saviora se jednalo o Elisu. Zbystřila jsem, sotva zmínil i Sionnovo jméno. Chtěla jsem se s ním vidět co nejdřív, ale když se Cynthia otočila, ještě jsem ji zůstala na moment pozorovat. Je strašná, ale očividně není celá z kamene. Má Sheyu ráda. Mohla by mít ráda i mně, kdybychom na sebe pořád jenom neštěkaly? Kdybychom se obě trochu snažily? Zamračila jsem se nad svými myšlenkovými pochody a sledovala, jak se ode mě její záda vzdalují. Ne, to by nefungovalo. Jsme zkrátka obě moc jiné.
Nechala jsem Cynthiu Cynthiou teprve tehdy, když jsem zaslechla hlas volající mé jméno. Na rozdíl od Elisiného vytí jsem ihned věděla, o koho se jedná. Po tváři se mi rozlil radostný úsměv a nohy se daly do pohybu. Vyběhla jsem za Sionnem jako neřízená střela, a jelikož to tu v horách neznal, nebylo těžké ho překvapit. „Baf!“ vyjekla jsem a ve stejném momentu vyskočila z hroudy sněhu přímo na jeho záda. Byla jsem stále menší než on, takže jsem mu ani nemohla pořádně ublížit.

Všimla jsem si, že Saviorovi maličko zacukaly koutky, když jsem z úkrytu vyšla. Moc jsem to nepochopila, ale říkala jsem si, že už si asi představuje, jak spolu Cynthiu pořádně setřeme. Jo, to bude určitě ono. Vůbec se vduchu nesměje něčemu, co je se mnou špatně… Nejsem někde špinavá? Přeměřila jsem si ho pohledem, abych vyzkoumala, co mu přijde tak vtipné, ale pak jsem zase zabodla zlatavé oči do Vochechule. Nechtěla jsem, aby mi unikl byť jen jediný pohyb. Možná byla hlupačka a břídilka, ale nehodlala jsem jí dát příležitost překvapit mě.
Přistupovala ke mně stejně neutrálně, což mi vyhovovalo. Na hádky jsem neměla náladu, nebo tedy spíš energii. Ačkoli jsem se vyspala do růžova, psychicky jsem zůstávala vyčerpaná. „Savior se ukáže jako skvělá posila,“ přikývla jsem na její poznámku. „On a Lennie by byli úžasní obránci.“ Na rozdíl od tebe, ty chudinko. Zakar a Styx tě pořádně vyřídili! Neubránila bys naše území, ani kdyby při tobě stáli všichni bozi. A to už na své straně jednoho máš! Když jsem se zeptala na Sheyu, odpověděla Cynthia dosti vyhýbavě. Chystala jsem se vyptávat dál, ale vůbec jsem nemusela, protože tuto roli obstaral Savior. Zakřenila jsem se, sotva začal odhadovat, co se asi stalo. Očividně uhodil hřebík na hlavičku, jelikož Cynthia ihned vykvikla, že to byla nehoda. „Tak to se povedlo,“ odfrkla jsem si a zabodla do Cynthie pohled. Pokud má Sheyu vážně ráda, asi ji teď moc nepotěším. „Život se spolčil se Styx, víš to? Asi se mu líbí, jak je zlá a všechny by nejradši zabila. Když se jí Lennie a Elisa, alfa Asgaaru, snažily dostat z území smečky, Život pomohl Styx, i když byla ta špatná. Takže hodně štěstí, jestli ti něco takovýho Život napovídal. Sheya už je nejspíš mrtvá.“ Pozvedla jsem bradu do výšky a užívala si, že už jsem skoro stejně vysoká jako Cynthia. Bylo mi jasné, že mi nic z mého proslovu neuvěří, ale říkala jsem pravdu. Už jsem ovšem nestihla počkat na její odpověď, protože se horami rozneslo vytí. Nakrčila jsem čelo, neboť jsme poslední dobou měli opravdu hodně návštěvníků.

//Stříbřitý převis

Sotva jsem vylezla z úkrytu, udeřil mě do tváře studený vzduch vysokých hor. Zima mi tolik nevadila, ale musela jsem uznat, že v Asgaarském hvozdu bylo lépe. Měli tam příjemné počasí, nemuseli lézt do kopce a nedělala jim problémy ani meluzína, protože byli neustále mezi stromy. Zafuněla jsem, když jsem musela přivřít očka, aby mi je vichr úplně nevysušil. Nebylo těžké najít Saviora, protože od úkrytu moc velkou vzdálenost neušel. A společnost mu dělala… Cynthia. Jako by mi její přítomnost dala do obličeje další facku, tentokrát mnohem větší než vítr.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji rezervovaně. Zaslechla jsem, jak se Saviorem mluvila, a vůbec se mi to nelíbilo. Zdálo se mi, že k němu nechová sebemenší respekt, což by rozhodně měla. Alespoň pokud si nepřála, aby jí vyprášil kožich. „Savior je teď člen naší smečky,“ vysvětlila jsem krátce, prozatím jsem se nehodlala snížit na úroveň urážek… Částečně proto, abych u Faliona neměla další vroubek. Zamilovaná scéna bohatě stačila. Rozhlédla jsem se kolem a došlo mi, že po Cynthiině boku něco, nebo spíš někdo, chybí. Pozvedla jsem obočí. „Kde je Sheya?“ zeptala jsem se zvědavě, opravdu mě to zajímalo. Možná je Cynthia tak neschopná, že se jí povedlo vlče nechat zabít, sotva ho dostala do péče. To by tak nějak sedělo, ne? Nebo našla její rodinu, tím pádem by Sheya nebyla už nikdy žádným problémem. Otázkou však zbývalo, jestli pro mě stále hrozbu představovala. Zvládla jsem se přece před Falionem shodit úplně sama a žádné další vlče jsem k tomu nepotřebovala!

//Ooooo :3

Beru Sheyátko