Gallirea - Příspěvky uživatele

<< Zrcadlové jeskyně

Dal jsem se do běhu, když jsem vybíhal z jeskyně, ale s velkou pravděpodobností jsem Styx ztratil. Její pach se tak divně kvůli té bouři v jeskyni rozprostřel, že bylo nemožné pochytit, kudy běžela. Hlavně tam bylo tolik chodeb, ani jsem nevěděl, kde jsem vylezl. Ale moje hlava byla v jednom kole. Řešila to slovíčko, které Styx vyflusla, když procházela kolem, ale zároveň všechny další informace kolem. Hlavně by mě zajímalo, jak ten boj vypadal. Ona ta šedá ču*ka totiž vypadala docela na svůj věk namakaně. Samozřejmě byla magička a využívala/zneužívala své síly, takže musela solidně Styx dostat, ale ta nevypadala tak mrtvě... Co se sakra dělo? Chtěl jsem jí najít, měl jsem tolik otázek. Hlavně ale na mě narazila v momentě, kterej jsem nechtěl, aby viděla. Takhle, zrovna jsem nahnal dva vlky do kouta, ale z Roweny jasně páchlo všechno. Hlavně vím o tom, že si s ní něco prohodila, pár slov a... zatřásl jsem hlavou. Potřebuji tohle dosta z hlavy. Rvačkou, nebo lovem. Sice nemám tak velký hlad, ale potřebuji se zaměstnat, fakt.

>> Středozemka přes plošinu

//ruším přechod, jdu k řece

Rowka přišla, ale byla stranou a nehodlala se do tohohle zapojovat, alespoň jsem si o myslel tím, že si sedla tak opodál. No, tu jsem nehodlal řešit. před sebou jsem měl tady ty dva bl*ečky a potřeboval jsem si to s nimi vyřídit. Ten de*ílek, který mě z těch dvou zajímal nejvíce, byl jasným důkazem pos*aných vlků, co se bojí jakékoli výhružky. Vůbec neměl koule ze sebe normálně vysoukat větu. Začal jsem se mu smát. Můj smích se musel zařezávat do jejich kostí a hnít tam, jelikož přesně takhle zněl. ,,Takovou padavku jsem ještě neviděl. To si říkáš vlk? Ani koule nemáš na to mi říct normálně větu," řekl jsem a v mém oku se nebezpečně zalesklo. Na ksichtě mi zůstal úšklebek, jen co jsem se dosmál. Odplivl jsem si, při jeho dalším pokusu o větu. Protočil jsem oči. ,,Posera a ještě k tomu lže. Co dalšího ovládáš?" takový mamlasové mě vytáčeli nejvíc. Pos*anej až za ušima a ještě si myslí, jak mu tahle slova dodají na sebevědomí? To asi jedině v nějakém imaginárním světě, kde je vše růžové a podle něho. Tady mu takové kecy nepomůžou. Než stačil dál cokoli mi vyžblebtnout z jeho zpomalenýho mozku, ozvala se ta druhá. ,,O tvůj názor se tady nikdo nestará, slečinko," řekl jsem jí s olíznutím svých horních zubů. Nikomu to tu nepatří? Všechno tohle patří vám, zas*aným magičům. A to, že jsme támhle šu*ali, no, mě to rozhodně nevadilo. Ale ona z toho asi brzo bude mít noční můru. Hlavně to vypadalo, že by měla snad i větší koule, než ten připos*anej. V jejích očích bylo vidět, že by se i rvala. Hmmm, možná by ten boj stál i za to. Nevypadá sice, že by měla zkušenosti, za to je rozhodně nabouchaná od Života, protože on si ty svoje loutky piplá do dokonalosti, prohodil jsem ocasem. Mezitím se ten druhej snažil asi uvelit a znovu řekl, že se mě nebojí. Měl jsem chuť mu říct, ať tam hodí jinou stanici, protože tohle jsem už slyšel. Když v tom se zvedl vítr a pořádně mi pročísl srst. Nebylo to tak, že by mě to zvedlo, ale mělo to jistou sílu. Musel jsem zavřít oči. Nakonec jsem oko otevřel a podíval se na něj s pozvednutým obočím. ,,Wau, kdybych mohl, asi tleskám," řekl jsem ironicky. Jakože, asi je v té magii dobrej a zase si tu nebudu lhát, větrná magie je prostě zrádná a dokáže nadělat slušnou neplechu. Ostatně jsem byl toho svědkem v bývalé smečce. Každopádně jsem vůbec nebyl spokojen. ,,A to byl jako tvůj pokus mě zastrašit? Tím, že mi pročechráš srst a odkazuješ se jen tak na svojí magii?" chtěl jsem udělat krok dopředu a vystartovat, jenže v tom mě do čenichu nakopl jeden pach, který jsem tu vůbec nečekal. Otočil jsem se a viděl jsem jí tam. Styx. Byla tady a byla opět zkrvavěná. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Hlavně jen procházela, ani se pořádně nezastavila, jenže o to horší to bylo. Pronesla něco, co jsem absolutně nechápal. ,,Co to dop*ele meleš?" řekl jsem v reakci na to, že jsem údajně někoho m*dal, podle jejích slov. A měla to být ta hnusná šedivka, co si hrála na děsně drsnou tím, že měla kolem krku nějaké zubiska. M*dal, já že jsem... a v tom mě to udeřilo. Možná i ten fakt, pokud jí zabila, tak asi cokoli, co proti mě použila, už nemělo žádný efekt. Já jsem po celou dobu měl uzavřenou jednu vzpomínku a teď se nějakým zázrakem odemkla. Byl jsem ovlivněn magií, její magií, vykvákal jsem jí o naší historii a chtěl se s ní pářit v době, kdy jsem byl jakkoli silně proti tomu. Do teď jsem si pamatoval na ten moment, co tam stála, vyhrožovala mi a já měl divný pocit a ona takovej výraz zadostiučení. Několikrát jsem zamrkal. Tahle informace mě dost vzala...teda hlavně ta vzpomínka. Ta ku*va zas*aná, nas*aně jsem zavrčel a to každý mohl z dotyčných poznat, jak hrdelný a vyloženě nebezpečný tohle zavrčení bylo. Pokud byl ten vlk připos*anej, po tomhle zavrčení se už pose*e stoprocentně. Ještě jak jsme byli v jeskyni, mé vrčení se táhlo a věřil bych, že by ten okolní led roztříštilo. Tohle pro nikoho nemohlo být příjemný. Moje mysl prostě totálně potemněla a i můj pohled nabral na vyšších obrátkách. Kdyby to šlo, ti dva by pod tím pohledem chcípli. Na 100 %. ,,Já si tě najdu," řekl jsem směrem tomu vlkovi a moje slova se mu musela zažrat do masa. Tohle byla otevřená výhružka a já jí hodlal splnit. Zabiju ho, ač za tu vzpomínku nemohl, vůbec nedělalo dobře, že tu byl a byl mým terčem. Protože moje "nenávist" k němu vzrostla a on to musel pocítit ve svých kostech, protože atmosféra kolem zhoustla. Otočil jsem se směrem k Roweně, ač jsem koukal na cestu, kudy Styx zdrhla. Musela dost jasně poznat, že se něco pos*alo. Ani jsem tolik neřešil fakt, že jí zabila a že po nás obou teď půjde asi celá smečka. To ne, ale moje nas*anost z uzavřené vzpomínky a z toho faktu, že do teď působila a tím pádem mě měla celou dobu omataného, to mě tak neskutečně s*alo. Na jednu stranu jsem doufal, že Rowka pochopí, že teď fakt není vhodná chvíle na mě mluvit a cokoli zkoušet, protože abych nelhal, mohl jsem v této chvíli ublížit i jí. Nakonec jsem jí však jeden pohled věnoval. Ač ten pocit přetrvával, vlastně jsem se s ní rozloučil. Nebo alespoň to tak mělo vypadat, fungovat. A vyběhl jsem směrem, kam běžela moje sestra. Nebo alespoň jsem si to myslel.

>> Vyhlídka

Bylo dost řečí, teď byl čas si prostě užít. A moje mysl se velice rychle naladila na jednu vlnu a nehodlala přijímat žádné jiné myšlenky. To, že jsem šel proti určité věci, kterou jsem donedávna zastával, byla jedna věc, ale že actually budu mít sex s magičkou byla věc druhá a well, hodlal jsem si to užít a to pořádně. Evidentně se Rowena navnadila na vlnu stejně rychle, jako já. Otřela se o mě a bylo slyšet, že nasála mojí vůni. Vlastně by mě zajímalo, jak voním/páchnu vlčicím. Zda je to ohavnost, či se to dá dýchat. Ale takovým stupidním myšlenkám jsem se nehodlal oddávat. Ne teď.
Zatím si to navození atmosféry užívala, bylo to vidět ze všech těch pohnutek, když jsem se přesunul dozadu. Jenže v tom najednou, že tu někdo je. Protočil jsem očima. na okamžik ten pocit byl pryč a já měl opravdu velkou chuť zabít kohokoli, kdo tu byl. Ty *ole, tak já si konečně za*ukám, a oni sem vlezou nějaký potrati? A ten jeden voní hrozně specificky, toho jsem rozhodně musel potkat. Ty.... ahukwslkdglvlac. Fajn, klid Noroxi. Neřeš, te'd si za*exuješ a nebudeš hrotit fakt, že tu jsou čumilové. No a co, ať čumí. Ač docela smutné pro ně, že poslední věc, co uvidí, budu já, jak taky *ukám místní magičku. Ha! Ironie, prohodil jsem ocasem a otřel se o její bok. ,,Přeci nám nějaký potrati tady nebudou kazit atmosféru. Neřeš je. Jeskyně je dost velká. Sice se možná naše zvuky budou v jeskyni rozléhat, ale to tě nemusí trápit. Já si za nima pak dojdu a dám jim slušnou lekci. Spíše se jim můžeme jen vysmát, protože poslední věc, co uslyší je, jak si tu dva užívají skvělého momentu," olízl jsem se a ušklíbl se. Tohle bude pořádný adrenalin. Vy*ákaný Norox jde na hunt potratů. Hah, na to jsem se těšil.

Její reakce nebyla nijak překvapující. Jen jsem pozvedl obočí a dodal. ,,Normálně bych řekl podle tvé reakce, že jsi mě asi ještě dostatečně nepoznala," olízl jsem si čumák. Každý by při pohledu na mě neočekával, že budu nějaký bůhvíjaký gentleman a stát v povzdálí a jen čekat, až se uráčí nějak reagovat a adresovat tento náš problém. Ne. Prostě to byla dohoda a ač teda jsem sám nebyl tolik v náladě, ta nálada přijde vždy hodně rychle, když vlk ví, jak jí navodit. O to jsem se prostě nebál. Ostatně označení hej, počkej taky na mě nesedělo. *ukání jsem si s vlčicemi zas tak neužíval. Měl jsem od toho sestru, ale to se prostě změnilo příchodem sem. Teď tu mám možnosti, ač s magickýma, ale možnosti. Jakmile jde o *uk evidentně jdou magie stranou, co? Drž h*bu.
Rowena se zvedla velice pomalu. Asi jsem přeci jen na ni dopadl tvrdě, protože vypadala, že sotva stojí. Nakonec pronesla, že tam na 100 % bude mít modřinu. Spokojeně jsem mlaskl. ,,Oh, to já se nebojím. Ono totiž přijdeš asi k horšímu úrazu," ušklíbl jsem se. Správný se* prostě byl o tom, aby tekla krev a oba dva si tak užívali i tyto rozkoše, ale protože ona byla nezkušená, k těmhle věcem úplně nová, hodlal jsem přeci jen být lehce opatrný. Tudíž jsem na nic nečekal. Došel jsem k ní a hodlal tedy navodit atmosféru. Ve výsledku mi bylo jedno, jak moc si tohle užije, protože já už předem věděl, že si to užiju na 100 %. Byl jsem u ní blízko. Otřel jsem se jí nejdříve o tvář, čímž jsem následně zkousl její ucho a zatahal za něho. Ne nijak drsně. Dalo by se říct, že tam byl i náznak něžnosti. Pustil jsem jí po chvíli, otřel jsem se o její bok, když jsem si to mířil dozadu. Hehe. ,,Bude se ti to líbit, uvidíš."

Sice to znělo, že bouřka ustála, ale když jsem pohlédl do té díry, abych se koukl ven, prd jsem viděl. Pravděpodobně kvůli tomu písku bude snížena viditelnost ještě nějakou slušnou dobu a v tomhle aby se vlk prostě vyznal. Hlavně vlk jako já, co má jedno oko. S tím prostě nedokážu fungovat za takových podmínek, takže jsem nakonec byl rád, že jsem spadl sem. Jenže problém by tady ten, že jsem netušil, jak se odsud asi dostaneme. Nač se někam honit. Nažraný jsme, můžeme odpočívat a soustředit se na druhou část dohody, mlsně jsem se olíznul a pohlédl na Rowenu, která mezitím pronesla nějakou poznámku. Čehož jsem využil. ,,Tak pokud ho teda máš, asi si dobře vzpomínáš na druhou část naší dohody, že?" pozvedl jsem obočí a ušklíbl se. Na to jsem se protáhl. Natáhl jsem přední packy, vyšpulil prdel nahoru a trochu i zívnul. Nebylo to unavené zívnutí, spíše takové, co patří k protahování. Oklepal jsem se a spočinul pohledem na Roweně. ,,A nebo se tomu snažíš vyhnout jako čert kříži?" dodal jsem, protože prostě jsem nebyl de*il. Je mi jasné, že není ve stavu, kdy by asi špulila zadnici s radostí, ovšem dohoda je dohoda. Já své slovo dodržel. Naučil jsem jí lovit? Ano. Jsem zvědav, jak zareaguje. Že by se ohnala nějakou poznámkou jako..."spadl jsi na mě, jsem rozlámaná a ty bys teď chtěl šou*tat?" "bolí mě hlava, teď nechci" "jestli si myslíš, žes jako dodržel část svý dohody tím, že mě hodíš prostě do placu a chytej zajíce, tak jsi na omylu". Fakt jsem zvědavej, kterou verzi použije, prohodil jsem ocasem.

<< Zelené nory

Rowena sípala a lapala nějakou chvíli po dechu. Samozřejmě, přeci jen jsem nebyl nejlehčí, takže to musela být pro ni rána. Ale po chvíli se začala zvedat na všechny čtyři, řekla něco ve smyslu, že je v pohodě, ale teda nevypadala tak. Byl přesně v podobném stavu jako před tím zajícem. Pokud si bude stěžovat, že jsem dopadl na ni a ne někam vedle, asi se budu muset poohlédnout po mozku kolem, olízl jsem si čumák. Nakonec si jen nějak lehla, což jsem udělal taky. Ostatně stejně nemělo smysl kamkoli jít a cokoli dělat.
A najednou to z ní vypadlo. Tudíž jsem se otočil na jednu stranu a pak na druhou. Podíval jsem se kolem sebe a pak na ni. Nahnul jsem hlavu do strany. ,,Asi se ti při tom pádu rozplácl mozek, co?" konstatoval jsem a zastřihl uchem. Co jako po mě chtěla? Abych v momentě, kdy nešlo vidět, viděl? Nehodlal jsem tady vysvětlovat, že když asi jdeme za sebou v pískové bouři, že se pravděpodobně mně stane to samé co jí, hlavně když mám jedno oko v p*deli.
Pustila se do čištění a já si až v tento moment všiml, v jak zvláštním místě jsme. Všechno se to lesklo, až to vypadalo jako zrcadlo. Podíval jsem se na svůj odraz. Vypadal jsem fakt hrozně, ale to k mému stylu života patřilo, takže jsem si s tím nic nedělal. Jen jsem prohodil ocasem, abych na něj lépe viděl a pak se otočil na Rowenu. Podíval jsem se na díru nad ní, no pořád to vypadalo, že se schyluje k apokalypse. ,,Tohle asi bude nějakou chvíli trvat," řekl jsem spíše pro sebe. Hlavně to ani moc nevypadalo, že by odsud vedl nějaký jednoduchý východ. Snad jsme nespadli do nějakého bludiště.

<< Vyhlídka

Jak jsem si myslel, že mě z počasí už fakt nic nepřekvapí, tak jsem byl solidně na omylu. Nechápu, odkud se ten pos*aný písek vzal. Štípal nejen v očích, ale i všude po srsti, že jsem se sem tam musel ohnat a velice rychle podrbat, či pokousat to místo, jako kdybych měl breberky. Osobně si dojdu za tím **ákem a vymáchám mu v tomhle hubu. Za vše může on, byl jsem přesvědčen ve svých myšlenkách.
Nějak jsem nepochopil, kde tady jako chce Rowena nalézt úkryt, ale prostě upřímně se v téhle situaci tak těžko rozhodovalo kudy jít, že jsem si radši své poznámky nechal pro sebe, protože za tohle rozhodně nemohla. Nebo mohla za blbě zvolenou cestu, ale co už. Ten písek by se k nám dostal tak či tak. Zařvala na mě, ale sotva jsem jí slyšel. Vím, že říkala něco o schování se, jenže na cestu jsem sotva viděl, natož aby viděl nějaký úkryt. Vlastně jsem teď upřímně ani nevěděl, kde se nacházíme. Můj orientační smysl totálně vypověděl. V tom mi najednou Rowena zmizela z dohledu, nebo mi písek pochroumal mé jediné zdravé oko, ale prostě tu najednou nebyla. Šel jsem na místo, kde jsem jí viděl naposledy a udělal krok do prázdna. Dopadl jsem svou vahou na Rowenu. Já měl celkem v pohodě pád, ale ona si musela natlouci slušně. Okamžitě jsem z ní slezl. ,,Jsi v pohodě?" zeptal jsem se tak nějak automaticky. Oklepal jsem se. Při tom pádu jsem si narazil tlapku, ale to nebylo nic hrozného. Stejně tu budeme muset přečkat, než se ta věc uklidní, takže jsem s ní párkrát zahýbal a bylo. Jenže...kde jsme byli my?

>> Jeskyně

Dožvýkal jsem poslední zbytky celkem rychle. Ono taky z toho zajíce ani moc nezbývalo, takže to bylo takové celé urychlené. Začal se zvedat vítr, což nevěstilo nic dobrého, takže i z toho důvodu jsem se málem udusil tím jídlem. Každopádně Rowena mi více vysvětlila to "darování" a "háček", co v sobě nese jakékoli požádání o cokoli u Smrti. Docela jsem to chápal, protože takhle zasévala svá semínka do "nebohých" duší všech magičů. Byl jsem přesvědčen, že těm de*ilům dává do magie něco, co způsobuje jejich de*ilitu. Sice jsem se divil, proč si je nějak nezotročí rovnou, ale třeba měla nějaké vlastní plány. ,,Bylo by ale fajn, kdyby to třeba měnila a sem tam nějakého toho vlka si nechala pro sebe jako vlastního otroka. Nebo... že by něco takového praktikovala?" podotknul jsem. Rozhodně by to nahánělo větší hůrzu, ale asi by pak tolik vlci nechodili, kdyby to bylo jako 50/50, zda to ten vlk přežije nebo ne, ale rozhodně by to mohlo hodně zafungovat a zapůsobit.
Počasí se totálně zhoršilo, samozřejmě. Prostě tady v poslední době nemůže být nic normální, hlavně co se počasí týče. Začala bouřka a z mě neznámého důvodu se tu začal objevovat písek a strašně štípal. Zavrčel jsem podrážděně, když jsem uslyšel Rowenu, jak řekla, ať někam radši jdeme a schováme se. Jen jsem neznatelně kývl a prostě šel tím směrem, kam ona, ač pro mě bylo těžké mít to své oko nějak otevřené.

>> Zelené nory

// finally baaack

Samozřejmě, že ta cu*hta couvla. Bylo na ní vidět, jak je pos*aná strachy, jen co jsem udělal blíže kroky k ní, se vzdálila a mě to velice potěšilo. Hlavně ten strach v jejích očích. Zajímá mě, co taková blbka bude po Smrti jako chtít. Fakt doufám, že zastává svého jména, jenže tady přejít ty magie rozdávají jako dárky na Vánoce, prohodil jsem ocasem a narovnal se, když velice spěšně něco rychle řekla a otočila se k odchodu. Sice nezdrhala, ale její pohyb dal jasně najevo, že prostě před námi utíká. Otočil jsem se na Rowenu, která evidentně z nově příchozí nebyla nijak odvařená a vypadala, že kdybych jí na místě vykuchal, asi by se i přidala. ,,Řekni mi, že takové blbce ta tvá kmotra nepomůže," dodal jsem ještě zpět s pohledem na tu hnědou zádel.
Lehl jsem si opět na zem a hodlal dojíst zbytky toho zajíce, kterého jsem si tak pracně rozcupoval. Rowena samozřejmě už byla dávno po jídle. Již je nabytá energií a novou silou. To by snad mohlo dojít k mé části dohody, ovšem své myšlenky jsem prozatím nahlas neřekl. Užíval jsem si žrádla a tak nějak jsem chtěl vědět, zda se Rowena pokusí odejít, či změní téma a začne něco řešit. Pokud ano, rozhodně pak mám v plánu jí připomenout, co slíbila. Pokud se to bude pokoušet zazdít, tak akorát mi tím ukáže, jak je sobecká a prolhaná. Schovávat se za Smrt dokáže každý, olízl jsem si čumák.

Začalo se pomalu stmívat. Netušil jsem že taková věc, jako lovení zajíců bude trvat takovou dobu, ale ono tady prostě občas vlk ani netušil, jak ty dny přesně ubíhají. Kolikrát se mi stalo, že jsem dělal jednoduchou věc skoro celý den. Věc, co by mi měla zabrat třeba pár minut. Ten čas tady měl svojí mysl a podle toho se tak choval. A tenhle fakt mě vytáčel sám o sobě.
Rowena vypadala s každým kousnutí víc energicky a uvolněně. Bylo mi řečeno, abych si teda toho zajíce dal a já hodlal, jenže to by mě nějaká magická ku*va neměla vyrušit. Ač se snažila působit, že jako jí žádnou hrůzu nenaháním, bylo vidno, že je rozrušená. Její oči těkaly sem a tam, zastavily se na Roweně, jako kdyby hledala nějaký komfort u ní. S tím tady nepochodíš, olízl jsem si zuby, ale stále je cenil v úšklebku. Rowena se do toho položila, de facto mě omluvila, načež jsem na ní pohlédl. Protočil jsem oči a procedil skrz zuby: ,,Posraní magiči, " a otočil jsem se. Zakousl jsem se do zajíce, lehl si, chytil si ho tlapama a začal trhat. Krev střikala, celou tlamu jsem měl od krve, ale oči jsem z nově příchozí nepouštěl. Rowena začala básnit o Smrti. Samozřejmě byla tak hrdá na to, že je to její kmotra, že očividně neodpověděla. Bylo to vidět i na pohledu té vlčice, že čekala jinou odpověď, protože se optala zpětně. Zavrčel jsem netrpělivě. ,,Nechvástej se. Je vidno, že to nikoho nezajímá," řekl jsem s úšklebkem k Roweně a ukousl si dalšího sousta.
Heather, nebo lépe řečeno hnědá b**tka stála stále v očekávání, že jí někdo řekne cestu. Olízl jsem si čumák. ,, Táhni na západ a radši už tam zůstaň. Alespoň si Smrt po delší době užije," ušklíbl jsem se a z lehu se postavil. Udělal jsem to pomalu a opatrně. Mé oko bylo stále upřeno na ní a mělo v sobě vražedný lesk. Udělal jsem pár kroků v před. ,, Hmm, a nebo že bych tě načal a Smrt by tě jen dorazila?" řekl jsem spíše pro sebe a opět vycenil své tesáky, které díky zajicovi byly krvavější. Prohodil jsem ocasem a napnul svaly připraven proti ní vyrazit. ,, Jsem Norox, ten kdo ti ke Smrti pomůže," a udělal jeden krok vpřed s hrdelným zavrčením, které jasně říkalo že je zle.

Taktika evidentně pomohla. Rowena byla schopna se oklepat a konečně se pustit do akce. Chytila jednoho zajíce a hned se vrhala na dalšího, ale ten jí proklouzl. Já jsem pomalu zastavoval a čekal, co bude dál. Nevzdala to a vrahla se na něho znova. Když akorát chtěl skočit do své nory, něco se stalo, ale neviděl jsem přesně co, každopádně mu musela dát ránu, protože ho hned chytla pod krkem. Na to, že je to její první úlovek, tak jí to celkem šlo, musel jsem přiznat a zastavit. Rozlehlá se kolem vůně krve a smrti. Ve vzduchu prostě bylo cítit, jak jim uchází život, jak pomaličku jejich duše opouští tělo. Přistoupil jsem k tomu jednu zajíci a počkal, až dojde Rowena s tím druhým. Vypadala unaveně a taky tak i pomalu do zajíce kousala. ,,Na to, že tohle byl tvůj první lov, tak dobrý, " řekl jsem jí nakonec nahlas, abych jí přeci jen trochu povzbudil. Sice jsem musel zakročit já, abych ty zajíce zmátl a nalákal jejím směrem, ale řešilo se tu, zda si něco ulovila a nebo ne. Rozhodně to pro ni byla lekce, aby byla lépe připravena na situaci, kdy bude sama.
Do téhle doby jsem ty pachy vlků ignoroval, ale jejich počet začal stoupat. Podíval jsem se někam do dáli, kde byl jeden pach takový silnější. Zrovna nemám náladu se setkávat s náhodnými magiči, zamračil jsem se a v tom se objevila nějaká mladá vlčice. Automaticky jsem na ni zavrčel. Je snad blb* a nebo prostě jen nemá mozek? My tu teď žereme, ať táhne, pomyslel jsem si, když se přiblížila ještě blíž. Pronesla něco o sobě a o Smrti. Bylo mi jedno, zda Rowena tuhle informaci uslyší ráda, ale prostě tohle je nepřípustné. Magič nemagič. ,, Smrt ti přinesu klidně teď hned, jestli nezmizíš," procedil jsem skrz zuby. Ještě štěstí, že jsem neležel.
Dal jsem tlapu na zajíce a nespouštěl z nově příchozí oči. Rowena ležela vedle mě. Čekal jsem na její reakci, ale tak nějak mi bylo jasný, že jí tohle spíše potěší, ale sama vypadala unaveně. Hlavně pak musí vykovat část dohody...

Today was a completely normal day for me. Minding my own business, like always. I became very used to this land already in spite of the fact, that I really hate anything with magic. Lot of weird things were happening to me, but like I said. I am pretty used to it now. So I think, nothing can surprise me. Well, I was wrong.
I went hunting. Was hungry for a very long time, but thanks to my past living, I don't really mind being hungry, but it is nothing to get used to easily. It is very annoying, when your stomach is making sounds like it will tear your body. And I really wanted to get rid of this sound and the feeling of empty stomach. And I happen to know one place that is a definition of "sweden table" for wolves. There was everything you can imagine. Rabbits, goats, river full of fish, everything. So, I went there. the weather was also nice. Not really hot, sunny and the wind was not that strong, so I wasn't really "scared" of it, that it will make different turns. But the moment I stepped into the forest, there was something strange in the air. Something, that wasn't really familiar to me. I stopped for a second. The hell is this? Is magic toying with me again? Some illusion, hallucination? What the hell? I frowned a little. With my one eye I saw nothing strange happening, but my muzzle was having issue with anything what was in the air. Well, I better go somewhere else. I don't like it. You are just scared little potato, Norox. Even though it might be magic, you need to do something with the stomach. It is frustrating. Oh, sh*t the hell up. Don't need you to scold me every time I make a decision for myself. Oh, you stupid little s**t. I am you as well, so go and hunt. So, I went. I was pis*ed. Like who is he to telling me what to do? But yeah, he got the point. He is also me and the sound was annoying. But I didn't know that this decision was for me fatal. Suddenly there was nothing but dark surrounding me. I was trying to escape, but I couldn't even move. I growled, I barked at the dark to scare it of, but it did nothing. What the.. then I felt something. I was...flying? I didn't know what was happening to me. ,,Stop it, you egoistic motherf*cker! What the hell are you doing to me, again? You really want me to hate this place even more and to kill others, right?" I was convinced it was Život doing. Then I hit something. My head hurt a little. ,,Oh, come on, man. You can do better than this," I was f*cking pis*ed. I hate him, like. I can't even describe my hate towards him. But then... the dark disappeared and I was... I don't know where I was and then I saw them. Strange creatures standing above me. This sh*t is crazy. How he can come up with things like this? I was confused. ,,And you are..??" I was asking them, but they probably didn't understand. I rolled my eyes and wanted to move, but my legs were tied up together. I looked at them. I tried to get rid of it, but I couldn't. ,,Oh, you f*cking sh*t. Životeeeee, come to me and I will tear your body apart and I will pis* on your remains," but nothing happened. He wasn't anywhere, he didn't showed to me. But the creatures were still there and then... I was hit by something very hard in my stomach. I coughed blood. What... I couldn't even think. It wasn't stoping. Again and again and again. Until I blacked out.
When I opened my eyes, my body was on fire. Never in my life I felt pain like this. It was literally covering my body. Every organ in my body was like torn apart. I don't know if I was lying on the ground for hours, days. I couldn't tell if I was even alive, but I was feeling the horrible pain, so... Well, I would be rather dead.
I tried to stand up, but I threw up. It was blood with something. And I fell again on the ground. I tried to look around me, but I was feeling so dizzy, the pain was unbearable. So I went back to sleep hoping I would never wake up.

Nebudu lhát, celkem jsem si tuhle privilegii užíval. Alespoň si uvědomí, jak moc v háji je a jak moc se soustředí jen na magii, ač jí teda tolik nevyužívá. Bylo to vidět, když na mě vypálila tu energii. Každopádně prostě magie není všechno, což brzy zjistí. Ušklíbl jsem se, sednul jsem si a čekal, co udělá. Musela se vysýchávat, což jsem bral jako další důkaz toho, jak moc špatně na tom s fyzičkou je. S tímhle bude fakt nepoužitelná po lovu. No, alespoň se nebude tolik bránit, až si jí přivlastním, olíznul jsem se a úšklebek mi nadále hrál na ksichtě.
Bylo vidět, že se jí nelíbí, že nehodlám spolupracovat. ,,Hlad je to nejmenší zlo. Bez jídla vydržím delší dobu, než normální vlk," pověděl jsem a zastřihl ušima. Hlavně odtamtud, odkud pocházím, tam jídlo bylo jen jednou za čas a ještě ho nebylo ani tolik. s příchodem na Gall jsem si tu připadal jak král, ale nehodlal jsem toho využívat. Je pravda, že jsem něco málo přibral a i svaly nabral, ale zase to nebyla velká sláva. S jídlem jsem to prostě nepřeháněl. ,,A hlavně přeci nejsi dámička, ne? Musíš si to prostě ulovit sama," dodal jsem ještě předtím, než zmizela úplně.
Když jsem jí ucítil, že je v blízkosti zajíců, nedalo mi to a opatrně a potichu jsem došel blíže, abych mohl celý ten lov vidět a případně jí zkritizovat techniku. Rozhodně jsem jí nedával šanci, že by takhle napoprvé zvládla lov bez chybičky. Avšak příroda hrála proti nám, obrátil se vítr. Bylo mi hned jasné, že takhle na rosenu přijdou rychleji a ona musela jednat. Skočila, ale samozřejmě, že jí vyklouzl. S šokem v očích se rozhlížela a snažila se chňapat po ostatních. Blbka, ti zajíci vycítí, že je levá jak poleno, ale na tváři mi hrál úšklebek, jelikož jsem se výsostně bavil. Vypadala vyloženě ztraceně. No, já nehodlal do toho jakkoli zasahovat. Nám taky nikdo nepomohl, když jsme šli lovit, ale....byl fakt, že nás na to bylo ze začátku více. Protočil jsem oči. Dost zajíců se rozuteklo všemi směry. Musel jsem je tedy zmást, aby se otočili za Rowenou. ,,Za mnou," křikl jsem na Rowenu a na nic nečekal. Vyskočil jsem tedy z úkrytu před prchající zajíce a rozeběhl se. Nenaháněl jsem je v úmyslu je chytit, ale korigovat jejich směr. Zatáčel jsem tak, aby prostě nemohli zdrhat dál, než bylo třeba. ,,Chyť si je," křikl jsem na ni. Doufal jsem, že není tak blbá a velice rychle pochopí taktiku. Měla totiž běžet naproti.

<< Mahar přes Kaskády

Noc byla pekně temná, ale to jsem bral spíše jako plus. Samozřejmě, že vlci mají mnohem lepší zrak přes den. V noci se to strašně blbě vše pozoruje a odhaduje vzdálenost, halvně pokud má vlk je jedno oko, to už je pak tuplem na ho*no, ale Rowena tady momentálně vedla výpravu a ty oči měla dvě. Výhoda. Občas zastavovala, jako kdyby chtěla moje slova vnímat mnohem více do hloubky. Přišlo mi to divné, ale nehodlal jsem to nějak více rozebírat. Čím víc bude mít tahle vlčice o mě zájem, tím lepší. Snad ty zajíce chytíme, co nejdříve, abych se ujmul její těla už nafurt, ač něco mi říkalo, že to tak stejně nedopadne. Hlavně po jednom zašou**ání si jí úplně nepřivlastním, ale alespoň budu její první. To je rozhodně můj cíl.
,,Souhlasím," pronesl jsem na to. Zároveň mě to ale jistým způsobem zarazilo. Měl jsem za to, že i její sourozenci nad ní zanevřeli, ale ona vypadala, že si je stále drží u srdce. Rozhodně jsem hodlal tomuhle přijít na kloub. Donuti jí se mi více svěřit. Sakra, to budu muset říct něco na zpátek asi, co?
Každopádně mě velice těšilo a bavilo jí pošťuchovat a dělat si z ní reglaci. Bylo vidět totiž, jak jí to strašně se*e, ale aby náhodou neriskovala další rvačku, tak radši se držela a jen jemně zavrčela, aby se neřeklo. Musel jsem se ušklíbit. Těšilo mě, že ze mě má respekt a jistým způsobem se mě bojí, ale stále si mě hodlá připouštět k tělu. Tenhle vztah jsem bral velice prosperující pro obě strany.
Díval jsem se na ní, jak je soustředěná a snaží se hledat stopy. Samozřejmě, jakožto zkušenější a i s jedním okem jsem dokázal zmerčit stopy a přítomnost zajícl rychleji, ale nehodlal jsem do toho zasahovat, když už to měla být čistě její práce. Já byl taky do toho hozenej a učil se za pochodu. Nakonec se jí podařilo najít stopu. Bylo to vidět na postavení jejího těla a až v tu chvíli jsem si všiml, že začíná pomalu ráno, což bylo ještě víc idální, protože to zajíci začali vylézat. Zeptala se mě, co by měla dělat dál. Rozešel jsem se tím směrem, kde našla stopu. Počkal jsem až dojde. Přičichnul si. ,,Podle pachu poznáš, zda se jedná o stopu, která je čerstvá nebo ne. Hlavně, když se na ty bobky koukneš, už od pohledu vypadají velice měkce, ne nijak ztvrdle. Nebudou daleko," řekl jsem jí. ,,Stopy taky smrdějí specificky," dodal jsem ještě a rozhlédl se. Podle pachu, který jsem nasál opravdu nebudou daleko, ale naštěstí nám terén celkem mohl pomoci. Otočil jsem se na ní. ,,Zajíci jsou hodně mrštný a velice rychlý. Tohle musíš mít vždy na mysli. Hlavně je chceš hnát jiným směrem než je jejich doupě, ale to samozřejmě nemůžeš vědět, kde je. Ovšem pokud na nějaké narazíš před tím, než nalezneš zajíce, je to tvojí výhodou. Každopádně důležitý je moment překvapení. Drž se u země, najdi si křoví, strom, kde se schováš a prostě vyčkávej. Chce to trpělivost. Tvá kořist nesmí mít podezření, že jdi kolem. Musíš dávat pacha i kam šlapeš. Blbé větve a klacíky mohou nadělat pěkný nepořádek a tvojí kořist vyplašit," začal jsem jí říkat velice dlouhý popis toho, co má dělat, ale mohla být ráda. Já nic takového do začátku nevěděl. Prohodil jsem ocas a ušklíbl se. ,,Pomáhat ti nebudu, i kdyby zajíc běžel mým směrem. Musíš se to naučit nejdříve sama, než začít se spoluprácí," prohodil jsem a sedl si na zadek a hlavou pokynul, ať začne.