Gallirea - Příspěvky uživatele

Asi na začátek rovnou řeknu své velké díky, že jsem dostala jednu ze speciálních cen. Nečekala jsem to, ač jsem teda všechny SDÚ chtěla splnit (úklid mi nevyšel), jsem moc ráda, že jsem se dostala na příčky díky "své kreativitě"

Ještě jednou moc moc děkuji a se Skyl ještě vše projednám. Na speciální magii pro Noroxe jsem jaksi nebyla připravena, no :DD

370 bodů
200b. na 1* k magii Halucinace
160b. za 120 drahých kamenů (je mi jedno kam)
10b. za 3 křišťály

Jinak teda ještě dodám... KLOBOUK DOLŮ! Ne, jako fakt. Tohle byla naprosto boží akce! Všechno se mi moc líbilo, až jsem byla smutná, že nemám takového času na hraní. Proto jsem se hodně soustředila na SDÚ, které mě mega bavilo. Opravdu moc jsem ocenila, že to nebylo nic na styl "uvař, nakresli, vymodeluj, atd.", ale že to byly opravdu nějaké challenge. Studená sprcha, jóga, týden bez sociálních sítích...skvělý

Tenhle koncept se mi opravdu moc líbí, tudíž budu moc ráda, když se objeví zase. Jak herní, tak i ty neherní úkoly.

// Norox potvrzuje účast

Stál jsem za ní a čekal na její reakci. Vlastně mi nějak bylo jedno, co si o tom celém myslela. Já byl dost spokojen, a o to tady šlo, ne? Všechno, co jsem zatím dělal bylo čistě a jen pro mé uspokojení. Nedbal jsem na řeči druhých a to samé i v této situaci. Bylo vidět, že jsem jí docela zřídil, ale ne tak, jako Styx. Tehdy jsem si to s ní užil velice náramně, zavzpomínal jsem si, ale zároveň jsem hned tu myšlenku zahodil. Vlastně mi pomohla Eve, která měla kupodivu stále dost energie. Strčila do mě hlavou, něco pronesla ve smyslu, že nejsem zase tak špatnej. Pozvedl jsem obočí a zeširoka se ušklíbl. Pořád totiž na mě působilo tohle místo, které bylo stále plných barev, kytiček. Sledoval jsem jí, jak se vyloženě tímhle místem upíjela, jenže v tom jsem nečekal silný náraz. Jak jsem to nečekal a po tom výkonu jsem byl takový, nestabilní, spadl jsem i s ní a překulil se tak párkrát na zemi. Zamotala se mi hlava a udělalo se mi blbě. Poloha, ve které jsme skončili, byl pro mě velice nekomfortní. Ona byla nese mnou a já pod ní. Musel jsem se i pořádně při tom praštit do hlavy, protože jak kdyby najednou kolem mě začali poletovat žlutí ptáčci. Několikrát jsem tím svým jedním okem zamrkal a musel dát hlavu stranou, abych flusnul mimo. Když jsem zpátky na ní pohlédl, nějak jsem se nedokázal přimět jí nějak odseknout. Proto jsem si jen povzdechl a zůstal ležet.

To, co jsem teď cítil, byla neskonalá blaženost. Takový zvláštní pocit se ve mě držel. Ano, docházelo mi, k čemu se schyluje, ale přeci jen před vstupem na toto místo jsem to udělat chtěl, takže jsem se tomu vábivému pocitu jen poddal a nechal tak pracovat své tělo, jako ono chtělo. A že chtělo. Ještě do toho všude přítomná vábivá vůně, která jen více a více podněcovala tento akt, který se každou chvíli má uskutečnit. Hlavně její neustále hihňání a poskakování, ta nadšenost a energie, to mi dodávalo uspokojení už samo o sobě. Bude to jízda! Rozhlédl jsem se. Byl jsem rád, že vůbec stojím, protože všechno se točilo. Ty bravy, nebo květy, zda se tomu tak dalo v tomto provedení říkat, ze sebe dělaly skvrny a míchaly se. Ale já měl před sebou velice pohodlný kožíšek, kterého jsem se hodlal zmocnit.
Měla se ke mně, a to hodně. Vypustil jsem ze sebe jemné zavrčení, které zračilo spokojenost a to že já spokojený byl. Souhlasila ke všemu, co bylo řečeno. Kousla mě i do krku, přičemž to bylo něco nečekaného a já tiše sykl, ale to rychle přešlo. Podíval jsem se na ní svým dravým okem jasně říkajíc, že není úniku. Nechal jsem jí, ať se pustí mého krku a já spokojeně přešel k jejímu pozadí, které zářilo jako jasná svatozář. Oh, svatý zadek. Udělám z tebe za chvíli ďábla, řekl jsem si a mlsně jsem se olízl. Fakt, ten zadek vyloženě zářil a jako kdyby najednou kolem začaly zpívat andělské hlásky? Hm, tohle byla spíše brána do pekel. Nečekla jsem na nic.

Ač jsem se sice držel jejího zadku, všechno kolem mě hrálo divnými barvami. Některé jsem ani nepoznával, což bylo fakt zvláštní. Kamkoli jsem se podíval, tam jak kdyby vybouchla paleta barev a každá se prala o moc zářit co nejvíc. Odtáhl jsem se a měl přivřené oko. Mluvila něco o tom, že si ho mám klidně sežrat, do toho zavrtěla svou prdelí, jakoby mě vábila a já se jak idiot tomu zasmál. Můj smích byl hluboký, takový trhaný, ale rozhodně to bylo asi příjemnější, než kdybych za normálních okolností něco jako smích ze sebe vypustil. ,,Vezmu si tě po kouskách," mlsně jsem se olízl a snažil se svým okem zmerčit její tvář, ale ta se tak nějak rozpíjela mezi ostatní barvy, které jí obklopovaly a byly kolem ní.
Nemotorně jsem se odtáhl, ale pak jsem udělal krok v před, tak nějak jsem prostě padl na její bok a chvíli tak setrval. Otřel jsem se. Její kožíšek v tu chvíli byl ta nejheboučtější věc, jakou kdy mohl zažít a okusit. Vyloženě jsem se k ní lísal, ale měl jsem celkem sílu. Jak jsem nekontroloval tolik své tělo jako normálně, prostě jsem se na ní svou vahou opřel. Avšak jsem udělal pár kroků vpřed, sehnul svojí hlavu a zvedl jí, čímž jsem jí nadzvedl tlamu do výše. Jo, byl jsem v tuhle chvíli asi hodně přítulný. ,,Pojď si užít. Bude se ti to líbit," zašeptal jsem s určitým zachrastěním, jak na mě lezla nálada. Podíval jsem se kolem sebe. Připadal jsem si jak na fialovém moři. Zvedalo se to, vlnilo se to, ale při vyřčení těch slov a uvědomění si mého stavu, jakobych se zázrakem přestal motat. No, vnitřnosti se mi motali dostatečně, ale navenek to poznat nebylo. Zvedl jsem opět hlavu, ale teď už normálně a svým jedním okem jsem se na ní podíval. ,,Vezmu si tě celou," řekl jsem s jistým pobavením v hlase a zakousl se jí do ucha a zatahal. Avšak zakousnutí nebylo bolestivé, nemělo by být. Nedokázal jsem myslet normálně. V téhle situaci to prostě nešlo. Přišlo mi však tohle naprosto skvělý a já si ten pocit chtěl užít. Ale na zabíjení nic nemá.

Vlastně, popravdě jsem netušil, co to do mě poslední dobou jelo. O*oustal jsem Roku a teď vážně přemýšlím nad tím, že to udělám i Evelyn? Něco se semnou.v průběhu posledních měsících muselo stát, protože tohle nejsem já. Však jsem se zapřísahal, že když už s někým, tak se Styx. I když právě, možná od té doby, co mi je jasné, že to tady tahá s jinýma, jsem se taky utrhl ze řetězu? došlo mi. Možná to byla jistým způsobem pomsta. Chtěl jsem se vymstít Styx za to, že jen o tom přemýšlela a že ublížila mým citům? Možná, ale abych pravdu řekl, po rozhovoru s Rez, jako kdybych se té myšlenky, kterou jsem vůči Styx choval, těch pocitů, těch nejhlubších pocitů, které jsem v sobě měl, jako bych je zabil. Stále jí nosím v srdci, avšak už stejně jako ostatní sourozence.
Tohle uvědomění mě nějak titlo. Díval jsem se na zem, na všechny ty fialové kvítky. Proč mi to muselo dojít teď, v téhle situaci? Nechápal jsem tohle načasování a moje myšlenky. Každopádně ale na to nebyl čas nad tím ještě více přemýšlet. Tohle potřebovalo soukromí. A to jsem momentálně neměl.Najednu stranu vlastně bylo dobře, že jsem si to uvědomil. Jistým způsobem jsem byl free a mohl si zašpásovat s kým jsem chtěl. Ač mě hodně štval fakt, že tady jsou jediné možnosti magický. Ale Rowena měla fakt dobrý těsnění, to se jí musí nechat, olízl jsem se.
Informaci o Styx a Alfě jsem si stále nechal pro sebe. Až prostě nastane vhodná situace, řeknu jí, že to tak pomalu není. Kdo jiný tady v téhle zemi zabijí, hm? A hlavně zabíjení, to není taková jednoduchá věc. To si vlk musí užít.
Každopádně jsme došli docela daleko po tomhle poli, oba obklopeni vůní těch podivných rostlin. Nemuseli jsme nic žrát abychom se dostali do podivné nálady. U Evelyn to šlo velice těžko poznat. Pořád se hihňala, žvanila o nějakém kamarádství a tak. Ale přeci jen to na ní bylo vidět, že na ní ty květy působí. A já to začal cítit taky. Trochu se mi hlava motala, viděl jsem všechny možné barvy a tak intenzivně, že mi to málem vypálilo oči. Všechno bylo tak vibrantní, že jsem měl pocit, že se pozvracím, ale Evelyn začala běhat. Teda, nejdříve do mě drcla. ,,Hej," řekl jsem jen slabě a snažil se jí následovat. ,,Počkej!" štěkl jsem a nějakým způsobem docílil toho, že se moje tělo rozeběhlo. Můj zrak byl zaměřen na její prdel. Ta zářila takovou čistou bílou barvou, bylo ho těžké přehlédnout. A mojehuba rozjela továrnu na sliny. Sliny odletovaly kolem mě, protože ten zadek pro mě představoval něco neskutečně šťavnatého. Byl jsem poháněn jednou myšlenkou a to tou, že si do ní prostě kousnu.
Dal jsem do toho svou veškerou rychlost. Bylo celkem těžké jí doběhnout, ale přeci jen jsem se přiblížil. Sice ne úplně tolik, jak bych si asi přál, ale i tak jsem byl dostatečně blízko na výskok. ,,Mám tě," křikl jsem, odrazil se zadními nohy a skočil. Můj cíl byl její zadek a taky že jsem ho docílil. Zaryl jsem se drápy a zuby, avšak jistým způsobem jsem si dal pozor. tím jsem naši honičku zpomalil, protože jsem jí tím vyloženě zabrzdil. Nakonec jsem jí ho několikrát i olízl. ,,Hmmm, jak je chutný a šťavnatý," říkal jsem si spíše sám pro sebe, no mohla je slyšet. Chci víc, chci víc, chci vííííc! Moje smysly byly pomatené. Evelyn mi najednou tak strašně dobře voněla. Nemohl jsem si prostě pomoci.

<< Říční eso

Došli jsme do lesa, takže jsem si konečně mohl užít trochu toho stínu. To slunce pálilo neskutečně. Ono bylo fakt dobře, že jsem se v té vodě schladil. Voda ale usychala nějak moc rychle, což se mi nelíbilo a ten komfort, co jsem cítil, tak taky pomalu vymizel.
Téma Newlina jsem už radši neřešil. K čemu taky. Už jsem jí dal dostatečně hodně najevo, že se může se svým bráchou prakticky rozloučit, protože na něho mám pifku. A bylo mi jedno, že jsem ho potkal jen jednou a na chvíli, vytočil mě svou přítomností dostatečně. Avšak pak položila takovou otázku, aby si do mě šťouchla. ,,Svoje problémy... Hop, magiči jsou můj jeden velký problém a ty je potřeba zabít," řekl jsem bez náznaku, že by mi nějak vydalo, že si do mě chtěla šťouchnout. Bylo mi jasný, že mi tím chce naznačit, že jsem asi zaostalejší, pomalejší v myšlení. Přeci každý normální vlk přemýšlí, jedná, vyjednává... Pche, to tak ho*no.
Z nějakého důvodu jí strašně potěšilo to, co jsem říkal. Evelyn prostě byla divná. pozvedl jsem obočí, když vlastně nadšeně přikyvovala. ,,Fajn fajn, tak mi dej tak pár dní, až se mi trochu to jídlo v žaludku rozleží a může jít na věc," mrknul jsem a opět jsem si olíznul své horní tesáky. Nevím, co na mě zkouší a nemám náladu to řešit. Nebo to snad vše bere jako jednu velkou zábavu? Třeba by se u mučení stále jen smála, to by bylo hodně creepy. Ale tak, alespoň bych si mohl vyzkoušet vše, co znám. Ale stejně je to divný, ona je divná. Určitě to dělá s nějakou nevyřčenou prosbou, pomyslel jsem si.
Dostali jsme se z lesa na nějaký palouk či co, ale rozhodně jsem si ho pamatoval. Vzpomínal jsem si na moment se Styx. Bylo to vlastně hned potom, co jsme si zašpásovali a šli sem. Dali jsme si nějaké houbičky a byli mimo nějakou dobu. Cítil jsem ten divný smrad, který se táhl celým tímhle polem. Evelyn začala mlet něco o tom, že jsem stále její oblíbený kamarád. Na to jsem se uchechtl. ,,A ty si myslíš, že já stojím o nějaké pochybné kamarádství s tebou? Maximálně jen na té domluvě o tvém mučení," jenže v tom se o mě otřela. Pohled se mi zastavil na ní. Vyloženě jsem jí sjel pohledem. Zamračeným pohledem. Vyhrnul jsem pysky a chtěl říct nějakou kousavou poznámku, jenže v tom se mi zrodil plán v hlavě. Možná, že když jí dovedu víc do toho pole, bude na nás ta omamná vůně působit a v tom afektu bych mohla zašpásovat další vlčici. Evelyn se až nějak moc má ke mně, určitě něco chce. A všechno to pak můžu svést na ty květinky tady, ne? Hm.... jo. Proč zůstávat u Roweny, když tu můžu ohnout každou druhou, zeširoka jsem se ušklíbl, ovšem s pohledem na všechny ty fialové květy kolem.

<< Řeka Tenebrae

Netušil jsem, kam mě nesou nohy. Prostě jsem chtěl někam asi dál, kde jsem věděl, že nebude tolik vlků, což většinou tady na jihu na té východní straně tak bylo. Tady jsem přeci jen cestoval s Evelyn a na živáčka nenatrefil. Asi hledám klid, jenže s Evelyn klidu nedojdu. Asi jsem neměl být tak ze začátku povolný, protože samozřejmě toho využila a zase jí huba mlela ostošest. ,,Tu svojí nádheru taky jen viděl a málem se zvencnul, co jsem tak slyšel. A kdybych se o něj otřel, stoprocentně by se podělal," řekl jsem jí svůj plán s jejím bratrem. ,,A kdyby ne, tak bych ho oddělal," řekl jsem jen tak, jako kdyby to byla prostě normální konverzace, jenže já to nemyslel jako srandu. Přeci jen jsem byl Norox a tyhle věci bral vážně. Ne fakt, až budu mít tu možnost a tu šanci, tak toho blbečka oddělám. Nevím, proč mě tak se*e, pomyslel jsem si. Pak začala mluvit o geniálním plánu, že bychom se vzájemně zabíjeli, až bychom byli nesmrtelný. ,,Si nepamatuješ na naši dohodu? Říkal jsem ti, že tě zabiju pomalu, abys cítila všechno. Jak ti drtím kosti, vymačkám oči z důlků... však to bylo to kamarádství s výhodami, ne? Že nebudeš protestovat, až tě zabiju, abych si na tobě mohl ozkoušet všechny mučící praktiky," olízl jsem se, když jsem na ní hleděl. Možná má slova nebrala tak vážně, ale reálně jsem se tomu nebránil. Mučit nějakého vlka? To by bylo vzrůšo, které mi asi chybělo. Buď to bude ona, nebo si najdu jinou oběť. Hm...třeba toho blbečka s tím měsíčkem na čele, ušklíbl jsem se a prohodil ocasem. Jo, ta myšlenka se mi líbila čím dál tím víc.
Byli jsme teda na druhé straně a čekala nás další řeka na překročení. Sice jsme Narazili na spadlý strom, ale jak jsme se drželi celkem nahoře, tak se tu ty řeky celkem zužovaly nebo alespoň byly klidnější. Což bylo jen dobře, takže jsem toho využil a namočil si kožich znovu. Dosáhl jsem na dno, takže jsem to úplně přeplavávat nemusel. Její další kecy jsem přešel. Ano, to jsem moc dobře věděl, že se téhle pindy jen tak nezbavím. Soustředil jsem se však, abych se dostal na druhou stranu. Přeci jen to nebylo úplně úzké, ale stálo to za to. Alespoň jsem si ten kožich pořádně schladil.
Vylezl jsem, oklepal jsem se a mohl zase pokračovat dál. Mluvila o tom šedivém. ,,Mě ti tvý stupidní kamarádi nezajímaj. A co, že nemluví? Třeba osud věděl, jaký ho*na by z té tlamy vypustil, tak mu sebral hlas," prohodil jsem s nezájmem. ,,Zajímalo by mě, jak ty bys přežila bez hlasu. Tutově by to byla další věc, která by tě čekala po smrti. Nuda a neschopnost promluvit," zazubil jsem se na ní s tím svým úšklebkem a ještě trochu se oklepal. Musel jsem vyklepat vodu z uší. Dostalo se mi jí tam hodně, takže jsem vždy zastavil a trochu vyklepával. A pak prostě šel dál. ,,A ty nemáš nic lepšího než simulovat to naše spojení a tahat se mi za zadkem?" prohodil jsem k ní a v dáli zahlédl les. Už jsem fakt chtěl stín.

>> Elysejské pole (přes Jezevčí les)

<< Středozemní pláň

Přemýšlel jsem nad tím, co teď teda budu dělat. Kam jít, co mít za cíl, kam mířit. Nic mě však nenapadalo. V tomhle ohledu jsem měl absolutně prázdnou hlavu. Možná bych se měl stavit do našeho úkrytu... Našeho? Je vlastně stále náš? Myslím si, že tam už prorůstá plíseň, protože tam nikdo nějakou dobu nebyl. Nebo, vlastně nevím, jakékoli jen náznaky myšlenek na Styx způsobily to, že jsem se mírně zamračil. Ale vlastně mě jistým způsobem hřálo. Hřálo mě na srdci, že pokud, co řekla, byla pravda, zabila alfu smečky, její největší sokyni. Sice si asi poštvala dost vlků, nebo tak to znělo a upozorňovala i mě. Ale... musel to být naprosto boží pocit, který cítila a ke mně se dostával. Ale ona ta radost stejně přijde. Alfa povstane z mrtvých, takže vlastně jsme ničeho nedocílili. Zase ten de*ilní hlas. V tuhle chvíli jsem ho měl Chuť prostě navždy umlčet. Musel zkazit všechnu radost.
Samozřejmě, že Evelyn cupitala za mnou, jak nějaký poslušný čokl. Neřešil jsem to. Počkal jsem, až srovná krok a bude vedle mě. Říkala něco o tom, že bych se její krve nezbavil stejně tak jako teď. ,,Však hej, všude bych se s ní vystavoval a hlavně bych strašil Newlina. Třeba bych ho tím vystrašil natolik, že by přestal mluvit," řekl jsem s úšklebkem. To by vlastně bylo strašně super! Sice jsem toho pošuka už dlouho neviděl, ale utkvěl mi v paměti docela dost. Dost na to, aby se stal mou další obětí. Každopádně Evelyn byla Evelyn a hodlala kecat dál. Ptala se, co jsem vlastně za tu dobu dělal, co jsme se neviděli. Trávil jsem čas s Rowenou... zvedl se mi koutek při vzpomínce na naše "dobrodrůžo". ,,Hodnej? Já? Ha... ale pravda. Nic se teď moc nedělo," přiznal jsem. Nevěděl jsem úplně, zda nějak začínat s tou novinkou. Přeci jen ona měla hrozně o nás zájem, ale stále jsem věřil spíše tomu, že si nás chce prokouknout a pak bude všude kolem rozhlašovat naše plány. Teda... to asi tak už nějak každý odhadl, že tady hodláme všechny pozabíjet, takže vlastně to je jedno. Ale fakt, že tuhle vlčici teda nějak toleruji ještě neznamená, že jí věřím. Roce taky nevěřím. Tu spíše využívám na informace a na spojení se Smrtí. Pokud si mám vybrat jednoho z těch egoistických srá*ů, tak to bude na 100 % Smrt. Sice mi je jasný, že setkání s ní bude další vzrůšo, ale mnohem lepší, než s tím de*ilem Životem.
Došli jsme k řece a já pomalu do ní vkročil. Byl příjemné studená. Fakt jsem se celkem těšil, že se vykoupu. Nejen abych smysl tu krev, ale taky že bylo neskutečný vedro a cestovat pořád pos Sluncem bylo dost na zabití. Nečekal jsem na nic a ponořil se. Dával jsem si ale bacha, abych byl u břehu a měl pevný postoj. Řeky mohly být zrádný. Chvílemi jsem se i zastavil a napil se a pak dál pokračoval v mytí. Bylo zajímavé, jak se část řeky zbarvila do červena a barvu krve s sebou nesla dál. Oklepal jsem se a rozhodl se řeku přebrodit. ,,Hodláš se pod tím Slunkem uvařit? Nějaká další tvoje sranda, kterou neznám?" křikl jsem na ní a tak nějak jí pozval do vody. Jestli tentokrát se s ní něco stane, tak už nejsme spojeni a zachraňovat jí nebudu. Ale její tělo budu následovat, protože jakmile pojde, někde jí řeka vyplaví a budu mít co žrát. A to bylo úplně jedno, že jsem teď akorát žral. Prohodil jsem hlavou, ať mě následuje a ponořil se. Museli jsme chvíli plavat, abychom se dostali na druhou stranu, ale naštěstí to byla část, která nebyla tak široká a hluboká, takže to celkem šlo a během chviličky byli na druhé straně. Vyšel jsem ven, oklepal se. Počkal na ní a prostě zase někam šel. Bylo mi jasný, že se jí nezbavím jen tak. To spojení mě dost o ní naučilo. A náladu zabíjet jsem teď fakt neměl, když jsem skolil srnu. Hlavně jsem měl i plný žaludek a jediné, co mě točilo, jak moc kolem toho, co řekla Styx, bylo otázek bez odpovědí.

>> Říční Eso

Nevím proč jsem nevyrazil hned, protože kdybych tak udělal, nemusel bych být nadále ve společnosti tělech budižkničemů a hlavně by za mnou nemusela pořád dolézat ta blb*a Evelyn. Sám pro sebe jsem si protočil oči, když jsem slyšel její kroky ke mně. Drcla do mě, jak kdybychom byli staří-známí. Věděl jsem, že je taková, že prostě ani přede mnou se nezaráží a je uvolněná, jak kdyby byla ve společnosti opravdu nějakého kamaráda. Tiše jsem si povzdechl. Měl jsem chuť jí opět říct nějakou kousavou poznámku, ale nějak jsem vedle ní neměl tu energii cokoli takového říkat. Sama moc dobře věděla a stejně to dělala. Tudíž to nemá smysl. Každopádně jsem si přeci jen neodpustil poznámku. Ušklíbl jsem se, když mi řekla, že mi ta krev vlastně sluší. ,,Počkej, až jí tamhle v té řece smyju. Pak mi bude na hrudi schnout ta tvoje," olíznul jsem si čumák a úšklebek mi dál hrál na tváři. Hlavně jak tak pochodovala okolo mě, tak mi zrak spadl na ty její křidélka. Pokroutil jsem hlavou. Byla to vážně ta největší divnost, co jsem tu viděl. Okay, to že Styxa měla vyloženě křídla, to jsem asi nějak v sobě už akceptoval, ale malá křidélka na nožičkách fakt ne. Ty půjdou jako první, pomyslel jsem si. Každopádně při vzpomínce na Styx mi zas nálada výrazně poklesla. Ne, že bych byl na sestru naštvanej, to ne. Ale prostě ty všechny okolnosti kolem, byla tu spousta otázek na které jsem neznal odpověď a to mě s*alo asi nejvíc.
Prohodil jsem ocasem a prostě vyšel. Bylo mi tak nějak jasný, že Evelyn mé tlapky bude následovat. Neohlížel jsem se a prostě jsem šel. Potřeboval jsem se umýt a hlavně nějak pročistit zase myšlenky.

>> Řeka Tenebrae

Evidentně pochopili, že by měli přiložit ruku k dílu a podržet zadělal té srně. Komentářů od Evelyn jsem přešel a soustředil se dál na silné držení srny. Ač její duše už odešla, její tělo stále reagovalo v prudkých pohybech. Už neměla sílu, stisk jsem povolil. Vlastně jsem jí přestal trhat a olízl si celou hubu, co jsem měl od krve. Nakonec jsem se oddálil od srny a přešel k jejímu břichu. Všichni totiž byli nasakovaný u její prdele, takže jsem využil situaci. Ohlédl jsem se na zbytek a zavrčel. ,,Vyndám vám vnitřnosti, ale na srdce mi nikdo nesáhne," pohrozil jsem s hlubokým zavrčením a pohledem jsem sjel všechny. Já popravdě neměl moc hlad. Přeci jen jsem si dal nedávno macatého zajíce, ale když už teda tady ležela srna, hodlal jsem si užít to nejlepší a mé nejoblíbenější. Na nic jsem nečekal a začal jsem jí párat břicho svými ostrými zubisky. Začátek byl vždy strašně na ho*no. Musel jsem opravdu silou trhat a zmítat hlavou ze strany na stranu, abych se dostal dovnitř. Zbytek už šel sám. Otevřel jsem jí břicho, prokousal se masem a svaly, které jsem ale nepozřel, jen je nakousl a dostal se do ráje vnitřností. Vytahal jsem její střeva, ledviny, játra a házel je za sebe. Moje celá hlava teď byla od krve, celý hrudník a zátylek, přední tlapky. Jen má zadní část byla nedotknutelná. Takže prdel mi zářila. Každopádně jsem se zachytil srdce, které jsem vytáhl jako poslední. Držel jsem ho v tlamě a poodstoupil od srny dál s tím, že si ho sním a ostatní, ať si se srnou dělají, co chtějí.
Sedl jsem si na zem a srdce si vyloženě užíval. Přežvykoval jsem, trhal jsem a můj žaludek velice spokojeně zabručel. Tohle bylo prostě skvělý. Ty blby, co byli za mnou, jsem neřešil. Hlavně že jsem si užíval srdce.
Jakmile jsem dojedl, vstal jsem. Přešel jsem ještě k srně tak, abych se těch nenažranců ani nedotkl, urval jsem si ještě kus masa, když už tu ležela takhle celá a to bylo všechno. Nechtěl jsem se přežírat. Během chviličky jsem to maso měl v sobě, olízl jsem si čumák a koutky a rozhlédl se. Asi bude třeba jít někam k řece, podíval jsem se na přední tlapky a očkem viděl i tu krev, jak ze mě odkapávala. Oklepal jsem se a zavětřil. Do čenichu mě praštila voda. Bude nedaleko.

Docela bez keců se pustili do lovu. Já jsem vyčkával v křovisku a sledoval jejich každý krok. Přeci jen tohle byla jak travnatá poušť. Dohlédl jsem široko daleko. Hlavně konečně byla pořádná viditelnost a už nikde nebyly stopy po písku, což nám velice pomáhalo, protože jsem mohli přesně sledovat, kam ta srna běží. Obloha se začala zahalovat do temné přikrývky. Bylo ještě celkem vidět, ale začala se stahovat mračna. Měli by ti s*áči s sebou celkem mrsknout. Takhle to bude lov na *ovno. Avšak na venek jsem ten neklid nedával vědět, protože jsem se potřeboval soustředit.
Zaměřil jsem se na šedivého, který svou přítomností dal srnu do pohybu. Už z dálky bylo vidět, že nemá šanci jakkoli srnu doběhnout, takže opravdu reálně byla poslední rána na mě. Což jsem taky bral, ale jak do háje tady ti vlci jsou neschopní, na tom mi celkem rozum občas stál. Ovšem Evelyn se zdála jako dobrá naháněčka. Srnu doběhla z druhé strany a začala na ní cenit zuby a kousat. Bylo to vidět vždy, když se srna snažila otočit, ale z trochu dálky jí tam blokoval ten šedivý. Jenže přeci využila a našla skulinku v tom, jak ten de*ílek byl pomalý. Otočila to, jenže v tom se ukázala být zase užitečná hnědá, vypadla ze zálohy a srnu tím pořádně vylekala tak, že jí vyloženě zatlačila mým směrem. Ušklíbl jsem se a lehce pozvedl obočí, každopádně moje celé tělo se napnulo. Už byli dost blízko. Stalo se párkrát, že chtěla znovu naběhnout a najít skulinku, ale ta hnědá s*ačka asi měla dost stabilní tělo na to, aby jí pořád odhazovala mým směrem. No, už jsem to neřešil a soustředil se na svůj moment.
Byli dost blízko. Zabořil jsem pořádně zadní tlapky do země a plnou silnou se odrazil. Vyskočil jsem ze křoví, dopadl na přední tlapky a udělal pár rychlých kroků a byl vlastně u srny. Byl to celkem rychlý pohyb, ale byl to perfektní moment překvapní, protože se viditelně srna vyděsila, zabrzdila a jako kdyby chtěla udělat převrat, zvedla se na zadní. Snažila se asi bránit kopyty, ale já už udělal další skok se silným odražením. Nebyl jsem zase tak pružný, ale za to síly jsem měl fakt dost. Nekoukal jsem se kolem, ale doufal jsem, že v tenhle moment se obě blbky stáhli. Já se soustředil, aby se zubisky pořádně zakousl do jejího krku. Kopyty mě sice docela nakopla do hrudi, ale měl jsem díky tomu mnohem lepší šanci na její krk. Otevřel jsem tlamu, co nejvíc jsem mohl a zakousl se. Tou silou jsem srnu ještě ve vzduchu převrátil na levou stranu. Nečekala takovou tíhu a sílu, takže samozřejmě díky tomu silnému zakousnutí se její tělo převalilo na to moje při dopadu. Byla to celkem rána, odnesli to moje záda, ale já se naučil v mládí dobrý chvat a překulil srnu pod sebe. Musel jsem být na to dost mrštný, což opět nebyla má silná stránka, ale všechno hrálo v náš prospěch a srna neměla vlastně čas a ani šanci jakkoli jinak zareagovat, takže jsem se tedy rychle otočil a srna byla pode mnou. Silně jsem jí zakousával krk. Krev stříkala. Její krk jsem přidržel tlapou. Snažila se mrskat a dostat se z mého sevření. Doufal jsem, že ostatní jen tak blbě nebudou čumět a podrží jí alespoň prdel. Ač jsem měl sílu, tahle srna se nedala jen tak. Vždy takhle na sklonku smrti dostanou tolik energie a síly. No, na nic jsem nečekal a proti jejímu škubání jsem se snažil v opačném směru škubat její krk. Sice o to špinavější vše kolem mě bylo, ale tak já se vyloženě rád koupal v krvi. Tohle byla maličkost. Ale svými proti tahy jsem jí dost vyšťavil.

Od toho divného šediváka jsem se žádné jiné reakce nedočkal. Však jsem taky na nic moc nečekal. Byl jsem tu s bandou podivných s*áčů, kteří měli hlad a já potřeboval nějak zabavit myšlenky. Prostě ideální situace na lov nebo na nějakou bitku, ovšem nehodlal jsem se tady do ničeho pouštět. Evelyn by to asi nenechala jen tak, ta hnědá b*itka vypadá sice slabě, ale naučil jsem se, že prostě není dobré podceňovat soupeře a to nemluvňátko... co ten by mohl udělat? Ale kdyby šli všichni na mě, nevím jak bych je zvládl. Ač moje vnitřnosti prahly po boji, po trhání a řev mých obětí, musela mi v tuhle chvíli vystačit srna.
Evelyn na mě házela očkem, když zmínila té hnědé bl*tce, že se nemusí tady ničeho bát. Olíznul jsem se, protočil očima a vlastně jí tím dal vědět, že prostě teď nehodlám nic dělat. Ta mi za to nestojí. Každopádně, jakmile jsem promluvil, trochu zmateně mi ta hnědá odpověděla a Evelyn vlastně už nějak řekla prvotní taktiku. s tím jsem souhlasil. Zasadím poslední ránu. ,,Rozprostřete se okolo. Já se tady schovám, respektive zalezu za tamhleten keř. Vy mi jí sem naženete a já jí zasadím smrtelnou ránu. Nesmíte jí dát ale možnost zdrhnout, jasný?" podíval jsem se na všechny a to bylo vše, co jsem chtěl říct. Doufal jsem, že nejsou tak blbý. Sice jsem pochyboval o těch dvou, že vůbec někdy lovili. Vypadali, že se spíše živí ze zajíců. Neměli stavbu těla uzpůsobenou na lov stád. Tohle bude ještě prdel, otočil jsem se a razil si to ke křoví. U Evelyn jsem prostě věděl, že to zvládne. Měl jsem tu čest s ní trávit až moc času. Ulehl jsem za křoviskem a doufal, že se dají rychle do pohybu a začnou něco dělat.

Asi jsem potřeboval nějakou okamžitou distrakci, jinak bych na své myšlenky chcip. Fakt, ubýraly se směry, který jsem ani nevěděl, že mají. Všechno se mi motalo do sebe. Poslední události a informace, kteru mi řekla Styx. Hlavně to vypadalo, že ta blbka ze sebe dělala chudinku, že jsem jí vo*el, přičemž jsem nebyl ani schopen nic udělat a hlavně na mě použila s*ačka magii. Té smečce se te'd budu vyhýbat kolem, když jsem na to tak pomyslel, vlastně jsem nebyl zase tak daleko.
Ignoroval jsem šedého vlka a divně zmalovanou vlčici, jenže koho jsem ignorovat nemohl byla Evelyn. Pozvedl jsem obočí, když se vedle mě objevila a drcla do mě. Jenže jsem byl dost mimo, abych na to kousavě zareagoval. Protočil jsem očima, ale za ní nešel. (//Norox stojí trochu opodál, tak blízko není) V tu chvíli jsem si i více všiml toho vlka a prohlédl si ho. Co jsem tak postřehl, za celou dobu ani nekníkl. Je snad němej nebo co? zastřihl jsem uchem naštvaně. Nevím, moje nálada byla fakt na tenkém ledě. Stačilo by málo a bouchl bych. Nebo třeba ani ne, nějak jsem se nepoznával. Nedokázal jsem sám určit na čem jsem, což mě vlastně vytáčelo.
Ucítil jsem pach srny a zahlédl pohled toho šedého. Na okamžik se zastavil očima na mně. Pozvedl jsem obočí a vyloženě mu tím výrazem říkal "na co čumíš, blbečku". Ale pochopil jsem, co tím myslí. Asi tady bylo více hladových krků a z nějakého důvodu jeho pohled vypadal nadšeně. Podíval jsem se na Evelyn, protože mi bylo jasné, že z téhle podivné partičky vlků bude nejhlasitější a vyzve všechny okolo na společný lov. hele víš co, já už na to se*u fakt. Potřebuji zaměstnat svoje tělo, dát mu nějaký adrenalin, jinak se moje hlava asi zblází. ,,Jo fajn, jdeme," řekl jsem ještě předtím, než cokoli Evelyn mohla kváknout a razil jsem si to k ní. ,,Ale opovažte se používat magie, s*áči. Nebo si chytím vás a dám k večeři," zalesklo se mi v očích a já si olízl horní zuby. Na mém ksichtě nebyl ten typický úšklebek. Můj obličej měl vážnější tón, o to možná horší.

<< Řeka (jih)

Přemítal jsem zpětně i o tom momentu, co jsem s tou šedivkou měl a o kterém jsem do teď nevěděl. Ještě, že chcípla, protože takhle bych se o tom nikdy nedozvěděl a ona by nenápadně stále tahala za nitky, tiše jsem si sám pro sebe zavrčel. Tohle jsem na magiích nesnášel nejvíc. Nejen to, že je to hnusnej jed, co ničí tělo, ale taky, že vlk nemá žádné soukromí a všichni se mu do něho nabourávají. Vlastně nikdo zde žijící není "sám". Život na ně stále dohlíží a ví všechno, co se jim děje, co si myslí, prohodil jsem ocasem.
Do čenichu mě udeřily pachy vlků. Opět jich tu začínalo být jak nas*áno. Nemohou si dát zatraceně pokoj, opět mi z hrdla vyšlo tiché zavrčení. A vlastně...pokud bych chtěl lovit, malá zvěř je k ničemu, ale velká, na to je potřeba více vlků. No, rozhodně jsem za nimi nehodlal chodit a dělat, jakej jsem kamarád, ale zároveň jsem neměl cíl, kamkoli chodit, tak jsem to zaparkoval nedaleko od nich a nechal svojí hlavu si žít vlastním životem.