Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Náhorní plošina

Nechápal jsem, co se to prostě za posledních pár dní stalo. Byl jsem najednou něčeím vypuzen ven, což mě dovedlo do místa, kde byla vlčata a choval jsem se prostě divně. Ten pocit jsem stále cítil v sobě. Tak neznámý a tak hnusný. Jenže to nebylo všechno. Měl jsem okno a naproti mně stála vlčice a vlčata v tahu. Musela to být ona. Doufám, že jsem neřekl nějaké věci, kterých bych litoval. Naštvaně jsem prohodil ocasem a trochu si sám pro sebe zavrčel. Nesnášel jsem přítomnost magie a už vůbec ne tohle. Když už na mě někdy někdo použil magii, vždy to bylo při útoku nebo aby dostali informace. Nikdy to nebylo za dobrých úmyslů.
Střihl jsem ušima. Pofukoval poklidný větřík a bylo celkem teplo. Cítil jsem, že už většina srsti mi uschnula a já byl teď jak po vykoupání. Žádné smítko, ani jsem se necítil špinavě. Noha už mi fungovala poměrně tak, jak měla. Stále jsem se ale na ni nesnažil dávat celou váhu, takže jsem dál kulhal. Snažil jsem se ji šetřit, co to jen šlo. Dostal jsem se k řece, kde už jsem věděl, kam mám jít. Bylo tak osvobozující a uklidňující mít místo, kde složit zadek a prostě si lehnout. Mít svoje místo. Kde se vlastně toulá Styx? Byl bych radši, kdyby byla se mnou. Nechci, aby se toulala někde daleko. Po tom, co vím, že je tady... potřebuji ji mít na dohled. Hlavně minimálně dvě smečky, teď teda asi tři, nás chtějí roztrhat na kusy. Doufám, že je v pořádku. Možná to nebylo navenek nikdy vidět. Popravdě jsem málokdy ukazoval své pravé city. Nedávno jsem Styx brečel, teda jen jedna slza mi ukápla a to bylo asi poprvé, co se mi tohle stalo. Nechal jsem svým sitům průchod, ale nesmím. Musím být ledový a chladný, ale to nejde. Nejde to, když je tady. Nejde to, když mám kolem sourozence. Stane se, že občas nad tím ztratím kontrolu a vybuchnu. Jako tehdy s tou zrzavou čubkou. Viděl jsem, jak na Styx útočí a ve mně vybuchly všechny pocity. Myšlenka toho, že by jí zabila, nechtěl jsem si to připustit.
Povzdechl jsem si, když jsem vstoupil na náš ostrůvek. Zastavil se a jen se díval před sebe. Nesnášel jsem tento svět. Byl tak hnusný, zkažený, ale jediná věc, která tu byla ta nejhezší, byly moji sourozenci. Chtěl bych, abysme tu byli všichni a já byl pak spokojený. Oni mě hnali celý život dopředu. Moc přemýšlím. Zatřepal jsem hlavou. Nesměl jsem se těmahle citama nechat ovládnout. Byli jen pro slabé a pro měkké.
Šel jsem dál až k místu, kde se Styx snažila vyhrabat tu díru pro náš úkryt. Trochu jsem se pousmál. Ale jinak jsem na nic nečekal a dal se sám do práce. Alespoň tak zaměstnám svou mysl. A začal jsem v téhle podivně klidné noci hrabat náš společný úkryt.

Nechápal jsem, co jí je. Pořád se tak podivně smála a měla ze mně prdel. Hlavně mě nejvíc vytáčelo, že jsem měl teď na pár hodin totální okno. Co se tu do háje stalo, že ze mě má takovou prdel? Ale evidentně se nechystala nic říct. Hlavně prostě mě evidentně měla někoho, na kom si naháněla ego. Blbka. ,,Uvidíme, kdo komu nakope prdel," zavrčel jsem. Ne, nedělal jsem velký řeči, protože já věříl, že jejich slabiny najdu. A veřil jsem, že zesilním a budu v boji stokrát lepší, než kdokoli okolo. Mít tak nadvlčí sílu. ne kvůli magii, ale sám se tak vypracovat, to by čuměli. Jenže než jsem stačil cokoli udělat, ta cuchta přede mnou prostě zmizela. Najednou jsem jí ani necítil, neslyšel, byla pryč. Rozlížel jsem se všude okolo, ale nic neviděl. ,,Co to..." nechápal jsem, ale zároveň jsem měl pocit, že jsem tohle už někdy viděl a nebo zažil. Něco se tu fakt muselo stát. Tahle blbka to nepoužila jednou. Netušil jsem, co provedla, ale asi na mě použila nějaké divnosti, že jsem zapomněl, protože rozhodně jsem tohle náhlé zneviditelní viděl už předtím.
Protočil jsem očima. Vlastně bylo lepší, že jsem nemusel bojovat. Ještě jsem nebyl úplně v nejlepší kondici. Když jsem se ohlédl na bok, zjistil jsem, že se mi rána začíná hezky hojit a zmešovat, ale svaly okolo zraněného oka jsem nemohl ovládat a pořád to samo od sebe cukalo. Zvyknu si. Olíznul jsem si čumák a prostě šel zpátky k našemu místu. Štval mě však ještě jeden fakt a to ten, že tu bylo tolik vlčat a ani jedno jsem nestihl ulovit. Každopádně měla Styx pravdu, je jich tu požehnaně. Budeme si ale muset pospíšit, protože nevypadají nejmenší. Ještě tak rok a vyrostou všechny. Prohodil jsem ocasem. Všiml jsem si, že se setmělo. A další den v prdeli.

>> Bobří ostrov přes řeku

Vyloženě si ze mě dělala prdel a to mě sralo nejvíc. Uvolnil jsem se, ale hned na to zpevnil tělo, jelikož jsem se postavil do bojové pozice. Jenže ona zvesela mrskala ocasem, pochechtávala se. A další magič si honí ego tím, že je "silnější" a lepší. Blbka. Uvidíme, kdo se bude smát naposled. Ušklíbnul jsem se. Sice jsem byl dost nasraný a vytočený, ale můj úšklebek prostě nemizel. Bylo mi jedno, jak moc je tahle ta blbka silná. Je alfou, sestře natrhla ucho a předtím zmizela, prošel jsem v hlavě všechny informace, co jsem o ní věděl. Ale já na to kašlal. Potřeboval jsem ten její pšoklebet z její tváře vymazat. Rozhodl jsem se udělat pár krkoků vpřed, jenže v tom jsem se zastavil a na okamžik měl v hlavě prázdno. Díval jsem se svým zdravým okem před sebe a pár krát zamrkal. Co se to děje? Kde jsem? Můj postoj jsem uvolnil. Podíval jsem se kolem sebe, na sebe a snašel se v hlavě vzpomenout, jak jsem se sem vůbec dostal. Jo, já jsem tu našel vlčata, ale ty tu nejsou a teď je tu nějaká šedá trubka. Zvedl jsem hlavu a podíval se na ní. Měl jsem ale pocit, že jsem tuhle trubku už někdy viděl. Takový ten pocit, že to znáte, ale za boha si nemůžete vzpomenout, kde jste to viděli a tak. Mračil jsem se na ni. Na její otázku jsem nehodlal reagovat. Jenže pak jsem si všimnul jejích červených očí. Chlupy na hřbetě mi vstaly, takže jsem se naježil a vycenil tesáky. Na jejím ksichtě jí pohrával úsměv. Jestli to bude zase další ukecaný magič, tak už na nic nečekám a vyrvu ji hlasovky z těla.

//jen prosba, mohla bys v dalším postu nějak použít neviditelnost? moc by se mi to k něčemu hodilo

Díval jsem se na ni a čekal, co bude následovat dál. Zda to budou otázky, nebo jen další klamné vábení. Jenže nic se nedělo, jen její pronikavý smích se začal rozléhat celou loukou, či kde jsme vůbec byli. A jako kdyby její smích měl neuvěřitlně silné účinky. Zavřel jsem oko a na okamžik sklopil uši. Vnitřně se mi třáslo tělo, ale na venek nic vidět nemohla. A v tom jsem procitl. Prudce jsem otevřel to jedno a čuměl na tu šedou před sebou. V hlavě se mi začalo odehrávat všechno, co se dělo a já začal mít pocit na zvracení. Tak neuvěřitelně jsem se sám sebe zhnusil. Byl jsem vyvrhelem veškerého světa. Tak jsem se cítil. Ty vole, já jsem té čůže chtěl dělat co? Do prdele zasraná magie! Zamračil jsem se, nakrčil nos a vycenil tesáky. A na to hluboce zavrčel. ,,Cos to do háje na mě použila?" vrčel jsem na ni a díval jsem se jí přímo do očí. Nikdy jsem nebyl nervózní, i když se mohlo jednat o sebe více silné magiče. Nikdy jsem neuhnul pohledem. Nikdy a nehodlal jsem uhnout ani teď. Zasraná magička. Hodila na mě nějakou debilinu, abych jí všechno o nás řekl. Ještě, že jsem nezacházel do větších detailů, ale už tak jsem kurva řekl hodně. Prohodil jsem ocasem. Její kecy na mě už neměly žádný účinek. Stejně mi je říkala s tím, aby ve mně ještě více ukotvila ten nadržený pocit. Vnitřně jsem se zase ošil. Fuj, hnus. Bude se mi blejt. A pokud to je fakt ta sračka, co ublížila Styx, o to ještě horší to všechno je. Ocitnul jsem se v totálně debilní situaci a pozici. Stál jsem tam s nakrčeným nosem a vyceněnými tesáky. Sice jsem nevrčel, ale byl jsem pořádně vyvedený z míry.

Omámen jsem jí jen příkývnul. Tušil jsem, že bude moje drahá nadšená z toho, že hodlám pro ní udělat všecičko na světě. Avšak neočekával jsem, že její první věta opět bude obsahovat něco s mojí sestrou. Připadá mi, že jí až moc posedlá. Nenatrhla jí už jednou zadek? Mrsknul jsem ocasem. Pravděpodobně tohle bude na dlouhou dobu. ,,Začínám si myslet, že reálně máš jen zájem o mou sestru," pronesl jsem, dívajíc se přímo na ni. Nehodlal jsem jí vyslepičit o sobě hned všechno. Na důvěru musíme postupně. Ale udělat parchanty můžeme hned, s tím nemám problém. Vlastně o ní vím, že je alfa a má děti. To taky není moc informací, ale asi by mi to mělo stačit, pokud se mnou hodlá jen zašpásovat a pak odejít. Já se jí ale nehodlám pustit. Takovou vlčici snad nikdy už nepotkám.
Pak se ptala na vlčata. ,,Zlato, naše vlčata bych nesežral. Ale tebe bych si rád dal jako zákusek, protože jsi k nakousnutí," olíznul jsem si horní špičáky. Já nehodlal skrývat fakt, že mě tahle šťabajzna rajcuje. Však ona to věděla moc dobře. A jen myšlenka na to, jak by si to se mnou rozdala byla úplně... okouzlující. Jenže ona měla další otázky a já se fakt už musel zhluboka nadejchnout, protože mi začala docházet trpělivost. Já už chtěl šoustat. ,,Žili jsme ve smečce, na kterou útočili magiči. Svině zasraní, co se nad nás celá desetiletí povyšovali. Zabíjeli nás, mučili nás, vylovila veškerou zvěř. Hladověli jsme a občas prostě, když jeden z nás umřel, bylo to jediné maso, co jsme měli," hlavou jsem i trochu hodil na svůj vzhled. Na něm se to celé podepsalo. Byl jsem vyhublý, ale atletický. To kvůli neustálému běhání. Olíznul jsem si čumák a doufal, že tohle moji drahou uspokojí. Tak, a teď alespoň ví něco, tak by mohla už svolit, ne?

3.5.2020 - májový spešl

Bylo to už nějakou chvíli, co jsem mohl cítit ten hřejivý pocit, který spaloval všechny buňky v mém těle. Blaženě jsem se usmíval, když jsem ležel vedle své sestry. Bloudil jsem očima po jejím těle, sledoval tak každý její záhyb, její jizvy. Budoucí družka, pomyslel jsem si. Bláznivá to představa, že bych s ní mohl mít děti, ale ne pro mě. Bývaly doby, kdy se každý množil se svým sourozencem, tudíž to bylo něco naprosto běžného. Byl jsem ale hlupák, že jsem tomu nedával váhu. Bláhově jsem se honil za snem vraždění svých nepřátel, když jsem přeci mohl plodit a množit se se svými sestrami. Byl bych radši, kdyby to byla jen Styx, ale ani Tasa a Apaté nejsou k zahození, jenže to by Apaté nemohla mít jen oči pro Khar'jiho a Tasa tak stranou ode všech. Budil jsem se vždy sám a varážel vstříc novému dnu, kdy bych konečně mohl někoho zabít, ale přitom nedaleko ode mě vždy ležela ona. Býval bych si lehl k ní a mazlil se, ale zaslepen mým cílem jsem tohle všechno ignoroval. Budovat smečku, rodinu a děti? Blázen bych byl, abych na něco takového vůbec měl. bojovat, rvát se a trhat své nepřátele - to bylo mým posláním a toho jsem se držel. Byla jsi ale stále u mně. Blbeček jsem ten největší, že jsem ignoroval tu možnost, která se mi celé roky nabízela. Blouzním však, když teď leží vedle mně? Bál jsem se, že to je pravda. ,,Budeš moci být někdy má?" vyslovil jsem tu prosbu nahlas, ale žádnou odpovď nedostal. Budoucí družka totiž spala a já jí budit nehodlal.

Čekal jsem, co udělá dalšího. Doufal jsem, že zase po mně skočí a slastně mi zašeptá, abych sí jí vzal tak dravě, jako trhám svou kořist. Měl jsem šílený chutě a ty mnou zametávaly neuvěřitelně. Když se však an mě otočila s tím, že ráda krvavé hry a vycenila tesáky, já na to zareagoval nakrčeným nosem a svými tesáky. ,,Ach, a tys myslela něco jiného, drahá?" odpověděl jsem hned. Krvavá soulož? Ano, prosím. Olíznul jsem si své tesáky stejně, jako ona. Začínalo se mi to zamlouvat čím dál tim více, ale taky mi to pomalu připadalo, že se vlčanda nehodlá podvolit svému nápadu, se kterým nejdřív přišla. Budu jí muset nějakým způsobem navnadit, aby ty vlčata zase začala chtít. Když se ale na mě obořila s otázkou, rozhodl jsem se tedy se vším souhlasit. A to z důvodu, že jsem tuhle vlčici chtěl vlastnit. ,,Všechny nezamítám, přeci. Ale pokud je to tvé přání, splním ti vše," oznámil jsem a svým okem jsem se na ní významně podíval. Zvedl jsem hlavu o něco výš, čímž jsem se docela vytáhnul. Už i tak jsem byl vysoký.
Pak ke mně přišla a já se už nemohl dočkat. Otřela se o mně a já se jen ušklíbnul. Ještě chvilku a už to fakt nevydržím. Přišlo mi, že se asi udělám teď hned. Ta vlčice byla prostě neuvěřitelně rajcovní. Ale v tom to přišlo. Rána pod pás. Zavrčela, uskočila a hnusně se na mě podívala, jako bych udělal neuvěřitelně odpornou věc. Ptala se na Styx. ,,Tak je to moje sestra, ale nemusíš se bát. Patřím jen tobě," řekl jsem a pozvedl obočí. Proč by mi v tom jako měla sestra nějak bránit? Ano, sice jsme oba žraly vlčata a asi by mě tahle usmažila, kdybych jen na ty její předešlé potomky sáhnul, ale tak udělal bych kvůli ní vyjímku. A ano, Styx se vlastně nedávno porvala asi se dvěmi alfami, kdy jedna jí ukousla ucho. Počkat. Má milá je alfa, má děti a je rázná, miluje krev. Ach, musela to být ona, kdo jí ukousl ucho. Ani se nedivím. Taky bych si ho enchal od téhle vlčandy ukousnout. Jak rajcovní. Prohodil jsem ocasem, když jsme tak oba stáli. ,,Přeci nám moje sestra nebude bránit v budování společné budoucnosti," prohodil jsem a doufal jsem, že jí tím nějak přesvědčím. Přišlo mi, že to je ten hlavní problém, aby se to mezi námi někam posunulo.

Jak sluníčko dál pařilo, já jsem cítil, že konečně nějak osychám. Jako dva dny intenzivního pršení, kdy jsem byl konstantně pod deštěm si vybraly svou daň a já prostě byl totálně promočený. Dávám tomu celý den, než pořádně oschnu. Ale to nebyla momentálně věc, co by mě nějak více trápila. Moje šťabajzna si velice ráda hrála a já jsem se tomu poddával. Nehodlala mi říct své jméno, vlastně chtěla, abych ho uhádl s tím, že po mně skočila a já ji viděl až při tom skoku. Flákl jsem s sebou na zem. Byla to docela rána a já jsem se trochu rozkašlal, protože přeci jen jsem byl vyhublý, takže moje kosti prostě zařinčely všude. Já nikdy neoplíval pořádně svalovou hmotou, i když mé tělo bylo atletické a dělané spíše pro dlouhé běhy. Jo, běhání mě baví. Mrsknul jsem ocasem a díval jsem se na tu svojí nádheru. ,,Hádat mi nikdy nešlo. Jmen je strašně spousta. Nikdy bych se netrefil," řekl jsem spíše jen tak do větru, než že bych jí nějak tím odpovídal, ale byla to prostě pravda. Fakt blbost hádat něčí jméno. Můžeš se jmenovat klidně hovno a nikdy to neuhádnu. Olíznul jsem si čumák. ,,Hry? Oh, ty já taky rád," řekl jsem s úšklebkem. Já miloval ty hry, kde se pralo do krve a pokud i ona ráda hry, bylo jasný, že jsme si sobě předurčeni. Pokud jsou její hry mě strhávat na zem, nechám si to líbit. Slezla ze mně a já měl možnost se postavit. Oklepal jsem se, přičemž pár kapet zasáhl i tuhle vlčandu. Pronesla něco o navštívení jejího lesa. Pozvedl jsem obočí, jako kdyby byla ona ten šílený maniak. ,,Jo, a aby mě tvůj starej zabil? Díky, nechci," oznámil jsem jí prostě. Sice bych s touhle šťabajznou šel kamkoli, ale bylo mi jasný, že její les je momentálně pro mě jako minové pole. Všichni by mě nesnášeli a do minuty bych byl mrtvý. Ženský z toho vždy vyváznou v pohodě. Vsadil bych se, že ten její starej by se spíš omlouval jí, vzhledem k tomu, jakou je ona vlčicí. Zastřihl jsem ušima. Fakt se mi moc líbila a vyloženě jsem celým srdcem děkoval komukoli, kdo mi tuhle š'tabajznu dal do cesty. ,,Už se nemohu dočkat, až ti udělám vlčata."

Tak se tu hlásím i za Noroxe. Jako, já jsem úplně nadšená z toho, jak jsem to s ním všechno zvládla, ale on mě bude nesnášet, že bude mít magii se všemi hvězdičkami omlouvám se ti Noroxi. myslím to s tebou dobře
Ale tak, on si snad třeba zvykne... Budu doufat.

A k bodování. Mám tedy 40 bodů a to rozděluji:
3 b. = 105 mušlí
32 b. = 240 květin
5 b. = 40 drahokamů

A jako magii mu dávám Neviditelnost

A ještě jednou moc děkuji

Převedeno ✔

Jen jsem tam tak postával a vyloženě čekal, co se bude dít. Přeci jsem svou rozkošnou oběť, tedy vlčandu, nechtěl nějak víc urazit. Sice celoudobu vypadala nespokojeně, ale to jsem ani tolik neřešil. Líbilo se mi, že za mnou přišla ona a já tedy nemusel zbytečně tahat svoje končetiny křížem krážem. Sice to asi nebyla kdovíjaká láska, ale já byl nadšený. Nebyl jsem sám, což teda jako, pokud bych měl brát v potaz Styx, tak jsem taky předtím sám nebyl. A možná by bylo lepší oplodnit ji, ale tahle vlčice v sobě má vyloženě oheň. No, a prostě je to jiný, když jsem neustále se sourozenci, že? Za druhé prostě s ní fakt nebude nuda. Takové laškování, já rád.
Najednou mi začala připadat pobaveně a uvolněně. Řekla, že jsem zábavný. Konečně nějaký kompliment, díky, ale nahlas jsem to říkat nehodlál. Jen jsem pozvedl obočí nad zdravým okem a sledoval každičký její pohyb tělem. Jako kdyby ladně tančila. Jenže, v tom zmizela. Zaraženě jsem zamrkal a rozhlédl se. Třeba jen rychle prostě poskočila na stranu, na kterou nevidím, ale opravdu byla pryč. Počkat, takže tahle mrška nemá jen jednu magii, ale dvě? Wooow, tohle bude pěkný oříšek, vrrrr. Pousmál jsem se a čekal, co provede. Zafoukala mi na ucho na jedné straně a hned v tom promluvila na druhé straně. Ušklíbl jsem se. ,,Norox, má drahá," řekl jsem a otočil jsem se tak, kam jsem si myslel, že si stoupla. ,,A ty?" optal jsem se zdvořile. Přeci jen by bylo fajn, s jakou šťabajznou budu mít děti, ne? Hlavně to její vrnění mě docela dost navnadilo a rozpumpovalo krev všude. Jsem připraven, jenže v tom mně kousla do kožichu, ale takovým dráždivým způsobem. Ou jé bajby, ona ví jak na mně. Připadalo mi to úžasné a příjemné. Chtěl jsem ještě. ,,Ráda předehry?"

//jojo, ale asi jen tak vlk rychle ne uschne z minuty na minutu, alespoň ne Norox který byl stále venku

Kopla mě do ksichtu. Kvůli tomu jsem zkousl zuby, takže to trochu zabolelo, ale upřímně jsem se musel začít smát. Podíval jsem se na tu vlčandu s výrazem, zda tohle jako myslí vážně a trochu si zahýbal spodní čelistí. ,,Hele, já nevím, kdo si to tu sem za mnou nakráčel, začal po mně vyžadovat děti a ještě mě začal urážet. Jak ty na mě, tak já na tebe, ale vše prominuto a odpuštěno, takže pokud ta vlčata tak šíleně potřebuješ, tak se tolik nevrť," prohodil jsem k ní, ale ta ženská neměla dost. Ač jsem byl spalován tou nesmírnou touhou jí hned ošukat, protože přeci to bylo to, co jsem nejvíc chtěl, když po někom vlk touží, ale byla až moc ukecaná. Ten, kdo by tu potřeboval zavřít hubu, jsi ty. Ale to bych pak neslyšel slova o tom, jak jsem boží a skvělý. Pozvednul jsem obočí a nechal jí napučenou žvanit dál. Jako, rozhodně jsem už hodlal držet hubu o tom, jak je stará, ale pokud se rozhodla vlčanda žvanit dál o mých nedostatcích, nehodlal jsem i přes to všechno rozpálení kydat na hlavu. ,,Jojo, však pár minut bude stačit. Nechci tě rozervat vejpůl," popošel jsem opět k ní blíž. Bylo mi jasný, že tahle vlčanda s takovým temperamentem bude dál kecat o mém výkonu o mém vzhledu ještě nějakou chvíli. Byl jsem tedy připraven na to, že bude kritizovat i to, že "nic necítí". Evidentně si neuvěřitelně hoví v ponižování druhých, ale víte co? Kašlu na to. Chce děti? Já je chci taky. Nejradši bych byl, kdybych mohl s touhle vlčandou trávit pak další roky, protože s ní bude vždy zábava. takové milostné krvavé hrátky by se mi líbily. Ale vsadil bych se, že bude proti, když má smečku a tam je její starej + další její děti. Asi by nebyli nadšení, že si tam dovede milence, co jí opíchal na louce. ,,Tak jdeme na to?" řekl jsem a olíznul jsem si čumák. Trochu jsem se přitom oklepal. Přeci jen jsme oba byli zmoklý jak slepice. Jestli bude mít ještě nějaké další kecy nezaručuji, že se udřím na úzdě.

Dětičky bohužel ze mě nebyli nadšené. Začali na mě vrčet, ježit se a klepat se samou hrůzou. To vypadám opravdu tak hrůzostrašně? Ale já se přeci snažím. Jedno z vlčat si stěžovalo, že nevypadám jako oni. ,,Ale to vůbec nevadí, to můžeme hned zajistit," vycenil jsem tesáky v úšklebku a olíznul si čumák. Blbe, blbe! Své děti nemůžeš žrát a trhat na kusy. Ty je musíš milovat, ale jak to jinak projevím? V tom vyskočio jedno vlče, které začalo pokřakovat, že jsem nebezpečný. No já se jen usmál z té radosti, že mě poznává. ,,Ano, ano. Jsem to já, ale neboj. Teď tě nechci sežrat, nebo zabít. Možná bych tě láskou sežral, ale ne doopravdy. Chápeš, mám vás všechny moc rád, jako pravý táta," mrskl jsem pyšeně ocasem a v hlavě se mi začal rodit plán o tom, jak je vycvičím a poštvu proti magičům. Budou se učit prát, budou se učit lovit a plavat. Se mnou by se toho naučili tolik víc! Já jsem prostě nejlepší! Jenže jsem si neuvědomil, že všechna vlčata postupně utíkala pryč.
Polil mě smutek. Sedl jsem si na zadek. Zem byla stále mokrá, ale alespoň už nepršelo. Koukal jsem se na té malé kuličky, jak ode mě utíkají. Do toho mě divně pošimralo na bříšku. Asi by to nefungovalo. Mít jen tak nějaké vlče, které je někoho jiného. Nejsou to moje geny, moje krev. Stejně bych ty smrady pak musel zabít, jelikož by určitě byly k ničemu. Potřebuji mít svá vlastní vlčata. Svoji armádu vlčat, mojí krev. Ale potřebuji nějakou vlčici, jenže která bude chtít jednookou obludu. Pocit samoty naplňoval celé moje já. Uvědomění, že jsem vlastně nikdy neměl vztah, ani se svou sestoru nebo jednou z nich, byl ubíjející. Vlastně jsem nechápal, jak to vůbec chodí, ale potřeboval jsem někoho. Nějakou silnou vlčici, se kterou se mi bude dobře žit a budeme mít krvelačné malé zrůdičky.
A jako na zavolanou právě jedna přiběhla. Postavil jsem se na nohy a mé nadšení nemohl skrývat. Ocas mi vrtěl, hubu jsem měl v úšklebku. Vlčice se s ničím nezdržovala a hned valila na mě všechny informace. ,,Bratra nemám, nikde v okolí, ale budu ti muset stačit já," olíznul jsem si čumák mezitím, co jsem si jí prohlížel a kroužil kolem ní. Nevypadala nějak extra staře. Nějaká šedinka se objevila, ale měla díky té vodě hezky lesklou srst a ty červené oči. Takhle červené jsem ještě nikdy neviděl. Já nechci magický děti, ale oheň by mi nevadil. Zastavil jsem se, když mi řekla její požadavek. Přikývl jsem na vše, co řekla. ,,Tvůj starej asi nebude nadšenej, že má za družku děvku, ale co já s tím. Rád posloužím," mrskl jsem ocasem. Byla ostrá a to se mi moc líbilo. Ta se s ničím nesere, to je správný! Pomyslel jsem si, když pořád mlela. Jojo, jen si mel. Udělám ti krásný děti, olíznul jsem si čumák. Měla nějaké narážky na můj vzhled a na penis. Já byl se svým vzhledem spokojený. Alespoň bylo vidět, že nejsem bačkora a jdu do rvaček a't to stojí, co to stojí. Hlavně mám nějakou minulost za sebou a tu jsem si hodlal nosit i na povrchu. ,,To nebude třeba. Tvou díru najdu v pohodě. Jen doufám, že po těch letech nezakrněla. Přeci jen to už musela být doba, cos jí naposledy použila. Snad něco vydržíš," mrkl jsem na ni lišácky. Nehodlal jsem se držet zpátky. Pokud se mnou chce mít děti, tak je bude mít, ale vychovávat si je budu já.
Přiblížil jsem se k ní, když v tom vykouzlila ohnivou kouli. Ve mně se vnitřně něco hnulo, ale já pokračoval dál a nedával jsem tomu žádnou váhu a ani možnost. Myšlenky, které se netýkaly téhle vlčandy šly stranou. ,,To je jen na tobě. Udělej si pohodlí, jaký chceš," přešel jsem k ní, abych byl u níblíž. Pohlédl jsem jí do očí a neviděl jsem žádné zaváhání a ani pochyby v to, co ona chtěla. Dal jsem hlavu na stranu a přešel do zadu k jejímu zadku. ,,Pff, věřejnost mi nevadí," řekl jsem a hodlal jsem se odrazit předníma nohama, abych se jí pak zachytil tlapama okolo boku.

//Norox se dostal dozadu, ale ještě na Elisu neskočil - dávám prostor k čemukoli, co by Elisa potřebovala

<< Bobří ostrov (přes pláž)

Pomalu jsem si to brodil přes řeku a přes kamenitou pláž. Mé srdce bylo lákáno tou vábivou myšlenkou, že na mě někde čekají vlčátka, která potřebují otce jako jsem já. Sice jsem asi vzhledově nemohl připomínat nejvíc sexy tátu pod sluncem, ale rozhodně mám mnohem více zkušeností, než kde jaký idiotský magič. Jak bych se měl vlastně těm nádherným vlčátkům představit? Co bych jim měl říct? Ani jsem netušil, kam mě mé nohu nesou a zda na nějaké vlče dřív nebo později narazím, ale ta síla t otsovské lásky vzrůstala každou chviličkou. Jako kdybych vlastně věděl, kam jdu a co mě čeká.
Bohužel mé zranění na noze nebylo kompletně zahojené, takže to chození bolelo. Hlavně jsem kulhal, takže jsem ani nemohl samou radostí se rozeběhnout. Vůbec to nešlo, ale já jsem měl trpělivost. Sice jsem netušil, kde se to ve mně vzalo, ale nehodlal jsem nad tím jakkoli uvažovat. Budu otcem, já se stanu otcem a budu mít vlčátka. A budu nejlepší tatínek. Žádný déšť, žádný vitr mě nemohl zastavit. A když jsem pokračoval dál, svým jedním okem jsem v dáli zahlédl siluety. Mé srdce zaplesalo. Moje děti!
Přidal jsem do kroku, na tváři mi hrál podivný úsměv, kdy mi vyčnívaly zuby tak, že to spíše vypadalo, že je jdu sežrat, ale nešel jsem. Fakt ne. Pro jednou. Měl jsem chuť je zahltit svou otcovskou láskou. A nebylo jen jendo. Bylo jich tu hned pět. No já jsem ale božský tatínek hned pěti malý vlčátek. Něco tady dělali, nějak si hráli, ale byly tu úúúúplně samy. Čekaly tozhodně na mě, až k nim přiběhnu a ujmu se jich a dám jim svou veškerou lásku. ,,Nazdar prcci. Jsem váš táta," řekl jsem rozradostněně, když jsem k nim přišel a prohlédl si každého z nich. U jednoho jsem se zastavil. Někoho mi připomínal. Možná jsem své dítě už někdy potkal?

//se vám sem trochu vetřu v rámci osudu

Nehodlal jsem však začít remcat o všem možným, protože jsem chápal, že sestra z toho taky není nadšená. Takže jsem si sednul na prdel a zadní nohu zkusil nějak natáhnout. Na okamžik to pomohlo, ale to škubání prostě nechtělo přestat. Měl jsem nutkání si tu nohu odhryznout a žít jen se třema, ale věděl jsem, že je to jen chvilková záležitost, že rána mi nezasáhla nic důležitého, jen je kurevsky velká a pálila dlouhou dobu. Teď jen prostě mám křeč a budu to muset vydržet.
Sestra mezitím dumala nad tím, že možná tohle nebyl úplně nejlepší nápad. Já jsem neměl vůbec šajna, co by měl být dobrý nebo špatný nápad. ,,Hele, musíme zkusit co se dá. Ty zmije musí mít kurva nějakou slabinu přece, ne?" řekl jsem jí, když jsem se na ní tím zdravým okem podíval. Naklonila se ke mně a očichala. Pravděpodobně chtěla nasát pach toho parchanta, co mi zdrhnul. Mezitím, co byla ke mně, jsem jí mírně čumákem zajel do srsti na krku a polechtal ji. Pach toho jejího parchanta mi neunikl. Počkat, to už jsem někde cítil. Ale nemohl jsem si prosě za boha vzpomenout kde.
Odtáhla se ode mě a prostě dál tiše přemýšlela. Občas něco prohodila. Já na nějaký myšlenky neměl náladu. Ne na myšlenky takového rázu. Prostě pokud se mělo něco vymyslet, musela na to přijít ona. Jenže v tom vstala a pronesla větu, která mě zasáhla přímo do srdce. Ona má pravdu. Mít vlastní vlčata. To je to, co potřebujeme. Chci mít vlčata, potřebuji najít vlče, jakékoli vlče. Všechna vlčata jsou přeci moje. Mé srdce se rozbušilo, křeč jako kdyby rázem zmizela a já byl ovládán nějakou prapodivnou silou. Celé mé tělo toužilo mít nějaké vlastní vlče a být otcem. Tím nejlepším otcem, které si vlče nedokázalo představit. Počkejte vy zasraní magiči. Vlčátka budou milovat mě. A s úsměvem na tváři jsem se vydal opačným směrem, než šla Styx, která se rozhodla svá vlčátka vytvořit.

>> Náhorní plošina (přes pláž)