Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Plánovala jsem být více aktivní, avšak to nevyšlo (Korea holt bere veškerý můj čas :D - což dokáže i fakt, že jsem poslala později svoje posty)

Počet bodů: 4
Směna: 4 body za 30 oblázků

Děkuji za skvělou akci. Vy dva to fakt umíte úplně skvěle. Vždy se těším na cokoli, co vy dva stvoříte

//úkol neplatí, protože jsem si blbě přečetla zadání

Tlusťoch se otočil zády ke mně, takže vedle mě jsem měl jeho tlustý zadek. Udělal dobře, protože jsem neměl bohužel oči za sebou, abych věděl, co ti šaklé dělají tam. Soustředil jsem se na ty tři, kteří byli okolo mně. Tlusťoch na nic nečekal a vyrazil. Zavrčel jsem. Šakalové díky pohybu Tlusťocha znejistili a vyrazili. Využil jsem toho okamžiku znejšitění a vyrazil naproti nim. Vyskočil jsem a zadníma nohama se odrazil od jednoho šakala, kterého jsem tak silou připlácl k zemi. Druhý byl za ním a vyskočil mi do cesty. Tlapou jsem ho škrábl do boku a zuby mu zaryl do jeho krku. Dopadl jsem na všechny čtyři a prohodil hlavou, čímž jsem ho odhodil stranou. Třetí čekal na svou možnost, kterou využil, když jsem odhodil tělo toho druhého. Zakousl se mi do krku, ale jeho stisk nebyl tak silný, přesto se mi zaryl do masa. Pěkně to štípalo. Snažil jsem se ho setřást. V tom ten první, kterého jsem silou položil na zem, se mi zakousl do zadní nohy. To jsem se nasral. Využil jsem svou sílu a rychlost a prudce se otočil. Ten vlk, co se mi zakousl do zadní nohy se držel, kdež to ten, co byl zakousnutý na krku se pustil. Zakousl jsem se ho do předního stehna a tím mu podkopl nohy. Spadnul, ale jeho stehno jsem držel. Svou zadní částí těla jsem silně třásl, abych toho blba setřásl. ,,Zkurvys*ni," zavrčel jsem, když jsem pustil toho vepředu. Tlapou jsem se mu opřel o ksicht, jenže to jsem neměl dělat. Ten ze zadu se pustil a silou se o mě opřel a jak jsem dělal krok, přepadl jsem přes toho blba vepředu a hlavou narazil do rozbahněné trávy. Než se však šakalové nějak vzpamatovali, aby zaútočili, stačil jsem se zvednout. Cítil jsem na svém obličeji velkou a silnou vrstvu bahna. Pěkně jsem se nas*al. Pomalu jsem se otočil, tesáky měl vyceněné, v oku vražedné záblesky. Jak jsem se otočil, šakalové vypadali vyděšeně. Pravděpodobně za to mohl výjev, čímž jsem si docela pomohl. Moje vrčení se prohloubilo. ,,Pojďte na mě, vy s*ačky," řekl jsem a vyrazil proti nim. Jeden šakal už od začátku nějak nedával najevo snahu se zvednout. Musel jsem ho silně zakousnout. Každopádně jsem tu měl tedy tyhle dva. Jednomu jsem podkopl nohy a druhého jsem silně narazil do boku, takže zaklopýtl a též spadl. Došel jsem k tomu, co už od začátku ležel. Pomalu, jako smrt jsem se blížil. Když mě zahlédl, vylekaně vykulil svoje oči a zakňučel. Věděl, že se blíží jeho konec. Tlapou jsem mu zarazil víc do trávy, naklonil jsem se nad ním a zaryl se mu do krku a silně trhnul. Tolik krve začalo téct. Přímo vytryskla, takže mé tělo zepředu bylo pocákané ještě krví. Otočil jsem se na ty dvě padavky. Moje bahnitá maska, moje krvavá hruď a momentální vražda jejich asi kamaráda způsobila to, že se jako pos*aní stáhli, zakňučeli a zmizeli. Ušklíbl jsem se. Tohle bylo skvělé vítězství. Otočil jsem se zpátky na toho mrtvého šakala, jehož svaly s sebou ještě naposledy škubaly. Tohle bude skvělá kůže pro Styx. Rozhodl jsem se z něho udělat rozhožku. Okem jsem se však koukl po tom Tlusťochovi. Vypadl, že taky už končí. No, pomoci jsem mu fakt nehodlal. Lehnul jsem si ke své oběti a opatrně ho nakousával. Tak, abych ho mohl svléknout z kůže. Rozpáral jsem mu břicho. Snáz se to dělalo, když své oběti vlk vyndá orgány. Takže jsem se dal do práce.

Nastal jeseň, farby na listoch sa menili presne do takých barev, ktoré su vidieť na jeseň. Lenže ja to nemohol oceniť. Nemohol som oceniť to, ako sa príroda mení, pretože v mojom živote boli iné veci, ktoré boli dôležitejšie. Ako zabíjačku našich nepriateľov. Napriek tomu sa našel deň, kedy som si mohol lahnuť a odpočívať. Našiel som si nejaké miesto pod stromom a zaspal. Keď som sa však zobudil, na mojom tele bolo nělik listov napadaných. Striasol som ich zo seba a rozhodol sa vydať preč, lenže v tom ku mne prišla babizna.
"Vieš, prečo su tie listy tak farebné?" spýtala sa ma, keď sa ku mne velmi pomali přibližovala. "Nie, neviem a je mi to silne u zadnice," precedil som cez zuby a rozhodol sa vydať preč. "Sadneš si a vypočuješ si moje rozprávanie," povedala s drzým tónom. Bohužial aj cez to, ako som jej pohrdal som nemohol len tak odísť. Vačšinou tie jej príbehy dávali zmysel. Kecnul som si na zadok a odvrátil pohlad.
"Poviem ti príbeh, ktorý sa stal za čias, keď som ešte bola mladá a kedy naše svorky boli spojené v jednu. Asi si spomínaš na príbehy o tom, ako sa provadieli rituály s tým, že nás normálné vlky chceli priviesť k mágii, že? Existoval ešte jeden špeciálný rituál, ktorý sa konal na jeseň,"spustila a ja už otočil hlavu jej smerom, aby som ju počuval. Bol som zvedavý, čo z nej vypadne. "Údajne, keď sa zmení farba listov, strom vypušťa dušu. Preto sa listy postupne mení, až zhnednú a spadnú. V tej chvíli ten strom umrie, ale jar mu dá opat silu, aby povstal z mrtvých. Magiči nám nakukali, že ak normálny rituál nevyjde, mal by vyjist tento. Nazýval sa "halloweenský rituál". Vlk bol postavený medzi dve kopky horiacich farbených listov a vietviček. Sedel so zavretými očami a snažil sa dýchať ten dym, ktorý ho postupne obklopil. Ten dym bol dušou toho stromu, z ktorého vzali listy a bolo doležité, aby to boli listy jedného stromu. Akonáhle sa to zmiešalo, delia sa strašné veci. "
"Aké?" skočil som ju rychlo do reči. Jej pohlaď pritvrdil s tým, že toto robiť nemám.
"Ak sa listy stromov zmiešali, vlk dostal krče a z huby mu začala vytekať divná biela vec. Ako keby dostal vzteklinu. Celé telo sa triaslo, jeho oči sa stočili dozadu a na mieste ležal mrtvy. Bola som u toho. Stačí len jeden blbý list z iného stromu a ten strom si tvoju dušu vezme. Bola to hnusná podívaná. Na toho vlka sa nedalo kouknuť, pretože hoci bol mŕtvy, jeho telo zvracalo. Zvrátil všetky svoja vnutornosti. Strom totiž potreboval nielen jeho dušu, ale jeho schránku taky, avšak prázdnu. Aby vlk dosiahol pokoja, musel byť pochovaný pri tom stromu, ktorého dušu si chcel povodne ten vlk vziať."
"Aneb len dalšia možnost, ako nás zabiť a pritom mať vymytý mozgy. Skvelý," prevrátil som očami. Magičia to jednoducho vedeli. Presvedčiť nás, aby sme verili tým ich kecov. Kadopádně som musel sám uznať, že toto bol fakt hnusný rituál.

Díval jsem se na něho, jak jde nahoru a v hlvaě přemítal o všem, co se zatím událo. Spíše, o čem mi vlastně řekl. Fajn, takže odsud není. Jeho vlastní matka ho skopla do vody a nějak se dostal sem, přemýšlel jsem zprvu o téhle části. Zajímalo mě, co se stalo té matce a proč se ho rozhodla shodit do vody. Mohla ho nechat umrznout v té zimě, aby zažil pomalou a bolestivou smrt. Hlavně s velkým štěstím, bychom ho potkali my a sežrali. No a pokud by to štěstí neměl, šakalové, kteří jsou zde okolo, by si ho rozcupovali mezi sebou. Ušklíbl jsem se. Stejně by mě zajímalo, proč to ta jeho matka udělala. Ne, že bych ho litoval, řekl jsem si a olíznul jsem si horní část zubů. Dál jsem se už myšlenkami o něm nezabýval. Zarážel mě sice fakt, jak moc silnou nechuť ke své momentální smečce má. A to se jenom zmínil o tom, že mu nakopali prdel. Znělo to spíš, že sám je dostatečně slabý na to, aby se jim ubránil, takže se na ně nasral. Hodlal jsem o něm vědět víc, když už chce tak moc být na mé straně, i přes to, že nesnáší magii dostatečně. To bude.
Vyčkal jsem na jeho zavytí. Na to, že ještě nedosáhl plné dospělosti, vyl docela dobře. Ne nijak úctyhodně. Ale nebylo to špatné. Nevydržel ani tak dlouho. Na obličeji se mi objevil úšklebek, když skočil dolů. ,,Máš se ještě co učit," dodal jsem k němu. Všimnul jsem si, že okolo se to začíná hemžit pachy šakali. Pozvedl jsem obočí nad okem, které bylo zdravé. Byla noc a moje vidění bylo opravdu špatné. Přesto jsem díky čichu dokázal poznat, kde asi tak jsou. Prohodil jsem hlavou směrem k tlusťochovi. ,,Jdeme," řekl jsem jen. Měl jsem sice chuť se s nimi rvát, ale netušil jsem, kolik jich je a popravdě bych to asi stejně nejraději nechal na tlusťuchovi, aby se pořádně zapotil a aby se jeho srst trochu... upravila.
Každopádně na to nebyla teď nálada. Z mé strany rozhodně ne. Chtěl jsem si lehnout. Už jsem nějakou chvíli cestoval. Rozhlédl jsem se. Nic jsem neviděl, ale můj čenich mi říkal, že bych měl jít kolem tamtěch stromů. Když jsem k nim došel, otočil jsem se doleva a zahlédl takovou měnší díru ve skále. ,,Vyspi se. Máme toho dost před sebou," řekl jsem jen s tichým zavrčením na konci, což způsobilo jistý zmatek v jeskyni. Uslyšel jsem zvláštní zvuk. Jako kdyby něco zašustilo. Podíval jsem se nad sebe. Nic jsem neviděl. Byla tu tma jak v pr*eli. Jak jsme vešli dovnitř do jeskyně, hodně se to tu ztmavilo. Nedokázal jsem prostě určit, co to je, ale něco jsem slyšel. Tím jsem si byl jist. Když v tom mi něco spadlo do hlavy, ale spíše mě to jistým způsobem udeřilo? Ohlédl jsem se za tím, jenže v tom se na mě spustili další. Netopýři. Zku*vysyni. Zavrčel jsem a několikrát do vzduchu slepě kousnul. Moje zuby cvakaly. Opět útočili na moji hlavu. Netušil jsem, jak je na tom tlusťoch. Nenechali mě být. Vyšel jsem tedy ven, ohaněl jsem se ocasem a zubama všude kolem. ,,Žádnej spánek dneska nebude," řekl jsem, jenže v tom mě udeřil pach šakalů, kteří byli blízko a když jsem plně vyšel ven, uviděl jsem jednoho. Vrčeli a blížili se pomalu. Bylo jich celkem pět. Tak to je fakt skvělý, ty *ole. Otočil jsem rychle zrak na tlusťocha. ,,Chceš se zlepšit v boji, tak tu jeden máš," zavrčel jsem nevrle a rychle se otočil na těch pět, co nám zatarasily cestu. Postavil jsem se do bojové pozice a uši připlácl na hlavu. Na ksichtě, ač jsem byl nas*aný jak nikdy, se mi objevil úšklebek, který už tlusťoch mohl zažít několikrát. Úšklebek, který nevěstil nic dobrého. Je čas se pořádně porvat.

<< Ohnivé jezero (přeskočeny dvě území)

Cestou jsem se ještě několikrát oklepal, protože jsem byl přeci jen mokrý. Měl jsem štěstí, že i přes to, že byla mírně zima, nefoukalo, tudíž nebyla tak velká šance, že bych prochladnul. Hlavně jsem vylezl z teplého jezera a to teplo se na mě ještě nějakou chvíli udržovalo. Bylo to fakt příjemný. Hlavně jsem tou vodou vyčistil ty pidi rány, který mi ten šváb způsobil. Ale i tak je bylo potřeba ošetřit.
Každopádně jsem prostě pořád šel. Neměl jsem v hlavě daný cíl, ale chtěl jsem jít blíž k té smečce. Jen tam nechat svůj pach, aby věděli, že jsem byl dost blízko. Aby se třeba posrali z toho, že se pohybuji okolo. Ušklíbl jsem se jen nad představou té šedé cuchty a Rigela, jak se rozčilují, že jsem se dostal skoro k jejich hranicím.
Tlusťoch šel pořád po mém boku a podíval. Nebudu lhát. Kromě mojí rodiny jsem takový pohled u nikoho jiného dlouho neviděl a potěšilo mě, že zrovna tenhle v sobě tu nenávist má. Nebo spíše jí buduje a já mu v tom mám dopomoci. Stejně bych měl být dost opatrný s tím, co mu říkám a ukazuji. Ať má kecy jakýkoli, přeci jen není čistý. Je potřísněn magií a to může ledacos způsobit. Já ti říkám, že se bude hodit. Ale mel si svoji. Jednou pěkě narazíš a dáš mi za pravdu. Jdi třeba do háje. ,,Zmínil se o vlcích, co tě dostali sem. Takže ses tu nenarodil?" začal jsem. Chtěl jsem o něm sesbírat co nejvíc informací. Vědět odkud je. Třeba bych tu smečku mohl znát. Ač naše minulost byla plná boje s Lahraiskou, věděl jsem i o jiných smečkách, jen jsem si nemohl vzpomenout na jména. ,,Pche, je mi jasný, že se nehodláš stavět na žádnou stranu. Si stený jako ten šváb z minula, co tvrdil, že chce vidět svět v plamenech," dal mi tím jasně najevo, že je možný, že prostě přehoupne na druhou stranu. Takže je to jasný. Měl jsem v plánu v něm více zažehnout tu nenávist, ale pro magie. Zejména. Měl k tomu slušně nakročeno, ale tohle myšlení bylo špatné.
Cestovali jsme už nějakou chvíli. Slunce zapadalo a my se dostali dostatečně blízko oné smečky, jejíž jméno jsem nevěděl a nebo spíš si nepamatoval. Došli jsme k nějaké pahorkatině, nebo co to bylo. A v tom mi tlusťoch položil otázku. Zastavil jsem se a otočil jsem se k němu, přičem jsem zároveň jeho směrem udělal krok. ,,Myslíš si, že ti jen tak z fleku řeknu, jakým způsobem útočit na magiče? Máš v hlavě nasráno? Musíš si místo po mém boku zasloužit, když po něm tak strašně prahneš," vycenil jsem zuby a zavrčel. Postavil jsem se do bojové pozice a své tělo napnul. Ale nezaútočil jsem. Odrazil jsem se od zadních tlapek a vedle něho skočil na kámen. Vyšplhal jsem tak ještě výše na místo, které bylo pro vytí jak dělané. Podíval jsem se ze shora na něho. Nebyl jsem tak vysoko. Mohl jsem to v pohodě seskočit i odtamtud, ale neriskoval bych to. ,,Jediný, co za tím poslouchám, jsou nenávistné kecy. Ale co kdybys mi taky ukázal, co v tobě je? Za to vlastně v tobě je?" díval jsem se s úšklebkem na něho ze shora. Bylo mi jasné, že to co teď udělám, že mám mnohonásobně větší šanci být lepší než on. Hodlal jsem výt a ukázat mu sílu hlasu. Ukázat mu, jak se projektuje moje "víra", nenávist jen v pouhém zavytí. Zavytí, které oznamuje, že brzo někdo bude poslán za smrtí, aby žadonil o oživení. Natočil jsem se směrem k měsíci, tak jak je to normální a pro nás vlky přirozené. Byl jsem starší a moje hlasivky dokázaly vydržet hodně. I můj hlas byl silný. Spustil jsem. ,,Auuuuuuuuuuu!" Mé vytí bylo samotné hlášení zkázy. Hluboké, plné nenávisti a hlavně táhlé. Dlouho jsem natahoval, až jsem znova zavyl. ,,Auuuauuuauuuuuuuuuu." Ohlašoval jsem téhle zemi, ohlašoval jsem těm bohům, co se naparují a všechny zde ovládají, že tu mají někoho, kdo je jako nekontrolovatelná střela, která sem přinese pomstu. A moje vytí mohlo být slyšet velice daleko, o tom jsem nepochyboval.
Slezl jsem z té pidi skály, vrcholku nebo co to bylo a skočil vedle tlusťocha, kterého jsem obešel a hlavou mu pokynul, aby mi ukázal, co je v něm.

Ač byl už skoro stejně vysoký jako já, stále to byl pro mě smrádě, které jsem tehdy nesl v zubech. Docela mě štvalo, že jsem tohohle tlusťocha nenašel dřív, protože bychom se z něho se Styx pořádně nažrali. Zda vůbec. Styx tamtu svoji oběť ochutnala a až pak zmizela, po nějaké chvíli. Takže by to asi šlo. Každopádně mi bylo dost u zadnice, jak se jmenuje. Pro mě to byl navždy tlusťoch a nebo smrádě. I kdyby mě přerostl, zda to vůbec jde, i kdyby mě snad někdy přepral, vždy to bude ten tlustý smrad, kterýho jsem ukradl z jeho smečky. A bylo to fakt vtipný, že tohle smrádě mě hledalo a chtělo, samo, dobrovolně mě najít. Říkám ti, on se bude hodit, tak to neposer. Je velká šance, že se u něho magie neprojeví, ale i kdyby jo, je fajn ho mít na své straně a poštvat ho proti svým ne? Teď magii ještě nemá, ale jakmile bude mít, shodím ho ze skály. Tak určitě. Olíznul jsem si opět horní část zubů.
Přišel ke mně ke břehu, aby se napil. Udělal jsem to samé. Voda tady vyla teplá, takže hrozně zvláštní, co se pití týče, ale nestěžoval jsem si. Žízeň jsem docela měl. Tlusťoch se zase rozkecával a já to využil jako chvilku se ponořit do vody. Zašel jsem o něco hlouběji, tam, kam jsem stačil, aby celé mé tělo, kromě hlavy, bylo pod vodou. Otočil jsem se k němu a sledoval ho. Moje tělo se mylo, krev na hrudi už nějak zaschla, ale i tak díky teplotě vody se rozpustila ve vodě a ztratila v té červené barvě. Poslouchal jsem ho. Když se zastavil, ponořil jsem na okamžik i tu hlavu. Bylo to příjemné. Stalo se to tak asi třikrát, kdy jsem ponořil hlavu a pak už začal postupně vylézat. Tlusťocha pořád kecal. Ale musel jsem s ním souhlasit. V posledních dnech jsem narazil na tohohle tlusťocha, který prahne po pomstě a pak toho švába, který chce vidět hořet svět. Přeci jen se tu najdou výjimky. Přijde mi to podezřelé. Co když je tlusťoch podstrčený? Co když chce vědět, jak na tom jsme a jak reálně chceme ublížit ostatním? Neměl bych mu říkat o plánu Rigela. Blbe, je jasné jak modré nebe v létě, že tohle smrádě chce zabíjet. Koukni na ten lesk v jeho očích? Nepřipomíná ti to něco? Podíval jsem se na něj a můj hlas měl pravdu. Bylo jasné, že se v jeho životě něco stalo.
Přiblížil jsem se blíž, když v tom tlusťoch pozvedl hlavu a řekl něco, z čeho jsem málem vyprskl smíchy, ale nakonec jsem jen pozvedl obočí. Tohle jsem fakt nečekal. Nahnul jsem hlavu na stranu. A v tom mě něco napadlo. Ušklíbl jsem se a zalesklo v očích. Mohlo to znamenat mnohé, ale já měl v hlavě jednu věc. Odrazil jsem se od zadních a v mžiku jsem byl u něho, podkopl mu nohy, čímž spadl a já se ocitl nad jeho tělem. Tlapkou jsem mu přidržel u země jeho pokousané ouško. Naklonil jsem se k němu. ,,Budeš mi muset dokázat, že všechno, cos řekl, myslíš vážně, protože já se s magiči nepřátelíčkuji a už vůbec ne s vlčaty, které vidím jen jako večeři," olíznul jsem se a stále mi na ksichtě pohrával jízlivý úšklebek. Ano, jeho jsem viděl ještě jako vlče, ač vyrostl. ,,Co když jsi tou smečkou podstrčený, abys vyzvídal, jaký mám plán?" zavrčel jsem mu do ksichtu a nebezpečně se k jeho krku přiblížil. Svým zdravým okem jsem se však zasekl na jeho očích. ,,Ale vidím v tobě ten lesk nenávisti, který mi je tak známý," zašeptal jsem spíše pro sebe. Stejně by mě zajímalo, co se přesně stalo. To, že mu jednou nakopou prdel snad hned neznamená, že je bude nenávidět. Nebo ano? Potom je hodně slabý na duši, pokud ho dokáže vytočit jen pitomé nakopání do prdele. V takovém případě jsem pochyboval o jeho možném připojení se k mé "víře", jak jí nazval.
Slezl jsem z něho a dal mu chvíli, aby se zase postavil na nohy. Sledoval jsem z vrchu, jak se pomalu skládá. Dal jsem mu tím dostatečně najevo, kdo má tady navrh. Jen si něco zkusí, a má po prdeli.
,,Moje víra. Ha! Já se neřídím vírou, pro začátek. Tím, čím se řídím, je spravedlnost. Jak říkáš, že zdejší vlci neznají přirozeného vlka, se neděje jen tady, ale všude, kde vlci mají magii. Magie zaslepuje mysl. Je to jed v těle. A díky magii si vlci myslí, jací jsou vládci světa. Stanou se z nich chodící otroci jejich vlastní magie." Ze začátku jsem se posměšně ušklíbl, ale postupně má tvář potemněla, až jsem v mezerách mezi slovy tiše zavrčel a projevil tak svou nechuť vůči magičím. Svůj pohled jsem pak zaměřil někam do dáli. Směrem, kde by měla ležet smečka, ve které vládne šedá cuchta. Měl jsem chuť jít tím směrem a jen se tak "ukázat" okolo. Otočil jsem se zpět na něho. ,,Pokud tě jen blbé nakopnutí do prdele přesvědčilo k nenávisti, jsi hodně slabý na duši. To, za čím jdeme, to, co následujeme, za tím je velká řada událostí a historie. Je to náš cíl. Nastolit ve světě spravedlnost," snažil jsem se mu říkat tolik, kolik vědí vlci okolo s velkou pravděpodobností. Nehodlal jsem mu říkat detaily. Zatím ne. Přeci jen mě musel ještě dost přesvědčit na to, abych ho přivítal mezi své. Oklepal jsem se a vydal jsem se dál, přičemž jsem ještě stačil pokynout na toho tlusťocha. Pravděpodobně ho budu mít nějakou chvíli za prdelí. Ale vsadím se, že to do budoucna bude prospěšné, tak to na okamžik vydrž. Zastavil jsem se a pohlédl jsem na něho svým zdravým okem. Zamračená tvář dost naznačovala vážnost slov, které jsem posléze vypustil z úst. ,,A jen varování. Jen si něco zkusíš, je po tobě. A je mi silně u p*dele, že nemůžeš zemřít. Na tvém mase jsem si už chtěl pochutnat předtím a nic mi nebrání v tom, to udělat znova," řekl jsem s vyceněnými zuby a rozešel se dál.

>> Šaklí pahorkatina (přeskočíme dvě území)

BODŮ CELKEM: 53
SMĚNA: 60 květin (- 48 bodů), 10 mušliček (- 5 bodů)
CELKEM: 60 květin, 10 mušliček
___________________________________
DODATEK:
Já taky moc děkuji nejen za skvělou akci, kterou jsem bohužel nakonec nesplnila tak, jak jsem si myslela, že zvládnu, i když mě i tak překvapil výsledek :3 ale taky za skvělý pokec mimo hru ^^ opravdu dobře vymyšlené a nechala bych to na těch 15, to bylo akorát

-> PŘIDÁNO

<< Tajemná louka

Šel vedle mě. Sám jsem moc nechápal, co se děje. Proč ho vlastně nechávám jít vedle sebe, jako kdybych si s ním opravdu chtěl pokecat, ale já jen teď neměl úplně náladu po něm skočit a urvat mu to ucho úplně. Tady by mělo být to teplý jezero ne? Si zaplavu, trochu očistím a pak bych se na něho mohl vrhnout. Naberu nějakou tu energii. Ale hlavně ho vyslechni, pokud má nějakou opravdu zajímavou nabídku. Střihl jsem uchem. Podíval jsem se na něho svým zdravým okem, když mi řekl, že se neplahočil a nehledal mě jen tak, aby se se mnou porval. Tlusťoch měl pravdu. Asi musel něco důležitého mít. Jenže on musí být fakt padlý na hlavu, když se plahočí za mnou? Však jsem ho měl v plánu sežrat se Styx a teď přišlo žrádlo dobrovolně ke mně? Wow. ,,Já se tě urazit nesnažím. Ty jsi prostě tlusťoch," pronesl jsem ledabyle. Měl jsem samozřejmě jiné způsoby jak ho vyprovokovat nebo mu pocuchat nervy. Tlusťochem je a bude. To není urážka. Tím prostě je, je to fakt.
Rozkecal se akorát v momentě, kdy už jsme byli blízko jezera. Díval jsem se před sebe, ale celoudobu jsem ho poslouchal. Ta smečka byla nahoře a tuším, že je to ta, co sousedí vedle té, kde alfuje ta šedá cuchta? Trochu jsem se ošil. Blbka ze mě dostala nějaké informace, ani nevím co jsem jí řekl a pořád mám výpadek, hodně velkou černou část. Nechápu, co se dělo, ale vím, že tam byla ona a něco provedla. Zavrčel jsem tiše. Ale počkat. Kam říkal Rigel, že se přidal? Říkal, že... jo, jak bych mohl zapomenout. Je to ta šedá cuchta. Prohodil jsem nespokojeně ocasem. Slíbil jsem mu, že se mu do věcí plést nebudu. Ani jsem nechtěl, protože by se mu to akorát hodilo, kdybych se tam objevil. Ale zmiňoval se o nějaké v močálech.
Tlusťoch dopovídal a my už došli k jezeru. Moc jsem ale nepochopil z toho jeho povídání, co mi tím jako hodlá nabízet. Když jsme zastavili, otočil jsem se k němu čelem a pozvedl obočí. ,,Okay, teď jsem si poslechl tvůj srdceryvný příběh o tom, jak ti ve smečce nakopali prdel, ale co z toho mám jako já? Nabídka? Kde je? Mám tam jít a nakopat jim za tebe, protože ty bys to nezvládl?" posměšně jsem se ušklíbl. Pozvedl jsem hlavu tak, jako bych se na něho koukal z vrchu, ale pak jsem se otočil k jezeru. Popošel jsem k němu blíž a namočil si tlapky. Voda pořád hřála stejně. V každém ročním období. Byl to zázrak. Otočil jsem se opět na něho a pohlédl mu do očí. Měl je jantarové. Prostě takovou barvu, co mají normální vlci. Ale narodil se tady, v magické zemi. Dřív nebo později se mu magie projeví. Ale debile. Mít společníka na naší straně je super. Styx se zmiňovala o "kamarádech", ale pochybuji, že jsou proti magii. Však sám si viděl jejího mazlíčka. To je takovej posera, že určitě magii využívá za každých okolností. Přivřel jsem oči. Jenže, co mi dá mít tlusťocha na naší straně a jak to mám udělat? Je to určitě magič. Ale naštěstí u něho je mnohem lepší šance, že fakt magii nesnáší a nebude jí využívat. Je vlastně ještě takový malý dospelí a vypadá, že zažil něco, co může rozkvést v pořádnou nenávist. Zavrčel jsem potišeji.
,,Takže ještě jednou, co z toho jako budu mít? Jakou roli v tom mám jako hrát?"

<< Pahorkatina dlouhých uší

Stále jsem se olizoval. Cítil jsem jeho chuť stále na jazyku a mezi zubami. Něco jsem cítil, že bylo zaseklé. Pravděpodobně jeho kus masa. Ani bych se tomu nedivil, docela pořádně jsem ho zakousl, ale tak. To už se prostě při rvačkách stávalo, že ochutnáme nechtíc maso svého soupeře. Popravdě bych si ho dal, ale co by to bylo za zábavu vědět, že by ožil hned na to znova? Žrát maso druhých je nejlepší, když vlk ví, že ta oběť umře.
Začalo vylézat slunce a docela bylo teplo. Přesto jsem nějak nevnímal, že byl den a když jsem vylezl z lesa na louku, lekl jsem se svého vlastního stínu, který se náhle přede mnou objevil. Stáhl jsem uši, zaujal bojovou pózu a na svůj stín zavrčel. Mým kolečkům v mozku chyběla šťáva a tudíž, než jim došlo, co se děje, uslyšel jsem zašustění opodál a nějaký hluk. Otočil jsem se a ještě o to více vrčel. Moje srdce bušelo tak rychle a tak nahlas, že to mohl slyšet snad kde kdo. Jenže v tom jsem se zasoustředil na hluk a poznal, že je to někdo, kdo na něho mluví. Zamžoural jsem do tého temna v lese a uviděl pár bílých záblesků. Zeptal se mě, zda si ho pamatuji a já si v tu chvíli vzpomněl. Zase mi to naskočilo, já se narovnal, zastřihla ušima a ušklíbl se do toho nejvíc děsivého úšklebku. ,,Na tebe, tlusťochu, bych jen tak nezapomenul," olízl jsem si horní špičáky. Došel ke mně a natočil se stranou, aby mi ukázal to, co jsem mu tehdy způsobil. Nakousl jsem mu ucho. Na to hned spustil, že by měl pro mě lákavou nabídku. ,,Sám sebe? Chceš boj, tlusťochu?" zasmál jsem se. Nehodlal jsem však na něho čekat, potřeboval jsem se dostat někam dál. Zrovna jsem dobojoval, i když to bylo jednostranné, nemám chuť skočit hned okamžitě po dalším. Odvedu ho někam dál, pak se s ním porvu. Vypadá, že něco nabral, tak by to mohl být fajn boj. Dával jsem si však bacha, co tenhle posera bude chtít. Takže jsem si ho dal na stranu, na které jsem viděl.

>> Ohnivé jezero

Užival jsem si té nové nabité moci, té síly. S tímhle jsem zvládl ničit kohokoli, koho potkám. Neskutečně mě to těšilo, ale nijak jsem tím bohy magičů nehodlal chválit. Tohle vylepšení se mi líbilo a já ho využiju svým způsobem. Přesně jako řekla Styx. Vytáhni z nich všechno, dělej jak ses změnil k lepšímu, ale pak tou nabytou silou zabíjej. Tohle byli vlastnosti, schopnosti, tohle nebyla magie. Jen si to nalhávej, hahaha. Zalekl jsem se svého vlastního hlasu. Zakroutil jsem hlavou a zastřihl jsem ušima. Svůj stisk jsem povolil, protože se moje obět začila dusit a převracet očima dozadu. Zadními nohami se mi snažil ještě více rozdrápat břicho a dařilo se mi udělat několik škrábanců. Některé z nich byly hlubší než ty další. Jistým způsobem mě to rozhodilo, ale nijak jsem to neřešil. Spíš jsem si usmyslel něco lepšího.
Nohu jsem dal z krku, dal jsem mu tak možnost dýchat. Slezl jsem z něho kompletně, ale packou jsem natočil jeho hlavu k té mé, kterou jsem měl skloněnou k zemi. ,,Stejně nezdechneš, protože Smrt evidentně nemá takovou moc, jakou si myslíš," řekl jsem jen. Škrábl jsem ho do čumáku, jako poslední rozloučení. ,,Šváby přeci přežijí vše, že?" zachechtal jsem se ke konci. Tohle mučení jeho těla mi stačilo. Byl jsem spokojený. Byl jsem spokojený. Nechal jsem ho tam ležet, ať si dělá co chce. Ať si ho ten havran třeba vezme. Bylo mi jedno jak dopadne, i když to byl první magič, se kterým jsem prohodil více slov než jsem čekal.
Olízl jsem si hubu a rozešel se pryč. Měl jsem energii ničit životy dalším magičům.

>> Tajemná louka

//předem se omlouvám, že je to spíš jeden příspěvek za den, nějak se to na mě sype

Celou dobu, co jsem měl v hubě jeho nohu, se těmi zadními snažil kopat, dělat cokoli jen abych přestal, jen abych ten stiskl povolil. To mi dělalo radost, jen mi vadilo, že se nesnažil řvát. Zakousl se do svého pysku a prostě nehodlal mi udělat tu radost. Tu radost, že uslyším jeho prosby, jeho křik. Ale nevadilo mi to tolik, protože jakmile jsem přestal a povolil stisk, měl jsem tak lepší pohled na jeho zuboženou tvář.
Olízl jsem si hubu od jeho krve. Byla teplá a nasládlá. Opravdu dobrá. Zrovna jsem se chystal něco říct, když v tom promluvil skřípavým hlasem. Vrány si všiml taky. Stočil jsem k ní pohled vědíc, že teď mi od něho fakt nic nehrozí. Otočil jsem se k němu, ušklíbl se a tlapou, kteoru jsem mu tlačil na pravou nohu jsem zvedl a dal jí na jeho krk. Přesně v místě, kde je ohrazek. A začal jsem víc a víc tlačit. Usmíval jsem se víc a víc. A čím více jsem se usmíval, tim více jsem tlačil. ,,To se neboj," zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se k němu sklonil.
Jak jsem tak nad ním stál, dopadaly na jeho tělo moje kapky krve, protože moje břicho z jeho škrábání přeci jen trochu krvácelo. Zasáhl docela místo, které bylo měkké a taky zajel o něco hlouběji. Přesto mě to nijak nerozhodilo. Byl jsem zvyklý na horší věci.

Snad někde seženu papír, protože na PC mi nějak nefungujou kreslící appky -_-
Každopádně chci přivítat Shadow! Doufám, že si časem bude více jistá smečkou i sebou , protože pozná, jak jsou Sarumenští skvělá rodina! A taky jí děkuji za přepsání dějin :D už to chtělo nějakou změnu :DDD

Takže, Vítej!!

Chtěl se nějak bránit, ale moc mu to nešlo. Svými tesáky mi tak akorát sthnul několik chlupů a možná i kůžičku, ale jen jsem přivřel oko z náhlého štípnutí, ani ne bolesti. Byl jsem totiž zvyklý na horší věci a něco takového nebylo schopné mě rozhodit. Ne tak, abych snad ztratil pozornost. Přesto jsem vycenil tesáky víc a vydal ze sebe nepříjemné zavrčení. Trochu ho upozornit, že udělá ještě něco a schytá to parchant tak, že i havrani všude okolo si budou povídat, že jsem horší než samotná smrt. Pokud ona o mě do teď neví, tak se to brzo dozví. Na okamžik jsem přeci jen odvedl pozornost jinam. Jen jsem se chtěl ujistit, že nějaký ten pták tady je, aby mohl třeba předat zprávu nebo tak. Vlastně jsem moc nevěděl, jak to funguje, ale měl jsem tu znalost, že havrani jsou kamarádi smrti. Nebo tak nějak. Každopádně moje blbost.
Stín totiž využil šance, snažil se svou silou mě odstrčit. Trochu jsem se zapotácel, takže jsem na okamžik balanc ztratil a i jeho drápy mi zasáhly břicho. Cítil jsem, jak v jedné části zajel o něco hlouběji a z břicha mi začala téct trochu krev. Vnímal jsem to teplo, které ze mě ve velice malém množství odcházelo. Přesto to štípalo a i bolelo. To jsem se už pořádně nas*al a on to věděl. Věděl moc dobře, že když tohle zkusí, bude zle, ale udělal to.
Mezitím se Stín divně převrátil na bok, nebo co měla být ta pozice, ale co mě na vteřinu zarazilo byl fakt, že se začal tak smát. Poznal jsem, že to nebyl výsměch. Jen pravděpodobně ztratil tu poslední mozkovou buňku v jeho hlavě a stal se ultimátním pošukem.
Silně jsem na něho zatlačil a jak jsem zamýšlel předtím, zakousl jsem se mu do pravé nohy přesně v tom záhybu, kde se noha odděluje od těla (//moje anatomie is on the point - každopádně, kdybys nepochopila, tak kinda ze strany podpaždí ho chytl). Silně jsem se zakousl a škubl. Zda se mi podařilo něco přetrhnout nebo tím prudkým pohybem snad i něco zlomit, nevím. Neslyšel jsem žádné křupnutí, ale prudkost a síla, se kterou jsem to udělal, nemohla být nepovšimnuta.
Ten, kdo by procházel okolo, by si myslel, že mu hodlám urvat nohu a vlastně... jsem i chtěl, ale samozřejmě, že to nepůjde. Každopádně jsem hlavou ještě párkrát ze strany na stranu škubl, aby měl ránu alespoň hlubokou, když už se mu nic fatálního nestane. Možná.
Svou pravou packou jsem se při tom všem škubání zapřel za jeho levou tranu těla a to tak, aby ho moje drápy pěkně bolely. Zasáhl jsem jeho druhou nohu směrem víc k tlapce. Měl jí tak divně skroucenou, že to byla jediná část, o kteoru jsem se mohl nějak opřít.

Těšil jsem se na ten moment, až bude pod mými tlapkami a bude vyloženě prosit o to, abych se nad ním slitoval. A já viděl v jeho očích, že ví, co ho čeká a co ho nemine. Nezdrhal. Buď věděl, že mi neuteče, nebo prostě to chtěl mít rychle za sebou. I když měl silné kecy o tom, abych ho nepodceňoval, jen jsem se uchechtl. Tak určitě, pronesl jsem si sám pro sebe v duchu. Než jsem se ale na něho vrhnul, ještě stačil zaregovat na moji informaci s oživováním. Vypadalo to, že se v něm vaří zlost. To se mi líbilo. Alespoň vypadal, že má v sobě nějaký zápal. A při vyřčení, že Život je falešný jsem jen kývnul. I přesto, že mi pomohl nabít síly, Život byl ničema a s tím jsem souhlasil. Nejradši bych všechny jejich bohy vyřadil z provozu. Ale to bylo vše. Naše konverzace, zda se to tak dá nazvat, byla už ukonce. On to věděl a podle toho se taky tak zachoval. Jako kdyby šel na porážku, líbilo se mi to. Že je smířený s tím, že teď a tady mnou bude pěkně roztrhán. Ale proč z nějakého důvodu nemám chuť ho tak mučit? To ty jeho kecy tě dostali. Tak určitě. Třeba jsem jen nažranej a nemám tolik chuť. Chtěl znát moje jméno. Jméno vlka, kterýho zamorduje. ,,Norox," řekl jsem jen a nehodlal to dál protahovat. Stín, což bylo fakt de*ilní jméno, vycenil tesáky. Líbilo se mi to, že i přesto, že věděl, že jsou mezi námi síly nevyrovnané, stojí tu dál a snaží si zachránit zadek. Uchechtl jsem se a na tváři mi zůstal úšklebek. Moje tělo bylo plné adrenalinu. Dlouho jsem se nerval a hlavně na něm vyzkouším svoji sílu a všechny nabité vlastnosti.
Odrazil jsem se ze zadních nohou. Byli jsme blízko, ale odraz mi pomohl být rychlejší. Tak rychlý, že bylo těžké pro mého protivníka zaznamenat jakýkoli pohyb. Moje tesáky se zabodly do jeho tlamy. Zuby zajely přesně na místech, kde už měl jizvy, takže se tak otevřely dávno zahojené rány. Jak jsem měl pevný stisk, využil jsem všechnu sílu, podkopl mu přední nohy a jak jsem ho držel za tlamu, hodil s ním na zem. Při tom pádu jsem se ho snažil stále držet za tlamu. Držel jsem ho ze strany. Moje spodní část držela jeho spodní část, horní část zase tu horní. Prostě jí měl zavřenou a nemohl tak křičet. Jakmile ale byl pode mnou, byl prostě přišpendlený k zemi. Pustil jsem se ho. Můj další záměr byla jeho přední nohy, ale ne tlapka nebo tak. Měl jsem chuť se mu zakousnout do záhybu a zneškodnit mu tak chození, běhání, cokoli. Ale než jsem tak učinil, chtěl jsem se dívat na tu bolest, která se mu zračila ve tváři. Oči mi přímo jiskřily nadšením a chtíčem po jeho krvi. Stane se z tebe kostra, chodící kostra. Vyrvu z tebe všechny chlupy, maso, sežeru tě. I když jsem jedl, chci ochutnat tvé maso. Chci ochutnat magiče. A tvoje kosti si zahrabu do úkrytu. Budu na nich spár, šťourat se s nimi v zubech, okusovat je. Srdce mi zrychleně bilo jen tou představou. Úšklebek, který se mi jevil na tváři, takový rozhodně ještě nikdy neviděl. Rvačky mi chyběly.

//doufám, že taková manipulace nevadí