Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nori si prohlížel novou vlčici, jež se představila jako Lilac a líně se u toho drbal za uchem. Měla zvláštní oči. Etney měl svou vyvolenou někde v lese, ačkoli Nori by se vůbec nedušoval, kdyby si nabrnkl víc vlčic najednou. Rovnou ji pozval k lovu. Nori se ušklíbl. Čím víc vlků, tím míň práce. Ovšem stále se nerozhodlo, co přesně budou lovit. Pro takovou skupinu to však chtělo něco... výživného. „Perfektní,“ zazubil se na Lilac, když mu s úsměvem odpověděla. Připomínala mu Evelyn. A navíc souhlasila, že se přidá. Nori zamáchal ocasem, kus něčeho přišlo opravdu vhod, po divokém sjíždění řeky měl hlad.
„Tak na co to vidíme?“ zeptal se s lišáckým úsměvem. Vítr, jenž si pohrával s trávou a pastvinami k nim donášel vábivou vůni všeho, co se kolem prohánělo. „Je nás dost,“ prohodil, zatímco se rozhlížel kolem, „co takhle něco pořádnýho?“ V očích mu tančily jiskřičky. Cítil, jak se mu do žil hrnul adrenalin. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy lovil něco většího než zajíce. Kor když jej v čenichu šimrala vůně nedalekého stádečka.
„Hele,“ kývl směrem, odkud se k nim čerstvý pach linul. „Když se rozdělíme, můžeme něco uštvat,“ nadhodil. Byl to jednoduchý plán, koneckonců Nori nebyl žádný lovecký stratég. Měl hlavně hlad.

Slunko se do něj opíralo, žhavilo mokrou srst jako ohnivé uhlíky a pomáhalo tak Norimu vrátit se do normální podoby. Prozatím však vypadal jako rozčepýřené cosi. Válel se v trávě a spokojeně oddychoval. Bojování proti proudu v řece si vyžádalo svoji daň — bolely ho tlapičky. Nori zívl a líně se rozhlédl. V očích mu zajiskřilo, když spatřil Awaraka. Vesele bouchl mokrým ocasem do trávy, jakmile se vedle něj promočený kamarád uložil. „Takže žiješ,“ podotkl s pobaveným úsměvem. Na moment se zhrozil, když černobílý vlk začal básnit o dalším voru. „Zpomal,“ div se nezalkl, „netipoval jsem tě na tak vážný sebevražedný sklony.“ Nori do kamaráda hravě šťouchl tlapkou. Awarakova nově objevená magie byla více než zajímavá. Nori se mohl akorát dušovat, jaká byla jeho magie.
Etney byl Awarakovi brzy v patách. Nori vzhlédl, když se blízko nich ozval jeho hlas. Něco křičel už zdálky, což černého skřeta donutilo k úšklebku. „Gratuluju!“ Za největší trauma. Nori hypnotizoval oblohu, zatímco jim vyprávěl svůj hororový zážitek. „Hlavně, že jsme to všichni přežili,“ ušklíbl se, jelikož si uvědomoval, že to byl především jeho nápad. To on je do toho zatáhl. Nori se pro sebe uchechtl a se zívnutím se protáhl. Dlouhé končetiny se napnuly do všech stran, zatímco slunko mu sušilo srst. Vlastně to byl docela zábavný zážitek.
Nori se ohlédl, když se ozvalo hlasité zakručení. Etney se pod srstí musel trochu červenat, protože se tvářil naprosto vině. „Když vo tom mluvíš,“ mrkl i na Awaraka, „tak by se něco hodilo.“ Ovšem chtělo se mu zvedat zpátky na nohy? Nori znovu zívl. Teplé paprsky byly na mokré srsti příjemné.
Idylku jim překazil holčičí hlas. Nori ztuhl a zašilhal před sebe. Ležel na zádech, rozvalený v trávě, tlapy do všech stran. Polkl. Ale ne, zaskuhral v duchu. Hezká vlčice. Na to neměl energii. Hezká akční vlčice. Nori se ušklíbl. „Tvoje holka?“ sykl na Etneyho/Etneye (//netuším, pardon) a zavlnil u toho obočím.
„Čauky! Seš si jistá, že se chceš přidat do klubu?“ usmál se na vlčici vyzývavě, zatímco se škrábal do polosedu.

« Mahtaë - jih

Voda narážela do voru a stříkala všude kolem. Nori si vyfrkl spršku vody, jež mu nalezla do čenichu a přivřel oči, když se o ně rozprskla další vlna. Možná, že sjíždění řeky nebyl zas tak skvělý nápad. Drápky se přidržoval dřeva a modlil se, aby se Awarakova magie nerozplynula. Jediné, co drželo mokré větvě pohromadě, byla tráva. Nori se sám pro sebe uchechtl, opravdu žil na hraně.
Awarak něco zakřičel, ale bylo mu rozumět jen něco. Uši měl totiž zalehlé adrenalinem a šuměním proudu. Magii? ohlédl se tentokrát po jejich novém kamarádovi. Etney zíral před sebe, ve tváři výraz jako z hororu. Nori se ušklíbl; když si to k nim předtím nakráčel, nevypadal jako někdo, kdo by se zalekl trochu vody.
„Jo, oba vypadáte, že si to užíváte!“ zahalekal, když ze sebe Etney pracně dostal své (ne)nadšení. Alespoň že Awarak vypadal o něco uvolněněji.
„Já vlastně ani pořádně nevim,“ přiznal, když Etney začal mluvit znovu o magiích. Zřejmě se potřeboval soustředit na něco jiného než na houpající se vor, který se mohl každou chvílí rozpadnout. „Ale můžu ti pak ukázat něco hustýho,“ zazubil se lišácky.
Jak se vor hnal řekou, sem tam se jim podařilo škobrtnout o vyčnívající kamení. Najednou to s Norim totiž ošklivě škublo a... „Do háje,“ škytl, pohled upřený na uvolňující se větve. „Doufám, že umíte plavat,“ zazubil se na zbytek posádky a tlapkou nevinně poukázal na rozpadající se vor. Museli najít nějaké příhodné místo, kde se vylodit, anebo jednoduše skočit do vody. Nori volil druhou možnost. Bez dalšího rozmýšlení skočil rovnou do vody. Proud řeky se do něj okamžitě opřel a černý dlouhán měl co dělat, aby se nenechal unést za vorem. „Tady!“ křikl na zbylé dva vlky a s tím se začal probojovávat ke břehu.
Koutky tlamy měl roztažené do úsměvu, zatímco jako čubička plaval napříč řekou. Když se konečně vyškrábal na břeh, hodil sebou do trávy a zhluboka oddychoval. Sluníčko se zrovna škrábalo po obloze a nemilosrdně bombardovalo všechno živé i neživé svými horkými paprsky. Nori jen doufal, že se Etney s Awarakem dostali z voru včas.

// změna přechodu - Náhorní plošina

» Mahtaë - sever

Noriho neexistující pud sebezáchovy plnil svou práci více než obstojně. Veškeré obavy z utonutí jej totiž spolehlivě míjeli. Jediné, co černého vlka pohánělo, byla touha po dobrodružství. A přesně to se mu nyní nabízelo, tak proč po tom nechňapnout? Nadšení, které se mladému vlkovi odráželo v očích, odráželo měsíční světlo. Na čenich mu dopadlo pár něžných kapek, jež vlkům přislibovali noční deštík. Něco takového však Norimu nedokázalo zkazit radost a nadšení.
„Takže takhle fungujou magie?“ podotkl s tentokrát upřímným překvapením. Prostě si to představim? Jak si měl představit svou magii? Než se však stihl opět ztratit ve svých myšlenkách, už byli skoro na vodě. Etney sdílel jeho nadšení, což Nori ocenil zubatým úsměvem a jiskřičkami v očích. Byl rád, že se z vlka nevyklubal arogantní idiot. Alespoň prozatím. Ne, že by se Etney mohl přetrhnout s pomocí, ale sjíždění řeky Noriho lákalo natolik, že mu to dobrosrdečně odpustil.
„Jasně, že to vydrží,“ odvětil, ačkoli sám si nebyl jistý. Kdoví, třeba se magická tráva zázrakem rozplete a ponese je voda samotná. Nori netrpělivě počkal, až se oba vlci přesunou na vor a sám se konečně vyškrábal nahoru. Proud řeky si je okamžitě akčně vzal. Nori pro jistotu zaryl drápky do dřeva a snažil se moc nevrtět. Větve pod nimi unaveně zasténaly, ale zatím se zdálo, že všechno drželo pohromadě.
„Vuhůů!“ vypískl nadšeně a ohlédl se po svých kamarádech. „Takhle se to dělá!“ ušklíbl se a s očima dokořán se rozhlížel kolem. Vor se pod nimi houpal, jak do něj narážely vlny a proud řeky je poslušně nesl dál. Zatím to však vypadalo, že si jízdu po vodě užíval sám. „Co ty pohledy, pánové?“ rýpl si do obou škodolibě.

» Ústí

Nori souhlasně přikývl. Awarak měl pravdu, dělali to opravdu skoro všichni kolem. Nori se rozhlížel kolem, byl si jistý, že předtím cítil i Baghý. Nebo se mu to jenom zdálo? Kde se vůbec drobná vlčice toulala? Z myšlenek jej vytrhl Etney, který začal mluvit o magiích. Nori se zamyšleně podrbal za uchem. Čarovlci... Všichni to byli čarovlci. Oba dva vlci však měli zlatavé duhovky, jen on se od nich lišil svýma hnědýma očima. To mu však bylo prd platné; stále nevěděl, jak svou magii ovládat. Pamatoval si jen na Styx... Při té vzpomínce se mimoděk naježil. Ta blbka říkala něco o předmětech, rozpomněl si mlhavě. Také si vzpomínal na blikající kamínek tehdy v lesíku. Jenže jediná magie, která jej v tu chvíli napadala, bylo mámení z vlků, po čem touží. Pochyboval, že zrovna tahle schopnosti by jim pomohla.
A zatímco byl Nori ztracen ve víru vlastních myšlenek, Awarakovi se podařilo něco doslova magického. Černý přízrak překvapeně vykulil oči na trávu, jež se záhy objevila ovinutá kolem větví. Konečně jejich dílo začínalo mít nějakou podobu! Nori zavrtěl ocasem a nadšeně přihopkal ke svým kumpánům. „Awaraku!“ vyhrkl a napodobil jejich nového kamaráda. Vesele poskakoval kolem spleteného voru a fascinovaně si Awarakovo práci prohlížel. „To je úžasný! Jak to, že ses nepochlubil dřív?“ šťouchl do Awaraka čenichem s hraným ublížením.
Když se jim konečně podařilo dovalit kmen až ke břehu, Nori se zastavil. „Tak co použijem?“ pohlédl na své parťáky zvědavě. Kmen byl docela krátký, takže by možná bylo lepší, kdyby použili vor z větví, které Awarak dokázal spojit dohromady. „Tohle bude stabilnější,“ podotkl a nechal kmen kmenem. Do zubů místo toho chytil část jejích mistrovského díla a začal jej tahat do vody. Proud, který se proháněl kolem něj, mu pomohl.
„Tak šup!“ zazubil se na vlky, zatímco mezi zuby svíral silnou větev. „Vlčice a vlčata první!“ zahuhlal s jiskřičkami v očích a čekal, dokud oba dva nenaskočí, aby se mohl vyškrábat za nimi.

» Mahtaë - jih

Nori se na vlka zazubil. „Díky,“ kývl hlavou. Ačkoli si vlka pamatoval jako idiota, který se rozhodl obtěžovat vlčata v Borůvkovém lese, nyní se tvářil docela přátelsky. Představil se jako Etney. Etney s dlouhým jménem, problesklo Norimu okamžitě hlavou. Sice moc nerozuměl, co přesně takhle dlouhé jméno znamenalo, ale spokojil se s jednoduchým Etney.
„Skvělý!“ zvolal nadšeně, když Awarak souhlasil s jeho plánem. A navíc to vypadalo zábavně. „Nori,“ houkl, aby se představil, zatímco mezi zuby svíral velkou větev. Awarak měl pravdu. Když se všude vznášel písek, co bránilo řekám, aby se vylily? Jakmile dotáhl dlouhou větev až k dvojici vlků, prohlédl si ostatní. Etney měl pravdu; jak se vůbec takové plavidlo stavělo? Ne, že by to Noriho nějak odrazovalo. „Nevím,“ pohodil rameny s úsměvem. „Má někdo ňákej nápad?“ rozhlédl se po své báječné skupince. Nechtěl se zrovna extra namáhat, ale sjíždění řeky opravdu vypadalo jako skvělé dobrodružství.
„Možná stačí jen pár větví a něčím pevným je svázat k sobě,“ přemýšlel nahlas, zatímco Etney s Awarakem tahali další větve. Měli štěstí, že po písečné vichřici se toho válelo kolem přespříliš. Stačilo si jen vybrat. Nori natahal ještě pár větví a snažil se je postavit tak, aby z nich udělal nějaký tvar. „A nebo sem natahat kmen.“ Nori se rozhlédl, zda se kolem něco neválelo. Hnědý pohled se zastavil na menším kusu stromu a v hlavě mu zazvonilo vítězné bingo.
„Hele!“ máchl tlapou a energicky se vydal k novému úlovku. „Když se o to zapřem všichni tři, tak to dokutálíme až do řeky!“ Nori se tak zapřel o kmen a čekal na ostatní.

Nori zalapal po dechu, když ho Awarak pocákal vodou. Splašeně sebou trhl a se zradou vykreslenou v očích se chytil dramaticky za srdce. „No to snad ne!“ vyhrkl a div nezkolaboval. Koutky tlamy se mu však mermomocí stáčely do pobaveného úsměvu a černá oháňka kmitala ze strany na stranu. „Ale neříkej,“ odvětil Awarakovi podobně nevinným tónem. Měl chuť jej povalit do řeky, ale to by břehy nesměly být tak... zaneprázdněné. Nori se rozhlédl kolem; čenich mu najednou zaplavila vlna cizích i povědomých pachů. Byl by přísahal, že cítil i Baghý, ale než se stihl zorientovat, už si to k nim začal štrádovat... Toho znám! blesklo Norimu hlavou, jakmile mu do zorného pole vlezl našedlý vlk. Moc dobře si na něj pamatoval.
Vlk si to k nim docela sebevědomě nakráčel a nezapomněl u toho rozjařeně hulákat. To bylo přesně něco pro Noriho. Černý přízrak se zazubil a změřil si vlka pohledem. Vlastně ani nevěděl, zda měl nějaké jméno. „Tě pic!“ oplatil mu pozdrav rozverně a mrkl na Awaraka. „Možná,“ rozhodl se hrát nepřístupného, když na něj vlk zaútočil otázkou. Koutkem oka sledoval ostatní sleziny, které se angažovali do něčeho nanejvýš podezřelého.
„Hele,“ odbočil od konverzace a kývl na ostatní, „čekáme ňákou potopu?“ Nori našpulil tlamu a zamyšleně hrábl tlapkou do vody. Proud řeky se nezdál být nijak divoký, ovšem proč by se jinak všichni kolektivně rozhodli stavět vory? „To by bylo docela žůžo, ne?“ blýsklo mu pobaveně v očích. „Možná bychom si měli vytvořit něco svýho,“ otočil se na Awaraka se šibalským úsměvem. Pak se otočil na druhého vlka. „Už si někdy stavěl něco takovýho?“
Nori se líně protáhl a pohledem zabruslil kolem řeky. Díky silnému větru a písečné bouři se všude povalovalo plno dřeva. Akčně proto došel k dlouhé větvi, čapl ji mezi zuby a dotáhl ji až k Awarakovi s cizákem. „Tak co?“ hodil po nich vyzývavým pohledem.

» Vyhlídka (Borůvka)

Byl by se na kopci zastavil a ukázal Awarakovi celý kraj, jenž byl zahalen do písečného hávu, ale suchý kožich mu byl milejší. Svižným tempem proto prosvištěl skrz vyhlídku s černobílým vlkem v patách. Hrdlo mu bublalo veselým smíchem, zatímco ztěžka funěl, když se nutil vyběhnout prudký kopec.
Zpomaloval. A Awarak s ním. Nori se ohlédl, v očích naději. Třeba to vzdá, pomyslel si. Třeba svého kamaráda závodem utahal tak, že se na nějaké slintání vykašle. Pořád mu však ještě nějaké síly zbývaly. Nori si odfrkl, oklepal se a prudce zabrzdil. Awarak byl jen pár metrů za ním. Nori se na něj zazubil a uskočil do strany. „Na něco jsem zapomněl!“ vyštěkl zvesela a zoubky chňapl po černé oháňce. „Musíme se vrátit,“ informoval svého kamaráda a rozeběhl se z kopce dolů, zpátky k lesu.
Sám si nebyl jistý, co přesně myslel tím, že něco zapomněl, ale v hlavě se mu zrodil velkolepý plán. A navíc měl kožich plný písku. Takhle zabiju dvě mouchy jednou ranou, pomyslel si až mu na hlavě vyrašil pár imaginárních čertích růžků a o dost uvolněnějším tempem začal klusat zpátky.
Teď už mu bylo jedno, zda jej Awarak dožene, nebo ne. S úsměvem se po svém kamarádovi ohlédl a s ocasem vysoko nad zády kmital ze strany na stranu. „Snad ses moc nezadejchal,“ usmál se na něj zcela nevinně. Dlouhé nohy jej vedly až k řece, která proudila kousek od Borůvkového lesa. Bylo to perfektní místo. Jazyk se černému přízraku lepil na patro z neúnavného běhu a dokonce jej začalo píchat v boku. „Vidim to na pauzičku,“ zasýpal a zbožně se dovalil až k řece, kde konečně zastavil. Teď si s ním Awarak mohl dělat, jen co se mu zlíbí.

// změna přechodu » Mahtaë sever (Borůvka)

« Zelené nory

Nori se řítil vpřed, dával si pozor, aby nešlápl do nějaké díry a zároveň se chvilku co chvilku ohlížel po Awarakovi. Nechtěl svého kamaráda vytahovat z žádné nory. Takové dobrodružství mu stačilo minule s Flynnem. Na rozdíl od něj však Awarak uměl plavat. Alespoň v to doufal. Vítr byl v norách mnohem slabší, ačkoli se sem tam ozvala děsivá meluzína. Nori zpomalil a dával tak Awarakovi prostor na dohnání, ovšem svůj kožich si střežil i nadále.
„Jo!“ hekl kamsi za sebe, „Tehdá jsem tu vytahoval naše vlče.“ Vysvětlil svému kamarádovi s úšklebkem nad mokrou vzpomínkou. Uši měl natočené vzad, aby k němu Awarakova slova lépe dolehla, zatímco očima skenoval nory před sebou. V dáli se před nimi rýsovalo světlo. Měsíční svit vedl Noriho ven. Dokonce mu přišlo, že se vítr trochu uklidnil. Oči měl však stále plné písku.
„Třeba příště,“ zazubil se na černobílého vlka. Teď spolu totiž závodili. Noriho překvapovalo vlastní štěstí, když se před nimi objevil konečně východ. Zrychlil proto opět tempo. Nechtěl riskovat, že by jej Awarak nyní dohonil. Ke své smůle však vylezli přímo před kopcem. Cesta před nimi se zkosila více nahoru a Nori musel zabrat. Plíce mu hořely a tempo začalo kolísat.
Poznával to tu. Byl tu už několikrát, naposledy s Baghý. Vzpomínal si, že na samém vrcholu byl nádherný výhled na okolí. Černý přízrak však neměl čas kochat se krajinou. Moc dobře za sebou slyšel Awarakův dech a tlapy dopadající na zem.

» Řeka Midiam

« Borůvka

Nori soupeřil s větrem a Awarakem. Dlouhé nohy přeskakovaly spadané větve a tlusté kořeny, zatímco mu v hrdle bublal veselý smích. Cítil se volně a svobodně. Přesně tak, jak si vždycky přál. Svaly mu hrály pod kůží, zatímco se nesl vzduchem. Písečná vánice, která zesílila, jakmile vyběhli ven z lesa, se do něj nemilosrdně opřela a okamžitě zaútočila na jeho oči, čenich a dokonce i uši. Drobná zrníčka se na něj lepila a sváděla jej k tanci, jenže Nori měl hlavu plnou jiných myšlenek. Jeho mysl tančila. A to zcela v jiném rytmu, než otravný vítr.
Svoboda. Nori se zeširoka zazubil a provokativně zpomalil. Awarak byl znatelně pomalejší; koneckonců jeho tělesná konstrukce byla zcela jiná než Noriho. Černý atlet se po svém kamarádovi ohlédl s jiskřičkami v očích. Hnědé oči odrážely výzvu a zvali Awaraka k nekonečnému závodu kdo z koho.
Vesele se ušklíbl, když na něj starší vlk vyplázl jazyk. Les jim mizel za zády a zatímco Noriho tlapky lehce dopadaly na zem, krajina kolem nich se měnila. Najednou totiž nad hlavou neměli smrákající se nebe, ale... Ale ne. Nori se na moment zarazil a trochu zvolnil tempo. Uzavírající se komplex jej vyvedl z míry, brzy mu však došlo, kde přesně se nacházeli. Naposledy toto místo navštívil s Flynnem a jeho laskavou matinkou. Noriho zajímalo, kde se zlatavá Lylwelin zasekla.
„Tady pozor,“ mrkl na Awaraka, zatímco ztrácel vlastní náskok. Neměl však v plánu zastavovat, ne, když hrozilo, že by jej Awarak povalil a ožužlal mu uši. Pouze zpomalil tak, aby byl Awarakovi na dosah. To kdyby zahučel do zdejších podzemních jezírek podobně jako tehdy Flynn.
„Tady se nechceš vykoupat,“ štěkl a dával si sakra pozor, kam šlape.

» Vyhlídka

« Úkryt

Cítil, jak mu srdce prudce bušilo v hrudi, zatímco mu žilami proudil adrenalin. Nori se řítil ven z jeskyně, v očích jiskry a na jazyku smích. S letmým ohlédnutím se za sebe, zamířil rovnou mezi stromy. Mohutné koruny se třásly pod náporem silného větru, jenž se vzápětí opřel i do dlouhánova těla. Nori však vítr ignoroval, jeho mysl byla plná jen jednoho — utéct co nejdál. Byl plně ponořen do hry s Awarakem, že mu ani nepřišly písečná zrníčka mezi zuby zvláštní. Se skřípnutím zacvakal zuby ve vzduchu a s hihňáním běžel dál.
„A taky si jí nech!“ vyplázl na černobílého kumpána jazyk. Podobně jako vítr, se černý přízrak proplétal mezi stromy a borůvčím, které provonělo celý les. „Tak běžíš?“ rýpl si do kamaráda nevinně a schválně zpomalil. Vlastně ani nevěděl, zda se Awarak rozpomněl, nebo jeho mysl zela stále temnotou. Nori však neměl čas zjišťovat Awarakovu situaci; teď mu šlo o kožich. Nehodlal ho mít celý poslintaný. Byl si jistý, že právě to byla očekávaná pomsta. Nyní však závodil nejen s větrem, ale i s Awarakem. A s hrozbou špinavého kožíšku.
„Bacha, aby tě to neodneslo s sebou!“ křikl pobaveně, když se do něj opřel další poryv větru. Tentokrát jej však písečná zrnka zasáhla i do očí. Nori přimhouřil víčka a snažil se nepříjemný pocit vymrkat z očí, zatímco tlapkami kmital ostošest.

» Zelené nory

// 331

Nori se válel po Awarakovi jako malé vlče. Koutky tlamy měl roztažené v hravém úsměvu, zatímco divoce kmital ocasem. Vesele tak ožužlával vlkovy uši a náramně se tím bavil. Ovšem Awarak změnil taktiku. Černý poděs překvapeně hekl, jakmile se Awarak vyšvihl na nohy a na chvíli se ocitl ve vzduchu. Dlouhé končetiny zavlály ve vzduchu a Nori se se s nepatrným zaduněním svezl zpátky na zem. Dramaticky zkřivil tvář neexistující bolestí a tlapkou se chytil za srdce.
„Taková zrada!“ zakňučel rádoby ublíženě, ovšem jeho tvář svítila. V očích mu tančily pobavené jiskřičky, zatímco krčil čenich v úšklebku. Už si ani nepamatoval, kdy se takhle bavil a pošťuchoval s někým jiným. Připomínalo mu to časy, kdy se rval se svou sestrou. A s Baghý.
„Ale fuj,“ mlaskl, když kolem něj proletěla vlastní slina, jež ze sebe Awarak sklepával. Měl co dělat, aby mu nepřistála rovnou na čumáku. „No to jo, včetně Makadi,“ ušklíbl se poněkud škodolibě. Pořád měl toho stydlína před očima, společně s jeho nabručenou kámoškou. Neodpustil si proto nevinné rýpnutí.
Sám zaujal podobnou pozici, jako měl Awarak. Nechtěl se jen tak vzdát. Hravě proto máchal ocasem a dělal proti němu falešné výpady. „Víš že voslintanej vypadáš líp?“ zazubil se na něj a začal nenápadně couvat k východu. Co kdyby se Awarak rozhodl mu celou koupel oplatit? Se smíchem se proto na poslední chvíli otočil a rozeběhl se z jeskyně ven.

» Les

« Les
330

Nori si to konečně nakráčel až k úkrytu. Poměrně veliká skála se tyčila k zamračeným nebesům, zatímco statečně odolávala nárazům větru. Košaté koruny stromů se nakláněly do stran a lesem se nesla eufonie tančících listů. Nori se na moment zastavil, aby si mohl magickou chvilku vychutnat, ovšem nečekaná facka v podobě menší větvičky, jež ho nemilosrdně pleskla přes čenich, jej donutila zalézt rovnou do jeskyně. Byl rád, že stihl označit les včas, a tak se líným krokem vydal hlouběji. Ve vzduchu cítil Awaraka, kromě něj se však zdálo, že v úkrytu nikdo další nezevloval. Perfektní, pomyslel si škodolibě. Znamenalo to víc místa pro jeho elegantní černé pozadí.
Nori s úsměvem na tváři vtančil až do prostorné místnosti. Hnědý pohled spočinul na černobílém klubíčku, které se uvelebilo v důlku. Zdálo se, že Awarak měl půlnoc. Nori se protáhl, zatímco si jeho oči přivykaly na přítmí jeskyně a rozhodl se napodobit svého přítele.
Vyčerpaně se natáhnul kousek od něj, dlouhé končetiny rozcapené do všech stran. Nori spokojeně mlaskl a s dlouhým výdechem přivřel víčka. Netrvalo dlouho, než si pro něj přišla temnota a zahalila jej do sítě plné snů.

Když rozespale rozlepil víčka, pomalu ani nevěděl, jak se jmenoval. Černý přízrak cosi zabručel a se zívnutím se převalil na druhý bok. Awarak byl stále v důlku a tiše oddychoval. Nori se ušklíbl. Tak to bodlo, pomyslel si, zatímco se škrábal zpátky na nohy. Po odpočinku měl vždy plno energie. Neváhal proto a se škodolibým úsměvem se připlížil k černobílému vlkovi. „Vstávat a cvičit, Růžo!“ zahalekal a hravě na Awaraka skočil. Ne tak, aby mu ublížil, ale rozhodně to nebylo žádné jemné pohlazení. Přátelsky mu začal žužlat ucho a tlapkou jej šťouchal do šíje. „Jestli budeš spát ještě o něco dýl, probudíš se krásnější než kterákoli vlčice,“ utahoval si z něj. „A to by tady žádná asi neocenila.“ Nori se svému nevtipnému vtipu pobaveně zahihňal, zatímco ocasem plácal Awaraka do boku.