Gallirea - Příspěvky uživatele

Jakoby se kolem Noriho stáhla podivná mlha a rozházela mu všechny myšlenky. Najednou měl všechno tak pomotané, že když znovu mrkl (což se mu zdálo jako věčnost), Cynthia i s Sheyou, kterou stihl překvapivě zaregistrovat, zmizely. A Nori u vodopádů zůstal dočista sám. Vyjeveně si kecl na zadek. Zřejmě mu náhle divoké dobrodružství na vodě nedělalo dobře. Na čele se mu objevila hluboká vráska, zatímco poctivě čučel do blba. Tak zdálo se mi to, nebo tu obě ještě před chvílí byly? Snad jen po tom kmeni nebrouzdal vodu úplně sám, zděsil se hystericky v duchu. To už by na tom byl, sakra, špatně.
Koza mlaskla, líně se podrbala za uchem, automaticky si ohmatala zlatý roh a vydala se od hučící vody pryč. Tak tohle bylo divný, odfrkl si, zatímco mu kapala voda z kožichu. A opět ztratil Baghý. U té si však byl jistý, že křídla měla a že opravdu letěli. Kurňa, my fakt letěli. Ve vzduchu! honilo se mu hlavou, zatímco pospíchal od vodopádů. Tohle místo bylo zakletý. A moc dobře si pamatoval proč. Kdyby to šlo, červenal by se až na zadku.
Černý stín tak přidal do kroku, jen aby už byl co nejrychleji pryč.

» VVJ (řeka Mahtaë - sever)

Nori protočil panenky. „Nemusíš bejt tak vztahovačná,“ odtáhl se lehce uraženě. „Vždyť já moc dobře vim, co si můžu dovolit.“ Neměl ani ponětí. A možná na tom, co Cynthia říkala, něco bylo. Na druhou stranu, nabídl by něco takového Rzi nebo Styx? Rozhodně ne. Takže by to Cynthia měla brát jako sakra velkej kompliment. Rohatej pohodil ocasem, ale na další slovní přestřelku už nezbyl čas. Téma magického propojení bylo zajímavější. „Kdo byl ten šťastnej?“ ušklíbl se lišácky a jemně to vlčice šťouchl. Zajímalo ho, jestli onoho šťastlivce zbavila smyslů úplně, nebo jenom trochu.
Jenže voda se už postarala o svoje. Kláda se s nimi vrklavě kymácela a při jediném zaváhání hrozilo, že se převrhnou do vody. Oba, protože kdyby černý začal padat, bez varování by čapl Thiu s sebou. „No dovol,“ ohradil se a na truc Cynthii dýchl rovnou do tváře. Chtěl něco dodat, ale najednou se to s nimi celé zhouplo a jediné, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, bylo velké DOBRODRUŽSTVÍ.
Nori nadšeně zavyl, zatímco vodopád si s nimi dělal co si jen umanul. Voda létala vzduchem a ačkoli se instinktivně zarýval drápy do dřeva, brzy následoval volným pádem Cynthii, která pod vodu zahučela jako první. Koza hekla, ani nestihla zaklapnout tlamu a už se amatérsky potápěla. Jediné, co dlouhou chvíli čouhalo z vody, byly zlaté rohy, než se s prskáním objevila nad hladinou i černá, naprosto promáčená hlava.
Studená tůň, která tedy rozhodně nebyla ještě pořádně vyhřátá, poctivě smývala z tmavého kožichu všechny nečistoty, zatímco Nori se zmateně rozhlížel, aby mohl případně uhnout řítícímu se dřevu, ale místo toho slyšel jen řehtající se Cynthii. Nedalo mu to. Na tváři se mu objevil široký zubatý úsměv, zatímco v hrdle mu bublalo divoké hihňání. „Takhle se to dělá,“ vyhrkl, zatímco se začal pomalu škrábat na břeh. „Seš celá Thio?“

// Pardon, nevšimla jsem si Sheyi, v dalším postu napravím

Černý přízrak byl na svá dobrodružství hrdý. A hrdě je také vyprávěl. Popichování od Thii všemu jen nasazovalo korunku. „To z tebe mluví jenom závist,“ posunul bradičku vpřed. Byl si jistý, že by Thia upsala svůj ocas za takové přátelství jako měl on s Baghý. Ačkoli pro normální smrtelníky mohly být jeho výpravy sebevražedné, Nori sebevražedno praktikoval rád a často.
„Třeba bys pak nebyla tak urejpaná,“ vyplázl na ni hravě jazyk. „A Baghs by tě určitě ráda vzala. Nebo se bojíš? Jestli jo, tak to naprosto chápu,“ ušklíbl se. „Neni to pro každýho.“ Na poznámku o Styx jen kysele protáhl čumák. Sama Baghý se s ní bavila. Musí jí vysvětlit jednou provždy, že Styx je jedna velká chodící pohroma a ne kámoš.
Pojem „natvrdo spojenej“ zněl na Noriho moc násilnicky. Trochu podezřele si proto Cynthii prohlédl. „Jo. Přesně. Stalo se ti něco podobnýho?“ Při vzpomínce na magické spojení s Rzí mu přejel mráz po zádech. Omylem se mu do mysli zatoulala myšlenka takového propojení s Thiou, za což ho nepříjemně nakopl žaludek. Nascuho proto polkl a hlasitě si odfrkl. „Seš si jistá? Můžeš bejt první, na koho to vyzkouším.“ Zkusmo proti vlčici pohodil hlavou jako nefalšovaná koza. Chyběla mu už jen kopyta.
Radši se pak začal škrábat na kládu, která na ně netrpělivě čekala. „Dámy první,“ pobídl samosebou Cynthii, než vyskočil za ní a snažil se na mokrém dřevě pohodlně usadit. Nejlépe tak, aby ho voda nespláchla při první příležitosti do vody. „Zatím umírat neplánuju,“ našpulil hravě tlamu. „Mám tě držet za tlapku?“ dejchl Cynthii za krk. Vlastně to byla děsná bžunda. Spontánní rozhodnutí jako tohle byla Noriho nejoblíbenější činnost. Zejména když hrozilo, že ho to zabije. Kláda se pomalu vezla po vodě a nebezpečně se kolébala. Norimu jiskřilo v očích, ačkoli by lhal, že ho myšlenka utopení se neděsila. Nebo by možná mohla chytit za tlapičku ona tebe, pomyslel si jízlivě na vlastní účet. Na to však bylo pozdě. Dřevo naříkalo, jak do něj vlci zarývali drápky a voda hučela čím dál hlasitěji.
„Ty spíš neber do zaječííí—“ stihl ještě vyštěknout, než se s nimi kmen děsivě zhoupl dolů.

1. východ
2. les
3. slunce
4. černá
5. orel
6. pravá
7. b)
8. a)
9. d)
10. a)
11. d)
12. e)
13. e)
14. e)
15. b)

Výsledek: NEBELVÍR
Věta: Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.

Nori protáhl čumák. Skoro mu Thii bylo líto. Kor, když to tak pěkně zahrála. „I vyvolení musí trpět,“ povzdychl si s úšklebkem. Uvědomoval si však, že o životě tmavé vlčice skoro nic nevěděl. A že ho to vlastně docela zajímalo. Tak jako tak, Noriho zajímalo vše, co se později dalo (zne)užít. Ale na nějaké škození momentálně neměl pomyšlení. Extazická nálada, která mu dosud z letu s nejlepší přítelkyní duněla tělem, přebíjela veškeré škodolibé nápady. V rámci možností. Rohy mu totiž na hlavě nerašily pro nic za nic.
„No jak,“ zamračil se, „roztáhla křídla a skočila šipku z kopce.“ Na demonstrativní ukázku tu bohužel kopec neměl. Ani křídla, byť představa to byla lákavá. „Chudince?“ prohlásil uraženě. „Celý to byl její nápad. Co já vím, někdo holt na takový věci je,“ obhájil se a Baghý s uchechtnutím hodil pod kola. „Sama si poručila, ať se jí vyškrábu na hřbet.“ Musel však uznat, že byl rád, že neměli žádné svědky. Hlavně s jejich výškovým rozdílem. Vidět někdo, jak Baghý dřepí za krkem jako vosa na bonbónu, radši by se propadl hanbou. Anebo možná ne, Nori zas tak na své pověsti nelpěl. Hlavně, že si užili zábavu!
„A co by ne. Třeba by ses konečně uvolnila.“ Samozřejmě, že to rohatej mínil zcela nevinně jako dobrou radu. Anebo ne? V očích mu tančily všudypřítomné jiskřičky. „A Baghs by určitě nebyla proti.“ Vlastně to znělo jako skvělý nápad.
K jeho smůle mu Cynthia žádné drby neprozradila. Anebo si je nechávala dobrácky pro sebe. Nori si povzdychl. Už dlouho se k němu nedostalo nic peprného. „Jo, vypadá jako hotový zlatíčko,“ odfrkl si pobaveně na účet Styx. „Zlatíčko, který ti div nesežere hnátu.“ Moc dobře si vzpomínal na společnou potyčku. Kdyby to šlo, neváhal by po tý prašivce skočit znovu. Nori však radši bojoval myslí a slovy, ne zuby.
„Hm, to je něco za něco,“ pokrčil neurčitě rameny. Ačkoli o Styx věděl pranic, o novinkách Gallirejských by se s Thiou klidně rád pobavil. „Tuhle jsem byl pomocí nějaký divný čarosíly spojenej s tou její nocležkou, Rzí,“ vypadlo z něj nakonec. To, že s ním podivné čáry cloumaly i v jiném ohledu, radši nezmiňoval.
Jemně našpulil tlamu, když se mu vlčice začala škodolibě vysmívat. „Náhodou moje rohy jsou hustý. Když budu chtít, můžu s nima kohokoli nabodnout,“ vyplázl na ni provokativně jazyk. „Třeba, kdybych se stal obětí šikany.“ Koutky mu vyjely do úšklebku. Musel však uznat, že šikana od Cynthii nezněla zas tak špatně. Tedy... Co? Co že si to právě připustil?
„Musíš uznat, že umřít spolu by bylo dokonalý zakončení,“ vyžblebtl to první, co ho napadlo, zatímco se snažil vnitřně nepanikařit. Kláda byla velká tak akorát, což znamenalo, že se tam spolu mohli pohodlně uvelebit. Spolu. On a Thia. Najednou si už tak sebejistý nebyl, což na sobě však nemohl dát znát. To by se radši dobrovolně utopil. Zatřásl proto divoce hlavou, aby nebezpečné myšlenky vypudil z hlavy a začal Cynthii pomáhat s kládou do vody. (// that's what she said) Rozhodně to nebyl ten nejbezpečnější plán, ale Nori žil vždycky na hraně.
„Připravená?“ dýchl jí se zazubením za krk. Nyní jejich osud měla v rukou samotná voda. A dokonce jim k sebevražedně romantickému sjezdu začal i západ slunce. Báječný, prolétlo rohatýmu hlavou. Jakmile se totiž kláda ocitla na vodě, začala se s nimi houpat a proud vodopádu si je bral pod svá křídla. Doufal jen, že ne smrtelná.
„Hlavně neskákej dolů, nebo tě budu muset lovit,“ ušklíbl se ještě přátelsky.

Slunce příjemně hřálo do kožichů, natahovalo se po Norim jako po nešťastně přisátem klíštěti za krkem a laskalo jej něžně po líčkách. Hotová idylka. Zlaté zdobení a rohovina se jemně třpytily a čokoládové duhovky, které pod ohnivými paprsky o odstín zbledly, kopírovaly pohledem každý Cynthiin pohyb. „Kdo ti ublížil,“ ušklíbl se, když se Cynthia rozhodla vzít ušopleskáctví jako jednu z předních výhod života. Dokonalý.
Zdálo se, že ji Noriho poznámka o Baghý křídlech moc neohromila. Černý přízrak se napřímil a lišácky se usmál. „Přesně tak a dokonce má i zobák.“ V duchu se nad tou představou musel zasmát. „Ale mělas to vidět, bylo to totálně hustý,“ dodal nadšeně. „Letěli jsme vzduchem, puf! Jen tak!“ Nori se vlčici snažil předvést i demonstrativní ukázku, a tak poskakoval kolem jako by ho kamenem praštili. „Vlastně to můžeš klidně zkusit taky,“ mrkl potom na Cynthii a kecl si na zadek. Ležérně se u toho drbal za uchem a prohlížel si přívěšek, který odpočíval v černém kožíšku. Cynthia měla srst upravenou, přesně, jak od někoho takového očekával. Nikdy si však nevšiml, jak drobnou postavu měla. Sice nebyla tak zakrslá jako Baghý, ale rozhodně byla podobně skladná. Ani nevěděl, proč se na takový detail soustředil, naštěstí jej Thia z toku myšlenek vysvobodila právě včas.
„Hory,“ protáhl kysele obličej. „To je pěkná nuda. Přiznám se, že jsem o tobě měl teda jiný mínění,“ ušklíbl se pobaveně. Vážně, kdo sakra chodil dobrovolně do hor? Pěkné letní kopečky mu nevadily, ale zasněžené vršky zovna v lásce neměl.
Zdálo se, že o Styx měla povědomí také. Nori jí vrátil úšklebek. „Kámošky? To je ještě horší, než jsem čekal. A jsi v pohodě?“ zeptal se čistě ironicky. „Doufám, že máš aspoň ňáký drby.“ Byl jedno velké ucho. Záhy však pohoršeně zalapal po dechu a tlapkou se chytil za hrudník. „No dovol?“ vyhrkl a hodil po vlčici ublížený výraz. „To už hraničí se šikanou.“ Rozhodně takovou kudlu do zad nečekal.
Opodál ležící kláda však vypadala jako skvělý prostředek k zábavě. Něco podobného už jednou absolvovat a tehdy to byla bžunda. „S tebou? Vždycky,“ odvětil rohatej s šibalským leskem v oku. V nitru však panikařil. Už jen slovo romantika ho znervózňovalo.
„Dámy první,“ vyzval tak Thiu škodolibě, aby snad zamaskoval své vnitřní pocity.

Nori se napřímil a zkoumavě si vlčici prohlédl. „Seš si jistá?“ naklonil hlavu, „minimálně bys s nima mohla odletět.“ V hrdle mu zabublalo nevinné zahihňání. Popichování od Thii nebral vážně. Pyšně si zlaté rohy pohladil. Byly ostré. „A věř mi nebo ne, dneska jsem už jednou lítal. Baghý narostla křídla,“ prohodil jen tak mimochodem, v očích mu však jiskřilo. Zrovna Thia by mu to však věřit mohla. Koneckonců, oba dva se záchranné sluneční akce zúčastnili. A tenhle kraj nebyl normální; kolem běhalo až příliš praštěných čarovlků.
„Ach tak,“ ušklíbl se. Tak cestu kolem. „A kam míříš?“ začal okamžitě vyzvídat. Na jazyku ho pálila další poznámka, kterou by mohl Thiu poškádlit, ale nechtěl riskovat. „Takže si mě sledovala,“ změřil si ji darebácky pohledem. Jenže vlčice záhy změnila celý svůj postoj. Naštval ji. Asi. Nori vlčicím nerozuměl, ale ta zvláštní vráska na čele musela jistě znamenat něco takového. Nevěděl, jestli pocit, který jím náhle projel byla panika, nebo něco tomu vzdáleně příbuzného, ale donutilo ho to nepatrně zvážnět.
„Doufám, že se neztratila. Cvoků tu kolem běhá dost.“ Koneckonců, malou Sheyu měl vlastně docela rád. I když ji tehdy byl ochoten obětovat pro vlastní ocas. „Slyšelas o Styx?“ To jméno mu pomalu nešlo ani přes jazyk. Neslo nechutně hořkou pachuť. „Vlčatožroutka,“ pronesl znechuceně, „ale jestli říkáš, že je už dospělá... Páni.“ Nori se zarazil. „Kdy jsme se viděli naposledy?“ Thii fialkové oči nešly jen tak zapomenout. A rozhodně ne její temperament.
„Náhodou,“ začal se okamžitě obhajovat, „taky mám různý věci na práci, abys věděla. Zrovna před chvílí jsem se smečkou skolil srnce.“ Záhy na to mu hlasitě zakručelo v žaludku. Rohatej si povzdychl. Hnědá očka mu však zašmejdila k nenápadné kládě, jež se válela opodál.
„Nemáš chuť na romantickou projížďku?“ ušklíbl se na Thiu, zatímco se mu v hlavě rodil velkolepý plán.

Rohatej spal jako zabitej. Spokojeně sem tam mlasknul, převalil se na druhej bok a dál se nechal spánkem opřádat do nekonečné temnoty. Šum vodopádů byl příjemnej a uklidňující společně se slunečními paprsky, jež se líně natahovaly po černém kabátku. Bylo by to naprosto dokonalý, kdyby...
Černej přízrak procitl. Něco ho drnkalo do rohů. Hnědé oči zamžouraly rozespale před sebe až se zastavily na povědomém obrysu. Nori zašilhal, načež s překvapením zdvihl hlavu nahoru. „No neke,“ vyhrkl nadšeně. „Kamzík? A vidělas sebe? Ušoplesku,“ vrátil okamžitě nikomu jinému než velevážené Thie. Moc dobře si pamatoval na ta její ušiska, když zachránili Slunce.
„Co ty tady? Sledovalas mě, jak spim?“ ušklíbl se a líně se začal škrábat na nohy. U všech čertů, zrovna Thiu ze všech vlků na tomhle místě nečekal. „A kde je ta malá?“ rozhlédl se, ale po Sheye ani památky. Co si pamatoval, bejvávaly nerozlučná dvojka.
„Nebo se ti zase ztratila?“ neodpustil si přátelské popíchnutí. Z nějakého důvodu měl ryzí radost z toho, že narazil zrovna na ni. Ustavičné popichování, které je pokaždé doprovázelo na každém kroku, dělalo Noriho den opět zajímavějším.

« Východní Galtavar - amorek

Magická krajina znovu zavelela a mocné síly převzaly Noriho osud do svých tlapek, kopyt, blán... zkrátka čehokoli, co těm potvorám patřilo. Rohatý mrkl, jednou, dvakrát... Srnec a travnatá pláň, kde ještě před malým momentem stál, zmizeli. Hluboká vráska, jež se vlkovi objevila na čele, poukazovala na zmatení, které doprovázelo divoké rozhlížení se kolem. „Baghs?“ pípl jako ztracené vlče a s frknutím si kecl na zadek. Copak se mu to všechno jen zdálo? Nebo ho srnec nakopl do hlavy tak silně, až ztratil paměť? Či si jen místní polobozi chtěli z vlků tropit hlouposti?
Nori se líně protáhl, štvaní srnce ho unavilo. Kousek od něj se spouštěl vodopád. Tohle místo mu bylo podezřele známé. Byl by to romantický výhled, kdyby mu zrovna nekručelo v žaludku a měl šajna, jak se sem dostal. Ležérně se vydal k vodě, která pod vodopádem šuměla a dlouze se napil. Rohy a zlaté odznaky se mu ve slunečním světle draze třpytily a lákaly místní straky.
Kolem vodopádů se však vznášela podivná atmosféra. Možná, že byl opravdu jen přetažený. Černý přízrak se zhluboka nadechl a natáhl se do trávy vedle uzpívané vody. Zachvilku se mu začala klížit víčka, dokud neupadl do krátkého, bezesného spánku.

// » teleport - amorek

// Adiram | Erlend | Nori | Maeve | Baghý

Trojice vlků se schovávala mezi stébly trávy, zatímco Baghý s Maeve se plížily k nicnetušícímu srnci. Norimu žilami proudil adrenalin, zatímco žaludek se mu hladově kroutil a vřískal na něj v agónii dožadujíc se pozornosti. Rohatý se držel svých spolupachatelů, o jejichž lovících schopnostech neměl nejmenší tušení, a netrpělivě sledoval srnce před nimi. Zvíře se spokojeně páslo až do té doby, kdy zvedlo hlavu a rozhlédlo se po planině. Chyba, pomyslel si a instinktivně napnul svaly, připraven kdykoli vyrazit. Ačkoli nebyl tak dobrý lovec jako například Baghý, nohy a tělo měl rychlé a obratné. A to mu dávalo výhodu.
Přesně, jak předpokládal, srnec se dal na úprk. Černý postrach vyrazil. Běžel po boku Adirama s Šedivým a s vyceněnými tesáky se oháněl po silných nohách, které se snažily udržet srnce naživu. Avšak marně. Zatímco Adiram ztratil rychlost jako první, Šedivému se podařilo uštědřit srnci dostatečně silnou ránu, aby zakopl a znejistěl. Byla to souhra sekund. Na nic nečekal, silně se zapřel zadníma nohama o zem a pustil se do hbitého skoku. Se štěknutím dopadl srnci na hřbet a pevným stiskem se mu zakousl do krku. Zvíře se snažilo udržet rovnováhu a Nori s ním. Pohledem kmitl po zbytku skupiny, zatímco se snažil srnce strhnout k zemi.

// Adiram | Erlend | Nori | Maeve | Baghý

Rohatý usilovně přemítal nad podivným slovem Adirama, jenž se bezstarostně vtírl mezi ně a zamyšleně se u toho drbal na uchem. Pořád mu žilami proudil adrenalin z předchozího zážitku. Vážně se ještě před pár chvílemi vznášel s Baghý ve vzduchu. A to vše díky křídlům, která vlčici rašila ze zad. Až se mu z toho všecho chudákovi zamotala hlava. Stále však stíhal vnímat okolí. Adiram se ho na něco ptal. „Já jsem Nori,“ odpověděl stále s úsměvem. V té euforii se zapomněl představit. „Delta a ochranář Borůvkový smečky. A tady Baghý nejlepší kámoš a spolupachatel,“ dodal šibalsky. „Někdy si můžem zazpívat duo,“ navrhl Adiramovi. Než se však stihl rozvášnit nad dalšími věcmi, odněkad se vynořila mladá vlčice. Neměl páru, odkud se všichni brali, ale Norimu velká společnosti vůbec nevadila. Ba naopak. Koza se narovnala a přátelsky se na vlčici zazubila.
„Ahoj Maeve. Nori. Vypadá to, že tu dneska máme seznamovací kroužek.“ Nori se na Baghý ušklíbl. Ani se nehnul, když mu Maeve narušila osobní prostor, poněvadž žádný neměl a místo toho si spokojeně dřepl na zádel. Pevná půda pod nohama byla přeci jen jiné kafe, ačkoli nepochyboval o tom, že na Baghý hřbet zase brzy vyleze. „Tohle?“ naklonil lehce hlavu a tlapkou cvrnkl do rohů. „Směnil za duši jednoho vlčete,“ odvětil prostě, byť mu v očích pobaveně jiskřilo. „A ty?“ kývl zpátky na mladou vlčici. Nemohl si nevšimnout, že jí po hřbetě cosi hopsalo. „Přineslas nám sváču? Ta by se hodila,“ zazubil se a zvědavě se nahnul k drobnému ptáčkovi.
Baghý mezitím začala dávat skupince jasné instrukce. Nori pokýval hlavou: „Rozkaz paní Alfová.“ A jakmile se Baghý odebrala společně s Maeve kupředu, Nori pohlédl na Adirama s šedivým vlkem. Hnědý vlk na nic nečekal a rovnou se odplížil do trávy. Nori se se svýma pavoučíma nohama připlácl po jeho vzoru k zemi a uvelebil se tak, aby i s rohy byl co nejméně vidět. Srnec, který měl brzy padnout jejich obětí, se pásl opodál. Černý přízrak se mlsně olízl a netrpělivě čekal na Baghý s Maeve, až k nim zvíře naženou.

« Vyhlídka (Středozemní propadlina)

Bylo to... divoké. Nori se mermomocí snažil udržet Baghý na zádech, zatímco fascinovaně sledoval krajinu pod nimi. Adrenalin mu proudil tělem a chybějící pud sebezáchovy mu (ne)dovoloval nedělat si absolutně žádné starosti, kdyby to Baghý náhodou přestalo létat. Vlčice se vzduchem snášela pomalu dolů a zem se přibližovala. Rohatý se stále smál a nadšeně hulákal, rozhodně nepřipraven na Baghý pokyny.
„Cože?“ vyjekl, jakmile na něj křikla, ať se pustí. Co to bylo za nápady? Nori stihl jen zmateně vykulit oči, načež se Baghý vyvrátila a shodila tak černého mezka ze svých zad. „Počk—“ Slovo však již nestihl doříct. Trocha „pevniny“, kterou pod sebou doposud měl v podobě drobné vlčice, zmizela. Nyní zbýval jen volný pád. Avšak! Zrovna, když Nori očekával to nejhorší, něco ho začalo podpírat. A byť směřoval k zemi napřímo čumákem, zbytek těla v podivném klubku, silný vítr, který začal záhy foukat pro nim, je držel ve vzduchu.
Nenamlel si. Dopadl na zem s lehkostí pírka, zatímco vítr v okamžení ustal. Nori na Baghý nejprve zůstal vteřinu dutě zírat, načež se oklepal a začal nadšeně skákal v kruhu spolu s ní. „No tak to neke!“ hýkal se smíchem. „JEŠTĚ JEDNOU!“ dožadoval se nadšeně a už by se Baghý škrábal na záda znova. To ale nešlo, když spolu skákaly v kroužku jako malé uječené školačky.
V tu ránu se blízko nich ozval hlas. Nori přestal skákat jako koza, byť ho úsměv a nadšení neopouštělo a pohlédl na dvojici vlků, jež se na pláni objevila.
Milady, uchechtl se v duchu. Baghý zrovna vypadala jakkoli, jen rozhodně ne jako lady.
„Čus,“ houkl na Adirama, jak se vlk sám představil, na odpověď. Mluvil. Dlouho a hodně. Nori si Adirama prohlédl od hlavy až k patě. Kde se vůbec sebral? A co, do háje, znamenalo slovo bard? „Umíš zpívat?“ zeptal se zaujatě. Tentokrát mu už nemusely rašit imaginární rohy. Nyní měl doopravdové. Adiram se zřejmě vyznal už i ve smečce. Nori hodil po Baghý pohled. Kde se tu vzal? zela mu jasná otázka v očích. Copak se v Borůvkovém lese neobjevil už tak dlouho?
Vedle Adirama stál i mohutný, bílý vlk, kterého viděl snad jednou. Měl pocit, že mu Baghý říkala něco o svém synovcovi. Vlk mu však jen kývl na pozdrav. „Čau!“ zazubil se na něj proto zvesela.
„Tak lov, huh?“ rozhlédl se vzápětí po pláni. Pravděpodobně už bylo na čase. Nori si ani nepamatoval, kdy naposledy něco pozřel.

Norimu se rozjely koutky do obrovského úsměvu, zatímco se škrábal Baghý za krk. Dlouhé pavoučí nohy se nemotorně snažily zachytit kožichu, ale rohatému to jen klouzalo. Nebylo divu, že ho vlčice začala urgovat, jak tlapy správně natáhnout. Nori se u toho pobaveně hihňal, zatímco se jakž takž konečně uveleboval, byť to od pohodlí mělo daleko.
„Nebo tak něco,“ zopakoval po Baghý, zatímco se jí snažil nerozdrtit. „To je moudrá rada, Baghs. To vás učili v třetihorách?“ vyplázl na vlčici jazyk. Teď ho nemohla ničím bacit. Jakmile však začala hýbat křídly, mimoděk do huňatého kožíšku zaryl hlouběji drápky. Srdce mu však poskakovalo v hrudníku samým nadšením jako splašené stádo koz.
„Víš co, beru to zpátky. Ten Život tě docela nabouchal,“ zkonstatoval uznale a (s láskou) poplácal tlapinkou Baghý po hlavě. Starší vlčici se dokonce neklepaly ani nohy, když jí tak neurvale hupsnul na záda. Rozhodně jí ta křídla záviděl.
„Vždycky,“ zazubil se a fascinovaně si prohlížel krajinu před nimi. Opravdu se bude za malý moment vznášet nad všemi těmi stromy? Nasucho polkl a vzrušeně krátce zavyl. „Tak šup, skoč!“ pobízel Baghý jako děcko, které plně podporuje nápad svého kamaráda ve skoku z okna. Nějaký strach si nehodlal připouštět. A zas taková výška to nebyla, nebo ano? Černý mezek se radši soustředil na příjemný větřík, jenž se kolem nich náhle objevil a s trhnutím vyjekl, jakmile se Baghý dala do pohybu. Měl co dělat, aby se na vlčici udržel.
Najednou totiž pod dvojicí nebylo nic, jen vzduch. Nori zalapal po dechu a s vykulenýma očima se rozhlédl po krajině, a pak teprve zkontroloval, jestli byl stále připlácnutý Baghý na zádech. Kdyby je někdo pozoroval, všiml by si, že na drobné vlčici dřepěl Nori jako vosa na bonbónu.
„Baghs!“ vřískl, „my jsme živí!“ Jako kdyby výsledkem riskantního letu byla stoprocentní smrt. „Zvládli jsme to! Koukej!“ Nori byl nadšením bez sebe. A zatímco je vzduch laskal po lících, Baghý je krouživými pohyby nesla zpátky k zemi.

» Východní Galtavar (Středozemka)

Slunko se pomalu ale jistě škrábalo po nebi nahoru, aby prosvítilo další jarní den a polaskalo vlčí kožichy. Nori se rozhlédl po obloze a zhluboka se nadechl. Černou srst laskal chladný větřík, jenž se proháněl po krajině, zatímco první paprsky se opíraly do zlatého zdobení a rohoviny, jež trčela dlouhonohému přízraku z hlavy. Tmavé oči však sledovaly křídla drobné vlčice s neskrývanou fascinací.
„Takže další z těch čarovlků?“ našpulil zvědavě tlamu, když přišla řeč na záhadného Vlčíška. Myslel, že ozdoby rozdával jen Život, ale očividně to tu měl pod palcem ještě někdo další. Byť byl Nori záhadným přívěškem, který byl zahalen do slabého světla, zaujatý, křídla byla zajímavější. Zkusmo se k jednomu z pírek natáhl a jemně jej uchopil mezi zuby a zatáhl. Rohatej byl však připraven rychle vycouvat a od vlčice uskočit, kdyby se rozhodla ho znovu praštit.
„To tak!“ vyplázl na ni jazyk. „To já musím hlídat tebe. Jen se podívej! Chvíli tu nejsem a ty už sbíráš všelijaký věci - křídla, amulety a aby toho nebylo málo, rovnou celý alfování,“ mlaskl jako matka, jež vyčítá něco svému milovanému ratolesti, v očích se mu však svíjely pobavené jiskřičky. „Což znamená, že moje drahá přítelkyně teď povede celou smečku.“ Norimu se v očích škodolibě zalesklo. Z hrdla mu vybublal i krátký zlosmích. Kdyby to šlo, připleskl by tlapky k sobě a rovnou je promnul jako typický záporák. Což Nori nebyl! Jenom občas.
„No,“ vydal ze sebe váhavě, „právě, že bylo. Proto mám lehký obavy.“ Vše doprovázel všudypřítomný úšklebek spojený s čertovským úsměvem. Nori byl vždy připraven na každé dobrodružství! A létaní? NAHNED. Koza se zahihňala, aby vzápětí překvapeně zamrkala a sledovala, jak se Baghý zdvihla ze země.
„No tak moment!“ vypískl. „To. Je. Hustý!“ pískl podruhé a ačkoli se Baghý víceméně ze vzduchu zřítila k zemi, na nic nečekal a už se malé vlčici škrábal na hřbet. Takový pohled musel být velice komický, asi jako když se dvoumetrová žirafa sápe na hřbet drobné gazele.