Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1x zmrzlé ouško lišky zasahuje Sheyu rovnou do čumáku, protože říká Norimu Vořechu.
1x zmrzlé ouško lišky zasahuje Makadiho do bimba... hehe protože ho tam prostě má (nemá na Noriho tak blbě koukat).
2x zmrzlé ouško lišky zasahuje Kayu s dopadem peříčka do ramene, protože... protože...
1x pozlacený divočák krásným obloučkem zasahuje Baghý na oplátku také rovnou mezi oči, protože je to sranda.
1x sobí paroh zasahuje se škodolibým výkřikem „Tady máš ušoplesku!“ Cynthii do zadku.
1x sobí paroh zasahuje Flynna do boku, ale láskyplně. (Protože je Nori majestátní!)
1x sobí paroh zasahuje plnou palbou Lylwelin, aby její chladný výraz vystřídala i jiná emoce.
1x Vlčíškův bobek nekompromisně zasahuje Styx, protože nic lepšího si nezaslouží.
1x Vlčíškův bobek zasahuje záhy i Rez, aby jí to náhodou nebylo líto.

« Ovocná tůň (Borůvkáč)

Norimu se v duchu zkřivila škodolibě tvář, když se Flynn chytil jeho slov. „Tak jí tu kůnu šupej pořádně ukázat!“ vyzval jej, načež se zlatonče opravdu vydalo za svou milující matinkou. Nevinně sledoval roztomilou interakci, kdy se Flynn svým úlovkem právem chlubil a zběsile se do toho drbal na krku. Ať už to byla krvežíznivá práce blech, nebo jenom placebo efekt, Nori cítil, jak ho kožich svědil víc a víc. Tááák a teď pěkně naskákejte i na ní, pobízel blešky, které se stoprocentně musely usadit i ve Flynnově kožíšku.
Když se k němu vlče vrátilo zpátky a pořádně se o něj otřelo, nenápadně se odtáhl. Nechtěl těch potvor mít na sobě ještě víc. „Spát můžem pak, teď navrhuju jít hledat tetku Baghý,“ odpověděl Flynnovi s malým povzdechem a protočil panenky jakože „vlčice“. Furt by někde courali. Coury. Nemyslel tím nic proti Baghý samozřejmě, ale už ho unavovalo, jak mu pořád někam beze slova utíkala. Ne že by mu na tom mělo záležet, ALE Baghý byla jeho parťačka na život a na smrt a ačkoli měl nyní po boku nového parťáka Flynna, tak nějak mu na Baghý pořád záleželo. Už se smířil s faktem, že zrovinka jí využívat nebude a že se mu stihla zarýt hluboko pod kůži; dokonce tak moc, že ji bral za svou nejlepší kamarádku. A to bylo panečku něco!
„A jak to, že nic neříkala?“ podivil se a znepokojeně mlaskl. Matka roku, ušklíbl se kysele. Už už chtěl začít Lylwelin s Flynnem pomlouvat, kdyby se za nimi neozval povědomě chladný hlas. Div mu srdce nevynechalo úder... radostí. Jakmile mu uši cukly směrem ke zdroji hlasu, nad Norim se okamžitě zamračilo a s nekonečnou ozvěnou se v temnotě hrůzně zablýskalo. Asi se mu snažila jeho mysl něco naznačit. Nebo to byl zkrátka vliv andělské Lylwelin, těžko říct. Tak nějak už podvědomě sjel pohledem nejprve Flynna — zkontroloval, jestli vypadal zdravě a hlavně živě. Obě kolonky naštěstí splňoval. Teprve až pak se s úsměvem otočil k zlatavé vlčici, která se tak obětavě vydala za nimi. „To se vo něj tak bojíš, nebo se deš vode mě učit, jak se to dělá?“ zeptal se a nevině na Lylwelin zamrkal.
Tlapky je mezitím odvedly pryč z území smečky a přes sousední pohoří je donesly až k jakýmsi jeskyním. Nori oba vlky vedl dovnitř a byť se na první pohled zdálo, že v jeskyních nic kromě tmy není, uvnitř na ně čekaly zářící krápníky. Možná to byla chyba, možná Norimu vesmír házel klacky pod nohy schválně; černý dlouhán nečekal a s nadšením se vydal do jedné z mnoha spletitých chodeb. „Znáte tohle místo?“ ohlédl se po Flynnovi s Lylwelin zvědavě. Najednou však zamrzl v půlce pohybu a zmateně se rozhlédl kolem. Baghs? V čumáčku jej zalechtal zesláblý pach drobné vlčice. Musela se tu nedávno pohybovat, ovšem stejně tak cítil pach nějakého cizince. Nori se zamračil a opatrně položil přední tlapu, kterou měl dosud ve vzduchu, zpátky na zem. „To je divný,“ zamumlal, načež se začal drbat zadní tlapkou na boku. Blechy protivný.

// Opravdu skvělá akce! Vyplňování a čtení ostatních dotazníků jsem si užila.

Nori: 15 drahokamů + 5 mušlí

Pippa: 25 oblázků + 1 křišťál + 5 mušlí

Děkuji.

PŘIDÁNO

//Děkuji za akci! Prosím o přidání 30 květin a 30 mušliček.

Přidáno

Na to, že se na první pohled mohlo zdát, že darování Noriho cenné tělní tekutiny v jeho hlavě trvalo věčnost, doopravdy to mělo docela hladký průběh. Díkybohu. Černý poděs z toho měl krátkodobé traumíčko a kdyby nebylo Flynna, který jej tak dobrosrdečně podporoval a dokonce se nabízel s pomocí, rozsypal by se na milion okvětních lístků. Tak moc byl křehký.
„To je dobrý,“ procedil skrz zuby na vlče s křečovitým úsměvem na tváři. To bylo těsně před tím, než se dostatečně uvolnil a předvedl docela slušný čůrek. Žádný extra proud to sice nebyl, ale i tak jej hřál u srdíčka pocit, že zachraňuje svět. Už podruhé. Kdo tohle mohl říct, hm? Nori se v duchu poplácal uznale po rameni. Na Dipsi však musel hodit umučený pohled, když mu radila, aby myslel na vodopády. V hlavě měl totiž vymetýno. Tedy ne že by byl hlupák, zas tolik by se nedegradoval, ale takový úkon nebyl nic jednoduchého, ačkoli všem bude tvrdit, že to byla brnkačka. Jen bude muset nějak uplatit Flynna, ačkoli v jeho případě se asi nemusel moc bát, že by ho ztrapnil. Byl přeci majestátní!
„Pft,“ odfrkl si pobaveně, jakmile Evelyn prohlásila, že ho nemine povýšení ve smečce. Snažil si představit Blueberryho výraz a reakci na to, až mu bude Evelyn vyprávět, jak jim načůral do listů lopuchu, aby zachránil svět. Neměl z toho týpka zrovna nejlepší vibrace. Choval se dost staromódně a zašle a takovým Nori moc nerozuměl. Možná že Baghý by si s ním notovala, pomyslel si škodolibě, ačkoli musel uznat, že jeho kamarádka po Životově mladistvé kůře prokoukla. „Ne že to rozlejete!“ varoval vlčice při odchodu a zamával jim ocasem na rozloučenou.
„Tak, kolego Flynne I. Hrdinský,“ mrkl po zlatončeti hrdě, „jak se cítíte po takovém výkonu?“ Ztuhlost, se kterou ještě před chvilkou zachraňoval svět, byla tatam. Nori se cítil opět zpátky ve své kůži a byl připravený na nové dobrodrůžo. „Nechceš se jít pochlubit mámě?“ zeptal se sugestivně, zatímco se divoce drbal zadní nohou za uchem. Ty krvežíznivé potvory se mu nyní promenádovaly v kožichu jakoby se nechumelilo. Děsně to svědilo a Norimu nezbývalo nic jiného než se modlit za rychlý lektvar, který blechy z jeho kabátku vyžene. Ovšem představa, že se ty potvůrky promenádují i v kožichu Lylwelin, mu přišla převelmi vtipná, až se musel sám zlomyslně zahihňat.
„Určitě bude celá bez sebe, až jí řekneš, žes právě pomohl zachránit svět!“ pobízel Flynna nevinně. „Co ti vůbec řekla na tvojí kůnu?“ A co by řekla na malou spršku blech? Norimu na hlavě rašily imaginární růžky. Do čenichu jej po chvilce praštily dva neznámé pachy. Doufám, že tihle taky nebudou chtít mojí pomoc, pomyslel si trpce. Na další várku by si museli totiž počkat, teď by ze sebe nevytlačil ani kapičku.
„Nejseš unavenej? Já teda trochu jo, po takovým výkonu,“ řekl po chvilce zamyšleně a důkladně se protáhl. Byl přinejmenším mentálně vyčerpaný a na takovou početnou skupinu vlků neměl momentálně kapacitu. „Jestli se nechceš nudit s mámou tady, můžeme jít to naše hrdinství někam rozchodit,“ nabídl Flynnovi s úsměvem. V hlavě se mu totiž zrodil dokonalý plán, jak zabrnkat Lylwelin na nervy a zároveň si užít den s Flynnem. Koneckonců si vždycky přál mít mladšího bratra. A dělat mu chůvu Norimu nakonec také zas tolik nevadilo.

» Zrcadlové jeskyně (Borůvkový les)

„Občas jsou fajn,“ zohlednil, aby náhodou nekřivdil všem sestrám na světě, včetně Rin, protože... Měl svou sestru rád, nakolik kvůli ní z Pomněnkové smečky odešel. „Ale nikdy se nenech od ní terorizovat,“ poradil ještě Flynnovi. Ten na něj jen nevěřícně kulil oči, když mu vyprávěl o tom, jak se dostal sem, do Borůvkové smečky a vlastně do celé Gallirei. „Se ženskýma jsou jenom problémy,“ obrátil oči v sloup a s malým úsměvem šťouchl malé vlče do ramene. Musel se rozesmát, když Flynn prohlásil, že si jejich setkání nepamatoval. „Ani nemůžeš, byl si ještě u mámy v břiše,“ vyplázl na něj hravě jazyk a tlapkou se poplácal po plném břiše. To už ale přišla Evelyn se svou kámoškou.
„Tě pic, já jsem Nori. Těší mě,“ oplatil pozdrav bílé vlčici s úsměvem. Neznámá cizinka měla zvláštní zbarvení; srst se jí pod měsíčním svitem stříbrně leskla. Dokonce i její oči jako kdyby splývaly se samotným měsícem. Oproti Norimu a vlastně oproti komukoli byla malá a svou zakrslostí připomínala lehce Baghý. Nori se na ni usmál. Úsměv mu však lehce pookřál, jakmile začala beze slova hloubit díru v zemi a vkládat do ní listy lopuchů. Zřejmě mu to začalo pomalu docházet. S lehkou panikou pohlédl na Evelyn, jež měla vášnivé rande s Flynnovými slinami. Mňam, ušklíbl se a byl rád, že po něm chtějí jenom... „Cože?“ trhl hlavou a vyhloubené jamce s lopuchy věnoval dlouhý tupý pohled. Jakoby jejich příběhu nechtěl ani věřit. Před očima se mu odehrál snad celý dosavadní život, včetně válečných obrazů z výpravy za Sluncem. Copak si už své neodbyl? Samosebou, že byl připravený na to stát se znovu hrdinou a zachránit svět, ale...
„Dámy,“ řekl najednou s vážným výrazem a vzhlédl k oběma vlčicím, „jsem připraven.“ Nori se odmlčel, zatímco se díval Evelyn i bílé pevně do očí. „Obšťastnit vás... Ááá zachránit svět. Maličkost. Ma-Lič-Kost.“ Dokonce po nich vrhl úsměvem — to kdyby mu nevěřily, že načůrat dvěma šťávám do listů, aby z toho mluvící jezevci mohli udělat lektvar proti blechám, znělo velice... Přesvědčivě. A že s tím vlastně neměl žádný problém. Co by pro své přátele neudělal! No nebyl totální zlatíčko? Baghý... Kde je Baghý, zakňoural v duchu jako ten největší umučenec. Pohled na holé místo bez chlupů, které mu bílá vlčice ukázala, však působilo velmi motivačně. Začínal totiž cítit, jak se mu ty malé, nechutné potvory začínaly provrtávat kožichem. Měl co dělat, aby se nezačal zuřivě drbat na krku. Na moment ho napadlo, zda si z něj Evelyn nepřišla jen vystřelit, protože... To měla jaksi v povaze a už jednou měl čest být zneužit její magií, ale pochyboval, že by se kvůli tomu nechala od Flynna takhle... očistit. Ledaže by měla slabost pro vlčata, ale takovou myšlenku hned vypudil. Nenápadně se ohlédl po skupince vlků, na chvilku se mu totiž zdálo, že cítí... Kaya? Neměl však čas jít si s mystickou vlčicí vyřizovat účty; tyhle spanilé dámy po něm chtěly jeho čůránky. A to bylo nyní přednější. Mohl by tím totiž zachránit svět! Podruhé! No neber to.
„Klidně se koukejte,“ opáčil Evelyn s úšklebkem, byť se mu v očích stále odrážela lehká panika. Je to přece normální. Pohodička. Naházej jim tam pár kapek a budeš hrdina. BRN-KAČ-KA! „Flynne,“ oslovil svého svěřence důležitě, „dnešním dnem počínaje, seš hrdina,“ dopověděl s kamennou tváří jakoby to říkal spíš sám sobě, přistoupil k jamce s lopuchy, obě vlčice obdaroval zubatým a velmi velmi velmi křečovitým úsměvem, zvedl nohu a... Nic. Krátce si odkašlal, aby zaplnil trapnou chvíli ticha a trochu upravil svou čůrací pozici. „Nějak to neteče,“ prohodil jakoby nic s trapným uchechtnutím. U tůňky slyšel nějaké hlasy, možná to bylo to, co ho znervózňovalo (určitě to nebyly ty dvě).
NO TAK. ČŮREJ! ČŮREJ! ČŮREJ! skandoval v duchu sám pro sebe. Pět. Přesně pět kapek z něj po chvilce vypadlo. Ještě trošku, poď poď poď! Konečně! Tenký pramínek se honosně nesl rovnou do jamky. Nori se vítězoslavně zazubil a spokojeně položil nohu zpátky na zem. „Prosím,“ pokynul pak oběma vlčicím výsostně, „přijměte můj dar, dámy!“ Nenápadně se přitom ohlédl za sebe; to kdyby měl náhodou diváky. Byl zkrátka přirozený talent. I na čůrání. A především na zachraňování světa.

Chudák Flynn, ačkoli na první pohled vypadal unaveně, Norimu na jeho všetečné otázky nakonec odpověděl. „Mrtvej vlk?“ vykulil na Flynna zděšeně oči. V hnědých duhovkách se hravě odrážely sluneční paprsky, a tak vypadaly mnohem světleji než normálně. Doufám, že to nežrali, pomyslel si zhnuseně. Flynnův popis „je tam bahno“ v Norim vyvolával vzpomínku na smečku v močálech, kam se jednou s Baghý a těma jejíma dvěma trajdalkama omylem zatoulali. Močálová alfa nevypadala zrovna fit, když ji viděl naposledy. Moc dobře si vzpomínal, že vlčici sliboval, že se na ni přijde znovu podívat. Rád riskoval vlastní štěstí. A krk.
„Brůsberry,“ zopakoval po Flynnovi důležitě, „právě moc hustej není. Ale třeba tak jenom působí, moc jsem s ním ještě nestihl pokecat.“ Měl bych to v nejbližší době napravit. Nakonec měl v plánu okupovat smečku i přes zimu a rozhodně si nepřál, aby ho Blueberry ze smečky vyrazil s tím, že má moc krků na krmení a málo žrádla. Musel mu dokázat, že je nezbytně nutným členem, než do toho zima pořádně praští.
Flynnovu odpověď, s kým byla větší sranda, Nori nečekal. Upřímně se proto rozesmál a opětoval mu stejně zubatý úsměv, jen se všemi zuby. „A kdo je Hedr? Tvoje ségra?“ vyzvídal a soucitně si při tom povzdychl, „S těma není nikdy pořádná sranda. Třeba ta moje mě vyhnala se smečky, no věřil bys tomu?“ Nori zklamaně mlaskl, koutky tlamy měl však stále povytažené do jakéhosi pseudoúsměvu. „Ale kdyby to neudělala, tak bych nikdy nepoznal Baghý, Borůvkovou smečku, tvojí mámu a tebe.“ Při slovech „tvojí mámu“ se na milisekundu kysele ušklíbnul. „Hele, chceš říct tajemství?“ mrkl vzápětí na Flynna, který se mu mezitím válel po tlapách. „Vlastně jsem tě společně s Baghs potkal ještě než ses narodil!“ prozradil mu velkolepě. A tomu říkám být ve správný čas na správným místě. To muselo vlčeti úplně odbouchnout mozek. Protože Norimu to mozek maličko odbouchlo. Na osud však nevěřil.
K tůňce se společně se sklánějícím sluncem k západu přitoulal vlk, kterého Nori neznal. Možná jen tak trochu, ale i to bylo přehnané. Viděl ho jednou, vlastně před nedávnou chvílí, jak pomáhal s alfou kdovíproč zraněné Wizku do úkrytu. Než ho však Nori stihl vyzpovídat, udělal to vlk sám. Vypadal mile a nezdálo se, že by přišel dělat problémy. Ne že by Nori problémy nevyhledával, či je jednoduše nepřitahoval, ale s válejícím se Flynnem po tlapách neměl chuť vypořádávat se s potížemi. A navíc teď lenošil.
„Čauky,“ pozdravil vlka zvesela a krátce zametl zem ocasem. Pořád byl rozvalený u tůňky, zatímco si z něj Flynn dělal prolejzačku. „Ale prosímtě! Zrovna jsme si tady s Flynnem povídali,“ zazubil se na Awaraka. „Jen poď pěkně do party,“ vyzval ho honem a krátce mrkl na mrtvou kunu, kterou Flynn položil vedle nich. „Jinak tohle je kůna,“ představil mrtvolku flynnovštinou, „a já jsem Nori. My už jsme se ale viděli, ne?“ Nori si Awaraka spěšně prohlédl. Měl zlatavé oči a zajímavou jizvu na zadní noze. Zajímalo ho, proč došlo k takovému zvěčnění. Než se však stihl Awaraka zeptat, přiloudala se k tůňce další toulavá existence. Tentokrát to však byla známá toulavá existence. No potěš, hvízdl v duchu a rychle sjel Flynna pohledem. Vypadal živě a zdravě. Dobrý, oddychl si v duchu. Hlavně, že vypadal živě, to bylo nejdůležitější.
„No helemese! Jestlipak to není samotná matka roku?“ zvolal s tlamou otevřenou do malého O teatrálně. Lylwelin Noriho okamžitě probodla svým osobitým pohledem a osvojila si ho svým charismatem. „Ten chladnej pohled pravidelně trénuješ, nebo si prostě zapomněla, jak se usmívat?“ odvětil bezstarostně místo adekvátní odpovědi na její otázku. Kdyby se ale tvářila jinak, dělal bych si starosti, pomyslel si škodolibě. „Pft,“ odfrkl si, „se mnou je prostě větší zábava, proto,“ dopověděl a spiklenecky na Flynna mrkl. Uštěpačné popichování Lylwelin však Norimu překazil známý pach. Evelyn? rozhlédl se zmateně. Proč cejtim Evelyn? A kdo je ta další? Nori se hbitě zvedl na všechny čtyři a otočil se za pachem.
A opravdu. Kousek od tůňky se v křoví schovávala šedivá vlčice s další bílou cizinkou. „Evelyn!“ vyhrkl napůl překvapeně, napůl nadšeně a vesele vlčici zamával ocasem. „Co tě sem přiv—“ Větu však nestihl doříct. Evelyn ho předběhla. Očkem setrvával na druhé vlčici a zvědavě poslouchal, co měla jeho kamarádka na srdci a čemu vděčil za její návštěvu.
Blechám! Blechám vděčil! Nori na Evelyn vrhl zděšený pohled a rázně udělal krok dozadu. Jenže pozdě. Ty malé potvory si už stihly najít místečko ve vyhřátém černém kabátku. Nori se na vlčice lehce zamračil. „Počkej, počkej, počkej... O čem to sakra mluvíš?“ zeptal se poněkud nechápavě. Nori byl vinen. To on se přeci narodil v tuhle roční dobu! Evelyn mu tím připomněla, že stárne. Bezva. Dík, Ev. Zvědavost však byla silnější, a tak udělal pár odvážných kroků k oběma vlčicím. „To je moje kámoška, vyřídím to,“ řekl směrem ke skupince vlků u tůně, aby si snad nedělali o jeho maličkost starosti.
„Hej, jak jako myslíš, že jsme chytli blechy? A... jakej lektvar?“ zeptal se tlumeně, zatímco stál zády k ostatním, v očích otazníčky.

Slabé paprsky se líně prohrabávaly v Noriho kožichu, přičemž sem tam spokojeně zamručel. Byl rád, že si mohl zase po dlouhé době náležitě odpočinout. A Flynn byl skvělá společnost. Nori měl Flynna rád. A stačilo k tomu opravdu malinko — pouhé ocenění Noriho existence. S přivřenýma očima sledoval, jak se k němu menší chlupáč přidal a aby to mrtvé kuně nebylo snad líto, položil ji vedle sebe. Flynnův kožíšek byl na oko jako samet a s přicházející zimou vypadal ještě měkčí než normálně. Černý hejsek neodolal, musel se to prubnout. Ukaž, pomyslel si v duchu a jemně se k vlčeti přitulil hlavou. Kdyby Flynn záhy nepromluvil, byl by snad i usnul. Už to bylo dávno, kdy se naposledy s někým takhle tulil.
„Kůní oči?“ zopakoval po Flynnovi a rozespale zamžoural na kunu. „Jenom když si tu druhou dáš se mnou,“ vyzval ho a pracně se vyškrábal do polosedu. Nechal Flynna, aby se k němu přimazlil a snažil se z tváře vymazat tupý výraz, jak se o něj pokoušel spánek. „Ta teta Baghý se ještě nevrátila?“ odtušil spíš pro sebe a pohlédl směrem odkud přišli. Nikde ji necítil. „Jak se ti vůbec líbí ve smečce?“ zeptal se zvědavě a sám se zamyslel. „Už jsi potkal alfu? Blueberryho? Jestli jo, myslíš, že je hustej? Slyšel jsem o něm zajímavý věci,“ pronesl mysteriózně s náznakem samolibého úsměvu. Možná chtěl jen zjistit, jestli jsou pro Flynna i ostatní vlci ze smečky majestátní, či nikoli. Třeba Baghs... Je majestátní? lupnul zvědavým pohledem po Flynnovi.
„Je větší sranda se mnou, nebo s Baghý?“ zeptal se na velice choulostivou otázku. V očích se mu však odrážela čistá zvědavost. A možná taky trochu soutěživost. A rozhodně to nebyla zoufalost. „Já si teda myslím, že s tebou je sranda ohromná!“ snažil se zlatonče nevinně podplatit.

« Borůvkový les

To zas tak těžký nebude, pomyslel si hořkosladce, když Flynn přiznal, že by chtěl být lepší lovec než on. Nikdy nebyl skvělým lovcem. Zvládl si ulovit, když to bylo nutné, ale chyběl k tomu přirozený talent. A vášeň. Jediné, co Noriho vždy nakoplo, byl čistý adrenalin. A také Baghý a důvěra Blueberryho, který ho s jeho parťačkou pověřil vedením smečkového lovu. Norimu sice lichotilo, že do něj alfa vkládal takovou víru, ale největší pochvalu si beztak zasloužila Baghý. To ona vymyslela strategii, jak raněné zvíře uhnat. On jen pomáhal.
Shovívavě se na Flynna usmál, když řekl prohlášení o bulvách. „To se jenom tak říká,“ vysvětlil mu. „Znamená to, že budou všichni kulit oči. Čumět, čubrnět, prostě nevěřícně čučet,“ uchechtl se, zatímco se protahoval. „Ale teď všichni uvidí, že v lovu válíš!“
Nori Flynnovi věnoval na vteřinu zmatený pohled. Jeho výrazné R mu přišlo roztomilé. A pochody, jakými Flynnův mozek fungoval, vlastně také. Zajímalo ho, po kterém z rodičů to podědil. Škodolibě si tipnul Sigyho, byť vypadal jako slušný vlk. Leda že by ho Lylwelin podváděla, poznamenal v duchu s úšklebkem. „No, ty vlčí asi ne, ale takový kuní bulvy! To je lahůdka,“ řekl, když Flynn ukázal na mrtvou kunu a mlsně si pomlaskal.
Konečně vyrazili k tůňce. Vraceli se zpátky k srdci lesa, avšak vlky, kteří se v něm nacházeli, obešli. Ačkoli pach Styx slábnul, nechtěl nic riskovat. Tůňka byla schovaná mezi skalkami v objetí menhirů. Byl tam klid a voda v tůni byla křišťálově čistá. Takový malý ráj na zemi. „Je to tam supr, uvidíš,“ ujistil Flynna, když mu prozradil, že u tůňky ještě nebyl. Trpělivě počkal, než čapne svou čerstvě ulovenou kořist a společně se vydali na cestu. Doprovázelo je sluníčko, které jen z posledních sil prohřívalo kožichy a sem tam se zlomyslně schovalo za plující mraky. Blížila se zima, což Norimu tentokrát vůbec nevadilo; měl smečku a o potravu se bát taky nemusel.
Cesta k tůni netrvala dlouho. Dokonce tam ani nikdo nebyl kromě vyvětralých pachů. „Tadá!“ zahlásil velkolepě a tlapou udělal ve vzduchu půlkruh, aby Flynnovi ukázal ten skvost. „Po takovým vydatným lovu si musíš jako správný lovec taky odpočinout. Na to nezapomeň, je to hodně důležitý!“ poradil Flynnovi a při nejbližší příležitosti sebou hodil na zem vedle vody. Slepě zamžoural na slunce a spokojeně vydechl. Per to do mě! vyslal mlčky své přání směrem k ohnivému kotouči. „Tak co na to říkáš?“ zvedl hlavu a pohledem zabruslil k vlčeti.

Na oblohu se konečně vyhouplo slunce. Líné podzimní paprsky se válely vlkům v kožíšcích a kdyby bylo po Noriho, nejradši by se někde vyvalil a nechal se posledním teplem pohltit. Třeba na nějakém pěkném šutříku. Ale teď měl důležitější povinnosti — Flynna. Zlatonče, které vlastně už nebylo tak malé, ale stále mělo co dohánět, se poslušně snažilo nedělat zbytečný hluk. Nori byl se svou alternativní výchovou spokojen. Co víc si přát? Flynn ho považoval za majestátního, poslouchal ho a dokonce s ním byl celou dobu dobrovolně. To se jen tak nevidí, takových momentů si někdo jako Nori musel zkrátka vážit.
Flynn mu doporučil, aby svou magii vyzkoušel. Nori zadumaně našpulil tlamu, zatímco sledoval, jak se kuně natřásá chlupatý ocásek mezi keříky. „Možná později. Teď se soustřeď,“ špitl. Flynn už kunu také zmerčil. Nori se hrudí přitiskl k chladné zemi a pobaveně sledoval, jak se Flynn vyřítil rovnou na kořist. Jako nemilosrdná šelma! Spokojeně sledoval, jak Flynn kunu morduje a pomalu se zase narovnal. Nečekal, že se to Flynnovi opravdu povede — a to hned na první dobrou. „Teda Flynne! Seš rozenej talent,“ pochválil vlče nadšeně a tlapkou ho uznale poplácal po hřbetě. „Takhle budeš za chvíli lepší lovec než já,“ zazubil se na mládě a zvědavě si prohlédl mrtvou kunu. „Nezapomeň se pak pochlubit ostatním. Určitě budou valit bulvy.“ Na to, jak skvělá chůva jsem. Nori se v duchu samolibě naparoval sám před sebou. Flynn to přežil. To je hlavní.
S dobrým pocitem, že se vlčeti při hazardním lovu kuny nic nestalo, se oklepal a se zvukovým doprovodem se protáhl. Cítil, jak mu v páteři příjemně louplo. „Tak co teď? Chceš si jí sníst, nebo si jí schováš na potom?“ zeptal se, zatímco větřil ve vzduchu. Cítil alfu, Makadiho, Wizku, Kayu a... Styx? Nori zamračeně přiklopil uši k hlavě. Byl to čerstvý pach. Co ta tady chce, nádhera jedna pošahaná? zaskřípal podvědomě zuby. Zranění, které mu tehdy uštědřila, se už stihlo zahojit, ovšem jeho ego nikoli. A Baghs nikde... To se ještě nevrátila? Začínal si o svou kamarádku dělat starosti.
Jít za Styx nebyl nejlepší nápad, neb měl u sebe Flynna a navíc se nechtěl vystavovat zbytečnému stresu — po tom se prý stárne. Nori si proto tiše povzdychl a snažil se vyhladit všechny vrásky, které se mu na tváři nahromadily.
„Už si byl u tůňky?“ pohlédl na Flynna, „Je to tam fajn. Můžeme se tam na chvíli zašít. Odneseme tam tvojí válečnou kořist, co říkáš?“ Nori se ke zlatončeti spiklenecky nahnul a s mrknutím se vydal k zastrčené tůni.

» Ovocná tůň

Nori vedl neposedné zlatonče hlouběji do lesa. Vzduch byl chladný a občas polaskal krátkou černou srst mrazivým pocucháním. Nori se nepříjemně oklepal, ani stromy, které pomalu ztrácely listy, studený vzduch nezadržely zpátky. Na cestu jim však svítil měsíc. Alespoň nějaké plus v jinak ponurém počasí.
„Všechno? To jsou bezva ambice,“ pronesl uznale směrem k Flynnovi, když si za kořist vybral vše, co les nabízel. Ovšem najít vypasenou lasičku nebylo jen tak. „Teď musíme bejt potichu, abychom je nevylekali,“ špitl, když se konečně dostali do klidnější části lesa. Nori nebyl bůhvíjaký lovec, v očích Flynna byl však majestátní a takový post si hodlal udržet. Pitomou lasičku přeci ulovit zvládne, no ne? „No jasně. Už jich znám několik. Vlkům, který tajty věcičky používaj, říkám čarovlci,“ odpověděl Flynnovi tiše, zatímco opatrně našlapoval. Musel dávat pozor, aby je křehké listí neprozradilo. „Tady pomalu,“ kývl směrem k zemi a doufal, že ho Flynn v tichém plížení se napodobí. „Sám bych měl mít prej nějakou magii, ale ještě jsem to nezkoušel.“
V drobném křoví borůvkovém to zachrastilo, zřejmě tam šlo nějaké zvířátko hledat potravu. Avšak marně. Nori se ušklíbl a mrkl na Flynna. „Vidíš ji?“ Zády k nim rejdila po zemi neobezřetná kuna. Chundelatý ocásek se jí přitom celý natřásal a jakoby oba vlky zval k pohoštění. Chtělo to jen zůstat potichu. „Troufneš si na ní, nebo ti to mám nejdřív ukázat?“ vyzval šeptem Flynna. Věděl, že mu vlče chtělo ukázat, jak loví, nechal proto rozhodnutí na něm. „Musíš zaútočit tiše, ale rychle. Tyhle potvory uměj bejt pěkně mrštný,“ varoval ještě zlatonče, kdyby se přeci jen rozhodlo k odvážnému honu na kunu.

// Pippa je tam taky

Vzpomínání na oprsklého zajíce Noriho dokázalo rozpálit. Hlavně kvůli jeho nebohým fouskům. Padly jako válečná kořist a trvalo sakra dlouho, než mu dorostly zpátky. Tak či tak si vyprávění užíval; Flynn ho zaujatě poslouchal a to Norimu bohatě stačilo. V očích rozkošného zlatončete byl přeci ten majestátní lovec a dobrodruh. Byl hvězda! Ať už vycházející, nebo padající. Užíval si pocit důležitosti. Nikdy to nezažil, byla to jeho premiéra a už takhle válel. Zkrátka rozený talent.
„No,“ odmlčel se, když se ho Flynn zeptal, zda mluvícího zajíce ulovil. „Skoro. Strašně se bránil, mezek jeden tvrdohlavej,“ ušklíbl se na účet zajíce, který zůstal tehdy na pospas osudu ve skaliskách.
Jak se později ukázalo, hnědý vlk s pochroumanou tlapkou byl Flynnův otec. Když se na ně Nori zadíval, zatímco se spolu bavili, mohl si všimnout pár podobných rysů. Ovšem ani náhodou mu nešlo do hlavy, jak tenhle Sigy, jak se představil, dokázal sbalit odměřenou Lylwelin. Možná ji očaroval? Anebo naopak? Nori si nad vztahem Flynnových rodičů lámal zvědavě hlavu. Děsilo ho to.
„Nejspíš zůstaneme v lese, ale přemýšlel jsem, že Flynnovi ukážu, jak se loví veverky,“ odpověděl na Sigyho otázku a šibalsky mrkl na vlče. Sigy se rozloučil poněkud rychle; dokonce nechal Norimu na starost i svého syna. To byl trochu hazard, ale Nori se zapřísáhl, že bude skvělou chůvou. Koneckonců, malé zlatonče k němu vzhlíželo a to nemohl nechat jen tak být. „Co na to říkáš? Nebo bys radši něco většího, třeba lasičku, nebo kunu?“ navrhl mysticky a vyzývavě zaútočil na nevinnou hromádku spadaných listů. Zima se blížila. Napovídalo tomu i chladné počasí, které jim kouzlilo nad hlavami. Mezi stromy se proháněl otravný vítr a po obloze pluly dešťové mraky. Nori byl rád, že se s Baghý přidali do smečky; suchý úkryt a dostatek potravy jsou ohromnou výhodou.
„Navrhuju jít hlouběji do lesa, aby nám ostatní kořist nevyplašili,“ mrkl na Flynna a spokojeně se rozešel mezi stromy. Borůvkový les byl krásný, a to i na podzim. Nori mlčky obdivoval staré listnaté stromy a vzpomínal na to, jak to tu ještě nedávno hořelo zelenými plameny. Jestlipak mu už Smrt splnila jeho přání? „Už ti někdo vyprávěl o magiích?“ nadhodil zvědavě směrem k vlčeti. Pomalu se nořili do hlubin lesa; ponuré mraky se jim však stále líně válely nad hlavami.

Černý kabátek s temnou nocí krásně splýval a ocas se vlkovi jen opile kýval. Snad měl radost ze života! Něco mu však halilo mysl - otravná dřímota! Liščí nora mu proto přišla vhod, byť na něj čekal doprovod. Ryšavý kožíšek se v noře vyvaloval! Nori si to úzkou chodbou vyšlapoval. Pěkně do teplíčka útulné nory, a to i v liščí přítomnosti navzdory.
„Už jsi tu zas?!“ Z pisklavého hlasu čišel čirý úžas. Nori se na drobnou lišku půvabně usmál. Přeci jen jejímu testu minule ustál. Proč to nezkusit znovu; přidal by ke svému proslovu sem tam i vlídnému slovu. Potřeboval někde hlavu na noc složit, úsilí o přízeň liščí musel proto vynaložit. A rád!
„Co tady pohledává takový neřád?“ vyptávala se liška náhle. „Ále,“ odpověděl táhle, „věc se má tak, že jsem tě chtěl znovu vidět!“ Měl by se stydět! Takhle lišku obelhat. Doufal, že se ho ryšavá slečna nebude snažit odehnat. „To ty tvoje oči, vždy se mi z nich hlava roztočí!“ Liška svraštila obočí. „Vážně?“ odvětila poněkud vlažně. Nori však udělal krok k ní odvážně. V očích plamínky jiskřící, otřel se jemně o lišku lící. „Líbí se mi tvůj kožíšek.“ Teď mi půjč tvojí nory kousíček. Liška se celá zachvěla, v očích pohled jak kdyby snad viděla anděla. Ruku na srdce, Nori byl spíš čert a na hanbě by teď měl klečet.
„A co se ti na mně ještě líbí?“ Na lišky tváři se objevil úsměv samolibý. Nori v duchu zajásal. K čemu se to ten blbeček zase zavázal? Liška se k němu lísala, hotová z černého patolízala. Nori nevinně zamrkal; věděl, že na správné struny zabrnkal. „Tvůj hlas, liško! Nebo ti mohu říkat Pampeliško? Vypadáš křehce, někdo by ti mohl ublížit lehce. A to nechci.“ Tlapkou si lišku přitáhl k pleci. „Měl bych tu s tebou přečkat noc.“ Doopravdy si to přál - moc moc moc! A liška štěstím vrněla. Kdybys jen věděla... To bys, liško, čubrněla! Nori se v duchu škodolibě hihňal; to se zas k dalšímu problému přihnal. Teď se lišky nezbaví. A jak staré přísloví říká - stará láska nerezaví.
Ach, to byla noc, Nori nevyspal se vůbec! Liška chrápala jak starej dřevorubec. To jsem si moc nepomohl. Nori rychle se rozhodl. Musí utéct, dokud liška spinká. Je tak naivní a prostinká. Jako přízrak snažil se nenápadně odejít. „Vlku, musíme se rozejít,“ ozvalo se do ticha nešťastně. Nori ušklíbl se netaktně. „To mne mrzí. Snad jsem na tebe nebyl moc drzý?“ Liška zavrtěla hlavou. Teď si hrála na zdráhavou! „Neříká se mi to lehce, ale už mám jiného milence.“ Norimu spadla brada. „Liško, taková zrada!“
„Můžeme zůstat kamarádi! Ti se mají přeci také rádi!“ nabízela mu ješitně. Ale to už byl Nori pryč ve vteřině. Prchal! Svůj čas v noře mrhal. A úplně zbytečně! Aspoň že dokázal si úkryt zařídit výřečně...

Majestátní. Ma. Je. Stát. Ní. Norimu to slovo v hlavě zběsile kroužilo jako malé tornádo. Těšil se z faktu, že k němu to prtě takhle vzhlíželo. Baghý to však zase tolik neprožívala, což černému poděsu přišlo podezřele zvláštní. Copak jejich parťácké vibrace nefungovaly? Zdálo se, že Baghý myšlenkami odplachtila na jinou planetu. Ačkoli seděla hned vedle něho, její výraz byl nanejvýš nepřítomný. To omlazovací kouzlo jí muselo rozbít, napadla ho záhy trpká myšlenka.
Flynn mezitím oba vlky obohatil o své skvělé znalosti o bobrech. Prostě profík. „Bobřík odvahy je hra. Fakt strašně super hra!“ vysvětlil zlatončeti okamžitě. „A takovejch bobříků je děsně moc. Můžeš mít bobříka lovu, bobříka plavání, bobříka mrštnosti, bobříka síly a tak. Někdy si ho můžeme zahrát,“ mrkl na něj spiklenecky. Baghý se mezitím konečně probudila ze svého rozjímání a ohradila se.
„Ale furt tu seš, mysli trochu pozitivně!“ šťouchl do ní nespokojeně tlapkou. Půvabnou cizinkou. Nori na moment odvrátil pohled mezi stromy. Cítil, jak mu teplaly špičky uší, byť netušil proč. „Uh,“ odkašlal si potom a lehce našpulil tlamu. „Jen jsem se ptal na cestu,“ vysvětlil, zatímco zaujatě zkoumal kůru na stromech. „Nemusela ses tam schovávat v křoví jako ňákej tichošlápek,“ oplatil jí pak vypláznutí jazyka.
Wizku? Noriho pohled padl zpátky na vlče. Ta Wizku, která se belhala do úkrytu? Z myšlenek ho vytrhla znovu Baghý, která se rozhodla jít na procházku. Sama. Nori se krátce zamračil a drápkem začal kreslit do hlíny. Nevěděl, co se jeho parťačce honilo hlavou, ale jestli chtěla jít sama, muselo to být vážné. „Hej, já to slyšel!“ ohradil se na oko dotčeně a pak pohlédl na vyjukaného prcka. Konečně se dozvěděl jeho jméno! Flynn! „Když budem dva, tak se ztratit nemůžeš,“ mrkl na něj. S tichým povzdechem pak pohledem vyprovodil svou kamarádku ven z lesa. Snažil se ignorovat palčivé nutkání se za Baghý rozeběhnout a dohnat ji, jenže teď měl na starosti Flynna. A Flynn se mu líbil. Nebyl drzý jako Taenaran a navíc si o něm myslel, že je majestátní. Nori se na vlče usmál a přátelsky do něj šťouchl čumákem. Ptal se ho na výpravu a takovou historku mu nemohl zkrátka odepřít!
„Moje poslední výprava je nic moc, ale můžu ti říct o nedávné výpravě, kde jsem zachraňoval samotný Slunce!“ nabídl Flynnovi pyšně. „Bylo to ve skalách, tam, kde je cítit slanej vzduch. Noc padla už strašně dávno a slunce furt ne a ne vyjít. A pak se ozvala strašná řacha. Jako kdyby někdo rozbíjel skály. Samosebou jsem se tam musel vydat! Když jsem tam přišel, fakt tam byla ďoura. Před ní pochodovali takoví divní vobejdové — oči jim rudě svítily a z tlamy jim šel kouř.“ Nori se do svého povídání nadšeně pohroužil. Dokonce mu ani nevadilo, že se mu Flynn začal válet po tlapkách. „Naštěstí se nás tam sešlo víc, samý ženský, což byl děs běs,“ ušklíbl se kysele. „Byl jsem na ně úplně sám, no dokážeš si to představit?“ Zeptal se Flynna s očima navrch hlavy. „Nakonec jsme to ale zvládli. Šlo to s nima ztuha, ale díky mně, přirozeně, jsme Slunce osvobodili. Víš, kdo ho ukrad?“ Nori se při vzpomínce na své válečné zranění, kdy mu ten ušatej zloděj vytrhal několik fousků, celý oklepal. „Zajíc! A mluvil! Přísahám na svůj ocas!“ Nori lehce zavrtěl hlavou a tlapkou se podrbal za uchem. „Ale jsem tu a sluníčko taky. Gallirea zachráněna,“ zazubil se nakonec a věnoval dlouhý pohled obloze. Čas letí nějak moc rychle.
Jakmile ukončil své povídání o výpravě za Sluncem, do čenichu se mu přiloudil (ne)známý pach. Půvabná cizinka. Nori zbystřil a pro jistotu ještě několikrát zavětřil. Cítil směsici všelijakých pachů, ale zrovna ten jeden mu přišel nejsladší. Je to ona. Kaya. Že by si to nakonec rozmyslela? Už už se chtěl za vlčicí rozeběhnout, to by se mu však do zorného pole nesměl přikrást hnědý vlk s... šiškou na krku? Měl zvláštní pach — nápadně se podobal Flynnovi.
„Čauky,“ pozdravil jej a přátelsky máchl ocasem. „Tebe jsem tu ještě neviděl. Já jsem Nori,“ představil se.