Gallirea - Příspěvky uživatele

//Děkuju Kaye a Elise za akci a odměny. Osobně mě to hodně bavilo!

« Mahtaë (sever)

Vodní tok se tvářil poněkud divoce. Sníh, který dominoval krajině celou zimu, konečně roztál a nechal za sebou blátivou kaši. Noriho černé tlapky se tak bořily do měkké půdy, jež zhnuseně odklepával do proudu řeky. Adrenalinové aktivity jako bylo například brodění se přes rozvodněnou řeku, byly Noriho oblíbené. Neexistující pud sebezáchovy, který ve vlkovi dřímal, ho hnal vpřed.
„Au,“ zkřivil ublíženě tvář v teatrálním tónu. „Blueberry si mě náhodou dost cení,“ vypnul pyšně hruď, „jsem už delta a dokonce mám na ramenou bezpečnost celýho lesa.“ Spokojeně se oblízl; žízeň, jež ho dráždila v hrdle, byla úspěšně uhašena. Navíc byla studená voda příjemným probuzením.
Milovaná Lindasa. Srdce mu v hrudi vynechalo přesně jeden úder. Nori ostýchavě zašilhal kamsi do řeky. Najednou byl rozvodněný proud převelice zajímavý. Rez v něm oživila vzpomínky na hnědou vlčici, jež se k němu zničehonic začala lísat a chválit mu kožich. Bylo to snad poprvé, kdy měl k vlčici takto blízko. „Pft,“ odfrkl si a s křečovitým úsměvem se snažil své rozhození zahrát do outu. „Kéž bych teď byl propojenej s Lindasou,“ pozvedl bradičku k nebi. „A při tý vší chvále na můj kožich mi nestihla říct, kde žije. Jenom že si mě zase najde,“ oplatil Rzi škádlivé kočkování.
Nori si nedůvěřivě prohlížel hladinu řeky a při představě, že ji budou muset přebrodit, se mu stavěly nevolí chloupky na týlu. „A co takhle najít ňáký šutry?“ navrhl. Jistě by to bylo jednodušší, než se brodit rozvodněnou řekou. Nori na sucho polkl, zatímco pohledem horečnatě hledal alespoň náznak vyčuhujících kamenů. Na druhém břehu se rozprostírala rozlehlá louka, která začala prokvétat prvním jarním kvítím.
„Támhle!“ zvolal po chvíli vítězoslavně a rozklusal se směrem ke kluzkým kamenům. V ocase mu nepříjemně škublo, jakmile se od Rzi vzdálil nebezpečně daleko, a tak trochu rozmrzele zpomalil. „Zkus se na tom nezabít,“ ohlédl se na vlčici, zatímco si ji zkoumavě prohlížel. Vypadala těžkopádně. Kameny byly naštěstí dostatečně široké, aby se na ně s trochou štěstí vešli oba.
(//Dovolím si maličkou manipulaci, pokud to bude vadit, přepíšu

) Jen zázrakem se Norimu podařilo po kluzkém kamení s rozprouděnou řekou neuklouznout a nezahučet rovnou do vody. S úsměvem pohlédl na Rez: „No nejsme dokonalej tým?“
S nově nabytým elánem se pak rozhlédl po louce. Zelenající se tráva mu ve studeném vánku tančila kolem nohou. Pamatoval si to tu. Tehdy tu potkal vyrušil jakési podivné randíčko mezi dvěma vlky. Nori se sám pro sebe ušklíbl, zatímco se po boku šedivé vlčice vydal napříč loukou. „Mělo by to bejt už jen kousek. Tudy a na sever!“ navigoval cestu ke Smrti velice pochybně. Těžko říct, zda Rez směr k černé polobohyni znala, nebo ne.

» Úzká rokle

« Borůvkový les

Ranní sluneční paprsky se klenuly na nebi a vítaly propojenou dvojici zářivým pohlazením. Místo očekávaného tepla je však přivítal kousavě studený vzduch. Nori připlácl uši k hlavě, když jej přes čumák oblízl chladný větřík a celý se oklepal. V oháňce mu mírně škublo; zapomněl, že má k sobě Rez doslova přišpendlenou. Pohledem sledoval probouzející se krajinu, zatímco les prorostlý borůvkovými keříky nechávali mizet za zády.
„Toho se vůbec nemusíš bát,“ odbyl Rez, když se mu snažila přišít nějakou podivnou úchylku a očkama zamžoural proti slunku. Musel si dávat pozor, kam šlape, ačkoli jej na to tahání v ocase upozorňovalo samo. Od Rzi se tak mohl vzdálit maximálně na půl kroku. Jasná záře černou modelku však nabíjela čerstvou energií. S novým dnem byl Nori připraven čelit klidně i celému světu.
„Je to blíž. A čím rychlejc najdem řešení, tim líp,“ podotkl a byl rád, že Rez příliš neodporovala jeho návrhu. Shodnout se s ní na čemkoli bylo obtížné. Všem v okolí přeci bylo jasné, že on byl mnohem lepší než ona. Nori stočil pohled na šedivku a pobaveně roztáhl koutky. „A když nevyhoví, tak jí obětuju tebe,“ mrkl na Rez a přidal do kroku. Blížili se k nedaleké řece.
Nori nasucho mlaskl; po spánku měl úplně vysušené patro. S úlevou proto zamířil rovnou k blízkému břehu. „Mám žížu,“ řekl, aby vlčici bez vysvětlení netáhl k proudu. Ještě by nabyla špatných myšlenek a strčila ho dolů. Rez se mezitím rozpovídala o svém určitě velmi nezajímavém životě. Její odpověď však Noriho překvapila.
„Počkej, počkej...“ pohlédl na ni s pochybami v očích. „Chceš mi říct, že tebe si vzali dobrovolně někam do smečky?“ Kousek tlapky zkusmo ponořil do proudící vody. Studená, zkřivil lehce čumáček. „A kde to je?“ V pohádkový říši? Nori se natáhl k hladině a hltavě se napil.
„Budeme muset na druhou stranu. Znám zkratku,“ zazubil se na Rez, jakmile zvedl hlavu od hladiny. Čumák měl celý mokrý a z vousků mu odkapávaly tlusté kapky. Očima mezitím hledal nejvhodnější místo na překročení řeky, aniž by se u toho utopili.

» Západní louky

« Jeskyně Burūberī

Rzino dobré ráno bylo přesně takové, jaké čekal. „To zní jako bys byla v rozpacích,“ odvětil rafinovaně. Pohledem blýskl po spojených ocasech, které se ne a ne od sebe odlepit. Nori byl víc než připravený si pro své osvobození nakráčet ať už k bílému polobohovi v kopcích, nebo k zlomyslné fúrii na severu. Kopec kuráže a pud sebezáchovy v mínusových číslech byly Noriho oporou. Mrzelo jej, že je na výpravě za svobodou nebude doprovázet Baghý nebo Awarak, a tak bude muset zůstat s šedivou vlčicí opět o samotě. Jestli se brzo nevrátím, aspoň budou všichni vědět, co se se mnou stalo, pomyslel si s malým úšklebkem.
„To ze mě cejtíš možná tak sebe,“ obhájil se a sjel Rez významným pohledem. „Prostě zavřeš oči, Rez,“ poradil jí, přestože si dělal si legraci. A i kdyby jej bříško opravdu tlačilo, se Rzí za zadkem by se na to stejně nedokázal plně soustředit.
„Smrt je ale blíž,“ nadhodil potom, zatímco kráčeli ven z úkrytu. „Bude rychlejší, když zajdeme za ní.“ Ačkoli se mu zrovna nechtělo prosit Smrt o smilování a osvobození, představa trmácení se za Životem se spojenými ocasy, byla ještě otravnější. „Cestou můžeme nasbírat ňáký lesklý šutry, má je ráda. Třeba se jí nás pak zželí,“ snažil se Rzi podstrčit svůj návrh.
Nori pokračoval lesem, směrem na sever. Poslušně šel bok po boku se Rzí, protože jinak jim to ocasy ani nedovolovali. „Co vlastně děláš, když nejseš ve smečce?“ pohlédl na ni po očku, zatímco se proplétali mezi probouzejícími se stromy. Na život tuláka vypadala sivá dobře krmena.

» Mahtaë (sever)

// Omlouvám se, že přeskakuju Awaraka, ale osudovka volá ;-;

303

Únava, jež se černého přízraku zmocnila, byla silnější než jeho (ne)vůle zůstat vzhůru a dál provokovat Rez. Těžká víčka se jako kamenná brána zavřela a Noriho se tak zmocnila temnota. Konejšivá tma jej zahalila do svých stínů a téměř okamžitě jej vhodila do říše snů. Pochybný tanec, kterým vlčice vyzval ať už dobrovolně či nikoli k pohybu, byla poslední kapka. Vyšťavený se tak jako domeček z karet složil k zemi a nic dalšího nevnímal.
Když znovu otevřel oči, venku panovalo světlo. Skrz otevřený průchod do jeskyně k nim šplhaly sluneční paprsky a hladově se natahovaly po všem, co jim přišlo do cesty. Nori se s hlasitým mlasknutím přetočil na záda a se zívnutím se protáhl. Znepokojeně se zamračil, když mu nešlo pohnout s ocasem, než mu obratem došlo, že připojení ke Rzi nebyla jen noční můra. Hnědý pohled tak vyhledal šedivou vlčici, která si jim lebedila v úkrytu, byť ve smečce neměla ani co pohledávat. Netušil, jak dlouho spal, ale veškerá únava se vypařila v sluneční koupeli. Nori se ušklíbl a nemotorně se vyškrábal do polosedu. Víc mu jeho uvězněný ocas nedovolil.
„Budíček, Rez!“ vyhrkl nahlas a prudce zatrhal ocasem, aby Rez donutil k pohybu. „Nemůžem se tady flákat, poď, potřebuju si po cestě odskočit za keříček,“ prohlásil, načež se zvedl na nohy. „A taky mám hlad.“ S tím se výmluvně podíval na Baghý s Awarakem. „Tak my zase půjdem. Snad najdeme brzo ňáký řešení,“ rozloučil se s oběma a ohlédl se po Rzi. „Ty určitě nejseš jako ostatní vlčice, který se musej hned po probuzení celou věčnost čančat, viď,“ zhodnotil a se zahihňáním zamířil z úkrytu ven. Stačilo. Až to zjistí Blueberry... pomyslel si při chůzi trpce.

» Borůvkový les

Hlásím Noriho.

// 302

Nori byl rád, že se vrátil zpátky do lesa a měl možnost se věšet Baghý kolem krku. Navozovalo to v něm falešný pocit normálnosti. Pohled do modrých očí, z nichž jedno ztrácelo na sytosti, Noriho uklidňoval. Byl by Baghý poprosil, aby do něj zoubky jemně štípla a probudila jej tak z ošklivého snu, ale nepříjemné škubání v kožichu, kdykoli se od Rzi vzdálil, mu škodolibě připomínalo, že si tu noční můru pouze přál. Alespoň že Awarak při něm věrně stál a nezradil jej jako Baghý, jež se podle vrhla Rzi kolem krku jako vítací výbor. Nori černobílému vlkovi oplatil široký úsměv, zatímco vedle něj spokojeně odpočíval a vysílal veškeré negativní vibrace směrem k šedivé vlčici.
„Díky! Seš boží!“ zazubil se na Awaraka a uznale pokýval hlavou, jakmile mu prozradil, že květiny pečlivě schoval na bezpečné místo. Rez, přechytralá jako vždycky, se na ně mezitím ohlédla a neodpustila si pichlavou poznámku. „Je trochu divoká, ale odlepit se ode mě nemůže,“ odvětil k Awarakovi, ačkoli pohled měl zakotven na Rzi. Tvář mu zdobil provokativní úšklebek. Nevěděl, proč se pořád tak bránila, ačkoli mu Lindasa byla cítit přímo z kožichu. Awarak mezitím zašeptal zpátky a vznesl tak do prostoru velmi důležitou otázku. Nori si povzdychl jako by jej ta otázka fyzicky zabolela. „Musim. Víš jak jsme se bavili o magiích? Tak ňáká divná neviditelná síla nás spojila dohromady. A teď se od sebe nemůžeme vzdálit,“ vysvětlil svému novému příteli, zatímco Rez se bavila s Baghý.
Konce ocasů měli najednou přišpendlené k sobě jako kdyby magická síla chtěla svůj um Awarakovi pyšně demonstrovat. Norimu poklesly koutky, zatímco se jemně snažil svůj choulostivý ocásek od Rzi odlepit. Nešlo to. Hnědým pohledem blýskl po Awarakovi, který měl co dělat, aby se nepřidusil skrytým smíchem. Norimu se v očích odráželo podobné pobavení, ovšem zmizelo ve chvíli, kdy si uvědomil, do jaké situace je to dostalo.

// 301

+ krátká reakce na Awaraka

Nori by při vší té úlevě málem přehlédl svého nového přítele. S doširoka otevřenýma očima se proto zakrátko otočil k černobílému vlkovi: „Awaraku!“ Nezdráhal se a do vlka přátelsky šťouchl tlapkou. „Promiň, že jsem tak zmizel, ale,“ ohlédl se po Rzi s protáhlým výrazem, „jak můžeš sám vidět, nalepila se na mě další vlčice!“ Nori nesouhlasně mlaskl a krátce zavrtěl hlavou. „Doufám, že moje kytky od Lindasy střežíš jako oko v hlavě,“ zazubil se na Awaraka a s významným pohledem se otočil zpátky ke Rzi. „Víš, ty o kterých jsem ti vyprávěl,“ dodal. Nechtěli přeci riskovat, že by na to Rez zapomněla.
Přivítání s Baghý nešlo úplně podle Noriho plánu. Černý poděs totiž nepočítal s tím, že se jeho nejvěrnější přítelkyně a parťačka vrhne jeho nejvěrnější nepřítelkyni a cácoře arogantní kolem krku. No dovol! narovnal se v zádech uraženě a kecl si na zadek kousek od Awaraka. Tomu věnoval otrávený výraz, který jasně naznačoval, jak je celou situaci se Rzí obtěžován. „Lepí se na mě jako magnet,“ špitl rádoby potichu.
„Jo, Baghs, pouto bolesti!“ vyhrkl a dramaticky si položil tlapku na čelo, zatímco se snažil mermomocí nezkolabovat. Na poznámku o keříčcích zareagoval poťouchlým zahihňáním, byť jeho samotného ta představa spíš děsila. Jak by se na něco takového mohl soustředit, když by mu za zadkem oxidovala šedivka?
Baghý, bohužel, žádné zázračné řešení z pod drápku nevytáhla. Nori si poraženecky povzdychl — copak se už nenatrápil dost? Poněkud zbožně pozdvihl čumáček k nebesům, jež byla nyní zazděna kamennou stěnou a snažil se přijít na nějaký způsob, jak se Rzi zbavit. Několikavteřinové zírání do blba se Norimu ale vůbec nevyplatilo. Kdoví, možná tím přivolal ještě větší pohromu, než v které už byl takhle celý namočen. Špička šedého ocasu se náhle přišpendlila k jeho špičce. Nori sebou trhl, jakmile Rez nepříčetně zasyčela a polekaně se ohlédl po jejich spojených ocasech.
„No bezva! Je to tady, Rez, Baghý, Awaraku!“ zvolal jako kdyby něco podobného očekával celou dobu a s pobaveným úšklebkem pohlédl Rzi přímo do očí. „Vidíš? Už srůstáme dohromady!“ Jakmile to však dořekl, se zděšením nasucho polkl. Hotová noční můra.

// 300

Nori se s Rzí dál pošťuchoval, zatímco ji vedl směrem k smečkovému úkrytu. Nevěděl, zda tím neporušoval všechna ochranářská pravidla, která náležela k jeho novému postu, ale Blueberry v lese nebyl, a tak s pokrčením ramen postupoval dál.
„Nebudu ti kazit iluze,“ odvětil a napodobil Rzin znechucený ksichtík. Blížili se ke skále, kde byl úkryt, rozdělený na několik rádoby pater. Nori čekal alespoň vítací výbor, když už nic, ovšem pachy, které se vznášely ve vzduchu ho nutily zvednout ocas a vesele jím zamávat ze strany na stranu. Baghý! problesklo Norimu hlavou, jakmile jej v čenichu polechtala známá vůně.
Společně s Rzí vešli dovnitř. Hnědá vlčice nebyla daleko, Nori proto přidal do kroku, aby se se svou kamarádkou mohl přivítat. Černý ocas mu nadšeně létal vzduchem. „Baghýýýý!“ zakňučel a tlapou hrubě odstrčil Rez. Jako černá díra se po drobné vlčici vrhl a s přátelským olizováním ji náležitě oslintal. Anebo si ji jen značil, těžko říct. Teprve pak blýskl pohledem zpátky na Rez, která Baghý vysvětlovala jejich katastrofální situaci.
„Jo,“ přikývl souhlasně, „je to děsný.“ Ve tváři měl zmučený výraz, ačkoli černá oháňka se stále nezastavila. „Musíš nám pomoct!“ oznámil pak starší vlčici prostě. Pak se k ní nahnul a tlapkou si zakryl část čenichu tak, aby jej Rez neslyšela, ačkoli svůj hlas vůbec netlumil. „Už ňákou chvíli mě tlačí břicho.“

« Východní Galtavar

Blížili se k lesu. Nori spokojeně pohazoval ocasem, zatímco si to vykračoval jinak nelibě rozblácenou krajinkou. Závoj deště je doprovázel jako na smutečním pochodu — kdoví, třeba nebesa plakala pro Noriho neštěstí. Dlouhé nohy jej poslušně nesly bez známky únavy. „Já zase slyšel, že seš milá vlčice,“ prohodil směrem k Rzi s očividným zklamáním. „Nebo se ho můžeme zeptat spolu, když nám ve smečce nikdo neporadí.“ Noriho chybějící pud sebezáchovy v něm vzbuzoval touhu polobohy provokovat a vytáhnout je z jejich skrýší. A rande se samotnou Smrtí ho lákalo nejvíc.
Cesta přes rozlehlou louku uběhla rychle. Holé listnáče mávaly Norimu na pozdrav, jakmile to husté pršení dovolilo. Nori pohledem blýskl po vlčici po svém boku. Jemné škubání v srsti měla na svědomí ona; Rez šla na just pomalu a zdržovala. Nori záhy zalapal teatrálně po dechu: „Šediny?!“ Kdyby to chtěl okořenit, protočil by ještě panenky, aby mu šla vidět jen bělma a zděšeně by se svezl k zemi. Místo toho si jen přidržel tlapku u srdce. „Tomu se říká stylovej kožich, ty Šedino,“ stáhl uraženě uši k hlavě a hodil po Rzi pohoršený výraz. „Zato ty seš prošedivělá celá,“ dodal a soudivým očkem sjel Rez od hlavy až k patě. Její poznámky si však seriózně k srdci nebral. Vzájemné pošťuchování jej s Rzí bavilo.
„Najít někoho chytřejšího než tebe nebude zrovna problém,“ mávl nonšalantně tlapkou a rozhlédl se kolem. Úspěšně překročili hranice lesa, s kterými si dal takovou práci, než odešel. V tajícím sněhu byly dokonce stále vidět některé karikatury vlků, které tam nakreslil a vedle nich se žlutě podepsal. Neviděl nikoho, byť vzduch prosáklý deštěm byl vonět i několika vlčími pachy. Po Kaye stále ani stopy.
„Na koho bych vyl, když to tu mám beztak hlídat já,“ ušklíbl se. Nebyl si jistý, jestli se tu vůbec někde potulovala alespoň beta. „Úkryt bude rychlejší,“ souhlasil pro změnu a okamžitě se ujal vedení. „A moc se tu nerozhlížej,“ vyplázl na Rez jazyk, když se hbitě proplétal mezi kmeny. Sem tam jej nepříjemně zatahalo v kožichu.

» Úkryt

« VVJ

Nori si razil cestu skrz dešťový závoj a snažil se ignorovat zvyšující se tíhu vlastního kožichu. Slané kapky se mu vpíjely do srsti a s každým krokem zbytky sněhu tály víc a víc.
„A vidělas to na vlastní oči?“ zeptal se Rzi s pochybnostmi v hlase, načež se uchechtl. „Jasně, že se jim to líbí. Víš jak se musej nudit?“ Sám si nedokázal představit, že by se celé dny válel v jeskyni a čekal, až za ním někdo ze smrtelníčků přijde a bude ho obdarovávat kytkami. Kdyby mohl, otravoval by život všem podobnými škodolibostmi. „Když se nad tim zamyslíš, tak je to vlastně geniální.“
Pomalu se vzdalovali od jezera. Rozlehlá louka, která se před nimi rozprostírala, byla zahalena deštěm a sem tam ozdobena krtčí hromádkou. Nori přemítal, zda se Baghý vrátila zpátky do lesa, nebo si našla úkryt někde mimo. A co by mu vůbec řekla na nové překvapení v podobě šedivé vlčice vedle něj.
„Nemusím nikomu namlouvat očividné,“ opáčil s úšklebkem a prodloužil krok. Už se nemohl dočkat, až jej obejme vtíravá vůně borůvek. Za tu dobu, co v lese strávil, si jejich vůni oblíbil. Voněly novým domovem. Tajně doufal, že Blueberryho nenapadne stejný nápad a nepůjdou s Makadim zpátky do lesa. Nevěděl, jak by mu vysvětloval Rzinu přítomnost. Kor, když měl na bedrech zodpovědnost bezpečí celého lesa. Jako páv se celý vyprsil, když jej Rez oslovila správným titulem. Přesně tak, tulajdo.
„Už jsme blízko. Radši se modli, aby si s tím věděl někdo rady,“ pohodil ocasem a taháním v kožichu neviditelnou silou donutil Rez k rychlejšímu tempu.

» Borůvkový les

Mířené střele se Rez vyhnula. Nori se pousmál, když mu věnovala další přísný pohled ze své nekonečné sbírky. Déšť se stále snášel k zemi a pomáhal osvobodit přilehlé jezero ze spárů ledu. Aby toho nebylo málo, ztěžoval Norimu bádat víc po vlcích, kteří se u jezera ochomýtali, a to včetně Blueberryho s Makadim. Wizku již zmizela kdoví kam a se zamračenými nebesy daleko nedohlédl. Jít zpátky do lesa se zdálo jako ten nejlepší nápad.
„No jo. Nevim podrobnosti, ale prej to bylo docela zlý,“ odpověděl jakoby se bavil o počasí. „Oživuje? To je ňáká blbost. Proč by to dělal? Leda z nudy,“ zpochybnil Rzino tvrzení o Životovi. Copak si tu mohl vlk jen tak umřít a zase se vrátit zpět mezi živé? Norimu nad tou myšlenkou přejel elektrizující mráz po zádech.
Nori se uchechtl, když se Rez přidala a nazvala bílého poloboha hajzlem. „Možná za tím stojí ňáká pokřivená morálka,“ pokrčil rameny s úsměvem. Jezero halil dešťový závoj a bylo těžké dohlédnout na jeho druhý břeh. Nori se zvedl zpátky na nohy a hodil jeden znechucený pohled na rozblemcaný sníh smíchaný s bahnem. Jaro, ugh.
„Jsem teď delta,“ ujasnil Rzi, když se začali stahovat směrem k Borůvkovému lesu. Musel si zase dávat pozor, aby od vlčice nebyl moc daleko. Pochyboval totiž, že pouto za tu krátkou dobu u jezera, zmizelo. „Hej,“ ohlédl se po Rzi, jakmile se oklepala a roznesla veškerou vodu všude kolem, včetně Noriho. „Doufám, že se budeš chovat slušně,“ prohlásil a lehce pozvedl bradičku nahoru.

» Východní Galtavar

Zdálo se, že Rez nevěřila ničemu, co Nori vypustil z tlamy. Překvapovalo ho, že mu věřila alespoň vlastní jméno. S povzdechem se nahrbil a tlapkou máchl do posledních zbytků sněhu. Pršelo. Pořád... Tučné kapky bubnovaly Norimu do kožichu, skoro jakoby se dožadovaly vpuštění dovnitř. „Jo?“ zvedl k ní pohled se stejně pozdvihnutým obočím. „Chceš stvrzení krví, nebo tak něco?“ zeptal se a hravě, nebo spíš provokativně, cákl po Rzi trochou rozpuštěného sněhu. Nedalo se úplně říct, že se s vlčicí nudil, spíš jej otravoval fakt, že k ní byl připoután neviditelnou silou bez šance odejít, aniž by ji měl přímo za zadkem.
„Div mi nepodpálila vocas, jakmile zjistila, že jsem ze smečky, kde zabila Naomi.“ Neočekával, že bude Rez vědět, kdo Naomi byla a ani se neobtěžoval s nějakým květnatým vysvětlováním. „Ale pomohla mi s magií,“ dodal s vyzývavým leskem v očích. Možná že ta divná energie byla magie? problesklo mu hlavou. Jestli jo, jak se to sakra ovládá. Nori neměl nejmenší tušení, jak se mu podařilo ze Rzi vytáhnout tu pochybnou informaci se Styx.
„Škodolibý?“ zopakoval po ní s úšklebkem. „Spíš naprostej hyenismus,“ podotkl, zatímco si znovu pohrával s mokrým sněhem. „Už si u něj někdy byla? Přísahal bych, že na něčem jede. Měl v jeskyni takových kytek, že mu z těch výparů musí trochu šplouchat na maják,“ odfrkl si a tlapkou naznačil pár pomotaných koleček v hlavě.
„Můžem, ale alfa je přímo támhle,“ pokrčil rameny a čumákem ukázal neurčitým směrem kolem jezera, „někde...“ Nori si byl Blueberryho přítomností jistý, jen netušil, jak by se tvářil, kdyby k němu se Rzí nakráčel. „Ale jestli chceš jiný experty, někoho v lese určitě čapneme.“ Třeba Baghý. Jestli se už vrátila... „Stejně mám za úkol les hlídat,“ vyplázl na Rez špičku jazyka.

Déšť neustával, ba naopak. Pochmurná mračna zalila celou oblohu a bylo těžké pohlédnout slunci do tváře. Nori zašilhal na obrovskou kapku, jež se mu s plesknutím roztříštila o čenich, načež se otočil zpátky k Rzi. „Před chvílí si říkala, že jsem s tebou v bezpečí, tak se laskavě rozhodni,“ vyplázl na ni jazyk. Vlčice... Co jinýho bych asi tak mohl čekat. Bestie nerozhodný.
Trochu zoufale se rozhlížel po okolí. Cítil Blueberryho s Makadim, Wizku, Styx a několik dalších pachů, které neznal. Vzduch prosycený vůní deště, byl však silnější. Doufal jen, že se Rez nebude chtít vydat za Styx, to by do toho jezera skočil možná i dobrovolně. Nebo budu mít štěstí a bouchne do mě blesk.
Vidina úkrytu v Borůvkovém lese zněla lákavě, chtěl se však s Rzí promenádovat před celou smečkou? Nori pohlédl směrem na sever, k lesu prorostlému vysokými jedlemi. Jedno obočí mu mimoděk vyjelo nahoru. „Chceš jít za tou praštěnou čarovlčicí?“ zeptal se, s pohledem stále upřeným k místu, kde ta rachejtle žila, zatímco se pořád škrabkal za uchem.
„Byl,“ přikývl s tajemným úsměvem. „Milá dáma, trochu svérázná, ale každej má svoje mouchy,“ dodal s lehkostí. Kdyby se měl však přiznat, cítil z černé vlčice jistý druh respektu. Přeci jen byla zodpovědná za požár v Borůvkovém lese a za smrt Naomi. Huh, jedinej parazit seš tady ty, pomyslel si, když mu Rez rádoby vyhrožovala.
„Nevěděl jsem ale, že máš sebevražedný sklony,“ ušklíbl se na ni a pomalu položil tlapku zpátky na zem. „A proč si seš tak jistá, že za to může zrovna ona? Co takhle Život? Upřímně bych se vůbec nedivil, kdyby za to mohl on.“

« Kiërb

Pokračovali podél řeky, směrem k výletnímu jezeru kousek od Borůvkového lesa, zatímco Nori si snažil zpříjemnit cestu se Rzí provokativními nabídkami. Obnažený krk div vlčici nenarval až do chřtánu. „No co by,“ pohodil rameny, „mohla bys mě pak sežrat s tou tvojí hvězdou.“ Neodpustil si jedovatou poznámku na účet Styx. Opravdu nerozuměl, proč se s ní Rez bavila. O to víc tápal po tom, co za energii to bylo na palouku, když z ní vypadlo Styxino jméno. Obloha mezitím začala plakat. Podobně jako Noriho zmučená duše. Slané kapky s lehkostí dopadaly do černého kožíšku a Nori zalitoval, že se vůbec kdy vydával pryč z lesa.
„Takže si něco jako můj osobní bodyguard,“ uchechtl se, „mám to ale štěstí.“ Cesta po břehu řeky byla zdlouhavá. Sníh se Norimu roztápěl pod tlapkami a se sílícím deštěm se měnil v ještě nechutnější břečku.
„Nevím, koho by litovala víc,“ zabručel si pod vousky. Vidět na Rziném ksichtíku i něco jiného než rozmrzelý výraz, natož úsměv, bylo víc děsivé než uklidňující. No ne, ona má i nějaký emoce. Instinktivně škubl ocasem do strany, když se za ním ozvalo cvaknutí zubů a koutkem oka se po Rzi ohlédl. Pořád nepochyboval o tom, že byla mnohem silnější než on. Byla však i stejně rychlá?
Konečně dorazili k jezeru. Nori se rozhlédl kolem; cítil hned několik známých pachů. Rez měla pravdu, už si jen stačilo vybrat, kterého chudáka půjdou otravovat. Blueberry s Makadim, huh, pomyslel si, když jej v čenichu polechtaly jejich pachy. Jak by se asi tvářil, kdyby mě tu viděl s ní, ušklíbl se pro sebe.
„A já naší alfu,“ opáčil, kdyby Rez napadaly nějaké vtipné myšlenky. A taky se tu toulá Wizku. Jenom po Kaye ani stopy... „Tak... Co teď? Komu chceš zkazit den nejvíc? Kromě mě,“ zeptal se a kecl si na zadek. Zadní tlapou se pak ležérně začal drbat za uchem.