Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nori po Baghý blýskl očima. Jakej starej kozel? Rozčertil se a zuřivě u toho přežvykoval. Pak se málem zakuckal. "Zatím?!" zahuhlal s plnou tlamou a překvapený výraz brzy vystřídalo znechucení. "A kde ho vůbec máš? Toho svýho vozemboucha?" zeptal se s úšklebkem. Nechtěl si představovat absolutně nic. Pro zachování vlastní příčetnosti.
Baghý se nadechla s oznámením, kterého Noriho napůl potěšilo a napůl znovu znechutilo. Ale jinak. Stáhl uši dozadu a po tlamičce se mu rozlil kyselý škleb.
"Tak to si je radši necham zlomit, než abych se jí dotýkal," zabručel uraženě. Nechtěl vzpomínat na tu potvoru. Ani nerozuměl tomu, co na ni Baghý viděla. Potřeboval to vychodit, a tak se bez keců zvedl a s plným břichem se vydali na cestu. Přesně jako za starejch časů.

// Louka vlčích máků (Ronher)

Byla by to skoro romantika, ale to by u toho Nori nesměl vypadat, jakoby zrovna někoho zavraždil (i když trochu ano) a Baghý si ho nedobírala. Tmavá kulisa zbystřila a dramaticky se zhluboka nadechla. "Cože?!" vyhrkl a zmateně zašilhal na rozpáranou srnu. "Tak to ani náhodou, moje rohy jsou majestátní," odfrkl si a nedbale se zlatým výrůstkem podrbal jako spokojené prase. "A co ty? Už si vyprdla nějaká další vejce?" oplatil Baghý s úšklebkem, zatímco sledoval nebe. Přesně tohle mu chybělo. Žvanec, dobírání se s Baghý a dobrodružství.
Vlčice se natáhla kousek od něj s křídly pečlivě složenými. Nori přemítal, jak se s takovou maškarádou dalo vůbec fungovat, ale o jejich funkčnosti nepochyboval. Sám před chvílí viděl, jak se Baghý nesla vzduchem. Pořád mu nedocházelo, že opravdu uměla létat. O takových věcech se mu snad ani nikdy nezdálo.
"Co myslíš, k čemu je vůbec mám?" zeptal se zamyšleně a zvědavě zašilhal směrem k rohům, mezi kterými se rozverně vznášel zlatý penízek. Vlastně ani nevěděl, jak to dělal, ale byl odhodlaný tomu přijít na kloub.
"Malér... Ty přitahuješ jenom ty," vyplázl na přítelkyni jazyk. "Radši bychom měli najít někoho, kdo by věděl, k čemu tohle všechno mám," zamžoural, zatímco mu trávilo.

Zatímco se Baghý s vybraným chováním pustila do mrtvého zvířete, Nori se s mlaskáním cpal jak to čuně. Ještě teplá krev mu stékala po bradě jak kotěti mlíko a spokojeně u toho mlaskal. Takový byl koloběh života. A Nori si nestěžoval. Pustil se do srny jak kdyby několik měsíců nežral (a nebylo to daleko od pravdy). Jelikož měl plnou tlamu, nestačil poznámku od vlčice všetečně odbýt, ale za ulovenou srnu se rozhodl držet jazyk za zuby. Anebo spíš žvýkat vděčně maso. Žaludek na něj konečně přestal rozčíleně vřískat a Nori měl opět čisto v kebulce. Pohled na okřídlenou vlčici a rohatého vlka musel být vskutku zajímavý.
Jakmile se černá zkáza nasytila, zběžně si olízala zmaštěnou tlamu a téměř by labužnicky zavrněla, kdyby to uměla.
"Tak to bychom měli," mlaskl a svalil se do trávy. Potřeboval chvíli na vzpamatování, aby nespadl do kómatu. Teď už se ale mohli společně vrhnout vstříc dobrodružství.

Nori se zhnuseně zašklebil, když při pozorování Baghý na obloze zahučel do rozblácené kaluže. Až to čvachtlo. S lítosti si prohlížel postiženou tlapku a snažil se bláto setřást. To však vedlo k zuřivému stříkání bláta do všech stran. Ne, že by po zimě vypadal k světu; černý kabátek měl vypelichaný a žebra mu nebezpečně prosvítala skrz, koza opravdu budila dojem, že vystoupila přímo ze samotných pekel. Hlad byl ale silnější, a tak ze země povzbudivě jásal k nebesům, po nichž se nesla chlupatá anomálie v podobě hnědé vlčice, jež měla zřejmě v merku nějaký žvanec. Nori si tak poslušně kecl na zadek a... čekal.
"To sou službičky, loví mi samotná alfa," zachrochtal spokojeně a s neskrývaným úžasem sledoval, jak se Baghý řítí k zemi. Ťaf. A bylo po srně. Nori se zvedl a natěšeně se rozklusal k mrtvému zvířeti.
"Ó svaté božstvo, já věděl, že to dokážeš!" zavrněl najednou přítulně směrem k přítelkyni a zbožně si srnu prohlížel. Provázky slin mu tekly z koutků tlamy zcela neskrývaně.

Nori klopýtl. A nebylo to nepozorností, ale zlomeným srdcem. "Baghý," řekl tlumeně, hlas perfektně nalomený. "Ty mě nesnášíš?" Skoro i zakňučel. "JAKÝ ŠEDINÝ? CO TO POVÍDÁŠ?" vyjekl najednou a začal se zuřivě prohlížet. Neviděl nic. Jen zlaté odlesky srsti, jež se kouzelně třpytila pod vycházejícími paprsky. Nori zvedl hlavu, nad níž se houpala zlatá mince a uraženě pohodil hlavou. "Nevím, kdo je tu mamča," vyplázl na ni jazyk. "Kde máš vůbec svoje malý klony?" Koza se podezřívavě rozhlédla.
Před dvojicí se mezitím rozprostřela velká planina. Tmavou srst (bez šedin) mu objímala vlhká tráva s ranní rosou v jejíž odrazu se zrcadlilo vycházející slunce. To vše díky... magii? Nori se zmateně rozhlédl. "Nevěděl jsem, že se z tebe stala taková čarovlčice," popíchl Baghý a podezřívavě si ji jal prohlížet.
"Ty taky nevoníš zrovna po liliích," zvedl hrdě bradičku a s neskrývaným údivem hleděl, jak se Baghý zvedá k oblakům.

// Mahtaë (jih) přes Velkou houštinu

Nori bez zbytečných dotazů následoval okřídleného anděla démona jako by si to měl nakráčet přímo do pekelné propasti a u toho si nenuceně broukal. Ignoroval chuchvalce chlupů, které za sebou vlčice drze nechávala a sám se sem tam oklepal. Na rozdíl od Baghý však Noriho srst nebyla dlouhá a chundelatá, a tak z něj padal maximálně prach a sem tam ukořistěná větvička z lesa.
"Abych tam nenabral tvůj zadek," zafrkal a zahrabal přední tlapkou v trávě. Mince mu mezi rohy rozjařeně pulzovala a černý vlk byl připraven vlčici popíchnout doslova.
"No dovol? Jediná anomálie seš tady ty," oplatil přítelkyni s úšklebkem, ignoruje fakt, že samotnému mu z hlavy trčelo paroží.
"A vezmeš mě zase na záda?" Norimu se rozzářila nad geniálním nápadem očka.

// Borůvkový les přes řeku Mahtaë (sever)

Na to, jak krátké nohy Baghý měla, frčela před skomírající kozou jako hurakán. Nori přidal do kroku a měl co dělat, aby se jak dlouhej, tak širokej nerozmázl na zemi. Na takové kardio nebyl připraven, zima si na něm vzala svou daň a bylo to znát. Anebo stárl. No to ne! Sám se zalekl vlastní myšlenky, jež se mu škodolibě vloudila do mysli. Takovou hrůznost si nehodlal vůbec připouštět. Baghý však naštěstí byla tak milosrdná a u řeky zpomalila. Nori kolem ní prosvištěl, aby se zastavil těsně u břehu a když to nejmíň čekala, dlouhou hnátkou plácl do vody a přesnou muškou zamířil na okřídlenou. Nezapomněl se u toho hihňat a zběsile poskakovat kolem, aby se vlčice náhodou nerozhodla pro odvetu.
"Můžeš nám něco ulovit ze vzduchu," vyplázl hravě na Baghý jazyk a jako potrefená husa klusal za ní.

// Středozemní pláň přes Velkou houštinu

Nori věnoval své drahé přítelkyni vykulený pohled. "Jak jako bacha?" Chudáček nepochopil, že jediná koza tu byl on. Naštěstí se jeho zbývající dvě mozkové buňky daly do pohybu, zatímco dvojice vlků zase zmizela. Žaludek na něj nespokojeně vřískal a to znamenalo jediné. Musel si něco obstarat. Rychle. Ne, že by se černému dlouhánovi chtělo, ale než stačil u drahé alfy zaškemrat o něco na zub, okřídlená bábina se jala vzít věci do svých tlapek. Na Noriho vkus se mu nevkusně zahryzla do zadku a vzala roha. Kdyby to šlo, koza by se začervenala, místo toho však nadskočila a ublíženě štěkla směrem za mizející skvrnou peří.
"Hej!" houkl a donutil se do běhu. Jako ztracené vlče pelášil za Baghý ve snaze vrátit jí kousanec, čumáček se mu však mezitím rozjel do rozverného úšklebku a tělem mu projela vlna vzrušení. Dobrodružství.

// řeka Mahtaë (jih) přes řeku Mahtaë (sever)

Nori se vyprsil. Kozí přítel, no dovol. "Pro tebe Nori, Baghý osobní radič a vlk čarovlk," představil se... Varjovi? Nori lehce naklonil hlavu nad zvláštním jménem. Mělo docela šmrnc. Varja a Badri. "Zdravíčko," pozdravil druhou vlčici. Nevěděl, kdy se do smečky stihlo přidat tolik nových vlků. Asi vážně prospal zimu.
Baghý reakce byla právoplatná a zcela na místě, ale Nori zvládl zpracovávat informace popořadě, jelikož na něj mezitím hučel vlastní žaludek. Kroutil se a kručel a prosil svého majitele o ctižádostivou odpověď nejlépe v podobě pečených krocanů.
"To je stejný!" vyhrkl a dál na vlčici kulil oči. "To je u vás ňákej zvyk, nebo co?" pokračoval, ale to už se mu to Baghý jala rázně vysvětlit. Nori sklapl a s našpulenou tlamou zahrabal tlapkou v zemi. Dvojice vlků se mezitím vypařila a nechala tak ty dva podivný opět samotné.
"Máš mi toho co vyprávět, ženštěno," vyplázl na Baghý dlouhý jazyk na oplátku a ignoroval hrozbu o oslovi.

Nori se po Baghý otočil pohledem "Cos to řekla?!" a nahodil výraz zkopaného psa. Starej křeček, ukápla černému dlouhánovi slzička. Nicméně Baghý měla pravdu, Nori byl příliš hubený. Víc, než se na vlka ze smečky patřilo. Jako vehementný souhlas má záhy zakručelo v žaludku.
"A ňákou šmakuládu na přivítanou, to tu nemáme?" rozhlédl se bezradně. Nechtělo se mu lovit, dost přes zimu totiž zlenivěl. Měl chuť vyrazit do kraje, očíhnout, co se ve světě dělo nového a možná navštívit staré přátelé, nebo někoho okrást. Nori se sám pro sebe uchechtl.
"Chceš vyzkoušet, jestli jsou pravý?" zazubil se na svou kamarádku škodolibě a nastavil hlavu jako malé kůzle, které hravě doráželo na všechno, co mu přišlo do cesty. Zlatý penízek mu mezi rohy zapulsoval. Intimní rande jim ale záhy narušila dvojice cizích vlků. Anebo napůl cizích. Nori hodil po Baghý zvědavý pohled a pro sebe se ušklíbl. Skoro by zapomněl, že z ní byla nyní alfa. Alfa! Propánajána. Mlčky se jal jako velké ucho důležitě poslouchat cizí rozhovor a ani se to nesnažil zakrývat. Jakmile Baghý vlkovi sdělila, že ho povyšuje, spadla mu brada.
"Coooo?!" vyhrkl a vlka zčíhl pohledem. Kde se tu vůbec vzal? Nori si ho nedůvěřivě prohlížel. "Smečka o tom teda neví," zabručel a tlapkou kopl do kamínku.
Pak mu ale spadla brada znovu - respektive, tlamu ani nestihl zavřít. "Erlend COO?!" vyjekl znovu jako píchlý prase. Norimu se zamotala hlava a div se nesložil do mdlob. "Ty chodíš s Erlendem?! Není to tvůj něco jako brácha?" vykulil Nori oči navrch hlavy. Mince mezi rohy mu divoce skotačila nad hlavou a rohy jakoby se zaleskly jasnějším zlatým odstínem.

Nori netrpělivě přešlapoval před úkrytem a pod fousky si brumlal, jak ho jeho drahá přítelkyně určitě nesnáší, když ho tak zákeřně opustila, nedbaje na fakt, že se sám potloukal bůhví kde. Zhrzená koza, která po zimě vypadala jako vypelichaná nohatá příšerka, jíž lezla hladově žebra z boků, najednou překvapeně hekla. Z nebe se totiž snesl... anděl chlupatý balvan.
"UMÍM SE PRÁT!" zaskuhral, ale nevzmohl se ani na jeden kung-fu chvat, když záhy uslyšel veselý smích nikoho jiného než -- "Baghs!"
Nori ignoroval fakt, že se mu mírně rozklepaly vyhladovělé nohy a vesele začal skákat kolem. "Ty se teda proneseš," procedil skrz zuby a hravě na drobnou vlčici vyplázl jazyk. Bylo zvláštní a stále tak trochu nové vidět ji s... křídly. "Hele, jsou fakt pravý?" zašklebil se. Jakoby sám zapomněl, že mu z hlavy čouhaly dva zlaté rohy a že to nebylo zas tak dávno, kdy ho Baghý vzala na okružní vyhlídkový let.
Nori si zvesela prohlížel Baghý, zatímco se kolem nich vznášel obláček jejích a jeho chlupů. Rozverný taneček hnědé a černé dopadal pomalu k zemi.
"Kde ses courala?" našpulil lehce tlamu a uraženě si kecl na zadek.

Než se koza stihla vzpamatovat, už byli zase všichni fuč. Nori se trpce ušklíbl. To mu tak chybělo. Líně se protáhl, naprázdno klapl tlamou a vycházkovým krokem se vydal mezi stromy. Nebude trvat dlouho a les bude opět vonět borůvčím, napadlo jej, zatímco se kochal pohledem na probouzející se keříky. Jak dlouhá doba již uběhla od jeho prvního kroku na půdu Borůvkového lesa? Nori zašmátral v paměti. Shodou náhod mu vyvstala vzpomínka na zuřící Smrt, jež jim na přivítanou les rovnou zapálila. Zhnuseně se oklepal a podezřívavě se rozhlédl kolem sebe. Co kdyby tu na něj ta čarovlčice někde číhala? Věděl, že je štramák, ale přitahovat zrovna chodící čarobábu nechtěl. Odfrkl si a přidal do kroku. Cíl byl jasný: Najít Baghý.
To by mě zajímalo, kde se zas fláká, pomyslel si zachmuřeně, absolutně nedbajíc na fakt, že jeho drahá přítelkyně byla alfou. Měl chuť ji přátelsky popíchnout a zase si postaru trochu zašpásovat... Ani se nenadál a stál kousek od smečkového úkrytu. (//Jestli to někdo čte a někdo si Norka všimne, tak křičte, nečetla jsem posty )
Zhluboka se nadechl.
"BAGHÝ!" zamečel zařval z plných plic.
Tak, teď si ho určitě najde sama. Norimu se v odrazu paprsků zablýskly škodolibě růžky.

Černý stín se poflakoval po lese, netrpělivě však přešlapoval na místě. Měl absťák. Absťák po pozornosti. Znuděně si zívl. Copak si ho nikdo nevšiml? A kde vůbec vězela jejich drahá alfa? Norimu chyběla už jen kopýtka k dokonalému zahrabání ve sněhu s pofrkováním.
Možná by si měl dávat pozor, co si přál, protože znenadání k němu přisvištěla jakási tmavá šmouha až ho to silou svalilo k zemi. Nori se zmohl jen na mrtvolné vzdechnutí a zuřivě zakuckání, jak mu jazyk nevletěl div až do útrob.
"Co to herdek—" zaskomíral a zašilhal na kouli chlupů, která se po něm válela a která je s péčí svalila do čerstvého sněhu. Noriho zimní kabátek měl co dělat, aby tu vlezlou zimu izoloval, co měl však dělat s takovouto nadílkou?
Chvíli mu trvalo než se zorientoval, ale nakonec mu onen dáreček přišel povědomý. "No to snad ne!" zaburácel s úsměvem. "Koho to sem čerti nesou!" Drobná vlčice, která tak nadšeně skandovala jeho jméno jako snad ještě nikdo předtím, byla o něco větší než si ji pamatoval. Možná, že opravdu zamrzl v zimním spánku, protože si ji pamatoval jakoby to bylo teprve včera...
Čirá radost čišící z Ivy jej však zaskočila. Většinou na něj totiž vlčice buď vrčely nebo řvaly. Od kdy je uměl takhle obšťastňovat, nevěděl.

Zastřený tupý výraz borůvkového démona vystřídalo zašustění křídel ptáků a jemné vzdechnutí sněhového koberce na nějž našlapoval. Zima o sobě dávala vědět. Nori se zamračil a se zhnuseně nakrčeným čenichem se táhl lesem jako smrad. Baghs, zakňoural v duchu a očima pátravě skenoval holé stromy.
Kde byla jeho drahá alfa, když se nudil ji potřeboval? Cítil se jako by se právě probudil z dlouhého kómatu. A také mu kručelo v bříšku. Tragédie. Stromy ho postupně propouštěly do svého nitra, až se jako stín ocitl ve středu lesa. Nutně potřeboval živou interakci s někým dalším, jinak za sebe neručil. Lesem se ozývalo vytí a Nori přemítal, kdo všechno jej zrovna okupoval. Bylo to nakažlivé.
Nori se napřímil, zhluboka se nadechl a se slyšitelným prasknutím ve svém skřivánkovém hlásku vzdal lesu hold. A taky trochu doufal, že se mu bude někdo věnovat. Třeba jeho uctivá alfa.

Ivy očividně měla vkus. Norimu se po čumáčku rozlil sluníčkový úsměv. "Nic jinýho by tomuhle kožichu nelahodilo. Jsem rád, že na to máš podobný názor." Stvrdil tak nepřímo s Ivy pakt, jehož obsah byl zatím neznámý, ale rozhodně patřila mezi ty s vytříbeným smyslem pro detail.
"No jasně. Čáry, puf! Kouzla!" pohodil rohy do vzduchu, jakoby se snad vzduchem měly roznést magické třpytky. "Něco ti ukážu! Sleduj," Nori se pro sebe potměšile zahihňal. Byla to sice už nějaká chvíle, kdy naposledy zkoušel probudit v sobě svého čarovlka, ale chtěl se před vlčicí trochu vytáhnout. Nedaleko skupinky leželo několik spadaných větviček. Nori se na hromádku začal soustředit a netrvalo dlouho, aby se jedna z větviček zvedla s lehkostí do vzduchu a začala levitovat směrem k nim. Jakmile větvička vzduchem obkroužila Ivy, Nori ji nechal zase pomalu klesnout k zemi. V očích se mu zalesklo překvapení. Nečekal, že se mu to podaří na první pokus, ale nehodlal dát najevo, že jej to samotného překvapilo, a tak se hrdě napřímil a mrkl na hnědou vlčici. "Hustý, co?"
Jestli mu ale nevěřila tohle, jak by mohla věřit tomu, že po světě běhali i mluvící králíci? Nori si odfrkl. "Přísahám na svoje fousky," zvedl jednu tlapku do vzduchu. A to se k nim přidalo i vlče opodál.
Vlče dobrosrdečně svolilo k tomu, aby si s nimi mohl Nori hrát taky. Nori důležitě pokýval hlavou. Souhlas. To bylo důležité, přece by nedělal něco proti její vůli. "To mě těší!" zazubil se a důležitě se k vlčeti naklonil. "Ale pozor na borůvkového démona," mrkl na ni a zase se odtáhl.
Očividně obě chtěly slyšet o jeho dobrodružné výpravě, což Norimu, samosebou, velmi lichotilo. "No nebyl jsem tam úplně sám, ale dost jsem s tím píchl," začal s vyprávěním poněkud skromně. "Najednou totiž zmizelo Slunce, což bylo dost divný, protože normálně neni tak stydlivý. Tak jsem se k tomu přichomejtl docela omylem svojí přirozenou zvědavostí." Nori se posadil, byl to vyčerpávající příběh. "A co čert nechtěl - někdo se nám rozhod to sluníčko ukrást! A jasně že za to mohl ten zcvoklej ušoun, co mluvil. To byste nevěřili, co dokázal všechno nabrebentit." Nori se traumaticky otřásl. "Naštěstí jsem na něj docela vyzrál a tuhlectu kleptománii zastavil." Kdyby mohl, poplácal by se po rameni. "A ušoun zmizel už ani nevím kam. Ale vážně vám mluvil, přísahám!" Nori zakoulel na obě vlčice očima. Sám tomu doteď nerozuměl.